DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 10. března 2021

Rozhovor - WRATHRONE - Hudba obecně, včetně death metalu, je velmi důležitou součástí mého života.

 

Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska.

Odpovídali Lauri and Matti, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - WRATHRONE - Eve of Infliction (2021):

Ave WRATHRONE! Zdravím do Finska. Na úvod si vám hned dovolím vyseknout poklonu. Právě jsem se vrátil z výletu do lesa a ve sněhu a mrazu se mi vaše novinka „Eve of Infliction“ poslouchala skvěle. Měl jsem pocit, že se melodie úplně zasekávaly do mozku. Jak album vznikalo a přistupovali jste k němu jinak než k předchozímu „Reflections of Torment“? Mě připadá novinka temnější, chladnější, ale i melodičtější, byl to účel?

Lauri: Taky tě zdravím! Rád slyším, že se ti album líbilo. Album vznikalo docela snadno, přinesli jsme skladby do zkušebny, vytvořili několik před produkčních nahrávek a vybrali tu nejlepší možnou kombinaci pro album vypuštěním některých melodií. Poté bylo album nahráno na dvou samostatných víkendových akcích.

Matti: Mám pocit, že „EoI“ je docela přirozený krok vpřed od „RoT“. Spousta podobností, ale možná i trochu kombinací, skladby mají větší variabilitu, což nám vyhovuje. Postup je již nějakou dobu stejný. Vili a Lauri píší skladby, Pekka také přispívá a aranžmá jsou završena společným úsilím. Takhle nám to funguje a vyhovuje.


Kde jste album nahrávali a kdo jej mixoval, produkoval? Jak už jsem psal, zvuk je opravdu křišťálově ledový, ale zároveň ostrý, temný a syrový.

Lauri: Nahrávalo se na Viliho chatě u jezera uprostřed nejchladnější zimy. Pan Venho (který například nahrával a mixoval Torture Killer a Reverend Bizarre) přivezl studiové vybavení a zůstal s námi přes víkend. Vokály se nahrávaly podobně, jen při jiné příležitosti a klávesy jsem naprogramoval doma po dokončení všeho ostatního. Pan Venho poté album mixoval a další studiový chlapík pan Sillvan provedl mastering pro CD a vinyl.

Nemám ještě v ruce originální CD a zajímalo by mě, kdo vám maloval obal? Byl to stejný umělec jako minule? Oba motivy mi připadají, jakoby navazovali na sebe. Jak jste se dali dohromady?

Lauri: Tentokrát obal alba a veškerou další grafiku (kromě fotografie kapely) nakreslil náš multi talentovaný basák Pekka Wärri. Styl je ve srovnání s předchozím albem trochu podobný a velmi se nám líbí.

Matti: Pekkova umělecká díla se k albu dokonale hodí. Bylo to jeho první umělecké dílo pro celé album jako takové a on to úžasně trefil. Dříve nám dělal design triček, takže jsme věděli, že je dobrý. Je to opravdu skvělé mít takovýto talent v kapele.


Vždycky mě zajímá, jakým způsobem kapela skládá. Jak vzniká nová skladba. Kdo přinese riffy, jestli si hrajete nejdřív sami pro sebe doma a potom vše přinesete do studia? Nebo vše vzniká společně? Jak tvoří WRATHRONE?

Lauri: Myslím, že náš způsob skládání je velmi běžný model. Kluci nahrávají dema a nosí je na zkoušky, kde se ostatní učí skladby hrát a některé úpravy se provádějí společně. Většinu věcí na „Eve of Infliction“ napsal Vili, ale opravdu neřešíme, kdo co napsal, všichni v kapele můžou házet nápady na stůl a my použijeme to, co podle nás zní nejlépe a hodí se obecně do nálady alba.

Patřím mezi fanoušky death metalu, kteří hudbu i fyzicky sbírají. Jsem stará škola, mám rád, když sedím u přehrávače a čtu si texty. O čem jsou na „Eve of Infliction“ a kdo je jejich autorem? Kde pro ně berete inspiraci?

Lauri: Myslím, že všechny texty pocházejí od Mattiho a Mikaela.

Matti: Jo, to je pravda. Mám sklon opírat se o docela tradiční death metalová témata. Ponuré, krvavé hororové příběhy překračující jisté hranice. Mám také pocit, že obecný pokles přírodních aspektů způsobený katastrofami a pandemiemi nakonec napraví naše tupé jednání. Tyto scenérie se objevují také v mém psaní.

Poslední dobou mi připadá, že je ve Finsku doslova boom death metalových kapel. Nikdy jsem ve vaší krásné zemi nebyl, ale nějak podvědomě pořád smečky od vás vyhledávám. Mám rád vaší starou scénu (třeba PURTENANCE poslouchám, znám od jejich prvotiny, CONVULSE také, líbí se mi noví REVULSION, SHRAPNEL STORM, DEATHGOAT, WORTHLESS, SPIRITUAL HOLOCAUST). Navenek to působí, že to u vás v undergroundu hodně žije? Zajímal by mě tvůj pohled zevnitř. Vy jste součástí scény.

Lauri: Myslím, že to není boom, ale spíše dlouhá časová osa od počátku devadesátých let. Finský death metal byl vždy směsicí originálního zvuku a některých švédských vlivů. Možná byste se měli kouknout na Sepulchral Curse, Gorephilia a Galvanizer, pokud máte rádi nový finský death metal.


A co koncerty? Hrajete hodně? Jak vás ovlivnila současná situace s pandemií covid 19? Máte ve vašem městě nějaký klub, kde se dá zahrát nebo musíte do Helsinek? Mimochodem, dělal jsem rozhovor s ruskými PYRE z Petrohradu a vypadá to, že tam to také hodně poslední dobou žije. Co nějaké turné na podporu nové desky, nechystáte?

Lauri: Před „morem“ jsme měli turné ve Finsku, několikrát v Německu, Polsku a pobaltských zemích. Myslím si, že v roce 2020 vůbec žádné živé koncerty nebyly, což je škoda, rádi hrajeme živě a navštěvujeme nová místa. Možná bude tento rok lepší. Zatím však nemáme žádné plány.

Matti: Hraní naživo a turné je pro nás to pravé (i když se všemi souvisejícími aktivitami také docela namáhavé!). Je skvělé poznávat nová místa a hrát pro menší či větší publikum. Pojďme se zbavit téhle pandemické sračky a vyrazit znovu, rozhodně po tom toužíme!

Právě jsem zhlédl i váš nový klip ke skladbě „We feast on fear“. Jak a kde jste nahrávali? Vzpomněl jsem si na staré klipy na videokazetách, zkopírované z Headbanger´s ball z MTV. Snad jen to pivo mi tam chybí:).

Lauri: Video bylo natočeno dvěma DSLR kamerami a jednou GoPro kamerou u našich přátel, pak jsem to sestříhal. Chtěli jsme to udělat jednoduše a levně, protože se nám stejně nelíbí přeprodukované a super naleštěné věci. Já osobně bych chtěl, aby to vypadalo ještě syrověji, ale dopadlo to dobře.

Ono vůbec, vy jste přesně tím druhem death metalové kapely, která hraje old school uvěřitelně. Kdo byl vlastně vaším vzorem? Která skupina byla důvodem, že jste vzali do rukou kytary, začali mlátit do bicích a křičet do mikrofonu? Nebo jste začali hrát kvůli holkám?

Lauri: Na kytaru jsem začal hrát koncem devadesátých let poté, co jsem poslouchal staré Sentenced, Amorphis, At the Gates, The Crown, In Flames a podobně. V dnešní době poslouchám více black metalu než death metalu.

Matti: První setkání s death metalem pro mě byla první dvě alba Amorphis. V té době jsem objevoval tradiční heavy metal, ale tahle alba mě prostě dostala. Pak následovali Sentenced, Obituary, Morbid Angel, Cannibal Corpse a podobné. V současné době poslouchám docela pestrou směs metalu, i když mí oblíbenci stále pocházejí z doby, kdy jsem objevil fascinující svět metalu. Na death metalu mě vždy bavil hluboký growling, proto se o něj většinou taky snažím.


WRATHRONE na mě působí jako parta veselých maníků. Co děláte, když zrovna nehrajete? Máte nějaké jiné koníčky? Co hospoda, pivo? Pařby? Finsko mám spojené s vodkou, co vy na to?

Lauri: Svůj volný čas většinou využívám k hraní videoher, poslechu nahrávek a trávím čas se svou rodinou.

Matti: Když se vydáme na cestu s kapelou, určitě jsme parta veselých týpků a hlavní roli v tom hraje nadměrné množství jakéhokoliv alkoholu. Spojení s touto finskou společností nám tedy není neznámé. Jak se říká, je to jen malá součást života. Během dne pracujeme, staráme se o své rodiny, ale když se vydáme na cestu, užijeme si to naplno!

Co pro vás znamená hudba? Jak vnímáš death metal vzhledem ke svému životu? Jsi i fanoušek? Sbíráš třeba vinyly, kazety, CD? Klidně se můžeš pustit i hlouběji a nahlédnout na death metal i z hlediska životní filozofie.

Lauri: Hudba obecně, včetně death metalu, je velmi důležitou součástí mého života. Rád kupuji vinyly, abych podpořil umělce, kteří mě baví a postuji fotky na instagram, abych jim pomohl s propagací. Líbí se mi, že si dnes můžete najít novou kapelu, kterou si užijete, pokud brouzdáte na Youtube dostatečně dlouho. Metalová hudba jako životní filozofie zní trochu kýčovitě, ale myslím si, že mě baví agresivní a strašidelná hudba stejně, jako někoho baví třeba hororové filmy.

Matti: Pravidelně poslouchám hudbu, ale pro mě je to běžná každodenní součást života. Opravdu se na to moc nezaměřuji, i když je to jistě důležitá a příjemná součást. V mladším věku jsem si kupoval více CD a stále je mám, v současné době už hudbu tolik nekupuji.


Co chystají WRATHRONE v nejbližších měsících? Na co se od vás můžeme těšit? Co trička s novým motivem, budou? Musím objednat!

Lauri: Protože kvůli pandemii nemáme žádné koncerty, nazkoušeli jsme nový materiál a máme připraveno mnoho skladeb v předprodukci. Možná bychom příští rok mohli nahrát čtvrté album. Také sním o vydání předchozího alba na vinylu. Trička jsou ve výrobě!

Děkuji moc za rozhovor. A vlastně i za vaši hudbu. Novinka mě opravdu hodně baví. Už se těším, až zase vyrazím odpoledne po práci do lesů. Určitě si ji vezmu s sebou. Ať se deska dobře prodává a ať se vám daří i v soukromých životech! Death metal forever, WRATHRONE rules!

Lauri: Díky za podporu.

Interview - WRATHRONE - Music in general, including death metal, is a very important part of my life.


Interview with death metal band from Finland.

Answered Lauri and Matti, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - WRATHRONE - Eve of Infliction (2021):

Ave WRATHRONE! Greetings to Finland. At the beginning, I will immediately allow you to pay your respects. I have just returned from a trip to the forest and in the snow and frost your new "Eve of Infliction" listened to me perfectly. I felt like the melodies were completely stuck in my brain. How did the album come about and did you approach it differently than the previous "Reflections of Torment"? I find the novelty darker, colder, but also more melodic, was that the purpose?

Lauri: Greetings from here also! Nice to hear you liked the album. Album created itself pretty easily, we brought songs to the training place, made some pre-production tracks and choosed the best possible combination for the album by dropping some tunes. Then the album was recorded on two separate weekend sessions.

Matti: I feel EoI is quite a natural step forward from RoT. A lot of similarities but maybe even a bit tighter combination although the songs carry variation that suits us well. The procedure has been the same for some time now. Vili and Lauri bring in the songs, Pekka also contributing and arrangements finalized with a combined effort. Works really well for us.


Where did you record the album and who mixed it and did a production? As I wrote, the sound is really crystal icy, but at the same time sharp, dark and raw.

Lauri: It was recorded in Vili’s cabin by the lake in the middle of the coldest winter. Mr. Venho (who has recorded and mixed Torture Killer and Reverend Bizarre for example) brought studio gear and stayed with us for a weekend. Vocals were done similarly on a different occasion, and I programmed synths at home after everything else was done. Mr Venho then mixed the album and another studio guy Mr Sillvan did the mastering for cd and vinyl.

I don't have an original CD in my hand yet and I wonder who drew the cover for you? Was he the same artist as last time? Both motifs seem to me to follow each other. How did you get together?

Lauri: This time the album cover and all other graphics (excluding the band photo) was drawn by our multi-talented bass player Pekka Wärri. Style is a bit similar compared to the previous album, and we like it very much.

Matti: Pekka’s artwork suits the album perfectly. It was his first work of art for a complete album as such and he nailed it amazingly. He has done shirt graphics for us before, so we knew that he’s good for it. Really cool to have that kind of talent in the band too.


I'm always interested in how the band composes. How a new song were created. Who bring the riffs, do you first play for yourself at home and then bring everything to the studio? Or does everything come together? How did you create new material?

Lauri: I think our production process is a very common model. Guys record demos and bring them to the rehearsal where others learn to play the songs, and some changes are made collectively. Most of the stuff in Eve of Infliction is written by Vili, but we don’t really pay attention who has done what, and everyone in the band is free to throw ideas to the table and we use what we think sounds best and fits the album mood in general.

I am one of the fans of death metal who also collect music physically. I'm old school, I like sitting at the player and reading the lyrics. What are they about on "Eve of Infliction" and who is their author? Where do you get inspiration for them?

Lauri: I think all lyrics came from Matti and Mikael.

Matti: Yeah, that’s right. I tend to lean on quite traditional themes for death metal. Gloomy, gory horror stories from beyond light’s reach. Also I feel that the general decline in natural aspects with disasters and pandemics will eventually rectify our actions with blunt force. Those sceneries appear in my writing also.

Lately it seems to me that there is literally a boom of death metal bands in Finland. I've never been in your beautiful country, but somehow subconsciously I'm still looking for bands from there. I like your old scene (for example I listen to PURTENANCE, I listen them from their first album, CONVULSE too, I like the new REVULSION, SHRAPNEL STORM, DEATHGOAT, WORTHLESS, SPIRITUAL HOLOCAUST). It looks like that underground is quite active in Finland, right? I would be interested in your view from the inside. You are part of the scene.

Lauri: I think it’s not a boom, but rather a long timeline since the early 90’s. Finnish death metal has always been a mix of original sound and some swedish influences. You might want to check out Sepulchral curse, Gorephilia and Galvanizer if you are into new finnish death metal.


And what about concerts? Do you play a lot? How has the current situation with the covid 19 pandemic affected you? Do you have a club in your city where you can play or do you have to travel to Helsinki? By the way, I did an interview with Russian PYRE from St. Petersburg and it seems that it's also active scene there lately. What about a tour to support the new record, are you gonna plan something like this?

Lauri: Before the plague we toured actively in Finland, a couple times in Germany, Poland and baltic countries. I think there were no live shows at all in 2020 which is a shame, we enjoy playing live and visiting new places. Maybe this year will be better. No plans yet, however.

Matti: Playing live and touring is really the thing for us (though with all connected activities quite strenuous too!). Great to see new places and play for audiences smaller or bigger. Let’s sit this pandemic shit out and ride out again, we are certainly eager for that!

I just watched your new video for the song "We feast on fear". How and where did you shoot? I remembered the old videotapes copied from MTV's - Headbangers ball. Maybe I'm just missing the beer there:).

Lauri: The video was filmed with two DSLR cameras and one GoPro at our friends place, and then I did the editing. We wanted to do it simple, easy and cheap because we don’t like overproduced and super polished stuff anyway. I personally would have wanted to make it even more raw looking, but it turned out ok.

Anyway, you're exactly the kind of death metal band that plays old school incredibly. Who was your role model? Which band was the reason you picked up your guitar, started beating your drums and shouting into the microphone? Or did you start playing because of the girls?

Lauri: I started playing guitar in the late 90’s after listening to old Sentenced, Amorphis, At the Gates, The Crown, In Flames and stuff like that. Nowadays I listen to more black metal than death metal.

Matti: The first encounter with death metal for me were the first two albums by Amorphis. At that time in my early teens I had just discovered traditional heavy metal but those albums just blew me away. Then it was on to Sentenced, Obituary, Morbid Angel, Cannibal Corpse and the likes. These days I listen to quite a varied mix of metal, though mainly my favourites still derive from the days I discovered the fascinating world of metal. With death metal, I’ve always enjoyed most the low-pitch growling, so that’s what I mostly do too.


WRATHRONE seems to me like a bunch of cheerful maniacs. What do you do in your free time? Do you have any other hobbies? What about a pub, beer? Parties? Finland I have associated with vodka, what do you think?

Lauri: I mostly use my free time to play video games, listen to records and spend time with my family.

Matti: When we get to head out on the road with the band, we most certainly are a bunch of cheerful maniacs and the excessive amounts of any alcohol imagined plays a decisive role in that. So we are not unfamiliar with the common Finnish association. That being said, it’s just a small part of life. We work daytime jobs and take care of our families. But when we get on the road, we’ll make the most of it!

What does music mean to you? How do you perceive death metal in relation to your life? Are you a fan too? Do you collect, for example, vinyl, cassettes, CDs? You can go deeper and look at death metal from the point of view of life philosophy.

Lauri: Music in general, including death metal, is a very important part of my life. I like to buy albums on vinyl to support artists I enjoy and post pics to instagram to help promote them. I love it when nowadays you can find a new band to enjoy if you just browse youtube long enough. Metal music as a life philosophy sounds a little bit cheesy though, I think I enjoy aggressive and haunting music the same way some people enjoy horror movies.

Matti: I do listen to music regularly but for me it’s more like a normal, everyday part of my life. I don’t really focus on it that much, though it’s an important and enjoyable part for sure. At younger age I bought CD’s more and I’m holding on to them though not buying music that much these days.


What are WRATHRONE planning in the coming months? What can we look forward to? What about l the T-shirts with the new motif? I have to order one!

Lauri: Since we don’t have any gigs because of the pandemic, we have been rehearsing new material and have many songs ready for pre production. Maybe we can make a 4th album next year. I also dream of releasing the previous album on vinyl. T-shirts are in the making!

Thank you so much for the interview. And actually for your music. I really enjoy the news. I'm already looking forward to going to the woods again in the afternoon after work. I will definitely take your album with me. May the record sell well and all the best to your personal lives! Death metal forever, WRATHRONE rules!

Lauri: Thanks for the support.

Recenze/review - WRATHRONE - Eve of Infliction (2021):




------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

úterý 9. března 2021

Recenze/review - CULT GRAVES - Strange Customs (2021)


CULT GRAVES - Strange Customs
EP 2021, Godz Ov War Productions

for english please scroll down

Sedíme v kruhu a nikdo se nemá k tomu, aby tělo pohřbil. Mstil se nám spoustu let a nádoba vzteku dnes přetekla. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Stačil jeden úder a naše životy se navždy změnily. Máme na rukou krev a budeme s tím muset žít do konce našich dní. Přísaháme si věrnost, ale nikdy ji nedodržíme, hryže nás svědomí. Hluboká díra kousek za městem, modlit se za jeho duši nikdo nebudeme, zahladit stopy a doufat, že jej nevyhrabe zvěř. 

O podobných případech čtete každou chvíli. Podobné je to i s prvotinou amerických death metalistů CULT GRAVES. Ti také působí,  jako z toho nejhrůznějšího a nejděsivějšího hororu. Nic pro slabé povahy, přemýšlivé jedince. Jenom starý prašivý death metal, vyznačující se hektolitry krve, temnotou a šílenstvím.


"Strange Customs" je deskou pro staré hrobníky, kteří rádi kopou hroby za zvuků třeba takových DEICIDE, IMPIETY, případně starých CANNIBAL CORPSE. Kapela se nebojí ale ani black metalu. Jedná se o smršť riffů, lavinu, která vás strhne rovnou do propasti. Budete trpět za všechny své hříchy. Fanoušci undergroundového death metalu budou tančit na vašich hrobech a užívat si špínu, hnus a beznaděj, kterou ze skladeb cítím. Brány do pekla byly zase jednou otevřeny. Démoni vám jdou po krku. CULT GRAVES umí být divocí a zdrcující, ale dokáží i zvolnit a naplno nechat vyniknout mokvající smrad mršin. Představte si brzké ráno, mlhu nad hřbitovem a sebe sama, jak se snažíte pohřbít zohavené tělo. Hnusná představa, co? Běhá z ní mráz po zádech a člověk se podobných nočních můr bojí, děsí jej. S touhle partou death maniaků je to hodně podobné. Smrt je při poslechu hodně blízko, doslova hmatatelná a já tak nemohu ze své pozice posluchače podobně hnisavé muziky hodnotit jinak, než vysoko. Totální chaos, polámané, staré prašivé kosti létají vzduchem, lebky se smějí, nabodnuté na rezavých nožích. Takhle nějak si představuji pravé, nefalšované death black metalové orgie! Inferno!


sumarizace:

Novinka amerických black death metalistů CULT GRAVES je plná tmy, rouhání, odporu proti zavedeným dogmatům. Nekompromisní maniaci používají k velebení zla tradiční, klasické postupy. Album je tak hodně špinavé, černé, se zákeřnou atmosférou. Občas se některé motivy slévají dohromady, ale jinak je nahrávka velmi chutným morbidním soustem. Pokud máte rádi obrácené kříže, vyděšené jeptišky a rádi se pohybujete na protipólu dobra, myslím, že se vám bude EP "Strange Customs" hodně líbit. Bylo uděláno vše proto, aby byly otevřeny dveře do samotného pekla. CULT GRAVES ovládají své řemeslo velmi dobře. Skladby jsou plné utrpení, zvuk je perfektní a nápadů je také dostatek. Možná mi občas chybí víc špíny, ale to je možná jen můj dojem. Jinak je vše v absolutním pořádku. Krutost, síla, válka s nebem! Tohle všechno na "Strange Customs" naleznete. Black death metalové album, které je cítit sírou!

pro fanoušky: DEICIDE, IMPIETY, CANNIBAL CORPSE.


Asphyx says:

The new album by American black death metal band CULT GRAVES is full of dark, cursing, resentment against dogmas. Uncompromising maniacs use classic traditional actions to glorify evil. The album is very dirty, black and it has a cruel atmosphere. Although some motives are blending together, the album is very tasty morbid meal. If you like upside down crosses, scared nuns, being in the other side of good – I think you would like EP "Strange Customs" very much. These guys did everything to open door into the Hell. CULT GRAVES do their job very well. Their songs are full of misery, the sound is perfect and they have a lot of ideas. I maybe miss more dirt but that is just my feeling. Otherwise everything is great. Cruelty, power, war with the sky! That is everything you can find on "Strange Customs" album. Black death metal album which smells like brimstone.

for fans: DEICIDE, IMPIETY, CANNIBAL CORPSE.


Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Infernal Comedy (2020)


AD VITAM INFERNAL - Infernal Comedy
CD 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Lidé dokáží být hodně vynalézaví ve způsobech, jak mučit ostatní nebo jak jim odebrat život. Dle mého je nejhorší upálení. Nedovedu si představit, že bych byl přivázaný na hranici a mé nohy začaly olizovat plameny, mozek se začal škvařit v hlavě a mé modlitby by se postupně změnily ve zvířecí řev. S francouzskými death metalisty AD VITAM INFERNAL se setkávám poprvé. A hned mám popáleniny nejméně třetího stupně.

Ten tlak, který dokáže kapela vyvinout svými melodiemi je opravdu obrovský. Zpočátku se vše slévá v jeden monolit, možná působí i lehce monotónně. Ale nenechte se klamat. Oheň vás také nejdříve ožehne a teprve až po nějaké době spálí na popel. U "Infernal Comedy" bych si dával velký pozor, hrozí totiž samovznícení.


"Infernal Comedy" je pavučinou utkanou z death metalu, blacku i thrashe. Základem je poctivý smrtící kov staré školy, přidávána potom nadstavba z různých vlivů. AD VITAM INFERNAL jsou progresivní, ale takovým tím přirozeným, nenásilným způsobem. Rozhodně se nejedná o dnes tolik častou křeč. Kapela se nesnaží být "zajímavá" za každou cenu, skladby útočí syrově, bez příkras a zbytečností. Občas se sice vkrádá lehký stereotyp a to obzvlášť v rychlých pasážích, které by zasloužily trošku občerstvit. Ve volnějších chvílích kapela naopak exceluje a ničí vše živé v okruhu několika kilometrů. Pokud bychom hledali styčné body s jinými smečkami, určitě bych volil kupříkladu DIABOLIC, CENTURIAN, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE. Měl bych ještě jednu drobnost, která mě trošku ruší a tou jsou bicí. Mám raději více živočišný, živý zvuk. Ale i přes mé malé připomínky se jedná o desku, která rozhodně stojí za pozornost. "Infernal Comedy" je opravdu zajímavou prvotinou, která by neměla uniknout každému poctivému fanouškovi death metalu. Navíc u ní shoříte jako kus papíru! Velmi dobře!



Asphyx says:

People can be very creative in ways to torture others or take their lives. In my opinion, the worst is burning someone alive. I can't imagine being tied to a stake and the flames start to lick my legs, my brains start to crumble in my head. My prayers would gradually turn into animal roars. I met French death metallers AD VITAM INFERNAL for the first time. And immediately have burns of at least third degree.

The pressure that the band can exert with their melodies is really huge. Initially, everything merges into one monolith, maybe even slightly monotonous. But don't be fooled. The fire will also burn you first and only after a while will it burnt to ashes. I would be very careful with “Infernal Comedy”, as there is a risk of spontaneous combustion.

“Infernal Comedy” is a spider web woven from death metal, black and thrash metal. The basis is the honest deadly metal of the old school, then a superstructure from various influences is added. AD VITAM INFERNAL are progressive, but in a natural and non-violent way. This is definitely not a common spasm today. The band does not try to be “interesting” at any cost. The songs attack raw, without embellishments and uselessness. Sometimes a slight stereotype creeps in, especially in the fast passages, which would deserve a little refreshment. In freer moments, on the other hand, the band excels and destroyed everything alive within a few kilometers. If we were looking for points of contact with other packs, I would definitely choose, for example, DIABOLIC, CENTURIAN, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE. I would have another little thing that disturbs me a bit and that is the drums. I prefer a more animalistic, lively sound. But despite my little comments, this is a record that is definitely worth attention. “Infernal Comedy” is a really interesting debut that should not escape from any honest death metal fan. Plus, you'll burn like a piece of paper! Very good!

tracklist:
1. Ad Vitam Infernal
2. Abject
3. Hell Hunger
4. God Shall Not Take Your Hand
5. No Sides
6. To Cross the Rivers
7. Rise! Our Souls

band:
Jérôme Mahé – kytary, baskytara, programování bicích
Samuel Girard – zpěv, programování bicích

pondělí 8. března 2021

News! - The long-awaited new SOLSTICE album Casting The Die out 23rd of April!


NEW ALBUM DETAILS
The long-awaited new Solstice album "Casting The Die" out 23rd of April on 4 vinyl colours and CD through Danish label Emanzipation Productions. Pre-order at the official bandshop: targetshop.dk/solstice (shipping worldwide).

AND the back-catalogue is available, too, in various vinyl and CD formats, including the demo 1991 on vinyl and CD for the first time ever!

 


Webshop:


Web:

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Interview - THE GENERALS - To have an old school feel to it was absolutely on purpose.

Interview with Swedish death´n´roll band THE GENERALS.

Answered Hednar (Vocals & Bass), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - THE GENERALS - To Hell (2021):

Ave THE GENERALS! Greetings to the Swedish catacombs and cheers to health! There is something to celebrate, you are releasing a new album "To Hell" in February. After eight long years. Why did it actually take you so long? How did you feel about going to the studio and what can the fans look forward to?

Hi! Yes, finally. Well, after “Blood For Blood” we toured a lot and then life sneaked up on us all. We all had kids at the same time. Actually, my wife was 8 months pregnant when we toured 5 weeks in Europe 2013 with Annihilator and Rickards (guitar) daughter was born 2 weeks prior to that tour. So we decided to focus on our families and at the same time start to work on another album. And so we did. We also decided not to do any live shows at that time and really take our time to make the best album we could. The plan was obviously not to take 8 years between the albums but that’s what happened. It would have been only 6 if it would have worked out more to the original plan. After all we released the first single “Faith in Fire” 2019. We think that we have made the best record so far. The fans can look forward to a more straight forward death metal album but still with our signature rock n roll-vibes. Just not as clear as before maybe.


I've had an album at home for a review and I have to say that it is really good. Old honest Swedish death metal, lots of cold melodies, but also dirty rock´n´roll. I really like the sound. It literally breaks bones! Where did you record it, who mixed it and who signed the production?

Thank you so much. I really appreciate it. We recorded the album in three different studios. Drums at Dead Dog Farm, Guitar and vocals at Sunlight and bass, guitar solos and additional back up vocals at Black Zombie studio. Tomas Skogsberg at Sunlight together with Martin Svensson (drums) produced it. The mix and master however was made by Lawrence Mackrory at Dugout/Obey mastering.

New album has a simple classic name "To Hell". It suggests that even in terms of lyrics, these will be topics that often appear in death metal. What are they about on the new album? Who is their author. I ask, how do you actually feel about hell? What does it mean to you?

Thanks for asking. The title is not about going to the hell, it’s more like “to hell with it”, everything is shit and are going to hell kind of. I have written all lyrics on this album and the topics can differ very much but a theme that comes back is technology and the dark side of it. However, there´s a lot of different topics. For example one track is about a political standoff in Sweden a few years back and one is about the four stages of a decomposing body.


The cover is also traditional. There is an old burial ground on it, everything is bloody red and a gate above it. To hell? Who is the author of the cover and how should I perceive it in relation to music? It reminds me of the cover of old death metal bands from the nineties. Was that a purpose?

There’s a lot of thought behind the cover art and it was a long process before we reached the finish line. It is an oil painting by William Persson Öberg at Obscenum art, also guitarist in Swedish death metal band Creeping Flesh. We wanted to mix the metaphorical with the factual concept of “To Hell”. So the foreground with the burial ground is the actual path to hell and the majestic building represents something bigger than us that we can’t really touch or prepossess. Also the technology is present everywhere if you look closely. To have an old school feel to it was absolutely on purpose.


For me, THE GENERALS were and are a band belonging to a „smoky club“, where only real fans will come. I know you went through the world with the band. Do you like to perform often? What about the concerts in your country in Sweden due to the ongoing pandemic COVID 19? In Czech press they write you don't have any restriction there.

Yes, we love playing live. That’s what we are all about really. Right now there’s no concerts and the restaurants close at 8pm. We have a lot of restrictions, so there’s no truth to that at all. We’ve had a lot of shows cancelled due to corona both in Sweden and Norway.


Swedish death metal is still a big concept. With the fact that you have over ten million inhabitants, it occurs to me that a lot of people play this style there. This of course includes labels, clubs, festivals. But will your music even appear in TV, newspapers, etc.? You are actually an „export item“ of your country, does they support you in any way? And how do you perceived by the whole society?

Big question. Yes and no. We do appear in physical papers and commercial radio now and again but not like pop music. I don’t consider us an export item. I don’t think we sell nearly enough for that. The main citizen is still probably a bit baffled by our appearance and especially of our music style, but generally it’s probably better now than 10 years ago I guess since CEO:s and bosses all around are now our age and often metal heads. I know a few with skulls and Iron Maiden tattoos under their suits.

And what about the current Swedish underground? You are already a veteran, so you can compare the old times with the present. Do you notice any changes due to new technologies, internet, etc.? Are the fans different than before?

It’s different in so many ways now but not necesarily in a bad way. It is of course much easier to get your music out there and the labels are not essential anymore. But with that comes more competition. I don’t know what is best option really. The fans are the same if you refer to the old school nerds like me that still goes to concerts and buys merch and pre order records. The new generation is a little different though. Especially when it comes to their music cunsumption. New metal kids can’t place their favourite Metallica song on the right album. But it’s what it is with the streaming era. We have to adjust to the market.


A video was made for the song "To Hell". I like this kind of style. Where did you shoot? There is a lot of motorcycling in it. Are you a fan? Do you drive a lot? If I understood the story well, it's about a bunch of maniacs (about you) who come down to the rehearsal room to play good metal, right? How was the video created and who is its author?

Thanks. It’s shot in our home town Karlstad in various places and the playing scenes are from our rehearsal space. Yes, I drive a motorcycle. I have a Harley Davidson, 1200 Bobber, which can be seen in that music video. Also Rickard (guitar) and Martin (drums) both drive Harley choppers. Yes, pretty much. It’s a straight forward video. We had a lot more planned where a fifth person would be the one texting us and stray thru out the video but it had to be cut unfortunately. But it came out great anyway. Erik Engstrand from ES Music, also vocals in Eyes wide open shot the video and I together with Mats Lindström and Fredrik Vidhamre from our label (Black zombie records) directed it.

As I mentioned, you are an experienced musician. Please tell us how you got into death metal, what were your beginnings. What was the Swedish scene like in your youth, whom did you worship and who was your role model?

Oh well, thank you very much. I started of with bands like Life of agony, Biohazard, Clawfinger. These are the sort of bands that got me in to heavier music. Then my head turned to Swedish hardcore like Refused, Raised fist, Breach and 59 times the pain and now we’re somewhere 1995 and I started my first band. A few years later I discovered Entombed and Dismember and also Slayer. The Stockholm scene has always been my main inspiration after that, but my heart is still hardcore.


When the flu pandemic situation calms down and the borders open, are you planning a tour to promote the new album? I'd quite like to see you live somewhere and have fun in moshpit. I really miss live concerts. Can we look forward to it?

Yes, definitely. We have a lot in the pipeline but nothing confirmed yet, sorry. But we’re talking mostly 2022 in the works for now. You gonna have to keep an eye out in our channels for confirmed dates. They should start to pop up this spring.

Who to ask other than the most professional… How would you define Swedish death metal and what does it mean to you? Is it a lifestyle, an opinion, a direction for you? You can look at it from all sides.

Wow, Swedish death metal is a well respected phenonoma world wide I would say. To me personally it means alot, wether you talk about the Stockholm sound or the Gothenburg sound or the modern one. I feel a part of it and I feel I want to and need to administer the herritage well. I hope we do. It’s more than a scene really. It’s a way of life.


Thank you so much for the interview. I'm going to have a beer, really add volume to the player and enjoy your new album "To Hell". Really good album. Let it sell well and I hope to see you live somewhere soon. I wish you all the best in your personal lives! Cheers!

Sounds like a plan! We would love to come back to Czech Republic. It’s been way to long! Same to you. Cheers!

/Hednar

https://www.facebook.com/thegeneralsSWE
https://www.facebook.com/Blackzombierecords
https://www.blackzombierecords.se

Recenze/review - THE GENERALS - To Hell (2021):


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Rozhovor - THE GENERALS - Vyvolat pocit staré školy bylo našim záměrem.

Rozhovor se švédskou death´n´rollovou skupinou THE GENERALS.

Odpovídal Hednar (zpěv a basa), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - THE GENERALS - To Hell (2021):

Ave THE GENERALS! Zdravím do švédských katakomb a připíjím na zdraví! Je co oslavovat, vydáváte v únoru novou desku „To Hell“. Po dlouhých osmi letech. Proč vám to vlastně trvalo tak dlouho? S jakými pocity jste šli do studia a na co se mohou fanoušci těšit?

Ahoj! Ano, konečně. Po „Blood For Blood“ jsme hodně cestovali a pak na nás všechny dolehl život. Všichni jsme současně měli děti. Moje žena byla v osmém měsíci těhotenství, když jsme cestovali pět týdnů po Evropě v roce 2013 s Annihilator a Rickardsova (kytarista) dcera se narodila dva týdny před tímto turné. Rozhodli jsme se tedy věnovat se našim rodinám a současně začít pracovat na dalším albu. A to jsme udělali. V té době jsme se také rozhodli nehrát žádné živé koncerty a opravdu jsme si udělali čas na to, abychom vytvořili to nejlepší album, jaké jsme mohli. Plán samozřejmě nebyl, že to bude trvat osm let, ale prostě to tak vyšlo. Bylo by to jen šest, pokud by to šlo podle původního plánu. Nakonec jsme vydali první singl „Faith in Fire“ v roce 2019. Myslíme si, že jsme udělali doposud nejlepší nahrávku. Fanoušci se mohou těšit na přímočařejší death metalové album, ale stále s našimi typickými rock´n´rollovými vibracemi, avšak možná ne tak čistými, jako dříve.


Mám doma už nějaký čas album na recenzi a musím říct, že se opravdu povedlo. Starý poctivý švédský death metal, spousta studených melodií, ale také špinavý rock´n´roll. Hodně se mi líbí zvuk. Doslova láme kosti! Kde jste desku nahrávali, kdo ji mixoval a kdo je podepsán pod produkcí?

Děkuji mnohokrát. Opravdu si toho vážím. Nahrávali jsme ve třech různých studiích. Bicí v Dead Dog Farm, kytara a zpěv v Sunlight studiu, basa, kytarová sóla a doprovodné vokály ve studiu Black Zombie. Produkoval ho Tomas Skogsberg ve Sunlight studiu společně s Martinem Svenssonem (bicí). Mix a mastering však vytvořil Lawrence Mackrory z Dugout / Obey Mastering.

Novinka má jednoduchý klasický název „To Hell“. Napovídá, že i textově se bude jednat o témata, která se v death metalu často objevují. O čem jsou na novém albu? Kdo je jejich autorem. Ještě se zeptám, jak ty vlastně vnímáš peklo? Co pro tebe znamená?

Díky za optání. V názvu nejde o to “jít do pekla”, je to spíš „k čertu s tím“, všechno je na hovno a jde to tak nějak k čertu. Napsal jsem všechny texty na toto album a témata se mohou velmi lišit, ale téma, které se vrací, je technologie a její temná stránka. Existuje však spousta různých témat. Například jedna skladba je o politickém patu ve Švédsku před několika lety a jedna je o čtyřech fázích rozkladu těla.


Obal také patří k tradičním. Je na něm staré pohřebiště, vše je krvavě rudé a nad ním brána. Do pekla? Kdo je autorem obalu a jak jej mám vnímat ve vztahu k hudbě? Připomíná mi obaly starých death metalových smeček z devadesátých let. Byl to účel?

Za obalem je spousta myšlenek a než jsme dorazili do cíle, byl to dlouhý proces. Jedná se o olejomalbu od Williama Perssona Öberga z Obscenum art, zároveň kytaristy švédské death metalové kapely Creeping Flesh. Chtěli jsme na „To Hell“ spojit metaforický s faktickým konceptem. Takže popředí s pohřebištěm je skutečná cesta do pekla a majestátní budova představuje něco většího než jsme my, něco, čeho se ve skutečnosti nemůžeme dotknout. Také technologie je přítomna všude, pokud se podíváte pozorně. Vyvolat pocit staré školy bylo našim záměrem.


Pro mě byli a jsou THE GENERALS kapela do zakouřenýho klubu, kam přijdou jenom praví fanoušci. Vím, že jste s kapelou projeli kus světa. Koncertujete rádi a často? Jak je to vůbec s koncerty u vás ve Švédsku vzhledem k probíhající pandemii covid 19? U nás se o vás píše, že nemáte skoro žádná omezení?

Ano, rádi hrajeme živě, o to nám jde hlavně. Momentálně tady nejsou žádné koncerty a restaurace se zavírají ve 20:00. Máme spoustu omezení, takže na tom není vůbec nic pravdy. Ve Švédsku a Norsku jsme kvůli covidu zrušili spoustu koncertů.


Švédský death metal je stále velký pojem. Na to, že máte přes deset miliónů obyvatel, přijde mi, že u vás hraje tento styl spousta lidí. K tomu samozřejmě patří labely, kluby, festivaly. Dostane se ale vaše hudba třeba i do televize, do novin apod.? Jste vlastně vývozní artikl vaší země, podporuje vás nějak? A jak jste vnímáni celou společností?

To je otázka. Ano i ne. Objevujeme se v tištěných novinách a sem tam v komerčních rádiích, ale ne tolik, jako populární hudba. Nepovažuji nás za vývozní artikl. Nemyslím si, že toho prodáme tolik. Běžný člověk je stále pravděpodobně trochu pobouřen naším vzhledem a zejména naším hudebním stylem, ale obecně je to pravděpodobně lepší, než před deseti lety. Generální ředitelé a šéfové všude kolem jsou nyní našeho věku a často jsou to metalisté. Znám pár takových, kteří mají lebky a tetování Iron Maiden pod jejich obleky.

A co současný švédský underground? Jste už veteráni, tak můžete srovnávat staré časy se současností. Pozoruješ nějaké změny vzhledem třeba k novým technologiím, internetu apod.? Jsou fanoušci jiní než dřív?

Nyní je to v mnoha ohledech jiné, ale ne nutně špatně. Je samozřejmě mnohem snazší dostat hudbu ven a labely už nejsou tak důležité. Ale s tím přichází větší konkurence. Opravdu nevím, co je lepší. Fanoušci jsou stejní, pokud se bavíme o starých oldschoolových pardálech, jako jsem já, kteří stále chodí na koncerty a nakupují merch a předobjednávají si nahrávky. Nová generace je však trochu jiná. Zvláště pokud jde o jejich vnímání hudby. Dnešní metalová mládež nedokáže přiřadit jejich oblíbenou skladbu od Metallicy ke správnému album. Ale s érou streamování je to prostě tak. Musíme se přizpůsobit trhu.


Ke skladbě „To Hell“ byl natočen i klip. Mám podobný styl rád. Kde jste natáčeli? Hodně se v něm jezdí na motorkách. Jste fanoušci? Jezdíte hodně? Jestli jsem příběh dobře pochopil, tak je o partě maníků (o vás), kteří se sjíždějí do zkušebny zahrát pořádný metal, je to tak? Jak klip vznikal a kdo je jeho autorem?

Díky. Točilo se na různých místech v našem rodném městě Karlstad a scény, kde hrajeme pocházejí z naší zkušebny. Ano, jezdím na motorce, mám Harley Davidson 1200 Bobber, kterou je vidět na videu. Rickard (kytara) a Martin (bicí) oba dva mají Harley Chooper. Je to tak, je to přímočaré video. Měli jsme toho naplánováno mnohem víc, pátou osobu, která by bloudila videem, ale bohužel to muselo být zkráceno. Ale i tak to vyšlo skvěle. Erik Engstrand z ES Music, taky zpěvy v “Eyes Wide Open”, natočil video a já s Matsem Lindströmem a Fredrikem Vidhamrem z našeho labelu (Black Zombie Records) jsme to režírovali.

Jak jsem již zmiňoval, patříte mezi zkušené muzikanty. Prozraď nám prosím, jak si se vlastně k death metalu dostal, jaké byly tvé začátky. Jaká byla švédská scéna za tvého mládí, koho si uctíval a kdo byl tvým vzorem?

Díky moc. Začínal jsem s kapelami jako Life of Agony, Biohazard, Clawfinger. Jedná se o druh kapel, které mě přivedly k tvrdší hudbě. Pak jsem směřoval k švédskému hardcoru jako Refused, Raised Fist, Breach a 59 Times the Pain a pak jsme někde v roce 1995 a já zakládám svoji první kapelu. O několik let později jsem objevil Entombed a Dismember a také Slayer. Stockholmská scéna byla poté vždy mojí hlavní inspirací, ale moje srdce stále patří hardcoru.


Až se situace s chřipkovou pandemií uklidní a otevřou se hranice, nechystáte turné na podporu nového alba? Docela rád bych vás někde viděl naživo, pořádně zapařil. Už mi živé koncerty hrozně chybí. Můžeme se těšit?

Rozhodně. Máme toho v plánu hodně, ale zatím nic potvrzeno, promiň. Ale hlavně mám na mysli teda rok 2022. Budete se muset kouknout na naše informační kanály, kde potvrdíme data. Měla by se začít objevovat letos na jaře.

Koho se zeptat jiného, než nejpovolanějších… Jak bys definoval švédský death metal a co pro tebe znamená? Je to pro tebe životní styl, názor, směr? Klidně se můžeš rozpovídat a podívat se na to i ze všech stránek.

Páni, řekl bych, že švédský death metal je po celém světě uznávaným fenoménem. Pro mě osobně to znamená hodně, ať už mluvíme o stockholmském zvuku, gothenburgském zvuku nebo o tom moderním. Cítím se být součástí a cítím, že se chci a potřebuji dobře starat o toto dědictví. A doufám, že nám to jde. Je to opravdu víc než scéna. Je to způsob života.


Děkuji moc za rozhovor. Jdu si dát pivo, pořádně přidat volume na přehrávači a užívat si vaši novou desku „To Hell“. Je opravdu skvělá. Ať se dobře prodává a doufám, že vás brzy uvidím někde naživo. Přeji vše dobré i v osobních životech! Na zdraví!

To zní jako plán! Rádi bychom se vrátili do České republiky. Tobě taky a hodně zdraví!

Hednar

Recenze/review - ABYTHIC - Dominion of the Wicked (2021)


ABYTHIC - Dominion of the Wicked
12" vinyl 2021, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Do kostí se mi pomalu vkrádá chlad. Neumím muziku poslouchat jen tak v klidu, bez emocí. Musí mnou prostoupit, jako studená čepel. Sestupuji po starých kamenných schodech. Po zdech stéká hnis. Ne, smrti se již dávno nebojím, mě jde hlavně o dobré riffy, o atmosféru, o bolest, o předanou energii. Chci opět v klidu ulehnout do své rakve, navěky spočinout a užívat si mrtvolnou náladu. Vedle mě leží další těla. Opuštěná. Šeptají.

Německé death doomaře ABYTHIC sleduji bedlivě již od jejich začátků. Vždy mě dokázali přesvědčit na svoji stranu, rozdrásat mě do krve. I u nové desky "Dominion of the Wicked" slyším tiché rouhání. Skladby jsou jako řeka, plynoucí, převalující se, známá a přesto překvapivá. Její jméno je všem všeobecně známé - Styx.


ABYTHIC se stále drží dříve nastaveného směru. Jsou pohrobky takových kapel jako PENTACLE, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, ale i doomových smrtonošů NOVEMBER´S DOOM, OPHIS, MOURNING BELOVETH. Umírání v jejich společnosti je převážně pomalejší, jedovaté, shnilé a temné jako duše prokletého člověka. V některých pasážích jsou možná až moc dlouzí, rozevlátí, ale to je účelem. Jak jsem již zmínil, mě jde u desek hlavně o atmosféru, společný obřad. Němci sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale to dnes asi nikdo. Osobně si nahrávku neskutečně užívám, obzvlášť při návštěvách starých chrámů, opuštěných hřbitovů a katakomb, o kterých se říká, že jsou vchodem do podsvětí. Tradiční zvuk, parádní obal, ale hlavně hudba, silná a podmanivá. Magická, zlá i ošklivá zároveň. Rád se vznáším na vlnách fantazie u podobných desek. Poslouchám je stále dokola, jsou mojí černou mantrou, tajnou formulí, stínem. Zahaleni v rudé mlze, touláme se světem. Bez cíle, bez naděje. Ještě, že je tu hudba, death doom metal, který mě uklidňuje a pálí zároveň. "Dominion of the Wicked" je jako spiritistická seance pro vyvolávání duší zemřelých! Rituál smrti!


Asphyx says:

Cold is slowly creeping into my bones. I can't listen to music just in peace, without emotion. It must pass through me, like a cold blade. I go down the old stone stairs. Pus flows down the walls. No, I have not been afraid of death for a long time, I am mainly interested in good riffs, the atmosphere, the pain, the energy transferred. I want to lie down in my coffin again in peace, rest forever and enjoy the corpse mood. Next to me are other bodies. Abandoned. They whisper.

I have been following the German death doom band ABYTHIC closely since their beginnings. They always managed to convince me on their side, to scratch me to blood. Even with the new album "Dominion of the Wicked" I hear a quiet blasphemy. The songs are like a river, flowing, rolling, familiar and yet surprising. The name is well known to everyone – Styx.


ABYTHIC still follow the previously set direction. There are burials of such bands as PENTACLE, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, but also NOVEMBER´S DOOM, OPHIS, MOURNING BELOVETH. Dying in their society is mostly slower, poisonous, rotten and dark as the soul of a cursed man. In some passages they may be too long, flapping, but that is the purpose. As I have already mentioned, the records mainly concern the atmosphere, a ceremony. The Germans are not bringing anything new to the grave, but probably no one today. Personally, I really enjoy the recording, especially when visiting old temples, abandoned cemeteries and catacombs, which are said to be the entrance to the underworld. Traditional sound, great cover, but mainly music, strong and captivating. Magical, evil and ugly at the same time. I like to float on the waves of fantasy with similar records. I listen to them over and over again, they are my black mantra, a secret formula, a shadow. Shrouded in a red mist, we roam the world. No goal, no hope. Also, there is music, death doom metal that calms and burns me at the same time. "Dominion of the Wicked" is like a séance to summon the souls of the dead! Ritual of death!


about ABYTHIC on DEADLY STORM ZINE:

tracklist:
1. At the Threshold of Obscurity
2. The Call
3. Endless Tides
4. Augury of the Doomed



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine