DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 1. prosince 2021

A few questions - interview with black death metal band from USA - BEASTLURKER.

A few questions - interview with black death metal band from USA - BEASTLURKER.

Ave, can you introduce your band to our readers? 

– When was it founded and what style of music do you play etc.? No problem. Beastlurker was founded in mid-2017. We dwell in Chicago, Illinois, U.S.A. and essentially write and perform explorative, cathartic black metal music while paying respects to certain stylistic approaches deemed “traditional.” 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

The new album was tracked, mixed and mastered at Iron Hand Audio down the hall in the prison-like labyrinth we rehearse in. How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? So far, the record has been released digitally, on compact disc, and cassette. 350 cd’s and 66 cassette tapes were manufactured with another 100 cassettes currently in the printing process. A vinyl release is intended for sometime 2022. 


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

M.A. Maggio (I) wrote all lyrics for the EP and full-length. The subject matter largely deals with first-hand human experience. Experiences which have affected who and what I am. Topics range from hallucinogenic teachers, psychodramas, truth-seeking, death, violence, outrage, anguish, addictions, psychological torment...to the human will, the death of meaning, occult research, self-improvement, and so on...all of which are projected through a positive lens of art. These mostly negatively perceived themes become constructive and positive once crossed into the realm of artistic creation. 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Benno from Viral Designs created the logo, Sang from Vhan Artworks created the sigil. I put the social media pages and Bandcamp page together. I do consider these platforms important as they are our main method of sharing any updates and divulging any information thought to be worth it. 


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

We are very pleased with the Polish label Godz of War Productions. Greg and his people do outstanding work in the fields of support, integrity, and representation. This label released both the EP and full-length. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

A few bands we enjoy and respect are Angelcorpse, Bolzer, Dissection, Peste Noire, Dead Congregation, Baptism, Destroyer 666, Morbid Angel, Havukruunu, Urn, etc… I believe inspiration is omnipresent. It just needs to be discovered, acknowledged and forged into a useful tool. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

 The full-length was sent to no one aside from Godz ov War. Greg received the first opportunity to release it as we were satisfied and appreciative of all that transpired with the EP. In other words, we remained loyal. 


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

The Covidian era we continue to reside in has limited us to 2 gigs thus far. Both performances took place in Chicago. However we are scheduled to perform alongside the maniacs in American outfits Lurid, Exaugurate, and Pig’s Blood this Dec, 17th in Chicago. I’d say our 2nd performance was slightly superior to the first. (Haha) 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We’ve got a split offering completed with a black metal band from the midwest U.S. that is patiently waiting for a release. The objectives for the future are to simply stay productive, improve in all facets, and to deliver our draconian artform in a live setting to as many corners of the world possible. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

We can be directly messaged through our social media accounts or emailed at sirmaggio667@gmail.com 

Many hails, Jakub. Cheers, M.A. 

Thanx for the interview.

úterý 30. listopadu 2021

Recenze/review - HYPOCRISY - Worship (2021)


HYPOCRISY - Worship
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Padesát minut melodického death metalu s výjezdy až někam k heavíku je na mě opravdu hodně moc. Říkám to rovnou, aby skalní fanoušci kapely přestali číst a jali se raději dělat něco jiného. Kdysi dávno, v devadesátých letech jsem měl tuhle smečku opravdu rád. Jenže jak šel čas, tak jsem postupně ztrácel zájem. Někdy kolem roku 2005 jsem si pak udělat za tvorbou švédských melodiků pomyslnou tečku. Naživo se mi  vůbec nelíbila. Odešel jsem zklamaný a naštvaný, že jsem vyhodil tolik peněz za lístek.

Pojďme ale k novince. Já vám nevím, opravdu dnešní většinoví metalisti chtějí podobný zvuk? Schválně jsem si půjčil i CD a přijde mi neskutečně uřvané. Jasně, že se zvučí primárně pro sluchátka a mp3, ale i na současnou dobu mi připadá sound děsně plastový. Nechápu, jak něco takového může Peter Tägtgren pustit ven. Nicméně, všiml jsem si, že podobným nešvarem trpí hlavně kapely od tohoto labelu. To není pocit, to je fakt. 

Úsměvné jsou i některé texty. Kdyby mi bylo patnáct, možná, ale dnes? To si fakt kapela takové velikosti nedovede najmout někoho, kdo by je uměl? Hudba se snaží tvářit temně, chladně a mrazivě, ale můj hlavní dojem z ní je hlavně - je to hrozně utahaný! A když už se zrychlí, tak jsou riffy tak neskutečně obyčejné, že je mi až stydno. Možná jsem uzavřený jen ve své bublině, ale třeba refrény jsou vyloženě úsměvné. Mě zase tolik nevadí u metalu klišé (některé desky i celé kapely jsou na nich postaveny), ale musím hudbu muzikantům věřit. Mě připadá "Worship" zkrátka hrozně umělé, nedospělé, bez nadhledu a takové té radosti, která by měla být ze skladeb cítit. Možná je to kalkul, který se zdá vychází, protože napříč světem je deska neskutečně (až nerealisticky) chválena. Ale asi je to fakt tím, že jsem jiný já, mám odlišné vnímání hudby. Schválně, třeba takoví THE CROWN mě neskutečně rozsekali. Jenže ti dokáží vyvolat tlak, naštvanost, chlad a mráz. Od HYPOCRISY jsem čekal vichřici, která by mě smetla a dostal jsem jen studený větřík, který může vyděsit snad už jen metalový dědky v kožených kalhotách. Jsem taky starej pes, ale pořád chci od muziky šťávu, uvěřitelnost, musí být zajímavá, sexy, musím ji vnímat všemi póry celého těla, musí mi kroutit vnitřnostmi. A to tady nedostávám. Bohužel. Unavené a plytké. 



sumarizace:

HYPOCRISY mě letos svojí novinkou "Worship" nepřesvědčili. Najde se zde sice pár dobrých motivů, ale jako celek je album poměrně slabé. Mám pocit, že se HYPOCRISY stále opakují a časem se dostavuje pocit prázdnoty. Nedokážu si skladby zapamatovat a dostat je do hlavy. Bohužel. Něco málo na mě funguje, ale zbytek je jen nuda. Kam se poděla agresivita? Kam dravost? Legendární švédští melodičtí death metalisté HYPOCRISY nahráli průměrné album, které bych hodnotil maximálně šedesáti procenty.


Asphyx says:

HYPOCRISY didn't persuade me with their news "Worship" this year. Even though there are a few good themes, but the album as a whole is rather weak. I feel that HYPOCRISY repeat themself and after some time there is coming the feeling of emptiness. I can't remember the songs and get them in my head. Unfortunately. Something is well done, but the rest is just boredom. Where is the aggression? Where is ferocity? Legendary Swedish melodic death metalist HYPOCRISY recorded an average album that I evaluated maximum of sixty percent.



tracklist:
1. Worship
2. Chemical Whore
3. Greedy Bastards
4. Dead World
5. We're The Walking Dead
6. Brotherhood Of The Serpent
7. Children Of The Gray
8. Another Day
9. They Will Arrive
10. Bug In The Net
11. Gods Of The Underground


Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021)


CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Existuje nepřeberné množství způsobů, jak mučit lidské tělo. Když poslouchám nové album českých brutálních death metalistů CUTTERRED FLESH, tak mám neodbytný pocit, že mi někdo trhá rozžhavenými kleštěmi maso od kostí. Mozek se vaří ve vlastní šťávě, z reproduktorů vytéká adrenalin. Kapela je zpět a je ve skvělé formě, jako starý kat, který už nemusí nikomu nic dokazovat.

Již během několika prvních poslechů jsem si říkal, že na mě deska působí velmi lehkým, svěžím dojmem. Myšlena teď určitá samozřejmost, s jakou se do mého těla zařezávají jednotlivé riffy. Kolem pobublává jako vroucí krev basa a podupávám si do rytmu. Ano, zvuk je skvělý! Čitelný, temný, chladný a masivní. Základem je tradiční brutální death metal ve stylu SUFFOCATION, DEPRAVITY, GODLESS THRUTH, ABORTED, BENIGHTED. Když ale budete poslouchat pečlivěji, zjistíte, že máte tu čest s přesně dávkovanými progresivními pasážemi. Pánové tak působí velmi originálně a zapamatovatelně. 


Jsem neklidný, jsem donucen přemýšlet. Tohle zase tolik moc kapel neumí. Skloubit dohromady talent, schopnost složit dobrou skladbu a ještě navíc přidat kus něčeho neotřelého, zajímavého, propracovaného. Jako bych seděl ve starém sklepě a přemýšlel o tom, co si pro mě připraví příště? Bude to oheň? Ostré nože? Hřeby do uší? Nechám se překvapit, zatím si budu "Sharing is Caring" rvát pod tlakem do hlavy. Přiznám se bez mučení, že jsem už dlouho neslyšel album, které by mě takhle smetlo. Je vynikající po všech stránkách. Zmínit musím i parádní stylový obal od Pära Olofssona. Určitě znáte ten pocit, když jdete prázdnou ulicí za tmy. Nepozoruje mě někdo? Chlad hluboko uvnitř žaludku, odlesk nože ve stínu. Přesně podobné zážitky mám i s tímto albem. Možná bych chtěl najít i nějaké chyby, ale dle mého nejsou a hlavně není čas nad něčím tak obyčejným přemýšlet. CUTTERRED FLESH vás totiž nenechají ani na chvilku vydechnout. Udržují neustále moji pozornost, nahrávka má skvělou dramaturgii, jestli mi rozumíte. Songy postupně gradují, pálí a bolí, i po dlouhé době se k desce hrozně rád vracím a užívám si ji. Stále objevuji nové a nové momenty.  S lokty ponořenými do dutiny břišní se  usmívám. Ano, přesně takhle to mám rád! Velmi přemýšlivé, masivní, těžké, inteligentní, temné, surové album. Morbidní brutální death metalová symfonie s temně krvavým otiskem! 


Asphyx says:

There are countless ways to torture the human body. When I listen to the new album of Czech brutal death metalists CUTTERRED FLESH, I have an unquenchable feeling that someone is tearing meat from my bones with hot tongs. The brain boils in its own juice, it draws adrenaline from the speakers. The band is back, and is in great shape, like an old executioner who can't prove anything to anyone anymore.

Already during the first few listens, I thought that the record made a very light, fresh impression on me. Now a certain idea is taken, with which the individual riffs are cut into my body. The bass is bubbling around like boiling blood and I stammer to the beat. Yes, the sound is great! Legible, dark, cool and massive. The basis is traditional brutal death metal in the style of SUFFOCATION, DEPRAVITY, GODLESS THRUTH, ABORTED, BENIGHTED. But if you listen more carefully, you will find that you have the honor of precisely dosed progressive passages. Gentlemen thus look very original and memorable.


I'm restless, I'm forced to think. Again, not many bands can do that. Combine talent, the ability to compose a good song and even add a piece of something new, interesting, sophisticated. Like I was sitting in an old basement thinking about what he would prepare for me next? Will it be a fire? Sharp knives? Ear studs? I will be surprised, in the meantime I will fight "Sharing is Caring" under pressure in my head. I confess without torture that I haven't heard an album in a long time that would sweep me like this. It is excellent in all respects. I must also mention the great stylish cover by Pär Olofsson. Surely you know the feeling when you walk an empty street in the dark. Is anyone watching me? The cold deep inside the stomach, the reflection of the knife in the shade. I have exactly similar experiences with this album. Maybe I would like to find some mistakes, but in my opinion, they are not and mainly there is no time to think about something so ordinary. CUTTERRED FLESH will not let you breathe for a moment. They keep my attention all the time, the recording has great dramaturgy, if you understand me. The songs gradually graduate, burn and hurt, even after a long time I really like to return to the record and enjoy it. I am constantly discovering new and new moments. I smile with my elbows immersed in my abdomen. Yes, that's exactly how I like it! Very thoughtful, massive, difficult, intelligent, dark, raw album. Morbid brutal death metal symphony with a darkly bloody imprint!


about  CUTTERRED FLESH on DEADLY STORM ZINE:




Track listing -
1. Vibrio Vulnificus
2. Black Aurora
3. Where Only Old Flesh Stinks
4. Good Boy - Romantic Relationship With Necrotic Tissue (ft. Von Young of Lividity)
5. The Mystery Of The Black Hen
6. Amused By The Tenacity Of A Dying Whore
7. Knife Is Not The Enemy
8. My Favourite Bodybag
9. Progressive Body Adjustment (Bonus)

Line up -
Jiri Krs - Vocals
Vitali Novak - Guitar
David Krombholz - Guitar
Zdenek Hnizdil - Bass
Frantisek Drazdansky - Drums

Artwork by Par Olofsson (Aborted, Immolation)

Recenze/review - PATHOLOGY - The Everlasting Plague (2021)


PATHOLOGY - The Everlasting Plague
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Přiznám se. Nečekal jsem to. Chodil jsem si po světě veselý a spokojený. Nic jsem neřešil a problémy házel za hlavu. Pořád jsem se usmíval. Jednou mi ale úsměv na tváři ztuhl. Bylo to na ulici, cestou z práce. Krásný den, dívky vlnící se kolem. Padl jsem na zem v křeči, držel se za břicho a ze všech otvorů mi tekla krev. Nikdo mi nepomohl, všichni se jen snažili získat co nejlepší záběr na své mobilní telefony. Posmrtná křeč, zčernal jsem a když jsem odcházel na druhou stranu, zatleskali mi. Budou mít co sdílet.

Přiznám se. Nečekal jsem to. V americké brutální death metalové legendě PATHOLOGY se za poslední roky vyměnila spousta muzikantů. Dalo by se říci, že nezůstal kámen na kameni. Výsledkem je letošní deska, která mě velmi pozitivně překvapila. Je surová, chladná, krvavá, ale také propracovaná a obsahuje v sobě poctivý tlak. 


Obie Flett má mocný mrtvolný vokál. Riffy jsou nabroušené jako skalpely z té nejkvalitnější oceli. Vše náležitě řeže a pálí. Navíc to není jen tupé přehrávaní již dříve slyšeného, ale pánové se opravdu snažili nad skladbami přemýšlet. Nevybočují sice nijak z mantinelů stylu, ale nahrávka se velmi dobře poslouchá. Je techničtější, syrovější, s masivním zvukem. Dostanete pořádný flák syrového masa, vytaženého rovnou z mrazáku. PATHOLOGY se drží tradičních hodnot, zachovávají si svůj rukopis a je to dle mého jen a jen dobře. Smrt si také nevybírá, je nespravedlivá, zákeřná, nenávistná a zlá. Podobné nálady cítím i z "The Everlasting Plague". Je pro mě svěžím, i když značně zatuchlým, větrem v márnici. Líbí se mi, jakým směrem se kapela ubírá. Vložené melodické prvky jejich tvorbu obohatily a mám doslova morbidní radost z každého setkání. Koneckonců, patologové a řezníci nejsou jenom dobří řemeslníci, ale musí také dávat do své práce srdce. A to od Dave Astora a jeho spolubojovníků cítím z každého songu. Novinka je hodně zasmrádlá, studená, jako ruce dobře uleželé mrtvoly. Atmosféra je podmanivá a připomíná nejvíc asi okamžiky, kdy vás vytáhnou na pitevní stůl. PATHOLOGY jsou jako smečka pitbulů. která vás roztrhá na kusy. Chorobný brutální death metal nejvyšší kvality!


Asphyx says:

I'll admit it. I wasn't expecting it. I've been walking around happy and content. I didn't worry about anything and put my problems behind me. I was always smiling. But one day, the smile on my face froze. It was on the street, on my way home from work. Beautiful day, girls waving around. I fell to the ground convulsing, holding my stomach, blood pouring from every orifice. No one helped me, everyone was just trying to get the best shot on their cell phones. I convulsed, I went black, and when I walked away to the other side, they applauded me. They'll have something to share.

I'll admit it. I wasn't expecting it. In the American brutal death metal legend PATHOLOGY, a lot of musicians have changed in the last years. You could say that no stone has been left unturned. The result is this year's album, which surprised me very positively. It is raw, cold, bloody, but also sophisticated and contains honest pressure.


Obie Flett has a powerful deadpan vocal. The riffs are sharpened like scalpels of the finest steel. Everything cuts and burns properly. Moreover, it's not just a dull rehash of what you've heard before, but the gentlemen have really tried to think about the songs. They don't really break out of the boundaries of style, but the recording is very listenable. It's more technical, rawer, with a massive sound. You get a good slab of raw meat, pulled straight from the freezer. PATHOLOGY sticks to traditional values, they keep their signature and it's only good in my opinion. Death doesn't choose either, it is unfair, insidious, hateful and evil. I feel a similar sentiment from "The Everlasting Plague". For me, it is a fresh, if rather stale, wind in the morgue. I like the direction the band is taking. The infused melodic elements have enriched their work, and I literally get a morbid joy out of every encounter. After all, pathologists and butchers are not only good craftsmen, but they must also put their heart into their work. And I can feel that from Dave Astor and his bandmates in every song. The new stuff is very musty, cold, like the hands of a well-laid corpse. The atmosphere is captivating and is most reminiscent of the moments when you're pulled onto an autopsy table, I guess. PATHOLOGY is like a pack of pit bulls that will tear you apart. Sick brutal death metal of the highest quality!



about PATHOLOGY on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. A Pound Of Flesh
02. Perpetual Torment
03. Engaging In Homicide
04. Procession Of Mangled Humans
05. Viciously Defiled
06. Diseased Morality
07. Submerged In Eviscerated Carnage
08. Corrosive Cranial Affliction
09. As The Entrails Wither
10. Dirge For The Infected
11. Death Ritual Deciphered
12. Decomposition Of Millions

band:
Dave Astor - Drums
Obie Flett - Vocals
Ricky Jackson - Bass
Dan Richardson - Guitars




pondělí 29. listopadu 2021

Recenze/review - EXODUS - Persona Non Grata (2021)


EXODUS - Persona Non Grata
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Dobře, tak já to zase zkusím. Minule jsem se totiž zařekl, že už se do psaní podobných recenzí nebudu pouštět. Thrash metal jde poslední roky nějak mimo mě. Sice to je styl, díky kterému jsem se dostal k radosti zvané metal, ale dnes už příliš kapel, které by mě zaujali, není. Jsou samozřejmě výjimky, jako letošní E-FORCE (recenze zde: https://www.deadlystormzine.com/2021/11/recenzereview-e-force-mindbender-2021.html), které mě dokáží zvednout ze židle, ale to je přeci jen jiná odrůda.

EXODUS nahrávají dlouhá alba. Já mám raději kratší. Jinak si ale není vesměs na co stěžovat. Zvuk je opravdu vynikající, je slyšet každý nástroj, riffy řežou a Tom Hunting za bicíma připomíná zuřivou bestii. Melodie jsou typicky "exodusovské", Mr. Souza řve skoro jako za mlada. Přesto se moje myšlenky někdy toulají úplně někde jinde. Jako řemeslo je "Persona Non Grata" vypilované k dokonalosti, ale čekal jsem přeci jen ještě něco navíc. 

A tak si říkám, že bych si měl jako stará páka mlaskat blahem, vynášet desku do nebes a blahořečit ji. Potom sedím v pokoji, poslouchám novinku v různém stádiu rozpoložení, v odlišných náladách, unavený i odpočatý a přemýšlím, proč nedošlo k vzájemnému přenosu jako kdysi. "Persona Non Grata" je vlastně nahrávkou, která je skvělá po všech stránkách. Řemeslně určitě, akorát mi chybí zásah přímo do srdce. Jakoby mě kapela jen tak zlehka fackovala, přitom jsem očekával a chtěl, aby jsem dostal pořádně pěstí. Můj názor asi většina posluchačů a fanoušků (tam se to tak nějak očekává) sdílet nebude, ale myslím si, že by bylo dobré, aby zazněl taky trošku kritičtější názor. Ona je deska opravdu dobrá, legenda ze sebe vymáčkla maximum, akorát jsem si říkal, že by neškodilo hudbu trošku něčím okořenit. Já vím, fans by jim to asi dali sežrat, ale zase na druhou stranu, to je opravdu baví hrát pořád dokola to samé? To se dá tolerovat u kapel z druhé ligy, ale u EXODUS? Dobře, tak to nějak shrňme. Pokud uctíváte tuhle smečku bezezbytku, tak budete nadšeni. Pokud jste thrasheři, tak to samé. Pokud ale jako já hledáte u hudby trošku něco jiného, desku si užijete, sem tam se k ní vrátíte a pak dáte v hodnocení ze staré známosti 7 z 10. 


sumarizace:

Legendární thrashové komando EXODUS letos vydalo své další dlouhohrající album. Je plné energického thrashe, který je klasický a tradiční. Jedná se určitě o solidní záležitost, ale mě přeci jen chybí něco navíc. Novinka "Persona Non Grata" je odpovědí na staré postupy, na zlatou éru thrashe a je zahrána opravdu velmi dobře. Škoda, že pánové nedodali více zajímavějších pasáží, pestřejších momentů. Každopádně, nahrávka určitě potěší každého thrash maniaka. Thrash metalové album, které je nabroušené jen někdy!


Asphyx says:

Legendary thrash commando EXODUS released their next long playing album this year. It is full of energic thrash that is classic and traditional. This is definitely a solid stuff, but after all I 'm missing something extra. New "Persona Non Grata" is the answer to the old methods, the golden era of thrash and it is played really well. It's a pity that the gentlemans didn't give more interesting passages, more colourful moments. Anyway, every thrasher maniacs will be pleased with this recording. Thrash metal album that is sharpened only sometimes!

about EXODUS on DEADLY STORM ZINE:
Minirecenze/minireview - EXODUS - Blood In, Blood Out (2014)

tracklist:
1. Persona Non Grata
2. R.E.M.F.
3. Slipping into Madness
4. Elitist
5. Prescribing Horror
6. The Beatings Will Continue (Until Morale Improves)
7. The Years of Death and Dying
8. Clickbait
9. Cosa del Pantano
10. Lunatic-Liar-Lord
11. The Fires of Division
12. Antiseed

band:
Steve "Zetro" Souza - zpěv
Gary Holt - kytara
Lee Altus - kytara
Jack Gibson - baskytara
Tom Hunting - bicí


Interview - SULPHUROUS - I live death metal.

Interview with death metal band from Denmark - SULPHUROUS.

Answered M., thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021):

Ave SULPHUROUS! I have been listening to your new album „The Black Mouth of Sepulchre“ for some time now and I still discover something new in it, some new pieces of darkness. I have to say that I thought that your album will be great but this completely killed me. The album is great. How are your reactions from your fans and what about reviews?

Hi there, M. speaking

I’m completely blown away about the amazing reactions from fans and the great reviews that has been dropping in. I didn’t think this album would be received this well. So, I’m very happy about everything.

Have you played your new songs live already? How do they work with fans? Do you have any potential hit? For me it would be probably „Shadows Writhing like Black Wings“.

No, we haven’t. Sulphurous hasn’t played live for the last 8 years or so. So, i can’t answer that question sorry.

How did you compose new material for „The Black Mouth of Sepulchre“? How SULPHUROUS compose?

The material which is not that new anymore since I made the songs between 2017-2018 or so, and 1 song is all the way back from 2012. I write everything for Sulphurous and made this album at home shortly after the first album.


Who is the author of your lyrics? What are your lyrics about and where do you find inspiration?

I also wrote all the lyrics for The Black Mouth of Sepulchre. The lyrical concept for the album is centered about death and the creeping slow march towards the end, combined with a bit of ancient malevolence in them.

I found the inspiration from different writers of Philosophical, fantasy and poets. Old and new books.

I also like the cover for the new record. The author is my favourite painter Paolo Girardi. This time, the motive really worked. How did you get together with Paolo? And why him? Is the painting painted to order or have you already chosen from the finished works?

Thanks, yeah it really is an amazing painting he did here. Paolo painted the cover for my other band Hyperdontia – Nexus of Teeth album. So, I knew him from this. And I have been admiring his work for a long time. I actually started out talking with Timo Ketola just before he passed away REST IN POWER. Then I talked with the guy who did the early Cruciamentum stuff. But I’m glad I ended up working with Paolo Girardi, because he captured the essence of my music and the mood on the record perfectly. I asked him for specific stuff, and he did an excellent job. So, I will definitely work with him again.


The sound of the album is really great. It is dark, cold and sharp at the same time. In what studio did you recorded? Were you able to have any comments during the recording and at the final sound and mastering?

The Black Mouth of Sepulchre was actually recorded by us - the band on our own. T. on drums recorded his drums at his studio on his own. M.C. who helped on bass for this recording did it in his home studio. And I recorded the guitars, vocals, and piano at the studio where I also rehearse. It is the same place where Las Ballade has his studio and he mixed and mastered the album. Las did an amazing job with this beast. He made the sound just as we wanted it to be so very happy to work with my old friend from Ballade Studios.


How did you actually get into playing death metal? You can feel from your music that you are also a fan of true death! When did you start playing and what bands did you go through? What about the first concert? Who was your role model and whom did you admire in your beginnings?

I started going to shows when I was around 9-10 years old, when my brother would drag me to punk/hardcore shows in Copenhagen. Then later that evolved into eviler, darker, and more obscure music. The same thing happened for me playing music. I started playing guitar in a punk band and then it went in a more extreme, fast, and demonic direction. So, it has been a kind of journey through different kinds of genres before I ended up the right place.

Yes I am.

I guess I started playing guitar when I was around 10, but it was around I was 15 that I bought my first electric guitar and really started rehearsing every day for many hours. Uhh I miss those times. Hehe

I guess the cross over from hardcore/punk for me was early crust/stenchcore bands from the UK then later bands as Bolt Thrower, Morbid Angel, Death and Deicide.

Don’t remember the first show. It was probably my brother and sister playing with their first band when I was around 9.


On concerts in the Czech Republic I often hear that there is not enough people going on concerts nowadays. I would like to know how is it in Denmark. For us you are a big country with a lot of bands and promoters. A lot of bands go to your country to play when they are on a tour. Do people go on death metal concerts in Denmark? And do you prefer playing in a small club or on big festivals?

Denmark a big country, hehe, I feel like Denmark is a very tiny place. But yes, there is a lot of bands popping up all the time, and most of them actually are quite good.

For many years the scene was actually pretty dead, and no one went to shows, (only diehard fans) and people didn’t really care about touring bands. But luckily for us, the bands, things started to change, and there is a big show up at most concerts and people go because they want to support bands, see their show and buy their merch. That is amazing.

It depends on what show or festival it is. If it’s a show or festival where the promoters and bookers give a damn and take good care of the band then I love playing. But it sucks big time if you’re on tour and have driven maybe 10 hours to get to the show, and there is no one there to help you get in and get ready on stage, no food, no drinks and no place to sleep. But it’s so nice when it’s the opposite, and you feel welcome and taken good care of.


The theme of the concerts is also connected with the previous question. How are SULPHUROUS with them? Do you play often and often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you even willing to travel far? Aren't you attracted to a longer tour?

I can´t answer for Sulphurous here since we don’t play live anymore. But I can answer for my other bands. Ascendency, Hyperdontia, Night Fever and Taphos which play live and tour as much as possible. I love to tour and travel to places far away to play in front of people who haven’t seen us before. When not home with my family, I live for the shows man. Nothing better than to be on tour and see the world and play great shows. I see myself very lucky to have been to so many countries and experienced so many great things while touring. Wouldn’t be without it.

Nowadays, there is a lot of young bands who start to play “old school death metal”. Most of them are not very good, but there are some good bands who realize what is this music about. Do you have any favourite band which would be able to make those “good old days” alive again?

If you mean “never” bands, then in the underground scene I would maybe go for – Dead Congregation and Kaamos. Older bands would be Deicide, Morbid Angel and Nile.


What does death metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, relaxation? How would you define it? You can easily embark on philosophical considerations.

I live death metal. For me it is life. It’s definitely a hobby, but so much more than that. It could also be a way to relax, since death metal is being played very often at home and it’s a great way to enjoy myself, relax or get in the mood for some ripping death. I don’t know where I would be without this in my life. I would probably have a very boring life if I didn’t have this.

A necessary question at the end. What is SULPHUROUS planning in the coming months? What can we fans look forward to?

Hopefully the vinyl edition of the album hehe. Since it has been delayed almost 6 months. Besides that, I’m not sure. I have 2 other records coming out soon, and one more where were only missing the vocals to record. So, this is probably what will take my time over the next couple of months. After that I will probably prepare more sinister and abhorrent songs for you.

Thank you so much for the interview. I'm leaving for work in a minute. I'll go around the cemetery. It is clear what will play in the player - „The Black Mouth of Sepulchre“. And really loud. I wish the album the best possible sales and I hope that it will reach as many listeners as possible. Good luck to you in private! Death metal forever!

Thanks… Evig Er Kun Døden

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021):

Recenze/review - SULPHUROUS - Dolorous Death Knell (2018):

Rozhovor - SULPHUROUS - Žiju death metalem.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Dánska - SULPHUROUS.

Odpovídal M., děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021):

Ave SULPHUROUS! Poslouchám vaši letošní novinku „The Black Mouth of Sepulchre“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Zdravím tě, (odpovídá M.)

Jsem úplně unesen úžasnými reakcemi od fanoušků a skvělými recenzemi, které se na nás snáší. Nemyslel jsem si, že toto album bude přijato tak dobře. Takže mám ze všeho velkou radost.

Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Shadows Writhing like Black Wings“.

Ne, nemáme. Sulphurous nehráli živě asi 8 let. Takže na tuto otázku nemohu odpovědět, omlouvám se.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „The Black Mouth of Sepulchre“? Jak vlastně tvoří/skládají SULPHUROUS?

Materiál, není až tak nový, protože jsem skladby psal mezi lety 2017-2018, nebo tak nějak a jedna skladba je dokonce už z roku 2012. Já skládám vše pro Sulphurous a toto album jsem napsal doma krátce po prvním albu.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Napsal jsem všechny texty pro “The Black Mouth of Sepulchre”. Textový koncept alba se soustředí na smrt a plíživý pomalý pochod ke konci, v kombinaci s trochou prastaré zloby. Inspiraci jsem našel u různých spisovatelů filozofie, fantasy a básníků. Staré a nové knihy.

Líbí se mi i obal k nové desce. Autorem je můj oblíbený malíř Paolo Girardi. Tentokrát se mu motiv opravdu povedl. Jak jste se dali s Paolem dohromady? A proč právě on? Je obraz malovaný na zakázku nebo jste vybírali už z hotových děl?

Díky, je to opravdu úžasný obraz. Paolo maloval obal mé další kapely Hyperdontia – album “Nexus of Teeth”. Takže jsem ho znal. A jeho práci obdivuji už dlouho. Vlastně jsem začal mluvit s Timem Ketolou těsně předtím, než zemřel. REST IN POWER. Pak jsem mluvil s chlápkem, který dělal rané věci Cruciamentum. Ale jsem rád, že jsem nakonec spolupracoval s Paolem Girardim, protože dokonale vystihl podstatu mé hudby a náladu na desce. Požadoval jsem konkrétní věci a on odvedl skvělou práci. Takže s ním určitě budu znovu spolupracovat.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

“The Black Mouth of Sepulcher” jsme vlastně nahráli my – kapela na vlastní pěst. T. nahrál své bicí ve svém studiu sám. M.C. který na této nahrávce vypomohl na basu, to také nahrál ve svém domácím studiu. A já jsem nahrál kytary, zpěv a klavír ve studiu, kde také zkouším. Je to stejné místo, kde má Las Ballade své studio, on album mixoval a masteroval. Las odvedl úžasnou práci s touto bestií. Udělal zvuk přesně tak, jak jsme chtěli, bylo to skvělé spolupracovat s mým starým přítelem z Ballade Studia.


Jak si se vlastně dostal k tomu, že hraješ death metal? Z vaší hudby je cítit, že jste i fanoušci pravé smrti! Kdy jsi začal hrát a jakými kapelami si prošel? Co první koncert? Kdo byl tvým vzorem a koho si obdivoval ve svých začátcích?

Začal jsem chodit na koncerty, když mi bylo kolem 9-10 let, když mě můj bratr tahal na punk/hardcore koncerty v Kodani. Později se z toho vyvinula temnější a obskurnější hudba. To samé se mi stalo při hraní hudby. Začal jsem hrát na kytaru v punkové kapele a pak to šlo extrémnějším, rychlejším a démoničtějším směrem. Takže to byla určitá cesta přes různé druhy žánrů, než jsem skončil na správném místě. Tuším, že jsem začal hrát na kytaru, když mi bylo kolem deseti, ale bylo mi kolem patnácti, když jsem si koupil svou první elektrickou kytaru a opravdu začal zkoušet každý den po mnoho hodin. Uhh, chybí mi ty časy. Hehe Myslím, že přechodem od hardcore/punku pro mě byly rané crust/stenchcore kapely z Velké Británie, později kapely jako Bolt Thrower, Morbid Angel, Death a Deicide. Nepamatuji si první koncert. Byl to pravděpodobně koncert mého bratra a sestry, kteří hráli s jejich první kapelou, když mi bylo kolem devíti.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Dánska? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Dánsko a velká země, hehe, mám pocit, že Dánsko je velmi malé. Ale ano, neustále se objevuje spousta kapel a většina z nich je opravdu docela dobrá. Po mnoho let byla scéna docela mrtvá a nikdo nechodil na koncerty (pouze zarytí fanoušci) a lidé se opravdu nezajímali o turné kapel. Ale naštěstí pro nás, pro kapely, se věci začaly měnit a na většině koncertů je velká návštěvnost, protože lidé chtějí podpořit kapely, vidět jejich show a koupit si jejich merch. To je úžasné. Záleží na tom, o jakou show nebo festival se jedná. Pokud je to show nebo festival, kde si promotéři a bookeři dávají záležet a dobře se o kapelu starají, pak hraji rád. Ale je na hovno, když jste na turné a jeli jste třeba 10 hodin, abyste se dostali na show, kde není nikdo, kdo by vám pomohl se připravit na pódiu, žádné jídlo, žádné pití a žádné místo na spaní. Ale je úžasné, když je to naopak a vy se cítíte vítáni a je o vás dobře postaráno.


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi SULPHUROUS? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Na tuhle otázku za Sulphurous nemůžu odpovědět, protože už nehrajeme živě. Ale můžu odpovědět za své další kapely. Ascendency, Hyperdontia, Night Fever a Taphos, které hrají živě a koncertují, jak jen to jde. Miluji turné a cestování do vzdálených míst, abych hrál před lidmi, kteří nás ještě neviděli. Když nejsem doma se svou rodinou, žiju pro koncerty. Není nic lepšího, než být na turné a vidět svět a hrát skvělé koncerty. Jsem velmi šťastný, že jsem mohl navštívit tolik zemí a zažít tolik skvělých věcí na turné, bez toho by to nešlo.

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Pokud máš na mysli ”novější” kapely, tak v undergroundové scéně bych možná volil – Dead Congregation a Kaamos. Starší kapely by byly Deicide, Morbid Angel a Nile.


Co pro tebe znamená death metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Žiju death metalem. Pro mě je to život. Je to rozhodně koníček, ale i mnohem víc než to. Může to být také způsob relaxace, protože death metal doma hraju velmi často a je to skvělý způsob, jak se pobavit, odpočinout si nebo se naladit na skládání. Nevím, kde bych bez toho v životě byl. Pravděpodobně bych měl velmi nudný život, kdybych tohle neměl.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají SULPHUROUS v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit?

Doufám, že vydáme vinyl, hehe. Vzhledem k tomu, že to bylo téměř o půl roku zpožděno. Mimo to si nejsem jistý. Brzy mi vyjdou další dvě desky a jedna další, kde chybí už jen nahrát vokály. Takže to je pravděpodobně to, co mi v příštích několika měsících zabere čas. Poté pro vás pravděpodobně připravím zlověstnější a ohavnější skladby.

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Black Mouth of Sepulchre“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death metal forever!

Díky… ”Evig Er Kun Døden”

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021):

Recenze/review - SULPHUROUS - Dolorous Death Knell (2018):

neděle 28. listopadu 2021

Recenze/review - POPPY SEED GRINDER - Faceless Atrocities (2021)


POPPY SEED GRINDER - Faceless Atrocities
CD 2021, Amputated Vein Records

for english please scroll down

Možná jsem žil v bublině. Mezi lidmi, kteří jsou chytří, hodní a spolehliví. Potkával jsem jen moudré starce. Jenže to se změnilo. Časem začaly dostávat čím dál tím větší hlas primitivové. Vyzývali k nenávisti. S chutí se dívali, jak jiní trpí. Kde se to v lidech vzalo? Všechna ta zloba a jed? Často o tom poslední dobou přemýšlím. Když se dívám večer na zprávy, když čtu dlouhé monology o zlu, když se podívám kolem sebe. Zaplať Satan za každého dobrého člověka, zaplať za desky, jako je ta od českých veteránů POPPY SEED GRINDER.

Nejsem žádným velkým příznivcem hardcore, v grindcore si také dost vybírám, ale pražští maniaci to se mnou vždycky uměli. Jejich mix zmiňovaných stylů a death metalu mě dokáže vždy doslova nabít energií. Pánové a dáma hrají a zpívají o ošklivých věcech, které se nás přímo dotýkají, přesto po každém setkání odcházím a usmívám se. Novinka není výjimkou. 


POPPY SEED GRINDER měli vždy dobrý čich na zpěváky a nová vokalistka Bára za mikrofonem to jen potvrzuje. Skvělý výkon! Nezaostávají ale ani ostatní. Skladby jsou opět elegantně napsány, mají v sobě potřebnou sílu a drive, nahrávka se opravdu skvěle poslouchá. Oproti minulé desce je zvuk důraznější, temnější, syrovější a surovější. Připadám si jako bych běžel uličkou smrti. Uprostřed šíleného davu, toužícím po krvi. Měli bychom být chytřejší, vzdělanější a místo toho čím dál tím víc věříme lžím a polopravdám. Jak z toho ven? Doporučuji poslech "Faceless Atrocities" pořádně nahlas. Očistí vám mozek od zbytečností, propláchne jej ostrými nahrubo nasekanými riffy, masakrujícími bicími, dunivou basou (jak já tenhle nástroj rád pořádně slyším!) a démonicky odvedeným vokálem. Vše sedí poctivě na svých místech, drtí, pálí a žhne. Podupávám si nohou, chci tančit v mosh-pitu (a také to na živých koncertech s chutí činím). Poslední roky je hrozně příjemné být fanouškem kapely. Jasně, můžeme jako vždy napsat, že se zde neděje nic novátorského a převratného, ale ono taky šlo vždy o něco jiného. Rozsekat vám ksicht do krve hudbou. Najednou jsou pryč lži, pomluvy, lidská nenávist. Zůstal jsem jenom já a "Faceless Atrocities". Doporučuji všem, kterým nechybí zdravý rozum a štve je to špatné kolem. Brutální death grind metalový buldozer, který nezná slitování! Masakr!


Asphyx says:

Maybe I lived in a bubble. Among people who are smart, kind and reliable. I only met wise old men. But that has changed. Over time, primitives began to receive an increasing voice. They called for hatred. They watched with gusto how others were suffering. Where did it come from in people? All that malice and poison? I've been thinking about it a lot lately. When I watch the news in the evening, when I read long monologues about evil, when I look around. Pay Satan for every good person, pay for records like the one from Czech veterans POPPY SEED GRINDER.

I'm not a big fan of hardcore, I also choose a lot in grindcore, but the Prague maniacs have always been able to do that with me. Their mix of mentioned styles and death metal can always literally charge me with energy. Gentlemen and checkers play and sing about ugly things that directly affect us, yet after each meeting I leave and smile. The novelty is no exception.



POPPY SEED GRINDER has always had a good sense of smell for singers and the new vocalist Bára behind the microphone only confirms this. Great performance! But neither do the others. The songs are again elegantly written, they have the necessary strength and drive in them, the recording is really great to listen to. Compared to the previous album, the sound is louder, darker, raw and raw. I feel like I'm running down the aisle of death. In the midst of a mad crowd longing for blood. We should be smarter, more educated, and instead believe more and more lies and half-truths. How to get out of it? I recommend listening to "Faceless Atrocities" really loud. It cleanses your brain of nonsense, rinses it with sharp roughly chopped riffs, massacred drums, booming bass (as I like to hear this instrument!) And demonically conducted vocals. Everything sits honestly in its places, crushing, burning and glowing. I stamp my feet, I want to dance in a mosh-pit (and I also do it at live concerts). In recent years, it's been a lot of fun to be a fan of the band. Sure, we can write, as always, that nothing innovative and revolutionary is happening here, but it has always been something else. Cut your face into your blood with music. Suddenly lies, slanders, human hatred are gone. All I was left was "Faceless Atrocities". I recommend it to everyone who does not lack common sense and annoys it bad around. A brutal death grind metal bulldozer that knows no mercy! Massacre!


Tracklist:
01. No Way Out
02. Overdosed
03. Faceless Atrocities
04. Time To Kill
05. Incinerated Mind
06. Under The Pretext Of Law
07. Chaos In Veins
08. Retribution
09. Rat Park


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý sedmý - Srdcařovo srdce


Příběh tří stý dvacátý sedmý - Srdcařovo srdce

Včera jsem se cítil skvěle. Doma v Boleslavi, se svými kamarády a holkama. Občas jsem se sice u stolu trošku ztrácel, sem tam jsem byl fakt mimo, ale tulila se ke mě Ester a kecalo se o muzice, o životě.  Byl jsem utahanej z brigády, protože jsem moc nespal, ale mladý tělo si poradí lehce i s opičkou, kterou mám po včerejší akci v Hradišti. Moc si ani nepamatuji, kdo tam hrál, jen vím, že jsme se děsně opili a dělali si prdel z nějaký moravský heavy metalový kapely. Znáte to, elasťáky, ale hlavně neskutečně trapný pózy. Chudáci kluci, chvílema mi jich bylo až trošku líto.

Celý víkend s námi byl i Sabath. Doslova zářil. Jak byl dlouho sám, tak mi připadalo, že pokaždé ožil, když jsme se stavili na pivku, nějaký ten filmeček, či poslech něčeho, co se mu líbí. Trošku jsme se rozcházeli v hudbě, já šel extrémnější cestou, ale ty jeho prašiví rockeři byli vždy skvělým osvěžením. Navíc, k pivku se přeci jen starý páky hodí tak nějak lépe. Vyprávěli jsme mu o koncertě THE EXPLOITED v Mnichově. Předháněli jsme se s Vencou v tom, kdo popíše naše nadšení sugestivněji. Na starým gauči, na kterém prý kdysi šukal jednu mooc nóbl paní. Hele, Sabathe a nekecáš nám? Neřešil jsem tenkrát zbytečnosti. Nežili jsme ani ničím výjimečné životy. Ale parta se po mém odchodu oklepala a držela pevně pohromadě.

Stav byl takový, že holky se semkly víc k sobě, scházely se i separátně, sem tam zašly na pivko. Poslouchaly sice jako většina populace už jen to své, občas novou desku od staré kapely, neobjevovaly, ale pořád to byly metly srdcem i duší. Měl jsem je hrozně rád, pomalu dospěly v krásný ženský. Nevím, jestli mi rozumíte, ono to není jen o těle, ale spíš o výrazu, chování, chůzi. Jana se fakt nosila jako dámička, Prcalinka byla tajemná a záhadná a Mirka, která se konečně dala dohromady s jednou svojí tetičkou, měla konečně někoho na hlídání. Pohrobek rostl  jako z vody, někdy bylo až děsivé, jak se uměl podívat jako Kytka. Bylo mi vždycky hrozně líto, že tu nejsem i v týdnu, protože se pokaždé odehrávala spousta věcí.

Pomalu jsme dospívali, akorát Sabath stárnul. Nevím, čím to bylo, ale připadal mi hrozně sešlý. Možná tím, že už byl několik let sám. Občas mi připadalo, že už trošku rezignoval na společnost, na život. Měl svý jistý a pokaždý, když přišel z práce (dělal teď nově někde v údržbě ve Škodovce a bral tam fakt hodně slušný prachy), tak se uzavřel do své ulity. Poslouchal muziku, četl si, někdy zašel na pivo. Vyprávěl mi, že se párkrát sešel s nějakou paní, ale nikdy to nebylo ono. Vztahy jsou o kompromisech a on je nikdy nedělal. Za komančů, ani teď.

Kecáme o tomhle všem u Hymrů a já si fakt připadám jako za starých časů. Venca oblbuje nějaký punkerky, co si přisedly. Takový mláďátka, ale já mu to přeju, každej si zaslouží trošku toho štěstí. Každý máme něco, řekl bych, že já dokážu být asi největší morous a držka, ale tak je to vždycky, nikdo není dokonalý. Důležité jsou zážitky, společné akce, jsme přeci lidi, skupinoví tvorové. Máme svoji tlupu, partu. Míval to tak asi každý. Bylo a vlastně pořád je dobré někam patřit. No a my byli metalová zvěř. Byla zase sranda, Sabath vyprávěl s lesklým okem o tom, jak je honili estébáci. Všichni jsme tyhle příběhy slyšeli snad padesátkrát, možná stokrát, ale když on se vždycky tvářil tak nějak nábožně, že jsme jej nechali. Každý se děláme vždycky lepším, ale Sabath ne, sám se třeba přiznal, že někdy zdrhl, opustil kámoše. Byl možná až moc upřímnej. 

Pořád byl ve svým živlu. Na nás možná až moc starý, přesto naše krev. Svým způsobem byl pro mě velkým vzorem. Bylo v něm kus starý máničky, on byl "ten ze starých časů, kteří to zažili". Přivedl mě k hudbě, ke knihám, k tomu, abych měl hlavu otevřenou. Nechoval se jen jako děsnej namachrovanej frajer. Naučil mě pokoře. Někdy si říkám, že každej bychom měli mít svýho Sabatha. Někdy to bývá otec, ale znáte to, ti to tenkrát měli fakt těžký. A to říkám jako syn vrcholového alkoholika. Doba se měnila, staré jistoty mizely a všechno se postupně zrychlovalo. Něčemu, někomu věřili celý život a najednou byl konec. Dovedu pochopit, že to někteří neustáli. Sabath byl svým způsobem můj druhý otec. Kdykoliv jsem za ním mohl přijít. Sednout si na ten prošukanej gauč, dát si pivko a jen tak pokecat. Každý potřebujeme svoji vrbu. 

Možná jsem tenkrát mohl reagovat rychleji nebo jinak, ale to už nezměním. S Vencou jsme šli se Sabathem doprovodit jej domů. Dolů na Rozvoj. Kecáme, čůráme na rozích, je nám fajn. V nejlepším se rozběhneme, jen tak, z radosti a přebytku energie. Sabath nestíhá, pak pokleká a my se mu smějeme, že je fakt veterán studený války. Dělej dědku, ale on jen sípe a padá k zemi. Propadám panice. Myslím, že kdyby tam nebyl Venca a na rohu telefonní budka, asi by Sabath zemřel. Takhle jsem mu ještě o několik měsíců prodloužili život. Srdce sdcařovo bylo už slabé, unavené a každá další slabost mu ubližovala. "Vy jste příbuzní?": ptá se mě paní doktorka. "Něco jako syn": odpovím smutně. Má ke mě řeč. Musí odpočívat, nepřepínat se, nestresovat.

V nemocnici za Sabathem jsme byli už poněkolikáté. Ještě jsem nevěděl, že je to naposledy. Usmíval se a nadával mi, že mu podávám banány. Byl to vtip, v igelitce za zády samozřejmě byly lahváče. Jdeme na chodbu a mám k Sabathovi řeč. Těžko se staršímu zkušenýmu chlápkovi něco vyčítá a prosí se o to, aby se opatroval. Jen mávl rukou a prej, komu jako budu chybět? Nám, ty debile, nám budeš chybět. Jsme přeci kámoši. Víš, opravdový, víš co to znamená. Hrozně jsem si na našem přátelství zakládal. Měl slzy očích a pak mi řekl, že je děsně unavenej. Jel jsem z nemocnice rovnou do Plzně. Bágl plnej sádla a cibule, co mi nabalila máma. Na koleji si sednu do kuchyňky, zapálím cigáro a nad namazaným chlebem se modlím. Za svýho kamaráda.

Lidé možná přicházejí a odcházejí, potkáváme se, nadáváme si, milujeme se, někteří pomlouvají, jsou svině. Možná právě proto si musíme opravdových kamarádů vážit. Nevěděl jsem, že tu s námi bude Sabath jen do vánoc. Měl jsem naopak radost, že srdcařovo srdce pořád bije, že ho pustili brzy z nemocnice. Čekalo mě ale už jen pár společných hospod, několik setkání. Chtěl jsem být jako on. Znát perfektně muziku, přečíst všechny pořádný knihy. Být rovnej, čestnej a nenechat si srát na hlavu. Dnes už jsem ve věku, kdy jsem Sabatha přežil. Pořád si na něj občas vzpomenu. Na podanýho lahváče a to jeho typický: "Tumááš, napij se, dokud je". 

Nebojte, Sabath se ještě několikrát v mých vzpomínkách objeví. Mimochodem poslední dobou mi dost často vyskočí v mysli jeho věta o tom, že se nemá cenu bavit, ani řešit negativní lidi. Oni na vás totiž všechnu tu jejich špínu a tmu přenesou. A mohlo by vás to pohltit. Opatrujte se a rozloučil bych se jednou jeho opileckou hláškou. Stál jednou na náměstí Míru, bylo odpoledne a byli jsme navátí: "Hele, hodný lidi to budou mít vždycky těžký, protože neuměj bejt svině!". A pak nadával, protože si pochcal ruku. Nejsme nakonec tady na světě právě kvůli tomu? Abychom zůstali jednou ve vzpomínkách ostatních jako lehký úsměv? 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine