Temná, chladná noc se pomalu měnila v mlhavé ráno. Samota duše, samota těla, takhle to bude jednou vypadat, až zaplatím převozníkovi přes řeku Styx. Ocitnu se ve světě za oponou a zůstanu jenom se svým vlastním svědomím. Na smrt jsme vždycky sami. Zbývá už jenom vybrat soundtrack k poslednímu spočinutí. Myslím si, že nové album norských CADAVER je pro tyto chvíle velmi dobrou volbou.
Zažil jsem s kapelou jejich počátky, i skvělý návrat v roce 2020. Vždycky se mi líbil jejich přístup k muzice, způsob jakým píšou nové skladby. Každé album je trošku jiné, přesto si pánové zachovávají svůj vlastní rukopis a originální výraz. I novinka se pohybuje někde na pomezí staroškolského thrash metalu a deathu. Samozřejmě s nezbytnými příměsemi black metalu a progresivních, technických prvků.
Letos mi jejich čerstvě umíchaný a pěkně zapáchající koktejl začal pořádně chutnat až po nějaké době. K vzájemnému přenosu došlo opravdu až brzy ráno, když jsem šel temnou ulicí, když se noc měnila v den a nastala hodina mezi psem a vlkem. Jednotlivé melodie jsou velmi naléhavé, ostré a nepostrádají takovou tu poctivou patinu. Povedl se i zvuk a o obalu také netřeba diskutovat. Všechno tu sedí perfektně na svých místech a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Možná jste si všimli, že jsou mnozí lidé poslední roky zahleděni jenom sami do sebe. Je to zvláštní jev, ze kterého vzešla již spousta zlého. Jakoby se při poslechu člověk díval do zrcadla, které mu dokáže nahlédnout do jeho nitra. Alespoň takhle vnímám novinku já. Vše mi tu připadá ohlodané na kost, syrové. Určitě znáte takový ten pocit pomalu přicházejícího vzteku, který jednou vyvře ven jako láva ze sopky. CADAVER se povedlo zachytit přesně takové nálady a ať už jsou to odkazy na CARCASS, VOIVOD, floridskou nebo švédskou death metalovou školu nebo do rudého zabarvený black metal, vše je dávkováno s citem i elegancí starých mistrů v oboru. Tahle kapela si šla vždy vlastní cestou a i letos po nich zůstává pěkně hluboká krvavá stopa. Doporučuji poslouchat v tichu a naprosté tmě, v těchto momentech vynikne jejich pradávná síla nejvíce. Je fakt, že někdy bývám také rád sám, odstřihnutý od současného divného světa. Přecházím v myšlenkách na druhou stranu, padám do hlubiny, užívám si jednotlivé melodie. Pokud máte tuhle smečku rádi a nebojíte se pohlédnout do zrcadla a zjistit pravdu o temnotě, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete spoustu odpovědí na otázky, které jste se báli položit. Black, thrash death metalová mantra, která vás rozdrásá zevnitř! Temnota plná chladu a beznaděje!
Asphyx says:
The dark, cold night was slowly turning into a foggy morning. Loneliness of the soul, loneliness of the body, this is what it will look like one day when I pay the ferryman across the River Styx. I'll find myself in the world behind the curtain, left only with my own conscience. We are always alone in death. All that's left is to choose the soundtrack for our final resting place. I think that the new album by Norway's CADAVER is a very good choice for these moments.
I've been with the band through their early days, and their great comeback in 2020. I've always liked their approach to music, the way they write new songs. Each album is a little different, yet the gentlemen retain their own signature and original expression. Even the new album is somewhere between old school thrash metal and death. Of course, with the necessary admixtures of black metal and progressive, technical elements.
This year, their freshly mixed and nice smelling cocktail started to taste properly after some time. The mutual transmission didn't really happen until early in the morning as I walked down a dark street, as night turned to day and the hour between dog and wolf arrived. The individual melodies are very urgent, crisp and not lacking that honest patina. The sound is also good and the cover artwork is also not to be discussed. Everything fits perfectly in place here and you can concentrate on the music itself. You may have noticed that many people have been self-absorbed of late. It's a strange phenomenon, and a lot of bad things have come out of it. It's as if, when listening to it, one is looking into a mirror that can see inside oneself. At least that's how I see the novelty. Everything here seems gnawed to the bone, raw. I'm sure you know that feeling of slow-coming anger that will boil out like lava from a volcano. CADAVER has managed to capture exactly that kind of mood, and whether it's references to CARCASS, VOIVOD, the Florida or Swedish school of death metal, or red-tinged black metal, everything is dispensed with the feeling and elegance of the old masters in the business. This band has always gone their own way and even this year they leave a pretty deep bloody trail. I recommend listening in silence and complete darkness, it is in these moments that their ancient power shines through the most. It is a fact that sometimes I also like to be alone, cut off from the strange world of today. I cross over to the other side in my thoughts, fall into the depths, enjoy the individual melodies. If you like this pack and are not afraid to look in the mirror and find out the truth about the darkness, don't hesitate a moment. You'll get plenty of answers to questions you've been afraid to ask. Black, thrash death metal mantra that will tear you up from the inside! Darkness full of coldness and hopelessness!
Někdy mívám apokalyptické sny. Chodívám v nich po spálené zemi, dívám se na hromady mrtvol. Probouzím se do tmy a realita bývá mnohdy horší, než ty nejděsivější představy starých autorů sci-fi. Poslouchám a vybírám si už jenom muziku, která se mi líbí a která je vhodná k současnému stavu ničeného světa. MASSAFACTION jsou pravověrní death metalisté z Berlína, kteří hrají opravdově, uvěřitelně a surově. Přesně takovým tím přesvědčivým způsobem, který mám nejraději.
Je to od začátku do konce nahrávka, která se valí kupředu jako lavina z kamení, kostí, špíny a lidského hnisu. Němci dokáží být ve skladbách pěkně ostří, zároveň si ale zachovávají temnou a chladnou atmosféru. Budete se po kolena brodit ve špinavé stoce. A marně hledat alespoň nějaké záblesky světla.
Ano, jedná se o klasicky zahraný a složený death metal ve stylu třeba takových BOLT THROWER, BENEDICTION, CANCER, MORTA SKULD, JUNGLE ROT. MASSAFACTION jsou jako buldozer, který jede neustále dopředu. Zůstává po něm jenom zkáza a utrpení. Líbí se mi zvuk, majestátní obal, produkce, celkové provedení. Po formální stránce je vše v absolutním pořádku a vy se tak můžete plně soustředit na hudbu samotnou. Ta je přesvědčivá, má v sobě potřebný drive, sílu, takový ten heavy efekt, který mám u muziky tolik rád. Zajímavé jsou i texty, které rozhodně stojí za prostudování. Samozřejmě, nejedná se o nic nového, ani o záležitost, která by otočila hudebními dějinami, ale to zde ani není účelem. Pro mě osobně je nejdůležitější to, že mě baví nové album "Downfall of Trinity" poslouchat a rád se k němu vracím. Vlastně by se dalo napsat, že jsem si ihned zařadil tyhle německé maniaky mezi nejoblíbenější nahrávky poslední doby. Novinka totiž není jenom dobře zahraným řemeslem, ale má v sobě i něco navíc. Touhu řezat do živého, nakumulovaný vztek, takový ten zničující efekt, který musí ocenit každý fanoušek poctivých pohřbů do země. Jedná se sice o nové jméno na scéně, ale také o muzikanty, kteří mají zkušenosti a kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Muziku, která rozdrtí všechny vaše kosti v těle. Nezbývá nic jiného, než vám novinku doporučit. Poslouchejte pořádně nahlas! Někdy mívám šílené sny. Chodívám v nich po spálené zemi, dívám se hromady mrtvol. Probouzím se do tmy a realita bývá mnohdy horší, než ty nejděsivější představy starých autorů sci-fi. Masakrující, valivý, staroškolský death metal, s krvavým otiskem! Lavina, která vás strhne do hlubiny!
Asphyx says:
Sometimes I have apocalyptic dreams. I walk on scorched earth, look at piles of dead bodies. I wake up in the dark, and the reality is often worse than the most horrifying fantasies of old science fiction writers. I only listen to and choose music that I like and that is appropriate to the current state of the destroyed world. MASSAFACTION are true death metallers from Berlin who play real, believable and raw. Exactly the kind of convincing way I like best.
From start to finish, this is a record that rolls forward like an avalanche of rocks, bones, dirt and human pus. The Germans can be pretty sharp in their songs, while still maintaining a dark and cold atmosphere. You'll be wading knee-deep in a filthy sewer. And look in vain for any glimpses of light.
Yes, it is classically played and composed death metal in the style of such bands as BOLT THROWER, BENEDICTION, CANCER, MORTA SKULD, JUNGLE ROT. MASSAFACTION are like a bulldozer, which is constantly moving forward. All that's left is destruction and suffering. I like the sound, the majestic cover, the production, the overall execution. Formally, everything is in absolute order and you can fully concentrate on the music itself. It is convincing, it has the necessary drive, power, that heavy effect I like so much in music. The lyrics are also interesting and definitely worth studying. Of course, this is nothing new, nor is it a matter that would turn musical history around, but that is not the purpose here. For me personally, the most important thing is that I enjoy listening to the new album "Downfall of Trinity" and I like coming back to it. In fact, you could write that I immediately ranked these German maniacs among my favorite records of recent times. Because the new stuff is not only well played craft, but it has something extra. A desire to cut into the living, an accumulated rage, the kind of devastating effect that every fan of honest-to-God burials must appreciate. They may be a new name on the scene, but they are also musicians who are experienced and who know very well what they want to play and how they want to play it. Music that will crush every bone in your body. We have no choice but to recommend this new release to you. Listen really loud! Sometimes I have crazy dreams. I walk on the scorched earth, looking at piles of dead bodies. I wake up in the dark, and the reality is often worse than the most horrifying fantasies of old science fiction writers. Massacring, rolling, old school death metal, with a bloody imprint! An avalanche that takes you into the depths!
tracklist:
01. Worldbetrayer
02. 10.000 Volt
03. Fortress Of Decadence
04. Downfall Of Trinity
05. Predator
06. Catharsis
07. Maggots Remain
08. Necrophilharmonica
band:
Sascha Hermann – Vocals Steven Schubert – Guitars Soheil Bon - Guitars Andreas Tölgyesy – Bass Shumon Chakrabarti – Drums
Vždycky mě přitahoval pach rozkládajícího se masa. Líbilo se mi už jako dítěti, když jsem našel u cesty mrtvé zvíře. Lovil jsem a preparoval další a další těla. Sbíral jsem kosti a vyrýval do nich tajné symboly. Nikdo mě nechápal, nikdo nedokázal ocenit krásu umírajících očí. Byl jsem pro všechny jenom bastardem, netvorem, zrůdou. Neustále mě zavírali a nechávali hnít zaživa v temných kobkách. Kde jsem byl já, byla i smrt. Naléhavá, hmatatelná, krutá a ošklivá.
Na tenhle hororový příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat nové album francouzských maniaků RED DEAD. Již jsem s nimi měl co do činění (odkaz na recenzi minulé nahrávky naleznete dole pod článkem). Pánové morbidně pokračují tam, kde minule přestali. V prašivé, klasické a tradiční death metalové cestě. Je vám doufám jasné, že kolem leží mrtvoly v různém stádiu rozkladu.
"Paths Across the Graves" je hudba ze starých hřbitovů, z márnic, z katakomb ve kterých leží těla prokletých. Jsou pokryta pavučinami a snětí. Již minule se mi líbil přístup kapely, taková ta opravdovost, uvěřitelnost a ryzost, kterou ze skladeb cítím. Riffy v sobě mají pradávnou sílu, tlak a energii. Nevím, jestli jste někdy strávili noc v márnici, ale pokud ne, tak ani nemusíte. Zážitek z nového alba je totiž úplně stejný, podobně naléhavý, syrový a děsivý. Smrt je za každým rohem, čeká ve stínu na svojí příležitost. Povedl se zvuk, stylový obal, ale hlavně nápady, které jsou volně inspirovány kapelami typu OBITUARY, BENEDICTION, GRAVE. Francouzi nadále rozvíjejí původní myšlenky a dělají to velmi elegantně a se zkušenostmi starých mistrů. Je o mě všeobecně známo že vždy rád přijmu pozvání na podobné záhrobní obřady. Hroby jsou exhumovány s velkým nadšením a silou. Vždycky bývá zajímavé navštívit hrob nějakého zlého bastarda a ujistit se, že stále leží a hnije ve svém hrobě. Mraky jsou zase jednou nízko. Nemůžu spát a tak raději vstanu, vezmu do rukou lopatu a potom je již všem všechno jasné. Alespoň nám, starým fanouškům kovu smrti určitě. Nová nahrávka se opět povedla po všech stránkách a myslím si, že udělá dobře všem prokletým, démonům i posluchačům, co stále uctívají pohřby do země. Bylo pro mě velmi příjemné se k novince vracet, rvát si ji pod tlakem do hlavy a užívat si její chladnou a temnou atmosféru. Za mě osobně nelze jinak, než vám album doporučit. Vždycky mě přitahoval pach rozkládajícího se masa. Jestli jste na tom stejně, tak neváhejte ani chvilku. Exhumace starého, shnilého prašivého hrobu! Death metal, u kterého praskají kosti i víka od rakví!
Asphyx says:
I've always been attracted to the smell of decomposing meat. I used to love it as a kid when I found a dead animal on the side of the road. I hunted and prepared more and more bodies. I collected bones and carved secret symbols into them. No one understood me, no one could appreciate the beauty of dying eyes. I was just a bastard, a monster, a freak. I was constantly locked up and left to rot alive in dark dungeons. Where I was, there was death. Immediate, palpable, cruel and ugly.
I remembered this horror story, inspired by real events, when I started listening to the new album of French maniacs RED DEAD. I had already dealt with them (the link to the review of the previous record can be found at the bottom of the article). The gentlemen morbidly pick up where they left off last time. In the dusty, classic and traditional death metal way. I hope it is clear to you that there are corpses in various stages of decomposition lying around.
"Paths Across the Graves" is music from the old cemeteries, from the morgues, from the catacombs where the bodies of the damned lie. They're covered in cobwebs and snow. I already liked the band's approach last time, such a realness, believability and purity that I feel from the songs. The riffs have an ancient power, pressure and energy to them. I don't know if you've ever spent a night in a morgue, but if you haven't, you don't have to. In fact, the experience of the new album is exactly the same, similarly urgent, raw and terrifying. Death is around every corner, waiting in the shadows for its opportunity. The sound, the stylish cover artwork, but most importantly the ideas, which are loosely inspired by bands like OBITUARY, BENEDICTION, GRAVE. The French continue to develop the original ideas and do it very elegantly and with the experience of the old masters. It is a well-known fact that I am always happy to accept invitations to similar after-grave ceremonies. The graves are exhumed with great enthusiasm and vigour. It is always interesting to visit the grave of some evil bastard and make sure he is still lying and rotting in his grave. The clouds are low once more. I can't sleep, so I better get up, pick up a shovel and then it's all clear to everyone. At least for us old death metal fans, anyway. The new record has once again succeeded on all counts and I think it will do good to all the damned, demons and listeners who still worship burial in the ground. It was very enjoyable for me to revisit the new release, ripping into it under pressure and enjoying its cool and dark atmosphere. For me personally, I can't help but recommend the album to you. I've always been drawn to the smell of decomposing flesh. If you're the same way, don't hesitate a moment. Exhumation of an old, rotten, dusty grave! Death metal that cracks bones and coffin lids!
Recenze/review - RED DEAD - Forest of Chaos (2020):
Jednou, až celou naši zemi zničíme, tak zůstanou jenom spálené domy, hromady mrtvol a bolest, kterou nepůjde vymazat. Ti, co přežijí, budou poslouchat jenom death metal, který v sobě obsahuje velkou porci krutosti, který má masivní zvuk, který zabíjí na potkání. Až nastane apokalypsa, tak se éterem budou vznášet ostré melodie kapel, jakou jsou polští SLAVES OF EVIL. Smečky, která vás rozdrtí velkou silou. Nic pro slabé povahy, spíše se jedná o materiál, který vzešel ze samotného undergroundu, z pekla, kde na svém trůně sedí samotný Satan. Usmívá se. Má důvod. Země bude brzy zničena naší vlastní hloupostí.
Je to nářez od začátku do konce, je to tsunami, u kterého jsou lámány kosti, u kterého pukají lebky a lidem se zastavuje srdce. Je to hudební teror, útok z podsvětí. Stačilo mi pár poslechů a moc dobře jsem věděl, že tohle je přesně odrůda death metalu, která koluje i v mých žilách. Doporučuji dávkovat pořádně nahlas, nejlépe v absolutní tmě.
Do téhle nečisté hry vás uvede obal, pod kterým je podepsán Piotr Szafraniec. Ten odvedl skvělou práci. Motiv krásně doplňuje hudbu a evokoval ve mě spoustu apokalyptických myšlenek. Pochválit musím i masivní, syrový a zároveň dobře čitelný zvuk. Je to masakr, který vás přikove na zeď (Filip "Heinrich" Hałucha - mixing, mastering). Co se týká stylu, tak pánové se volně inspirovali u kapel jako HATE ETERNAL, NILE, AEON. Dělají to ale s elegancí a nadšením pro poslední věci člověka před smrtí. Na novém EP "Certain Death" mě ale hlavně oslovil způsob, jakým tihle tmáři ke své morbidní práci přistupují. Věřím jim každý tón, každou notu, užívám si mrtvolně chladnou atmosféru, mám neodbytný pocit, že mi brzy popraskají všechny kosti v těle. Poláci hrají opravdově, upřímně, od srdce, pevně věří své hudbě. Ze skladeb je to cítit na několik kilometrů, jako zápach rozkládající se mršiny. Skvělé jsou i technické prvky, které jsou dávkovány s rozumem. Vy si tak můžete naplno vychutnat death metal, který má v sobě velkou spoustu zajímavých momentů, nápadů, který hoří zevnitř. SLAVES OF EVIL na to jdou ostře, nekompromisně, divoce a s ďábelskou jiskrou v oku, ale nezapomínají ani na mrazivě podmanivé melodie. Výsledkem je nahrávka, která by neměla chybět ve sbírce každého opravdového fanouška pohřbů do země. Také vám poslední roky připadá, že je svět zahalen do krvavé mlhy? Také vás šokuje hloupost lidí? Jednou, až celou naši zemi zničíme, tak zůstanou jenom spálené domy, hromady mrtvol a bolest, kterou nepůjde vymazat. Surová, temná death metalová apokalypsa! Po této nahrávce zůstává jenom spálená země! Masakr!
Asphyx says:
One day, when our entire earth is destroyed, all that will be left is burnt houses, piles of dead bodies and pain that cannot be erased. The survivors will only listen to death metal, which contains a large portion of cruelty, which has a massive sound that kills on sight. When the apocalypse comes, the sharp melodies of bands like Poland's SLAVES OF EVIL will float through the ether. A pack that will crush you with great force. Nothing for the faint hearted, rather this is material that has come from the underground itself, from hell, where Satan himself sits on his throne. He smiles. There's a reason. The earth will soon be destroyed by our own stupidity.
It's a tsunami from start to finish, a tsunami that breaks bones, cracks skulls and stops people's hearts. It's a musical terror, an attack from the underworld. It only took me a few listens to know that this is exactly the kind of death metal that runs through my veins. I recommend to dose it really loud, preferably in absolute darkness.
The cover, signed by Piotr Szafraniec, will introduce you to this dirty game. He did a great job. The motif complements the music beautifully and evoked a lot of apocalyptic thoughts in me. I also have to praise the massive, raw and at the same time easy to hear sound. It's a massacre that will drive you up the wall (Filip "Heinrich" Hałucha - mixing, mastering). As far as style is concerned, the gentlemen were inspired by bands like HATE ETERNAL, NILE, AEON. But they do it with elegance and enthusiasm for the last things of man before death. But on the new EP "Certain Death", I'm mostly drawn to the way these darkies approach their morbid work. I trust them with every note, every note, I enjoy the deadly cold atmosphere, I have an insistent feeling that all the bones in my body are about to crack. The Poles play genuinely, sincerely, from the heart, firmly believing in their music. You can smell it from the songs for miles, like the stench of decomposing carrion. The technical elements are also great, and they are dosed with sense. You can fully enjoy death metal that has a great deal of interesting moments, ideas that burn from within. SLAVES OF EVIL go at it sharply, uncompromisingly, fiercely and with a devilish sparkle in their eye, but they don't forget the chillingly captivating melodies. The result is a record that shouldn't be missing from the collection of any true fan of burying themselves in the ground. Do you also feel like the world has been shrouded in a bloody fog for the last few years? Are you also shocked by the stupidity of people? Someday, when our entire earth is destroyed, all that will be left is burnt houses, piles of corpses and a pain that cannot be erased. A raw, dark death metal apocalypse! After this record, all that's left is scorched earth! Massacre!
1.Ave SUPREME VOID! I couldn't find any interview with you in Czech anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of SUPREME VOID.
Exile: Hails! Thanks for the interview.
Our journey started a long time ago, approximately 8 years ago under the name „Depravity“. As I was busy with different bands, it was to be a solo project, under which I would release new music from time to time. Time passed and many people reached to me and asked to form a full band, which eventually happened. We played some shows, then took a long break. After around 2 years of hiatus I have decided to release the EP „End Of Games“, which we still play live. It was the starter of what’s to come on our upcoming album „Towards Oblivion“.
2.This year you are releasing a new album "Towards Oblivion". Once again it is dark, gritty, technical, dissonant and honest death metal. Did you approach the recording differently than with the last EP "End of Games" or did you go with tried and tested methods?
Exile: It was mostly tried and tested methods, especially with the purely recording aspect, however there were changes. First and foremost, this album contains live drums. „End Of Games“ was basically my solo record, it had programmed drums. Even though I wrote the compositions more or less alone, I was doing a lot of feedback sessions with Cyklon, our drummer.
3. I find the new record to be an order of magnitude more complicated, perhaps less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil. Was that the intention? How was the album actually created and how did you compose the music?
Exile: First of all, I knew how I want the band to sound like, which involved not only the tones of each instrument, but the mood we want to get to, and more importantly – how to achieve that. In our case, the music is clearly guitar-driven, so special attention was paid to the guitar riffs, arrangements, what goes after what, etc. Nothing was done in isolation – there was always an idea how the drums would be played, along with bass guitar. Vocals were planned out after all songs were written.
I was recording every riff at home. Basically the whole album was constructed in studio mode – recording in DAW, sharing the files with band members, creating click tracks.
During that time I also wanted to pre-plan every possible scenario on recording this album and realized that the most critical part to be recorded are the drums. It is the most acoustic instruments of them all, and the sound will vary from studio to studio. Unique sound in metal music is not really possible anymore, but in terms of distinguishable sound – drums are the key.
4. I have "Towards Oblivion" in my MP3 player and I have to say that I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but also the sound, which is in a word devastating. For example, I'm sitting on the tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I wasn't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?
Exile: I’m glad you feel that way, especially that „Towards Oblivion“ was not designed to be an easy listen.
For drums, we were very lucky to be invited to Hertz Studio to re-record one of the songs from our EP. We concluded that this studio is perfect to capture the drum performance, so we went along. We came back there. Scott Elliott led the drum recording session with Karol Andres (sound engineer for band UKĆ).
Guitars and bass were as usual recorded at home by myself. Guitars took around 2 months, because it was daily grind 4-5h after work (also during festival season, so there were days off), because they were quad tracked (each song was basically recorded 4 times). Bass guitar took around 7 days, and was way more chill than guitars. Direct input was captured and sent to Scott Elliott for re-amping purposes.
Vocals were done once again with Blood Run Lodge with Arkadiusz Zieliński (Godbite), the session was very professional and the vibe was as always, fantastic. All vocals were double-tracked.
Everything was put together, mixed and mastered by Scott Elliott from Chernobyl Audio.
Overall, the team which was working with us on the album was highly professional and kept a very high standard.
5. Who wrote the lyrics on "Towards Oblivion"? And what are they about? Where do you get inspiration for the themes?
I wrote all lyrics for the record. It’s mostly my thoughts about how we, as human beings, create the most issues for ourselves and how we are responsible for our failures. It is described from many different motives such as revenge, success, low self-esteem, deceit, lack of common sense… it all crashes down and it’s all our fault.
Inspiration… as cliche as it sounds, it’s just life, however I wanted to share the mentioned topics, because not only I wanted to somehow get them out of my head, but also they fit the music. I observe and figure out a lot of different behaviours and situations. I also am a big fan of certain Star Wars characters, mostly dark side users – Darth Vader, Darth Maul, Starkiller. Their revenge or depressive motives were inspiration for some of the songs as well.
6. Who signed the cover art for "Towards Oblivion"? I like his work a lot. How did you choose the theme for the cover?
I chose Michał „Xaay“ Loranc for the creation of our artwork – it was always my dream to work with him. He works with the greatest bands out there (Behemoth, Nile, Pestilence…) but also he is a member of band Redemptor, which is one of our biggest inspirations. This way I knew that the vision would be not only perfectly understood, but also I could give a lot of freedom for him, as he thinks further than me. It’s really important to give competent people a freedom of thought, this way the combined effort is way stronger.
7. If we go back to the beginning... What was the first impulse to put the band together? And why technical death metal? It's not exactly a style that would get you a lot of "fame".
Exile: At the beginning I had some of my class mates play in a band. I saw their show, and I was like „hell yeah, I want the same!“. The more I played, the more I realized that death metal is the best genre ever. Some people were telling me to „listen to everything“, but after a long time I realized it’s not necessarily true. I didn’t want to force myself to do anything, as music should be fun in the first place. Later I also noticed that death metal is a very inclusive genre! There are death metal bands created with purpose of mixing the genre with jazz, blues, cinematic music or even rap/hip-hop. I never heard of any artist wanting to play jazz, blues with intention of mixing it with metal, especially extreme metal.
I do not do it for fame, I do it because I want to do it. This kind of extreme metal resonates with me in 100%. This guarantees honesty, fun for the creator and great results for the listener. If it gets or doesn’t get attention, that’s fine. I am very grateful for what is currently happening around the album though, I just wanted to release music and contribute.
8 .You come from Poland and play extreme death metal. Our readers would be interested to know how the death metal scene works in Poland. To tell you the truth, I've been hearing nothing but great stuff from you lately. Does it mean that the scene is very strong in your country at the moment? What about gigs, how many people come?
Exile: Your question has reminded me of my first European tour with American/British bands, where I was the only Polish person on board. Everyone was screaming names Behemoth, Mgła, Vader, Hate, and so on. But I guess you already know the big names, I’d like to mention some maybe less known bands, which do not have as much publicity: Redemptor, Dormant Ordeal (their new album kicks major ASS!), Godslut, Varmia, Trauma, Symbolical, Infernal Flame, Hellspawn, MorD, Obsidian Mantra, Everything Is Fire, Blind Salvation.
Show attendance… big bands obviously attract attention, so we’ll go to smaller bands. In Poland there is basically no point to play outside of Friday/Saturday. Once you do play on weekend, you should have people on your show, given you and booker did promote the show well (which I consider a basic thing to do). If you book and that’s it – nothing can help you. Proactiveness is the key.
9. I can't help but ask. You live in Poland, which is considered a strongly Catholic country. Do you have any problems with that? Do you get space on TV, in the newspapers? How is life in your country influenced by Christianity at all?
Exile: Honestly, I skip main media at all. There is are talent shows on TV and stuff like that, but not many metal bands are there. Personally, I wouldn’t even try to get there. It’s a waste of time, it is not our target group. Given that Supreme Void releases are intended to be difficult, thought-provoking listens, it would be counter-productive to force our way to environments which do not appreciate such work. Same with main newspapers. There are media dedicated to metal music and it’s great – everyone has their space.
Christianity, as all other religions are, is a point of view. Being limited to only one point of view doesn’t work – doesn’t matter which God you worship. It can get you somewhere, but one needs to embrace a larger view in order to be excellent. Christianity somehow is a part of Polish culture, whether we want it or not – historically and politically. Sometimes it can be difficult to break from, depending in what kind of family you are born in – fortunately, I don’t come from purely Christian family, so I didn’t experience this issue. My path is my own.
10. From your music you can feel that you are influenced by the American death metal school as well as old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90's or do you draw inspiration from new records as well? If so, I would be interested to know which bands had/have the biggest influence on SUPREME VOID.
Exile: I’ll answer in reverse order: the biggest influences for Supreme Void are: Ulcerate, Gorguts, Redemptor, Ad Nauseam, Hate, Dormant Ordeal, and many other bands in the genre. I have to strictly mention Beyond Creation for the album „Earthborn Evolution“, because their approach to 8-string guitars motivated me to start exploring this instrument, creating our sound, blending very low tuned guitar with completely different riffs.
Personally, and I think it mostly applied to other band members as well – I draw mostly from new bands. I look forward for new releases, as we are trying to push ourselves further. It wouldn’t happen with old bands by definition – it’s something already done, repetitive. I want something new, fresh, ambitious, but at the same time no forced originality – just good’ol riffs. I like the old bands, don’t get me wrong, but I listen to them only for entertainment. I started from bands such as Behemoth (Demigod era), Cannibal Corpse, Morbid Angel. I love them, but later on discovered that new bands have much more to offer in the long run. Old bands have 2 things – great music and sentiment. While it’s great value, I simply want more.
11. What about you and concerts in general? Are you a band that goes to as many shows as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you'd like to tour with or a festival, city you'd like to perform in?
Exile: There are many ways to book a show – DIY, pay to play, getting invites from contacts, and so on. Since we all work, we have to book everything in advance, also the time slots are limited – as mentioned, only weekends in Poland are viable to play. So far we are mixing DIY approach with networking with other friendly bands. This approach seems to be the best combination of quality show and sustainability for the band.
12. What does death metal and music in general mean to you? Is it your hobby or lifestyle? Feel free to get philosophical.
It is definitely a lifestyle. I was fortunate enough to pay attention to what I want to do with my life from young age, and I decided to pursue this lifestyle. I travel for a lot of shows, I was 10 times on Brutal Assault festival. Of course, I work for this like everyone else, I do not make a living from music. However, I did think this through a long time ago and decided to not pursue some other certain things, in order to be able to be in music as deep as I am.
13. What are SUPREME VOID planning in the coming months? What about some tour, will there be? If you have something to say to fans, labels or promoters, here's the space...
Exile: Currently we have some shows booked in Poland. Already we have a weekend in May, including Bloodstock Metal 2 The Masses eliminations. The rest shows are not yet announced, so let’s wait for those ones. We also book some shows on our own with friendly bands. Of course, we aspire higher to tour not only in Poland, so if you’re a promoter/booker and want us to play in your city – please reach to us.
We will see how it will go with the album promotion cycle, but so far it looks promising!
14. I'm going to give your new album "Towards Oblivion" another listen. I have to say that for me personally, it's pretty much the perfect death metal masterpiece. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. Thank you for the interview and I'm looking forward to seeing you live sometime!
Exile: Thank you so much for the interview and kind words! I will make sure to play in Czechia, as I really rezonate with your culture – I just returned from holiday in Prague (and enjoyed a good Pilsner Urquell from the tank), I hope to come back with the rest of the pack. Make sure to blast „Towards Oblivion“ as loud as you can!
Recenze/review - SUPREME VOID - Towards Oblivion (2025):
Ave SUPREME VOID! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií SUPREME VOID.
Exile: Zdravím! Díky za rozhovor.
Naše cesta začala už dávno, přibližně před osmi lety pod názvem „Depravity“. Jelikož jsem byl zaneprázdněný různými kapelami, mělo jít o sólový projekt, pod kterým bych čas od času vydával novou hudbu. Čas plynul a mnoho lidí mě oslovilo s prosbou o založení plnohodnotné kapely, což se nakonec stalo. Odehráli jsme pár koncertů a pak jsme si dali dlouhou pauzu. Po zhruba dvouleté odmlce jsem se rozhodl vydat EP „End Of Games“, které stále hrajeme naživo. Byl to předstupeň toho, co přijde na našem nadcházejícím albu „Towards Oblivion“.
Letos vydáváte novinku „Towards Oblivion“. Opět se jedná o temný, drsný, technický, disonantní a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než u minulého EP „End of Games“ nebo jste zvolili ověřené postupy?
Exile: Byly to většinou osvědčené metody, zejména pokud jde o čistě nahrávací aspekt, nicméně došlo ke změnám. Především toto album obsahuje živé bicí. „End Of Games“ byla v podstatě moje sólová deska, měla naprogramované bicí. I když jsem skladby psal víceméně sám, hodně jsem dělal feedback sessions s Cyklonem, naším bubeníkem.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Exile: Především jsem věděl, jak chci, aby kapela zněla, což zahrnovalo nejen tóny jednotlivých nástrojů, ale i náladu, do které se chceme dostat, a hlavně - jak toho dosáhnout. V našem případě je hudba jednoznačně kytarová, takže zvláštní pozornost byla věnována kytarovým riffům, aranžím, tomu, co jde za čím atd. Nic se nedělalo izolovaně - vždycky existovala představa, jak budou hrát bicí, spolu s baskytarou. Vokály byly naplánovány až po napsání všech písní.
Každý riff jsem nahrával doma. V podstatě celé album vznikalo ve studiovém režimu - nahrávání v DAW, sdílení souborů se členy kapely, vytváření click tracků.
Během té doby jsem si také chtěl předem naplánovat všechny možné scénáře nahrávání tohoto alba a uvědomil jsem si, že nejkritičtější částí, kterou je třeba nahrát, jsou bicí. Je to nejvíc akustický nástroj ze všech a jeho zvuk se bude lišit studio od studia. Jedinečný zvuk v metalové hudbě už dnes není úplně možný, ale co se týče rozlišitelného zvuku - bicí jsou klíčové.
Mám „Towards Oblivion“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
Exile: Jsem rád, že to tak cítíš, zejména proto, že „Towards Oblivion“ nebylo navrženo tak, aby se snadno poslouchalo.
U bicích jsme měli velké štěstí, že nás pozvali do studia Hertz, abychom znovu nahráli jednu ze skladeb z našeho EP. Došli jsme k závěru, že tohle studio je pro zachycení hry bicích ideální, a tak jsme do toho šli. Pak jsme se tam vrátili. Nahrávání bicích vedl Scott Elliott s Karolem Andresem (zvukařem kapely UKĆ).
Kytary a baskytaru jsem jako obvykle nahrával doma já. Kytary trvaly asi 2 měsíce, protože to byl každodenní grind 4-5h po práci (navíc v době festivalové sezóny, takže byly volné dny), protože se nahrávaly čtyřikrát (každá skladba se v podstatě nahrávala čtyřikrát). Baskytara zabrala asi 7 dní a byla mnohem víc v pohodě než kytary. Přímý vstup byl zachycen a poslán Scottu Elliottovi pro účely re-ampingu.
O vokály se opět postaral Arkadiusz Zieliński (Godbite) z Blood Run Lodge, session byla velmi profesionální a atmosféra byla jako vždy fantastická. Všechny vokály byly nahrány dvojitou stopou.
Vše dal dohromady, smíchal a zmasteroval Scott Elliott z Chernobyl Audio.
Celkově byl tým, který s námi na albu pracoval, vysoce profesionální a držel si velmi vysoký standard.
Kdo je autorem textů na „Towards Oblivion“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Všechny texty na desku jsem napsal já. Jsou to hlavně moje myšlenky o tom, jak si jako lidské bytosti vytváříme největší problémy sami a jak jsme zodpovědní za svá selhání. Je to popsáno z mnoha různých pohnutek, jako je pomsta, úspěch, nízké sebevědomí, podvod, nedostatek zdravého rozumu... všechno se to zhroutí a za všechno si můžeme sami.
Inspirace... jakkoli to zní jako klišé, je to prostě život, nicméně jsem se chtěl o zmíněná témata podělit, protože nejenže jsem je chtěl nějak dostat z hlavy, ale také se hodí k hudbě. Pozoruji a domýšlím si spoustu různých chování a situací. Jsem také velkým fanouškem některých postav ze Star Wars, hlavně uživatelů temné strany - Darth Vader, Darth Maul, Starkiller. Jejich motivy pomsty nebo deprese byly inspirací i pro některé písně.
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Towards Oblivion“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Pro vytvoření našeho díla jsem si vybral Michala „Xaay“ Lorance - pracovat s ním byl vždy můj sen. Spolupracuje s těmi nejlepšími kapelami (Behemoth, Nile, Pestilence...), ale také je členem kapely Redemptor, která je jednou z našich největších inspirací. Tím pádem jsem věděl, že vizi nejen dokonale porozumí, ale také mu mohu dát velkou volnost, protože myslí dál než já. Je opravdu důležité dát kompetentním lidem volnost v myšlení, takhle je společné úsilí mnohem silnější.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna technický death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Exile: Na začátku jsem měl několik spolužáků, kteří hráli v kapele. Viděl jsem jejich vystoupení a řekl jsem si: „No jasně, chci to samé!“. Čím víc jsem hrál, tím víc jsem si uvědomoval, že death metal je nejlepší žánr vůbec. Někteří lidé mi říkali, abych „poslouchal všechno“, ale po dlouhé době jsem si uvědomil, že to nemusí být nutně pravda. Nechtěl jsem se do ničeho nutit, protože hudba by měla být v první řadě zábava. Později jsem si také všiml, že death metal je velmi inkluzivní žánr! Existují deathmetalové kapely, které vznikly za účelem míchání žánru s jazzem, blues, filmovou hudbou nebo dokonce rapem/hip-hopem. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by nějaký umělec chtěl hrát jazz, blues se záměrem smíchat je s metalem, zejména s extrémním metalem.
Nedělám to pro slávu, dělám to, protože to chci dělat. Tento druh extrémního metalu se mnou rezonuje na 100 %. To zaručuje poctivost, zábavu pro tvůrce a skvělý výsledek pro posluchače. Jestli to vzbudí nebo nevzbudí pozornost, to je v pořádku. Jsem ale velmi vděčný za to, co se kolem alba momentálně děje, chtěl jsem prostě vydat hudbu a přispět k ní.
Pocházíte z Polska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Polsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Exile: Tvoje otázka mi připomněla mé první evropské turné s americko-britskými kapelami, kde jsem byl jediným Polákem na palubě. Všichni křičeli jména Behemoth, Mgła, Vader, Hate a tak dále. Ale předpokládám, že velká jména už znáte, rád bych zmínil některé možná méně známé kapely, které nemají takovou publicitu: Redemptor, Dormant Ordeal (jejich nové album nakopává zadky!), Godslut, Varmia, Trauma, Symbolical, Infernal Flame, Hellspawn, MorD, Obsidian Mantra, Everything Is Fire, Blind Salvation.
Návštěvnost koncertů... velké kapely samozřejmě přitahují pozornost, takže půjdeme na menší kapely. V Polsku v podstatě nemá smysl hrát mimo pátek/sobotu. Když už hrajete o víkendu, měli byste mít lidi na koncertě, za předpokladu, že jste s bookerem udělali dobrou propagaci (což považuji za základní věc). Pokud zabookujete a tím to končí - nic vám nepomůže. Klíčem k úspěchu je proaktivita.
Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete v Polsku, které je považována za silně katolickou zemi. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím?
Exile: Upřímně řečeno, hlavní média vůbec vynechávám. V televizi jsou talentové soutěže a tak, ale moc metalových kapel tam není. Osobně bych se tam ani nesnažil dostat. Je to ztráta času, není to naše cílová skupina. Vzhledem k tomu, že desky Supreme Void mají být náročné, nutící k zamyšlení, bylo by kontraproduktivní vnucovat se do prostředí, které takovou tvorbu neocení. Totéž platí pro hlavní noviny. Existují média věnující se metalové hudbě a je to skvělé - každý má svůj prostor.
Křesťanství, stejně jako všechna ostatní náboženství, je úhel pohledu. Omezovat se pouze na jeden úhel pohledu nefunguje - je jedno, kterého Boha uctíváte. Může vás to někam dovést, ale člověk musí přijmout širší pohled, aby byl vynikající. Křesťanství je nějakým způsobem součástí polské kultury, ať chceme, nebo ne - historicky i politicky. Někdy může být těžké se od něj odpoutat, záleží na tom, v jaké rodině se člověk narodí - já naštěstí nepocházím z čistě křesťanské rodiny, takže jsem tento problém nezažil. Moje cesta je moje vlastní.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na SUPREME VOID největší vliv.
Exile: Největší vliv na Supreme Void měly tyto kapely: Ulcerate, Gorguts, Redemptor, Ad Nauseam, Hate, Dormant Ordeal a mnoho dalších kapel tohoto žánru. Za album „Earthborn Evolution“ musím striktně zmínit Beyond Creation, protože jejich přístup k osmistrunným kytarám mě motivoval k tomu, abych začal zkoumat tento nástroj a vytvořil náš zvuk, prolínající velmi nízko laděnou kytaru s úplně jinými riffy.
Osobně, a myslím, že to většinou platilo i pro ostatní členy kapely - čerpám hlavně z nových kapel. Těším se na nové desky, protože se snažíme posouvat dál. U starých kapel by to z definice nešlo - je to něco už hotového, opakujícího se. Chci něco nového, svěžího, ambiciózního, ale zároveň žádnou nucenou originalitu - jen staré dobré riffy. Staré kapely mám rád, nechápejte mě špatně, ale poslouchám je jen pro zábavu. Začínal jsem u kapel jako Behemoth (éra Demigod), Cannibal Corpse, Morbid Angel. Mám je rád, ale později jsem zjistil, že nové kapely mají z dlouhodobého hlediska mnohem víc co nabídnout. Staré kapely mají dvě věci - skvělou hudbu a sentiment. I když je to velká hodnota, chci prostě víc.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
Exile: Existuje mnoho způsobů, jak si objednat vystoupení - DIY, platba za hraní, pozvánky od známých atd. Protože všichni pracujeme, musíme si vše rezervovat předem, také časové sloty jsou omezené - jak už bylo řečeno, v Polsku se dá hrát jen o víkendech. Zatím kombinujeme DIY přístup s navazováním kontaktů s dalšími spřátelenými kapelami. Tento přístup se zdá být nejlepší kombinací kvalitní show a udržitelnosti pro kapelu.
Co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně? Je tvým koníčkem nebo životním stylem? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.
Je to rozhodně životní styl. Měl jsem to štěstí, že jsem si už od mládí všímal toho, co chci v životě dělat, a rozhodl jsem se pro tento životní styl. Hodně cestuju po koncertech, desetkrát jsem byl na festivalu Brutal Assault. Samozřejmě k tomu pracuji jako každý jiný, hudbou se neživím. Nicméně jsem si to už dávno promyslel a rozhodl jsem se, že se nebudu věnovat některým jiným určitým věcem, abych se mohl hudbě věnovat tak hluboko, jak se jí věnuji.
Co chystají SUPREME VOID v nejbližších měsících? Co nějaké turné, nebude? Jestli chceš něco vzkázat fanouškům, labelům nebo promotérům, zde je prostor…
Exile: V současné době máme domluvené koncerty v Polsku. Už teď máme víkend v květnu, včetně Bloodstock Metal 2 The Masses eliminations. Zbytek koncertů ještě není ohlášený, takže na ty si počkejme. Nějaké koncerty si domlouváme i sami se spřátelenými kapelami. Samozřejmě máme vyšší ambice koncertovat nejen v Polsku, takže pokud jste promotér/booker a chcete, abychom hráli ve vašem městě - oslovte nás.
Uvidíme, jak to bude s cyklem propagace alba, ale zatím to vypadá slibně!
Jdu si vaši novou desku „Towards Oblivion“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Exile: Děkuji za rozhovor a milá slova! Určitě si v Česku rád zahraju, protože s vaší kulturou opravdu souzním - právě jsem se vrátil z dovolené v Praze (a vychutnal si dobrý Pilsner Urquell z tanku), doufám, že se vrátím se zbytkem smečky. Nezapomeňte si co nejhlasitěji pustit „Towards Oblivion“!
Recenze/review - SUPREME VOID - Towards Oblivion (2025):
Pořád to má v sobě, tu nadřazenost, agresivitu a nenávist. Nese si to s sebou celý svůj život. Další generace prokletých, která si užívá veřejné popravy. Moc a peníze vždycky vládly světu, ale v tomhle bylo něco víc, něco ošklivějšího. Radost z utrpení druhých, lidé zavření v klecích, se kterými se jednalo jako se zvířaty. Příliš se toho nezměnilo. Jenom máme propracovanější technologie, díky kterým můžeme lépe mučit. Jsou kapely, které dokáží do svých textů i hudby vložit poselství. CANCER jsou zpět, silnější než kdy dřív. Pokud jste, stejně jako já, staří metaloví psi, kteří ještě stále věří v poctivost, uvěřitelnost a autenticitu, potom jste zde správně.
Pro CANCER mám slabost celý jejich hudební život. Hltal jsem o nich každý text v papírových časopisech a sleduji jejich dráhu i dílo i teď, v době, kdy se hraje přeci jenom jinak. Uměleji, povrchněji. Já potřebuji syrovou atmosféru, pradávný vztek a sílu, kterou v sobě kdysi death metal míval. Britové tohle všechno mají a přidávají ještě spoustu věcí navíc.
Když se spolu s kapelou podíváme do historie, do Konga, kde byla spáchána velká spousta hnusných a šílených, nelidských činů, tak zjistíme, že se toho na světě příliš nezměnilo. Stále jsou na jedné straně otrokáři a potom ti, kteří jsou odsouzeni k naprostému utrpení. Jak se cítíš brácho, když si jdeš koupit do obchodu věc, vykoupenou krví jiných? Co se týká hudby, máme zde co do činění se stejnou odrůdou death metalu, jako jej hrají kapely typu MORGOTH, BENEDICTION, DEATH, MORTA SKULD, PROTECTOR, MORBID SAINT, INCUBUS, JUNGLE ROT, SODOM. Pánové nadále rozvíjejí základní myšlenky smrtícího kovu a zároveň mají svůj vlastní výraz i spoustu nápadů. A hlavně! Ve skladbách je takový ten prašivý náboj, touha ničit hudbou, řezat do živého. Hodně k tomu přispívá masivní zvuk (V. Santura - mixing, mastering). Nové album "Inverted World" je jasnou a zřetelnou odpovědí, mementem a také jasným sběratelským kouskem pro všechny pravověrné. CANCER jsou jako dobře seřízený stroj na zabíjení, který se právě znovu probudil. Zůstává po něm jenom spálená země a dlouhá krvavá stopa. Album se navíc velmi dobře poslouchá. Jasně, nemůžete po starých psech chtít, aby hráli jinak, než je jim vlastní. Tím by popírali svoji vlastní podstatu. Nikdo to po nich také nechce. Osobně jsem s novou nahrávkou opravdu velmi spokojený a ihned se stala jednou z nejhranějších v mé diskografii. Pokud na tenhle mrtvolný styl nahlížíte stejnou optikou jako já, potom doporučuji otočit volume pořádně doprava. Budete odměněni krásně morbidním zážitkem. Syrový, temný a ostrý, autentický staroškolský death metal, který nastavuje zrcadlo současnému pokřivenému světu! Zásah přímo na solar plexus!
Asphyx says:
He still has it in him, the superiority, the aggression and the hatred. He's carried it with him his whole life. Another generation of the damned enjoying public executions. Power and money have always ruled the world, but this was something more, something uglier. The joy of others suffering, people locked in cages, treated like animals. Not much has changed. It's just that we have more sophisticated technology that allows us to torture better. There are bands that can put a message into their lyrics and music. CANCER are back, stronger than ever. If, like me, you are an old metal dog who still believes in honesty, believability and authenticity, then you've come to the right place.
I've had a soft spot for CANCER their entire musical life. I devoured every lyric about them in the paper magazines and I follow their career and work even now, in a time when the music is different after all. More artificial, more superficial. I need the raw atmosphere, the ancient rage and power that death metal used to have. The Brits have all that and add a lot of extra stuff.
When the band and I look back in history, to the Congo, where a great many ugly and crazy, inhuman acts were committed, we find that not much has changed in the world. There are still slave owners on one side and then those who are condemned to utter misery. How do you feel, brother, when you go to the store to buy an item bought with the blood of others? As far as music goes, we are dealing with the same variety of death metal as played by bands like MORGOTH, BENEDICTION, DEATH, MORTA SKULD, PROTECTOR, MORBID SAINT, INCUBUS, JUNGLE ROT, SODOM. The gentlemen continue to develop the basic ideas of death metal while having their own expression and plenty of ideas. And most importantly! There is such a dusty charge in the songs, the desire to destroy with music, to cut into the living. Massive sound (V. Santura - mixing, mastering) contributes a lot to this. The new album "Inverted World" is a clear and distinct answer, a memento and also a clear collector's item for all the true believers. CANCER are like a well-tuned killing machine that just woke up again. All that remains is scorched earth and a long trail of blood. The album is also very easy to listen to. Sure, you can't ask old dogs to play any other way than their own. That would be denying their own essence. Nobody asks them to do that either. Personally, I'm really very happy with the new record and it immediately became one of the most played in my discography. If you view this deadpan style with the same optics as I do, then I recommend turning the volume hard right. You will be rewarded with a beautifully morbid experience. Raw, dark and edgy, authentic old school death metal that holds up a mirror to the warped world of today! A hit right on the solar plexus!
.JPG)