SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 21. ledna 2022

Home » , , , , , , , , , , , , , , » Recenze/review - ROTTEN CASKET - First Nail in the Casket (2022)

Recenze/review - ROTTEN CASKET - First Nail in the Casket (2022)


ROTTEN CASKET - First Nail in the Casket
12" vinyl, Lycanthropic Chants

for english please scroll down

Je to vlastně pořád stejné. Historie se opakuje se železnou pravidelností. Přijdu utahaný z práce a můžu si stokrát říkat, že si žádné zprávy nepustím. Jenže znáte to, dívám se znovu a znovu a chce se mi zvracet. Mám obrovskou chuť prásknout dveřmi a vyrazit do ulic. Se sekyrou v ruce, se vztekem, který cedím mezi zuby. Místo toho se zavřu do pokoje a pustím si nahlas poctivou muziku. Nejlépe od kapel, které mám rád. A nebo od smeček, které mě dokáží přikovat na zeď a se kterými se můžu vyřvat až do zemdlení.

Německo holandská četa zkušených death metalových vojáků si říká ROTTEN CASKET. A hraje přesně ten druh třaskavého smrtícího kovu s příměsí crustu. Všemu vévodí nezaměnitelný hlas Martina van Drunena. Nezaostávají ale ani ostatní (členové ASPHYX a SODOM). Přiznávám, někdy mám děsný vztek, který jsem dřív nemíval. A EP "First Nail in the Casket" mě vždy dokázalo nakopat zadek. 


Pro poctivý death metal musíte mít vlohy a talent. Musíte jej mít v srdci. Jinak to fanoušci poznají. Na ROTTEN CASKET se mi nejvíc líbí právě těžko definovatelná temná jiskra, rebelie, neurvalost. Jakoby mě zavřeli do staré kobky, dali do rukou kladivo a nechali mě drtit prašivé kosti. Stylově lze tuhle smečku rozzuřených psů zařadit někam směrem na sever. Do doby, kdy světu vládla kapely jako DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST. Chladné melodie, masakrující bicí, riffy ostré tak, že se o ně pořežete. Jo hergot, jsem tu zase správně a neskutečně si EP "First Nail in the Casket" užívám. Každý den, když přijdu z práce, utahaný a bez energie. Možná právě proto poslouchám metal, právě pro tyhle okamžiky, pro setkání s hudbou, která mě strne do laviny. Řvu do tmy, nadávám stínům, kývám se do rytmu, došlo u mě k prozření. Songy jsou doslova napěchované zdravou naštvaností. Tak to má být, tak je to správně, tak to mám stejně nejraději. Líbí se mi, že si pánové na nic nehrají. Přijdou, rozsekají nás na malé kousky a odejdou středem jako šelmy po dobrém lovu. Zůstanou po nich krvavé šmouhy na zdech a temná chladná stopa v našich myslích. Ukazuji fuck of všem hajzlům a přidávám hlasitost až na hranici bolesti. Death metalové bombardování starých katakomb! Skvěle!


Asphyx says:

It's still the same, actually. History repeats itself with iron regularity. I come home tired from work and I can tell myself a hundred times that I'm not going to listen to any news. But, you know, I watch it over and over and I want to throw up. I have this overwhelming urge to slam the door and hit the streets. with an axe in my hand, with rage between my teeth. Instead, I lock myself in my room and turn up the volume on some honest-to-goodness music. Preferably by bands, I like. Or the bands that can pin me to the wall and make me scream till I pass out.

Germany Dutch squad of experienced death metal soldiers call themselves ROTTEN CASKET. And they play exactly that kind of shattering death metal with a dash of crust. All dominated by the unchanging voice of Martin van Drunen. But the others (members of ASPHYX and SODOM) are not far behind. I admit, sometimes I have a terrible rage that I didn't have before. And the EP "First Nail in the Casket" always managed to kick my ass.


For honest death metal, you have to have talent and talent. You have to have it in your heart. Otherwise, the fans will know. What I like most about ROTTEN CASKET is the hard-to-define dark spark, the rebellion, the rambunctiousness. It's like being locked in an old dungeon, put in the hands of a hammer and left to crush my scabby bones. Stylistically, this pack of rabid dogs can be classified somewhere northward. Back when bands like DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST ruled the world. Cold melodies, slaughtering drums, riffs so sharp you'll cut yourself on them. Yeah shit, I'm right back here again and I'm enjoying the "First Nail in the Casket" EP immensely. Every day when I come home from work, tired and out of energy. Maybe that's why I listen to metal, just for those moments, for the encounters with the music that sweeps me off my feet. I scream into the darkness, I curse the shadows, I sway to the beat, I've had an epiphany. The songs are literally filled with healthy anger. That's the way it's supposed to be, that's the way I like it best anyway. I like that the gentlemen don't play games. They come in, chop us up into little bits and walk off down the middle like beasts after a good hunt. They'll leave a bloody smear on the walls and a dark, cold trail in our minds. I'm giving a fuck of all the bastards and turning the volume up to the point of pain. Death metal bombardment of the old catacombs! Great!

Tracklist:
01. Covid-119
02. Caskets On Wheels
03. Bonetomb Residents
04. Coffin Birth

band:
Frank Bergesson - guitars 
Stefan "Husky" Hüskens - drums 
Patrick van der Beek - bass 
Yorck Segatz - guitars 
Martin Van Drunen - vocals



Share this games :

TWITTER