SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 13. února 2022

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třicátý osmý - Turbo beer cup

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třicátý osmý - Turbo beer cup


Příběh tří stý třicátý osmý - Turbo beer cup

Za tohle setkání mohu já, nikdo jiný. Sezval jsem všechny dohromady jak nějaká bába dohazovačka. Michal už s Blankou chodil, ale radioamatér Petr byl nesmělý. Jak taky jinak, pořád zavřený ve svém kutlochu, kde se bavil raději s lidmi z éteru, než s těmi z masa a kostí. Chlapci, vždyť na holkách je tak skvělý, že krásně voní, jsou přítulný. Jasně, pak jsou zpocený a některý dokážou být i pěkně nechutný, ale to je reálný život. Přijdu pozdě, prý se dlouho čančaly. Představím Petra a Markéta si k němu ihned sedne. Zajímavý, jak si některé dvojice sednou během několika minut. Jsem ve svým živlu a jedním z témat je samozřejmě chlast. Vyprávím nekonečnou řadu příběhů z Boleslavi, jen se záměrně vyhnu těm smutným. Ty by nikoho tenhle skvělý večer nezajímaly.

Když nás vidí a slyší náš řehot nějaká děvčata od vedlejšího stolu, zeptám se, jestli si nechtějí přisednout. Asi jsou znuděný, taky studujou práva. Po několika okamžicích ale zjišťuji, že jsou namachrovaný princezny. To jsem pak nepříjemnej a protože nesednou nikomu z naší vybrané společnosti, víceméně je odeženu několika nechutnými slovy. Prohlásí něco o chudácích ze strojárny a odejdou. Právničky nebrat, shrneme celou epizodu a ještě víc se začneme usmívat na ty naše krásný a skvělý budoucí učitelky. Sedím opět mezi dvěma pořádně prdelatýma a smějeme se jako blázni. I jde kolem nějaký jejich spolužák, takový prototyp budoucího učitýlka. Asi hodnej kluk, přisedne si a je tichý jako voda v jezeře. Je mi ho trošku líto, tak ho vyzvu několikrát ke slovu. Nejdřív se moc nechytá, pak začne smutně vyprávět o tom, že ho žádná nechce. Vynadám mu, ty vole, těmahle kecama každou jen odradíš, žejo holky. 

Mám nacamráno, když nás povolají do jednoho studentskýho klubu. Jak jsem již několikrát zmiňoval, já tyhle podniky moc nemusím, ale jdu. Co mi taky zbývá jinýho. Na chodbách stojí i někteří mí spolužáci. Mají na sobě šály, hloubavé pohledy a vedou dlouhé filozofické debaty s děvčaty, které by asi chtěly spíš něco jiného. Alespoň mi to řeknou naše holky, když jdou na záchod a zaslechnou smutná vyprávění na hajzlících. Přijde výčepák a že prý jsme veselí a určitě bychom se rádi zúčastnili pivní soutěže. Jsem proti, nejsem moc soutěživý, ale všichni, že jako jo, tak prostě jdu. Co mi zbývá jiného. Dostaneme takový divný kartičky, na který nám mají zaznamenávat počet piv a čas. Taky mapku. Řeknu něco o píčovině a že jsem unavenej z brigády. Raději bych seděl, chlemtal a povídal si. Nikdo mě ale dávno neposlouchá. Tak jdu.

Soutěž spočívá v tom, že chodíte po plzeňských klubech a hospodách a pijete pivo na čas a na množství. Michal i Petr udělají zásadní chybu. Machrují před holkama a dávají si na prvních stanovištích navíc rum. Mluvím jim do duše, ale jak známo, když se chlapi opijou, moc s nimi řeč není. Jak nejsem fakt soutěživej, tak ztratím kartičku a seru na to. Ale vše absolvuji v plné míře. Nevyhraju, zase takovej piják nejsem, ale řekněme do desátého místa bych byl. Vyhlásí se vítězové a pak padne Michal hlavou na lavici a omdlí. Odtáhneme ho na záchody, oplachujeme vodou, ale pranic to nepomáhá. Upadne navíc i Petr a tak to za chvilku vypadá v klubu jako po bouračce autobusu. Nadřu se jako kůň. Taky se pobliju a nevím, jestli je to nechutnou kombinací různých druhů piv a nebo námahou. Co ale s klukama? Nemůžeme je probudit. 

Sedíme u nich a přemýšlíme, jak je přenést na kolej. Přivolaný taxík nás odmítne a seřve, že jsme debilové. Já nerad jezdím taxíkama. Nesnáším to. Ale je to fakt daleko. Nedá se nic dělat. Zvedneme je, holky jsou dávno střízlivý a snažíme se je odtáhnout. Jenže znáte to. Oni mi ti filutové osahávají holky, vůbec nechodí rovně a nepomáhá na ně nic. Občas nám utečou, skákají do vozovek, řvou a vůbec dělají ukázkové opilecké kousky. Jsem zpocenej a ustaranej. Michal je za děsnýho rebela, protože mi vleze v nestřeženém okamžiku do popelnice, děsně smrdí a nechce ven, protože je prý ztracený štěně. Musíme ho vysypat. Mezitím vyleze Petr na kontejner se sklem a volá do vyhozené šlupky od banánu. Nadává nějakýmu kamarádovy z éteru. Je to šichta, hrozná práce. Taky přijedou policajti a já musím pod jejich dohledem vše uklidit. Michala i Petra nám naloží do auta a odvezou, prý na záchytku. Nepomáhají žádné prosby.

Už jste dneska desátí, mě by zajímalo, kterej kretén vymyslel tu vaši soutěž. Turbo beer cup je koukám známý i na plzeňské záchytce. Čekáme nekonečnou dobu, na lavičce před domem. Až skoro do poledne. Jsem utahaný, stojí mě to neskutečný peníze a pořád přemýšlím nad tím, jak jsou ty holky učitelský skvělý, protože se mnou zůstanou. Nadávají, ale jsou tu. Koupím jim snídani, pak oběd a už jsou tu, oba naši hrdinové. Mají výčitky, ale jinak jsou děsně roztomilí. Půjdeme na pivo, zeptám se jich, ale vzhledem k tomu, že jen můj dotaz stačí k tomu, že se oba zeblijou jako alíci, tak prý ne. Připadám si jako jejich fotřík. Pořád mi děkují, omlouvají se holkám. Stydí se. A tak jim řeknu, že je to dobře, že se takhle vyndali hned na prvním pořádném setkání, protože už odhalili všechny své temné stránky a nikoho už nic nepřekvapí.

V bufáči mají topinky a kofolu. Jsou bledí jako mrtvoly. Moje prdelatý učitelky si je pak rozeberou a odvedou do pokojů. Tam o ně pečují jako matky o nezbedné syny. Ani se pak nedozvím, jestli se k nim v posteli přitulili a nebo fakt jen všichni spali. Když odejdou, dám si v klidu jednoho vyprošťováka. A když vylézám, velice pohrdlivě na mě pokřikují slečny z práv, které mě opět potkají. Jsem zase sám. Jako kůl v plotě. Asi jsem se měl taky opít jako carskej důstojník. Fakt že jo, mohl jsem se teď tulit k jedné z učitelek a bylo by mi fajn, ale to já ne, nejsem soutěživej a Turbo beer cup bych stejně nevyhrál, i kdybych se soustředil. Mám v sobě takovou zvláštní záklopku, která mi nedovoluje pít přes míru. Rozuměj fakt hodně přes míru. Byl to vlastně hrozně veselý večer. Jen pořád nevím, kde na mě čeká ta pravá. A to jsem se fakt tak snažil. Zapálím si, přitáhnu křiváka k tělu a jdu na kolej. Je mi tak nějak divně, z té samoty jsem smutný.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :

TWITTER