Relikviář - Douglas Preston, Lincoln Child
2007, BB art
Někdy je toho na mě zkrátka moc. Celé dny sedím u počítače. V práci, i potom doma, abych psal o muzice. Bolívají mě oči a když je nějaký koncert, tak si rozhodím biorytmus na několik dní. Ploužím se pak ulicemi, s bolavými zády, topím se v bazénech a teď v létě i venku, když plavu jako o závod. K tomu rodina, znáte to, určitě to takové taky máte. Člověk si toho neváží, že se má takhle dobře. Potom do jeho života vstoupí něco zlého, ošklivého nebo se jen setká s někým, kdo žije v jiném světě. V podzemí, mezi zloději, násilníky, ve špinavé stoce. Pár takových lidí občas potkám a hned mi v hlavě naskočí vykřičník. Jdi pryč, říká mi pud sebezáchovy. Jsou zkrátka jedinci, kteří žijí úplně stejně jako v knize Relikviář. Je to prosím pěkně již druhý díl série Pendergast, tentokrát z divokého New Yorku. A rovnou vám prozradím, že je to fakt síla. Padal jsem zase jednou na hubu, bylo mi vedro a tak jsem si odskočil do Levných knih. Nechal jsem si doporučit a řídil jsem se vlastním instinktem. Udělal jsem opět dobře.
Za pár kaček takové radosti, napadlo mě častokrát, když jsem sedával po setmění s knihou v dlaních. Venku ještě létaly jiřičky, mě jejich štěbetání hrozně uklidňuje. Také ale vylézaly z temných koutů podivné postavy. Bydlíme v Plzni, která má samozřejmě také svoje podzemí. Zlé lidi, které nechcete potkat. Stávají se tu vraždy, toulají se zde agresivní feťáci. Bojím se pokaždé, když jdou moje děti ven. Odechnu si až ve chvíli, když slyším jakoby v dálce zaklapnutí dveří, že jsou konečně doma. Nebýval jsem jiný, ale teď už někam vyrážím málokdy. Hospody i lidé v nich se změnily, muziky bývá u nás také pomálu a vytáhnout jen tak někoho na pivo. No, on tu vlastně skoro nikdo nezbyl. Navíc stárneme a jsme už líní. Náš svět, tak jak jsme jej viděli a prožívali, pomalu končí. Doba se hekticky mění, uvědomoval jsem si to jak při vyšetřování spolu s hlavními hrdiny knihy, tak i u některých termínů, které jsem si musel ohledně drog dohledávat. Možná si to ani neuvědomujeme, kolik lidí kolem nás je závislých.
Existují průzkumy, analýza odpadních vod, podle které jsme město pervitinu. No, na rovinu, někdo to musí brát. O nových, silnějších, levnějších a nebezpečnějších drogách také občas něco probleskne v médiích a i když podobné zprávy raději nečtu, tak vím o mrtvých, které zničily. Nicméně, to zase odbočuji, jak bývá mým dobrým zvykem. Chci tím ale znázornit, připodobnit celou knihu. Ono totiž, to co je v ní popisováno, není zase tolik nereálné, ono se to opravdu děje. Což je až děsivé. Byl jsem celým příběhem opět chycen, bylo to vskutku dobrodružné, napínavé a velmi čtivé vyprávění. Perfektně napsané postavy, skvělý aktuální námět, vše odsýpalo jak mělo. Nenudil jsem se ani chvilku. A ihned jsem tuhle sérii začal doporučovat všem kolem mě. A teď tak činím i u vás, mi milí věrní čtenáři. Je to fakt jízda od začátku do konce. Nějak mi najednou nevadilo, že se mi klíží oči. Vyspím se jednou v hrobě. Amen.
Jezdil jsem minulý týden na jeden festival. Zvyklý na to, že se pije pivo, kecá se a vůbec se druží všichni navzájem, jsem si všiml, že někteří mají jiný, než lehce připitý výraz ve tváři. Byli zkrátka divní. Dřív to nebývalo, ale teď, možná i pod vlivem přečtení téhle knížky, jsem to vnímal, sledoval. Pro moji generaci to byl metal, pivo a sem tam rum, pro mladší fanoušky už je i nějaká ta droga. Nevyznám se v tom, nechci o tom nic vědět, ale tak nějak podvědomě tuším, že tohle už není můj svět. To jen abyste věděli, že dnes má čím dál tím víc lidí (dle statistik) svého dealera. Jsem moc rád, že pro mě je drogou muzika a knížky. Už to s dovolením měnit nebudu, na to jsem už moc starej. Stejně by mě to nechutnalo, pivo je lepší, nebo ne?
Tak to vidíte, knížka ve mě probudila spoustu myšlenek, fantazie opět pracovala na plné obrátky. Vše jsem dočetl, předal manželce s tím, že Relikviář rozhodně stojí za to. Jsem už teď zvědavý na další díly. Mám to poslední dobou trošku jinak než dříve. Rád a s chutí objevuji nové autory. Někdy je to hodně napínavé. Málokdy se mi ale stane, že bych šáhl vedle. Snad jsem se trefil do vkusu i vám. Více než kde jinde zde totiž platí, že za málo peněz dostanete hodně muziky. A víte co, jdu zase hledat nějakou dobrotu. Rád se o ní s vámi brzy zase podělím. Děkuji za pozornost a mějte se co nejlépe.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Děj knihy se odehrává o osmnáct měsíců po událostech popsaných v knize Relikvie. Znovu se objevují záhadné vraždy. Způsob provedení připomene všem, kdo se zúčastnili boje s Mbwunem, události v Muzeu. Tentokrát se ale oběťmi vražd stávají bezdomovci žijící v opuštěných tunelech newyorské podzemní dráhy. Do pátrání po Mbwunovi se pouští známý tým – agent Pendergast, podporučík DAgosta, doktor Frock a doktorka Margo Greenová. V jedné z obětí poznávají Graga Kawakitu. Postupně odhalují, že Kawakita objevil několik semen rostliny, jíž se Mbwun živil, dokázal z rostliny izolovat drogu, díky které měl Mbwun obrovskou sílu a rychlost. Současně ale také zjistil, že droga umožňuje nezvykle rychlou regeneraci lidských tkání a prodlužuje lidský život. Aby její účinky prověřil, nabídl ji jako zcela novou omamnou látku narkomanům a bezdomovcům a začal ji také užívat, protože trpěl nevyléčitelnou chorobou páteře. Neuvědomil si ale, že droga vyvolává v lidském organismu i nevratné tělesné deformace. On sám i všichni, kdo drogu užívali, se postupem času změnili v Mbwuny. Nikdo z týmu vyšetřovatelů ale nechápe, odkud se droga bere i po Kawakitově smrti...
Přeložil Jaroslav Žerávek.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: