Sucho - Jørn Lier Horst
2026, Kniha Zlín
V rámci rehabilitace zlomené nohy chodím po lesích kolem Plzně a protože to jde stále pomalu, tak mám více času na pozorování. Jeden z rybníků, u kterého se pokaždé zastavím, nedávno vypustili. Mimo mnoha ryb, raků a odpadků, v něm našli i nějaké věci z druhé světové války. Byly hluboko v bahně a i když byl rybník již mnohokrát vypuštěn, tak zůstaly až dosud ukryty. Byl to zvláštní pocit, kdysi zde bylo možné koupání jen pro židy. Nějak se mi to, ostatně jako vždycky, spojilo s knihou, kterou právě čtu. Sucho od mého oblíbence Jørna Liera Horsta totiž začíná velmi podobně. Jen se jedná o jezero a úbytek vody je z důvodu suchého počasí. Naleznou v něm motorku a na něm mrtvolu. Je to klasické severské krimi, velmi dobře napsané, napínavé a se zajímavou zápletkou i příběhem.
Tady bych asi mohl skončit, odkázat vás na koupi a nechat na každém, aby si názor udělal sám. Jenže moje myšlenky létaly stále dál a když jsem přišel po plavání domů, byl jsem hrozně unaven. Noha bolela a nemohl jsem z hlavy vyhnat vzpomínky na partu starých nudistů. Když jsem plaval, tak jsem si pořád představoval, že někde pode mnou, v hlubině, je také nějaká stará mrtvola a že mě chytne za nohu. Takové ty klasické nápady, které se vynoří pokaždé, když vidíte nějaký film nebo čtete knihu. William Wisting, hlavní vyšetřující případu, je na tom podobně jako já. Ztotožnil jsem se s ním, to je jasné, líbí se mi, jakým způsobem přemýšlí, jak jedná, jaký má pohled na svět. Lehnu si, uvelebím se v poloze, ve které mě noha bolí co nejméně a modlím se, aby mi zase nenatekla. Už je to dlouhé, ale nedá se nic dělat. Knihy mi zase jednou pomáhají přežít.
Vždycky jsem měl rád knížky, ve kterých je nějaký starý násilný čin, které jsou zapeklité, ve kterých se musíte vydat po časové ose zpět. Také jsem si, ve chvílích, kdy už mě bolely oči, vyhledal historii rybníků, na které chodím plavat. Ona ta naše, plzeňská realita, zase tolik do té norské nemá daleko. Naleznete tu nedaleko jednoho sériového vraha, několik zabití, které dodnes připomínají křížky u cesty (jednou dokonce pro dvacet korun), jeden děsivý výbuch v továrně a o tom, co se dělo za války raději mluvit nebudu, protože to bychom zde byli hodně dlouho. Na civilní službě, když jsem ještě chodil běhat, jsem dokonce i já sám našel pobodanou mrtvou dívku. Jeden z nejhorších zážitků v mém životě. Když ale jdete jenom takhle po ránu kolem, tak je tu překrásně. Nedaleko hnízdí orel mořský, příroda je svěží, vzduch čistý a voda má v sobě písek a nebo rašelinu, za kterou v lázních platíte těžké peníze. Miluji plavání, jakmile vidím někde vodní plochu, musím do ní vlézt.
Jen je to tentokrát trošku jiné, protože se mi dostala knížka do hlavy. Sucho tu máme také již pěkně dlouho a hladiny rybníků jsou poměrně nízko. Někdy, když je bouřka, tak všichni běží domů. Já počkám až do poslední chvíle, líbí se mi plavat i v dešti. Vylézám ven jen za blesků, to zase takový blázen nejsem, ale ta energie, která je ve vzduchu, je elektrizující. Cítil něco podobného i ten mladý kluk na motorce nebo mladá dívka, která zahynula před čtyřmi roky? To si musíte přečíst, prozrazovat vám to nebudu. Pravdou je, že mě tenhle thriller chytl zase jednou za vlasy a že jsem jej hltal, zapomínal dýchat, chodit na záchod a dokonce i jíst. Čeká mě hodně pracovní léto, přebírám po kolegovi jeho práci a tak nebude moc čas na cestování a už teď vím, že budu odpočívat hlavně u knih a u muziky. Bude to náročné, ale to je poslední roky tak nějak všechno. Možná jsem ale už jen jenom starý pes, který bývá častěji unavený.
Sucho je pro mě přesnou definicí toho, co mám na severské krimi stále tolik rád. Je to napínavá kniha, která nejen, že mě nadchla, ale také jsem o ní přemýšlel. Temnota lidské mysli je svým způsobem fascinující. Do některých lidí by to člověk neřekl. Jenže realita bývá někdy hodně krutá a smutná. Jørn Lier Horst je letos ve skvělé formě a opět potvrzuje, že je dobré být jeho fanouškem. Závěr se tedy sám nabízí. Pokud se vám styl tohoto autora líbí, budete určitě nadšeni. Novinku nelze jinak, než doporučit. Za chvilku se zase vydám na cestu. Beru do rukou hůlky, sejdu dolů z kopce, ztratím se v lesích, až dorazím ke břehu. Svléknu se do plavek a odvracím pohled od nudistů. Vlezu do vody, která je po dešti pěkně studená. Trénuji chvilku nohu v písku, abych se potom nechal pohltit hlubinou. Snad mě nějaká mrtvola nechytne. Buďte dobří a děkuji vám za pozornost. Přeji hezký den, nejlépe s knihou.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Během horkého a suchého léta klesá hladina jezera Farrisvannet a na dně se objevuje to, co mělo zůstat navždy pod vodou. V bahně je zabořená motorka s tělem mladíka, po němž policie před osmi lety vyhlásila pátrání. Na opačném břehu je nalezen zlatý řetízek s písmenem A. Stejný nosila čtrnáctiletá Švédka, která před čtyřmi roky beze stopy zmizela. William Wisting stojí před dvěma zapeklitými případy a postupně rozkrývá pravdu, kterou někdo dlouho pečlivě skrýval.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
