Panenky - Alexis Laipsker
2026, Vendeta
Kolega z práce odchází do důchodu a měl rozlučkovou akci. Bylo šílené vedro a mě chytla pověstná slina. Seděl jsem se svým spolupracovníky a ládoval do sebe jedno pivo za druhým. Jedl k tomu maso a byl spokojený. Problém nastal kolem druhé ráno, když jsem byl již notně opilý. S hůlkami, které pořád nosím a pomáhají mi odlehčit zlomenou nohu, jsme šli dál. Byl jsem jak zákon káže, tak nějak se to všechno zase jednou sešlo a pařili jako o život. Takže poloprázdný bar, laškování s dámami, no sodoma gomora. Domů jsem přijel v pět a střízlivý jsem nebyl skoro celý den. Když se mi konečně povedlo všechno trošku ustát, naladil jsem se na pohodu a ze své knihovny sáhl pro jednu novinku. Panenky, od francouzského spisovatele Alexise Laipskera, pro mě byly naprostou neznámou a výletem do neznáma.
Hlava mě bolela, žaludek žaloval a mozek mi připomínal můj věk. Nemáš rozum, říkali mi všichni, trošku se mi posmívali a já si raději zalezl do pokoje, naordinoval jsem si klid na lůžku a měl aspoň trošku pocit, že není celý den ztracený. Knížka mě chytla hned od začátku. Navíc se jedná o pro mě dost děsivé téma. Zavražděné jsou totiž stylizovány do panenek a z těch mám já, stejně jako z figurín a malých vraždících holčiček nějaké trauma nebo co. Jsou to věci, které jsou mi velmi nepříjemné, někdy mě pronásledují i ve snech. A tahle kniha ve mě všechno, spolu se zbytkovým alkoholem, probudila. Dostala se mi do hlavy. Což je na jednu stranu dobře, protože jsem četl jedním dechem, ale také jsem se cítil nepříjemně, neklidně. Vraždy jsou zde totiž popsány velmi sugestivně.
Stejně je to zajímavé, čeho všeho je člověk schopen. U nás v Plzni se již několik let řeší případ, kdy našli v řece zohavené tělo. Policie vše postupně rozplétá a když si uvědomíte, že šlo v podstatě o takovou roztržku mezi bezdomovci, tak se vám chce zvracet. Asi jsem několikrát usnul, ale rozhodně to nebylo tím, že by mě knížka nebavila. Naopak, hltal jsem jí, ale moje tělo je už zkrátka starší výroby a potřebuje delší čas na rekonvalescenci. Najednou byl večer a já zjišťuji, že jsem celý den proležel s knihou. Sranda je, že manželka měla taky akci z práce a tak kolem nás chodí děti a říkají rodičům, že už by měli mít ve svém věku záklopku. Nemělo by to být obráceně? Druhý den jdu plavat, což je pro mě pořád dost náročné. Necítím se stále dobře. To jako teď když půjdu někam pít, tak mě to bude bolet dva dny? Uff. Je pořád děsný vedro a tak je pro mě jenom chůze docela zážitek. Potkám u rybníka jednu z dam z pátečního večera a usmívá se na mě. Tak jsme se asi dobře bavili. Samozřejmě, ve vší počestnosti.
Zalezu si domů, jsem trošku dehydrovaný a noha mi natéká. Kdy už to přestane? Cuká mi v kosti a belhám se bytem, jako když mi zrovna sundali před několika měsíci sádru. Snažím se zavodnit a zase si čtu. Další vražda, vypadá to na hodně narušeného jedince. Někdy přemýšlím, kolik jich běhá mezi námi? Mentolka je vyšetřovatelka, psycholožka podle mého gusta. A hlavní hrdina Venturi? Přesně takhle uvažující detektivy mám rád. Chytrý, tak trošku svůj, s hodně podobnými názory na svět jako já. Všimli jste si jedné věci? Kdysi podceňovaný žánr krimi je dnes dost často nositelem zajímavých myšlenek a názorů. Aspoň takhle vnímám tuhle knížku já. Jdu spát hodně pozdě. Stejně je vedro a to já nemůžu zabrat. Asi mám v genech nějaké seveřany. Zbývám mi už jen pár kapitol, ale nechám si je na zítra.
Poslední rehabilitace, poslední vyšetření na chirurgii. Spousta dobrých rad a taky mi řeknou, to víte, ve vašem věku, to už všechno trvá déle. Vzpomenu si na páteční opici, jejíž dozvuky pořád tak trošku cítím a jen souhlasně přikyvuji hlavou. Je to dobrá knížka, která mi pomohla nejen přežít jednu velkou opici, ale také příběh, který svižně odsýpal, nenudil jsem se ani chvilku a zanechal ve mě stopy i budoucí vzpomínky. Dal jsem si klasické předsevzetí, že příště nebudu pít, jenže za pár dní jedu na první letošní festival. Jsem opravdu zvědavý, jak dopadnu. Děkuji vám za pozornost, opatrujte se, dodržujte ve vedrech pitný režim a ať vám to čte. Mějte se co nejlépe.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Policejní auto pronásleduje na provensálském venkově podvodné kšeftaře. Dojede k opuštěné polorozbořené kapli, na níž se překvapivě skví zbrusu nový zámek. Intenzivní zápach, který se šíří kolem, dává tušit, že se tu odehrál odporný zločin. Uvnitř najdou kriminalisté šest zohavených mrtvol v různých stádiích rozkladu. Brutální případ je svěřen respektovanému komisaři Venturimu zvanému Kovboj. Dostává tak šanci vykoupit se ze střetu s generální inspekcí, která proti němu právě vede kárné řízení. Venturi si k vyšetřování vyžádá psychologa, jímž se ukáže být mladá a talentovaná kriminoložka Olivia Montalvertová s něžnou přezdívkou Mentolka. Přes počáteční nedůvěru ostříleného policisty k čerstvě vystudované dívce se z obou stane sehraný tandem.
Vzájemná součinnost policejní zkušenosti a ženské intuice bude nezbytnou podmínkou úspěchu, neboť pachatelem je psychicky narušený člověk. Vzhledem ke stavu těl, která vrah dokonale oholil a převlékal do šatů, lze usuzovat, že si se svými oběťmi hraje jako s panenkami. A v dalším zabíjení bude pokračovat, dokud ho kriminalisté nezastaví.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
