DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#BOCC. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#BOCC. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 20. října 2026

Interview - BOCC - The bloody roots of doom death metal have been torn up once again!


Interview with doom death metal band from Spain - BOCC.

Answered Emilio (guitars and vocals), thank you!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

Ave BOCC! Greetings to the Catalan underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the fantastic second full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the albums differ?

Emilio: Hi, Emilio here (guitars and vocals). First of all, thanks a lot for the interview. We really appreciate it.

I think this is our most serious record to date for a number of reasons. First of all, there has been a change in the line-up: now there are two singers in the band, Andreu and myself, and this adds a different approach to the vocals in the songs. On the other hand, I think the songwriting process for Demolarium was more conscious and focused, less punk and more thought-out. The album has an overall musical concept, but with the same idea as always: playing a kind of raw and direct death-doom with some sludge and crust punk influences.


“Demolarium” embodies all the attributes of good death-doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does BOCC compose new material?

Emilio: Thanks a lot, man! The process is always the same. Andreu or I go to the rehearsal room with some ideas, riffs or whatever. Then we start playing with Sergio, our drummer, and try to arrange a song. We record the rehearsals on our phones and work on the ideas and arrangements at home. After a while, when the music is ready, we work on the lyrics and vocals.

I looked it up and saw that Gerard Porqueres handled the mastering and mixing. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Gerard created a sound for you that’s brutal, raw, and at the same time dark and primal. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Emilio: Gerard is an old friend of ours. He worked as a sound engineer for Cirque du Soleil before founding his own studio, Heartwork Recording, in El Prat de Llobregat, Barcelona. This is the third time we’ve worked with him and we’re absolutely happy with the results.

This time, we recorded together in the studio, playing live, and I think that gives the final mix this kind of raw and direct vibe. To do that, we used three different rooms in the studio: one for the drums, one for the guitar and one for the bass. After that, I recorded another rhythm guitar, the solos and melodies and, finally, the vocals.

Gerard believes that a producer should let the band play together in order to capture the spirit of the music, like producers such as Andy Wallace, Bob Rock or Steve Albini, and we love working this way. I think it’s perfect for BOCC. In the mix you can hear some mistakes or whatever, but you can also hear a real band playing.


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it yourselves, and it features interesting artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The cover artwork was done by Narcís Boter (@demonomania666 on Instagram). Narcís is an old friend of ours and has illustrated almost all of BOCC’s releases. The design and layout were done by Pol Branca from Branca Studio. He’s also an old friend of ours and a renowned designer who has worked with Paradise Lost, Black Sabbath and Amenra, among others.

The motif comes from Dante’s Inferno in The Divine Comedy. The whole album deals with different kinds of torment that we have to endure in modern capitalist society prison, addiction, violence, suicide and the cover depicts a circle of Hell where the condemned are punished.

In your lyrics, you mainly deal with the history of Catalonia, wars, the darkness of human existence, and anti-fascism. Who is the author, and where did you draw your inspiration from? Was it old books? Movies?

On this record, I wrote five of the six lyrics, all except “Calvari dels condemnats” (“The Torment of the Condemned”), which was written by Andreu.

The inspiration comes from our society. Sometimes reality is more horrific than the horror you can find in books or anywhere else. But we also find inspiration in books. “L’Escorxador” (“The Slaughterhouse”) is inspired by a book by the Catalan writer Lluís Riera Porta, and “4227” comes from the book 4227 by the Catalan philosopher Laura Llevadot.

“4227” deals with suicide. You know, suicide is the leading cause of non-natural death in our country, and nobody seems to talk about it or care about it.


I’ve been wandering through the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Spain because I know I can count on it. I think we have similar temperaments and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you perceive your scene, the fans, and the labels?

Well, I don’t know. I think we have a bunch of great bands here, but maybe we can’t really talk about a single scene. There are some areas in the Spanish state with a lot of bands, such as Barcelona, Galicia, the Basque Country or Madrid, but it’s hard to get the chance to play shows or go on tour here.

Over the last few years, it seems things have been changing a little, but we’ll have to see what happens.

You’re from Catalonia, a region I’ve visited several times. Beautiful nature, history, and very friendly people. How has the place where you come from influenced your music? Do you have any recommendations for a good club or a place I should visit next time?

Thanks! We think it’s a great country too! Well, the music scene in our city, Barcelona, has had a strong influence on BOCC. We had a strong crust punk scene in the early 2000s, and that has definitely been an influence on us. You should check out bands like Horror or Leadershit.

As for clubs, the saddest thing is that Barcelona has become a heavily gentrified city, and we’re losing a lot of venues, such as Rocksound, as well as squats. Right now, I think the best club to play in town is Upload. We’re also waiting for the reopening of what, for us, is the best club in town: Bóveda.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form BOCC actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band next. Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Our first reference was Coffins’ Buried Death album. In fact, when we started the band, the idea was basically: “Can you write a kind of side C to the Buried Death album?” But it was just for fun, you know.

After that, we started developing our own approach to death metal, following the path of bands like Autopsy, Winter, Obituary and Morgoth, together with the sludge vibes of Grief, Warhorse and so on.

As for shows and tours, we all have regular jobs and family duties, but we always play whenever we get the chance. Last year we played in Spain, Poland and France, and this year we’re doing a twenty-date weekend tour around Spain and southern France with our mates Osserp.

Last year we almost played at Kill-Town in Copenhagen, but in the end it wasn’t possible. Let’s see what happens next year. Maybe you can help us come to your country and play some shows!

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

Yeah! For sure, we go to shows and party with friends and other bands too. This weekend we’re playing at Castelhell with Dead Congregation and Galvanizer, and we hope to have a great time there.

Regarding promotion, sometimes we send out CDs ourselves. This time we had some help from Matt at Night Terrors Records and from Anubis Press too.


On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as BOCC? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, and so on?

Personally, I don’t like streaming platforms, especially Spotify. I think they take music and art away from the creators. Personally, I prefer to use Bandcamp or Qobuz.

On the other hand, everybody uses these platforms, and they help underground music reach a wider audience, which is a good thing. Personally, when I really love a band and their music, I try to buy their records and merch and support them in some way.

I like to ask musicians what death-doom metal means to them. How would they define it? Is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me, it’s the best subgenre of death metal because it’s slow, heavy and you can really feel the structures and the riffs. I love it.

I like all kinds of death metal, but death-doom is definitely my favourite. Back in the early days, when I was fifteen, I always preferred Celtic Frost, Obituary or Paradise Lost to the faster bands. But that doesn’t mean I don’t like Deicide, Carcass or Cannibal Corpse, obviously!

To wrap up, a classic but important question. What does BOCC have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We want to present Demolarium around Spain and southern France and maybe, if we get the chance, in other parts of Europe too and, importantly, try not to die in the process!

We have a seventeen-date tour running through the last few months of 2026 and until April 2027, which isn’t bad at all!

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success, and I hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Demolarium” again!

Thanks a lot to you for such an in-depth interview!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - BOCC - Krvavé doom death metalové kořeny byly znovu vytrženy!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - BOCC.

Odpovídal Emilio (kytara a zpěv), děkujeme!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

Ave BOCC! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe desky odlišné?

Emilio: Ahoj, tady Emilio (kytara a zpěv). Především moc díky za rozhovor. Opravdu si toho vážíme.

Myslím, že tohle je z mnoha důvodů naše dosud nejvážněji pojatá deska. Za prvé došlo ke změně v sestavě: v kapele jsou teď dva zpěváci, Andreu a já, což přináší odlišný přístup ke zpěvu v jednotlivých skladbách. Na druhou stranu si myslím, že proces skládání materiálu pro "Demolarium" byl vědomější a cílenější – méně punkový a více promyšlený. Album má celistvý hudební koncept, ale vychází ze stejné myšlenky jako vždy: hrát syrový a přímočarý death-doom s určitými vlivy sludge a crust punku.


„Demolarium“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál BOCC?

Emilio: Mockrát díky, kámo! Postup je vždycky stejný. Andreu nebo já přijdeme do zkušebny s nějakými nápady, riffy nebo čímkoli. Pak začneme hrát se Sergiem, naším bubeníkem, a snažíme se skladbu zaranžovat. Zkoušky si nahráváme na mobily a doma pak na těch nápadech a aranžmá pracujeme. Po chvíli, když je hudba hotová, se pustíme do textů a zpěvu.

Dohledal jsem si, že pod masteringem a mixem je podepsán Gerard Porqueres. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Gerard vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Emilio: Gerard je náš starý známý. Předtím, než založil vlastní studio Heartwork Recording v El Prat de Llobregat u Barcelony, pracoval jako zvukový technik pro Cirque du Soleil. Spolupracujeme s ním už potřetí a s výsledky jsme naprosto spokojení.

Tentokrát jsme nahrávali společně ve studiu a hráli naživo; myslím, že to výslednému mixu dodává takový syrový a bezprostřední náboj. Využili jsme k tomu tři různé místnosti: jednu pro bicí, druhou pro kytaru a třetí pro baskytaru. Poté jsem nahrál další doprovodnou kytaru, sóla a melodické linky a nakonec zpěv.

Gerard zastává názor, že producent by měl nechat kapelu hrát společně, aby zachytil ducha hudby – podobně jako to dělají producenti typu Andyho Wallace, Boba Rocka nebo Steva Albiniho – a nám tento způsob práce vyhovuje. Myslím, že pro BOCC je to ideální. V mixu sice můžete zaslechnout nějaké chyby či drobné nedokonalosti, ale zároveň je z něj cítit, že hraje skutečná kapela.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno zajímavým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem ilustrace na obalu je Narcís Boter (na Instagramu vystupující jako @demonomania666). Narcís je náš dlouholetý přítel, který vytvořil ilustrace pro téměř všechny nahrávky kapely BOCC. O grafický návrh a sazbu se postaral Pol Branca ze studia Branca Studio. I on je naším dlouholetým přítelem a uznávaným grafikem, který spolupracoval mimo jiné s kapelami Paradise Lost, Black Sabbath a Amenra.

Námět vychází z části „Peklo“ (Inferno) Dantovy "Božské komedie". Celé album se zabývá různými formami utrpení, jimž musíme čelit v moderní kapitalistické společnosti – vězením, závislostí, násilím či sebevraždou – a obal znázorňuje jeden z kruhů pekla, v němž jsou zatracenci trestáni.

Ve svých textech se zaobíráte převážně historií Katalánska, válkami, temnotou lidské existence, antifašismu. Kdo je autorem a kde čerpal inspiraci? Byly to staré knihy? Filmy?

Na této nahrávce jsem napsal pět ze šesti textů – všechny kromě „Calvari dels condemnats“ („Utrpení zatracených“), jehož autorem je Andreu.

Inspiraci čerpáme z naší společnosti. Realita je někdy děsivější než hrůza, na kterou narazíte v knihách či kdekoli jinde. Inspiraci však nacházíme i v literatuře. Skladba „L’Escorxador“ („Jatka“) vychází z knihy katalánského spisovatele Lluíse Riery Porty a „4227“ je inspirována stejnojmennou knihou katalánské filozofky Laury Llevadotové.

Skladba „4227“ se zabývá tématem sebevraždy. Víte, sebevražda je u nás nejčastější příčinou úmrtí, která není způsobena přirozenými příčinami, a přitom se o tom zřejmě nikdo nebaví a nikoho to nezajímá.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

No, těžko říct. Myslím, že tu máme spoustu skvělých kapel, ale možná se nedá tak docela mluvit o jedné ucelené scéně. V různých částech Španělska – například v Barceloně, Haliči, Baskicku nebo Madridu – sice působí spousta kapel, ale je těžké se tu dostat k hraní koncertů nebo vyrazit na turné.

V posledních letech se situace zdánlivě trochu mění, ale uvidíme, co přinese budoucnost.

Pocházíte z Katalánska, což je oblast, destinace, do které jsem již několikrát zavítal. Krásná příroda, historie, ale také velmi milí lidé. Jak vaši muziku ovlivnilo místo, odkud pocházíte? Měl bys pro nás nějaký tip na dobrý klub, místo, které bych měl příště navštívit?

Díky! Taky si myslíme, že je to skvělá země! Na BOCC měla velký vliv hudební scéna v našem městě, tedy v Barceloně. Na začátku nultých let tu byla silná crust-punková scéna, která nás rozhodně ovlivnila. Určitě byste si měli poslechnout kapely jako Horror nebo Leadershit.

Co se týče klubů, nejsmutnější je, že Barcelona prošla silnou gentrifikací a přicházíme o spoustu podniků – jako třeba Rocksound – i o squaty. Momentálně si myslím, že nejlepším klubem na hraní ve městě je Upload. Taky čekáme na znovuotevření klubu, který pro nás představuje naprostou špičku: Bóveda.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit BOCC, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naším prvotním vzorem bylo album "Buried Death" od kapely Coffins. Když jsme kapelu zakládali, myšlenka v podstatě zněla: „Dokážete složit něco jako ‚stranu C‘ k albu "Buried Death"?“ Ale brali jsme to jen jako zábavu, víš, jak to chodí.

Později jsme začali rozvíjet vlastní pojetí death metalu a vydali se cestou kapel jako Autopsy, Winter, Obituary či Morgoth, přičemž jsme do toho vnášeli i sludgeové prvky ve stylu Grief, Warhorse a podobně.

Co se týče koncertů a turné – všichni máme běžná zaměstnání a rodinné povinnosti, ale hrajeme, kdykoli se naskytne příležitost. Loni jsme vystupovali ve Španělsku, Polsku a Francii a letos nás čeká šňůra koncertů o víkendech (celkem dvacet zastávek) po Španělsku a jižní Francii společně s našimi kamarády z kapely Osserp.

Loni jsme málem vystupovali na festivalu Kill-Town v Kodani, ale nakonec to nevyšlo. Uvidíme, co přinese příští rok. Třeba nám pomůžeš dostat se k vám do země a odehrát tam pár koncertů!

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Jasně! Rozhodně chodíme na koncerty a paříme s přáteli i dalšími kapelami. Tenhle víkend hrajeme na akci Castelhell společně s Dead Congregation a Galvanizer a doufáme, že si to tam pořádně užijeme.

Co se týče propagace, někdy rozesíláme CD sami. Tentokrát nám ale pomohl Matt z Night Terrors Records a taky Anubis Press.


Na jednu stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako BOCC ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Osobně nemám rád streamovací platformy, a to zejména Spotify. Mám pocit, že připravují tvůrce o hudbu i umění. Sám dávám přednost službám Bandcamp nebo Qobuz.

Na druhou stranu tyto platformy využívá každý a pomáhají undergroundové hudbě oslovit širší publikum, což je dobře. Pokud se mi nějaká kapela a její tvorba opravdu líbí, snažím se kupovat si jejich nahrávky i merch a nějakým způsobem je podpořit.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě je to ten nejlepší podžánr death metalu, protože je pomalý, těžký a člověk v něm opravdu cítí jednotlivé skladatelské struktury i riffy. Miluju ho.

Mám rád všechny možné podoby death metalu, ale death-doom je rozhodně můj nejoblíbenější. Už v dobách, kdy mi bylo patnáct, jsem vždycky dával přednost kapelám jako Celtic Frost, Obituary nebo Paradise Lost před těmi rychlejšími. To ale samozřejmě neznamená, že nemám rád Deicide, Carcass nebo Cannibal Corpse!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají BOCC v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Chceme představit Demolarium ve Španělsku a na jihu Francie a pokud se naskytne příležitost, možná i v dalších částech Evropy a hlavně se při tom nezabít!

Máme naplánované turné se sedmnácti zastávkami, které potrvá od konce roku 2026 až do dubna 2027, což vůbec není špatné!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Demolarium“ zase narvat do hlavy!

Moc děkuji za takto podrobný rozhovor!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. září 2026

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026)


BOCC - Demolarium
CD 2026, Night Terrors Records

for english please scroll down

O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. nekonečných močálů. Tam, někde za řekou smrti, je pradávné pohřebiště. A na něm nahrávali nové album katalánští maniaci BOCC.

Pokud se podíváte do historie této smečky, tak zjistíte, že kapela byla založena v roce 2019 a jejich diskografie je plná různých demonahrávek, singlů, EP, kompilací, ale letos pánové přicházejí teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Nutno rovnou dodat, že se jedná o mokvající, shnilou, temnou a chladnou záležitost, u které vstávají nemrtví z  hrobů. 


"Demolarium" je albem, na kterém se odkazuje na krvavé kořeny Katalánska. Na jeho historii, rozplétají se na něm různá temná témata. Výsledkem je nahrávka, která je velmi uvěřitelná, zahraná od srdce. Hoří zevnitř, i když na povrchu je mrazivá jako ruka mrtvoly. Za velmi povedený považuji zvuk celého alba. Je chladný, masivní, drásající. Zaujme i stylově vyvedený obal. Hlavní je, ostatně jako vždy,  hudba samotná. A ta je podmanivě hnilobná, nasáklá zkaženou krví. Pokud máte rádi kombinaci doom metalu a kruté smrti, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF a další tmáři, potom vězte, že jste zde správně. Při každém poslechu si připadám jako starý hrobník, který se vydal uprostřed noci exhumovat další hrob prokletého. Jakoby byla do rakví otištěna historie celé země, její bolest, utrpení, křivdy, staré hříchy, které nebyly nikdy odčiněny. Líbí se mi, že pánové hrají opravdově, ryze, od srdce, že mě deska dokáže pokaždé pohltit, stát se mojí součástí. Bývám po společných seancích rozervaný zevnitř. Kývám se do rytmu, užívám si hnilobné melodie, ostré riffy, hrubý, surový vokál i údery bicích. Ztrácím se v krvavé mlze, přecházím na druhou stranu, procházím se staletými městy, navštěvuji chrámy plné bolesti i stará pohřebiště, na kterých naleznete odpovědi na mnohé otázky, které dosud zůstaly nezodpovězené. Navíc, a to vám klidně podepíšu vlastní krví, se novinka velmi dobře poslouchá. Líbí se mi i různé punkové a sludge prvky, které jsou ostrým kořením celé nahrávky. BOCC odvedli skvělou práci po všech stránkách. O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. mokvajících močálů. Krvavé doom death metalové kořeny byly znovu vytrženy! Vynikající, chladné a nekonečně temné album, které vás rozdrásá zevnitř! 


Asphyx says:

Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may enter the other side. Into a world of long shadows and endless swamps. There, somewhere beyond the River of Death, lies an ancient burial ground. And it was there that the Catalan maniacs BOCC recorded their new album.

If you look into the history of this pack, you’ll find that the band was founded in 2019 and their discography is full of various demos, singles, EPs, and compilations, but this year the guys are finally releasing their second full-length album. It must be said right away that this is a oozing, rotten, dark, and cold affair that makes the undead rise from their graves.


“Demolarium” is an album that draws on Catalonia’s bloody roots. It explores its history, unraveling various dark themes along the way. The result is a recording that feels very authentic, played straight from the heart. It burns from within, even though on the surface it’s as cold as a corpse’s hand. I consider the sound of the entire album to be very well done. It’s cold, massive, and harrowing. The stylishly executed cover art is also striking. The main thing, as always, is the music itself. And it’s captivatingly putrid, soaked in corrupted blood. If you like the combination of doom metal and brutal death metal, as played by bands like WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF, and other dark forces, then know that you’ve come to the right place. Every time I listen to it, I feel like an old gravedigger who has set out in the middle of the night to exhume yet another grave of the damned. It’s as if the history of an entire country its pain, suffering, injustices, and old sins that were never atoned for were imprinted on the coffins. I love that these guys play with authenticity, purity, and from the heart that this album manages to engulf me every time, becoming a part of me. After listening to it, I’m often torn apart from the inside. I sway to the rhythm, savoring the decaying melodies, sharp riffs, rough, raw vocals, and the pounding of the drums. I lose myself in a blood-red fog, cross over to the other side, wander through centuries-old cities, visit temples filled with pain and ancient burial grounds where you’ll find answers to many questions that have remained unanswered until now. What’s more and I’ll gladly sign this with my own blood the new album is a real pleasure to listen to. I also like the various punk and sludge elements, which add a sharp edge to the entire recording. BOCC has done a great job in every respect. Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may step through to the other side. Into a world of long shadows and oozing swamps. The bloody roots of doom death metal have been torn up once again! An outstanding, chilling, and infinitely dark album that will tear you apart from the inside!



Tracklist:
1. Demolarium
2. Estigma
3. Escorxador
4. 4227
5. Calvari (Dels Condemnats)
6. Ànima D’Acer

Line-up:
Emilio – Guitars / Vocals
Andreu – Bass / Vocals
Linares – Drums

BOCC

Night Terrors Records

TWITTER