DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#ChronicHate. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#ChronicHate. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 8. srpna 2026

Interview - CHRONIC HATE - Morbid, raw, brutally chopped-up death metal, full of darkness, cold, pressure, energy, and endless pain!


Interview with death metal band from Italy - CHRONIC HATE.

Answered Daniele Tollon (guitars) and Andrea (vocals), thank you!

Recenze/review - CHRONIC HATE - Defeating the Oblivion of Life (2026):

Ave CHRONIC HATE! Greetings to the Italian underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the third fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new record in relation to your previous albums? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings differ?

(Daniele) Hi Jakub and cheers to Czech metalheads! Thanks for your appreciation about our new album and also for inviting us to talk about it. As you pointed out, it took a lot of effort to compose and produce this album, we see it as prosecution of our work over the years but also a new challenge in terms of sound and composition. We always look for something new but without loosing our identity of death metal lovers.

“Defeating the Oblivion of Life” contains all the attributes of good death metal. It’s built on traditional foundations, yet it’s technical and interesting. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does CHRONIC HATE compose new material?

(Daniele) Well the composition process, like in many bands, starts from riff ideas that can be brought by guitarists or bass player also. In different ways but we all take part in the composition of the songs. We usually do a preproduction at home so we can listen how the new material sounds like, then we decide if it need more effort or it's good enough. In Chronic Hate both guitarists can record at home and make some preproduction files so this fact make things a little bit easier.


Each of you also plays in a lot of other bands. How do you distinguish between “work” for CHRONIC HATE and for the others? Plus, you’re all experienced musicians who’ve left a lot of great music behind. Do you have any trouble agreeing on things? And what about concerts and recording do you have trouble coordinating schedules and times?

(Daniele) Sometimes it's not easy to coordinate between bands, jobs and everyday's life issues but somehow we always managed to do it and be responsible on our schedules. We don't play tons of gigs per year so we still have some time for our respective other bands, also recordings are organized very early and we are also lucky that we can record guitars, bass and vocals at Daniele's home studio.

About agreeing on things, of course everyone has it's own ideas and can put it into the band, so if the majority of us likes something, we keep it. We know each other quite well so we can also rely on ourselves.

I have to confirm that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. You have a sound that’s brutal, raw, and at the same time dark and animalistic. Who handled the mixing and mastering? Which studio did you record in, and how did everything go?

(Daniele) The man behind the sound of our new album is Greg Chandler (guitarist in Esoteric band) who runs his Priory Recording Studio in the UK. He took care of guitars and bass reamping, mixing and mastering. We recorded acoustic drums at Artesonika Studio in Northeast Italy with producer Ivan Monibidin, and all guitars, bass and vocal tracks at Daniele's home studio, called Black Swamp Studio. The communication with Greg was so pleasant and he understood very soon what kind of sound we needed. Using real amps and real acoustic drums is not so ordinary anymore nowadays, but we found the right producer for what we had in mind, to sound raw but defined, consistent and thick.


An integral part of the release and a sort of bonus for fans is the CD and vinyl. You released it through Time to Kill Records, and it features mysterious artwork by Colin Marks. How did you choose the design, and how does it relate to the music on the new album? What exactly is it supposed to represent?

(Andrea) We have to thank Time to Kill for giving us the opportunity to release "Defeating the Oblivion of Life" on vinyl as well. We chose one of Colin Marks' many stunning artworks because it perfectly captured the essence of torment and anguish that permeates every single lyric on the album. Chronic Hate leave nothing to chance. The artwork was also chosen for its originality; we are a band inspired by many others, but we have our own identity, and for that reason, we never want to be ordinary.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Italy for a sure thing. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands here that are worth checking out. How do you explain that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

(Daniele) Very interesting question. I also listen to extreme music and follow the scene for about 30 years now, and speaking about death metal, Italy has earned respect and has emerged from the underground only in the last 20 years I think. For sure we had many good bands also in the 90's but the fact to be italian was a hard step for emerging and being considered at the same level as foreign bands. But in the end things have changed and now we have gained a good reputation in the international death metal scene, showing also growing fan bases and with more professional and reliable (most of the times) labels.


You play old school influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form CHRONIC HATE actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example, and would you be willing to go on tour with a more famous band?

We come from the 90's scene so our biggest figures were bands like Morbid Angel, Malevolent Creation, Cannibal Corpse, Dismember and those kind of monsters that ruled the death metal scene during those times. Me (Daniele) and Marco the bass player were already friends in the late 90's and we were trading tapes and suggesting new bands to listen to each other. In early 2001 we met at a Morbid Angel gig and he came to me like „hey why don't we start a band? I know a drummer“ and that's how Chronic Hate started just few months later. We do not have a precise plan about where to take the band, of course we want to go on with passion and dedication, playing live and writing new music, but I feel we don't have this „hurry up“ sensation anymore, instead we take our time to make things in the best way possible. Big international festivals are cool of course, but they are not our main goal, maybe we prefere smaller but more passionate situations, filled with people that are there for the music first. Same idea about going on tour with some more famous band, that would be nice, but we need to find a good situation where we feel 100% into it.

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

(Daniele) We love the old-school approach to music, so yes, we buy cds and vinyls, we go to concerts and we party with metalhead friends, like it should be everywhere! We think this is the main step, enjoying the scene as much as possible. Your website and people doing the same kind of promotion are very important for bands like us, when promotion is never enough let's say. Our label is doing a great job and we also do some minor self promotion through our direct and personal channels. But we are so happy to see that someone here and there likes what we do!


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as CHRONIC HATE? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

(Andrea) Every situation is a mirror of society. If you like wallowing in shit, don't complain if you end up smelling. People who have always bought records will keep doing so; those who started with Napster or the like will keep spewing venom—probably because they listen to music superficially and have never spent a dime, yet, they act like know-it-alls behind a screen.

Unfortunately, we’ve had to adapt to all this, too. Everyone is free to choose whether to listen to music at the right volume, with the right sound, and so on... What we have to do is play, record our ideas, and headbang.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

(Daniele) In my personal view, death metal is both a philosophy and a way to unwind. I mean, when you are so into a music style and you have enough time to listen to your favorite records and discover new great ones, then your mind is satisfied and you can relax doing what you like the most, like spinning a vinyl or pressing play on the cd player.


Finally, a classic but important question. What does CHRONIC HATE have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Our main goal now is to play as many gigs as possible to promote the album. In June we had the great opportunity to play supporting Possessed on both Italian gigs they made, we also played in Slovenia and in Milan at the Hellbrigade Fest with Tsjuder and Asagraum. We played also Eresia Metalfest with Jungle Rot and Desaster (and many others), few other Italian shows in the making and something in Austria also coming soon. We have been a few times also in Czech Republic and Poland over the years and we would like so much to play there again, let's see what the future will bring! For fans, labels and promoters we have something easy but very important, keep promoting real good music! Death Metal never dies!

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success, and I hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Defeating the Oblivion of Life” again!

Thank you Jakub for this interview and support, hope our paths will cross one day, cheers from Italy!

Recenze/review - CHRONIC HATE - Defeating the Oblivion of Life (2026):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CHRONIC HATE - Morbidní, surový, nahrubo nasekaný death metal, plný temnoty, chladu, tlaku, energie a nekonečné bolesti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Itálie - CHRONIC HATE.

Odpovídali Daniele Tollon (kytara) a Andrea (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - CHRONIC HATE - Defeating the Oblivion of Life (2026):

Ave CHRONIC HATE! Zdravím do italského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou nahrávku v souvislosti s předchozími deskami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

(Daniele) Ahoj Jakube a na zdraví českým metalistům! Díky za tvé uznání našeho nového alba a také za pozvání, abychom si o něm popovídali. Jak jsi zmínil, složení a produkce tohoto alba vyžadovaly velké úsilí. Vnímáme ho jako pokračování naší práce za ta léta, ale také jako novou výzvu, co se týče zvuku a kompozice. Vždycky hledáme něco nového, ale aniž bychom ztratili naši identitu milovníků death metalu.

„Defeating the Oblivion of Life“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Je postavené na tradičních základech, ale zároveň technické a zajímavé. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CHRONIC HATE?

(Daniele) No, proces skládání, stejně jako v mnoha kapelách, začíná nápady na riffy, které mohou přinést kytaristé nebo i baskytarista. Různými způsoby, ale všichni se podílíme na skládání písní. Obvykle si doma děláme předprodukci, abychom si poslechli, jak nový materiál zní, a pak se rozhodneme, jestli potřebuje ještě víc úsilí, nebo je dostatečně dobrý. V Chronic Hate mohou oba kytaristé nahrávat doma a vytvořit si předprodukční soubory, což věci trochu usnadňuje.


Každý z vás hraje i ve spoustě dalších kapel. Jak odlišujete „práci“ pro CHRONIC HATE a pro ostatní? Všichni jste navíc zkušení muzikanti, kteří za sebou zanechali spoustu skvělé hudby. Nemáte problém se třeba domluvit? A co koncerty, nahrávání, nedělá vám problémy sladit termíny a čas?

(Daniele) Někdy není snadné koordinovat mezi kapelami, prací a každodenními záležitostmi, ale nějak se nám to vždycky podařilo a zodpovědně se věnovat našim programům. Nehrajeme tuny koncertů ročně, takže nám stále zbývá čas na ostatní kapely. Nahrávání se také plánuje velmi brzy a máme také štěstí, že můžeme nahrávat kytary, basu a vokály v Danieleho domácím studiu.

Co se týče dohodnutí, samozřejmě každý má své vlastní nápady a může je do kapely vnést, takže pokud se většině z nás něco líbí, necháme si to. Známe se docela dobře, takže se můžeme spolehnout i sami na sebe.

Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

(Daniele) Mužem za zvukem našeho nového alba je Greg Chandler (kytarista v kapele Esoteric), který provozuje své studio Priory Recording Studio ve Velké Británii. Staral se o reamping, mix a mastering kytar a basy. Akustické bicí jsme nahrávali ve studiu Artesonika v severovýchodní Itálii s producentem Ivanem Monibidinem a všechny kytary, basu a vokál v Danieleho domácím studiu Black Swamp Studio. Komunikace s Gregem byla velmi příjemná a velmi brzy pochopil, jaký zvuk potřebujeme. Používání skutečných zesilovačů a skutečných akustických bicích už dnes není tak běžné, ale našli jsme toho správného producenta pro to, co jsme měli na mysli – aby zněl syrově, ale definovaně, konzistentně a hutně.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD, vinyl. Vy jste jej vydali u Time to Kill Records a je opatřeno tajemným obalem. Autorem je Colin Marks. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince? Co přesně má představovat?

(Andrea) Musíme poděkovat Time to Kill za to, že nám dali příležitost vydat „Defeating the Oblivion of Life“ také na vinylu. Vybrali jsme si jeden z mnoha úžasných uměleckých děl Colina Markse, protože dokonale vystihl podstatu mučení a úzkosti, která prostupuje každým textem na albu. Chronic Hate nenechávají nic náhodě. Umělecký obrázek byl také vybrán pro svou originalitu; jsme kapela inspirovaná mnoha dalšími, ale máme svou vlastní identitu, a proto nikdy nechceme být obyčejní.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Itálie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

(Daniele) Velmi zajímavá otázka. Také poslouchám extrémní hudbu a sleduji scénu už asi 30 let a co se týče death metalu, Itálie si získala respekt a vynořila se z undergroundu myslím až v posledních 20 letech. Jistě, i v 90. letech jsme měli mnoho dobrých kapel, ale fakt, že jsme Italové, byl těžký krok k tomu, abychom se prosadili a byli považováni za stejnou úroveň jako zahraniční kapely. Nakonec se ale věci změnily a teď jsme si na mezinárodní death metalové scéně získali dobrou pověst, s rostoucí základnou fanoušků a profesionálnějšími a spolehlivějšími (většinou) vydavatelstvími.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CHRONIC HATE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Pocházíme z 90. let, takže našimi největšími vzory byly kapely jako Morbid Angel, Malevolent Creation, Cannibal Corpse, Dismember a podobná monstra, která v té době vládla death metalové scéně. Já (Daniele) a Marco, baskytarista, jsme byli přátelé už koncem 90. let, vyměňovali jsme si nahrávky a navrhovali si nové kapely k poslechu. Začátkem roku 2001 jsme se potkali na koncertě Morbid Angel a on za mnou přišel s otázkou: „Hele, proč nezaložíme kapelu? Znám jednoho bubeníka.“ A tak vznikli Chronic Hate jen o pár měsíců později. Nemáme přesný plán, kam kapelu vést, samozřejmě chceme pokračovat s vášní a odhodláním, hrát živě a psát novou hudbu, ale mám pocit, že už nemáme tenhle „spěch“, místo toho si dáváme na čas, abychom věci udělali co nejlépe. Velké mezinárodní festivaly jsou samozřejmě fajn, ale nejsou naším hlavním cílem, možná preferujeme menší, ale vášnivější akce plné lidí, kteří přišli hlavně kvůli hudbě. Stejný nápad jet na turné s nějakou slavnější kapelou, to by bylo fajn, ale musíme najít dobrou situaci, kdy se do toho budeme cítit na 100 %.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

(Daniele) Milujeme oldschoolový přístup k hudbě, takže ano, kupujeme si CD a vinyly, chodíme na koncerty a paříme s metalovými kamarády, tak by to mělo být všude! Myslíme si, že tohle je hlavní krok, užít si scénu co nejvíc. Vaše webové stránky a lidé, kteří dělají stejný druh propagace, jsou pro kapely jako my velmi důležití, řekněme, že propagace nikdy nestačí. Naše vydavatelství odvádí skvělou práci a také děláme menší sebepropagaci prostřednictvím našich přímých a osobních kanálů. Ale jsme moc rádi, když vidíme, že se tu a tam někomu líbí, co děláme!


Na jednu stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CHRONIC HATE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

(Andrea) Každá situace je zrcadlem společnosti. Pokud se rád válíš v hovnech, nestěžuj si, když nakonec budeš smrdět. Lidé, kteří si vždycky kupovali desky, v tom budou pokračovat; ti, kteří začali s Napsterem nebo podobnými službami, budou chrlit jed – pravděpodobně proto, že hudbu poslouchají povrchně a nikdy neutratili ani korunu, a přesto se za obrazovkou chovají jako všeználci.

Bohužel jsme se i tomu všemu museli přizpůsobit. Každý si může svobodně vybrat, zda bude poslouchat hudbu ve správné hlasitosti, se správným zvukem a tak dále... Musíme jen hrát, nahrávat své nápady a mlátit hlavou.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

(Daniele) Podle mého osobního názoru je death metal filozofií i způsobem, jak se uvolnit. Myslím tím, že když se tak zamilujete do nějakého hudebního stylu a máte dostatek času na poslech svých oblíbených desek a objevování nových skvělých, pak je vaše mysl spokojená a můžete relaxovat při tom, co vás nejvíc baví, jako je přehrávání vinylu nebo mačkání tlačítka play na CD přehrávači.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CHRONIC HATE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Naším hlavním cílem je teď odehrát co nejvíce koncertů na propagaci alba. V červnu jsme měli skvělou příležitost hrát jako předskokani Possessed na obou jejich italských koncertech, hráli jsme také ve Slovinsku a v Miláně na Hellbrigade Festu s Tsjuder a Asagraum. Hráli jsme také na Eresia Metalfestu s Jungle Rot a Desaster (a mnoha dalšími), chystáme se na několik dalších italských koncertů a brzy se objeví i něco v Rakousku. V průběhu let jsme byli několikrát také v České republice a Polsku a moc bychom si tam rádi zahráli znovu, uvidíme, co budoucnost přinese! Pro fanoušky, labely a promotéry máme něco snadného, ​​ale velmi důležitého, nadále propagujte opravdu dobrou hudbu! Death metal nikdy neumírá!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Defeating the Oblivion of Life“ zase narvat do hlavy!

Děkuji Jakube za tento rozhovor a podporu, doufám, že se naše cesty jednou zkříží, zdravím z Itálie!

Recenze/review - CHRONIC HATE - Defeating the Oblivion of Life (2026):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 17. června 2026

Recenze/review - CHRONIC HATE - Defeating the Oblivion of Life (2026)


CHRONIC HATE - Defeating the Oblivion of Life
CD 2026, Time to Kill Records

for english please scroll down

Staré pohřebiště, ukryté dlouhé roky před světem. Hluboko v podzemí, v těch nejtemnějších katakombách. Musíte sestoupit několik pater dolů, do chrámu bolesti a utrpení. Po stěnách stéká zkažená krev, smrt stojí ve stínu a usmívá se. Cítíte, vnímáte celým svým tělem nekonečných chlad. Jednotlivé riffy se vám zadírají do kostí, pod kůži, do podvědomí. Poslouchám letošní třetí dlouhohrající album italských tmářů CHRONIC HATE a připadám si, jako bych se toulal podsvětím.

Tahle smečka vám letos přináší album, které má v sobě pradávný, zvířecí tlak, nakumulovanou energii, posbíranou v tom nejhlubším podsvětí. Kapela hraje opravdově, ryze, upřímně, věřím jí každou melodii, riff, úder bicích i výkřik do tmy. Působí na mě naprosto autenticky. Novinka vás smete z povrchu zemského, strhne do hlubiny, rozseká na kusy, pověsí na háky v těch nejšpinavějším a nejprokletějších kobkách Hádovy říše. Tahle nahrávka řeže tou správnou stranou nože. 


A mě tak nezbývá, než si užívat mrtvolně morbidní atmostéru, propracované a velmi dobře napsané motivy. Death metal byl vždy o zahnívajících náladách, o hromadách zohavených mrtvol, o morbidních galeriích, o strachu, napětí, temné energii. CHRONIC HATE jsou pro mě dokonalou definicí tohoto stylu, který mi koluje v krvi již více než 35 let. Nevydržím při poslechu v klidu, musím si podupávat nohou do rytmu, mlátit hlavou do stěny, drásat si obličej do krve. Líbí se mi jednotlivé motivy, ale pokaždé musím album poslouchat hlavně jako celek. Teprve potom vyniknou jednotlivé pasáže, gradace, dramaturgie, napětí. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád a jako takový vám mohu nové album "Defeating the Oblivion of Life" na sto procent doporučit. Má v sobě všechno, co potřebuji pro magické záhrobní rituály. Tlak, spoustu dobrých nápadů, pradávnou surovost, perfektně ošetřený zvuk i zajímavý a stylový motiv na obalu. Navíc, a to je pro mě velmi důležité, mě baví novinku poslouchat a rád se k ní vracím. Nejvíce ve chvílích, když se setmí, mraky jsou nízko a očekávám bouřku. Také cítíte to chvění? Potom prořízne těžký vzduch první ostrý riff, melodie. Jsem ztracen, proklet, pohřben zaživa. Pokud bych měl k někomu tuhle kapelu přirovnat, volil bych jména jako ABORTED, DECAPITATED, MORBID ANGEL. To ale není zase tak důležité, kapela má svůj vlastní rukopis, výraz, chcete-li, ale pravdou je, že mají podobnou DNA, jako zmiňované smečky. Staré pohřebiště, ukryté dlouhé roky před světem. Hluboko v podzemí, v těch nejtemnějších katakombách. Musíte sestoupit několik pater dolů, do chrámu bolesti a utrpení. Po stěnách stéká zkažená krev, smrt stojí ve stínu a usmívá se. Cítíte, vnímáte celým svým tělem nekonečných chlad. Teď už to vím na sto procent, tohle album stojí rozhodně za to, má v sobě vše, co požaduji a chci! Morbidní, surový, nahrubo nasekaný death metal, plný temnoty, chladu, tlaku, energie a nekonečné bolesti! Tohle album vás spálí na popel! Masakr v záhrobí!


Asphyx says:

An ancient burial ground, hidden from the world for many years. Deep underground, in the darkest catacombs. You must descend several levels down into a temple of pain and suffering. Rotten blood runs down the walls; death stands in the shadows, smiling. You feel, with every fiber of your being, an endless chill. The individual riffs dig into your bones, under your skin, into your subconscious. I’m listening to this year’s third full-length album by the Italian dark metal band CHRONIC HATE, and I feel as if I’m wandering through the underworld.

This pack brings you an album this year that holds an ancient, animalistic pressure, accumulated energy gathered from the deepest underworld. The band plays with authenticity, purity, and sincerity; I believe every melody, riff, drum beat, and scream into the darkness. They strike me as completely authentic. This new release will sweep you off the face of the earth, drag you into the depths, tear you to pieces, and hang you on hooks in the dirtiest and most cursed dungeons of Hades’ realm. This recording cuts with the right side of the knife. 


And so I have no choice but to enjoy the deathly morbid atmosphere and the intricate, very well-written themes. Death metal has always been about rotting moods, piles of mutilated corpses, morbid galleries, fear, tension, and dark energy. For me, CHRONIC HATE is the perfect definition of this style, which has been coursing through my veins for over 35 years. I can’t sit still while listening; I have to tap my foot to the beat, bang my head against the wall, and scratch my face until it bleeds. I like the individual motifs, but I always have to listen to the album primarily as a whole. Only then do the individual passages, the build-ups, the dramatic structure, and the tension really stand out. I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades, and as such, I can wholeheartedly recommend the new album “Defeating the Oblivion of Life”. It has everything I need for magical rituals of the afterlife: intensity, plenty of great ideas, ancient rawness, a perfectly polished sound, and an interesting, stylish cover design. Plus, and this is very important to me, I enjoy listening to the new album and love coming back to it. Most of all in those moments when it gets dark, the clouds are low, and I’m expecting a storm. Do you feel that tremor too? Then the first sharp riff, the melody, cuts through the heavy air. I am lost, cursed, buried alive. If I had to compare this band to anyone, I’d mention names like ABORTED, DECAPITATED, and MORBID ANGEL. But that’s not really important; the band has its own style, its own identity, if you will, but the truth is that they share similar DNA with the aforementioned bands. An ancient burial ground, hidden from the world for many years. Deep underground, in the darkest catacombs. You must descend several levels down into a temple of pain and suffering. Rotten blood trickles down the walls; death stands in the shadows, smiling. You feel, you sense with your whole body, an endless chill. Now I know it for sure, this album is definitely worth it; it has everything I demand and want! Morbid, raw, brutally chopped-up death metal, full of darkness, cold, pressure, energy, and endless pain! This album will burn you to ashes! A massacre in the afterlife!


tracklist:
01. The Wrong 
02. Blastphemy 
03. Mass Distraction Program 
04. Regurgitated Brains 
05. Despair... In Sorrow 
06. Subjugated Minds 
07. Born To Appear 
08. Handcuffed 
09. Chronic Hate

band:
Massimo - Guitars (lead)
Marco - Bass
Daniele - Guitars, Vocals (backing)
Andrea - Vocals
Nicolàs - Drums



TWITTER