Rozhovor s death metalovou skupinou z Itálie - CHRONIC HATE.
Recenze/review - CHRONIC HATE - Defeating the Oblivion of Life (2026):
Ave CHRONIC HATE! Zdravím do italského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou nahrávku v souvislosti s předchozími deskami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
(Daniele) Ahoj Jakube a na zdraví českým metalistům! Díky za tvé uznání našeho nového alba a také za pozvání, abychom si o něm popovídali. Jak jsi zmínil, složení a produkce tohoto alba vyžadovaly velké úsilí. Vnímáme ho jako pokračování naší práce za ta léta, ale také jako novou výzvu, co se týče zvuku a kompozice. Vždycky hledáme něco nového, ale aniž bychom ztratili naši identitu milovníků death metalu.
„Defeating the Oblivion of Life“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Je postavené na tradičních základech, ale zároveň technické a zajímavé. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CHRONIC HATE?
(Daniele) No, proces skládání, stejně jako v mnoha kapelách, začíná nápady na riffy, které mohou přinést kytaristé nebo i baskytarista. Různými způsoby, ale všichni se podílíme na skládání písní. Obvykle si doma děláme předprodukci, abychom si poslechli, jak nový materiál zní, a pak se rozhodneme, jestli potřebuje ještě víc úsilí, nebo je dostatečně dobrý. V Chronic Hate mohou oba kytaristé nahrávat doma a vytvořit si předprodukční soubory, což věci trochu usnadňuje.
Každý z vás hraje i ve spoustě dalších kapel. Jak odlišujete „práci“ pro CHRONIC HATE a pro ostatní? Všichni jste navíc zkušení muzikanti, kteří za sebou zanechali spoustu skvělé hudby. Nemáte problém se třeba domluvit? A co koncerty, nahrávání, nedělá vám problémy sladit termíny a čas?
(Daniele) Někdy není snadné koordinovat mezi kapelami, prací a každodenními záležitostmi, ale nějak se nám to vždycky podařilo a zodpovědně se věnovat našim programům. Nehrajeme tuny koncertů ročně, takže nám stále zbývá čas na ostatní kapely. Nahrávání se také plánuje velmi brzy a máme také štěstí, že můžeme nahrávat kytary, basu a vokály v Danieleho domácím studiu.
Co se týče dohodnutí, samozřejmě každý má své vlastní nápady a může je do kapely vnést, takže pokud se většině z nás něco líbí, necháme si to. Známe se docela dobře, takže se můžeme spolehnout i sami na sebe.
Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
(Daniele) Mužem za zvukem našeho nového alba je Greg Chandler (kytarista v kapele Esoteric), který provozuje své studio Priory Recording Studio ve Velké Británii. Staral se o reamping, mix a mastering kytar a basy. Akustické bicí jsme nahrávali ve studiu Artesonika v severovýchodní Itálii s producentem Ivanem Monibidinem a všechny kytary, basu a vokál v Danieleho domácím studiu Black Swamp Studio. Komunikace s Gregem byla velmi příjemná a velmi brzy pochopil, jaký zvuk potřebujeme. Používání skutečných zesilovačů a skutečných akustických bicích už dnes není tak běžné, ale našli jsme toho správného producenta pro to, co jsme měli na mysli – aby zněl syrově, ale definovaně, konzistentně a hutně.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD, vinyl. Vy jste jej vydali u Time to Kill Records a je opatřeno tajemným obalem. Autorem je Colin Marks. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince? Co přesně má představovat?
(Andrea) Musíme poděkovat Time to Kill za to, že nám dali příležitost vydat „Defeating the Oblivion of Life“ také na vinylu. Vybrali jsme si jeden z mnoha úžasných uměleckých děl Colina Markse, protože dokonale vystihl podstatu mučení a úzkosti, která prostupuje každým textem na albu. Chronic Hate nenechávají nic náhodě. Umělecký obrázek byl také vybrán pro svou originalitu; jsme kapela inspirovaná mnoha dalšími, ale máme svou vlastní identitu, a proto nikdy nechceme být obyčejní.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Itálie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
(Daniele) Velmi zajímavá otázka. Také poslouchám extrémní hudbu a sleduji scénu už asi 30 let a co se týče death metalu, Itálie si získala respekt a vynořila se z undergroundu myslím až v posledních 20 letech. Jistě, i v 90. letech jsme měli mnoho dobrých kapel, ale fakt, že jsme Italové, byl těžký krok k tomu, abychom se prosadili a byli považováni za stejnou úroveň jako zahraniční kapely. Nakonec se ale věci změnily a teď jsme si na mezinárodní death metalové scéně získali dobrou pověst, s rostoucí základnou fanoušků a profesionálnějšími a spolehlivějšími (většinou) vydavatelstvími.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CHRONIC HATE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Pocházíme z 90. let, takže našimi největšími vzory byly kapely jako Morbid Angel, Malevolent Creation, Cannibal Corpse, Dismember a podobná monstra, která v té době vládla death metalové scéně. Já (Daniele) a Marco, baskytarista, jsme byli přátelé už koncem 90. let, vyměňovali jsme si nahrávky a navrhovali si nové kapely k poslechu. Začátkem roku 2001 jsme se potkali na koncertě Morbid Angel a on za mnou přišel s otázkou: „Hele, proč nezaložíme kapelu? Znám jednoho bubeníka.“ A tak vznikli Chronic Hate jen o pár měsíců později. Nemáme přesný plán, kam kapelu vést, samozřejmě chceme pokračovat s vášní a odhodláním, hrát živě a psát novou hudbu, ale mám pocit, že už nemáme tenhle „spěch“, místo toho si dáváme na čas, abychom věci udělali co nejlépe. Velké mezinárodní festivaly jsou samozřejmě fajn, ale nejsou naším hlavním cílem, možná preferujeme menší, ale vášnivější akce plné lidí, kteří přišli hlavně kvůli hudbě. Stejný nápad jet na turné s nějakou slavnější kapelou, to by bylo fajn, ale musíme najít dobrou situaci, kdy se do toho budeme cítit na 100 %.
Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
(Daniele) Milujeme oldschoolový přístup k hudbě, takže ano, kupujeme si CD a vinyly, chodíme na koncerty a paříme s metalovými kamarády, tak by to mělo být všude! Myslíme si, že tohle je hlavní krok, užít si scénu co nejvíc. Vaše webové stránky a lidé, kteří dělají stejný druh propagace, jsou pro kapely jako my velmi důležití, řekněme, že propagace nikdy nestačí. Naše vydavatelství odvádí skvělou práci a také děláme menší sebepropagaci prostřednictvím našich přímých a osobních kanálů. Ale jsme moc rádi, když vidíme, že se tu a tam někomu líbí, co děláme!
Na jednu stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CHRONIC HATE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
(Andrea) Každá situace je zrcadlem společnosti. Pokud se rád válíš v hovnech, nestěžuj si, když nakonec budeš smrdět. Lidé, kteří si vždycky kupovali desky, v tom budou pokračovat; ti, kteří začali s Napsterem nebo podobnými službami, budou chrlit jed – pravděpodobně proto, že hudbu poslouchají povrchně a nikdy neutratili ani korunu, a přesto se za obrazovkou chovají jako všeználci.
Bohužel jsme se i tomu všemu museli přizpůsobit. Každý si může svobodně vybrat, zda bude poslouchat hudbu ve správné hlasitosti, se správným zvukem a tak dále... Musíme jen hrát, nahrávat své nápady a mlátit hlavou.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
(Daniele) Podle mého osobního názoru je death metal filozofií i způsobem, jak se uvolnit. Myslím tím, že když se tak zamilujete do nějakého hudebního stylu a máte dostatek času na poslech svých oblíbených desek a objevování nových skvělých, pak je vaše mysl spokojená a můžete relaxovat při tom, co vás nejvíc baví, jako je přehrávání vinylu nebo mačkání tlačítka play na CD přehrávači.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CHRONIC HATE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…
Naším hlavním cílem je teď odehrát co nejvíce koncertů na propagaci alba. V červnu jsme měli skvělou příležitost hrát jako předskokani Possessed na obou jejich italských koncertech, hráli jsme také ve Slovinsku a v Miláně na Hellbrigade Festu s Tsjuder a Asagraum. Hráli jsme také na Eresia Metalfestu s Jungle Rot a Desaster (a mnoha dalšími), chystáme se na několik dalších italských koncertů a brzy se objeví i něco v Rakousku. V průběhu let jsme byli několikrát také v České republice a Polsku a moc bychom si tam rádi zahráli znovu, uvidíme, co budoucnost přinese! Pro fanoušky, labely a promotéry máme něco snadného, ale velmi důležitého, nadále propagujte opravdu dobrou hudbu! Death metal nikdy neumírá!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Defeating the Oblivion of Life“ zase narvat do hlavy!
Děkuji Jakube za tento rozhovor a podporu, doufám, že se naše cesty jednou zkříží, zdravím z Itálie!
Recenze/review - CHRONIC HATE - Defeating the Oblivion of Life (2026):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
