.jpg)
Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)
kompletní fotogalerie zde / all photos here:
https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/back-to-the-symbolic-2026
promoter: https://www.symbolic.cz/
Sledujeme vás. Už dlouho, hodně dlouho. Neotáčejte se, stejně nás neuvidíte. Každý den nám dáváte dobrovolně všechna svá data, polohu, své sny, naděje, svoji bolest. Všechno shromažďujeme a vyhodnocujeme. Máme první výsledky. Zapomeňte na Darwina i na Pánaboha. Stvořili jsme vás my. Říkáte nám emzáci. Je to vlastně jedno. Každý den se honíte za nepodstatnými věcmi. Hromadíte majetek, dokazujete si, kdo je lepší, silnější. Kdo umí lépe bojovat. Přitom o tohle zde nejde. Vůbec. Jste hrozně naivní druh. Podstatu pochopili jen někteří. Můžete je potkat s dlouhými vlasy, s tričkami plnými lebek a krve, v otrhaných džínách. Divně tancují, tváří se šťastně, když na ně někdo řve. Když slyší hluk.
Jenže o to tu jde celou dobu. O metal. O hudbu. Cítí ji jen ti vyvolení. Ostatní budou zničeni a eliminováni. Rozhodnuto o tom bylo nedávno. Proto ty války, proto otáčíme počasím. Aby přežili jen ti nejsilnější. Nejodolnější. Opravdoví, ryzí, autentičtí. Zbytek nás nezajímá.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Takhle znělo poslední hlášení z lodi VOIVOD (ano, jmenuje se podle ní jedna skvělá kapela), těsně předtím, než jsem se zase jednou vrátil na zem, mezi vás, smrtelníky. Psát o muzice jsem začal skoro před dvaceti lety. Mrzelo mě, že se o extrémním metalu málo mluví, že jsou jeho fanoušci považováni za divné, za exoty. Již dlouhé roky jezdím na jeden malý festival kousek od Kolína. Těšívám se každý rok, protože se pro mě jedná vždy o jakýsi ostrov normálnosti. Tady je každému jedno, že jsem emzák, že tančím divně, že mám blbý kecy, že se směju nahlas. Můžu být sám sebou. Bylo na čase zase na pár dní vypnout všemocnou síť a tvářit se analogově. Už jsem skoro zapomněl, jak voní lidé. Potem, radostí a pivem. Až jednou Zemi celou zapálíte, pro vás budeme mít místo na naší lodi vždycky. Nezapomeňte na to, až budete držet palec na červeném tlačítku.
Čtvrtek 20. 8. -
Za celý můj život nebyla moje identita dosud odhalena. Jsem v běžném životě považován za zcela normálního. To je ten, co pořád chodí se sluchátky na uších, tlemí se a nosí trička s děsivými motivy. Jo, to jsem celej já. Starej emzák Asphyx. Model z roku 1974, tenkrát se ještě všechno vyrábělo poctivě. Ha! To určitě. Moje životnost je omezená. Ale konec filozofických úvah. V závěru jde vždycky o metal, o pivo a o kamarády. Bylo pro mě velkou ctí být pozván na čtvrteční taškařici, jakési rozplavby, které se konaly ve vesničce Senice. U Václava. Jedu z Plzně vlakem, poslouchám nové Grim Legion a sleduji to vaše hemžení, pinožení, které každý den podstupujete. Mladé dívky s opuchlými rty, kdysi tak hezké, pánové s knírky a plnovousy, které se k jejich věku vůbec nehodí. Jsem ale tolerantní, hodně lidí je mrtvých, i když žijí, souhlasím s kolegou Bukowskim. Vystoupím v Poděbradech, jsem naložen, odvezen, napojen a spokojen. Krásné odpoledne s kamarády z Čech i Slovenska, s dobrým pivem a muzikou. Jsem v ráji? Ano, bylo to skvělé a moc děkuji. Byl jsem povznesen, restartován a hozen do továrního nastavení.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Pátek 21. 8. -
Probudím se jako vždy dřív než ostatní. Můj software je tak nastaven. Vedeme děsně chytrý a vtipný řeči, který chápeme jen my, asi jako v každé opilecké společnosti. Píšu do domovské lodi, že jsem v pořádku. Je mi krásně na těle i na duši. Užívám si léto, společnost a těším se na muziku. Přesuneme se do Třech Dvorů u Kolína a vstupujeme do areálu. Následují zdravice. Než se dostanu k výčepu jsem několikrát olíbán, objímaný jako kdysi od své staré babičky. Rád vás vidím, jak je, co děláte, jak se máte. Ztrácím se ve víru piva, metalu a přátel. Někteří jsme trošku zestárli, máme své problémy, životy, které se vyvíjejí různými směry. Někdo si zažil peklo, někdo je momentálně šťastný. A všichni se nakonec sejdeme pod pódiem a necháme pod ním všechny své strachy, frustrace, vztek i bolest. Odcházíme očištěni. I letos dostávám mnohokrát rozhřešení, i tentokrát si kapely vybírám.
MORBITORY - pach rozkládajících se mrtvol. Hniloba špína a smrt. Hnisavý death metal, v podání německých maniaků, které mám rád již dlouhé roky. Šel jsem na jistotu. Stoupl jsem si pod pódium a nechal si z těla vyrvat všechny vnitřnosti. Kýval jsem se do rytmu a na tváři jsem měl výraz spokojeného hrobníka. Skvělé vystoupení, totální masakr a pro mě osobně srdeční záležitost! The stench of decomposing corpses. Decay, filth, and death. Putrid death metal, performed by those German maniacs I’ve loved for many years. I played it safe. I stood right in front of the stage and let them rip all my insides out. I swayed to the beat with the satisfied expression of a gravedigger on my face. A great show, a total massacre, and for me personally, a labor of love!
.jpg)
.jpg)
SORORICIDE - možná to nevíte, ale ta příšera z obalu "The Entity" z roku 1991, téhle islandské skupiny, je také vetřelec z vesmíru. Tohle byl gurmánský zážitek pro všechny metalové archeology. Kapela u nás hrála poprvé a na rovinu musím říct, že jsem byl nadšen. Jako bych zase seděl mladý před přehrávačem, v něm muchlající se kazeta (ano, kopie, nahraná z CD od labelu Platonic). Smetlo mě to, zničilo, roztrhalo na malé kousky. You might not know this, but the monster on the cover of “The Entity” from 1991, by this Icelandic band, is also an alien from outer space. This was a real treat for all metal archaeologists. The band played here for the first time, and to be honest, I was thrilled. It was as if I were young again, sitting in front of my stereo with a cassette tape rattling inside (yes, a copy, recorded from a CD released by the Platonic label). It swept me away, destroyed me, tore me into tiny pieces.
.jpg)
.jpg)
INTERMENT - další srdcová kapela. Švédský death metal, který mám od mládí zakódován v mé DNA, hluboko v kostech. Pánové vylezli na pódium a stali se pro mě přesnou definicí toho, co mám na metalu pořád tak rád. Energie, tlak, pytel chřestících lebek. Notoricky známé skladby, spousta ostrých riffů. Byl jsem mimo. V jiné dimenzi, na onom světě. Zemřel jsem a znovu se narodil. A nakonec jsem shořel na popel. Kurva brácho, tohle bylo slyšet až u nás na vesmírné lodi! Vynikající, epesní, mrtvolně dokonalé! Another band close to my heart. Swedish death metal, which has been encoded in my DNA since my youth, deep in my bones. The guys took the stage and became, for me, the very definition of what I’ve always loved so much about metal. Energy, intensity, a pile of rattling skulls. Notoriously famous songs, tons of sharp riffs. I was out of it. In another dimension, in another world. I died and was reborn. And in the end, I burned to ashes. Damn, bro, you could hear this all the way out here on our spaceship! Excellent, epic, deathly perfect!
.jpg)
.jpg)
XENTRIX - tady se asi netrefím do vkusu fanoušků, ale mě se od téhle kapely líbí jen něco. Musím uznat, že naživo zabíjejí, ale není to nic, co by mě roztrhalo na kusy. Vystoupení mě bavilo, ale pravdou je, že občas moje myšlenky lítaly jinde. To ale nic nemění na tom, že pánové odvedli skvělou práci a každý pravověrný thrasher musel být nadšený.
.jpg)
.jpg)
No to víte, že se nejde spát. Kecá se, rozebírá se svět, život. Jsme na tý louce vyprahlý a pak krutým deštěm zavlažený kousek do Kolína jako na Noemově arše. Návštěvníci, i já starý emzák Asphyx, rádi podléháme příjemné, ryzí radosti, vstřícnosti a opojeni ledasjakými nápoji tančíme své indiánské, šamanské tance. Cítím v kostech sílu, dokonce mě na chvilku přestane bolet i v únoru zlomená noha. Jsem ve svém živlu. Takový by měl být svět pořád, opilecky filozofuji a dívám se dívkám do výstřihů. Jojo, lidské samičky se nám povedly. Můžeme být pyšní. Další dění nebudu vysílat. Nechám si jej pro sebe. Prozradím jen, že když jdu ulehnout na matraci, ještě chvilku se dívám do tmy a usmívám se. Prchavé okamžiky štěstí, napsali by básníci. S tím usínám a hlavou se mi míhají zážitky celého dne.
Sobota 22. 8. -
Kolik toho vlastně vydrží lidské tělo? Proč neumím být zdrženlivý. Proč jdu do všeho naplno? Proč, kurva proč, mě bolí hlava, tělo? Co jsem to všechno pil a co vyváděl? Ležím na matraci jako lemra a jsem asi mrtvý. Pokouším se hnout rukou. Nejde to. Jo, přeležel sem si ji. Zvedám se na nohy a vypadám jako bych se vrátil z války. Zombie, napadne mě, všude jsou samý zombie. Už to začalo! Zmuchlané obličeje, skřehotavé hlasy. První kafe, někdo kouří, jiný se prolévá pivem. Řetěz nesmí spadnout. Ano, to je ono. Dávám si jako vždy velmi dobrou snídani. První půllitr. Druhý, v těle se mi jak nějakému alkoholikovi rozlévá nová síla. Já vím, je to jen iluze a ještě příští středu mi to bude dávat tělo sežrat, ale tady jsem v lázních, tak co jako, vole? Navíc sedím u stolu se sukubama ze Slovenska. Musím pít, jinak by mě proklely a prováděly na mě tajemné rituály. Znám je.
Usmíváme se na sebe a nevíme, jestli jsme nebyli včera moc dotěrní, nevtipní, opilí. Ne ne, v pohodě kámo, byla to sranda. Jako vždycky. Ctím Lemmyho a tak popíjíme, posedáváme, probíráme včerejší vystoupení, každý vnímáme věci trošku odlišně a já si najednou uvědomím, že jsem tady ještě na debila nenarazil, což je v lidské společnosti taková vzácnost, že si musím dát další pivo z radosti. On tu někde nějaký bude, ale zatím se neprojevil. Na základnu píšu jenom: "Žiju!". Potkávám nové lidi i staré kamarády. Tohle se mi na Symbolicu vždycky líbilo. Je jedno, z jakého si města nebo země, je jedno, co děláš v běžném životě. Pokud jsi naladěn jako my, sedni si a povídej. Dostávám se do své objímací nálady. A to dokonce tak, že některým prozradím, že nejsem z téhle planety. Ještě, že už hrají nějaké ty kapely. Občas se zajdu podívat a o některých i něco málo napíšu. Tak jo, pojďme zase na to.
SHAARK - kapela stará jako thrash metal samotný. Některá alba mě baví, jiná tolik ne, ale pravdou je, že celkově považuji tuhle smečku za legendu. Svůj status potvrdili i letos. Užil jsem si to.
.jpg)
CRANIOTOMY - pitevní zpráva zněla jasně. Pacient byl zohaven brutálním death metalem té nejvyšší kvality. Slovenští patologové nám hodili do ksichtu kusy syrového masa, ušpinili nás zkaženou krví a předvedli koncert, u kterého pukaly lebky. Za mě velká spokojenost i velmi dobrý dramaturgický tah.
.jpg)
INGROWING - pojďme si trošku zagrindovat. Hezky postaru, poctivě, od srdce. Viděl jsem nedávno krásný dokument o trepanaci lebek v temných psychiatrických léčebnách. Koncert byl velmi podobný. Plesnivý death metal se zde potkával s motorovými pilami, šílenství dostoupilo vrcholu. Stál jsem pod pódiem a nasával jsem všechnu tu energii a tlak a neskutečně jsem si vše užíval. Pánové, i po těch všech letech, klobouk dolů a poklona až k zemi!
.jpg)
MOONDARK - kapela složená ze švédské death metalové šlechty. A také smečka, která dokáže napsat skvělé skladby. Navíc ve velmi dobré formě. Najednou jsem byl na hřbitově a z hrobů vylézali nemrtví. Obejmul mě chlad, nekonečná temnota a toulal jsem se katakombami. Každý riff, melodie, se mi zadírali hluboko do podvědomí. Pokud bych měl napsat jedno jméno, které se mi letos líbilo nejvíc, byli by to právě MOONDARK. Splnil se mi sen je vidět naživo. Byl jsem mimo, totálně v rauši. Muzika mě totálně pohltila. Koncert, který ocenili všichni nemrtví i démoni! A band made up of the cream of the Swedish death metal crop. And also a group that can write great songs. Plus, they’re in top form. Suddenly I was in a cemetery, and the undead were crawling out of their graves. A chill and endless darkness enveloped me, and I wandered through the catacombs. Every riff and melody burrowed deep into my subconscious. If I had to name one band I liked the most this year, it would be MOONDARK. My dream of seeing them live came true. I was out of it, totally high. The music completely consumed me. A concert that even the undead and demons appreciated!
.jpg)
.jpg)
BENEDICTION - před koncertem bylo spousta spekulací, kdo vlastně bude za mikrofonem. Dam Ingram? Kam Lee? Slyšel jsem i jiná jména. Nakonec zpíval Oscar Rilo ze španělských Dark Embrace. A odvedl skvělou práci. Kapelu jsem samozřejmě viděl mnohokrát a jsem starý poctivý fanoušek. A jako takový musím říct, že to bylo i letos totálně masakrující. Britové sice hrají "jednoduše", ale o to víc jejich skladby řežou. Bylo to jako tlaková vlna, jako tsunami, jako přírodní živel. Absolutní definice death metalu, taková ta stará škola, kvůli které jezdíme všichni na Symbolic. Co dodat dalšího? Myslím si, že není nic potřeba. Bylo to zabijácké, ostatně jako vždycky. Before the concert, there was a lot of speculation about who would actually be behind the mic. Dam Ingram? Kam Lee? I even heard other names. In the end, it was Oscar Rilo from Spannish Dark Embrace who sang. And he did a great job. Of course, I’ve seen the band many times and I’m a longtime, die-hard fan. And as such, I have to say that this year’s show was absolutely mind-blowing. The Brits may play “simply,” but that just makes their songs cut even deeper. It was like a shockwave, like a tsunami, like a force of nature. The absolute definition of death metal that old-school stuff we all come to Symbolic for. What else is there to say? I don’t think anything else is needed. It was killer as always, really.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
WEDDING/SVATBA - DÁŠA a DEJVY - Minulý rok jsem ležel při zásnubách chvilku opilý za stanem nebo stál někde s pivem, už ani sám nevím. Dával jsem si velký pozor, abych samotnou svatbu mých kamarádů nepropásl. Oba zúčastněné mám rád jako lidi a přeji jim do dalších společných let, které mají již ouředně potvrzené, jen vše dobré. Hodně trpělivosti, pokory a taky trošku toho štěstí. Ať se vám daří a slunce v duši! Jo a abyste věděli, byl jsem dojatý a vůbec se za to nestydím. Bylo mi velkou ctí odvézt pannu nevěstu k oltáři!
Těch vjemů a emocí je na mě moc. A tak chvilku chodím areálem, fixuji si do hlavy obrazy, blikotající světla, rozesmáté obličeje. Sednu si bokem do stínu a jen tak tiše zašeptám, aby mě nikdo neviděl, děkuji. Víte, zase tolik momentů, kdy bych byl tak nějak dětsky, nevinně a možná i bezbranně šťastný, není. Jsem nevyspalý, hrozně unavený, zničený. Opilý, ale usmívám se. Vrátím se mezi lidi a kalím do té doby, dokud napadnu za vlast.
Neděle 23. 8. -
Proberme také formální věci:
K organizaci nemám připomínek, dostal jsem dokonce matračku a spacák s kytičkami, tak se mi spalo zase jak jezulátko, jako kdysi u babičky. Jídlo mi chutnalo, i když znáte mě, já zase tolik nejím. S pivem jsem neměl problém. Někdo říkal, že prý nebyl dobrý zvuk na BENEDICTION, ale mě nepřišel, asi jsem stál jinde. Návštěvnost mi přišla tradiční, něco mezi 400 až 500 lidmi, ale nemám fakt odhad.
Hlášení na domovskou loď Voivod (jo pořád, je to ta kapela):
"I letos jsem měl velká očekávání. Těšil jsem se a stejně bylo vše překonáno. Mají zde pohodové lidi, jsou milí, poslouchají skvělou muziku. Opět jsem si neskutečně užíval a to jak co se týká muziky, tak i samotných setkání".
Doporučení: "Až bude spuštěna destrukce, doporučuji tuhle oázu ponechat v neporušeném stavu, zakonzervovat a předat dalším generacím jako důkaz toho, že ne všichni lidé touží jen po majetku, po moci, že někde k sobě dokáží být pořád milí, usměvaví a lidští."
Jedeme směr Praha a pak Plzeň. Michal řídí a probíráme celou akci. Ano, on neví, že jsem z jiné planety. Klepou se mi ruce po nevyspání a alkoholu. Jsem ale hrozně spokojený. Letos budu psát jako vždy dva reporty. Jeden pro vás, pro moje čtenáře a druhý pro mé šéfy v jiné galaxii. Možná se mi podaří vám vyřídit odklad. Přeci jen, některých jedinců (obzvláště lidských samiček) by bylo škoda. Dorazím domů. Lehnu si a spím asi 14 hodin. Během spánku probíhají procesy obnovy energie a restartování do normálu. No ale, když nad tím přemýšlím, tak co je vlastně normální? Děkuji vám všem za pozornost, milá slova, za podporu. Moc si toho vážím. Tolik obejmutí jsem již dlouho nezažil. Mějte se co nejlépe a zase někdy někde. Nejlépe pod pódiem plným marshallů. Váš emzák Asphyx.
Upozornění I., hlášení z lodi Voivod: "S mnoha kapelami, které na Symbolicu hráli, byl učiněn rozhovor. Když se přepnete v prohlížeči "na počítač", tak se vpravo objeví vyhledávací okénko. Napište do něj jméno své oblíbené kapely a uvidíte".
Upozornění II., hlášení z lodi Voivod: " Uvědomte si, že emzák Asphyx je již staršího data výroby a jeho slova bývají často ovlivněna osobními názory, zkušenostmi a jakýmsi lidstvím, kterým u vás na Zemi za ty roky nasákl. Berte to prosím v potaz."
Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)
kompletní fotogalerie zde / all photos here:
https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/back-to-the-symbolic-2026
about SYMBOLIC FESTIVAL on DEADLY STORM ZINE:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
