Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 30. srpna 2021

Home » , , , , , , , , , , , , , , , , » Report, photos, video - Back to the Symbolic - Tři Dvory u Kolína - ARTILLERY, SYMBTOMY, POPPY SEED GRINDER, BOHEMYST, CRYPTIC BROOD - 27. 8. - 29. 8. 2021

Report, photos, video - Back to the Symbolic - Tři Dvory u Kolína - ARTILLERY, SYMBTOMY, POPPY SEED GRINDER, BOHEMYST, CRYPTIC BROOD - 27. 8. - 29. 8. 2021


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


Satan je kamarád. Musí být, protože jinak bych ve svém věku místo toho, abych tady seděl u počítače a psal své zážitky z jediného mnou letos navštíveného festivalu, raději spal, jedl, pil pivo, četl si a nebo laškoval s manželkou. Jenže to ne, to já musím vyrazit do zimy, deště a nepohody přes půl republiky. Kvůli muzice, kvůli lidem, kvůli tomu, abych si vyčistil mozek. Za poslední rok se toho stalo kolem tolik, že se spoustě z nás zcela změnil život. A někteří už bohužel nejsou mezi námi. Třeba můj dlouholetý kamarád Juraj Immortal Haríň, kterému bych rád dnešní report věnoval. Minule jsme si spolu dávali na Symbolicu rum. Teď už to nejde a mám v sobě pořád kus prázdného místa.


Ne, nebojte, můj report nebude smutný, ale Juraje jsem musel zmínit. A teď už dost, on by byl rád, kdybychom se normálně ožrali, podporovali muziku a užili si to. Já byl třeba zase v úplně jiným světě. Bez debilních zpráv, bez prolhaných politiků, bez problémů v práci. Tělo dostalo záhul, ale hlava, hlava si odpočinula. Ono taky, abych navázal na svého skvělého strýce (který si prošel jak lágrem za světové vojny, tak Jáchymovem), na východě Čech jsou skvělí lidé. Jeho teorie se opět ověřila, říkával - namachrovaná, falešná Praha, pochmurná a naštvaná Plzeň a pohodový Kolín. Můžu potvrdit. 

V pondělí jsem si koupil svůj pátý stan. Z Alzy od skřeta, za šest stovek. Já nespím pod stanem. Jeden mi tu minule shořel, jeden se utopil v bahně, jeden mě sral, tak jsem ho zahodil a ten poslední nevím, byl jsem ožralej. Dal jsem si taky předsevzetí - nebudu pít panáky - nedodrženo, nebudu koukat po holkách - tady pomohlo, že jsem byl na plech a taky jsem se snažil dodržovat nařízení ministerstva zdravotnictví o dvou metrech distance - dodrženo, stejně bych to musel napsat, jinak by mi dala manželka do držky - fakt dodrženo, co si pamatuju.


Tentokrát je mým parťákem Michal. Odveze mě, dbá na to, abych přežil. Patří mu za to velký dík. Nejsem totiž již žádným koncertním nomádem, který by navštěvoval všechno a všude a tak když už vyrazím, jsem jak utrženej ze řetězu. Inu, zase si to pořádně užiju. Lákalo mě prověřené prostředí, ARTILLERY, CANCERFAUST (kteří tedy nakonec nebyli, ale to se nedá nic dělat), CRYPTIC BROOD, SYMBTOMY (sorry, ale já vždycky, když tenhle název píšu, tak mi to opravuje na SYNKOPY) a moji milí Popíci. Taky se mi líbí, že jsme na Symbolicu něco jako rodina, ještě před tím, než se dědí po bohatém strýčkovi. Takové bývaly festivaly kdysi v devadesátkách (jo hergot, o tomhle jsme se s Jurajem několikrát bavili). Omluvte mě, já měl stejně celou dobu pocit, že je tam někde se mnou, kouká na mě, jak jsem ožralej, jak se snažím být vtipnej, jak tu naši muziku pořád žeru (ten rum si jednou dáme, Satan říkal, že má pro nás nějakej dobrej, archivní, z roku 1989, to vyšlo album Slowly We Rot).






V práci jsem v pátek jak na trní. Krosna je doma plná a když mi Michal zavolá a dá pokyn, začnu se tak nějak přiblble usmívat. Takhle já se těším. Najednou je pryč omega i delta, testy, očkování, volby, práce, práce, práce, jsme jen my dva v dodávce, metal a spousta vzpomínek. Jezdíme spolu už tak dlouho, že by to vydalo na román. Nebo na jeden malý český blogísek, který čtou hlavně na druhém konci světa za velkou louží. Plním si sny. Hej Dejvy a Duzl, za ty ARTILLERY neskutečný díky. Trefa do černýho, přesně takhle jsem to chtěl, kamarádi CRYPTIC BROOD z Německa jsou dalším skvělým bonusem. Na malém pódiu, přesně tak to mám rád. To jen abyste věděli, co mě hlavně nalákalo a o čem jsme kecali.

Postavit stan není žádná prdel. Ono když stojí pár stovek a něco málo v balení chybí. Ale pomohli dobří lidé. Jako vždycky. Najednou mi nevadí, že jsem vstával celý týden ve čtyři ráno. Mám v sobě takovou tu pradávnou sílu, načerpanou léty poslechem metalu. Ke vstupu jdu pevně, svírám v ruce vinyly (dárky pro Duzl) a jen tak mimochodem prohodím: "Jsem oočkovanej, odčervenej".  A pak už to začne. Jsem v jiným království, v zemi, o které jsem snil celý rok.







Mám červenou ruku od plácání, jak se zdravíme. Fakt rodina, tolik úsměvů na jednom místě, tolik radosti. Pivo, kluci ze Slovenska, Pražáci, Moraváci. Hele, Satan je kámoš, ale tohle je pro mě ráj. Areál jak z reklamy na kofolu. Jdu si pro pivo. A rum, tak na Juraje. Rád vás všechny hrozně vidím. Tak mě tak napadá, nebýval o tomhle kdysi hlavně metal? Je jedno, jestli si hubená nebo máš prdel, jestli jsi tlustej nebo šedivej, hlavně nesmíš být kretén. Vítej mezi námi, jak se těšíš na ARTILLERY? Mám zase tolik zážitků, miluju jemné pohledy dívek v černém, užívám si drsný kecy kluků ve frontě na pivo. Jsem doma, jako fakt že jo. Cítím to tak, mám to zakódovaný v krvi, vyrytý v kostech.

Je to jednoduché, nedá se pobrat všechny kapely (nejde zajít na všechno, něco mě taky nebaví a hlavně, nejsem nikde organizovanej, koupil jsem si normálně lístek, akreditace si neberu, nejsem debil, přijel jsem podpořit, a tak budu psát jen o čem chci já, howgh!). Šel jsem jen na některé smečky. Znáte to. Měl jsem poznamenané i další, ale odchytili mě a říkali, dej si s námi rum. A já šel, protože jsem slabé a milé povahy. A koho že jsem to vlastně v pátek viděl a slyšel?

Pátek 27. 8.

DEPRIVED OF SALVATION - ano, i o téhle kapele jste si mohli v roce 2020 na našich stránkách přečíst. Maďarský masivní death metal protkaný melodiemi (Švédsko rules!). Znáte to, festival, máte kelímek v ruce a jdete se podívat k pódiu. Zůstal jsem. Jsou jedné krve, oni i já, tak pravím a dodávám, že mě to neskutečně bavilo. O házení syrového masa prašivým psům jsem již psal mnohokrát, ale tady jsem doslova cítil pach rozkládajících tkání. Do žil mi pronikaly skladby postupně (hrozně se mi líbilo, jak jsou napsány), jako nějaký starodávný jed. Devastující starodávný death metal, zahraný se zničující silou! Skvěle! While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of an old coffin













Recenze/review - DEPRIVED OF SALVATION - Destination · Decay (2020):

POPPY SEED GRINDER - bombarďáci z Prahy a přilehlých oblastí mě umí vždy rozsekat. Navíc se přesně trefili do momentu, kdy jsem měl na jejich death hard core styl náladu. Člověk zná za ty roky všechny skladby víc než zákony vlastní země. Mění se jenom čas a místo. Zpěvačka Bára se stala pevnou součástí kapely a Popíkům to neskutečně šlape. Hele a to víte, že když do vás narazí náklaďák plnej kostí, že vás to rozseká na maděru? Tak přesně tohle se mi stalo i v pátek u Kolína. Vystoupení mělo drive, sílu, takovou tu špinavou energii, kterou mám tolik rád. Masakr a hotovo, jdu na pivo!





SHAARK  - jsem neviděl hodně dlouho. Trošku se stydím, ale od devadesátek nikdy. Nové album se mi líbilo a tak jsem byl hodně zvědavý. Thrash metal hraje kapela přeci jen trošku jinak, než ostatní. Cituje se sice také ze starých učebnic, ale zároveň je obsažena typická moravská melodičnost, jestli mi rozumíte. Přiznám se, byl jsem zpočátku nesmělý. Pak si začal podupávat nohou, abych byl nakonec stržen do víru. Vynikající bicí, riffy ostré jako zuby maskota skupiny a řezající vokál. Byl jsem hodně spokojen. Thrash metal made in SHAARK mě roztrhal na kusy.









Recenze/review - SHAARK - Deathonation (2020):

ARTILLERY - často ve svém věku mluvím o snech. O tom, že bych chtěl ještě nějakou kapelu před odchodem do metalového důchodu vidět naživo. ARTILLERY mám rád od jejich začátků. Nebudu vám psát nic o tom, která alba ze zlaté éry nejvíc obdivuji, ale když vylezli na pódium, byl jsem dojatý. Setkání po letech. Vůbec mi nevadilo, že zůstal z původní sestavy jen Michael (a pak tedy ještě jeden starý pes Peter za basou, ale ten nastoupil o pár let později). Koncert mám jak ve snách. Vzpomínky a současnost. Thrash metal, starý nášivky, kamarádi, co už dávno nejsou mezi námi. Všechno se mi míchalo jako v mosh-pitu v hlavě. Z kapely sálala neskutečná radost. Touha předat nám energii. Povedlo se na výbornou. Úžasné melodie, příklon až někam k heavíku. Všechno mi dělalo neskutečně dobře. Byl jsem zase jednou v ráji. V metalovým ráji. Nemám vlastně co dalšího dodat. Další splněný sen, za který neskutečně děkuji!































It's really a perfectly sharpened piece of thrash / heavy metal that gets my attention for the very first time. Then, it staggered, getting into my body like an intruder. The gentlemen act like a launched torpedo, they are unbridled and explosive. All the pressure is then bridged with very memorable melodies. The band does not take themselves too seriously, everything is presented with exaggeration. I admit that I am really entertained, I'm sucking all the atmosphere. Have you ever seen a transformer station? So then you probably know what I'm writing about. An excellent thrash heavy metal concert that will take you through the guts like a sharpened knife! My heart metal and a dream come true!





Miluju korzování, když vše utichne. Proto jsem nechtěl jít spát někam do penzionu u Kolína. Chci být přímo při tom. Potkat se s kapelama, pokecat, Záleží jen na stavu alkoholu v krvi. Mám tak akorát, že se usmívám a velkou výhodou je i to, že se lidi víc tlemí mým vtipům. Aspoň mi to tak přijde. Psala mi nedávno jedna dívka, že se jí hrozně líbil report ze SINISTER, ale že jí vadí, jak jsem sprostý. Kurva jo, já vím, ale když já to chci psát tak, jak to bylo - popisovat realitu. Nebudu vám přeci tvrdit, že jsme seděli u stolu, rozebírali 128 poddruh pohlaví, art deco, nové čajovny na náplavce a tajně se dívali na ladné kroky dívek (aby nás neobvinily ze sexuálního obtěžování), když to není pravda. Byli jsme skoro všichni na plech a říkali slova jako prdel, kozy, kokot a tak. 

Vše bylo mocné, nepublikovatelné. Nechám si s dovolením raději pro sebe. Jednak si všechno nepamatuju, ale hlavně - měli jste tam být s námi. Vím ale, že jsem si místo do powerbanky strčil nabíječku od telefonu do buzitaštičky na zubní kartáček. Že spousta lidí tančila, že se řvalo, dělala rotyka. Ne, to se v polích u Kolína nepářili divočáci, to zase jednou metaláci slavili život. Dobrou, jdu zařezávat. Ty vole, fakt jsem byl dneska 2x v mosh-pitu?

Sobota 28. 8.

Měl jsem plán, že se na spaní obléknu do mikiny, vezmu si spacák a pořádně se vyspím. Místo toho se probudím k ránu, na sobě mám jen trenýrky (kdo mě svékl?) a nohy mi mrznou v dešti venku. Inu stan pro dvě osoby (asi pro nějaký asiaty a ne českýho chasníka). Jdu srát do polí. Mám heboučký hajzláč z domova. Jitřenka ještě neřekla dobré ráno, ale já jsem takovej spokojenej. Teorie ranního hovna funguje. Ještě si chvilku natáhnu záda a pak už jen potkávám u žlabu s vodou dívky, které včera vypadaly rozhodně mladší. Ale usmívají se na mě, což je známkou toho, že jsem nebyl zase takový hovado.

Sprchovat se nejdu, tohle obstarají pičifuky a taky, už se přeci jen trošku stydím za svůj pupík (který mám podle všeho způsobený tím, že se mi zadržuje pivo v těle). Snídám jako král naproti u kluků a holek, kteří se ještě před chvílí smáli mému stanu (jako každej).  Jager, rum na povzbuzení. Mátožné postavy, kdo je větší zombie? Po chvilce mě napadá, jen tak mimochodem, dáme další rum? Na Juraje! 

Druhý den, další kapely. Ano, i já, slovutný reportér, samozvaný kritik a dělník metalu jsem zavítal pod pódium. Bylo mi ctí zhlédnout tyto sety. I se mezi některými jen tak jako doga prospat na trávě u rybníka. A víte, že některý mraky připomínají pentagram? Proberu se a nevím chvilku, s kým jsem se potkal a s kým už ne, po dalším pivu (po sérii detoxikačních džusů) se mi ale rozjasní. Jedeme dál. Hele, Klabi má taky nějaký pití. Díky moc, rád jsem pokecal!

ARAWN - nadupaný, nabroušený thrash metal, který kluci zahráli jak z partesu. Dokonce bych řekl, že mě kapela bavila naživo ještě o trošku víc, než z desek. Mělo to drive, sílu, bylo to špinavý a neurvalý. Co víc přát? Za mě velká spokojenost. 








BOHEMYST - přiznávám, že když jsem naposledy viděl AVENGER, přišli mi již trošku unavení a nevýrazní. BOHEMYST, jako jejich pohrobci, ale působili jako politi mrtvou vodou. Měl jsem pocit, že si kousek od rybníka sedl krkavec s krvavým okem v zobáku a divně se na mě díval. Black metal a death metal od muzikantů, kteří nejen, že skvěle rozumí svému řemeslu, ale i velká spousta temné energie. Recenzi na album "Čerň a smrt" jsem zrovna v pondělí posílal k překladu a musím potvrdit, že pochmurná atmosféra znázorněná na něm, se kapele povedla na výbornou i na koncertě. Jen škoda, že nebyla tma, nějaké ty ohně a svíce. Připadal jsem si jako na starém okultním rituálu hluboko v šumavských lesích. Ten krkavec tam opravdu byl? A nebo ne? 








BOHEMYST showed true darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This concert catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Hell of a presentation!

EXORCIZPHOBIA - miláčci hlavně mladého thrashového publika. Kapela, které můžete thrash metal opravdu věřit. Oni jej jen nehrají, oni jej žijí. A je to neskutečně znát. Jasně, že už tady všechno, co hrají, kdysi bylo v oblastech jako Kalifornie a i trošku málo západní Německo, ale to nijak nevadilo v tom, že se zase jednou u Kolína rozpoutalo peklo. Já, jako starý thrash metalový pes, který zažil i zlatý konec osmdesátek i začátek devadesátek říkám, když už retro, tak prosím takto. Byla to jízda na horské dráze s odjištěným granátem v ruce. Hergot, takhle se má hrát thrash metal! A hotovo! Bylo to kulervoucí!









Recenze/review - EXORCIZPHOBIA - Digitotality (2020)

NAURRAKAR - zašel jsem si tedy i na black metal. Pánové ho přednášejí v jeho true ortodoxní podobě. Což by mi mělo vyhovovat. Asi by to chtělo tmu, malý klub hluboko pod zemí. Chlad a smrt. Nebylo to vůbec špatné. Přišlo mi, že od minule se kapela dala víc dohromady a bylo to o hodně lepší i hudebně. Přesto jsem se občas neubránil lehkému úsměvu. Prostě pravý norský a švédský black metal, který je buď zlo a nebo je to nuda. NAURRAKAR zatím jedou tak na 70%, řekl bych. Ale jo, dobře bylo. Satan je kámoš a byl spokojenej!









SYMBTOMY - i sešla se parta zkušených muzikantů ze starých časů a vzala s sebou na basu novicku Duzl. Pod taktovkou kapelníka Dejvyho jsme byli svědky premiéry. Nutno říci, že povedené. Možná byly první songy zahrány lehce nesměleji, ale publikum kapelu podpořilo a s každým dalším riffem se mi vystoupení líbilo víc a víc. Starý melodický death metal, který lze definovat s větrem ze severu v zádech, byl prezentován dle mého opravdu povedeně. Možná nebylo vše dokonalé (ale to já ani naživo nechci), ale to nadšení, touha hrát právě takto, mě roztrhalo na kusy. Je prostým faktem, že se dnes death metal tvoří úplně jinak, ale krev se mi vařila v žilách. Ne, nevařila, mrzla, měnila se v jemné černé krystalky. Líbilo se mi to moc. Jen tak mimochodem, koncert mi výrazem opravdu připomněl staré švédské (melodie) a finské (melancholie) kapely. Jsem hrozně rád, že jsem mohl u vystoupení být!























I appreciate how the band is playing with the melodies and that the songs have a clear sense and purpose. I remember them, I am able to feel and live together with the band their individual ideas, motifs, melodies. It's interesting, fresh, and different. It's not perfect, but maybe that's the reason why I appreciate it even more. It is like life itself. Sad, playful, dark, and angry. It's also a good craft, a music that does not leave me calm. Emotions are flying between me and the player as nightmares around the lamps. SYMBTOMY has stepped forward in the right direction, and although it is first concert, it can be compared at least with European groups. In the massive river of Metal the Czech maniacs caught me with this performace. Also you direct your faces on the north and you will see that you will like the storm called SYMBTOMY! Very good melodic death metal with extra freezing added value!

Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#1 (2020)

CRYPTIC BROOD - závěrečná smradlavá old school death doom metalová jednohubka. Kapela, kterou jsem již několikrát viděl a jsem jejím věrným fanouškem. Jako bych mezi prsty proséval prach mrtvých předků. Zkažená krev, riffy jak vystřižené z minulého století a počátku death metalu. Odhodlání, totální uvěřitelnost. Kolem byla tma a v mém těle chlad. Jestli jste někdy byli v katakombách a nasávali pach smrti, tak mi určitě rozumíte. Tady nešlo jen o obyčejné vystoupení, ale o pradávný rituál, mantru, citaci z Knihy mrtvých. Satan se zase jednou usmíval a s chutí podupával do rytmu. Byl jsem proklet, stržen do temnoty a zakopán několik metrů pod zem. Živého mě nedostali! Death metal, u kterého mi podala ruku samotná Smrt!












I suck the sick atmosphere, I look through the pile of old bones. A mouldy sound, a vocal from the beyond world, everywhere is death and darkness. These are all strange things which make from good concerts the excellent ones. I sifted the music between my fingers, ripping it into my head and letting it into my veins. It has become a part of me because its music is the one I love the most. Raw, genuine, real, deadly. CRYPTIC BROOD has recorded an vystoupení full of savage melodies, dripping dirt, hate, evil and rot. We have once fallen in Hell and similar koncerty are like a duty for us. Excellent death metal answer to echoes from the beyond world! Catacombs have released another testimony! Death!


Jestliže byl pátek mocný, tak sobota byla ještě víc. Rovnice o střádání alkoholu v žilách funguje. Neznámé jako rum, pivo, borovička, slivovice, dokonce mě někdo zval na whiskey, jsou takhle vedle sebe velmi hezké, ale dohromady je to jako rána z děla - výsledek dvakrát podtrhněte. Trošku jsem si chvílemi připadal jako průtokoměr, měřák na chlast. Možná si řeknete, co ten starej pán (jakej je mužskej ekvivalent ke slovu mature?) zase blbnul? Neměl by mít už rozum? Jsem opravdu povahy slabé a dobrák od kosti. Neumím odmítnout, nemám najednou záklopku a srdce nejít na panáka. Víte, pro mě jsou podobné chvíle hrozně důležité. Někteří chlapi v mým věku opouští své druhé milenky, dokazují si, že ještě slezou Milešovku, kupují si auta na velký kokoty, no a já chodím na metal. Je to můj život. Mám to tahle rád. A sobota byla vskutku exkluzivní. Epesní, nebál bych se napsat!











Parádní pokec s CRYPTIC BROOD, kdy je učíme pít rum. Jako asi každej nám nevěří, že je z brambor. Surový pití mě ale sejme. Pak si už jen pamatuju, že...

Pořád se s někým objímám. Chci obejmout celej svět. Kurva, proč nežijeme jako Lemmy rock´n´roll? Stále to někomu říkám a všichni mi to odkývají. Atmosféra po koncertech je jako vždy neopakovatelná. Miluju, miluju ji a říkám to nahlas a natvrdo, i když se má s těmito slovy šetřit. Nechci aby noc skončila, ale ono si pak tělo řekne stejně svý. Vydržím hodně, ale do stanu už si žádnou slečnu na takové to domácí povídání neberu, stejně by se tam ke mě nevešla.

Můj stan, můj hrad. Usínám, ne jsem mrtvej. "Vstávej, dělej, mám pro tebe novou desku skvělý kapely, budu jí vydávat za měsíc, ale tohle musíš slyšet. Asphyx, co na to říkáš? To je old school po piči, co, nespi pořád?". Tečou mi tam u Kolína v polích slzy, probudím se do zimy a tmy ze snu. Možná je to duchem místa, možná tím, že na Juraje často pořád myslím. Přišel za mnou. Věřte si tomu nebo ne, ale třesu se z toho ještě teď. Asi, nejspíš to bylo alkoholem, ale stejně. Pak si jdu zase lehnout a napíšu manželce a dětem. Mám vás moc rád. Až si to ráno přečtou, tak si budou říkat, že táta asi hodně popil. Ale budou rádi a já chci, aby tomu tak bylo.  

Zvuk - za mě spokojenost. Jak bývá dobrým zvykem, lidé hledají drobnosti, ale já fakt neslyšel, že by něco bylo špatně. Tak sorry, třeba příště:))).

O prostředí se toho moc nového napsat nedá. Za mě jen, jsou zkrátka na světě místa, kde je mi prostě hrozně dobře. Budhisti by nám to asi vysvětlili lépe, ale za mě nádhera. Myslíte si, že bych si jinak kupoval jednorázovej stan, mrznul někde po nocích? 

Organizace - když všechno šlape, tak si toho většinou nikdo moc nevšímá (ale já jo a absolutně bez připomínek). Mě se na Symbolicu líbí takový ty drobnosti, jako třeba zombíci. Nebo se mě třeba pořád někdo ptal, jestli už jsem ochutnal tohle nebo něco jiného. To vám přijde až divný, že potkáte sedm lidí a každej si pošmákl na něčem jiným. Já tedy moc nejím, dost na to zapomínám, ale co jsem ochutnal, tak pověstný klobouk dolů a řád zlaté vařečky. Jo a ten úsměv k tomu? Mohu k vám chodit na obědy každý den? 

Návštěvnost - vyprodáno, 250 lidí. Mimochodem, samej srdcař, co jsem koukal, potkával. 

Neděle 29. 8. 

Jsem pořád ze svého nočního zážitku hotovej. Je mi blbě od žaludku. Divný stavy. Pocit provinění. Cože, to jako fakt musím sbalit stan? Já nikam nejedu. Budu zde navždy. Najdu si práci na statku, přestěhuju se sem. Mám to už dlouhé roky nastavené tak, že je pro mě metal hlavně o lidech. Takový ty čuráčky, co si pořád jen stěžujou, jsem vytěsnil. Jdi do vole prdele, já se chci bavit, užít muziku, dělat bordel. 

A tohle všechno na SYMBOLICU můžu. Muselo být opravdu hodně těžké letošní ročník uspořádat. Situace je všem známá a přesto se pořadatelům povedl majstrštyk. Přivézt smečky, které jinde neuvidíte, opít mě jako carskýho důstojníka, přivést mě do nekonečného stavu blaženosti. Spousta zážitků, usměvavých tváří. Metal je možná drsná, surová, neurvalá muzika o ošklivých věcech, ale chodí na něj pořád lidé se sluncem v duši. Alespoň tedy ke Kolínu. Když odjíždíme, tak jsem až dojatej. Jak svíčková bába. Tolik pozitivních emocí jsem totiž už dlouho nezažil. Letošní ročník byl pro mě takovou náplastí na všechen ten svrab, co byl poslední dobou kolem. Čas poběží dál, ale vzpomínky zůstanou. Děkuji uctivě všem, bylo mi zase velkou ctí. Bylo to étericky zemité, rozevlátě surové. Už teď, když píšu tyhle řádky, směju se. Pořád se směju. Jo, Satan je fakt kámoš.

Věnováno památce člověka, kterého jsem si neskutečně vážil - Juraje Immortala Haríňa. Potkali jsme se poprvé kdysi v devadesátých letech v Praze na Carcass. Naše životy se často protínaly, hlavně tedy poslední roky, kdy jsem začal o hudbě psát. Juraj poslouchal metal srdcem. On žil metal. Teď už tady není a já pořád nějak nevím, jak mám to prázdný místo zaplnit. Proč už mi v noci nevoláš a neptáš se, jestli ti sepíšu recenze? To tvoje typické, ty kokso, kdo to bude říkat za tebe? Proč už nejedu ráno tramvají a nechápu, jak to můžeš všechno stíhat? Mě vlastně všechno dochází až teď. Toho ruma dáme, minule jsem ti ho slíbil. Jen vydrž, mám tady ještě hodně práce. Když tu nejsi, tím víc. Díky moc za všechno!

O SYMBOLICU na DEADLY STORM ZINE:




Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Share this games :

TWITTER