DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#fleshcrawl. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#fleshcrawl. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 14. června 2026

Recenze/review - FLESHCRAWL - Epitome of Carnage (2026)


FLESHCRAWL - Epitome of Carnage
CD 2026, Reigning Phoenix Music

for english please scroll down

V rohu márnice stojí pytel plný prašivých kostí. Dnes to bude dlouhá noc. Nemrtví, ležící na dřevěných stolech, jsou neklidní, rozmlouvají se mnou a touží po čerstvé krvi. Beru do rukou kladivo a odvedu potřebnou práci. Drtím vše na prach, klouby praskají, lebky pukají a tichý šepot démonů se postupně mění v řev bestie. Z přehrávače mi hraje nové album německých maniaků FLESHCRAWL. Kapely, která mě provází celý můj hudební život. Je jedno, jestli jsme sedávali s kamarády u reproduktorů ve starém sklepě a nábožně poslouchali a uctívali první EP "Lost in a Grave" z roku 1991 na kopírované kazetě a nebo když jsem si letos pustil ukázky na youtube.

Na tuhle smečku je vždy spolehnutí jako na smrt a i letos je pro mě velmi příjemné a drásající si jejich novinku rvát pod tlakem do hlavy. Pradávná síla severských melodií je stále patrná, pořád mám pocit, že se mi hudba dostává do kostí, do podvědomí, do samé mé podstaty. Jsem moc rád, že se kapela, i přes nepřízeň osudu v podobě smrti mého velmi oblíbeného zpěváka Svena Grosse, dokázala znovu postavit na nohy a složit nové, zabijácké skladby. Nový vokalista Borisz Sarafutgyinov odvedl skvělou práci, koneckonců přesvědčil jsem se o tom i loni naživo (mimochodem, reporty, recenze na předchozí alba i rozhovor naleznete dole pod dnešním článkem). Poslouchejte v chladu a naprosté tmě!

Teprve potom nové album, které má v sobě zakódované švédské death metalové DNA, vynikne naplno. Surové, drtivé pasáže se potkávají s chladem starých katakomb. To vše je zabalené v pevných pavučinách. Zvuk je náležitě masivní, ostrý, divoký a zařízne se vám pod kůži i do podvědomí. Zlí jazykové mohou tvrdit, že vše zde již bylo, ale tahle smečka stála u zrodu smrti stejně jako jejich kolegové ve zbrani ENTRAILS, ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST. Němci samozřejmě přidávají spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je nahrávka, která vás pohřbí zaživa. Dle mého skromného úsudku je deska zacílena jak na staré poctivé a věrné fanoušky jako jsem já, tak i na všechny, kteří mají rádi smrt obestřenou vichrem ze severu. Pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, tak mám pocit, že sestupuji dolů, do podzemí. Otevírám rezavou bránu do podsvětí a kráčím tmou. Po stěnách stéká hnis a prokletí, přikovaní řetězy, naříkají. Konečně jsem ve staré hrobce, která má nad vchodem nápis FLESHCRAWL. Usedám ke stolu se svými vlastními démony a jako kulisu k našim krvavým rituálům volíme samozřejmě nové album "Epitome of Carnage". Je totiž po okraj narvané vším, co mám na death metalu tolik rád. Je v něm surovost, naprostá tma, nahrubo nasekané zlo, tajemno, ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita. Němečtí tmáři jsou letos ve skvělé formě a opět potvrzují status legendy. A mě nezbývá nic jiného, než vám novinku doporučit a zavřít se do márnice. V rohu leží pytel plný prašivých kostí. Dnes to bude dlouhá noc. Nemrtví, ležící na dřevěných stolech, jsou neklidní, rozmlouvají se mnou a touží po čerstvé krvi. Beru do rukou kladivo a odvedu potřebnou práci. Drtím vše na prach, klouby praskají, lebky pukají a tichý šepot démonů se postupně mění v řev bestie. Starý, prašivý, devastující death metal s odérem severských pohřebišť! Masakr v temné márnici!


Asphyx says:

In the corner of the morgue stands a sack full of mangy bones. Tonight will be a long night. The undead, lying on wooden tables, are restless; they speak to me and crave fresh blood. I pick up a hammer and get to work. I crush everything to dust; joints crack, skulls shatter, and the quiet whispers of demons gradually turn into the roar of a beast. The new album by the German maniacs FLESHCRAWL is playing on my stereo. A band that has been with me my entire musical life. It doesn’t matter whether we used to sit with friends by the speakers in an old basement, listening devoutly and worshipping their first EP, “Lost in a Grave” from 1991, on a copied cassette, or whether I just played the previews on YouTube this year.

You can always count on this pack like you can count on death, and this year, too, it’s incredibly satisfying and heart-wrenching to force their new release into my head. The ancient power of Nordic melodies is still palpable; I still feel like the music is seeping into my bones, into my subconscious, into the very core of my being. I’m really glad that the band, despite the misfortune of the death of my favorite singer, Sven Gross, managed to get back on its feet and write new, killer songs. New vocalist Borisz Sarafutgyinov has done a great job; after all, I saw that for myself live last year (by the way, you can find reports, reviews of previous albums, and an interview below today’s article). Listen in the cold and total darkness!


Only then does this new album which carries Swedish death metal DNA in its very core truly shine. Raw, crushing passages collide with the chill of ancient catacombs. It’s all wrapped in a web of steel. The sound is appropriately massive, sharp, and wild, cutting deep under your skin and into your subconscious. Malicious tongues may claim that it’s all been done before, but this pack was there at the birth of death metal, just like their comrades-in-arms ENTRAILS, ENTOMBED, DISMEMBER, and NIHILIST. The Germans, of course, add plenty of their own ideas and ingenuity, and the result is a record that will bury you alive. In my humble opinion, the album is aimed both at old-school, loyal fans like myself and at everyone who loves death metal shrouded in the northern wind. Every time I hit play on my player, I feel like I’m descending down into the underworld. I open the rusty gate to the underworld and walk through the darkness. Pus and curses run down the walls; those chained up wail. Finally, I’m in an old tomb with the inscription FLESHCRAWL above the entrance. I sit down at the table with my own demons, and as the soundtrack to our bloody rituals, we naturally choose the new album "Epitome of Carnage". It’s packed to the brim with everything I love so much about death metal. It contains rawness, utter darkness, brutally chopped-up evil, mystery, purity, sincerity, believability, and absolute authenticity. The German dark masters are in great form this year and once again confirm their legendary status. And I have no choice but to recommend this new release to you and lock myself in the morgue. In the corner lies a sack full of mangy bones. Tonight will be a long night. The undead, lying on wooden tables, are restless; they converse with me and crave fresh blood. I pick up a hammer and get to work. I crush everything to dust, joints crack, skulls shatter, and the quiet whispers of demons gradually turn into the roar of a beast. Old, mangy, devastating death metal with the stench of Nordic graveyards! A massacre in a dark morgue!



about FLESHCRAWL on DEADLY STORM ZINE:






Report, photos, video - METAL MADNESS 2018 - FLESHCRAWL - Sušice, Santos - 25. 8. 2018


tracklist:
01. Blood Dominion
02. Chapel of Guts
03. Grave Messiah
04. Embers of Wrath
05. Committed to Suffer
06. Reign Forever
07. Chronicles of Bloodshed
08. Rebuilt from Flesh
09. Orphan God
10. Path of Thorns
11. Heralds of Death
12. Of Fire and Flesh

band:
Borisz Sarafutgyinov – vocals
Apu Justin Reisch – guitars
Christian Kalbrecht – guitars
Manu Markowski – bass
Bastian Herzog – drums, additional vocals


neděle 20. července 2025

Report, photos, video - HUSMAN FEST 8 - FLESHCRAWL, CUTTERRED FLESH, INGROWING, SECTESY, NEUROTIC MACHINERY - Tachov - 19. 7. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 


Staré spisy uvádějí, že heavy metal se zrodil 13. února roku 1970. Vyšlo tenkrát bezejmenné album Black Sabbath. Moje máma si hrála s panenkami. Bylo jí 12. Za čtyři roky měla potkat na chalupě mého otce a otěhotnět. O metalu jsem nevěděl nic dalších třináct let. Až mi bratránek přinesl kazetu Judas Priest. Byli jsme mladí, plní testosteronu a bral jsem to jako hroznou zábavu. Pivo, metal, holky. Takhle to mám rád pořád. Utíkal čas, potkal jsem spoustu mě podobných, zamiloval se, odmiloval, našel si manželku a před dlouhými roky začal psát o muzice. Ne že bych měl patent na rozum a tak jsou v dnešní době sociálních sítí mé stránky spíše azylem pro stejně prokleté jako jsem já, než zásadní metalové médium. Ale mám velkou spoustu fanoušků (minulý týden jsme dosáhli hranice 4 miliónů návštěv za 6,5 roku fungování, to už jde, co?), obzvláště ze zahraničí. Nejsem nikde organizovaný, nikdo mě neplatí. Mám prostě a jednoduše rád muziku. Na Basinu (report zde) jsem potkal Petra a on mi říká, hele, byl jsem loni na HUMAN FESTU, hráli tam OBSCENITY, nepojedeš? Říkám, uvidíme a co tam mají letos? A on že FLESCRAWL a že to odřídí, že nás odveze, že nebude pít. No, řekněte, dá se taková nabídka odmítnout?


Dělám v rámci svých sil promo festivalu. Sdílím a píšu. Uběhne další týden, ladíme detaily. V kolik a kde? Mám si brát hotovost? Jede s námi i Goro, což je vždy záruka dobré nálady a zábavy. My kluci, plantážníci, co spolu chodíme na koncerty v Plzni, za to pořád umíme vzít. Naše skráně sice již pokrývají šediny a revitalizace těla nám zabere vždy několik dní, ale nevzdáváme to. Sice jsme nezažili zrod heavy metalu, ale máme tuhle muziku rádi a v krvi. Každý posloucháme trošku něco jiného, ale taky rádi čteme, tak je v autě o čem se bavit. Vzpomíná se, vyprávějí se vtipné historky a já se po vší té práci, rodině, povinnostech, které život čerstvým padesátníkům přináší, cítím skvěle. Ty vole, poslouchám tuhle hudbu skoro 35 let a pořád mě to neskutečně baví. Pokaždé si vyberu jen pár oblíbených kapel. A ty si pořádně užiju. 







Jsem zvědavý na areál, na to, jak to bude na HUSMAN FESTU vypadat. Naschvál si nic dopředu nehledám, dávám na první dojem, na pocit. Zaparkujeme, vysmátí jak leča. Jdeme ke vstupu, platíme, vlezeme dovnitř a já si říkám pod vousy. Jo, hergot, to je přesně ono, takhle to mám nejraději. Malý festival, kde se nikde netlačíte, přijdou jen skalní a na debila tu nenarazíte. Prostředí Muzea Českého lesa v Tachově je nádherné. Františkánský klášter s pohnutou a zajímavou historií. Určitě se sem zajedu někdy podívat jen tak, za historií. Napadá mě sice spousta black metalových znesvěcujících myšlenek, ale berte to jen jako nadsázku, vtip. 

Jdu pro pivo, říkám ostatním a cestou potkám známé, seznamuji se, korzuji, jsem ve svém živlu. Rohlík od ucha k uchu na hubě, objímám se. Mám náladu tak akorát, je mi hrozně fajn. Znáte takové to příjemné chvění v žaludku? Jako když jste byli mladí a potkávali každé ráno hezkou holku na ulici? Mám ji oslovit nebo je to hloupý? Většinou jsem se zeptal a častokrát dostal košem, ale když se zadařilo, to vám byla radost! Joj, ty staré dobré časy vzpomínek. Proč o tom pořád píšu? Ne to není troušení myšlenek starého dadyho, to se jen snažím znázornit, jak jsem se v Tachově cítil, jak se mi tam líbilo. Hej, plantážníci, mám chuť si zase jednou zatančit Nádherňajs. Už nejsem usedlý pán z továrny, fotr od rodiny, jsem elegantní metalový kloboučník. Pokecáme, rozplyneme se v šumu a zajdeme i na nějaké ty kapely. Koneckonců, na ty jsme přejeli především. 


SECTESY - když zahrají svůj zombie death metal, tak to bývá vždycky dobré. Tahle smečka od Kolína na to vždy šla ostře a nekompromisně. Nikdy ale nezapomínala ani na morbidní melodie. I v Tachově se jejich výlet na severská pohřebiště vydařil. Vše sedělo na svých místech, maso odpadávalo od kostí, opravdu jsem si připadal jako v nějakém hororovém filmu s nemrtvými. Právě vylezli z hrobů a smrdí zatuchlinou. Smrt byla zase jednou hodně blízko a já si tenhle obřad za všechny prokleté opravdu užil. Vystoupení mělo potřebný tlak, energii i mrtvolnou sílu. Klášterní zdi i sklepy musejí ukrývat mnohá děsivá svědectví. SECTESY je vytáhli na povrch a rozsekali nás na kusy. Masakr v márnici! 




NEUROTIC MACHINERY - definovat hudbu tachovských pořadatelů pro mě nikdy nebylo lehké. Člověk má podvědomě v hlavě potřebu zařadit každou kapelu do nějaké škatulky. To u téhle skupiny moc dobře nejde. Některá alba znám poměrně dobře, jiná mě zcela minula. Rozhodně nemůžu říci, že by se jednalo o moji srdcovku. Nicméně, mám mysl otevřenou a rád se nechávám překvapit. A to se mi právě v sobotu stalo. Bylo to velmi dobře zahrané, na některé nápady a postupy jsem koukal s otevřenou pusou. Skvělé, přátelé! Možná to bylo náladou, stavem duše nebo místem, netuším, ale koncert jsem si opravdu užil. Dýchl na mě melodický death metal, post metal, spousta progresivních prvků. Jako celek na mě hudba fungovala. Výborně zahráno a provedeno. Odcházel jsem s tím, že se budu muset na jejich tvorbu podívat pečlivěji. Zažili jsme oheň i chlad, vnímali jsme vášeň i velký talent. Děkuji moc! 




INGROWING - takhle nějak si představuji, že se musely ve starých psychiatrických léčebnách provádět trepanace lebky. Death metal a grindcore, smíchané v jedovatém poměru. Koncert téhle jihočeské legendy v sobě měl vše potřebné pro veřejnou pitvu. Tlak, energii, spoustu zajímavých pasáží. Řezalo to, pálilo to, melodie se dostaly do mých vnitřností, začaly tam hnít a já si všechny tyhle morbidně bolestivé pocity užíval. Mám rád a vždycky jsem měl v oblibě kapely, které do toho jdou naplno a srdcem. INGROWING mezi ně patří a mě nezbývá než vyseknout poklonu až k zemi. Jednalo se o epesní jízdu přímo do pekla, které se, jak je všeobecně známo, ukrývá v každém z nás. Jakoby mi někdo opravdu zatloukl do hlavy ostré rezavé hřeby. Dejte mi někdo pivo, tenhle koncert ve mě bude rezonovat ještě pěkně dlouho. Death grindová lobotomie zahraná s elegancí starých patologů!




CUTTERRED FLESH - na DOOMAS jsem se opravdu těšil, nicméně nemohli kvůli zdravotním potížím přijet. CUTTERRED FLESH ale byli velmi dobrou náplastí na krvavou ránu, která se ve mě otevřela. Mokvající brutální death metal, zahraný jak z partesu, s krvavou jiskrou v oku a jistotou a nadhledem zkušených patologů. Jsem velký fanoušek kapely a jako takový jsem se rád nechal pozvat na další ze společných výletů do temných zákoutí lidské mysli. Byl to nářez přesně podle mého gusta. Kapela je ve skvělé formě a i když se každá jejich operace vždy změní v pitvu, tak jsem odcházel navýsost spokojený. Perfektně sehraná parta řezníků s charismatickým zpěvákem předvedla jedno ze svých nejlepších vystoupení, co jsem za poslední roky od nich viděl a slyšel. Tenhle koncert se mi zadřel hluboko do mysli, do vnitřností a ještě hodně dlouho tam zůstane. Absolutní masakr!




FLESHCRAWL - jakoby kapela vzala velké kladivo, ukované z té nejkvalitnější švédské oceli a rozdrtila všechny kosti v mém těle. Byl to masakr motorovou pilou od začátku do konce. Dlouhými lety prověřená tvorba řezala ostře a divoce. Poprvé vidím kapelu s novým vokalistou Boriszem (hergot to už jsou čtyři roky, co Sven odešel) a musím říct, že je to řvoun na svém místě. Jak asi všichni víte, tahle odrůda smrti je mojí součástí, mám ji dávno zakódovanou v genech a jako příslušník starodávné kasty prašivého smrtícího kovu, jsem byl nadmíru spokojený. Navštívili jsme starou márnici, ve které jsou v úhledných hromadách vyskládány kosti, lebky i děsivé vzpomínky na krutou smrt. Pánové tohle všechno vzali, smíchali to s tlakem a energií a narvali to do nás způsobem, že nezůstala jediná duše bez poskvrny. Byl jsem mimo. V jiné dimenzi. Na onom světě. Obejmula mě pradávná death metalová síla a utopil jsem se v řece Styx. Absolutní masakr, totální inferno! Kult!







It was as if the band had taken a large hammer, forged from the finest Swedish steel, and crushed every bone in my body. It was a chainsaw massacre from start to finish. Their long-proven work cut sharply and wildly. This is the first time I've seen the band with their new vocalist Borisz (damn, it's been four years since Sven left), and I have to say he's a screamer in his rightful place. As you all probably know, this variety of death is part of me, it's been encoded in my genes for a long time, and as a member of the ancient caste of mangy death metal, I was extremely satisfied. We visited an old morgue where bones, skulls, and terrifying memories of cruel deaths are neatly stacked in piles. The gentlemen took all of this, mixed it with pressure and energy, and crammed it into us in such a way that not a single soul remained untainted. I was out of it. In another dimension. In the other world. I was embraced by the ancient power of death metal and drowned in the river Styx. Absolute carnage, total inferno! Cult!


Organizace na jedničku, pivo Chodovar jsem zvládl jenom pětkrát, pak už mi nějak nejelo, ale měli plechovkovou Plzeň, takže cajk, zvuk v absolutním pořádku, jídlo si lidé kolem mě pochvalovali, já na něj zase zapomněl. Musím zde poděkovat všem známým, novým kamarádům a kamarádkám, bylo to velmi osvěžující se zase chvilku bavit s někým normálním. Zvláštní díky potom letí všem mým fanouškům, ani nevíte, jak si vaší přízně vážím. Jste skvělí!

Konec, tečka. Někde jsem četl, že i v dnešní době existují lidé, co nemají metal rádi. Volají na pořadatele policii, kvůli rušení nočního klidu. Jsou nepříjemní, svým způsobem zlí a zapšklí. Ani se mi nechce věřit, že někdo takový fakt je. Inu, každému není z hůry dáno a možná je jen smutný a sám a nevrlý a promítá si do takových činů své vlastní frustrace. Hele, kámo (nebo kámoško, nebo TO, abychom byli korektní)......přijď mezi nás, objednej si pivo nebo džus nebo mrkvovou šťávu. Pokecáme, dáme řeč a uvidíš, že pod těma našema drsnejma ksichtama je většinou velký hodný srdce. Pamatuj na to! Přeji otevřenou mysl. Někdo mi vyprávěl o minulých ročnících, tak jsem se z toho musel vypsat, soráč:))). 

Musíme jet. Petr nás naloží, řekne, abychom se připoutali a my máme až do Plzně hrozně chytrý a vtipný řeči. Tedy, my si to myslíme a stojíme si za tím. Poděkuji, vystoupím, zamávám ještě na pozdrav a pak se jako nějakej dědek došourám do bytu. Vypadáš jak zombie, řekne mi synátor, kterého probudím. Lehnu si a nemůžu spát. Pořád se usmívám jak měsíček. Spokojený a blažený. Heavy metal se zrodil 13. února roku 1970. To jsem byl ještě na houbách. Ale potom, pak jsem to fakt rozjel. Dnes už člověk není takový divočák, ale festivaly jako je HUMAN FEST navštívím vždycky rád. Protože to bylo na pohodu, v krásném prostředí, protože to bylo místo, kde jste na debila nenarazili. Ta stará, poctivá metalová stopa a nadšení, tam byly znát. Díky moc za to, opravdu rád a od srdce jsem si to užil. Mějte se fanfárově, děkuji všem věrným za pozornost a zase někdy někde pod pódiem plným marshallů. 



CUTTERRED FLESH:

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Love At First Bite (2024)


FLESHCRAWL:






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine