DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#ravenoir. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#ravenoir. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 6. listopadu 2025

Recenze/review - RAVENOIR - Deadreams (2025)


RAVENOIR - Deadreams
CD 2025, Gothoom Productions

for english please scroll down

Fascinován nekonečnou tmou jsem vstal velmi brzy. Noční můry se ještě potkávaly s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedly na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Poslouchám nové album mých oblíbených RAVENOIR, které se se svojí magicky záhadnou atmosférou krásně hodí k mlhavým náladám mezi náhrobky. Čtu si jména, která jsem kdysi znal. Přemýšlím o životě, o tom, kam směřuji a kdy dojdu svého cíle. Stane se tak vůbec někdy? Nebo se jen rozplynu v nicotě?

RAVENOIR jsou letos ještě víc zádumčiví, přemýšliví, éteričtější. Black metal i smrtící kov lze zaslechnout spíše jen vzdáleně. Je sice stále otištěn do jednotlivých skladeb, ale o hodně větší prostor dostaly ambientní, psychedelické nálady i melancholie. Jedná se o hudbu, která vám pomůže nahlédnout i do vašeho nitra. Pokud jí dáte šanci a necháte se jí unášet na zpěněných vlnách smutku, tmy a záhadnosti. Určitě to není záležitost pro každého, jedná se spíše o obřad pro přemýšlivé jedince s bohatou fantazií. 


Každé album, které do mě zasekne svůj dráp, každá nahrávka, o které se rozhodnu napsat, je pro mě i osobním příběhem. Vždy se jedná o vzájemný vztah mezi mnou a muzikanty, o předané emoce, o sílu, tlak a energii. Alesh A.D, jako hlavní protagonista, má svůj jasný a zřetelný rukopis. Připomíná mi malíře, který nanáší pomocí riffů a melodií pestrou paletu zbarvenou do šedo černých odstínů. Letos s ještě naléhavějším vokálem. S perfektně ošetřeným zvukem, s obalem, na kterém je smrtihlav. Je jako znamení, které můžeme každý během svého života potkat. "Deadreams" je pro mě spíše výletem do země nekonečných stínů, než jen obyčejnou deskou. Zadřela se mi postupně pod kůži. Poslouchal jsem ji rád a často se k ní vracel. Zajímavé je, že jsem trošku otálel se sepsáním recenze. Byl jsem totiž natolik pohlcen, že jsem nějak nenacházel slova. Kolem nás utíká svět a někdy je velmi těžké se ve všem tom podivném chaosu vyznat. Možná právě proto se potřebujeme zastavit, srovnat si myšlenky v hlavě, naslouchat základním instinktům, abychom potom zjistili, jak jsou pro nás důležité obyčejné věci. Prosévám mezi prsty prach, osamocen v davu. Skláním se nad náhrobkem a přemýšlím, jestli se jednou rozplynu ve věčnosti. Nové album je vynikajícím soundtrackem k pomalu usínající přírodě, k samotě, k pochmurným myšlenkám, které pokaždé jednou za čas vyplavou na povrch. Ležely dlouho uloženy v našem podvědomí. RAVENOIR byli vždy originální, přesvědčiví, zajímaví, jiní. Je tomu tak i letos. Fascinován nekonečnou tmou vstanu i zítra velmi brzy. Noční můry se ještě budou potkávat s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedou na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Také slyšíte šepot nemrtvých? Já ano. Melancholie mlhavého chladného rána, ambientní a psychedelický zážitek, který se do vás otiskne s drásavou přesvědčivostí!  


Asphyx says:

Fascinated by the endless darkness, I got up very early. Nightmares still mingled with the bloody dawn, and my steps led me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. I listen to the new album by my favorite band, RAVENOIR, whose magically mysterious atmosphere fits beautifully with the foggy mood among the gravestones. I read the names I once knew. I think about life, where I am headed, and when I will reach my goal. Will that ever happen? Or will I just dissolve into nothingness?

RAVENOIR are even more melancholic, thoughtful, and ethereal this year. Black metal and death metal can only be heard in the distance. It is still imprinted in individual songs, but ambient, psychedelic moods and melancholy have been given much more space. This is music that will help you look inside yourself. If you give it a chance and let yourself be carried away on the foamy waves of sadness, darkness, and mystery. It's definitely not for everyone; it's more of a ritual for thoughtful individuals with rich imaginations. 


Every album that gets under my skin, every recording I decide to write about, is a personal story for me. It's always about the relationship between me and the musicians, about the emotions conveyed, about the power, pressure, and energy. Alesh A.D, as the main protagonist, has his own clear and distinct style. He reminds me of a painter who uses riffs and melodies to apply a colorful palette tinged with shades of gray and black. This year with even more urgent vocals. With perfectly crafted sound, with a cover featuring a death's head. It's like a sign that we can all encounter during our lives. For me, "Deadreams" is more of a trip to the land of endless shadows than just an ordinary album. It gradually got under my skin. I enjoyed listening to it and often returned to it. Interestingly, I hesitated a little before writing this review. I was so absorbed that I couldn't find the words. The world is rushing by us, and sometimes it's very difficult to make sense of all this strange chaos. Maybe that's why we need to stop, gather our thoughts, listen to our basic instincts, and then realize how important ordinary things are to us. I sift dust through my fingers, alone in the crowd. I lean over the gravestone and wonder if I will one day dissolve into eternity. The new album is an excellent soundtrack to slowly falling asleep in nature, to solitude, to gloomy thoughts that surface from time to time. They lay stored in our subconscious for a long time. RAVENOIR have always been original, convincing, interesting, different. This year is no exception. Fascinated by the endless darkness, I will get up very early tomorrow. Nightmares will still meet bloody dawn, and my steps will lead me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. Can you hear the whispers of the undead? I can. The melancholy of a foggy, cold morning, an ambient and psychedelic experience that will leave a lasting impression on you with its harrowing persuasiveness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Hypnosis by Cacophonous Silence (Nymphs of Imagination - Introspection) 02:50
2. Entrancing Motifs of Madness (Ecstasy in the Atemporal Absolute) 07:10
3. Shadows Fall Victim to the Night (Darkest Shades of Lust) 05:56
4. Monumental Still Life of Death (Transcendence of Death´s Art) 05:23
5. Necromorphosis (Murderous Silence in Astral Bowels) 06:07
6. Blossoms of Blood (Epilogue) 03:55
7. Apostles of Revenge (2023) 04:19
8. Black Funeral (Mercyful Fate cover, 2022)

band:
Alesh A.D. - Vocals, Guitars, Guitars (acoustic), Piano, Keyboards



pátek 8. listopadu 2024

Recenze/review - RAVENOIR - Nocturne (2024)


RAVENOIR - Nocturne
CD 2024, Gothoom Productions

for english please scroll down

Stínohra, fantasmagorie. Sedím na nemocniční chodbě a promítám si na zeď vzpomínky předešlých dní. Na kamarády, kteří již dnes nejsou mezi námi. Je to zvláštní pocit, procházet se nekonečnými chodbami s umělým světlem nad hlavou, poslouchat u toho nové album RAVENOIR zrovna na svátek všech mrtvých. Hudba Aleshe,  hlavního autora hudby i textů, je natolik podmanivá, že i výkřiky z nedalekého pavilonu duševně chorých, dostávají zcela jiný rozměr. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem z nemocnice odcházel, ale stejně mi zůstaly šrámy na duši.

Novinka "Nocturne" je volným pokračováním předchozích nahrávek. Ubylo surovosti a zemitosti, přibylo snových pasáží. Nemohl jsem několik dní v kuse spát, bál jsem se každého stínu a když jsem potom znovu vstal a šel šerými ulicemi velmi brzo ráno, vynikla tahle deska ještě více. Kapela vždy měla a stále má svůj jasný, originální a rozeznatelný rukopis. Je mementem, mlhavou vzpomínkou, odkazem bolesti. Autorovi se povedlo do nového alba promítnou velké množství emocí zabarvených do černě šedé palety barev. 


Asi vám je všem jasné, že jsem fanouškem kapely již od jejich počátků. Důkazem budiž recenze i na předchozí počiny (články jsou odkazovány dole po dnešním textem). Líbí se mi směr, kterým se RAVENOIR vydali. Stále mají perfektní zvuk, mystický obal a i na novince se pohybují na hraně mezi naším a oním světem. Až půjdete zase jednou na hřbitov, položit květiny na hrob těch, které jste měli tolik rádi, tak si na "Nocturne" určitě vzpomenete. Nové album se pro mě stalo takovým smutně krásným rozjímáním, zastavením v dnešním podivně chaotickém světě. Rád jsem si v jeho přítomnosti četl staré oblíbené knihy nebo se jen tak procházel ulicemi. Vzdušné a nostalgicky zabarvené melodie se zde potkávají s doomovými náladami. Jednou vás do hry uvede tepající klavír, jindy zase šum větru, budou vám tikat hodiny v rytmu srdce. Novou desku vnímám jako opus, jako smutnou symfonii za umírající den, jako šerosvit, jako hodinu mezi člověkem a vlkem. Viděl jsem jednou sedět na náhrobku krkavce, díval se na mě, úplně stejně jako havran ve slavné básni od Alana Edgara Poea. Nemuseli jsme si nic říkat, oba jsme věděli, že tahle deska je zdánlivě klidně plynoucí na povrchu, přesto žhavá i chladná uvnitř. Netuším, co se jednou stane, až zemřeme. Možná přejdeme na druhou stranu, možná jenom shnijeme v zemi, možná po nás zůstane podobný otisk jako po této desce. "Nocturne" je přesně tím druhem hudby, která vás postupně rozdrásá zevnitř. Je stínohrou, fantasmagorií, je mementem, je padajícím listím i vzpomínkou na mlhavá rána. Mrazí mě hluboko v kostech! Melodická, atmosférická death doom black metalová symfonie! Stínohra, fantasmagorie, chlad, tma i mlhavý smutek!


Asphyx says:

Shadowplay, phantasmagoria. I'm sitting in a hospital corridor, projecting memories of the previous days onto the wall. Of friends who are no longer with us. It's a strange feeling, walking down endless corridors with artificial light overhead, listening to the new RAVENOIR album on All Souls' Day. The music of Alesh, the main author of the music and lyrics, is so captivating that even the screams from the nearby mental patients' pavilion take on a completely different dimension. A stone fell from my heart when I left the hospital, but still the scars on my soul remained.

The new release "Nocturne" is a loose continuation of the previous recordings. There is less rawness and earthiness, more dreamy passages. I couldn't sleep for days at a time, I was afraid of every shadow, and then when I got up again and walked through the grey streets very early in the morning, this record stood out even more. The band has always had and still has its clear, original and recognizable signature. It is a memento, a vague memory, a legacy of pain. The author has managed to project a great deal of emotion into the new album, coloured in a black and grey palette of colours. 


It is probably clear to all of you that I have been a fan of the band since their early days. I like the direction RAVENOIR has taken. They still have a perfect sound, mystical cover art and even on the new album they walk the line between our world and the other world. When you go to the cemetery again, to lay flowers on the grave of those you loved so much, you will definitely remember "Nocturne". The new album has become for me such a sadly beautiful contemplation, a pause in today's strangely chaotic world. I loved reading old favourite books or just walking the streets in its presence. Airy and nostalgia tinged melodies meet doom moods here. Sometimes a throbbing piano will bring you in, other times the sound of the wind will have your clock ticking in time with your heartbeat. I see the new album as an opus, a sad symphony for the dying day, a twilight hour between man and wolf. I once saw a raven sitting on a tombstone, looking at me, just like the raven in Alan Edgar Poe's famous poem. We didn't have to say anything to each other, we both knew that this record was seemingly calmly flowing on the surface, yet hot and cold on the inside. I have no idea what will happen when we die. Maybe we'll cross over to the other side, maybe we'll just rot in the ground, maybe we'll be left with an imprint similar to this record. "Nocturne" is exactly the kind of music that gradually tears you apart from the inside. It's a shadow play, a phantasmagoria, a memento, a falling leaf and a memory of misty mornings. It chills me to the bone! Melodic, atmospheric death doom black metal symphony! Shadow, phantasmagoria, coldness, darkness and misty sadness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Beyond the Horizon of Emptiness (Introduction)
2. Reincarnation
3. Aura of Death
4. Flames are Rising Higher
5. Tearful Heavens
6. Veil of Moonlight (Interlude)
7. Convergence of Shadows
8. Far Beyond Eternity
9. Caress of Sorrow
10. My Dying Sun (Farewell)

band:
Alesh A.D. – všechny kytary, zpěvy, klávesy a orchestrace, bicí (4)
Igor Hubík – baskytara
Jiří Háb – sólová kytara
Jakub Vašica – bicí

pondělí 30. října 2023

Recenze/review - RAVENOIR - Cultus Inferi (2023)


RAVENOIR - Cultus Inferi
CD 2023, Black Barn Music

for english please scroll down

Někdy se probudíš uprostřed černé noci a máš strach. Občas přichází bolest z děsivých snů, může to být ale i předtucha. Nevíš ani proč, ale vstaneš, oblékneš se a jdeš ven. Chvilku bloudíš tmou, ale nakonec vždycky najdeš svůj cíl. Oheň už hoří a všichni jsou dávno zde. Odříkávají pradávné modlitby a jejich mysl už není na tomto světě. Každá víra je slepá a jak ukazují události posledních let, stále se pro ní zabíjí. Zahalte se do studené mlhy a poslouchejte. Moravští RAVENOIR přicházejí s novou deskou, která je plná dlouhých stínů a potkáte s ní i své vlastní přízraky.

Melodie, ano, jsou to právě černé, mrazivé a mocné melodie, které se mi na téhle smečce líbily vždy nejvíce. Alesh AD má talent na to, napsat skladby, které ve vás vyvolají velké množství emocí. Bylo velmi brzy ráno a nemohl jsem spát. Nasadil jsem sluchátka a vydal se do ulic. Město ještě spalo, ale stíny byly všude kolem mě. Mí vlastní démoni. 


Mám rád alba, nad kterými je nutné přemýšlet. U "Cultus Inferi" je opravdu nutné vnímat pozorně. Rohodně to není hudba na první poslech. Opravdu doporučuji dát novince čas, různou denní a nejlépe noční dobu a uvidíte, že postupně rozkryjete mnoho vrstev a zajímavých momentů. U minulých desek jsem si trošku stěžoval na zvuk, chtěl jsem syrovější a špinavější. Letos mi ale průzračnost a čitelnost vůbec nevadí. Připadá mi, že kapela dozrála, nastavila jasný směr - přímo do pekla. V některých klidnějších momentech dokáží být RAVENOIR až melancholičtí, doomoví. Základem je ale stále poctivý melodický death metal s prvky blacku. Líbí se mi, že má kapela svůj vlastní rukopis, takový ten krvavý otisk, který máme všichni fanoušci poctivé hudby tolik rádi. Je to právě temná energie, která mě vždy doslova uhrane. Vše ubíhá v klidnějším tempu, songy jsou pestré, stále se něco děje. Nezůstanete ani na chvilku v klidu. Je úplně jedno, jakého Boha uctíváte nebo jestli jste ateisté. Osobně věřím hlavně v dobrou hudbu a tu umí RAVENOIR výbornou. Letos jsou jako prach, ve který se jednou všichni obrátíme, jako převalující se řeka, plná špinavých vzpomínek. Na stěně visí Kristus a má na rukou krev. Stejně jako jeho následovníci. Není v tom sám, strhněte všechny modly. Abychom se nemuseli budit s děsem na tváři. "Cultus Inferi" je velmi podmanivým, nebál bych se napsat magickým albem. Dostane se vám pomalu do krve a stane se vaší součástí. Alespoň tak tomu bylo u mě. Vynikající pocta stínům! Tajemná, magická, hypnotická modlitba démonů! Oheň hoří uvnitř každého z nás! 



Asphyx says:

Sometimes you wake up in the middle of a black night and you're scared. Sometimes the pain comes from scary dreams, but it can also be a premonition. You don't even know why, but you get up, get dressed and go out. You wander in the dark for a while, but eventually you find your destination. The fire's already burning and everyone's long gone. They're saying ancient prayers and their minds are no longer in this world. Every faith is blind and as the events of the last few years show, they are still killing for it. Wrap yourself in a cold fog and listen. Moravian RAVENOIR come with a new record that is full of long shadows and you will meet your own ghosts.

The melodies, yes, it's the black, chilling and powerful melodies that I've always liked the most about this pack. Alesh AD has a knack for writing songs that evoke a lot of emotions in you. It was very early in the morning and I couldn't sleep. I put on my headphones and hit the streets. The city was still asleep, but the shadows were all around me. My own demons.

I like albums that you have to think about. With "Cultus Inferi" you really have to pay attention. It's definitely not music for the first listen. I really recommend giving the novelty time, different times of the day and preferably night, and you will see that you will gradually uncover many layers and interesting moments. I complained a bit about the sound on the previous albums, I wanted it to be more raw and dirty. But this year I don't mind the clarity and readability at all. It seems to me that the band has matured, set a clear direction - straight to hell. In some of the quieter moments RAVENOIR can be almost melancholic, doomy. But the basis is still honest melodic death metal with elements of black metal. I like that the band has its own signature, that bloody imprint that we all fans of honest music love so much. It is the dark energy that always literally captivates me. Everything goes at a calmer pace, the songs are varied, there is always something going on. You don't stay still for a moment. It doesn't matter what God you worship or if you're an atheist. Personally, I believe in good music, and RAVENOIR does that very well. This year they are like the dust we will all turn into one day, like a rolling river full of dirty memories. Christ is hanging on the wall with blood on his hands. Just like his followers. He's not alone in this, tear down all the idols. So we don't have to wake up with terror on our faces. "Cultus Inferi" is a very captivating, I wouldn't be afraid to write magical album. It will slowly get into your blood and become a part of you. At least that's how it was for me. An excellent tribute to the shadows! A mysterious, magical, hypnotic prayer of demons! The fire burns inside all of us!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Glorification of Godlessness
2. Black Luna
3. Crows' Call
4. Confession to the Darkness
5. Requiem
6. Belial's Realm
7. Orgiastic Ceremony
8. Kingdom of Amnesia

band:
Alesh AD (kytara, zpěv, klávesy a orchestrace)
Igor Hubík (baskytara)
Jiří Háb (sólová kytara)
Zbyněk Husa (bicí)

neděle 7. srpna 2022

Recenze/review - RAVENOIR - In the Womb of Sin (2022)


RAVENOIR - In the Womb of Sin
CD 2022, Gothoom Productions

for english please scroll down

Říká se a je to ověřeno, že krkavci předávají svým potomkům informace. Nevím, co se muselo kdysi stát, ale připadalo mi, že tenhle se usmívá. Nebyl to ale příjemný pohled. Jakoby se na mě díval posel temnoty. Naklonil hlavu na stranu a zasekl své drápy hlouběji do těla. Působil jako tvor z jiného světa. Přeběhl mi mráz po zádech. Nálada celého okamžiku byla velmi mlhavá, zastřená, chladná a krutá. Ve vzduchu byla cítit surovost a síra. Stejně jako z druhé dlouhohrající desky RAVENOIR. Ještě jednou se na mě podíval a roztáhl svá křídla k letu. Vracel se domů, do pekla. A v zobáku držel oko.

Na tuhle nahrávku jsem se opravdu těšil. Minulý počin The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (2021) byl totiž velmi častým hostem v mém přehrávači. Bylo na čase ochutnat i z nového alba. První poslech ve mě evokoval v úvodu zmiňovaný ošklivý sen. Mimochodem, cestou do práce ráno krkavce opravdu potkávám. Je to velmi zajímavý tvor. S uhrančivým pohledem a hlasem ďábla. Myslím, že kapela si svoje jméno zvolila opravdu dobře. 


RAVENOIR je skupina složená ze slavných muzikantů českého podsvětí. Člověk by očekával (jak v takových případech občas bývá) souboj o to, kdo do muziky vloží víc vlastního ega. Není to ale pravdou. Novinka působí velmi uceleně, vznešeně, pevně a jasně. Symfonické vsuvky doplňují už tak pochmurnou a záhadnou atmosféru. A jsou to právě nálady, které mě na téhle smečce baví nejvíce. Dokáží navodit pocity srovnatelné snad jen s procházkou po hřbitově prokletých. Ano, na náhrobcích sedí opět havrani nebo krkavci, chcete-li. Zvuk je nádherně čitelný, pánové odvedli opravdu dobrou práci. Osobně mám raději špinavější, syrovější produkci, ale tady tak nějak k hudbě krásně morbidně sedne. Kapela se opírá o základy, které kdysi položily legendy jako BEHEMOTH, HATE, ROTTING CHRIST, BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, ale i DEATH, POSSESSED, VENOM. Novinka mi připadá méně agresivnější, ale o to víc chladnější a podmanivější, než předchozí nahrávka. Dlouho jsem hledal, co bych vlastně vytkl, ale ono není moc co. Je cítit a slyšet, že se zde sešli lidé, které baví hrát, dělají hudbu s nadšením, radostí a srdcem. Zároveň mají nepopiratelný talent a nezapomínají ani na vkus. "In the Womb of Sin" není dílem, které by zamíchalo světovými dějinami metalu, ale to ani nebylo účelem. Vždycky jde nakonec o přenesené emoce, o obrazy, které ve vás deska probudí. Ty svoje jsem zmínil již v úvodu článku. Přidal bych ještě zvláštní, těžko popsatelné chvění, černou energii, vášeň a drive. Na pevných, klasických základech jsou vystavěny pestré a zajímavé kompozice. Navíc se album opravdu velmi dobře poslouchá. Satan se usmívá! Mystické, záhadné black death metalové ozvěny z onoho světa!

Asphyx says:

It is said and verified that ravens pass on information to their offspring. I don't know what must have happened at some point, but I thought this one was smiling. It was not a pleasant sight. It was as if a messenger of darkness was looking at me. He cocked his head to the side and dug his claws deeper into my body. He looked like a creature from another world. A chill ran down my spine. The mood of the whole moment was very hazy, clouded, cold, and cruel. The air was raw and sulphurous. Just like from the second long-playing album RAVENOIR. He looked at me once more and spread his wings to fly. He was going home to hell. And in its beak, it held an eye.

I was really looking forward to this record. The last release "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" (2021) was a very frequent guest in my player. It was time to get a taste of the new album. The first listen evoked in me the bad dream mentioned in the introduction. By the way, I do meet ravens on my way to work in the morning. It's a very interesting creature. With a mesmerizing gaze and the voice of the devil. I think the band chose their name really well.


RAVENOIR is a band composed of famous musicians from the Czech underworld. One would expect (as it sometimes happens in such cases) a duel for who puts more of his own ego into the music. But it is not true. The novelty is very coherent, noble, solid, and clear. Symphonic interludes add to the already gloomy and mysterious atmosphere. And it's the moods that I enjoy most about this pack. They can evoke feelings comparable perhaps only to a walk through the cemetery of the damned. Yes, there are ravens again, or ravens, if you prefer. The sound is beautifully clear, the gentlemen have done a really good job. Personally, I prefer dirtier, rawer production, but here it somehow fits the music in a beautifully morbid way. The band builds on the foundations that were once laid by legends like BEHEMOTH, HATE, ROTTING CHRIST, BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, but also DEATH, POSSESSED, VENOM. I find the new record less aggressive, but all the more cool and captivating than the previous one. I searched for a long time for what I could actually criticize, but there is not much to criticize. You can feel and hear that people who enjoy playing and making music with passion, joy, and heart have come together here. At the same time, they have undeniable talent and they don't forget about taste. "In the Womb of Sin" is not a work that would shake the world history of metal, but that was not the purpose either. In the end, it's always about the emotions conveyed, the images the record awakens in you. I already mentioned mine at the beginning of this article. I would add a strange, hard-to-describe tremor, black energy, passion, and drive. On solid, classical foundations are built colorful and interesting compositions. Moreover, the album is really very easy to listen to. Satan is smiling! Mystical, mysterious black death metal echoes from the other world!



Recenze/review - RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (2021):


tracklist:
1. The Ecstasy of Desecration (Initiation)
2. In the Womb of Sin
3. The Cold of Casemates
4. The Scene of Obscene
5. Sinfonia of Vice (Interlude)
6. Stigma Infernoir
7. The Infinity of Temptation
8. Mother Storm
9. Excommunication
10. Lunar Choir
11. Labyrinth of Shadows


https://www.facebook.com/RavenoirOfficial

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine