DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#thecrawling. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#thecrawling. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 28. února 2026

Interview - THE CRAWLING - The perfect essence of sadness, cold, darkness, and despair that will get into your subconscious!


Interview with irish doom death metal band  - THE CRAWLING.

Answered Andy Clarke (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV (2026):

Hail THE CRAWLING! I’ve just returned from the forest. It’s freezing here and a lot of snow has fallen. I was wandering along forest paths, but in my thoughts I was at your concert in Belfast. I have to pay you a compliment – the new album, the live recording, is truly excellent. Why did you record it at this particular place? And how did the idea to record this performance actually come about?

Thank you for the kind words. We’re genuinely stoked with how the live album turned out. We’d never done anything like this before, so we were curious ourselves how it would sound.

We recorded it in The Limelight because it’s essentially our hometown venue. We’ve played there countless times, the sound is always good, and the crowd is consistently strong. It just made sense.

The idea to record it came a bit out of nowhere. I grew up loving live albums and always dreamed of doing one, but I wasn’t sure if it was even possible or if anyone would care. We actually recorded a live show a year earlier, but for various reasons it didn’t work out and was shelved. After a lineup change, we talked about trying again, and a hometown show felt like the obvious choice.

We’re friendly with the venue’s engineer, and thankfully he offered to record the entire show. Adrien (bass) is heavily into video, so he set up multiple cameras, which looked incredible. That’s why we also ended up with the full live video -it’s on our YouTube channel now.


And so I don’t forget… I’ve been listening to you since 2017, when your recording Anatomy of Loss literally bewitched me. I became your fan and I like to return to your music. Every time I need to stop, slow down, and organise my thoughts, you are among my frequent choices. But that’s me – many of our readers don’t know you. Could you please introduce the band? When and how did the idea to play doom death metal actually come about? Please take us through the history of THE CRAWLING.

That’s amazing to hear, and we’re honoured you’ve stuck with us since Anatomy of Loss.
The Crawling started in late 2015. An old mate I hadn’t seen in years rang me up and suggested jamming some death metal just for fun. We met up and played some Entombed and Bolt Thrower. After that jam, I felt there was something there, so we brought in other musicians and started properly.

The move into doom death happened naturally. I’m a huge fan of the genre -My Dying Bride, Katatonia, Anathema, Novembre, Decomposed -the list goes on. That influence is so deeply embedded in how I write that there was really no alternative. It had to be doom death.

From there, I just kept writing and seeing where the journey went. That led to singles, EPs, albums, videos, and hundreds of shows across multiple countries. It’s been unreal.

Let’s move on to the new album Live in Belfast MMXXIV. Do you know what I really like about it? The sound! Very often with live recordings I have a problem that everything is overly cleaned up, and in some cases I’ve even encountered added applause, etc. I don’t like writing about such albums, but with you I’m very satisfied. The sound is very authentic, raw, and cold. How did you record it and who is credited as the sound engineer?

I’m really glad the sound stood out to you. We wanted it to feel live -not polished to death. The approach was simple: use the venue microphones and take the feed directly from the desk. What you hear is what happened on the night. Nothing added. Nothing removed.

The show was recorded by Brian Collins, and I handled the mixing and mastering. I kept it minimal: basic EQ, light compression, and mastering. No overdubs. No fixes.

There was temptation to clean things up, but I decided against it. You can clearly hear my guitar drop out for two bars during Sparrow because of a technical issue -but that’s real. That’s heavy metal. Raw and unfiltered. It also haunts me … lol


How did you put together the setlist for the concert? Did you play only proven songs that you know “work,” or did you prepare something more special as well?

For the setlist, we focused on our strongest material, with a heavy lean toward the latest album All of This for Nothing. There are songs people expect -The Right to Crawl, Wolves and the Hideous White -so they were never getting cut.

We also included Another Vulture, which took a lot of rehearsal because it’s tricky with all the changes, especially while handling vocals. You can hear me struggle a bit -but again, that’s honest.

Why Belfast specifically? Does that mean it’s your home scene? Do you have the most fans there? In which club was the recording actually made? By the way, can you recommend places in Belfast to go for good music? For beer (and girls 😊)? Where do metalheads hang out?

Yes, Belfast is our home. That’s where the band grew and where we built our foundations with the people who supported us early on. The recording took place in The Limelight 2, a well-known Belfast venue that hosts a lot of touring metal bands.

As for the scene -honestly, a lot of music clubs have disappeared over the years, and I’m also old and completely out of touch now! That said, Voodoo is probably the best place in Belfast for live music and a few beers. If you ever make it over, it’s worth a visit.


I don’t know how you personally have it set up, but I’m an old metal fan who listens to music mainly with his heart. A band has to literally sink its claws into me, get into my head. I have to enjoy it as a whole – how it plays, but also how it comes across as people. Lyrics matter a lot too. Where do you draw inspiration for them? Books, films, life?

I relate strongly to what you said about listening with the heart. Music carries messages, stories, and lessons -especially in the styles I listen to most.

All of The Crawling’s music is inspired by people. I constantly observe human behaviour and interaction. I’m fascinated by love, death, loss, and how people cope with those things. I always write from experience -sometimes my own fears and thoughts, other times things I’ve seen others go through.

There are many jokes and stories about the Irish. Unfortunately, I’ve never been to your beautiful country. I’d love to visit – it’s one of my dreams. I follow not only your music scene, but also documentaries about nature and history. Do you think all of this somehow reflects in your music? That gloom, sadness, nostalgia, melancholy, stubbornness?

Music is always shaped by where you come from. Ireland can be grey, cold, harsh, and miserable - which actually helps. I mostly write at night, but our weather makes it easy to get into that mindset during the day too.

That said, Ireland can also be beautiful. I spend a lot of time on the coast, camping, being near the sea. I love it. That’s why we shot the Bound to the Negative video on a beach - it captures both the bleakness of the country and the feeling of the lyrics.


Personally, I started with metal sometime around 1987. I tried playing a few times myself, but I simply didn’t have enough discipline and probably not enough talent either. How did you start as musicians? When did you first pick up a guitar, microphone, drums? What was the first concert you attended? And the first one you played? Do you have any formal musical education?

I first got into metal around the same time you did -late ’80s - starting with Mötley Crüe, after growing up around rock bands like Status Quo, Bruce Springsteen, Pink Foyd that my dad listened to.

I remember being at a house party where a guy played Fade to Black on guitar. It sounded exactly like the cassette. That moment blew my mind. I asked him to show me how to play, begged my parents for a guitar, and that was it.

My first concert was Faith No More with Prong in 1990. Incredible show - Prong were supporting, and Faith No More were in their prime with Jim Martin still on guitar, just after The Real Thing came out. My first live performance was around 1994 in a small country bar near my parents’ house. We played death metal. It didn’t go well. The locals were definitely not ready for it.

I’ve never had formal music education or lessons. Just friends showing me bits. I’m not a disciplined guitarist - honestly, guitar bores me sometimes. I just want to write songs.

 

We’re mainly talking here about your new live album from Belfast, but how are things with concerts in general? Do you enjoy playing live? Here in the Czech Republic, doom death metal doesn’t really thrive – not many people attend, but maybe in the end that’s a good thing. At least only the truly devoted fans come. The real ones. How is it with you in Ireland? Do many people attend shows? Do they support bands?

I absolutely love playing live. It’s the best part of being in a band, especially this one. That connection in the room, when people really understand what you’re doing - it’s powerful.

Doom death isn’t popular, though, and crowds can be small. Sometimes it clicks, sometimes it doesn’t. But when you get 50–100 people in a room who get it and allow themselves to sink into the music, it’s incredible. That kind of intimacy is a privilege.

Ireland is generally supportive, especially the underground scene. We also have a small group of diehard fans who come to see us wherever we play -that still blows my mind. We’re very lucky.

 

What does music actually mean to you? Why doom and death metal? Is it relaxation, a hobby, or a lifestyle? For example, I’m someone who basically listens to something all the time. I’m that old madman with headphones on. I can’t imagine life without new albums and without concerts. How do you have it set up?

Music, for me, is emotion translated into sound. Doom death captures that perfectly. My emotional range tends to live somewhere between sadness, regret, and frustration -and this genre fits that space exactly.

Metal is a lifestyle for me. It dictates how I live, relaxes me, guides me, distracts me, and absorbs how I feel. I’d be lost without it. Even when I’m not playing live, I’m always writing. I have a huge amount of unreleased material.

I mostly listen on headphones -it’s the only way it feels immersive enough.

 

One classic but essential question. What are THE CRAWLING planning in the coming months? New songs? Are you writing? And if you have something on your heart that you’d like to say to fans, promoters, or labels – here is the space.

We’re currently writing new material and aiming to release something as soon as possible. We’re not sure yet whether it’ll be an album or an EP -I love albums, but we’ve talked about both options. There’s also a special acoustic track already recorded, and we’re still figuring out what to do with that.

Mostly, I just want to thank everyone who supports us - fans, promoters, venues, labels -everyone who comes to shows, buys merch, and truly understands the music. It means everything.

You probably know what I’m going to do now. I’m going outside. It’s beautifully freezing in the forest. Just outside the city we have an ancient forest cemetery. I’ll put on my headphones, play your new album, and dissolve into eternity. I’d like to thank you very much for the interview, for your music, and wish you as much inspiration as possible in the future, plenty of records sold, and sold-out concerts. All the best to you in your private lives as well!

Thank you for taking the time to support us, we really appreciate it. Most of all, I’m glad you found our music and you understand it. The Crawling are not for everyone, and it shouldn’t be.







---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - THE CRAWLING - Dokonalá esence smutku, chladu, tmy a beznaděje, která se vám dostane do podvědomí!


Rozhovor s irskou doom death metalovou kapelou  - THE CRAWLING.

Odpovídal Andy Clarke (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV (2026):

Ave THE CRAWLING! Právě jsem se vrátil z lesa. Mrzne tu a napadlo spousta sněhu. Toulal jsem se po lesních pěšinách, ale v myšlenkách jsem byl na vašem koncertě v Belfastu. Musím vám složit poklonu, nové album, živý záznam, je opravdu skvělé. Proč jste nahrávali právě na tomto místě? A jak vlastně vznikl nápad na nahrání tohoto vystoupení?

Děkujeme za milá slova. Jsme opravdu nadšení, jak se nám živé album povedlo. Nikdy předtím jsme nic takového nedělali, takže jsme sami byli zvědaví, jak to bude znít.

Nahrávali jsme ho v The Limelight, protože je to v podstatě naše rodné místo. Hráli jsme tam nesčetněkrát, zvuk je vždycky dobrý a publikum je konzistentně silné. Prostě to dávalo smysl.

Nápad na jeho nahrání se zrodil tak trochu z ničeho nic. Vyrůstal jsem s láskou k živým albům a vždycky jsem snil o tom, že nějaké udělám, ale nebyl jsem si jistý, jestli je to vůbec možné nebo jestli by to někoho zajímalo. Ve skutečnosti jsme o rok dříve nahráli živé vystoupení, ale z různých důvodů to nevyšlo a bylo to odloženo. Po změně sestavy jsme se bavili o tom, že to zkusíme znovu, a koncert v rodném městě se zdál být jasnou volbou.

S zvukařem v klubu jsme přátelé a naštěstí se nabídl, že natočí celé vystoupení. Adrien (baskytara) se hodně věnuje videu, takže nainstaloval několik kamer, což vypadalo neuvěřitelně. Proto jsme nakonec zveřejnili i celé živé video – teď je na našem YouTube kanálu.


Abych nezapomněl… Já vás poslouchám již od roku 2017, kdy mě vaše nahrávka „Anatomy of Loss“ doslova uhranula. Stal jsem se vaším fanouškem a rád se k vaší hudbě vracím. Pokaždé, když se potřebuji zastavit, zpomalit, srovnat si myšlenky v hlavě, tak patříte mezi velmi častou volbu. Nicméně, to jsem já, spousta našich čtenářů vás nezná. Můžeš nám prosím kapelu představit? Kdy a jak vlastně vznikl nápad hrát doom death metal? Proveď nás prosím historií THE CRAWLING.

To je úžasné slyšet a je nám ctí, že s námi zůstáváte od Anatomy of Loss.
The Crawling začali koncem roku 2015. Zavolal mi starý kamarád, kterého jsem roky neviděl, a navrhl, abychom si pro zábavu zahráli death metal. Sešli jsme se a zahráli si Entombed a Bolt Thrower. Po tom jamu jsem cítil, že na tom něco je, tak jsme přivedli další hudebníky a začali pořádně.

Přechod k doom death metalu se odehrál přirozeně. Jsem velkým fanouškem tohoto žánru – My Dying Bride, Katatonia, Anathema, Novembre, Decomposed – a seznam by mohl pokračovat. Tento vliv je tak hluboce zakořeněn v mém stylu psaní, že vlastně neexistovala žádná jiná možnost. Musel to být doom death.

Od té doby jsem prostě psal dál a sledoval, kam povede cesta. To vedlo k singlům, EP, albům, videím a stovkám koncertů v mnoha zemích. Bylo to neuvěřitelné.

Pojďme k novému albu „Live in Belfast MMXXIV“. Víš, co se mi hrozně líbí? Zvuk! Mívám hodně často u záznamů živých vystoupení problém, že je vše až příliš vyčištěno, někde jsem se setkal i s doplňováním potlesku apod. Nerad o takových albech píšu, ale u vás jsem velmi spokojen. Zvuk je velmi autentický, syrový a chladný. Jak jste nahrávali a kdo je podepsán jako zvukový inženýr?

Jsem opravdu rád, že na tebe zvuk zapůsobil. Chtěli jsme, aby to působilo živě – ne vyleštěně k smrti. Přístup byl jednoduchý: použít mikrofony v místě konání a přijímat signál přímo od pultu. Slyšíš to, co se dělo v danou noc. Nic přidáno. Nic odebráno.

Koncert nahrával Brian Collins a já jsem se postaral o mix a mastering. Udržel jsem to minimalistické: základní ekvalizér, lehká komprese a mastering. Žádné overdubing. Žádné opravy.

Bylo tu pokušení to upravit, ale rozhodl jsem se proti tomu. Je jasně slyšet, jak mi během Sparrow na dva takty vypadne kytara kvůli technickému problému – ale to je pravda. To je heavy metal. Syrový a nefiltrovaný. Taky mě to pronásleduje… lol


Jak jste sestavovali setlist na koncert? Hráli jste jen ověřené písně, o kterých víte, že „fungují“ nebo jste si připravili i něco speciálnějšího?

V setlistu jsme se zaměřili na náš nejsilnější materiál, s velkým důrazem na nejnovější album All of This for Nothing. Jsou tam písně, které lidé očekávají – The Right to Crawl, Wolves and the Hideous White – takže je nikdy nevynecháme.

Zařadili jsme také Another Vulture, která vyžadovala hodně zkoušek, protože je to složité se všemi těmi změnami, zejména s vokály. Slyšíte, že se trochu trápím – ale je to upřímné.

Proč právě Belfast? Znamená to, že je tam vaše domovská scéna? Máte tam nejvíc fanoušků? V jakém klubu se vlastně nahrávalo? Mimochodem, můžeš nám doporučit, kam v Belfastu zajít na dobrou muziku? Na pivo (a za holkama😊)? Kde se scházejí metalisté?

Ano, Belfast je náš domov. Tam kapela vyrostla a zde jsme si vybudovali základy s lidmi, kteří nás podporovali už od začátku. Nahrávání probíhalo v The Limelight 2, známém belfastském klubu, který hostí spoustu metalových kapel na turné.

Co se týče scény - upřímně řečeno, spousta hudebních klubů v průběhu let zanikla a já jsem taky starý a teď už se s ní úplně nebavím! Nicméně Voodoo je asi nejlepší místo v Belfastu na živou hudbu a pár piv. Pokud se tam někdy podíváte, stojí za to ho navštívit.


Netuším, jak to máš nastavené ty, ale já jsem starý fanoušek metalu, který poslouchá hudbu hlavně srdcem. Kapela do mě musí doslova zaseknout svůj dráp, dostat se mi do hlavy. Musí mě bavit jako celek. Jak hraje, ale i jak působí jako lidé. Hodně záleží i na textech. Kde pro ně bereš inspiraci? Jsou to knihy, filmy, život?

Silně se ztotožňuji s tím, co jsi řekl o naslouchání srdcem. Hudba nese poselství, příběhy a ponaučení – zejména ve stylech, které poslouchám nejčastěji.

Veškerá hudba The Crawling je inspirována lidmi. Neustále pozoruji lidské chování a interakce. Fascinuje mě láska, smrt, ztráta a to, jak se s těmito věcmi lidé vyrovnávají. Vždy píšu ze zkušenosti – někdy z vlastních obav a myšlenek, jindy z věcí, kterými jsem viděl procházet jiné.

O Irech koluje spousta vtipů a příběhů. Bohužel, ve vaší krásné zemi jsem nikdy nebyl. Chtěl bych se k vám podívat, patří to mezi mé sny. Rád sleduji nejen vaši hudební scénu, ale i dokumenty o přírodě, o historii. Myslíš si, že se všechno tohle nějak promítlo i do vaší hudby? Ta pochmurnost, smutek, nostalgie, melancholie, tvrdohlavost?

Hudba je vždycky formována tím, odkud pocházíte. Irsko může být šedé, chladné, drsné a ubohé – což mi vlastně pomáhá. Většinou píšu v noci, ale naše počasí umožňuje snadno se do tohoto smýšlení dostat i přes den.

Nicméně, Irsko může být i krásné. Trávím hodně času na pobřeží, kempováním, poblíž moře. Miluji to. Proto jsme videoklip k písni Bound to the Negative natočili na pláži – zachycuje jak bezútěšnost země, tak atmosféru textu.


Osobně jsem začínal s metalem někdy kolem roku 1987. Párkrát jsem se pokoušel i hrát, ale neměl jsem zkrátka dost sebekázně a asi i talentu. Jak jste začínali vy, jako muzikanti? Kdy jsi vzal do ruky poprvé kytaru, mikrofon, bicí? Jaký byl první navštívený koncert? A na jakém si poprvé hrál? Máš nějaké oficiální hudební vzdělání?

K metalu jsem se dostal zhruba ve stejnou dobu jako ty – koncem 80. let – začal jsem s Mötley Crüe, poté, co jsem vyrůstal obklopen rockovými kapelami jako Status Quo, Bruce Springsteen, Pink Foyd, které poslouchal můj táta.

Pamatuji si, jak jsem byl na house party, kde jeden chlápek hrál na kytaru Fade to Black. Znělo to přesně jako na kazetě. Ten okamžik mě ohromil. Požádal jsem ho, aby mi ukázal, jak se hraje, prosil jsem rodiče o kytaru a to bylo vše.

Můj první koncert byl Faith No More s Prong v roce 1990. Neuvěřitelná show – Prong byli předskokani a Faith No More byli v nejlepší formě s Jimem Martinem stále na kytaru, hned po vydání The Real Thing. Moje první živé vystoupení bylo kolem roku 1994 v malém country baru poblíž domu mých rodičů. Hráli jsme death metal. Nedopadlo to dobře. Místní na to rozhodně nebyli připravení.

Nikdy jsem neměl formální hudební vzdělání ani lekce. Jen mi kamarádi ukazovali skladby. Nejsem disciplinovaný kytarista – upřímně řečeno, kytara mě někdy nudí. Chci jen psát písničky.

 

Povídáme si tu hlavně o vašem novém živém albu z Belfastu. Jak jste na tom ale s koncerty všeobecně? Baví vás hrát naživo? U nás v Čechách se doom death metalu příliš nedaří, moc lidí na něj nechodí, ale možná je to v závěru dobře. Aspoň přijdou opravdu jen pravověrní fanoušci. Ti opravdoví. Jak je tomu u vás v Irsku? Chodí hodně lidí? Podporují kapely?

Naprosto miluji hraní naživo. Je to nejlepší na tom být v kapele, obzvlášť v téhle. To propojení v místnosti, kdy lidé opravdu chápou, co děláte – to je silné.

Doom death ale není populární a návštěvnost může být malá. Někdy to do sebe zapadne, někdy ne. Ale když se v místnosti sejde 50–100 lidí, kteří to pochopí a nechají se ponořit do hudby, je to neuvěřitelné. Taková intimita je privilegium.

Irsko je obecně vstřícné, zejména undergroundová scéna. Máme také malou skupinu skalních fanoušků, kteří se na nás chodí dívat, ať už hrajeme kdekoli – to mě pořád ohromuje. Máme velké štěstí.

 

Co pro tebe vlastně znamená muzika? Proč právě doom a death metal? Je to pro tebe relax, koníček nebo životní styl? Třeba já to mám tak, že poslouchám vlastně pořád něco. Jsem ten starý blázen se sluchátky na uších. Nedovedu si vůbec život bez nových alb, bez koncertů, představit. Jak to máš nastavené ty?

Hudba je pro mě emoce převedená do zvuku. Doom death to dokonale vystihuje. Můj emocionální rozsah se pohybuje někde mezi smutkem, lítostí a frustrací – a tento žánr do tohoto prostoru přesně zapadá.

Metal je pro mě životní styl. Určuje, jak žiji, uvolňuje mě, vede mě, rozptyluje mě a pohlcuje mé pocity. Bez něj bych byl ztracený. I když nehraji naživo, pořád píšu. Mám obrovské množství nevydaného materiálu.

Většinou poslouchám na sluchátkách – jen tak se cítím dostatečně pohlcující.

 

Jedna klasická, ale nezbytná otázka. Co chystají THE CRAWLING v nejbližších měsících? Co nové skladby? Tvoříte? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…

Momentálně píšeme nový materiál a snažíme se něco vydat co nejdříve. Ještě si nejsme jisti, jestli to bude album, nebo EP – alba miluji, ale mluvili jsme o obou možnostech. Taky už máme nahranou speciální akustickou skladbu a stále vymýšlíme, co s ní.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás podporují – fanouškům, promotérům, klubům, vydavatelstvím – všem, kteří chodí na koncerty, kupují si zboží a skutečně rozumí hudbě. Znamená to pro nás všechno.

Je ti asi jasné, co teď udělám. Půjdu ven. V lese krásně mrzne. Máme tu kousek za městem jeden starodávný lesní hřbitov. Nasadím si sluchátka, pustím vaše nové album a rozplynu se ve věčnosti. Chtěl bych ti moc poděkovat za rozhovor, za vaši muziku a popřát vám do budoucna co nejvíc inspirace, prodaných nahrávek i vyprodané koncerty. Ať se vám daří i v soukromých životech!

Děkujeme, že jste si udělali čas a podpořili nás, opravdu si toho vážíme. A hlavně jsem rád, že jste naši hudbu objevili a rozumíte jí. The Crawling nejsou pro každého a ani by neměli být.








---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 1. února 2026

Recenze/review - THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV (2026)


THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV
CD 2026, Grindscene Records

for english please scroll down

Někde mezi smutkem, bolestí a beznadějí. V naprosté tmě a chladu. Tak jsem se cítil, když jsem kráčel temnými ulicemi našeho města a poslouchal jsem nové živé album tmářů THE CRAWLING. Kolem mě se válela krvavá mlha smíchaná se smogem. Továrna, ke které jsem směřoval, připomínala onen svět. Stačilo několik tónů, první riff, melodie a začal jsem křičet do tmy. Nejednou jsem nebyl v zimním městě na západě České republiky. Stál jsem uprostřed davu, v Belfastu a všemi póry svého těla vnímal muziku, která mi již několik let koluje v žilách.

Určitě to znáte. Člověk se stane fanouškem nějaké kapely postupně. Nejdříve jen tak nesměle ochutná, stráví s jejich hudbou několik večerů, kráčí s ní ulicemi nebo jen tak, po lesních pěšinách. O THE CRAWLING jsem již psal (odkazy na recenze najdete dole pod dnešním článkem). Pánové do mě zasekli svůj ostrý dráp a už mě nikdy nepustili. O živých záznamech moc nepíšu, zde ale udělám výjimku. Nové album totiž hoří zevnitř, i když je doomově mrazivé i death metalové surové. 


Když jsem "Live in Belfast MMXXIV" poslouchal, tak jsem byl opravdu na koncertě. Mezi fanoušky stály i pradávné stíny mých kamarádů, kteří již nejsou mezi námi. Mívám to takhle pokaždé. Podobné akce si neskutečně užívám, navíc THE CRAWLING patří mezi smečky, které jsou velmi opravdové, ryzí, autentické. Zkrátka a dobře, jejich hudbu jim věřím, neskutečně si ji užívám, stala se i mojí součástí. Líbí se mi zvuk, který je takový, jaký jej můžete na živém vystoupení opravdu zažít. Připadá mí (snad se nemýlím), že nebyl nijak zbytečně upravovaný. Řekni mi kamaráde, v jakém rytmu tepe tvoje srdce, ptal jsem se sám sebe, když jsem neustále přidával hlasitost. Všechno ostatní šlo stranou. Vracel jsem se domů a pokaždé se těšil, až si sednu, zapnu znovu play a otevřu si nějakou dobrou knihu. Tyhle chvíle jsou pro mě velmi důležité, nutné, abych se nezbláznil v současném podivném světě. Jako asi každý se potřebuji zastavit, zpomalit a srovnat si myšlenky. Tohle album je pro tyto vzácné a nebál bych se napsat terapeutické chvíle více než vhodné. Skladby se valí kupředu jako lavina z kamení, starých kostí a děsivých vzpomínek. Jsem jenom já a tahle nahrávka. Nic kolem mě neexistuje. Jsi fanoušek třeba takových NOVEMBER´S DOOM, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, KATATONIA, OFFICIUM TRISTE, EVOKEN, SENTENCED, BOLT THROWER, ENTOMBED? Posloucháš dávno hudbu hlavně srdcem? Potom je tahle deska určena i pro tebe. Někde mezi smutkem, bolestí a beznadějí. V naprosté tmě a chladu. Tak jsem se cítil, když jsem kráčel temnými ulicemi našeho města a poslouchal jsem nové živé album tmářů THE CRAWLING. A teď mě prosím už nechte být, má slova stejně nestačí, lepší je jen tak sedět, být, existovat a poslouchat. Děkuji. Dokonalá esence smutku, chladu, tmy a beznaděje, která se vám dostane do podvědomí! Koncert, který se stal pro mě niterným obřadem! 


Asphyx says:

Somewhere between sadness, pain, and despair. In complete darkness and cold. That's how I felt as I walked through the dark streets of our city listening to the new live album by THE CRAWLING. A bloody fog mixed with smog swirled around me. The factory I was heading for resembled that world. A few notes, the first riff, the melody, and I started screaming into the darkness. Suddenly, I was no longer in a winter town in the west of the Czech Republic. I was standing in the middle of a crowd in Belfast, feeling the music that had been flowing through my veins for several years with every pore of my body.

I'm sure you know the feeling. You gradually become a fan of a band. At first, you just tentatively sample their music, spend a few evenings with it, walk the streets or forest paths with it. I've already written about THE CRAWLING (you can find links to reviews below today's article). These guys dug their sharp claws into me and never let go. I don't write much about live recordings, but I'll make an exception here. The new album burns from within, even though it's doom-like and death metal raw. 


When I listened to "Live in Belfast MMXXIV", I really felt like I was at the concert. Among the fans were the ancient shadows of my friends who are no longer with us. I always feel this way. I enjoy events like this immensely, and THE CRAWLING is one of those bands that is very genuine, pure, and authentic. In short, I believe in their music, I enjoy it immensely, and it has become a part of me. I like the sound, which is just like what you would experience at a live performance. It seems to me (I hope I'm not mistaken) that it hasn't been unnecessarily edited. Tell me, my friend, what rhythm does your heart beat to, I asked myself as I kept turning up the volume. Everything else faded into the background. I would come home and look forward to sitting down, turning on the player again, and opening a good book. These moments are very important to me, necessary for me not to go crazy in today's strange world. Like everyone else, I need to stop, slow down, and gather my thoughts. This album is more than suitable for these precious and, I would dare say, therapeutic moments. The songs roll forward like an avalanche of rocks, old bones, and terrifying memories. It's just me and this recording. Nothing else exists around me. Are you a fan of bands such as NOVEMBER'S DOOM, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, KATATONIA, OFFICIUM TRISTE, EVOKEN, SENTENCED, BOLT THROWER, ENTOMBED? Have you been listening to music mainly with your heart for a long time? Then this album is for you. Somewhere between sadness, pain, and despair. In complete darkness and cold. That's how I felt when I walked through the dark streets of our city listening to the new live album by THE CRAWLING. And now, please leave me alone, my words are not enough anyway, it's better to just sit, be, exist, and listen. Thank you. The perfect essence of sadness, cold, darkness, and despair that will get into your subconscious! A concert that became an inner ritual for me!


about THE CRAWLING on DEADLY STORM ZINE:




Track Listing:
1. Intro
2. March of the Worm
3. Sparrow
4. Thy Nazarene
5. The Right to Crawl
6. Another Vulture
7. An Immaculate Deception
8. Bound to the Negative
9. Wolves and the Hideous White
10. Rancid Harmony
11. Outro

band:
Bass / Vocals: Adrien Crozet
Guitar / Vocals: Andy Clarke
Drums: Gary Beattie



úterý 8. srpna 2023

Recenze/review - THE CRAWLING - All of This for Nothing (2023)


THE CRAWLING - All of This for Nothing
CD 2023, GrindScene Records

for english please scroll down

Poslední roky, když mám v létě volno, tak se ochladí o několik stupňů a prší. Nevadí mi to, rád se toulám v lesích, rád chodím v dešti. Nasávám pach rozkládajícího se listí, sleduji stopy lovců i jejich obětí. Promoklý na kost se schovávám před světlem. Od první chvíle, když se narodíme, tak čekáme na smrt. Někdy nás přepadne smutek, protože jednou zemřeme a zůstane po nás jenom mlhavý otisk. Právě v těchto chvílích, v momentech, kdy mám splín, poslouchám nahrávky jako je "All of This for Nothing". Mají v sobě velmi podobné nálady, jakýsi těžko uchopitelný smutek.

THE CRAWLING jsou hrdou, vznešenou kapelou ze severu Irska. Novinku poslouchám stále dokola a venku nepřestává pršet. Sleduji přes okno kapky, dopadající na cestu a představuji si přízraky, které mě přijdou navštívit. Děje se to tak pokaždé, když je v mém přehrávači kvalitní doom death metal. Irové jej umí na výbornou, to vám je doufám jasné. 


Zkuste někdy navštívit hřbitov, když je ošklivé počasí. Jen vy, nemrtví a hudba, která v těchto místech krásně vynikne. Pánové patří do stejných katakomb jako kapely typu NOVEMBER´S DOOM, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, KATATONIA, OFFICIUM TRISTE, EVOKEN, SENTENCED, ale i BOLT THROWER, ENTOMBED. Ponuré, šedivé melodie se plazí pomalu kupředu, jako jedovatý had, který vás uhrane. V rychlejších pasážích jsou lámány kosti. Skladby jsou napsány s velkým citem a elegancí. Pokud máte rádi smutný a chladný zvuk, pokud se rádi díváte na obrazy, u kterých mrazí (autorem je Travis Smith), budete se u téhle desky houpat spokojeně do rytmu jako já. Podepisuji vlastní krví, že tenhle styl se nedá naučit, musíte jej mít v sobě, hluboko v srdci. Musíte jím být nasáklí, jako zkaženou krví. Hudba je vždy o emocích, o náladě a THE CRAWLING vás vezmou na dlouhý výlet do říše stínů. "All of This for Nothing" je albem, které má v sobě něco magického. Chodil jsem ulicemi, když pršelo a těšil se, až bude úplná tma. Někteří z nás jsou jen prázdné schránky bez duše, čekající na smrt. Stejně jako asi každý, bývám někdy smutný. Těším se na dobrou knihu, až bude venku pršet a na samotu. Právě v těchto chvílích vyniklo album nejvíce. Stalo se pro mě velmi osobním. Při každém setkání se zastavil čas a já se ocitl mimo náš svět. Díval jsem se na lidi, jdoucí rychle za svým cílem, usmíval jsem se a stále přidával hlasitost. Poslední roky, když mám v létě volno, tak se ochladí o několik stupňů a prší. Nevadí mi to, rád se toulám v lesích, rád chodím v dešti. Nasávám pach rozkládajícího se listí, sleduji stopy lovců i jejich obětí. Promoklý na kost se schovávám před světlem. THE CRAWLING mi byli vždy skvělými průvodci záhrobím! Sychravý, pochmurný doom death metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách!


Asphyx says:

For the last few years, when I have the summer off, it cools down a few degrees and rains. I don't mind, I like to wander in the woods, I like to walk in the rain. I take in the smell of decomposing leaves, follow the tracks of hunters and their victims. Soaked to the bone, I hide from the light. From the first moment we are born, we wait for death. Sometimes sadness overwhelms us, because one day we will die and only a vague imprint will remain. It's in those moments, in those moments when I'm full, that I listen to records like "All of This for Nothing". They have a very similar mood, a kind of hard-to-grasp sadness.

THE CRAWLING are a proud, noble band from the north of Ireland. I've been listening to the new album over and over and it won't stop raining outside. I watch the drops falling on the road through the window and imagine the ghosts that will come to visit me. It happens every time there is good quality doom death metal in my player. The Irish are good at it, I hope you know that.


Try visiting a cemetery sometime when the weather is nasty. It's just you, the undead and the music, which stands out beautifully in these places. Gentlemen belong to the same catacombs as bands like NOVEMBER'S DOOM, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, KATATONIA, OFFICIUM TRISTE, EVOKEN, SENTENCED, but also BOLT THROWER, ENTOMBED. The gloomy, grey melodies crawl slowly forward, like a poisonous snake that will bite you. Bones are broken in the faster passages. The songs are written with great feeling and elegance. If you like a sad and cold sound, if you like to look at images that give you chills (the author is Travis Smith), you'll find yourself swaying contentedly to the beat with this record, as I did. I sign with my own blood that this style can't be taught, you have to have it in you, deep in your heart. You have to be soaked in it, like tainted blood. Music is always about emotion, about mood, and THE CRAWLING take you on a long trip into the shadow realm. "All of This for Nothing" is an album that has something magical about it. I walked the streets when it was raining and looked forward to complete darkness. Some of us are just empty shells without souls, waiting to die. Like everyone, I'm sad sometimes. I look forward to a good book when it's raining outside and being alone. It's in these moments that the album stands out the most. It became very personal for me. Every time we met, time stood still and I found myself out of our world. I watched people walking fast towards their destination, smiling and turning up the volume. For the last few years, when I have the summer off, it cools down a few degrees and rains. I don't mind it, I like to wander in the woods, I like to walk in the rain. I take in the smell of decomposing leaves, follow the tracks of hunters and their victims. Soaked to the bone, I hide from the light. THE CRAWLING have always been my great guides to the beyond! Cold, gloomy doom death metal that freezes your blood in your veins!



Recenze/review - THE CRAWLING - Anatomy Of Loss (2017):


tracklist:
1. March of the Worm
2. Another Vulture
3. Thy Nazerene
4. Bound To the Negative
5. Leaving The Skin
6. A Light We Cannot See
7. Sparrow

Line-up:
Stuart Rainey - Bass/Vocals
Gary Beattie - Drums
Andy Clarke - Guitar/Vocals



TWITTER