Ptáčátko - Søren Sveistrup
2025, Kniha Zlín
Občas trnu nad tím, co se děje v některých rodinách a mezi dětmi. Mám to z první ruky, manželka je učitelka. Mnohokrát by některé příběhy vystačily klidně na jednu z knih, které tak rádi čteme. Bývá mi smutno, zla je mezi lidmi tolik, že to je až neuvěřitelné. Začíná to na základních školách, pokračuje na středních. Drobné posměšky, které pak v některých hlodají celý život. Děti dokáží být hodně kruté. Vzpomínám si na svá mladá léta, kdy jsem byl jako jeden z mála brýlatý. Co já si kvůli tomu zkusil. Nečti, už takhle nic nevidíš, říkávali mi spolužáci i mnozí dospělí. Nějak jim nedocházelo, že jsem se s oční vadou už narodil, že jsem trávil dlouhé hodiny s rozkapanými oky, s hnusným okluzorem na brýlích. Zmatený a poloslepý jsem klopýtal při sportu. Ale nedal jsem se. Byl jsem jak mladý indián, bez bázně a hany jsem bojoval za spravedlnost. Když mě někdo urazil nebo se posmíval už moc, tak jsem se popral. Vyhrával jsem ale i prohrával, asi jako tenkrát každý.
Každopádně, Ptáčátko, abychom se k němu taky dostali, je od autora vám určitě známého Kaštánka. Pokud jste knihu četli a nebo viděli alespoň skvělý seriál na Netflixu, tak asi tušíte, jakým stylem autor píše. Ano, i letošní počin je napínavý, temný a chytne vás rovnou za pačesy. V Kodani řádí sériový vrah. Je bestiální a tentokrát velmi využívá kyberprostor. Ihned jsem si vzpomněl na pokusy o sebevraždy mladých dívek od manželky ze třídy, kterým řekl někdo něco hnusného na sociálních sítích. Normální holky, které by za nás byly v pohodě, jsou dnes uzlíky plnými nervů. Prožíváme divnou dobu, s obrazovkami neustále před obličeji. Vidím to u vlastní neteře a můžu vám říct, že je v tom něco hodně děsivého. Většina jejích vrstevníků je snad v pohodě, ale ti slabší nebo ti, kteří mají horší startovací podmínky k životu, jsou jak ovládaní na dálku. Myslím si, že si tu hrajeme s něčím hodně nebezpečným. Když se totiž dostanou (a že se to stává častěji než si myslíte) nové technologie do rukou někoho zlého, následky bývají nezměrné.
Søren Sveistrup dokáže velmi dobře budovat napínavou atmosféru. Kaštánka jsem miloval, knihu si i po letech hodně pamatuji a u Ptáčátka to mám nastavené hodně podobně. Znáte to, člověk přijde domů, už ze všech těch počítačů a neustálého ruchu v otevřené kanceláři sotva chodí (někdy fakt závidím řemeslníkům, i když moc dobře vím, že každé má svoje). Zahlcen zbytečnými informacemi, usedám ke knize a naplno se ponořím do příběhu. Už nejsem v Plzni, ale toulám se Kodaní, ve které jsem nikdy nebyl (pochválena budiž umělá inteligence a mapy, které mi byly tentokrát průvodcem ve chvílích, kdy jsem potřeboval trošku poradit se zeměpisem a reáliemi). Nevím o světě kolem sebe. Neodpovídám na otázky, jsem ve svém krásném světě knih. Je to hodně temný příběh, je to fakt jízda od začátku do konce. Tohle je přesně odrůda severské krimi, kterou mám tolik rád. Mrazilo mě v zádech, tuhla krev v žilách a ano, chvílemi jsem si i trošku bál.
Krvavé kořeny a frustraci hledejme spolu s agentem Europolu Markem Hessem a Naiu Thulinovou hluboko v minulosti, na jednom školním výletě. Proto jsem o tom mluvil i v úvodu dnešního knižního tipu. Měl jsem asi velkou kliku, že na druhém stupni základní školy jsme měli skvělou partu. Hlavně holky byly úžasné a na nás, uhrovaté puberťáky byly hodné a milé. Tak, jak jsem se s nimi nasmál, jsem se pak už asi v žádném jiném kolektivu neřechtal. Přechod na chlapeckou střední školu, která byla spíše komunistickou vojnou, než studiem, nevzpomínám moc rád. Měl jsem tam jen pár kamarádů a nebavila mě. Uzavřel jsme se tenkrát do své metalové ulity a trávil víc času s partou venku. Stalo se tenkrát spousta i zlých věcí, ale nic tak hrozného, jako v téhle knížce. Chci tím říct, že frustrace se rodí v dětství a i když se mnohdy snažíme děti chránit jako oko v hlavě, tak se některým problémům nevyhnete. Ono je pak vždycky spíš důležitější, jak se zachováte, než jaké máte zaručeně dobré záměry a rady. Děti přebírají naše modely chování.
Zvláštní nebo spíš již tradiční je, že jsem nad knihou dlouho přemýšlel. Dočetl jsem ji přesně ve chvíli, kdy začalo sněžit. Díval jsem se na temnou ulici a přemýšlel, co se asi odehrává v osvícených oknech naproti v domě. Určitě se mnozí (a doufám, věřím, že většina) smějí, žijí, milují se, spí, koukají na filmy nebo si čtou jako já. Snad tam nesedí v koutě moc ublížených, frustrovaných jedinců. Zítra je sobota, už několik hodin mám telefon hozený v koutě. Chci se projít do lesa, jen tak pokecáme, probereme tuhle knížku a budeme rádi, že jsme, že se máme rádi, že je nám fajn. Jsem moc vděčný za vaši přízeň. Víte co je pak úplně nejlepší? Když potkám nějakého knihomola/lku i naživo. To byste nás pak měli vidět. Ptáčátko se fakt povedlo. Doporučuji a děkuji za pozornost. Mějte se co nejlépe.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V Kodani řádí bestiální sériový vrah. Nemá jinou zbraň než telefon, přesto své oběti dokáže dovést až na pokraj šílenství. Jeho ohavné zločiny opět svedou dohromady agenta Europolu Marka Hesse a Naiu Thulinovou, která opustila oddělení vražd, aby se mohla věnovat nové práci v oblasti kyberkriminality. Stopy směřují k dosud nevyřešené vraždě, ale skutečná odpověď leží hluboko v minulosti, kdy se jeden nevinný školní výlet změnil v noční můru… Zdá se, že zlo nezmizelo – a to nejhorší má teprve přijít.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
