Někdy si říkám, jestli není lidský rod na Zemi spíše omylem. Nikdo jiný nedokáže způsobit ostatním tolik bolesti, tolik strachu a beznaděje. Jakoby existoval ještě jeden svět, ze kterého občas vystoupí temné stíny, zlí našeptávači, které nám říkají, abychom udělali něco ošklivého. Alespoň tak na mě působí nové album španělských black death metalistů ATREXIAL. Opět se jedná o chladnou a temnou poctu všem démonům. Kolem mých nohou se plazí jedovatí hadi. Dívají se mi do očí. Jsem uhranutý, prokletý, přesně jako muzika na nové desce.
Je to děsivý obřad, je to noční můra, ze které když se probudíte, nebudete ještě dlouhou dobu vědět, jestli je realita opravdu tak krutá. Skvěle napsané, magicky podmanivé motivy, atmosféra plná chladu a strachu. Album jsem poslouchal nejlépe o samotě, v dávno opuštěných chrámech. Padám do hlubiny!
Někdy si představuji, že jsem zemřel a jdu k poslednímu soudu. Kolem jsou na stěnách přikována těla hříšníků, vzduch je těžký a smradlavý. Potom zazní v nekonečných chodbách podzemí první riff, první melodie. A já zase jednou vím, že moje kroky budou směřovat dolů, do pekla. Jakoby mi někdo vrazil do lebky obrovský trychtýř. Z vesmíru, odněkud z jiné dimenze, do mé hlavy proudí obrovská temná energie. "The Serpent Abomination" se pro mě stalo velmi návykovým albem. Vracel jsem se k němu nejlépe v noci. Užíval jsem si parádní zvuk, s chutí se díval na obal, ale hlavně si vychutnával jednotlivé pasáže. Je to jako napít se z jedovatého kalichu poznání. Pokud máte rádi kapely jako BEHEMOTH, VADER, HATE, BELPHEGOR, SETRHERIAL, DARK FUNERAL, SARGEIST, myslím, že budete spokojeni jako já. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají jasný cíl. Utopit vás v nekonečných močálech věčnosti. Atmosféra je opravdu velmi mrazivá, syrová. Zajímavá je i určitá melancholie, zvláštní odér, energie chcete-li, která se prolíná jednotlivými songy jako jedovatý břečťan. Je to masivní zeď z ostrých riffů, mocného vokálu a zničujících bicích, která na vás spadne a rozdrtí vás na prach. Jak jsem již zmiňoval, svět je občas zvláštní místo k životu. Příliš mnoho bolesti, příliš mnoho strachu. Raději se zavírám do své kobky a poslouchám novou desku od ATREXIAL. Myslím si, že se opravdu povedla. Jakoby existoval ještě jeden svět, ze kterého občas vystoupí temné stíny, zlí našeptávači, které nám říkají, abychom udělali něco ošklivého. Zlověstný, mocný, mrazivý black death metal, který dokáže probudit ty nejděsivější démony! Povstanou duše všech prokletých!
Asphyx says:
Sometimes I wonder if the human race on Earth is not rather a mistake. No one else can inflict so much pain, so much fear, so much despair on others. It's as if there's another world from which dark shadows occasionally emerge, evil whisperers telling us to do something nasty. At least that's how the new album of Spanish black death metallers ATREXIAL affects me. Once again it is a cold and dark tribute to all demons. Poisonous snakes slither around my feet. They stare into my eyes. I am bewitched, cursed, just like the music on the new album.
It's a terrifying ritual, a nightmare that when you wake up, you won't know for a long time if reality is really that cruel. Brilliantly written, magically captivating themes, an atmosphere full of coldness and fear. I listened to the album best alone, in long-abandoned temples. I fall into the depths!
Sometimes I imagine I've died and I'm going to my last judgment. The bodies of sinners are nailed to the walls around me, the air is heavy and smelly. Then, in the endless corridors of the underground, the first riff, the first melody. And once again I know that my steps will go down to hell. It's as if someone has shoved a giant funnel into my skull. From outer space, from somewhere in another dimension, a huge dark energy is flowing into my head. "The Serpent Abomination" became a very addictive album for me. I used to come back to it best at night. I was enjoying the awesome sound, looking at the cover with relish, but most importantly enjoying the individual passages. It's like drinking from a poisonous chalice of knowledge. If you like bands like BEHEMOTH, VADER, HATE, BELPHEGOR, SETRHERIAL, DARK FUNERAL, SARGEIST, I think you will be as satisfied as I am. The songs are written very well, they have a clear goal. Drown you in the endless swamps of eternity. The atmosphere is really very chilling, raw. What is interesting is a certain melancholy, a strange odor, an energy if you will, that permeates the songs like poison ivy. It's a massive wall of sharp riffs, powerful vocals and devastating percussion that comes crashing down on you and crushes you to dust. As I mentioned before, the world is a strange place to live in sometimes. Too much pain, too much fear. I prefer to shut myself in my dungeon and listen to the new ATREXIAL record. I think it's really good. As if there is another world from which dark shadows occasionally emerge, evil whisperers telling us to do something nasty. Sinister, powerful, freezing black death metal that can awaken the most terrifying demons! The souls of all the damned will rise!
Ave VRYKOLAKAS! Greetings to the catacombs of Singapore! As I was preparing for this interview, I found all the albums I have from you guys over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first record that made it to us was "Spawned from Hellfire and Brimstone" from 2004. You know what's interesting? I haven't found a single weak record in your entire discography. How is that possible? Do you have a recipe for that? You've kept the bar of quality so high for so many years.
Greetings Jakub! Let us start by thanking you for the opportunity to appear in Deadly Storm Zine. Czech Republic holds a special in our blackened hearts as we had a lot of contacts from there as well as Slovakia. We were admiring bands such as MASTER’S HAMMER, ROOT and then INTERVALLE BIZARRE, ALIENATION MENTAL and KRABATHOR. Thank you for the kind remarks about our releases. To be very honest with you, as a show of respect for someone who have been doing the zine for many years and therefore crossing paths with thousands of amazing bands from around the world, if VRYKOLAKAS ever sounded great, it is mainly because of all the great bands that influenced us when we were growing up. Since the beginning for me as the main songwriter of the band, I had always wanted VRYKOLAKAS to sound like the bands I truly admire. So if anyone were to say, „VRYKOLAKAS is a carbon copy of this band or that band!“ then I would be proud to say we have achieved what we wanted all along – to sound exactly like our influences. Back in the 1990s, you will find this phrase being used when a band is compared to a well-known band from another country, for example, ABHORER was once described as Singapore’s answer to SARCOFAGO. So, we were waiting anxiously for anyone to say, „VRYKOLAKAS is Singapore’s answer to GRAVE or INCANTATION or IMMOLATION“ or many more bands we admired. The recipe is to include as many influences into one song and across the songs in our albums. The many riffs, each sounding like our favourite bands, is sandwiched into one song, garnished with a bridge or interlude sounding like yet another of our favourite bands and the resulting dish sounds great because the listener gets reminded of the many great bands that they have been listening to in one song or throughout the album.
The album "Nocturnal Dominion of Death" is out and it's immediately become one of my most played albums. Listening to it, you feel like you're back on a timeline to the '90s. It is excellent! How was it made? And how does VRYKOLAKAS actually create new material?
We are glad that you enjoyed this album, Jakub! The negative part of our songwriting is I believe we are not able to move away from the 1990s! We may be amazed by the newer and current bands with all the new ideas they bring along, but those ideas don’t sit well in our hands. In the creation of our songs and albums, I am always thinking of riffs and putting together ideas for a song. Most of the time, my thoughts would manifest into a set of 3 to 4 riffs which means 30% of a song is done. Then, I would record this set of riffs on my voice memo app in my iPhone and leave them over a days. I actually have many „30%“ songs recorded in my iPhone. I will then try to put them together, maybe 3 sets of them and see whether they flow logically in terms of arrangement, the continuation of the ending and beginning notes and also whether the parts are playable continuously. While I write these songs, I would also imagine the drum patterns and then explain the ideas to Edi, our drummer. For the past 2 albums, we were aiming to produce a heavy and brutal album without relying on blast beats. Eventually, all these ideas are brought into the recording studio. The album recording always starts with my guitars guided by metronomes. And then from there, even before the drum patterns are laid down, we try to have a sense of the songs from the arrangement and duration of each parts and riffs. We always make mistakes and sometimes we use the mistakes and turn them into a bridge or a surprise element in the song. At this point, we were turning all the mistakes we made into opportunities to make that part of the song interesting. At the end of the recording of this album, we felt that we have produced our best album so far and there is always the worry that we will not be able to replicate the quality. But we’ll see...
I always liked the sound of your albums. "Nocturnal Dominion of Death" is no exception. How did you achieve such a dusty and dense sound? Does it look to me like it was recorded in analogue or am I wrong? Interestingly, I find the sound of the recording very similar to the previous record "The Necromantic Revocation". Do you have a lot of say in how the record should sound or do you leave it to the sound masters?
I must say that nowadays my responses to interviews are truthful confessions. So here is another confession: After all the tracks are recorded, vocals and chorus and leads and solos, we leave the mixing job solely to the engineer. We only need to say, „Make it sound „crushing!“ and we will only get to listen to the initial mix one or two months later. I guess you can say we are trusting in nature. But we know the engineers well, they are friends, we know their abilities and creativity, and they know what VRYKOLAKAS wants in our death metal designs. „The Necromantic Revocation“ was recorded at TNT Studios where the engineer will always set the initial sound for us. That means right from the tracking part, we can already sense how the end product would sound like. TNT Studios will start dirty and then the engineer will clean up the sound. At Studio 47 where we recorded „And Vrykolakas Brings Chaos And Destruction“ and our latest album, the engineer is also IMPIETY’s guitarist and a big fan of death metal. At Studio 47, he will track every part as clean as possible and then add the dust and dirt to the sound. Mr Nizam Aziz would even advise us on the picking for the riffs and tempo of the drums. This is where the drum patterns had to be written in as interesting way as possible to either match, compliment or outdo the guitars and bass. And he make us redo until he is satisfied. I don’t think studios nowadays are fully analog. The technology is in capturing the best sound from the microphone positions during recording. At TNT Studios, the engineer captures the raw performance, whereas at Studio 47, the engineer takes the time to position the microphone to capture the cleanest sound of each instrument throughout the song. I noticed this aspect. The microphone positions for TNT Studios looks like we are going to play a live show.
I'm an old-school fan and I'm very big on record covers. "Nocturnal Dominion of Death" is signed by a guy called Armaada Art. I traced it to an artist named Andreas Christanetoff. The motif is so cool to me that I put it on my desktop on my computer. However, I couldn't find much more information about Andreas. How did you get together and how did the cover for the album come about?
We had a different album artwork which we purchased from an artist who manipulates artificial intelligence. That artwork looks very similar to BATHORY’s „Blood Fire Death“ album artwork. When we were sending promo kits to labels, we caught the attention of Satanath Records from Georgia. I believe he noticed immediately that it is AI art and recommended we use a hand drawn artwork and engaged Mr Andreas Christanetoff to do it. We liked the eventual artwork as the concept really matched the album title and especially the first song. When you study the album artwork, there seems to be a chronological effect to the whole album. The artwork shows the force of darkness represented by the demons, encircling and assaulting a place of worship which you have to really look for it in the middle of the artwork. The end of that attack will result in the dominion of darkness, therefore the use of the word „nocturnal“. The first song is titled „Darkness Consumes The Soul“ which represents the artwork very well. At the inner self, darkness consumes the soul, leading to the outward manifestation of a dark dominion.
For a band that has been playing since 1991, you have a pretty stable line-up. That's not very common. Have you never had submarine sickness? You never changed your mind about how your music should sound? You know, some people like blondes, some people like brunettes. Then all you need is a few more pointed words. Someone once wrote that a band is like a family. How are VRYKOLAKAS?
We had 2 eras of VRYKOLAKAS members. The first era of the band has a totally different approach to the way we do things. We put in more effort in the outward imagery in the first era and the desire to be dark, serious, satanic, but the music at that time didn’t represent our philosophy. When the second line-up took over, with me as the only original member left, we overhauled our philosophy in music. At the onset, we wanted to be an example or a benchmark in terms of our music. We were the only band who preferred to squeeze as many riffs as we could in one song. The scene couldn’t figure us out. What kind of death metal were we expressing at that time? We had a more casual mindset among us. While our music is serious and brutal in nature, our personalities are very comical and fun-loving, especially me and the other guitarist at that time. People who interacted with us will never guess that we play death metal. In the band, we have never demanded loyalty but somehow we are loyal. We have never demanded or expressed brotherhood or family ties, but we always look out for each other. Musically, we have trust in each other’s ability, limits and how much we can or should demand from each other. In a way, you can sense our relationship as a band in our songs.
The good thing about today is that we have the internet. I mean, as in what, but at least I can remotely watch your concerts. It's not the same, the sound on youtube is always so weird, but from all available information - you guys mainly perform only in Singapore? I'll be honest, I want to see you live so badly, but there's no place. You're not going on tour? I would imagine you, IMPIETY (by the way, I recently saw them here and they were great) and maybe you can take AUTOPSY too. It would be a dream come true. No, seriously - what about VRYKOLAKAS and concerts? What would you say about a trip to Europe with a stop here in the Czech Republic?
Many do not know this but back in 2001-2002, we were invited to do a mini tour in Slovakia with the band TYPHOID. That would have been amazing, but we were never prepared for shows outside Singapore. We admire IMPIETY and WORMROT for diligently touring the world. We were close to IMPIETY during their „Kaos Kommand 696“ era and we were kind of horrified to hear the intensity of touring. We are satisfied enough playing shows here in Singapore and now have started venturing into neighbouring Malaysia. We would probably settle for shows in Asia (Japan, Korea, Taiwan) before considering Europe. We know it takes a lot of commitment to start and complete any tour and at the same time we want to meet the metal community which have been supporting our music since the beginning. As for AUTOPSY, we probably have to beg them to take us along with them.
Just yesterday I was talking to a friend in a pub about how crazy everything has changed in the last few years. Everyone has the internet in their pocket, young people are more influenced by pictures and videos than music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it's different in Singapore, but here in the Czech Republic I encounter it every day. It's no different in music. How do you perceive the changes in society as a musician? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the internet.
We believe that during the turn of the millenium, internet reduced the effort required to achieve the same goal. With the internet comes the technology to do things quicker. And once we learn to do things quicker, we get lazier and more impatient. Things that you mentioned such as reading, listening to physical formats, these things take a longer time. You have to take out a magazine, flip the pages in order to find information which may not be customized to your liking. Whereas with Google, you could type exactly the questions with the keywords and get information within seconds. Similarly, it takes a long time to choose a CD or tape or vinyl, place these formats in their players, and you still need to press buttons to get to your favourite song instead of collating all your favourites in playlists on Spotify platform. And these conveniences have a dire impact on musicians and musicianship. Instead of experimenting with sounds and eventually mixing, musicians purchase customized products even to the point of purchasing digital softwares to produce sounds exactly the way you want it without having to turn knobs and try out different guitar amplifiers or drum skins. This convenience makes musicians choose the short cut. Instead of working on a 4 songs demo or EP, or a 8 songs album, bands nowadays prefer to release singles and even then on Spotify. The common apprehension with today’s musicians are the question: „Can we still sell tapes / CDs / vinyls?“ Which then brings us all to another important question – is metal music a passionate hobby or a career? Here in Singapore things have become very ridiculous when because of the internet, we are able to access the bands who do not need as much support but somehow we are always ready to spend our money on them, instead of putting a bit more effort and discover the bands or the scene in our proximity (local) and support them at a cheaper cost.
It's a different world when it comes to labels, labels. VRYKOLAKAS are a band that for me is synonymous with underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and it reaches more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette is cassette and CD has its charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or are you still going old school and new releases leave you cold?
The priority for us is still releases in physical formats. For us as a Singaporean band, opportunities for vinyl releases are rare and few (except for IMPIETY and WORMROT and lately INFERNAL EXECRATOR), so when the offer comes, we accept them without second thoughts. Between tapes and CDs, we would prefer tapes as we started at a time where tapes are the staple physical format before CDs emerge. But we do acknowledge the influence of social platforms such as those you mentioned. In today’s context, social platforms work like a digital flyer where the content goes beyond the usual limited information in texts in printed flyers of the old days. We need to get the information to as many people as possible to spread our music. Therefore, social platforms work best when you want to attract the neutral audience. Whether through the old or new school approach, for me as a listener, the music is still important. I would return to the band’s Bandcamp or YouTube platform if I happen to like their music although they do not have physical releases.
You started the band in 1991. You were actually at the beginning of something new. I really like the Singapore school of death. I like that it's so dirty, raw. What was the '90s like in Singapore? Please reminisce for us. What bands did you like to see, for example? Who were your role models? Feel free to add a funny story, I'm sure you have plenty.
I have to say that I was one of the most fortunate metalhead alive right now. I get to experience the beginning of the Singapore metal scene in 1989, right through the 1990s when the metal scene grew and blossomed. I was also unfortunate enough to persevere long enough to reach this phase of metal dystopia where I am seeing the decline in the number of metal bands and even metalheads. You see very few young metalheads and new faces. When you go to metal gigs, you see the same people you know since the 1990s and we needed to rely on them reforming their old bands to sustain the population. Going back to the 1990s, I was ABHORER’s guitarist regular penpal. I would receive his letter every week. He was a sincere supporter of the Singapore underground scene, recommending bands which just recorded or released demos. He would attend some of the recording sessions, and you are talking about ABHORER, attending demo recording sessions and sending me the addresses of new bands and latest news of the scene, for me to contact. Although we lived quite near to each other, writing letters is the metal thing to do at that time. We exchanged flyers and photos and these are the things that really stayed inside your memory for a long time.
When we moved away from writing letters, we started meeting up during the weekends just to exchange demos and fanzines that we receive from the international metal scene. There were already a few record stores selling metal releases. We would frequent these stores and browse through every single item before deciding to buy something. Gigs only started here in Singapore from 1992 and you get to see all genres of bands. We would attend the gigs nevertheless just to wait for that one or two metal bands. Sometimes, things get so desperate that we had to settle for bands that slipped in METALLICA’s songs in their set. Full metal gigs started from 1999 which happened to be the year VRYKOLAKAS played our first ever gig.
I was quite close to the members of the following bands: MUMBRA, LIBATION, DOXOMEDON, ETHOS, AS SAHAR, MORBIFIC, LEVIATHAN, CEMETERY, DEBAUCHERY, EIBON, MESSESCHMITT, PROFANCER, MARTYRDOM, BELIAL, XAMIEN, RUDRA, NECREOUS, BILE PUSCESS, WARTORN NATION, DEMISOR, IMPIETY, ABATTORY and a few others along the way. DOXOMEDON, DEMISOR and AS SAHAR played a lot of shows here and in Malaysia. I have always wanted to watch ABHORER but unfortunately that was never meant to be.
There were hundreds of funny stories but at this point the essence of the comedy cannot be reproduced as the local and cultural context would not be easily understood. But as I mentioned earlier, we belong to that small group of metalheads who were always joking around when we are not playing our music. And then we plug in our instruments, we turn dark and deadly.
I ask this question to every band and I'm really interested in your opinion. What does death metal mean to you? How would you define it? On VRYKOLAKAS records you can hear a lot that you put everything into your music, that it is played with heart. As a fan I feel that way. So death/black metal means to you...?
To put it in simple terms, death metal is my alter ego. And if I want to be more precise, VRYKOLAKAS is my alter ego, manifesting from the members‘ input through their instruments. VRYKOLAKAS also means „vampire“ or „werewolf“ according to Greek mythology which means that most of the time we are normal folks living among normal folks and then when the timing is right, we turn into monsters through the expression of our music. Visually we are humans, artistically we are demons. As an artform, death metal is probably the only one I can relate to. I may not be able to explain in layman’s terms, but I can understand why death metal is expressed the way it is, the outrageous visuals and intense and extreme vibes that comes from it.
Finally, a classic but important question. What are VRYKOLAKAS planning in the near future? Can we look forward to some new album from your kitchen? Alternatively, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe?
We are definitely planning to meet our listeners and would like to experience the metal scene in Europe and America. But the plan has to be financially reasonable for both the band and the organizers. I think we have reached a stage in human existence where everything is meaninglessly costly. We have already calculated that a tour, no matter how small, will be taxing (literally and figuratively). So the next best thing to reach out to our listeners and the general international metal community is try our best to write and release good albums through labels which have international reach. This is why VRYKOLAKAS always try to attract international labels – so that our music is accessible to international listeners at a reasonable cost.
Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I'm an old fan of VRYKOLAKAS and you actually made one of my dreams come true. I wish you a lot of sold out shows, let your fans rip your hands off with merchandise and I will be looking forward to more of your music. I hope to see you live as well. May your personal lives prosper as well. VRYKOLAKAS RULES!
Thank you Jakub for the affirmation! We produce albums for listeners like you! We do not believe in fans. We believe that our music builds friendships or brotherhoods – the bond of death! Mutually, we also wish the best for DEADLY STORM ZINE. Together, we ride the DEADLY STORM, bringing chaos and destruction, and rise together in the nocturnal dominion of death! Those who are new, check out death metal, start with VRYKOLAKAS! Those of the old school, write letters to us:
Ave VRYKOLAKAS! Zdravím do singapurských katakomb! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první deskou, která se k nám dostala, tak byla nahrávka „Spawned from Hellfire and Brimstone“ z roku 2004. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.
Zdravím Jakuba! Dovolte nám, abychom vám poděkovali za příležitost objevit se v Deadly Storm Zine. Česká republika má v našich potemnělých srdcích zvláštní místo, protože jsme odtud měli spoustu kontaktů, stejně jako ze Slovenska. Obdivovali jsme kapely jako MASTER'S HAMMER, ROOT a pak INTERVALLE BIZARRE, ALIENATION MENTAL a KRABATHOR. Děkujeme za milé poznámky o našich vydáních. Abych k vám byl velmi upřímný, jako projev úcty k někomu, kdo dělá zin už mnoho let, a tudíž zkřížil cesty tisícům úžasných kapel z celého světa, pokud VRYKOLAKAS někdy zněli skvěle, bylo to hlavně díky všem těm skvělým kapelám, které nás ovlivnily, když jsme vyrůstali. Od začátku jsem pro sebe jako hlavního autora písní v kapele vždycky chtěl, aby VRYKOLAKAS zněli jako kapely, které opravdu obdivuji. Takže kdyby někdo řekl: "VRYKOLAKAS je kopie té či oné kapely!", pak bych s hrdostí řekl, že jsme dosáhli toho, co jsme celou dobu chtěli - znít přesně jako naše vlivy. Ještě v devadesátých letech jste se s touto větou mohli setkat, když byla kapela přirovnávána k nějaké známé kapele z jiné země, například ABHORER byli kdysi označeni za singapurskou odpověď na SARCOFAGO. Takže jsme netrpělivě čekali, až někdo řekne: "VRYKOLAKAS je singapurská odpověď na GRAVE nebo INCANTATION nebo IMMOLATION" nebo na mnoho dalších kapel, které jsme obdivovali. Receptem je zahrnout co nejvíce vlivů do jedné písně a napříč skladbami na našich albech. Mnoho riffů, z nichž každý zní jako naše oblíbené kapely, je vloženo do jedné písně, ozdobeno bridge nebo intermezzem znějícím jako další z našich oblíbených kapel a výsledný pokrm zní skvěle, protože posluchači připomene mnoho skvělých kapel, které poslouchal v jedné písni nebo v celém albu.
Album „Nocturnal Dominion of Death“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří VRYKOLAKAS nový materiál?
Jsme rádi, že se vám album líbilo, Jakube! Negativem našeho písničkářství je podle mě to, že se nedokážeme posunout dál od devadesátých let! Možná žasneme nad novějšími a současnými kapelami se všemi těmi novými nápady, které s sebou přinášejí, ale ty nápady nám nesedí. Při tvorbě našich písní a alb neustále vymýšlím riffy a dávám dohromady nápady na písně. Většinou se mé myšlenky promítnou do sady tří až čtyř riffů, což znamená, že 30 % písně je hotové. Tuto sadu riffů jsem pak nahrával do aplikace voice memo v iPhonu a nechával je tam několik dní. Ve skutečnosti mám v iPhonu nahraných mnoho "30%" písní. Pak se je pokusím dát dohromady, třeba 3 sady, a zjistím, zda logicky plynou z hlediska aranžmá, návaznosti koncových a počátečních tónů a také zda se jednotlivé části dají hrát souvisle. Při psaní těchto skladeb si také představovuji bicí vzory a pak tyto nápady vysvětlím Edimu, našemu bubeníkovi. Na posledních dvou albech jsme se snažili vytvořit těžké a brutální album, aniž bychom se spoléhali na blast beaty. Všechny tyto nápady jsme nakonec přenesli do nahrávacího studia. Nahrávání alba vždy začíná mými kytarami, které vedu metronomy. A odtud se pak, ještě předtím, než jsou položeny bicí patterny, snažíme mít představu o skladbách z aranžmá a trvání jednotlivých částí a riffů. Vždycky děláme chyby a někdy je využijeme a uděláme z nich můstek nebo překvapivý prvek v písni. V tomto bodě jsme všechny chyby, které jsme udělali, proměňovali v příležitost, jak danou část písně udělat zajímavou. Na konci nahrávání tohoto alba jsme měli pocit, že jsme vytvořili naše dosud nejlepší album, a vždy existuje obava, že se nám nepodaří zopakovat jeho kvalitu. Ale uvidíme...
Mě se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Nocturnal Dominion of Death“ není výjimkou. Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „The Necromantic Revocation“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?
Musím říct, že v dnešní době jsou mé odpovědi v rozhovorech pravdivými zpověďmi. Takže tady je další přiznání: Po nahrání všech skladeb, vokálů, refrénů, leadů a sól, přenecháváme práci na mixu výhradně inženýrovi. Stačí, když řekneme: "Ať to zní "drtivě!", a počáteční mix si poslechneme až o měsíc nebo dva později. Dá se říct, že jsme důvěřivé povahy. Ale inženýry dobře známe, jsou to naši přátelé, známe jejich schopnosti a kreativitu a oni vědí, co VRYKOLAKAS v našich deathmetalových projektech chtějí. "The Necromantic Revocation" se nahrávalo ve studiu TNT, kde nám inženýr vždy nastaví výchozí zvuk. To znamená, že už od trackingové části můžeme tušit, jak bude výsledný produkt znít. V TNT Studios se začne nahrávat špinavě a pak inženýr zvuk vyčistí. Ve Studiu 47, kde jsme nahrávali "And Vrykolakas Brings Chaos And Destruction" a naše poslední album, je inženýr zároveň kytaristou IMPIETY a velkým fanouškem death metalu. Ve Studiu 47 nahraje každý part co nejčistěji a pak do zvuku přidá prach a špínu. Pan Nizam Aziz nám dokonce radil s výběrem riffů a tempem bicích. Tady bylo třeba napsat co nejzajímavější bicí patterny, aby buď ladily s kytarami a basou, nebo je doplňovaly či předčily. A nutil nás předělávat, dokud nebyl spokojený. Nemyslím si, že by studia v dnešní době byla plně analogová. Technologie spočívá v zachycení co nejlepšího zvuku z pozic mikrofonů při nahrávání. V TNT Studios technik zachytí syrový výkon, zatímco ve Studiu 47 si dá práci s umístěním mikrofonu tak, aby zachytil co nejčistší zvuk každého nástroje v průběhu celé skladby. Tohoto aspektu jsem si všiml. Pozice mikrofonů pro TNT Studios vypadá, jako bychom se chystali hrát živé vystoupení.
Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Nocturnal Dominion of Death“ je podepsán člověk pod přezdívkou Armaada Art. Dohledal jsem si, že by mělo jít o umělce se jménem Andreas Christanetoff. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Moc dalších informací jsem ale o Andreasovii nenašel. Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?
Měli jsme jiný obal alba, který jsme zakoupili od umělce, který manipuluje s umělou inteligencí. Ten obal vypadá velmi podobně jako obal alba "Blood Fire Death" od BATHORY. Když jsme posílali promo sady labelům, zaujali jsme vydavatelství Satanath Records z Georgie. Myslím, že si okamžitě všiml, že jde o umělou inteligenci, a doporučil nám, abychom použili ručně kreslený artwork, a angažoval k tomu pana Andrease Christanetoffa. Výsledný artwork se nám líbil, protože koncept opravdu odpovídal názvu alba a hlavně první písni. Když studujete obal alba, zdá se, že celé album působí chronologicky. Na obalu je zobrazena síla temnoty představovaná démony, kteří obklopují a napadají místo uctívání, které musíte opravdu hledat uprostřed obalu. Konec tohoto útoku vyústí v nadvládu temnoty, proto je zde použito slovo "noční". První píseň se jmenuje "Darkness Consumes The Soul", což velmi dobře reprezentuje artwork. Ve svém nitru temnota pohlcuje duši, což vede k vnějšímu projevu temné nadvlády.
Na to, že jako kapela hrajete již od roku 1991, máte poměrně stabilní sestavu. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom VRYKOLAKAS?
Měli jsme druhá éra členů VRYKOLAKAS. První éra kapely má úplně jiný přístup ke způsobu, jakým děláme věci. V první éře jsme věnovali více úsilí vnějšímu ztvárnění a touze být temní, vážní, satanističtí, ale hudba v té době nereprezentovala naši filozofii. Když nastoupila druhá sestava, v níž jsem zůstal jediným původním členem, přepracovali jsme naši hudební filozofii. Na začátku jsme chtěli být příkladem nebo měřítkem, co se týče naší hudby. Byli jsme jediná kapela, která preferovala vtěsnat do jedné písně co nejvíc riffů. Scéna nás nemohla pochopit. Jaký druh death metalu jsme tehdy vyjadřovali? Měli jsme mezi sebou spíš ležérní smýšlení. I když je naše hudba vážná a brutální, naše osobnosti jsou velmi komické a zábavné, zejména já a druhý kytarista v té době. Lidé, kteří s námi přišli do styku, by nikdy nehádali, že hrajeme death metal. V kapele jsme nikdy nevyžadovali loajalitu, ale tak nějak loajální jsme. Nikdy jsme nevyžadovali ani nevyjadřovali bratrství nebo rodinné vazby, ale vždycky jsme na sebe dávali pozor. Po hudební stránce máme důvěru ve schopnosti toho druhého, v jeho limity a v to, kolik toho od sebe můžeme nebo máme vyžadovat. Svým způsobem je z našich písní cítit náš vztah jako kapely.
Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen v Singapuru? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, IMPIETY (mimochodem, nedávno jsem je viděl u nás a byli skvělí) a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co VRYKOLAKAS a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách?
Mnozí to nevědí, ale v letech 2001-2002 jsme byli pozváni na miniturné na Slovensko s kapelou TYPHOID. To by bylo úžasné, ale nikdy jsme nebyli připraveni na koncerty mimo Singapur. Obdivujeme IMPIETY a WORMROT, že pilně koncertují po celém světě. K IMPIETY jsme měli blízko během jejich éry "Kaos Kommand 696" a trochu nás vyděsilo, jak intenzivní turné to bylo. Stačí nám, že hrajeme koncerty tady v Singapuru, a teď jsme se začali pouštět do sousední Malajsie. Pravděpodobně bychom se spokojili s koncerty v Asii (Japonsko, Korea, Tchaj-wan), než začneme uvažovat o Evropě. Víme, že začít a dokončit jakékoli turné vyžaduje velké nasazení, a zároveň se chceme setkat s metalovou komunitou, která naši hudbu podporuje od samého začátku. Co se týče AUTOPSY, pravděpodobně je budeme muset poprosit, aby nás vzali s sebou.
Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Singapuru jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.
Věříme, že na přelomu tisíciletí internet snížil úsilí potřebné k dosažení stejného cíle. S internetem přichází technologie, která umožňuje dělat věci rychleji. A jakmile se naučíme dělat věci rychleji, jsme línější a netrpělivější. Věci, které jsi zmínil, jako je čtení, poslech fyzických formátů, tyto věci vyžadují delší čas. Musíte vytáhnout časopis, listovat stránkami, abyste našli informace, které nemusí být přizpůsobené vašim představám. Zatímco u Googlu můžete zadat přesně dané otázky s klíčovými slovy a získat informace během několika sekund. Podobně dlouho trvá, než si vyberete CD nebo kazetu či vinyl, vložíte tyto formáty do jejich přehrávačů a ještě musíte mačkat tlačítka, abyste se dostali ke své oblíbené skladbě, místo abyste si všechny své oblíbené skladby shromáždili v playlistech na platformě Spotify. A tyto vymoženosti mají neblahý dopad na hudebníky a muzikantství. Místo experimentování se zvuky a případného mixování si hudebníci pořizují produkty na míru, a to dokonce až do té míry, že si kupují digitální softwary, které vytvářejí zvuky přesně podle vašich představ, aniž by museli otáčet knoflíky a zkoušet různé kytarové zesilovače nebo bicí skiny. Toto pohodlí nutí hudebníky volit zkratku. Namísto práce na čtyřpísňovém demu nebo EP či osmipísňovém albu dnes kapely raději vydávají singly, a to ještě na Spotify. Častou obavou u dnešních hudebníků jsou otázky: "Můžeme ještě prodávat kazety / CD / vinyly?". Což nás pak všechny přivádí k další důležité otázce - je metalová hudba vášnivý koníček, nebo kariéra? Tady v Singapuru se věci staly velmi směšnými, když díky internetu máme přístup ke kapelám, které nepotřebují takovou podporu, ale nějak jsme vždy ochotni za ně utratit své peníze, místo abychom vynaložili trochu více úsilí a objevili kapely nebo scénu v naší blízkosti (místní) a podpořili je levněji.
Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. VRYKOLAKAS jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?
Prioritou pro nás stále zůstává vydání ve fyzických formátech. Pro nás jako singapurskou kapelu jsou příležitosti k vydání vinylu vzácné a je jich málo (kromě IMPIETY a WORMROT a v poslední době INFERNAL EXECRATOR), takže když přijde nabídka, bez rozmýšlení ji přijmeme. Mezi kazetami a CD bychom dali přednost kazetám, protože jsme začínali v době, kdy kazety byly základním fyzickým formátem před vznikem CD. Ale uznáváme vliv sociálních platforem, jako jsou ty, které jste zmínil. V dnešním kontextu fungují sociální platformy jako digitální leták, kde obsah přesahuje obvyklé omezené informace v textech v tištěných letácích ze starých dob. Potřebujeme, aby se informace dostaly k co největšímu počtu lidí a šířily naši hudbu. Proto sociální platformy fungují nejlépe, když chcete zaujmout neutrální publikum. Ať už prostřednictvím přístupu staré, nebo nové školy, pro mě jako posluchače je stále důležitá hudba. Pokud se mi náhodou líbí hudba kapely, vrátím se na její Bandcamp nebo platformu YouTube, i když nemá fyzické vydání.
Kapelu jste založili v roce 1991. Stáli jste vlastně u začátku něčeho nového. Singapurskou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta v Singapuru? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.
Musím říct, že jsem byl jedním z nejšťastnějších metalistů na světě. Měl jsem možnost zažít začátky singapurské metalové scény v roce 1989 až do devadesátých let, kdy se metalová scéna rozrůstala a vzkvétala. Měl jsem také tu smůlu, že jsem vytrval dost dlouho na to, abych se dostal do této fáze metalové dystopie, kdy jsem svědkem úbytku metalových kapel a dokonce i metalistů. Je vidět jen velmi málo mladých metalistů a nových tváří. Když jdete na metalové koncerty, vidíte ty samé lidi, které znáte od devadesátých let, a my jsme se museli spoléhat na to, že reformují své staré kapely, abychom udrželi populaci. Když se vrátím do devadesátých let, byl jsem pravidelným pisálkem kytaristy ABHORER. Každý týden jsem dostával jeho dopis. Byl upřímným podporovatelem singapurské undergroundové scény a doporučoval mi kapely, které právě nahrály nebo vydaly demosnímky. Zúčastňoval se některých nahrávacích sessions, a vy mluvíte o ABHORER, účastnil se nahrávání demosnímků a posílal mi adresy nových kapel a nejnovější zprávy ze scény, abych ho kontaktoval. I když jsme bydleli docela blízko sebe, psaní dopisů je v té době metalová záležitost. Vyměňovali jsme si letáky a fotky a to jsou věci, které opravdu zůstaly v paměti na dlouhou dobu.
Když jsme se od psaní dopisů odklonili, začali jsme se scházet o víkendech jen proto, abychom si vyměňovali dema a fanziny, které jsme dostávali z mezinárodní metalové scény. V té době už existovalo několik obchodů s deskami, kde se prodávaly metalové nahrávky. Tyto obchody jsme navštěvovali a prohlíželi si každou položku, než jsme se rozhodli něco koupit. Koncerty se tady v Singapuru začaly pořádat až od roku 1992 a člověk na nich mohl vidět všechny žánry kapel. Přesto jsme na koncerty chodili, jen abychom si počkali na tu jednu nebo dvě metalové kapely. Někdy to bylo tak zoufalé, že jsme se museli spokojit s kapelami, které do svého setu zařadily písně METALLICY. Plnohodnotné metalové koncerty začaly od roku 1999, což byl shodou okolností rok, kdy VRYKOLAKAS odehráli svůj vůbec první koncert.
Se členy následujících kapel jsem si byl docela blízký: MUMBRA, LIBATION, DOXOMEDON, ETHOS, AS SAHAR, MORBIFIC, LEVIATHAN, CEMETERY, DEBAUCHERY, EIBON, MESSESCHMITT, PROFANCER, MARTYRDOM, BELIAL, XAMIEN, RUDRA, NECREOUS, BILE PUSCESS, WARTORN NATION, DEMISOR, IMPIETY, ABATTORY a pár dalších. DOXOMEDON, DEMISOR a AS SAHAR odehráli spoustu koncertů u nás i v Malajsii. Vždycky jsem chtěl vidět ABHORER, ale bohužel mi to nikdy nebylo souzeno.
Byly tam stovky vtipných příběhů, ale v tuto chvíli nelze reprodukovat podstatu komedie, protože místní a kulturní kontext by nebyl snadno pochopitelný. Ale jak už jsem zmínil, patříme k té malé skupině metalistů, kteří si dělali legraci vždycky, když jsme nehráli naši muziku. A když pak zapojíme své nástroje, staneme se temnými a smrtícími.
Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách VRYKOLAKAS je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death/black metal tedy pro tebe znamená…?
Zjednodušeně řečeno, death metal je moje alter ego. A pokud chci být přesnější, VRYKOLAKAS je mé alter ego, které se projevuje na základě vkladu členů do hry prostřednictvím jejich nástrojů. VRYKOLAKAS také znamená "upír" nebo "vlkodlak" podle řecké mytologie, což znamená, že většinu času jsme normální lidé žijící mezi normálními lidmi a pak, když je správný čas, se skrze projev naší hudby měníme v monstra. Vizuálně jsme lidé, umělecky jsme démoni. Jako umělecká forma je death metal asi jediná, se kterou se mohu ztotožnit. Možná to nedokážu vysvětlit laicky, ale dokážu pochopit, proč se death metal vyjadřuje právě takovým způsobem, jakým se vyjadřuje, nehoráznou vizuální stránkou a intenzivními a extrémními vibracemi, které z něj vycházejí.
Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají VRYKOLAKAS v nejbližší době? Můžeme se těšit na nějakou novou desku z vaší kuchyně? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě?
Určitě plánujeme setkání s našimi posluchači a rádi bychom poznali metalovou scénu v Evropě a Americe. Plán ale musí být finančně rozumný jak pro kapelu, tak pro organizátory. Myslím, že jsme dospěli do fáze lidské existence, kdy je všechno nesmyslně nákladné. Už jsme si spočítali, že turné, ať už bude jakkoli malé, bude finančně náročné (doslova i obrazně). Takže další nejlepší věc, jak oslovit naše posluchače a vůbec mezinárodní metalovou komunitu, je snažit se co nejlépe psát a vydávat dobrá alba u vydavatelství, která mají mezinárodní dosah. Proto se VRYKOLAKAS vždy snaží přilákat mezinárodní vydavatelství - aby byla naše hudba dostupná mezinárodním posluchačům za rozumnou cenu.
Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek VRYKOLAKAS a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. VRYKOLAKAS RULES!
Děkuji Jakube za rozhovor! Produkujeme alba pro posluchače, jako jsi ty! Na fanoušky nevěříme. Věříme, že naše hudba buduje přátelství nebo bratrství - pouto smrti! Vzájemně si také přejeme to nejlepší pro DEADLY STORM ZINE. Společně se vezeme na DEADLY STORM, přinášíme chaos a zkázu a společně stoupáme v noční nadvládě smrti! Ti, kteří jsou noví, ať se podívají na death metal, začnou u VRYKOLAKAS! Ti ze staré školy, napište nám dopisy:
Hořící tělo, srdce zmrzlé na kost. Je to už dávno, co jsi přešel na druhou stranu. Převozníkovi si zaplatil vlastní duší a vstoupil si do země nekonečných stínů s velkou nadějí. Slyšel si mnoho příběhů a legend o hudbě, u které se rozpadneš v prach. Nové album dánských STRYCHNOS zde muselo být nahráno. Vím to já, prokletí, i všichni démoni. Druhá dlouhohrající nahrávka mě spálila na popel. Přesto jsem měl pocit, že je v ní něco chladného, záhadného.
Jsou kapely, které mě ihned přesvědčí na svoji stranu. Absolvuji několik poslechů a už vím, že se k nim budu rád a často vracet. Není divu, pánové i letos na své novince velice zkušeně kombinují mrazivý a temný black death metal se surovou smrtí. Výsledkem je muzika, která zabíjí na potkání.
Jako bych se díval na pohřeb, na který nikdo nepřišel. Hřbitovem se vznáší podivné ticho. Je slyšet jenom občasné skřehotání krkavců. Rakev pomalu zajíždí do země. Vzduch prořízne první riff. A z hrobu se ozve divoký řev. Deska pokračuje dalším a dalším songem a já moc dobře vím, že tady se pohřbívá zaživa, že tady hrají muzikanti, kteří nejen že perfektně rozumí svému řemeslu, ale přidávají ještě něco navíc. Možná je to pradávná magie, možná ozvěny krvavých rituálů. Kdo ví? Povedl se zvuk (Lasse Ballade - recording, mixing, Tore Stjerna - mastering), skvělý je i černobílý obal (Phoebus Moreleon). Poslouchat "Armageddon Patronage" je jako si číst ve starých archívech. O morových ranách, o popravách, o inkvizici. Už zase přede mnou hoří hranice. Nářek nevinných, bolest a utrpení. A také obrovská temná síla. Tohle všechno je slyšet i z téhle desky. Dívám se do tmy, přemýšlím, kdy jsem vlastně zemřel a proč. Odpovědi se nikdy nedovím. Co ale vím jistě je, že tuhle nahrávku budu poslouchat i na onom světě. Má v sobě totiž něco tajemného, nebál bych se napsat magického. Je jako děsivý sen, ve kterém za vámi přijde smrt a podá vám svoji kostnatou ruku. Ukáže na vás prstem a řekne pojď. Kývnete souhlasně hlavou a poprosíte abyste si mohli vzít s sebou nějakou hudbu. Nové album STRYCHNOS je jasnou volbou. Obejme vás krvavá mlha a spatříte protáhlé obličeje duchů. Šeptají, naříkají a užívají si "Armageddon Patronage" spolu s vámi. Je jedno, jestli jste na černé mši, seanci pro vyvolávání mrtvých nebo za řekou Styx. Tuhle desku si opravdu oblíbíte. Mě se to alespoň stalo. Nelze jinak, než doporučit všem, kteří mají rádi ledový pach smrti. Hořící tělo, srdce zmrzlé na kost. Je to už dávno, co jsi přešel na druhou stranu. Magický, syrový a chladný black death metal, nasáklý krvavými ozvěnami ze země nekonečných stínů! Spalující záležitost!
Asphyx says:
Body on fire, heart frozen to the bone. It's been a long time since you crossed over to the other side. You paid the ferryman with your own soul and entered the land of endless shadows with great hope. You've heard many stories and legends of music that will make you crumble into dust. The new album of Danish STRYCHNOS had to be recorded here. I know it, the curse, and all the demons. The second long-playing record burned me to ashes. Yet I felt there was something cool, mysterious about it.
There are some bands that immediately convince me to their side. I've had a few listens and I know I'll be coming back to them happily and often. No wonder, the gentlemen combine chilling and dark black death metal with raw death very skillfully on their new album this year as well. The result is music that kills on sight.
It's like watching a funeral that no one came to. A strange silence floats through the cemetery. There is only the occasional squawk of ravens. The coffin is slowly sinking into the ground. The first riff cuts through the air. And from the grave comes a wild roar. The record goes on with another and another song, and I know very well that here they are burying the dead, that here are musicians who not only understand their craft perfectly, but add something extra. Maybe it's ancient magic, maybe it's echoes of blood rituals. Who knows? The sound is great (Lasse Ballade - recording, mixing, Tore Stjerna - mastering), the black and white cover artwork (Phoebus Moreleon) is great too. Listening to "Armageddon Patronage" is like reading in old archives. About plagues, about executions, about the Inquisition. The frontier is burning in front of me again. The wailing of the innocent, the pain and suffering. And a great dark force. You can hear all that on this record. I stare into the darkness, wondering when I died and why. I'll never know the answer. But what I know for sure is that I'll be listening to this record in the next world. It has something mysterious, I wouldn't be afraid to say magical. It's like a terrifying dream in which death comes to you and gives you his bony hand. It points its finger at you and says come on. You nod your head in agreement and ask to take some music with you. The new album STRYCHNOS is the obvious choice. A bloody mist envelops you and you see the elongated faces of ghosts. Whispering, wailing and enjoying "Armageddon Patronage" with you. It doesn't matter if you're at a black mass, a séance to summon the dead or across the River Styx. You're really going to love this record. At least I did. I can't help but recommend it to anyone who likes the icy smell of death. Flesh burning, heart frozen to the bone. It's been a long time since you crossed over to the other side. Magical, raw and cold black death metal, soaked in blood echoes from the land of endless shadows! A scorching affair!
Recenze/review - STRYCHNOS - A Mother's Curse (2022):
Postava sklánějící se nad nebohým tělem. Krev a utrhané maso. Tichá ulice blízko hřbitova. Vše se opakuje s krutou pravidelností. Je to člověk a nebo zvíře? Lidé se bojí vycházet ven. Nikdy nevíte, kdy přijdete na řadu. Oběti jsou pochovávány v mělkých hrobech. Někdy mám pocit, že nápisy na jejich náhrobcích žhnou, svítí do tmy. Za márnicí jsem zahlédl děsivý stín. Vrčení. Jsem roztrhán na kusy s nelidskou zuřivostí. Stejně jako při poslechu prvního dlouhohrajícího alba black death metalových SEREMENT z Řecka.
Je to jako se procházet po místech, kde se stalo něco zlého. Těžká, mrazivá atmosféra, tolik známá z děsivých snů. Ano, nová deska "Abhorrent Invocations" je takovou šílenou noční můrou, nejen pro všechny fanoušky stylu. Pánové na to jdou ostře, nekompromisně a zároveň jsou temní a suroví, jako noci na hřbitově.
Určitě znáte ten pocit, že když si nějakou hudbu poslechnete a říkáte si - ano, to je přesně ono. Máte potom na výběr z mnoha dalších nahrávek a stejně si nakonec poslechnete "Abhorrent Invocations". Alespoň u mě to dlouhou dobu takto fungovalo. Skladby jsou totiž napsány velmi naléhavě, uvěřitelně. Morbidnímu zážitku hodně prospívá i masivní, čitelný zvuk (Recorded & Mixed by George Christoforidis at Ignite Music Studios). Líbí se mi i obal od Misanthropic Art, který mě volně inspiroval k napsání dnešního úvodu. Řekové nám umíchali velmi chutný, jedovatý koktejl. Jednotlivé motivy se velmi dobře poslouchají. Pokud máte rádi kapely jako BELPHEGOR, IMMOLATION, MORBID ANGEL, nebo to, co hrávali BEHEMOTH kolem roku 2000, mohlo by se vám líbit i tohle album. Má v sobě něco děsivého, zničujícího. Připomíná mi starodávnou chorobu nebo příběhy, které lze číst ve starých knihách. O inkvizici, o utrpení, o bolesti, o démonech i bestiích, které nejsou z našeho světa. Pánové, nejen že perfektně zvládli své hrobnické řemeslo, ale přidali i něco navíc. Obrovskou porci černé energie, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musíte věřit tomu, co děláte. Z téhle desky je to cítit na několik kilometrů. Je to stejné, jako když otevřete dveře do pekla a vyvalí se na vás zatuchlý pach smíchaný se sírou. Až jednou půjdete v noci domů, vezměte to kolem hřbitova. Jen si dávejte pozor, kdo stojí ve stínu. Možná to je příšera z vašich snů, možná přízrak temnoty. Nikdy nevíte, kdy přijdete na řadu. Mocný, syrový, chladný black death metal, který probouzí ty nejděsivější démony! Bestie, která vás roztrhá na kusy!
Asphyx says:
A figure bending over the poor body. Blood and torn flesh. Quiet street near the cemetery. Everything repeats itself with cruel regularity. Is it a man or an animal? People are afraid to go outside. You never know when your turn will come. The victims are buried in shallow graves. Sometimes I think the inscriptions on their tombstones glow, glow in the dark. I saw an eerie shadow behind the morgue. A growl. I am torn apart with inhuman fury. Just like listening to the first full-length album of black death metal SEREMENT from Greece.
It's like walking through a place where something bad has happened. The heavy, chilling atmosphere so familiar from scary dreams. Yes, the new album "Abhorrent Invocations" is such a crazy nightmare, not only for all fans of the style. The gents go at it with a sharp, uncompromising edge that is at once dark and raw, like the nights in a graveyard.
I'm sure you know that feeling you get when you listen to a piece of music and you think - yes, that's it. Then you have many other records to choose from and you still end up listening to "Abhorrent Invocations". At least for me it worked like that for a long time. Because the songs are written in a very urgent, believable way. The morbid experience is greatly helped by the massive, clear sound (Recorded & Mixed by George Christoforidis at Ignite Music Studios). I also like the cover art by Misanthropic Art, which loosely inspired me to write today's introduction. The Greeks have mixed us a very tasty, poisonous cocktail. The individual themes are very easy to listen to. If you like bands like BELPHEGOR, IMMOLATION, MORBID ANGEL, or what BEHEMOTH used to play around 2000, you might like this album too. It has something terrifying, devastating about it. It reminds me of an ancient disease or stories that can be read in old books. of the Inquisition, of suffering, of pain, of demons and beasts not of our world. Not only have the gentlemen mastered their tomb craft perfectly, but they've added a little something extra. A huge dose of black energy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to believe in what you're doing. You can feel it for miles on this record. It's like when you open the door to hell and a musty smell mixed with sulphur rolls out. When you go home one night, take it past the cemetery. Just be careful who's standing in the shadows. Maybe it's a monster from your dreams, maybe a ghost of darkness. You never know when your turn will come. Powerful, raw, cold black death metal that awakens the most terrifying demons! A beast that will tear you apart!
Hereafter the tracklist of "Abhorrent Invocations":
