DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 8. dubna 2024

Rozhovor - WHISKEY & FUNERAL - Absolutně zničující, temný a surový black death metal, u kterého se vám objeví krvavá stigmata!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Itálie - WHISKEY & FUNERAL.

Odpovídal Andrei Francesco (basa), děkujeme!

Recenze/review - WHISKEY & FUNERAL - Thy Malignant (2024):

Ave WHISKEY & FUNERAL! Právě poslouchám vaši novinku „Thy Malignant“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Ahoj, příteli, v první řadě děkuji za tvůj zájem a za tvou podporu. Děkujeme za podporu kapely a undergroundu. Jsem velmi spokojený, že se ti album líbí. Pro nás je to vždycky potěšení. Můžu ti říct, že album právě vyšlo, takže je velmi brzy mluvit o reakcích. Ale můžu vám říct, že žádné album před tímto nebylo přijato takhle. Ale nás to nepřekvapuje, víme, že jsme překonali sami sebe. Každý z nás tvrdě pracoval po všech stránkách. Technika, provedení, zvuky, nic není improvizované. K novému albu zahrajeme naživo šest písní. Nebudou tam žádné pauzy, nebudou tam žádná slova. Jen satanský death metal a brutalita.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro WHISKEY & FUNERAL? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Ve skutečnosti skládáme velmi jednoduchým způsobem. Všichni žijeme na malém prostoru a máme zvukovou scénu dole u hvězd, víte. Když přijdeme z práce, vezmeme si pivo a jdeme dolů hrát. Všichni společně. Hrajeme death metal už patnáct let, je to pro nás velmi jednoduché.

Samostatnou kapitolou jsou u WHISKEY & FUNERAL texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Thy Malignant“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

Omlouvám se, ale na první si nevzpomínám. Jsem autorem všech textů (mluvíte s Francescem "UNDER" Andreiem) a hlavním tématem je vždy hrůza, přitažlivost temnoty a čistý smysl pro zábavu. Inspiraci čerpáme z mnoha filmů, znáte to, Lucio Fulci, Mario Bava, Dario Argento, Roger Corman, John Carpenter. To jsou mistři hororu. Následujeme jejich učení.


Musím se přiznat, že cover pro „Thy Malignant“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je jeho autorem? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?

Ano, obálka je Stefanovým nápadem a autorem je Roberto Toderico, výtvarník, který pracuje pro jiné extrémní skupiny v Itálii. Myslím, že Stefano chtěl mít na tom albu protikřesťanskou image. A myslím, že tahle Kristova příšera se k tomu hodí. V písni Třináctý apoštol jsme říkali "vy jste monstra, vy jste lháři". Chtěli jsme však také deathmetalovou image. Musíte hned pochopit, že uvnitř toho alba nebudete poslouchat nic jiného než fuciniovský speed death metal z undergroundu.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Album bylo nahráno a smícháno ve VM Studiu naším přítelem Silviem Gentilim, nejlepším producentem na světě. Na tomto albu nebyly použity žádné spouštěče, bicí, které můžete poslouchat, jsou zcela akustické. Kamaráde, respektujeme i jiné názory, ale já jsem poslouchal hodně extrémních alb a je tam hodně plastické hudby. Bicí bez dynamiky, neexistující basa, plastové kytary. Naše album zní jako deathmetalové album typu Once Upon The Cross s moderním zvukem. Moderní zvuk, žádný plastový zvuk. Je jiný.


Nové album vyšlo u francouzských Tribulación Productions. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Je to druhé album s Tribulacion a s naším přítelem Mauriciem Sanchezem. Album vzniklo v koprodukci s dalšími dvěma vydavatelstvími, WP & RO Prod / Sevared Records. Jsou fantastické. Podporují skutečný underground a jsou opravdovými fanoušky této hudby. Doufáme, že naše spolupráce bude pokračovat i v budoucnu. Jsme hrdí na naši volbu.

Historie kapely se datuje do roku 2005. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal v Itálii?

Sakra, zestárli jsme. Jsme kamarádi už dlouho, víš, když nám bylo osmnáct, kouřili jsme marihuanu a poslouchali Cannibal, Morbid Angel, Deicide, Death, Dying Fetus, Sinister. Jsme opravdoví fanoušci. Název kapely vznikl vypálením za noc po dvou nebo třech pivech. Byl jsem s kamarádem Mauriziem a poslouchali jsme The Cult Is Alive (Darkthrone). Uvnitř alba je píseň s názvem Whiskey Funeral. Název jsme převzali z tohoto alba. Od dvaceti let jsme přišli do studia a hrajeme, kouříme a pijeme. A nic se nezměnilo. Dobře, teď máme rodiny a syny, ale jsme pořád stejní jako před dvaceti lety. Jsme rodina.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Naše kapela není kapelou, která by hledala cestu ven z undergroundu. Víte, abyste udělali kariéru extrémní kapely, musíte jezdit na turné. Turné jsou pro kariéru velmi důležitá. Bohužel jsme tři zaměstnanci a žijeme ze svého platu. Každé turné je pro nás hodně drahé. Kapela v Itálii, která může jet na turné, je kapela, která má hodně peněz stranou. My jsme chudí. Ale to pro nás není důležité. Pořád jsme tady, naše alba mluví za nás. A že jsme nejlepší deathmetalová kapela v Itálii, o tom není pochyb.

Jaké to vlastně je, hrát death metal v Itálii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Není pro nás důležité, aby fanoušek nás ocenil. Vydáváme alba, hrajeme koncerty a vždycky prodáme veškerý merch. Nedíváme se na to, co dělají ostatní, je nám to jedno.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Ano je náš způsob života. Pořád přemýšlíme o nové písni, pořád posloucháme Cannibal Corpse a k tomu si dáváme pivo. Chodíme do malých klubů poslouchat undergroundové kapely. Abyste mohli hrát death metal, musíte být vždy fanouškem této hudby a musíte být upřímní k těm, kteří ji poslouchají.


Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají WHISKEY & FUNERAL v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?

Můj příteli, nemám co dalšího říct, Whiskey&Funeral bude vždy Whiskey&Funeral. Děláme to samé už 20 let. Neseme kapelu dál se ctí a respektem.

Děkuji moc za rozhovor a přeji WHISKEY & FUNERAL spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Děkuji vám, příteli, za tento rozhovor. Děkuji za podporu undergroundu. Pokud posloucháš Whiskey, jsi součástí naší rodiny. Děkujeme!

Recenze/review - WHISKEY & FUNERAL - Thy Malignant (2024):

neděle 7. dubna 2024

Recenze/review - SPEEDKILLER - Inferno (2024)


SPEEDKILLER - Inferno
cassette 2024, Helldprod Records

for english please scroll down

V žilách mi již dlouhé roky koluje zkažená krev. Byl jsem prokletý někdy na konci osmdesátých let minulého století. Už dávno si nedovedu představit život bez prašivé, dnes již archivní hudby. Jsem rád, že stále vstávají z popela kapely jako jsou brazilští SPEEDKILLER. Poslouchat jejich debutové album je totiž jako otevřít starou prašivou rakev. Naleznete v ní pravý, ryzí thrash a black metal, který se hrával kdysi dávno na kazetách. Na těch také novinka vychází. Brazilci jsou zkrátka opravdoví a klasičtí v tom nejlepším slova smyslu.

A tak jsem si zase jednou udělal hezký víkend u přehrávače. Popíjel jsem pivo, neustále přidával hlasitost a užíval jsem si ozvěny ze starých časů. Pánové na to jdou ostře a divoce, jejich hudba nepostrádá potřebný a chtěný náboj a sílu. Démoni se usmívají. Není divu, hraje se zde i pro ně. V jejich středu sedí samotný Satan, který dal nové desce známku kvality. 


Máte rádi staré dobré VENOM, AURA NOIR, PROTECTOR, HELLHAMMER, SODOM, BULLDOZER? Potom byste mohli být spokojeni a nadšeni i z desky "Inferno". Je to tradiční smršť, která by se měla pořádat v dávno opuštěných katakombách. Pánové mají jasný cíl, rozdrtit vaše kosti na prach. Myslím si, že pro to udělali vše potřebné. Mají povedený, archivní zvuk, parádní stylový obal, po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Už dlouhé roky trávím svůj čas převážně ve stínu a podobné kapely rád a s chutí nejen podporuji, ale hlavně poslouchám. Je v tom samozřejmě kus nostalgie, ale ta je mou součástí stejně, jako ocelové srdce, které stále tepe v mém hrudníku. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout, odhlučnit svět kolem mě a narvat si pod tlakem tohle album. Jako bych se vrátil po časové ose zpět, do doby, kdy jsem byl mladý a kazety se muchlaly v mém přehrávači každý den. Kapele se povedlo nahrát desku, která je pro mě, starého prašivého psa, zajímavá. Rád jsem se k ní vracel a poslouchal ji nejlépe v noci. Občas ke mě přišly přízraky, rozmlouvaly se mnou a postupně přidávaly hlasitost. Pokud jste na tom stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku, dostanete poctivou porci ostrých riffů, zvrácených melodií i chorobného vokálu. Někdy se nové album dostalo i do mých snů. Tančil jsem v nich s těmi nejkrásnějšími zombie. A to vše samozřejmě v rytmu této nahrávky. Jestli jste srdcem i duší stará škola, tak na SPEEDKILLER rozhodně nezapomeňte. V žilách mi již dlouhé roky koluje zkažená krev. Byl jsem prokletý někdy na konci osmdesátých let minulého století. Už dávno si nedovedu představit život bez prašivé, dnes již archivní hudby. Těžká, pekelná black thrash metalová vichřice ve starých katakombách! 


Asphyx says:

I've had bad blood in my veins for years. I was cursed sometime in the late 1980s. I can't imagine a life without mangy, now-archival music anymore. I'm glad that bands like Brazil's SPEEDKILLER are still rising from the ashes. Listening to their debut album is like opening an old dusty coffin. Inside you will find true, pure thrash and black metal that used to be played on cassettes a long time ago. That's what the new album is released on. Brazilians are simply real and classic in the best sense of the word.

And so I once again had a nice weekend at the record player. I sipped beer, kept turning up the volume and enjoyed the echoes of the old days. The gentlemen are going at it sharp and fierce, their music doesn't lack the necessary and desired drive and power. The demons are smiling. No wonder, it's played for them too. In their midst sits Satan himself, who has given the new record a stamp of quality. 


Do you like the good old VENOM, AURA NOIR, PROTECTOR, HELLHAMMER, SODOM, BULLDOZER? Then you might be satisfied and excited about the album "Inferno". It's a traditional whirlwind that should be held in long abandoned catacombs. The gentlemen have a clear goal, to crush your bones to dust. I think they've done everything they need to do. They've got a hilarious, archival sound, a cool stylish cover, and formally there's definitely nothing to complain about. I've been spending my time mostly in the shadows for many years now, and I love to not only support bands like this, but listen to them with gusto. There's a bit of nostalgia in it, of course, but it's as much a part of me as the heart of steel that still beats in my chest. I don't know anything better than to just sit down, tune out the world around me and cram this album in under pressure. It's like I've gone back in time, back to when I was young and cassettes were making out in my player every day. The band has managed to make a record that is interesting to me, an old mangy dog. I liked to go back to it and listen to it best at night. Occasionally, ghosts would come up to me, talk to me, and gradually turn up the volume. If you're like me, don't hesitate a moment, you'll get a fair portion of sharp riffs, twisted melodies and sick vocals. Sometimes a new album gets into my dreams. I danced in them with the most beautiful zombies. All to the beat of this record, of course. If you're old school at heart and soul, then definitely don't forget SPEEDKILLER. I've had bad blood running through my veins for years. I was cursed sometime in the late 1980s. I have long since been unable to imagine a life without scabrous, now archival music. Heavy, hellish black thrash metal whirlwind in the old catacombs!




Speedkiller’s Inferno Tracklist:

Side A:
01. The Birth of the Immortal Evil [05:59]
02. Blair [02:53]
03. Serpent Doom [03:03]
04. Apocalypse [03:07]
05. Evil [02:19]

Side B:
06. Inferno [04:38]
07. Blood Worship [05:43]
08. Invoke the Lord [04:04]
09. Black Blitzkrieg [05:28]

sobota 6. dubna 2024

Recenze/review - CROWSBLOOD - The Murder of Crows (2024)


CROWSBLOOD - The Murder of Crows
demo 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Touláme se opuštěnými ulicemi. Utíkáme na hřbitovy, abychom nakonec našli temnotu ve svých zkažených duších. Mám rád kapely, které umí svojí hudbou vytvořit podmanivě chladnou atmosféru. Našlapuji opatrně, lekám se vlastního stínu. Snídám na víku od rakve, abych nakonec pochopil, že je v některých lidech něco zkaženého. Jsou kapely, které umí svojí hudbou znázornit zkaženou krev, ukrývající se uvnitř. Troufám si tvrdit, že britští CROWSBLOOD jsou jedněmi z nich. Letos přicházejí se svojí první demonahrávkou. Je pro mě velkou ctí o ní napsat několik slov. 

Skupina vznikla v roce 2023. Dala se dohromady smečka zkušených muzikantů (z OAKENTHRONE, SERENITY, SOLSTICE, GODTHRYMM a dalších), aby nahrála dvě skladby. Mají v sobě ostrý a chladný black metal, syrový smrtící kov i doom metalové ozvěny. Výsledkem je ochutnávka, kterou když pozřete, budete navěky prokleti. Amen!


Mě se to alespoň stalo. Očekával jsem obyčejné retro, kterého je dnes kolem velká spousta. Místo toho jsem dostal hudbu, která koluje i v mých žilách. S parádním chladným zvukem (Engineered, Mixed & Mastered by Dan Mullins). Je syrový, mrazivý a čitelný. Líbí se mi i mrtvolný obal. Oběšenci kývající se ve větru mě vždy fascinovali. Myslím si, že motiv krásně doplňuje morbidní nálady, které se během dvou skladeb vznášejí kolem. Uvnitř melodií je něco zneklidňujícího, jakási černá energie, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musíte hrát srdcem. CROWSBLOOD se pro mě stali kapelou, která mě velmi překvapila. Samozřejmě, jenom v pozitivním slova smyslu. Oba songy jsou totiž opravdu dobře napsány. Pokud mělo být účelem nechat fanouškům ochutnat nahrubo nasekanou tmu, povedlo se to na výbornou. Toulám se podsvětím již několik dekád. Dal jsem si za úkol, abych v podzemí vyhledával kapely, které si myslím, že stojí za to. U téhle smečky jsem měl jistotu hned od počátku. Jejich hudba mě ihned chytla, sežrala mě, zničila. Lituji jen jediného, že se jedná pouze o demo. Já chci dlouhohrající desku. Myslím si, že na delší hrací ploše vynikne jejich hudba ještě lépe. "The Murder of Crows" má v sobě navíc takovou zvláštní melancholickou náladu (dost často ji lze vystopovat třeba u finských kapel). Venku byla mlha a já jsem se již několik hodin díval do tmy. Nemohl jsem spát, protože CROWSBLOOD se dostali i do mých snů. Utíkal jsem v nich lesem, topil se do močálů, padal do hlubiny. Smrt je velmi blízko. Je čas vstát. Toulám se opuštěnými ulicemi. Utíkám na hřbitov, abych nakonec našel temnotu ve své duši. Temné, mrazivé, black death metalové ozvěny ze země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

We wander the deserted streets. We flee to the cemeteries to finally find the darkness in our corrupted souls. I like bands that can create a hauntingly cold atmosphere with their music. I tread carefully, afraid of my own shadow. I breakfast on the lid of a coffin, only to finally realize that there is something corrupt in some people. There are bands that can use their music to portray the corrupted blood hiding inside. I dare say that Britain's CROWSBLOOD are one of them. This year they come with their first demo album. It is a great honour for me to write a few words about it. 

The band was formed in 2023. A bunch of experienced musicians (from OAKENTHRONE, SERENITY, SOLSTICE, GODTHRYMM and others) got together to record two tracks. They have sharp and cold black metal, raw death metal and doom metal echoes. The result is a taster that if you devour, you will be cursed forever. Amen!


At least it happened to me. I was expecting the usual retro, of which there is a lot around nowadays. Instead, I got music that runs through my veins. With a cool cool sound (Engineered, Mixed & Mastered by Dan Mullins). It's raw, chilling and clear. I also like the deadpan cover art. Hangmen swaying in the wind has always fascinated me. I think the motif beautifully complements the morbid moods that float around during the two tracks. There's something unsettling inside the melodies, a kind of black energy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to play with your heart. CROWSBLOOD became a band that surprised me a lot. Of course, only in a positive way. Both songs are really well written. If the purpose was to give the fans a taste of roughly chopped darkness, they succeeded brilliantly. I've been wandering the underworld for decades. I've made it my mission to seek out bands in the underground that I think are worthwhile. With this pack, I was confident from the start. Their music immediately grabbed me, ate me up, destroyed me. My only regret is that this is only a demo. I want a full-length record. I think their music will stand out even better on a longer record. "The Murder of Crows" also has this strange melancholic mood (quite often you can trace it in Finnish bands, for example). It was foggy outside and I had been looking into the darkness for several hours. I couldn't sleep because CROWSBLOOD got into my dreams. I was running in them through the forest, drowning in the swamps, falling into the depths. Death is very close. It's time to wake up. I wander the deserted streets. I run to the cemetery to finally find the darkness in my soul. Dark, freezing, black death metal echoes from the land of endless shadows!



tracklist:
1. The Murder of Crows
2. Gallows of Souls

band:
Aki Butt - drums
Lee Baines - guitars
Kris McLaughlin - vocals, guitars

Recenze/review - VERWOED - The Mother (2024)


VERWOED - The Mother
CD 2024, Wolves of Hades / Argento

for english please scroll down

Stál jsem nad propastí a přemýšlel, jestli mám skočit. Krkavci, kteří seděli na stromě, se na mě dívali a říkali, že ano, že bych měl také létat. Těšili se, až mě potom roztrhají na kusy, až rozdrtí moje kosti. Stal bych se konečně součástí věčnosti. Daleko od civilizace, zpátky k divokým ohňům. Melancholie usínající přírody, ranní rosa i mrtvé zvíře, pohozené u cesty. Každou desku, kterou dostanu na recenzi a chci o ní napsat, tak nejdříve nějaký čas poslouchám. Zkouším, jakým způsobem na mě bude působit. 

S VORWED se setkávám poprvé v životě. Ihned jsem si zjistil nějaké informace. Třeba to, že pod kapelou je podepsán jediný člověk. Jmenuje se Erik Bleijenberg a pochází z Holandska. Poslouchám jeho nové album "The Mother" a úplně před sebou vidím, jak si bral inspiraci v dávno puštěných jeskyních. A činí tak pomocí black metalu, který je nasáklý melancholií, smutkem, ale i dravostí a opravdovostí. Jedná se o syrovou, na kost ohlodanou odpověď na oči šelem, zářících ze tmy. 


Je to jako nějaká starodávná modlitba, uctívající oheň a krev. Nejdříve se kolem mě jednotlivé melodie jen tak vznášely, byly spíše kulisou. Jenže potom jsem vyrazil velmi brzy ven. Užíval jsem si poctivý, chladný zvuk, našlapoval jsem tiše, abych nenarušil atmosféru ještě spícího města. Konečně první strom, první zvíře, které se na mě zvědavě dívá. Už dávno nejsem vetřelec, vždy jsem se snažil být součástí, pokorným členem lesa. Jde na mě melancholie, jsem smutný bez příčiny, přesto jaksi očištěný a vnitřně spokojený. Usednu na mýtinu a pouštím si nové album stále dokola. Mezi korunami stromů začne prosakovat rudá záře brzkého slunce. VORWED se postupně dostali do mých myšlenek, do podvědomí, do mých snů. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě sílu, tlak, chvění i energii. Od posluchače se ale vyžaduje pozornost, soustředění a také alespoň nějaká porce fantazie. Bez té se rozhodně neobejdete. Erik Bleijenberg si dal záležet nejen na formálních věcech (zajistil pro nahrávku dobré studio, zvukového inženýra, ale i stylový motiv na obalu), ale hlavně je dobrým skladatelem. Novinka je svým způsobem zvláštně neklidná, zajímavá nejen svým zpracováním, ale hlavně obsahem. Při společných setkáních musíte jít do hloubky. Teprve potom pochopíte. Jedná se o meditaci hudbou, o zpěněnou řeku, která teče stále kupředu. Valí se, chladí i žhne, je divoká i uklidňující. Stejně jako nové album "The Mother". A teď už mě prosím nechte, začíná svítat. Utíkám pryč z civilizace. Stojím nad propastí a přemýšlím, jestli mám skočit. Krkavci, kteří sedí na stromě, se na mě dívají a říkají mi, že ano, že bych měl také létat. Těší se, až mě potom roztrhají na kusy, až rozdrtí moje kosti. Stal bych se konečně součástí věčnosti. Ne, dnes ještě neskočím, musím si ještě několikrát poslechnout tuhle nahrávku. Hypnotický, temný black metal, epos jdoucí až ke kořenům! Pád do nitra lidských myšlenek!


Asphyx says:

I stood over the precipice, wondering if I should jump. The ravens who were sitting in the tree looked at me and said that yes, I should fly too. They were looking forward to tearing me to pieces, to crushing my bones. I would finally become part of eternity. Away from civilization, back to the wild fires. The melancholy of nature falling asleep, the morning dew and the dead animal dumped by the roadside. Every record I get to review and want to write about, I listen to it for a while first. I try to see how it will affect me.

I'm meeting VORWED for the first time in my life. I immediately found out some information. Like the fact that the band is signed by one person. His name is Erik Bleijenberg and he's from Holland. I'm listening to his new album "The Mother" and I can see right in front of me how he took inspiration from long ago abandoned caves. And he does so with black metal that is steeped in melancholy, sadness, but also predatory and real. It's a raw, gnawed-to-the-bone answer to the eyes of the beasts, glowing out of the dark.


It's like some ancient prayer, worshipping fire and blood. At first, the tunes just floated around me, more of a backdrop. But then I went out very early. I enjoyed the honest, cool sound, stepping quietly so as not to disturb the atmosphere of the still sleeping city. Finally, the first tree, the first animal looking at me curiously. I'm no longer an intruder, I've always tried to be a part, a humble member of the forest. Melancholy comes over me, I am sad without cause, yet somehow purified and inwardly content. I sit down in the clearing and play the new album over and over. The red glow of the early sun begins to seep through the treetops. VORWED gradually entered my thoughts, my subconscious, my dreams. The songs are very well written, they have power, pressure, tingle and energy. But they require attention, concentration and also at least some portion of imagination from the listener. You definitely can't do without it. Erik Bleijenberg took care not only about formal things (he provided a good studio, sound engineer, but also a stylish motif on the cover), but most importantly he is a good composer. The new album is strangely unsettling in its own way, interesting not only in its processing but mainly in its content. You have to go deep when you get together. Only then will you understand. It is a meditation through music, a foaming river that flows ever onwards. It's rolling, cooling and glowing, wild and soothing. Just like the new album "The Mother". And now please let me go, it's dawn. I'm running away from civilization. I'm standing on the precipice, wondering if I should jump. The ravens that sit in the tree look at me and tell me that yes, I should fly too. They're looking forward to tearing me apart, to crushing my bones. I would finally become part of eternity. No, I won't jump today, I have to listen to this record a few more times. Hypnotic, dark black metal, epic, going to the roots! Falling into the heart of human thoughts!


tracklist:
1. A Prayer Of Blood And Fire
2. The Mother
3. Seven Trumpets
4. The Child
5. The Madman's Dance
6. A Choir Of Null And Void
7. Death In A Rosary

Credits
All music & lyrics were written and performed by Erik Bleijenberg between 2018 and 2023
Recorded & produced by Georgios Maxouris between 2019 and 2023
Mixed and mastered by Pieter Kloos / The Void Studios in 2023
Artwork by Joost Vervoort
Guitar solo on "The Madman’s Dance" written and performed by Georgios Maxouris
Additional guitars on track 2, 4, and 5 by Georgios Maxouris, Jeroen Vrielink, and Michael Bertoldini



pátek 5. dubna 2024

Recenze/review - IRÖNWITCH - Irönwitch (2024)


IRÖNWITCH - Irönwitch
CD 2024, Gutter Prince Cabal

for english please scroll down

Už dávno nemám strach. Jsem připraven. Viděl jsem už tolik umírání, tolik bolesti, že se na smrt těším. Ležíme v zákopech a čekáme na nový útok. Zničeni ohněm, pod neustálou palbou, odoláváme dalším a dalším střelám. Jsme vojáci temnoty, jsme posluchači nahrávek, jako je ta od australských IRÖNWITCH. Kapely, která vás vezme pomocí své divoké a neurvalé hudby přímo na bojiště. Všichni dávno víme, že jednou shoříme v pekle. Než se tak ale stane, přidáme hlasitost.

Tohle je black/death thrash metalové bombardování. Jedná se sice o debutové album, ale není to vůbec znát. Nahrávka má skvělý masivní a ostrý výraz, je napsána s jediným účelem. Totálně vás zničit, smést z povrchu zemského. Je to klasický, tradiční masakr, který bude dělat dobře všem, kteří stejně jako já vyrůstali na hudbě z devadesátých let minulého století. 


Na novince zazní odkazy jak na německou thrash metalovou školu (SODOM), tak i na severský black metal. Vše je potom kombinováno se základním, primitivním smrtícím kovem. Výsledkem je jedovatý koktejl, který když pozřete, tak se ocitnete buď v zákopech pod plnou palbou a nebo ve staré márnici, ve které čekají na pohřeb vojáci. Budete s nimi pomocí téhle desky rozmlouvat, budou vám šeptat své děsivé příběhy o utrpení, o šílenství, zvaném válka. IRÖNWITCH nahráli svým způsobem "primitivní", barbarskou desku. Zároveň jsou jednotlivé songy propracované, mají v sobě takovou tu pradávnou temnou energii, tlak, posbíraný na bojištích světových válek. Jako bych sledoval starý černobílý dokument. Tanky, které pod sebou drtí nebohá těla znásilněných. Praskající kosti, hořící domy, další nálet, po kterém zůstává jenom spálená země. Stejně jako po téhle nahrávce. Přiznávám, k prvním deskám bývám vždy trošku skeptický, přistupuji k nim opatrně. Tentokrát jsem ale nemusel. Byl jsou zasažen přímo na solar plexus. Tohle je nekompromisní, šílená jízda přímo do pekla. Bez slitování. Jenom na dřeň ohlodaný metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Vypadá to, že se v australském podzemí probudila další z krvelačných bestií. To vám můžu podepsat vlastní krví. Pokud máte rádi podobný, syrový metal, odkazující na počátky samotných extrémních stylů, neváhejte ani chvilku. Budete pohřbeni zaživa! Pochválit musím i parádní obal (Jenglot Hitam) a totálně masakrující zvuk (Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio, Mastered by Arthur Rizk). Takhle nějak by to mělo vypadat! Už dávno nemám strach. Jsem připraven. Viděl jsem už tolik umírání, tolik bolesti, že se na smrt těším. Ležíme v zákopech a čekáme na nový útok. Zničeni ohněm, pod neustálou palbou, odoláváme dalším a dalším střelám. Totálně zničující atak black thrash death metalových vojáků temnoty! Kobercové bombardování!


Asphyx says:

I'm not scared anymore. I'm ready. I've seen so much dying, so much pain, that I look forward to death. We're lying in the trenches, waiting for a new attack. Destroyed by fire, under constant fire, we resist more and more bullets. We are soldiers of darkness, we are listeners of recordings like the one by the Australian IRÖNWITCH. A band that takes you right into the battlefield with their wild and untamed music. We all know that one day we will burn in hell. But before that happens, let's turn up the volume.

This is a black/death thrash metal bombardment. It may be their debut album, but it doesn't show at all. The record has a great massive and edgy expression, it's written with one purpose. To totally destroy you, to wipe you off the face of the earth. It's a classic, traditional massacre that will do well for anyone who, like me, grew up on 90s music. 


The new album features references to both the German thrash metal school (SODOM) and Nordic black metal. Everything is then combined with basic, primitive death metal. The result is a poisonous cocktail that, when you devour it, you find yourself either in the trenches under full fire or in an old morgue with soldiers waiting to be buried. You'll talk to them through this record, they'll whisper to you their horrific tales of suffering, of the madness called war. IRÖNWITCH have recorded a kind of "primitive", barbaric record. At the same time the individual songs are sophisticated, they have that ancient dark energy, a pressure gathered on the battlefields of the world wars. It's like watching an old black and white documentary. Tanks crushing the poor bodies of the raped beneath them. Bones cracking, houses burning, another air raid leaving nothing but scorched earth. Just like this footage. I admit, I'm always a bit sceptical about first records, I approach them with caution. But this time I didn't have to. It was hit right on the solar plexus. This is an uncompromising, insane ride straight to hell. No mercy. Just gnawed-to-the-bone metal forged from the finest steel. Looks like another bloodthirsty beast has awakened in the Australian underground. I can sign that in my own blood. If you like similar, raw metal, harking back to the origins of extreme styles themselves, don't hesitate a moment. You will be buried alive! I must also praise the awesome cover art (Jenglot Hitam) and the totally butchering sound (Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio, Mastered by Arthur Rizk). This is how it should look like! I'm not scared anymore. I'm ready. I've seen so much dying, so much pain, that I look forward to death. We're lying in the trenches, waiting for a new attack. Destroyed by fire, under constant fire, we resist more and more shots. A totally devastating attack by the black thrash death metal soldiers of darkness! Carpet bombing!



Tracklist:
01. Releasing The Butcherous 
02. Crushing Faith 
03. Dethroner 
04. Irönwitch 
05. Spitfire 
06. Never Began 
07. Beater Of Gods 
08. Torn Beyond Belief 
09. Street Lethal (Racer X Cover)

band:
Muz - Aversive Cantations
Dalton - Axemancer
Pete - Battery
Sam - Chaotic Rhythmic Clanking

Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio
Mastered by Arthur Rizk
Album Art by Jenglot Hitam

středa 3. dubna 2024

Recenze/review - PYRA - Those Who Dwell in the Fire (2024)


PYRA - Those Who Dwell in the Fire
CD 2024, Immortal Frost Productions

for english please scroll down

Jsi slepý a přesto vidíš. Děsivé představy, které ti létají hlavou jsou důsledkem nekonečné bolesti, která tě provázela poslední roky. Nakažen pradávnou chorobou si se rád a často toulal mezi stíny. Tvé kroky tě vždy nakonec dovedly daleko za město, do hlubokého lesa. Sedával si na starém pohřebišti a rozmlouval s démony. Poslouchal si u toho debutovou desku italských black death metalistů PYRA. A při každém společném setkání si měl pocit, že ti podala ruku samotná Smrt.

Je to hodně návykový materiál, který je určený pro všechny tmáře, pro obdivovatele temných zákoutí a chladných katakomb. Ano, zde, hluboko pod zemí, vedle starých prašivých rakví, muselo být album "Those Who Dwell in the Fire" nahráváno. Také cítíte pach tlejícího masa a síry? Novinku nelze jinak, než doporučit. Všem démonům i přízrakům. 


Pod touhle kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti, kteří si dali velký pozor na zvuk, na obal, na celkové provedení. Fanoušek dostane opravdu zdařilé dílo po všech stránkách. Není to ale jen skvělá řemeslná práce, která se mi líbí. Vždy sázím hodně na atmosféru. Hudba mě musí nějakým  způsobem zasáhnout, připoutat k reproduktorům. "Those Who Dwell in the Fire" jsem poslouchal nejraději uprostřed noci, když byla v ulicích mlha. Nemohl jsem spát a noční můry mi našeptávaly, abych šel ven. Dějí se tu podivné věci, napadlo mě ihned, když jsem se sluchátky na uších sledoval dlouhé stíny i krkavce na hřbitovní zdi. Jsme jenom prach, kus masa, čekající v různých stádiích rozkladu na smrt. PYRA na to jdou od srdce, opravdově, ryze. Mají talent na to, složit dobré skladby, které se mi dostaly pod kůži. Každé společné setkání je tak spíše rituálem, než jen obyčejnou hudbou. Mám to tahle rád. Tajemné motivy, nálady barvy krve, létající kolem jako můry kolem světla. Umíráme a rodíme se, motáme se v nekonečném kruhu. Jsem moc rád, že ještě existují skupiny, které dokáží pomocí svých melodií zhudebnit mlhu nad hřbitovem. V některých momentech mi tahle smečka lehce připomíná to, co dělají třeba takoví PORTAL, ULCERATE, PHOBOCOSM. Italové jsou magičtí, záhadní, tajemní. Jako bych byl součástí něčeho většího, vesmírného, divokého, co nedokážu definovat slovy. Jsem slepý a přesto vidím. Děsivé představy, které mi létají hlavou jsou důsledkem nekonečné bolesti, která mě provázela poslední roky. Nakažen pradávnou chorobou se rád a často toulám mezi stíny. Záhadný, syrový, mlhavý black death metal, který jde až k samé podstatě smrti! Pocta všem démonům!

Asphyx says:

You're blind and yet you can see. The frightening images that fly through your mind are the result of the endless pain that has accompanied you for the past years. Infected by an ancient disease, you have often and gladly wandered among the shadows. Your footsteps always led you far beyond the city, into the deep forest. You used to sit in an old burial ground and talk to demons. Listening to the debut album of Italian black death metallers PYRA. And every time you were together, you felt like Death himself was shaking your hand.

It's a very addictive material, which is meant for all darkies, for admirers of dark corners and cold catacombs. Yes, this is where "Those Who Dwell in the Fire" must have been recorded, deep underground, next to the old dusty coffins. Do you also smell the smell of smouldering flesh and sulphur? We can't but recommend this new album. To all demons and ghosts.


This band is signed by experienced musicians who paid a lot of attention to the sound, the cover, the overall performance. The fan gets a really successful work in all aspects. But it's not just the great craftsmanship that I like. I always bet a lot on the atmosphere. The music has to hit me in some way, hook me to the speakers. My favourite time to listen to "Those Who Dwell in the Fire" was in the middle of the night when the streets were foggy. I couldn't sleep, and nightmares whispered to me to go out. Strange things were happening here, I thought immediately, as I watched the long shadows and the ravens on the cemetery wall with my headphones on. We're just dust, a piece of flesh, waiting in various stages of decomposition to die. PYRA go at it from the heart, truly, genuinely. They have a knack for writing good songs that get under my skin. It makes every get-together a ritual rather than just plain music. I like this one. Mysterious motifs, moods the color of blood, flying around like moths around a light. We die and are born, spinning in an endless circle. I'm so glad there are still bands out there who can use their melodies to musicalize the fog over the cemetery. In some moments this pack reminds me a bit of what PORTAL, ULCERATE, PHOBOCOSM do. The Italians are magical, mysterious, mysterious. It's like I'm part of something bigger, cosmic, wild, that I can't define in words. I am blind and yet I see. The frightening images that fly through my head are the result of the endless pain that has been with me for the past years. Infected by an ancient disease, I like to wander among the shadows. Mysterious, raw, hazy black death metal that goes to the very essence of death! A tribute to all demons!



tracklist:
01. Cacus 
02. Summit Of Existence 
03. Palingenesis 
04. Becoming 
05. Purified In Infinity 
06. Funeral Pyre



Recenze/review - KERES - Homo Homini Lupus (2024)


KERES - Homo Homini Lupus
CD 2024, Gruesome Records

for english please scroll down

Jako prvního jsem si všiml krkavce, který držel v zobáku kus shnilého masa. Teprve až po nějakém čase mi došlo, že má zaseknuté drápy do mrtvoly. Kolem bylo ticho, přesto jsem cítil zlo, které doslova sálalo z okolních stromů. Někdy bývají moje představy při poslechu nové muziky děsivé. Nedokážu jen tak sedět a poslouchat. U nové desky, prvního dlouhohrajícího alba "Homo Homini Lupus", jsem se kýval do rytmu jako starý hrobník. Nasával jsem pach smrti a užíval si temnou a chladnou atmosféru. 

Smrt je velmi blízko, napadá mě pokaždé, když vložím tuhle nahrávku do přehrávače. Procházím se mlhavým oparem a nasávám síru. Italové jsou jako vyslanci samotného pekla. Hrají od srdce, odhodlaně a s jasným účelem. Zabít vás svými riffy, vokálem i bicími. Krkavec zvedl svoji hlavu a podíval se na mě. Budu další na řadě. 


Z hudby KERES je cítit takové to opravdové nadšení, síla a energie, kterou mívaly staré kapely. Možná právě proto jsem se rozhodl o těchto maniakálních Italech napsat. Jejich muzika je volně inspirována tím, co hrají třeba takoví BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, HATH, THRONE, VREDEHAMMER, DECAPITATED. Moje přirovnání berte ale jenom jako popis pro lepší orientaci. Jinak se snaží mít tihle gentlemani svůj rukopis a výraz. Některé motivy jsou velmi ostré, zemité, rustikální, jako čerstvě otevřený hrob, jiné zase majestátní a tajemné, jako smradlavá mlha nad hřbitovem. Vše, co se týká zvuku, obalu, produkce a celkového provedení, je v nejlepším pořádku. Osobně bych možná ocenil ještě trošku víc špíny a zkažené krve, ale zase na druhou stranu, nahrávka je alespoň více "přístupná" a lépe se poslouchá. Zároveň, a to se mi osobně velmi líbí, se pánové snaží svoje hranice posouvat, překračovat je. Posluchač si tak může vychutnat spoustu zajímavých, neotřelých momentů. Základem je sice stále klasický, tradiční kov smrti, ušpiněný černotou, ale přidávány jsou kusy (nebál bych se napsat) progresivních pasáží. Výsledkem je potom velmi chutný koktejl, který když pozřete, tak zemřete v krutých křečích. Jako prvního jsem si všiml krkavce, který držel v zobáku kus shnilého masa. Teprve až po nějakém čase mi došlo, že má zaseknuté drápy do mrtvoly. Kolem bylo ticho, přesto jsem cítil zlo, které doslova sálalo z okolních stromů. Někdy bývají moje představy při poslechu nové muziky děsivé.  U "Homo Homini Lupus" bych vám to podepsal vlastní krví. Mrazivá, temná a tajemná noční můra, která vás roztrhá na kusy! U tohoto alba se rozpadnete v prach!

Asphyx says:

The first thing I noticed was a raven holding a piece of rotten meat in its beak. It was only after some time that I realised that his claws were stuck in the carcass. It was quiet around me, yet I could feel the evil that was literally radiating from the surrounding trees. Sometimes my imaginings when listening to new music are frightening. I can't just sit and listen. With the new album, the first full-length, "Homo Homini Lupus", I swayed to the beat like an old undertaker. I soaked up the smell of death and enjoyed the dark and cold atmosphere.

Death is very near, I think of it every time I put this record in my player. I walk through the misty haze and suck in the sulphur. The Italians are like emissaries of hell itself. They play with heart, determination and a clear purpose. To kill you with their riffs, vocals and drums. The raven raised his head and looked at me. I'll be next.


The music of KERES has that real enthusiasm, power and energy that the old bands used to have. Maybe that's why I decided to write about these maniacal Italians. Their music is loosely inspired by the likes of BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, HATH, THRONE, VREDEHAMMER, DECAPITATED. But take my comparisons as a description for better orientation. Otherwise, these gentlemen are trying to have their own signature and expression. Some of the motifs are very sharp, earthy, rustic, like a freshly opened grave, others are majestic and mysterious, like a stinking fog over a cemetery. Everything about the sound, the packaging, the production and the overall execution is in the best of order. Personally, I might have appreciated a bit more dirt and bad blood, but then again, the recording is at least more "accessible" and easier to listen to. At the same time, and I personally like this a lot, the gentlemen try to push their boundaries, to cross them. The listener can thus enjoy many interesting, novel moments. The base is still the classic, traditional death metal, stained with blackness, but pieces of (I wouldn't be afraid to write) progressive passages are added. The result, then, is a very tasty cocktail that, if you watch it, you will die in violent convulsions. The first thing I noticed was a raven holding a piece of rotten meat in its beak. It wasn't until some time later that I realised it had its claws stuck into the carcass. It was quiet around me, yet I could feel the evil that was literally radiating from the surrounding trees. Sometimes my imaginings when listening to new music are frightening. With "Homo Homini Lupus", I'd sign it in my own blood. A freezing, dark and mysterious nightmare that will tear you apart! This album will make you crumble into dust!



tracklist:
01. Exist For War 
02. Immaculate Incarnation Of Darkness 
03. Oblivion 
04. Pale Horse Of Extinction 
05. Until Everything's Burned 
06. Leviathan 
07. Eradicate The Infected Seed 
08. Void And Silence



pondělí 1. dubna 2024

Recenze/review - ABERRATION - Refracture (2024)


ABERRATION - Refracture
CD 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Všichni, kteří rádi a často trávíme čas v katakombách, víme, že existuje ještě jeden svět. Je ještě děsivější a hnusnější než ten náš. Je v něm jenom utrpení a bolest. Nahlédnout do něj mohou jen šílení a potom hudebníci, jako jsou ABERRATION z Minnesoty, kteří nám dokáží pomocí své hudby přinést jasnou a zřetelnou zprávu o absolutní tmě a zlu. Alespoň tak vnímám jejich debutové album "Refracture" já. 

Kapela je složena ze zkušených muzikantů (Void Rot, Suffering Hour a Nothingness), kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Totálně zničující death metal se spoustou podivných pasáží, ušpiněný black metalovou atmosférou. Bolela vás někdy hlava a chtěli jste si vyrvat mozek z lebky? Potom by se vám mohlo líbit i tohle album. 


Když "Refracture" poslouchám, tak si představuji, že takhle nějak musí naříkat nemrtví, kteří se budou navěky toulat mezi naší a oním světem. ABBERATION vzali staré death a black metalové postupy a okořenili je spoustou jedovatých a neotřelých pasáží. Výsledkem je album, které se vám bude zdát zpočátku divné, nebál bych se napsat nepříjemné. Když ale vydržíte, časem se ve vás usadí, jako krev v čerstvé ráně. Pokud jste fanoušci třeba takových PORTAL, ALTARAGE, ABYSSAL, ULCERATE, mohu vám novou desku rozhodně doporučit. Společná setkání vyžadují pozornost, pečlivost a otevřenou mysl. Novinka se vám dostane do hlavy a způsobí v ní chaos. Dejte tomu čas, uklidněte svoji mysl a potom uvidíte přízraky. Nahrávka má surový zvuk, rozdrásá vás do krve, otevře vám cestu do jiných dimenzí. Budete se toulat záhrobím, poznáte, co je opravdová bolest. Zvuk, obal, produkce, vše je podřízeno jedinému. Zničujícímu nihilismu. Jakoby vám kapela navrtala do hlavy díru, do které nasadila trychtýř a napěchovala do vás pod tlakem spoustu černé energie. Špína, hnus a nenávist, tohle vše zde najdete. A spoustu pochmurné, děsivé atmosféry. Určitě jste potkali někoho, kdo byl kdysi zraněný a který si myslel, že je už vše v pořádku. Jenže není, u téhle hudby se otevírají staré rány, vytéká z nich zkažený hnis a beznaděj. Nové album na mě působí velmi podobně. Vlastně se jedná o hudbu, která se nedá příliš popsat slovy. Lepší je opravdu poslouchat a nechat na sebe vše jen tak působit. Potom uvidíte sami. Osobně si připadám, že do mě zasekla drápy samotná smrt. Všichni, kteří rádi a často trávíme čas v katakombách, víme, že existuje ještě jeden svět. Je děsivější a hnusnější než ten náš. Existuje v něm jenom utrpení a bolest. Prašivý, zničující black death metal, který vás sežere zevnitř! Hnisavé ozvěny z onoho světa!

Asphyx says:

All of us who like and often spend time in the catacombs know that there is another world. It's even scarier and uglier than ours. There is only suffering and pain. Only the insane can peer into it, and then musicians like ABERRATION from Minnesota, who can use their music to bring us a clear and distinct message of absolute darkness and evil. At least that's how I perceive their debut album "Refracture".

The band is composed of experienced musicians (Void Rot, Suffering Hour and Nothingness) who know very well what and how they want to play. Totally devastating death metal with a lot of weird passages, dirty with black metal atmosphere. Ever had a headache and wanted to rip your brains out of your skull? Then you might like this album too.


When I listen to "Refracture", I imagine that this is how the undead, who will forever wander between this world and the next, must somehow lament. ABBERATION took the old death and black metal methods and spiced them up with a lot of poisonous and fresh passages. The result is an album that will seem strange at first, I wouldn't be afraid to write unpleasant. But if you stick with it, it will settle in you over time, like blood in a fresh wound. If you are a fan of such bands as PORTAL, ALTARAGE, ABYSSAL, ULCERATE, I can definitely recommend the new album to you. Getting together requires attention, care and an open mind. The novelty will get into your head and cause chaos. Give it time, calm your mind and then you will see the ghosts. The record has a raw sound, it will tear you to the core, it will open you up to other dimensions. You'll wander through the afterlife, you'll know what real pain is. The sound, the packaging, the production, everything is subordinate to one thing. Destructive nihilism. It's as if the band drilled a hole in your head, put a funnel in it and pumped a lot of black energy into you under pressure. Filth, disgust and hatred, that's what you'll find here. And a lot of gloomy, scary atmosphere. I'm sure you've met someone who was once hurt and thought everything was all right now. But it's not, with this music, old wounds are opened up, the rotten pus and hopelessness oozes out. The new album has a very similar effect on me. In fact, it is music that cannot be described in words. It's better to really listen and just let it all affect you. Then you will see for yourself. Personally, I feel like death itself is digging its claws into me. All of us who love to spend time in the catacombs know that there is another world. It's scarier and uglier than ours. There is only suffering and pain. Dusty, devastating black death metal that will eat you up from the inside! The festering echoes of that world!


tracklist:
1. Antithesis
2. Wresting Vibrations / Prism
3. Interstitial Enmity
4. Blighted
5. Refracture



Recenze/review - AD MORTEM - In Honorem Mortis (2024)


AD MORTEM - In Honorem Mortis
CD 2024, Purity Through Fire

for english please scroll down

Není to tak dávno, kdy byly otevřeny staré hrobky. Byli v nich pohřbeni prokletí. Už nastal čas, aby se vrátili. Zohavené tváře, maso odpadávající od kostí, ale také ostré zuby a drápy. Nejdou zabít, nejdou zničit. Roztrhají vás na kusy, stejně jako nové album německých black metalistů AD MORTEM. Ti přicházejí se svojí první dlouhohrající nahrávkou. Je nutné rovnou napsat, že se opravdu velmi povedla. Pokud jste fanoušci severských melodií, špíny a zkaženého masa, tak neváhejte ani chvilku. 

Ihned mě zasáhly ledové melodie. Jsou jako vichr, který předchází apokalypse. Svět je poslední roky divné místo k životu a proto se stále častěji obracíme do temnoty. Vždycky jsem měl v tomhle stylu rád takový ten špinavý neklid, zvrácenou sílu. Myslím si, že se to nedá naučit, musíte to mít v sobě, jako zvrácenou víru. Němci tohle všechno umí na výbornou a přidávají ještě spoustu hnisu a špíny navíc. 


Pochválit musím zvuk, který je namíchaný přesně v tom poměru, který mám rád. Chlad, temnota, vše zabalené do starých pavučin, přesto krásně čitelné a mrazivé. Základem hudby AD MORTEM jsou norské i švédské melodie. Přidávána je potom vlastní invence, spousta nápadů. Na své si tak přijde každý, kdo má rád tradiční, klasický přístup, ale i neotřelé pasáže. Někdy je zkrátka dobré zhasnout všechna světla a ponořit se do tmy. Němci budou vašimi velmi dobrými průvodci záhrobím. Budete tančit na vlastních hrobech, klanět se v chrámech bolesti, budete se toulat nekonečnými chodbami podsvětí. Za zvuků "In Honorem Mortis" potkáte oběšená, utopená, rozsekaná těla hříšníků, abyste nakonec dosáhli svého cíle. Tohle není jenom hudba, to je spíše obřad, u kterého zažijete spoustu nenávisti, smutku i pocitů, které nelze slovy definovat. Nová deska si mě postupně podmanila, stala se mojí součástí. Utíkal jsem ven, do tmy a pokaždé jsem skončil na hřbitově. Za zvuků téhle nahrávky jsem se díval, jak z hrobů lezou prokletí, jak se zakusují do zkažených tkání, jak jim září oči a touží po krvi. Myslím si, že je to velmi dobrá stylová záležitost se vším, co k tomu patří. Pánové ale přidávají ještě něco navíc. Jedná se o hluboký underground, o cestu bez konce, o smrt v krutých podobách. Exhumujte svůj vlastní hrob a poslouchejte hodně nahlas. Teprve potom vynikne vše nejlépe. Není to tak dávno, kdy byly otevřeny staré hrobky. Byli v nich pohřbeni prokletí. Už nastal čas, aby se vrátili. Mrazivý, drásavý black metalový oheň, který vás spálí na popel! Budete obětováni démonům! 

Asphyx says:

Not so long ago, the old tombs were opened. The cursed were buried in them. It's time for them to return. Charred faces, flesh falling off the bones, but also sharp teeth and claws. They can't be killed, they can't be destroyed. They will tear you apart, just like the new album from German black metallers AD MORTEM. They come with their first full-length record. It is necessary to write right away that it is really very good. If you are a fan of Nordic melodies, dirt and rotten meat, don't hesitate a moment.

I was immediately struck by the icy melodies. They're like the whirlwind that precedes the apocalypse. The world has been a strange place to live these last few years, which is why we are increasingly turning to darkness. I've always liked that kind of dirty restless, perverse power in this style. I think you can't teach it, you have to have it in you, like a perverse belief. The Germans do it all very well and add a lot of extra pus and dirt.


I must praise the sound, which is mixed in exactly the ratio I like. Cold, dark, all wrapped in old cobwebs, yet beautifully clear and chilling. The basis of AD MORTEM' s music is both Norwegian and Swedish melodies. Then their own inventiveness is added, lots of ideas. So everyone who likes a traditional, classical approach, but also novel passages, will find something to like. Sometimes it's just good to turn off all the lights and plunge into the darkness. The Germans will be your very good guides to the beyond. You will dance on your own graves, bow down in temples of pain, wander the endless corridors of the underworld. To the sound of "In Honorem Mortis" you will meet the hanged, drowned, dismembered bodies of sinners, to finally reach your goal. This isn't just music, it's more of a ritual where you will experience a lot of hate, sadness and feelings that can't be defined in words. The new album gradually conquered me, it became a part of me. I ran outside, into the dark, and each time I ended up in the cemetery. To the sound of this record, I watched the cursed crawl out of their graves, biting into the corrupted tissue, their eyes glowing and bloodthirsty. I think it's a very good stylistic affair with all that goes with it. But the gentlemen add a little something extra. This is a deep underground, a journey without end, death in its cruel forms. Exhume your own grave and listen very loudly. Only then will everything stand out at its best. Not so long ago, the old tombs were opened. The cursed were buried in them. It's time for them to return. A freezing, gut-wrenching black metal fire that will burn you to the ground! You will be sacrificed to the demons!




Tracklist:
1. Von hohen Himmeln
2. Größer als das Leben
3. Labyrith
4. Der letzte Feind
5. Urgewalt
6. Auf kalten Gräbern
7. Todesstreben
8. Death & Beyond



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine