Info - HEAVING EARTH se po dlouhých šesti letech vrací na pódia! / HEAVING EARTH returns to the stage after six long years!

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoommetal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoommetal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 18. března 2023

Recenze/review - CADAVER SHRINE - Benighted Desecration (2023)


CADAVER SHRINE - Benighted Desecration
CD 2023, Chaos Records

for english please scroll down

Seděla u stolu a usmívala se jako vždy. Nastal čas, řekla a znělo to jako lavina. Už jsme se několikrát setkali. Sebrala mi spoustu kamarádů a mě vždycky zajímalo, proč odcházejí ti hodní vždy jako první. Copak není na světě i tak spousta zla? Mlčela a jen mi podala ruku a odvedla mě temnými chodbami podzemí až do temnoty. Najednou potkávám duše zemřelých, nasávám morbidní atmosféru a poslouchám debut CADAVER SHRINE. 

Jedná se o doom death metalovou kapelu, projekt, pod kterou je podepsán mistr Mories (Maurice de Jong). Ten má na svém kontě velké množství skupin. Pojďme ale k novince "Benighted Desecration". Už jste někdy otevřeli starý hrob? Už jste někdy potkali svoji vlastní smrt? Tato slova novinku charakterizují myslím nejlépe. 

 

Základem je plesnivý doom, přidáván je morbidní death metal a vše je ušpiněné blackem. Když novinku poslouchám, mám pocit, že se na mě valí lavina plná kamení a zkažené krve. Topím se v močálu a každým dalším riffem, další skladbou se propadám více do hlubin. Jakoby mi někdo stál během poslechu celou dobu okovanou botou na hrudi. Tenhle styl musíte mít rádi, jinak ho nepochopíte. Zpozornět by měli určitě všichni fanoušci dlouhých stínů, zdánlivě opuštěných márnic a chladných prokletých kostelů. Hudebně se jedná o monolit, nahrubo nasekanou tmu, která se nekompromisně valí kupředu. Mám těžkou hlavu a už dávno nevím, co je realita a co zlý ošklivý sen. "Benighted Desecration" mi pomalu proniklo do žil a začalo mě měnit k obrazu svému. Touláme se podzemím, přidáváme hlasitost a naše kosti mrznou. Oceňuji dobrou formální stránku věci (obal, zvuk, produkce, vše je v pořádku). Ve skladbách je obsažen takový ten zvláštní neklid, chvění a nekonečný smutek. Seděla u stolu a usmívala se jako vždy. Nastal čas, řekla a znělo to jako lavina. Už jsme se několikrát setkali. Tentokrát s ní půjdu opravdu rád. Moje vlastní smrt mi podává nové album CADAVER SHRINE a nemusí vůbec nic říkat. Oba víme své. Tahle nahrávka se opravdu povedla. Neměla by chybět v žádné sbírce nemrtvých. Temná, hnilobná doom death metalová seance! 


Asphyx says:

She was sitting at the table, smiling as always. It was time, she said, and it sounded like an avalanche. We'd met several times before. She'd picked up a lot of my friends, and I always wondered why the good ones always left first. Isn't there so much evil in the world anyway? She was silent and just held out her hand and led me through the dark corridors of the underground into the darkness. Suddenly, I meet the souls of the dead, soak up the morbid atmosphere and listen to CADAVER SHRINE's debut.

This is a doom death metal band, a project signed by master Mories (Maurice de Jong). He has a large number of bands to his credit. But let's go to the new release "Benighted Desecration". Have you ever opened an old grave? Have you ever met your own death? I think these words describe the novelty best.


The base is moldy doom, morbid death metal is added and everything is soiled with black. When I listen to the new album, I feel like an avalanche full of rocks and bad blood is coming at me. I'm drowning in the swamp and with each riff, each song I sink deeper into the depths. It's like someone's been standing on my chest the whole time I'm listening with a shod boot. You have to like this style or you won't understand it. Fans of long shadows, seemingly abandoned morgues and cold cursed churches should definitely take note. Musically, this is a monolith, a rough-hewn darkness that rolls uncompromisingly forward. I've had a hard time knowing what's reality and what's a bad ugly dream. "Benighted Desecration" slowly seeped into my veins and began to change me in its own image. We're roaming the underground, turning up the volume and our bones are freezing. I appreciate the good formal side of things (cover, sound, production, everything is fine). There is this strange restlessness, trembling and endless sadness in the songs. Sitting at the table and smiling as always. It was time, she said, and it sounded like an avalanche. We had met several times before. This time I'm really going to go with her. My own death hands me the new CADAVER SHRINE album and doesn't have to say anything at all. We both know our stuff. This record was really good. It shouldn't be missing from any undead collection. A dark, rotten doom death metal session!



Tracklist:
01. The Reverberation
02. And Death Crawls
03. Dragged Away
04. The Black Door
05. Tongues Spread
06. Benighted Desecration
07. Faceless Abomination
08. The Shattered Corpse

středa 22. února 2023

Recenze/review - DOOMAS - R'lyeh (2023)


DOOMAS - R'lyeh
CD 2023, Gothoom Productions

for english please scroll down

Vzbudil jsem se hodně brzy ráno. Musel jsem ven. Kousek za městem je starý hřbitov. Náhrobky ležely pod sněhem a krkavec sedící na jednom hrobě mi dával na vědomí, abych vstoupil. Mráz mi pronikal do kostí a mozek se vařil ve vlastní šťávě. Nevěděl jsem, jestli mám strach a nebo ne. Démoni a pradávné příšery mi pokynou a ukáží, kudy mám jít. Otevírám dveře do staré kobky a vcházím dovnitř. Zde, v mlhavém oparu, je vstup do ztraceného města. Přesně takhle jsem si jej představoval ve svých nočních můrách. Vypadá jako na nové desce slovenských DOOMAS.

Není žádným tajemstvím, že mám tuhle smečku moc rád. Vždy jsem na nich obdivoval schopnost napsat skvělé, temném magické melodie a vytvořit tím zcela podmanivou atmosféru. Na nové desce jde kapela ještě dále do podzemí, mezi dlouhé stíny. Kult Cthulhu znovu ožívá a já se ztrácím v absolutní tmě. 



"R'lyeh" je volným pokračováním předchozích nahrávek. DOOMAS jsou ve vynikající formě, skladby mají tentokrát ještě více vrstev, jsou pestřejší, košatější. Víc odstínů šedé a černé barvy, více mrazivých pasáží. Přidávám hlasitost a našlapuji opatrně. Pod nohama mi křupou staré prašivé kosti. Bestie, příšera, musí být něčím nakrmena. Zlem, nenávistí, hudbou. Vše je postavené na zajímavých neotřelých melodiích, mocném vokálu a drtivých rytmech. Pánové si hrají s melodiemi jako šelma s kořistí. Mají opět skvělý zvuk (Adam Mičinec), velmi mě zaujal i děsivě krásný obal. Přesně vystihuje to, co se na albu odehrává. Letos jsou slovenští maniaci krutější, syrovější, drsnější, záhadnější. Osobně je pro mě hrozně příjemné sledovat jejich vývoj. Procházíme se spolu ztraceným městem a došlo k vzájemné interakci. Hudba u mě musí probudit emoce, chytit mě a "R'lyeh" mi proniklo do žil jako prudký jed. Všechno ostatní jde stranou. Existuje už jenom temnota a muzika. Toulám se v lesích, navštěvuji staré hřbitovy a kráčím do rytmu. DOOMAS se povedlo nahrát skvělou desku po všech stránkách. Nejedná se ale jenom o dobře odvedené řemeslo. Songy v sobě mají něco navíc. Feeling, drive, velkou sílu, načerpanou v podzemí. Nezbývá mi nic jiného, než nahrávku doporučit všem tmářům a prokletým. Poklekněte a skloňte hlavu! Příšera se probudila! Dark death doomový epos plný krvavých stínů!


Asphyx says:

I woke up very early in the morning. I had to go out. There's an old cemetery just outside of town. Tombstones lay under the snow and a raven sitting on one grave signaled me to enter. The chill seeped into my bones and my brain boiled in its own juices. I didn't know whether to be afraid or not. Demons and ancient monsters beckoned and showed me which way to go. I open the door to the old dungeon and step inside. Here, in the misty haze, is the entrance to the lost city. This is exactly how I imagined it in my nightmares. It looks just like the new Slovak DOOMAS record.

It's no secret that I love this pack. I've always admired their ability to write great, darkly magical melodies and create a completely captivating atmosphere. On the new record, the band goes even further underground, amongst the long shadows. The cult of Cthulhu comes alive again and I lose myself in absolute darkness.



"R'lyeh" is a loose continuation of the previous recordings. DOOMAS are in excellent form, the songs have even more layers this time, and they are more colorful and more vivid. More shades of grey and black, more chilling passages. I turn up the volume and tread carefully. Old, dusty bones crunch under my feet. The beast, the monster, must be fed something. Evil, hatred, music. It's all built on interesting, novel melodies, powerful vocals, and crushing rhythms. The gentlemen play with the melodies like a beast with its prey. They have a great sound again (Adam Mičinec), I was also very impressed by the eerily beautiful cover. It describes exactly what is happening on the album. This year the Slovak maniacs are crueler, rawer, harsher, and more mysterious. Personally, I find it enjoyable to follow their development. We're walking through a lost city together and there's been a mutual interaction. Music has to awaken emotions in me, grab me, and "R'lyeh" went through my veins like a violent poison. Everything else goes by the wayside. There is only darkness and music. I wander in the woods, visit old cemeteries and walk to the beat. DOOMAS has managed to make a great record in every aspect. But it's not just about craft done well. The songs have something extra in them. Feeling, drive, great power, drawn from the underground. I have no choice but to recommend the record to all the dark and the damned. Kneel and bow your head! The monster has awakened! Dark death doom epic full of bloody shadows!

středa 18. května 2022

Recenze/review - STATIC ABYSS - Labyrinth of Veins (2022)


STATIC ABYSS - Labyrinth of Veins
CD 2022, Peaceville Records

for english please scroll down

Občas se začne nad hřbitovem vznášet divná mlha. Má krvavý nádech a smrdí pachem pomalu se rozkládajících těl. Najednou je jedno, kdo byl za svého života zlý a ošklivý, kdo ubližoval jiným. Zbyl po nich jen otisk a bolest, která se obětem zadřela hluboko do mozku i vzpomínek. Přesto si myslím, že spravedlnost existuje. Nikdy nenaleznou klid, navěky se budou toulat mezi naším a oním světem. A když už se jim podaří přejít na druhou stranu, tak shoří jasným plamenem.

Někdy je opravdu zajímavé, jaké obrazy ve mě dokáže hudba probudit. Sedím a poslouchám a přede mnou se odehrává černobílý hororový film. Není divu, společnost mi tentokrát dělá nová kapela STATIC ABYSS. Smečka, jejíž oba členové jsou již dávno zapsáni do death metalových archívů - Chris Reifert (AUTOPSY, ABSCESS, ex DEATH, ex DOOMED) a Greg Wilkinson (AUTOPSY, DEATHGRAVE, BRAINNOIL, ex LAUDANUM). Vítejte na temné hranici mezi realitou a nočními můrami. 


Kapela je věrna svým základům. Hlas i rukopis Chrise Reiferta je natolik nezaměnitelný, že si STATIC ABYSS budete ihned pamatovat. Vše je shnilé, mokvající, ušpiněné zkaženou krví. Nemrtví zde mají ve tvářích výrazy plné děsu a šílenství. Osobně si neskutečně užívám doomové pasáže, které jsou zahrány takovým způsobem, že mi doopravdy tuhne krev v žilách. Když jednou podáte ruku Smrti, díváte se pak na život i hudbu úplně jiným způsobem. "Labyrinth of Veins" vnímám velmi osobně, je mojí součástí. A hrozně rád se k desce stále vracím. Po formální stránce je vše ošetřeno na výbornou - zvuk (Greg Wilkinson - Engineering, Mixing, Mastering) chladí a pálí, je špinavý jako ruce sériového vraha. O obal se postaral Andrej Bartulović (All Things Rotten) a musím říct, že je velmi inspirativní. Navíc je ze songů cítit takové to pradávné nadšení pro muziku jako takovou, touhu se vyjádřit. Všechno tím pádem plyne se samozřejmostí, songy se velmi dobře poslouchají a nahrávka je pro mě spíše obřadem, než jen obyčejným setkáním. Je brzy ráno a mě probudily zvláštní zvuky. V noci se tu děly nechutné věci, ale teď už by měli nemrtví spát. Jenže jsou příliš neklidní. Oni také poslouchali "Labyrinth of Veins". Jednou mě zamotají do pavučin nebo spálí na popel. Než se tak ale stane, budu STATIC ABYSS stále poslouchat. Jedná se totiž o skvělou záležitost pro všechny živé i nemrtvé. Morbidní, chladná a temná exhumace death doom metalových hrobů!


Asphyx says:

Occasionally, a strange mist begins to hover over the cemetery. It has a bloody tinge and smells of decomposing bodies. Suddenly, it doesn't matter who was mean and ugly in their lifetime, who hurt others. All that's left is the imprint and the pain that has burrowed deep into the victims' brains and memories. Still, I think there is justice. They will never find peace, they will forever wander between this world and the next. And when they do make it to the other side, they will burn brightly.

Sometimes it's really interesting what images music can awaken in me. I'm sitting there listening to a black and white horror movie playing in front of me. Not surprisingly, I have the new band STATIC ABYSS to keep me company this time. A pack whose two members have long been written into death metal archives - Chris Reifert (AUTOPSY, ABSCESS, ex DEATH, ex DOOMED) and Greg Wilkinson (AUTOPSY, DEATHGRAVE, BRAINNOIL, ex LAUDANUM). Welcome to the dark border between reality and nightmares.


The band is true to its foundations. Chris Reifert's voice and signature are so unmistakable that you will remember STATIC ABYSS immediately. Everything is rotten, swollen, and stained with tainted blood. The undead here have expressions of horror and madness on their faces. I enjoy the doom passages, which are played in such a way that it makes my blood run cold. Once you shake Death's hand, you look at life and music in a completely different way. I feel "Labyrinth of Veins" very personally, it's a part of me. And I love coming back to the record. Formally, everything is handled to perfection - the sound (Greg Wilkinson - Engineering, Mixing, Mastering) is chilling and burning, it's as dirty as the hands of a serial killer. Andrej Bartulovic (All Things Rotten) took care of the cover artwork and I must say it's very inspiring. Moreover, you can feel that ancient enthusiasm for music as such, the desire to express oneself, in the songs. So everything flows with naturalness, the songs are very easy to listen to and the recording is more of a rite of passage for me than a simple encounter. It's early in the morning and I'm awakened by strange sounds. Nasty things happened last night, but now the undead should be asleep. But they're too restless. They were also listening to "Labyrinth of Veins". Someday I'll be tangled in cobwebs or burned to ashes. But until that happens, I'll still be listening to STATIC ABYSS. It's a great thing for all living and undead alike. Morbid, cold, and dark exhumation of death-doom metal graves!


Tracklist:
01. Feasting On Eyes
02. Nothing Left To Rot
03. You Are What You Kill
04. Mandatory Cannibalism
05. Labyrinth Of Veins
06. Jawbone Ritual
07. Contort Until Death
08. Tectonic Graveyard
09. Morgue Rat Fever
10. Clawing To The Top Of The Dead

Notes:
The debut studio album of eerie Death/Doom Metal depravity from Greg Wilkinson and Chris Reifert of US Gorelords, Autopsy

pondělí 18. dubna 2022

Recenze/review - GRAND HARVEST - Consummatum Est (2022)


GRAND HARVEST - Consummatum Est
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Možná je kolem zima a chlad, ale já nic nevnímám. Plně se soustředím na staré, prašivé kosti. Zavolali mě, abych odkryl několik vrstev, očistil prach a zjistil, co byl mrtvý zač. Nandám si rukavice a když se poprvé dotknu rakve, projede celým mým tělem záchvěv strachu. Nerad ohledávám padlé, prokleté kněze. Bývá to náročné po všech stránkách. Jsem tu jen já, on a z reproduktorů zní debutové album švédských death doomařů GRAND HARVEST. Připadá mi, že vše zapadá do sebe. Hudba, atmosféra, vzpomínky.

Dokonce i u pitvaného mám pocit, že se mnou rozmlouvá. Na kapelu jsem narazil více méně náhodou, jako první mě zaujal obal (Misanthropic-Art). Potřeboval jsem kulisu k práci, něco klidnějšího. Nakonec nedělám nic, jen poslouchám a užívám si dlouhé, mrazivé stíny.


Kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří mají již něco za sebou. Nezapomněli na dobrý zvuk. Hlavní jsou pro mě ale nálady, které jsou vskutku pochmurné, záhadné, shnilé a mokvající. Desku jsem si ihned oblíbil a nebylo to jen prvotní oblouzení. Naopak, k albu se rád a často vracím. Pokaždé, když se ochladí a čeká mě další tělo. Vše musí zapadnout na svá místa. Síla, drive, smutek, i všechny další emoce. Pak nastane čas, kdy nechám proudit slova přes klávesnici a vy si můžete po nějakém čase moje pocity z desky přečíst. Tentokrát vše plynulo se samozřejmostí, nadhledem a lehkostí. Přesně taková je totiž i nahrávka "Consummatum Est". Svěží a v rámci stylu pestrá. GRAND HARVEST patří ke stejné odrůdě jako PARADISE LOST, 1914, BOLT THROWER, AMON AMARTH, ASPHYX. Zazní i odkazy na temný black metal. To ale není zase tak důležité. Pro mě je hlavní způsob, jakým ke mě skladby promlouvají. Svět je dnes ve zvláštní křeči, nenávist mezi lidmi dosahuje nebývalých hodnot. Možná právě proto mám rád dlouhé procházky lesem. Cíl je vždy jasný. Stará kobka na hřbitově, kam už nikdo nechodí. Je tu klid. Jen já a muzika. Došlo k přenosu a mohu vám za moji maličkost tyhle smutné Švédy jen doporučit. Možná je kolem zima a chlad, ale já nic nevnímám. Plně se soustředím na staré, prašivé kosti a poslouchám u toho "Consummatum Est". Death doom metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách!


sumarizace:

"Consummatum Est" patří přesně mezi ten typ nahrávek, které mě doslova uhranuly. Poslouchám sice převážně rychlou, drsnější muziku, ale novinka je pro mě osobně neskutečně syrovým albem. Doom/death metal v sobě musí mít chvění, černou jiskru, musí vám být při poslechu zima. To se nedá naučit, to je stav duše, rozpoložení hudebníků, které se se otisklo do skladeb. GRAND HARVEST si hrají s melodiemi, dokáží být drsní, ale zároveň zvláštně tajemní. Jako bych byl na starém hřbitově a přemýšlel, která dívka stála modelem té pískovcové soše uprostřed holých stromů. Mám rád, když ve mě hudba probouzí emoce, když se mi hlavou začnou odvíjet filmy plné různých představ. U "Consummatum Est" se opravdu vznáším na malé loďce, uprostřed rozbouřené řeky Styx. Pokud máte rádi temný, záhadný metal, tak poplujte se mnou. Jen se připravte na pestrou paletu melancholických nálad. Death doom metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách!

pro fanoušky: PARADISE LOST, 1914, BOLT THROWER, AMON AMARTH, ASPHYX


Asphyx says:

"Consummatum Est" is exactly such kind of record that I became literally obsessed. I listen to mostly fast, rougher music, but this album is for me personally incredibly raw. Doom/death metal must include vibrations, a black spark, and you must fell cold during the listening. It is impossible to learn, this is a reflection of the state of the soul, the musicians' mood which has been imprinted into the songs. GRAND HARVEST is playing with melodies, they can be rough but on the other side strangely mysterious. As if I was in an old graveyard, wondering which girl was the model of that sandstone statue in the middle of bare trees. I like it when music evokes emotions in me, when the movies full of different imaginations start to play in my head. During the listening of "Consummatum Est" I really hover on a small boat in the middle of the stormed Styx River. If you like dark, mysterious metal, sail with me. Just get ready for a varied palette of melancholic moods. Death doom metal that will freeze your veins!

for fans: PARADISE LOST, 1914, BOLT THROWER, AMON AMARTH, ASPHYX

Tracklist:
01. Sol Maledictor
02. The Harrow
03. No Paler A Horse
04. As The Vultures Descend
05. Crowns To Ashes - Thrones To Dust
06. My Desolate Sea
07. Fatehammer
08. In Memoriam - Magnus Invictus
09. Consummatum Est

band:
Dr. Häll - Vox
F.S. - Guitar
A.L. - Guitar
N.N. - Bass Guitar, Choir
R.M. - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine