Recenze/review - VACANT EYES - A Somber Preclusion of Being (2020)

VACANT EYES - A Somber Preclusion of Being

CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Vždycky byla fascinována smrtí. Vyhledávala temná zákoutí, v samotě duše, tělo je jen schránka, která nám je pouze na nějaký čas propůjčena. Neměla vlastně žádný důvod k tomu, aby byla pořád smutná. Krásná, chytrá, svůdná. Všichni po ní toužili, ona přesto celý svůj krátký život hledala. Byla tu pouze proto, aby si jednoho dne sedla do vany, vytáhla žiletku a svoji bílou pleť proměnila v rudou růž. Nikdo nevěděl proč, tak mladá, měla být šťastná, měla mít děti, celý život před sebou. A teď tu leží, v tratolišti krve, konečně sama a usmívá se.

Lidská mysl je nám stále záhadou. Proč jsou někteří z nás jen svým vlastním stínem? Proč je někdo smutný bez jakékoliv zjevné příčiny? Nevím, ale mohu vám doporučit funeral doom metalovou kapelu, která je také dokonalou esencí smutku. Zároveň i mým objevem minulého roku. VACANT EYES si mě svojí hudbou zcela podmanili.

Jsou desky, o kterých chci psát, sednu si a nedokážu ze sebe vymámit žádné slovo. Raději poslouchám, ztrácím se ve vlnách řeky Styx. Venku sněží a mě čeká cesta na hřbitov. Za jednou dívkou, která neunesla tíhu tohoto světa. Poslouchám "A Somber Preclusion of Being" a přemýšlím o prázdnotě. Skladby jsou velmi dobře, nebál bych se napsat magicky, napsány, postava v kápi na obalu je i mojí noční můrou a majestátní chladný zvuk mě pokaždé rozdrásá do krve. Pro fanoušky třeba takových EVOKEN, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, FUNERAL TEARS, FROWNING, MAJESTIC DOWNFALL, STOMACH EARTH, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS jsou VACANT EYES vlastně povinností, protože bez téhle desky nebude vaše diskografie smutku úplná. Navštěvuje mě ve snu stále dívka z úvodu článku. Éterická bytost, múza, krásná záhadná představa. Umřela již tisíckrát a mám pohřební řeč. Posledních pár tónů, chci zase znovu, nedokážu se odpoutat. Stíny se prodlužují, za chvilku bude tma. Zase jsem strávil celý den na hřbitově. Poslouchal "A Somber Preclusion of Being" a rozmlouval s mrtvými. K zemi padá mlha, umíráme a znovu se rodíme, zůstává jenom hudba. Křišťálově průzračný funeral doom metal, poslední vydechnutí, touha po smrti. K dokonalosti vybroušené album. 

Asphyx says:

She was always fascinated by death. She was looking for dark corners and crannies, in the solitude of the soul, the body is just a box that is only lent to us for a while. In fact, she had no reason to be sad. Beautiful, smart, seductive. Everyone longed for her, yet she searched all her short life. She was only here to take a bath one day, pull out a razor, and turn her white skin into a red rose. No one knew why, so young, she should be happy, she should have children, her whole life ahead of her. And now she lies here, in a pool of blood, finally alone and smiling.

The human mind is still a mystery to us. Why are some of us just our own shadows? Why is someone sad for no apparent reason? I don't know, but I can recommend the funeral doom metal band, which is also the perfect essence of sadness. At the same time, my discovery last year. VACANT EYES completely captivated me with their music.

There are records I want to write about, I sit down and I can't get a word out of myself. I'd rather listen, get lost in the waves of the Styx River. It's snowing outside and the road to the cemetery is waiting for me. For one girl who could not bear the weight of this world. I listen to "A Somber Preclusion of Being" and think about emptiness. The songs are very good, I wouldn't be afraid to write magically, written, the figure in the hood on the cover is also my nightmare and the majestic cold sound always scratches my blood. For fans of such EVOKEN, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, FUNERAL TEARS, FROWNING, MAJESTIC DOWNFALL, STOMACH EARTH, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS are VACANT EYES actually a duty, because without this record your discography will not be complete. The girl from the beginning of the article still visits me in the dream. An ethereal being, a muse, a beautiful mysterious idea. She has died a thousand times and I have a funeral speech. The last few tones, I want again, I can't disengage. The shadows lengthen, it will be dark in a moment. I spent the whole day on the cemetery again. He listened to "A Somber Preclusion of Being" and talked to the dead. Fog falls to the ground, we die and we are born again, only music remains. Crystal clear funeral doom metal, last breath, desire for death. A perfectly sharpened album.

tracklist:

1. A Colorless Eternity (16:52)

2. A Timeless Vault (8:44)

3. Induced Desolation (9:50)

4. Apparitions of Existence (12:12)

5. An Essence of Anguish (12:01)

6. Into an Empty Dream (15:08)

band:

Josh Moran (Guitars, Vocals, Cello)

Alex Smith (Guitars, Backing Vocals)

Grim Riley (Bass)

Chris Kudukey (Drums)

Mark Richardson (Keyboards)

https://vacanteyesdoom.bandcamp.com/album/a-somber-preclusion-of-being

https://www.vacanteyesdoom.com

https://www.facebook.com/vacanteyesdoom

https://www.instagram.com/vacanteyesdoom

https://www.twitter.com/vacanteyesdoom

https://www.soundcloud.com/vacanteyesdoom

https://vacanteyesdoom.bandcamp.com

https://www.youtube.com/channel/UCmPcImVnadS8DiGMuzT0iKA

Recenze/review - EVANGELIST - Ad Mortem Festinamus (2020)

EVANGELIST - Ad Mortem Festinamus

EP 2020, Nine Records

for english please scroll down

Rád a často se procházím starými chrámy. Přemýšlím, co se v nich kdysi odehrávalo. Kamenné stěny vypráví. O životě a smrti. O bolesti. O naději. Dnes jsem zvolil i hudbu, která podpořila mé myšlenky. Epičtí doom metalisté z Polska - EVENGELIST, se hodí k mému rozjímání více, než cokoliv jiného. Dlouhé, táhlé, přemýšlivé melodie. Chlad a mocný vokál ve mě probouzejí vzpomínky. Na pohřby v dávných dobách. Není lehké být řečníkem.

Mluvit o životě jiných a vyzdvihnout to dobré i u špatných jedinců musí být opravdu náročné. Pozůstalí jsou jako šedé stíny, jako melodie na novém EP "Ad Mortem Festinamus". Poláci jsou vznešení, záhadní a čerpají ze starých doom metalových knih. 

 

Každého asi ihned napadne podobnost se slavnými CANDLEMASS. Nijak mi to nevadí, pro mě je důležité, jaká energie z hudby působí a jak ji vnímám. EVENGELIST umí perfektně vystavět skladbu, zasáhnout mě do citlivých míst. Jsou jako tajemní našeptávači, kteří žili dlouhé roky ve stínu, aby z něj vystoupili a nechali mě pomalu umrznout. Líbí se mi celkový dojem, který je velmi podmanivý, zvuk i obal. Mám před sebou dílo, které donutí posluchače k zamyšlení. Smutek a chlad, mí průvodci opuštěnými chrámy bolesti. Vím, mnohé zde již bylo, ale v dnešní době je velmi těžké, se někomu nepodobat. "Ad Mortem Festinamus" je jako starý testament, závěť napsaná na zažloutlém papyru. Krása i smrt se ukrývá v každém z nás, ale jen někteří je dokáží sepsat, namalovat na obraz a nebo zhudebnit, jako se to povedlo polským doomařům. Nové album je určeno pro okamžiky, když budete chtít zastavit své kroky, pomalu spočinout na hrobě svých předků. Pro chvíle, které se příliš často v dnešním uspěchaném světě neopakují. Epický doom metal, který je dokonalou definicí smutku!

Asphyx says:

I like and often walk through old temples. I wonder what happened in them once. Stone walls tell. About life and death. About the pain. About hope. Today I also chose music that supported my thoughts. Epic doom metalists from Poland - EVENGELIST, are more suitable for my contemplation than anything else. Long, long, thoughtful melodies. Cold and powerful vocals awaken memories in me. For funerals in ancient times. It is not easy to be a speaker. 

Talking about the lives of others and highlighting the good even in bad individuals must be really challenging. The survivors are like gray shadows, like melodies on the new EP "Ad Mortem Festinamus". The Polish are noble, mysterious, and draw from old doom metal books. 

Everyone has a resemblance to the famous CANDLEMASS. I don't mind, it's important to me what energy from the music works and how I perceive it. EVENGELIST can build a song perfectly, hitting me in sensitive places. They are like mysterious whisperers who have lived in the shadows for many years to get out of it and let me slowly freeze. I like the overall impression, which is very captivating, the sound and the cover. I have a work in front of me that will make the listeners think. Sadness and cold, my guides to abandoned temples of pain. I know a lot has already been here, but these days it is very difficult not to resemble someone. "Ad Mortem Festinamus" is like an old will, a will written on a yellowed papyrus. Beauty and death are hidden in each of us, but only some can write them, paint them on a picture or set them to music, as the Polish doomars did. The new album is designed for moments when you want to stop your steps, rest slowly on the grave of your ancestors. For moments that are not repeated too often in today's hectic world. Epic doom metal, which is the perfect definition of sadness!

Track Listing:

1. Perceval

2. Anubis (On the Onyx Throne of Death)

3. The Puritan

4. Pale Lady of Mercy

5. Towards the End

6. Mystification (Manilla Road cover)

https://www.facebook.com/evangelistmetal/

https://evangelistdoom.bandcamp.com/

http://shop.nine-records.com/

https://www.facebook.com/NineRecords/

https://ninerecords.bandcamp.com/

Recenze/review - MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret (2020)

MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret

EP 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Spousta z nás je zavřeno ve svých domovech. O samotě, jen se se svědomím. Každého, kdo má alespoň nějakou fantazii, podobný stav donutí k zamyšlení. Je jedno, jestli si v cele nebo uprostřed davu, někdy se zkrátka cítíš sám. Musím do lesů, do přírody, na malý vesnický hřbitov, kolem kterého normálně procházím bez povšimnutí. Jenže teď poslouchám nové EP doomařů MY DYING BRIDE. Moje kroky mají trošku jiný směr.

Chtít po podobných legendách nějaké stylové kotrmelce je neslušné. Byla by škoda, kdyby změnili to, co na nich máme tolik rádi.  Na novinku lze nahlížet jako na pokračování věcí minulých, na klasickou desku, ale to já příliš nedokážu. Britové to se mnou umí už od devadesátých let. Měli sice občas pochopitelně slabší období, ale "Macabre Cabaret" k nim rozhodně nepatří.

O čem je pravý smutek a city mu podobné zase tolik lidí neví. Musíte si je, stejně jako muziku, prožít, projít si mezi temnými studenými stíny. Venku je mlha, mráz proniká do kostí. Ideální počasí pro poslech. Město ještě spí. Tiché a prázdné. Pár světel v oknech, občas štěkající pes. "Macabre Cabaret" je deskou, kterou musím poslouchat venku. Stát se chodcem v pozadí, tichošlápkem, který nehodnotí, ale jen naslouchá. Zvláštní je, že já doom metal neumím pořádně popsat slovy, podle mého to ani moc nejde. Existují jen dvě polohy, buď si vás podmaní a nebo ne. Miluju zvuk violoncella, mám rád bědování a pláč, které z MY DYING BRIDE stále slyším. Dodnes mě na nich fascinuje schopnost vytvořit hudbou absolutně temnou a mrazivou atmosféru. Smutek a nářek. Každý si představuje pohřeb, ale já myslím spíš na usínající přírodu, na barvy podzimu, na zvířata hledající svůj úkryt. Uprostřed lesů se mi společná setkání osvědčila nejvíce. Sice jsem tu také sám, ale není tu rušivý dav, blikající světla, ani zástupy falešných tváří. Vše je, stejně jako "Macabre Cabaret", ohlodáno na kost, ryzí a opravdové. Je stavem duše, rozpoložením a jako takové jej je nutné brát. Až mi bude zase jednou smutno, tak vím, co si pustím. 

Asphyx says:

You sit in the wooden benches. It is Sunday morning and you should meet God today. You doubt, you have been in doubt for a while. The ordinary life has vanished from churches a long time ago. There is only mentoring and tons of empty words left. You are praying to a dead who has nothing in common with its souls. In a last few days you have been meeting many evil people. The only thing left is hope and music. 

I like the noble mood of cathedrals, I soak the atmosphere of abandoned temples with joy. Thousands of fates printed in stone walls. The faces of the saints and above, where the pipe organ is, is sitting the band MY DYING BRIDE. Yes, for me their music is connected with a visit of a church. I listen to their new album "Macabre Cabaret" and I am thinking about what faith really is.

The songs are literally soaked up with the atmosphere of gothic buildings and sadness. Right in front of me I can see a small graveyard in the mountains. Everybody knows each other and every funeral is an event and a personal experience. Here, the faith is pure, unspoilt and raw. I like the sound, cold and hurtful at the same time, I admire the painting on the cover. I am walking through abandoned cathedrals with the band. Again and again I am coming back to catacombs, to wake up and continue to spread the glory of the doom and death metal. The new album absorbed me completely, it calmed down my mind and directed me to another world. I am looking towards the sky and I am waiting! A beautiful musical experience, full of nobleness.

tracklist:
1. Macabre Cabaret
2. A Secret Kiss
3. A Purse Of Gold And Stars

band:
Aaron - Vocals.
Andrew - Guitar.
Lena - Bass
Shaun - Keyboards / Violin

https://www.facebook.com/MyDyingBrideOfficial/
http://mydyingbride.net/
https://www.instagram.com/mydyingbride_official/
https://twitter.com/Official_MDB
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

Recenze/review - THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora (2020)

THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora
CD 2020, Metalgate Records

for english please scroll down

Jsou tři hodiny ráno a mě probudil divný pocit v břiše. Kolem našeho domu je mlha, ale v tom protějším vidím siluetu postavy v křesle. Asi také nemůže spát. Mám divný pocit a tak si sednu před bílou plochu textového editoru a poslouchám novou desku českých THE CORONA LANTERN. Kapely, kterou jsem zatím bohužel nikdy neviděl naživo. Přesto cítím a  slyším znovu spoustu pochmurných emocí a nálad.

Celou novinkou "Certa Omnibus Hora" se prolíná ponurá, smutná atmosféra. Píší o sobě, že hrají post doom metal.  Nevím, označení pro mě nebývají důležitá. Pro mě je hlavní, že jsem se oblékl a vyrazil ven. Zamával paní v okně a vydal se nahoru nad město. Pomalu svítá, riffy mě drásají až někam dovnitř hlavy. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive i pověstnou sílu. Pro podzimní mlhavá rána je hudba THE CORONA LANTERN jako stvořená.

V dnešní době nadprodukce muziky se často setkávám s tím, že si mnohé skupiny na předkládaný styl jenom hrají, předstírají jej. Odtrženým od reality jim to současný virtuální svět umožňuje. To ale není případ nové desky  "Certa Omnibus Hora". Ta si mě ihned naklonila na svoji stranu. Je syrová, uvěřitelná. Musím našlapovat tiše, činím tak i za světla, kdy brzké ranní přízraky zdánlivě pominou. Jsou ale uvnitř, uvnitř mého těla i hudby THE CORONA LANTERN. Je jednoduché hodnotit formální stránku věci - obal, celková grafika, zvuk i produkce, vše je na profesionální úrovni. Kapela má svůj jasný výraz, směr a cíl. Dokáže mě probudit ve tři ráno a donutit pohlédnout do protějšího domu. Dnes se možná paní usmívá nebo se mi to jenom zdá. Cítím z toho pohledu, stejně jako z nahrávky, samotu, spočinutí, smutek, pomíjivost fyzična, budhisté mi dají zajisté za pravdu. Líbí se mi celkový projev kapely, skladby drží pohromadě, jsou jasně a zřetelně zacílené. Zároveň bublají jako žhavá láva pod povrchem. Potkává se zde doom metal s nihilismem i progresivními prvky. Tři týdny album poslouchám a každý den nahlížím do protějšího domu. Paní byla dávno mrtvá, byla jen osamocenou siluetou, která nikomu nechyběla. Občas bývá zvláštní, s čím se mi muzika spojí a jak na mě působí. Tentokrát byla šedivým oparem, studenou mlhou, přesnou definicí podivných snů. Pro mě je hrozně důležité, aby mě hudba něčím zaujala, probudila ve mě chvění, zasekla do mě dráp. Letos se to THE CORONA LANTERN povedlo na výbornou. Jsou velmi příjemným, i když smutným, osvěžením podzimních dní. 

Asphyx says:

It's three o'clock in the morning and I was awakened by a strange feeling in my stomach. There is fog around our house, but on the opposite side I see the silhouette of a figure in a chair. He probably can't sleep either. I have a weird feeling, so I sit in front of the white surface of a text editor and listen to the new album of Czech band THE CORONA LANTERN. A band I've unfortunately never seen live before. Nevertheless, I feel and hear a lot of gloomy emotions and moods again. 

The whole new album "Certa Omnibus Hora" is interspersed by a gloomy, sad atmosphere. They call themselves as post doom metal. I don't know, genres aren't important to me. The main thing for me is that I got dressed and went out. I waved to the lady in the window and headed up over the city. It is slowly dawning, the riffs are scratching into my head. The songs are very well written, they have a drive and a reputation for strength. THE CORONA LANTERN's music is perfect for a foggy autumn morning.

In today's overproduction of music, I often come across the fact that many groups just “play” the presented style, pretend it. Detached from reality, the current virtual world allows them to do it. But this is not the case with the new album "Certa Omnibus Hora". It immediately tilted me to its side. It's raw, believable. I have to tread quietly, I do so even in the light, when the early morning ghosts seem to pass. But they are inside, inside my body and the music of THE CORONA LANTERN. It's easy to evaluate the formal side of things - the cover, the overall graphics, sound and production, everything is on a professional level. The band has its clear expression, direction and goal. They can wake me at three in the morning and make me look at the house opposite. Today, maybe the lady is smiling or it just seems to me. From that point of view, as well as from the recording, I feel loneliness, rest, sadness, physical transience, the Buddhists will certainly agree with me. I like the overall performance of the band, the songs stick together, they are clearly targeted. At the same time, they are bubbling like hot lava beneath the surface. Doom metal meets nihilism and progressive elements here. I listen to the album for three weeks and look at the opposite house every day. The lady was long time dead, she was just a lone silhouette that no one missed. Sometimes it's weird what music connects to me and how it affects me. This time it was a gray haze, a cold mist, the exact definition of strange dreams. It is very important for me that the music fascinates me with something, awakens a shiver in me, a claw gets stuck in me. This year, THE CORONA LANTERN did very well. They are a very pleasant, but also sad refreshment in autumn days.

tracklist:
1. As Wide Eyes Travel
2. Through This Swamp of Oblivion
3. Up the Last Hill
4. Hours Between Heartbeats
5. Make Me Forget
6. The Truth and Its Will

band:
Daniela Dahlien Neumanová: Vocals
Igor Krakhmalev: Guitars
Dima Borovkov: Bass Guitar
Šimon Hajdovský: Drums
Tonda Smrčka: Live Guitar

thecoronalantern.bandcamp.com
facebook.com/thecoronalantern
Instagram.com/thecoronalantern
www.metalgate.cz

Recenze/review - DRACONIAN - Under a Godless Veil (2020)

DRACONIAN - Under a Godless Veil
CD 2020, Napalm Records

for english please scroll down

Většinou bývám veselý a snažím se na svět dívat pozitivně. Jenže potom přijde podzim a do mě jakoby se vkradl chlad. Možná za to může příroda, která se pomalu ukládá ke spánku, možná smog, který zahalí celé naše město, nevím, ale najednou místo ostré a nekompromisní muziky vyhledávám temná zákoutí. K doom metalu přistupuji trošku jinak než ostatní. Neposlouchám všechno a spousta věcí se mi nelíbí, ale švédské DRACONIAN mohu vždy a všude. Mluví mi z duše, dokáží mě zklidnit, zastavit mé kroky a já skoro až nábožně poslouchám. 

Je až s podivem, že kapela, která byla založena v roce 1994 dokáže stále až magicky přitáhnout moji pozornost. Možná je to způsobem, jakým si hraje s melodiemi, náladami. Jsem znovu na hřbitově a pokládám květiny na hrob. Najednou chápu alespoň trošku věčnost, krásu, smutek. Moje fantazie má křídla a dívám se na svět ze shora.

Je to stejně zvláštní. Moc nemusím ženské hlasy, jsou na mě mnohdy příliš jedovaté, ale Heike má krásnou barvu a skvěle se s Andersem doplňují. Přirovnávat k někomu hudbu DRACONIAN je přeci jen trošku troufalé. patří do stejné líhně jako  THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE a další, kteří pochopili, o čem je ryzí smutek, ale opravdu to není příliš důležité. Švédi jsou originální, rozpoznatelní od prvních tónů. Pro mě je stejně nejdůležitější atmosféra, schopnost mě doslova přikovat k přehrávači. Ano mě, který se jinak neustále přehrabuje ve starých kostech, exhumuje hroby a na nějakou tu špínu nehledí. Je podzim a tak si užívám křišťálový zvuk, hledám v lesích dívku z obalu, toulám se bez cíle. Moje životní funkce se zpomalují a netoužím po ničem jiném, než po temném koutě, knize a DRACONIAN. Navíc přes hodinu gotiky a doom metalu pokaždé uteče jako krev v potoce. "Under a Godless Veil" je hodně depresivním albem, nihilistickým, je definicí mlhy nad hřbitovem. Je to do něj také nasáklá smrt, věčnost, spočinutí. Lepší bude, když už půjdu, stejně má slova nedokáží vyjádřit všechny mé pocity. Raději poslouchejte. Jen našlapujte tiše, abyste nenarušili pochmurnou náladu celé desky. Svět je tak černý...

sumarizace:

Křehké jsou pavučiny na starých sochách, křehká je i hudba DRACONIAN. Vznáší se vzduchem jako jarní déšť dopadající na mramorové náhrobky. Ano, toulal jsem se po nekonečných cestách a skončil nakonec zase na hřbitově. Hudba, lehce inspirovaná kapelami jako THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE, zahraná s vlastním výrazem a otiskem, mě sem znovu zavedla. Usedám na opuštěnou lavici a děsím se toho, že mezi mrtvými je mi dnes lépe, než v ruchu všedního dne. "Under a Godless Veil" je přesně tím druhem nahrávky, po které v podobných chvílích sahám bez přemýšlení. Má dobrý zvuk, zajímavý obal a nepřeberně pestrou paletu smutných melodií. Víc dnes nechci a ani nepotřebuji. Jsem chodec bez cíle, jsem prokletý posluchač, hrobník bez mrtvých těl, obdivovatel dlouhých stínů, jsem ten, který bude novinku DRACONIAN všude doporučovat. Zahleděn do vlastního nitra, mačkám znovu play. Skvělá gothic doom metalová deska plná pohřebních nálad! Skvěle!

Asphyx says:

The cobwebs on the old sculptures are fragile, the DRACONIAN music is fragile. It floats in the air like the spring rain falling on the marble tombstones. Yes, I wandered on endless roads and ended up on the cemetery. Music inspired by bands like THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE, played with own expression and imprint, brought me back here. I sit on a deserted bench and I am afraid that among the dead I feel better today than in the everyday rush. "Under a Godless Veil" is precisely the kind of recording that I choose in such moments without thinking. It has a good sound, an interesting cover and a variety of sad melodies. I don't want more today and I don't need it. I am a wanderer without a goal, I am a cursed listener, a gravedigger without dead bodies, an admirer of long shadows, I am the one who will recommend the DRACONIAN novelty everywhere. Looked into my core I am press button „play“ again. Great gothic doom metal album full of funeral moods! Great!

Tracklist:
01. Sorrow of Sophia (07:28)
02. The Sacrificial Flame (07:30)
03. Lustrous Heart (04:47)
04. Sleepwalkers (06:44)
05. Moon over Sabaoth (05:53)
06. Burial Fields (04:34)
07. The Sethian (06:51)
08. Claw Marks on the Throne (05:42)
09. Night Visitor (03:48)
10. Ascend into Darkness (08:54)

band:
Anders Jacobsson - Vocals
Heike Langhans - Vocals
Johan Ericsson - Guitar
Daniel Arvidsson - Guitar
Jerry Torstensson - Drums

https://draconian.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/draconianofficial
https://draconianofficial.com/
https://www.instagram.com/draconianhorde/
https://open.spotify.com/artist/1TX9g1uSl0B0DQIE9lBqmU?si=OeRaOVCPRAOXg76EMUpgsw
https://twitter.com/draconianhorde
https://napalmrecords.com/deutsch/?SID=nk6u7g72tdoncf4f4o3amn9d25

Recenze/review - MARCHE FUNEBRE - Einderlicht (2020)

MARCHE FUNEBRE - Einderlicht
CD 2020, BadMoodMan Music / Hypnotic Dirge Records

for english please scroll down

Probudíš se uprostřed noci ze smutného snu. Za oknem prší do mlhy. Musíš ven. Mezi staré stromy, k vlastnímu hrobu. Po tvářích ti stéká krev. Chutná sladce. Někteří lidé nikdy nenajdou klid. Jsou jako pavučiny, které vlají ve větru. Hledají, šourají se po zaprášených cestách celého světa, snaží se utéct před stereotypem, aby nakonec spočinuli na stejném hřbitově jako všichni ostatní. Je v nich zvláštní, svým způsobem přitažlivý smutek. Pod vážnou maskou ale nalezneme i žhavou, tepající lávu.

Alespoň podobně to mám já s doom metalem. Musí být pro mě černo šedým snem, našeptáváním, hraním si s pochmurnými náladami. S melodiemi, které proniknou do mých kostí, s přitažlivou atmosférou. Když jsem poprvé slyšel nové album belgických MARCHE FUNEBRE, všechno tohle jsem z jejich novinky "Einderlicht" cítil. Na tradičních základech byl vystavěn doom metalový opus, okořeněný blackem, doomem, rockem a absolutním nihilismem.

"Einderlicht" je pro mě pestrým, nebál bych se napsat osobním albem. Kapela se přesně trefila do mého současného rozpoložení. Je tu podzim a ráno bývá sychravo. Jsem jako zvíře, které se připravuje na zimu. Propracované, inteligentní texty, bolestivý křišťálově průzračný zvuk, perfektně zpracované vokály i obal. Ne, novinka pro mě není jen obyčejnou hudbou, je něčím navíc, má v sobě temnou jiskru. Pokaždé se musím zastavit a koukám chvíli do kraje. Je ještě tma a za hřbitovní zdí šli spát všichni neklidní. Pokud máte rádi kapely jako MY DYING BRIDE, NOVEMBERS DOOM, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, KATATONIA, nebudete určitě zklamáni. V potoce najednou teče krev, možná mi hrozí samovznícení. Víte, vnímám muziku spíše srdcem a "Einderlicht" je určena pro všechny, kteří si rádi hrají s fantazií. MARCHE FUNEBRE umí být zemití, suroví, ale i vznešení, zákeřní, ale i neskonale smutní. Jako když odchází život, jako když se probudíte z temného snu. Myslím, že další slova jsou zbytečná. Jdu znovu položit květiny na svůj vlastní hrob a snít. Chci se stát neviditelným, poutníkem ve stínu. Dokonalá esence smutku a tmy! 

Asphyx says:

You wake up in the middle of the night from a sad dream. It's raining in the fog outside the window. You have to get out. Among the old trees, to your own grave. Blood is running down your cheeks. It tastes sweet. Some people will never find peace. They are like cobwebs fluttering in the wind. They search, they shuffle on the dusty roads of the world, trying to escape the stereotype, and in the end they rest in the same cemetery as everyone else. There is a strange and appealing sadness in them. But under the serious mask we can also find hot, throbbing lava. 

At least that's how I have it with doom metal. It must be a black-gray dream for me, whispering, playing with gloomy moods. With melodies that penetrate my bones, with an attractive atmosphere. When I first heard the new album from Belgian MARCHE FUNEBRE, I felt all this from their news "Einderlicht". Doom metal opus was built on traditional foundations, spiced with black, doom, rock and absolute nihilism.

"Einderlicht" is varied for me, I would not be afraid to write a kind of personal album. The band hit exactly my current mood. It's autumn and it's usually drizzly in the morning. I'm like an animal who preparing themselves for winter. Sophisticated, intelligent lyrics, painful crystal clear sound, perfectly processed vocals and cover. No, the novelty for me is not just ordinary music, it is something extra, it has a dark spark in it. Every time I have to stop and look at the landscape for a while. It was still dark and behind the cemetery wall everyone went to bed restless. If you like bands like MY DYING BRIDE, NOVEMBERS DOOM, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, KATATONIA, you will definitely not be disappointed. Blood is suddenly flowing in the creek, maybe I am in danger of spontaneous combustion. You know, I perceive music more with my heart, and "Einderlicht" is for everyone who likes to play with fantasy. MARCHE FUNEBRE can be earthy, raw, but also noble, insidious, but also infinitely sad. Like when life goes away, like when you wake up from a dark dream. I think other words are useless. I'm going to lay flowers on my own grave again and dream. I want to become invisible, a pilgrim in the shadows. The perfect essence of sadness and darkness!

about MARCHE FUNĖBRE on DEADLY STORM ZINE:

https://www.deadlystormzine.com/2017/03/recenzereview-marche-funebre-into-arms.html

Tracklist:
1 Scarred
2 The Eye Of The End
3 When All Is Said
4 The Maelstrom Mute
5 Deformed
6 Einderlicht
7 (silence)
8 (silence)
9 Gone (bonus track)

band:
Arne Vandenhoeck - vocals
Peter Egberghs - lead guitars, vocals
Kurt Blommé - rhythm guitars
Boris Iolis - bass, vocals
Dennis Lefebvre - drums

https://marchefunebre.be/
https://www.facebook.com/MarcheFunebreDoom
https://soundcloud.com/marchefunebredoom
https://twitter.com/Marche_Funebre
https://www.youtube.com/
https://solitude-prod.com/
https://www.hypnoticdirgerecords.com/

Recenze/review - ATRAMENTUS - Stygian (2020)

ATRAMENTUS - Stygian
CD 2020, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Nekonečné zástupy mrtvých se vydaly na dlouhou cestu. Seřazeni do dvojstupu, pokaždé se svým protikladem, našlapovali tiše. Tváře bledé a mrtvolné, ozýval se jen šustot hábitů, do kterých museli být oblečeni. Chodí to tak po staletí. Žádný tunel se světlem na konci, ale jen průchod pustinou, až ke konci, do absolutní temnoty. Pouští i mrazem, do cíle musí všichni přijít očištěni. Oproštěni od pozemských myšlenek. Vznešenost a smutek, posledních pár kroků a potom už jen...SMRT.

Pokaždé, když se mi dostane do rukou doom metal, tak sepsání recenze poměrně odkládám. Většinou se musím dostat do rozpoložení, naladit na smutek, pokusit se spolu s kapelou nahlédnout do země stínů. ATRAMENTUS hrají úžasnou hudbu. Podmanivou, mrazivou, smutnou a jiskřivou. Ani tentokrát to není moc o slovech, jako spíš o pocitech.

Doom metal je zde dávkován samozřejmě pomalu. Polehounku. Jednou klasicky, pak zase funerálně, epicky, ale zazní i spousta ambientních ploch. Stačí si lehnout na záda a relaxovat. Najednou se ocitnete v temnějších částech své mysli, zasníte se, ale zároveň ucítíte bolest. Podobné chvíle můžete prožít třeba s takovými EVOKEN, MORNFUL CONGREGATION, DISEMBOWELMENT, ESOTERIC. Vše je takové provzdušněné, ale zároveň máte pocit, že se ve vší té kráse vznáší krev. Jako když navštívíte malý kostel, pokleknete vedle ostatních a po chvilce zjistíte, že jsou všichni kolem mrtví. Shrbení v dřevěných lavicích, bez tváří. Už také pochodují po poušti i ledu. Jsou stejně jako vy a kapela na poslední cestě. Cestě do neznáma, ze které není návratu. "Stygian" se tak stává spíše osobní meditací, než jen běžným poslechem. Doporučuji všem smutkařům, kteří mají pestrou a nesvázanou fantazii. Myslím, že vy se k našemu pochodu určitě připojíte!

sumarizace:

Křehké jsou pavučiny na starých sochách, křehká je i hudba ATRAMENTUS. Vznáší se vzduchem jako jarní déšť dopadající na mramorové náhrobky. Ano, toulal jsem se po nekonečných cestách a skončil nakonec zase na hřbitově. Hudba, lehce inspirovaná kapelami jako EVOKEN, MORNFUL CONGREGATION, DISEMBOWELMENT, ESOTERIC, zahraná s vlastním výrazem a otiskem, mě sem znovu zavedla. Usedám na opuštěnou lavici a děsím se toho, že mezi mrtvými je mi dnes lépe, než v ruchu všedního dne. "Stygian" je přesně tím druhem nahrávky, po které v podobných chvílích sahám bez přemýšlení. Má dobrý zvuk, zajímavý obal a nepřeberně pestrou paletu smutných melodií. Víc dnes nechci a ani nepotřebuji. Jsem chodec bez cíle, jsem prokletý posluchač, hrobník bez mrtvých těl, obdivovatel dlouhých stínů, jsem ten, který bude novinku ATRAMENTUS všude doporučovat. Zahleděn do vlastního nitra, mačkám znovu play. Skvělá funeral doom metalová deska plná pohřebních nálad! Skvěle!

Asphyx says:

The cobwebs on the old sculptures are fragile, the ATRAMENTUS music is fragile. It floats in the air like the spring rain falling on the marble tombstones. Yes, I wandered on endless roads and ended up on the cemetery. Music inspired by bands like EVOKEN, MORNFUL CONGREGATION, DISEMBOWELMENT, ESOTERIC, played with own expression and imprint, brought me back here. I sit on a deserted bench and I am afraid that among the dead I feel better today than in the everyday rush. "Stygian" is precisely the kind of recording that I choose in such moments without thinking. It has a good sound, an interesting cover and a variety of sad melodies. I don't want more today and I don't need it. I am a wanderer without a goal, I am a cursed listener, a gravedigger without dead bodies, an admirer of long shadows, I am the one who will recommend the ATRAMENTUS novelty everywhere. Looked into my core I am press button „play“ again. Great funeral doom metal album full of funeral moods! Great!

TRACKLIST
1. Stygian I: From Tumultuous Heavens... (Descended Forth The Ceaseless Darkness) [16:28]
2. Stygian II: In Ageless Slumber (As I Dream In The Doleful Embrace Of The Howling Black Winds) [4:55]
3. Stygian III: Perennial Voyage (Across The Perpetual Planes Of Crying Frost & Steel-Eroding Blizzards) [23:17]

LINE-UP
Francois Bilodeau - Synthesized Threnodies, Spectral Hamonics, Dismal Atmospheric Vibrations
Antoine Daigneault - Five-stringed Cerulean Chasm Convulsions
Claude Leduc - Six-Stringed Glacial Blood-Steel Intonations
Phil Tougas - Six-Stringed Howling Black Winds, Subterranean Throat, Funereal Chants, Frozen Screams
Xavier Berthiaume - Seismic Pulse & The Ceaseless Pounding In The Eastern Horizon

https://www.facebook.com/AtramentusDoom
https://listen.20buckspin.com/album/stygian

https://www.20buckspin.com
https://www.facebook.com/20buckspin

Recenze/review - NÚLL - Entity (2020)

NÚLL - Entity
CD 2020, Ván Records

for english please scroll down

Depresivní, melancholický black doom metal není v mém přehrávači rozhodně častým hostem. Nejsem přílišným fanouškem dlouhého nekonečného bědování a většinou zbaběle utíkám pryč. Jsem od přírody spíše veselý člověk a nechci upadat do zbytečných chmur a depresí. Jsou ale výjimky. NÚLL jsou totiž i na svém druhém albu podmaniví. Do žil se mi dostali postupně, polehounku, nijak netlačili na pilu. Stačilo několik deštivých dnů a měli mě na své straně. 

Většinou mě iritují čisté vokály, málokdo má na to takhle zpívat, ale zde se podařilo. Hlas se vine skladbami jako nějaký slizký had, je naléhavý, smutný a z celé desky také nejvýraznější. Jak je všeobecně známo, tak kapela je složena z členů Carpe Noctem, Misþyrming, Von Laus a Mannveira a tak máte garantováno, že se deprese doopravdy dostaví. 

Skladby se zdají být zpočátku roztěkané, rozbité. Je to ale jen zdání, jako sen, který ve vás zaseje neklid i do druhého dne. Nálady na desce nejsou vůbec pěkné, slabší jedinci by si raději měli dát odchod. Celé je to vlastně chtěně zvláštní, rozevláté a dovedu pochopit, že spousta lidí podobnou hudbu nepochopí. Je totiž vnímána trošku jinými receptory než klasický metal. Kapela se snaží posunout, vyvíjet a je to znát. Songy nelze nazvat jinak, než inteligentní. Naživo by mě to asi hodně nudilo, ale takhle k večeru, když si člověk čte a potřebuje zklidnit své staré kosti, proč ne. O kapelách jako NÚLL nikdy nebudu mluvit v superlativech a vlastně se k nim moc často ani nebudu vracet, ale dokážu pochopit nadšené výkřiky, které tuhle desku provází. Je prostě z jiného těsta, než jsem já. Měla by se pouštět jen na podzim, když pod nohama praská listí a obloha už nebyla díky dešti dlouho vidět. Je to hodně pocitová záležitost, pro někoho jen obyčejné bědování, pro jiného výpověď srdce. Má to tak být. Hudba má přece hlavně předávat emoce a ty které dodává tahle skupina, jsou černo šedé jako pohřeb. Depresivní black doom metal, který vás strhne do hlubin.

sumarizace:

"Entity" je pro mě neskutečně uvěřitelnou deskou, plnou temně laděných nálad a melodií. Chci být při poslechu sám, jen já a muzika, jen já a smrt. Existují na světě prokletá místa se smutnou černou atmosférou. Když je navštívíte a začnete vnímat jejich atmosféru, potom pochopíte i novou desku NÚLL. Je jako ranní chlad při vaší cestě na hřbitov, jako opuštěná ulice na periferii šedivého města. Vznešené, studené melodie, černá jiskra, vznášející se skladbami jako shnilá krev. Našlapuji do rytmu, kolem se zastavil svět. Mám rád hudbu, která mi pronikne až do kostí, miluji staré černobílé filmy, ke kterým by mohla být klidně soundtrackem. Už zase vyrazil další pohřební průvod. Dřevěná otevřená rakev, zástup smutečních hostí. Vznáším se znovu na vlnách, ležím uvnitř té rakve. Těším se, až přejdu na druhou stranu, až potkám své vlastní démony. Moc dobře vím, že "Entity" bude znít všude kolem a mě budou ukládat do země. Neskutečně temné depresivní black doomové album, ve kterém je otisknuta veškerá bolest a smutek světa!

Asphyx says:

"Entity" is an incredibly believable album for me, full of dark moods and melodies. I want to be alone while listening, just me and music, just me and death. There are cursed places in the world with a sad black atmosphere. When you visit them and begin to feel their atmosphere, then you will understand the new album of NÚLL. It's like the morning cold on your way to the cemetery, like a deserted street on the outskirts of a gray city. Noble, cold melodies, black sparkle hovering over the songs like rotten blood. I am stepping to the rhythm, the world stopped around. I love music that penetrates my bones, I love old black and white movies and this record could be a soundtrack to. Another funeral procession started again. en Open wooden casket, a crowd of mourning guests. I am floating again on the waves, lying inside the coffin. I look forward to cross to the other side to meet my own demons. I know very well that "Entity" will sound all around while they will put me in the ground. An unbelievably dark depressive black doom metal album in which all the pain and sadness of the world is imprinted!

TRACKLIST
1. None (8:53)
2. Reduced Beyond the Point of Renewal (5:10)
3. Grasping the Outer Hull of the Tangible (7:15)
4. (em)Pathetic (7:21)
5. Conjoin the Vacuous (7:26)
6. An Idiosyncratic Mirage (6:15)

https://0000000.bandcamp.com
https://www.van-records.com
https://www.facebook.com/vanrecs

Recenze/review - CONVOCATION - Ashes Coalesce (2020)

CONVOCATION - Ashes Coalesce
CD 2020, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Když poprvé objevíte ve svém sklepě staré kosti, jejichž původ neznáte, vyděsí vás to. První ohledání sice hovoří o tom, že snad ani nejsou z tohoto světa, ale dostanete postupně strach. Strach z neznámého. Padne na vás těžký, zákeřný smutek, který doráží v pravidelných vlnách. Najednou vidíte za každým rohem stíny, slyšíte tichý šepot. Staré domy umí vyprávět, to je samozřejmé, stejně jako že Finové umí velmi dobře hrát doom metal. CONVOCATION to jen potvrzují. 

Na své druhé dlouhohrající desce jsou snad ještě víc temní a chladní, než dřív. Kýžený smutek a tíhu budete přenášet v pytlích právě se starými kostmi, o nichž víte jen to, že vás straší ve zpocených snech. Jak se dá vlastně popsat hudební, zastřený obřad? Když slova nestačí?

Možná bych mohl novou desku finských smutkařů připodobnit k jiným kapelám. Volil bych určité styčné body s MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA. Hlavní a nejdůležitější je ale celkový dojem a ten je přesně takový, jaký má být. Zachmuřený, mlhavý, morbidně temný a chladný. Proséváme spolu s kapelou špinavý prach z našich předků. Zapalujeme svíce, abychom se očistili od svých hříchů. Přemýšlíme a ztrácíme se v nekonečné říši fantazie. Ano, je tomu tak, lidé, kteří nejsou vnímaví, nedokáží ocenit jemné světlo pronikající přes blyštivou hru pavučin, novinku asi nevezmou na milost. Chápu je, pro někoho je tento styl dlouhý, pomalý a nudný. Já to tak ale rozhodně nemám. V mém sklepě totiž stále nacházím další a další nové kosti. Jejich původ neznám, ale tuším jej. Pocházejí z dobré hudby, což rozhodně novinka "Ashes Coalesce" je. Pokud tedy máte chuť na poctivý, upřímný, rezavý a nekonečně chladný funeral doom metal, tak neváhejte. Cesta je otevřená a na jejím konci je, jak jinak, jenom smrt.

sumarizace:

Na "Ashes Coalesce" nebylo nic ponecháno náhodě. Perfektně je ošetřen zvuk, skladby mají jasný a přesně zacílený směr a vokály bědují jako plačící pozůstalí. V některých momentech mi sice úplně "nesedí", ale to je spíš můj problém. Jinak se jedná v podstatě o křišťálově čistý temný funeral doom metal, který vás uloží k poslednímu spánku. My hrobníci moc dobře víme, o čem je řeč. Jednou za čas bývá dobré se zastavit a uvědomit si, že čas nám vyměřený, není nekonečný. U podobných desek to tak vnímám a říkám si, jak jsme malí vzhledem k vesmíru. Rád bych se s kapelou ztratil ve finských lesích, navštívil tamní hřbitovy a užil si koncert v katakombách. Album se trefilo přesně do mého nitra a nemůžu jinak - musím jej chválit. Vidím před sebou další pohřeb a už vím, co budu poslouchat, až uložíme nebožtíka do země. Pomalá, smutná hudba, u které se ocitnete ve smutečním průvodu!

Asphyx says:

On the album "Ashes Coalesce" was nothing left for chance. The sound is perfectly treated, songs have clear and precisely targeted direction and the vocals wobble like crying survivors. In some moments it does not “fit” for me but it might be just my problem. It is crystal clear dark funeral doom metal which will make you sleep on the death bed. All gravediggers know that. It is good to sometimes stop and realize that the time we have on the earth is not endless. I perceive this with similar albums and I tell myself how small we are in comparison the Universe. I would like to get lost in Finnish forests with the band, to visit the local cemeteries and to enjoy a concerts in the catacombs. This album hit my inside exactly and I cannot do anything else than just praise it. I can see another funeral in front of me and I know what I will listen to when we will put the dead body in the ground. Slow, sad music which will make you walk in the funeral parade!

TRACKLIST
01. Martyrise (12:23)
02. The Absence of Grief (13:40)
03. Misery Form (10:59)
04. Portal Closed (08:01)

band:
l.laaksonen, m.neuman

https://www.facebook.com/ConvocationDoom/

https://open.spotify.com/artist/4QhqE6dvLyFsZrxhVP33e2

https://everlastingspew.com/

Recenze/review - NOCTU - Gelidae Mortis Imago (2020)

NOCTU - Gelidae Mortis Imago
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Padají na člověka občas divné stavy. Děsí se každého stínu, našlapuje jen tiše, smutný a zahleděný do sebe. Absolutní ztráta energie, jsi jak raněná šelma, která ztratila své instinkty. Uchyluješ se do ústraní, do pochmurných zákoutí. Najednou se zajímáš o poslední věci člověka a čteš jen knihy, které končí špatně. Ztrácíš se před očima, mizíš v mlhavém ránu, pláčeš, i když se všichni okolo smějí. Naplňuje tě jen hudba, která je pomalá, zastřená, černo černá. 

Měl bych pro tebe jeden tip na funerální doom metal. Italský NOCTU něco o smutku ví a navíc jej dokáže vyjádřit pomocí nástrojů. Pokud máš tedy chuť na nekonečnou, dlouhou táhlou panychidu, tak vítej, cizinče. Jednočlenná kapela vznikla jako projekt v roce 2015 a letošní počin je druhý dlouhohrající. A opět se jedná o záležitost vhodnou pro chvíle, kdy tě ponesou na márách. 

NOCTU lze zařadit mezi kapely jako ESOTERIC, EVOKEN, OAK, MOUNFUL CONGREGATION, CHALICE OF SUFFERING, EYE OF SOLITUDE a další smutkaře. Jedná se o šest náladotvorných dlouhých skladeb, které pro vás budou zpočátku možná jen kulisou k jiné činnosti. Nenechte se ale zmást, jednotlivé nuance vylezou na povrch až časem, po bedlivém a soustředěném poslechu. Opakuji to stále, pro styl zvaný doom metal a jeho odnože musí mít člověk vlohy. Já osobně navíc ještě náladu. Vzal jsem si desku do hor, četl jsem si u ní knihy vážných autorů a nějakým zvláštním způsobem se mi usadila někde uvnitř hlavy. Jakoby mi vlezla přímo do podvědomí. Najednou jsem začal rozeznávat jednotlivé odstíny a vyloženě si společná setkání užíval. A takový společný východ slunce nad zalesněnými kopci měl rozhodně něco do sebe. Jak říkám, jsou občas stavy v životě lidském, kdy je dobré se zastavit, načerpat energii. Myslím, že NOCTU a jejich nová deska "Gelidae Mortis Imago" by vám v tom mohla hodně pomoci. Je totiž zvláštní, tajemná, magická. 

sumarizace:

Nové album NOCTU je velmi příjemným výletem do horské vesnice na dlouhý pohřeb. Jejich funeral doom metal je poctivý, syrový, uvěřitelný. Proti provedení, ani způsobu uchopení smutku, nemám žádných námitek. Doslova mě fascinuje schopnost NOCTU navodit absolutně temnou a ošklivou atmosféru. Poslech si užívám všemi póry svého těla. Svět jakoby najednou zčernal, upadl do beznaděje a já se ocitl v záhrobí. Na onom světě se pohybují NOCTU s elegancí a samozřejmostí. V dálce zvoní umíráček, nemrtví vylézají z děr. Tahle deska mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho. Vidím zase zástupy nemrtvých. Jdou si pro mě. Funeral doom metal par excellence!

Asphyx says:

The new album by NOCTU is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their funeral doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those NOCTU are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me. Funeral doom metal par excellence!

Line up -
Noctu - Everything

Guest lead guitars by Justin Hartwig (Mournful Congregation) on Lucida Oscurita Senziente

Artwork by Diego Spezzoni

Track listing -
1. Suicidio Al Chiaro Di Luna
2. Fitte Tenebre (Le Radici Dell' Inferno)
3. Oltre I Cancelli Del Cimitero
4. Lucida Oscurita Senziente
5. Sangue Sulla Mia Lapide
6. Isolato Da Un Mondo Senza Speranza

Official Video Stream
Official Bandcamp
Label Site
Label Facebook
Noctu Facebook