DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

středa 15. října 2025

Interview - PROSCRIPTION - A blasphemous, dark, and cold black death metal ritual! Heaven is burned to ashes!

Interview with black death metal band from Finland - PROSCRIPTION.

Answered ChristButcher (Guitars, Vocals), thank you!

Recenze/review - PROSCRIPTION - Desolate Divine (2025):

Ave PROSCRIPTION! Greetings to the dark underworld. I first listened to your new album, Desolate Divine, on my way to work. I walk past an old cemetery and then an abandoned factory. At times, I felt like I was seeing ghosts! The album is really great. You've returned after five years and seem even stronger than before. How did the new album come about and why was there such a long gap between albums?

The time gap? It wasn't intentional! HAHAHA, I guess it takes the time that it takes. I didn't even notice until a few album reviews made a huge deal about it. I didn't realize taking my time would cost rating points for those reviews, but now I know, but still couldn't care less. The first album had so much positive acceptance, and I felt that pressure of making lightning strike twice somewhere in the back of my head. But regardless of that, I am super picky about riffs. We just waited until we felt ready, it just happened to be 5 years. There was a pandemic which was a distraction during that time so, maybe something went there too? I don't know.


I'm an old fan of yours, I enjoyed listening to your 2017 demo "Promo" and I like that you have your own style while maintaining your own signature sound. How did the idea to start a band in 2017 come about and why did you decide to play death metal? I feel a strong influence of old American bands in your music. Were they an inspiration for you?

I had songs written that were intended for Maveth’s next album, but I wanted to bring in fresh energy and see where they could go with someone else’s imprint. I contacted Cruciatus immediately — we already knew each other through a mutual acquaintance, we both had bands on the Dark Descent Records roster, and had a strong bond in terms of music and vision. He injected his style into my material, and it felt like everything I had always wanted Maveth to sound like, but hadn’t quite achieved.

As for why death metal — that was inevitable. From the moment I heard Altars of Madness, I knew this was the music I was meant to create. And I was always more drawn to the darker, more obscure side of death metal — bands like Morbid Angel, Incantation, Immolation, Demilich, and Gorguts. That influence still lives in Proscription.

If I understand correctly, PROSCRIPTION is a kind of successor to MAVETH? The band has a number of great musicians. How did you actually get together? How did you get together with the current lineup, and was it difficult to find musicians who wanted to play death metal at such a level? For example, in the Czech Republic, not that many people play extreme metal.

Yes, essentially Proscription rose from the ashes of Maveth. When that band ended, I reached out to Cruciatus, who I had known for about 15 years. He was interested, and we began shaping the first songs. M.K. joined soon after — he’s the cousin of Matti Mäkelä (Corpsessed), and once I saw a video of him playing, it was obvious he was the right fit. Apep came into the fold shortly after as bassist, and once I realized he lived near M.K., it was perfect since they could travel together for rehearsals in Kuopio which is 4 hours drive from where they lived.

At first Apep was only going to play bass, but in the studio I asked if he could handle some vocals. He had experience as a backing vocalist before, so we tried it, and the dual-vocal approach worked really well — his black/thrash energy is a great counterpoint to my death metal roots.

Recently we had a change: Cruciatus decided to step down, and our longtime friend and producer Kalle Laanto (Sonic Violence Studios) joined us. He was actually one of the first people I considered when forming Proscription, so it feels like things came full circle.


Let's move on to the new album. Do you know what I like most about it? The atmosphere. Yes, the album is very dark, brutal, but sophisticated, and the mood changes throughout. Sometimes rawness comes to the surface, sometimes coldness, sometimes rotten blood. Can you tell us how PROSCRIPTION composes new material? Who writes the songs?

Up to this point, I write 95% of the riffs. I just sit and write all the time. I throw away far more riffs than I keep, as I’m sure many others do. Once I get a few riffs that start to feel like they have a relationship, I start recording and arranging a rough concept. Then I send them to M.K. and he will do several demos with alternate beats to see what the riff needs or wants to become. He has been doing some arrangements on the new material we’re working on now, and I can’t even say what a huge weight off my shoulders that has become! When I’m the only riff machine, THAT would be my biggest barrier. I start to feel like I’m repeating myself, and sometimes throw away sick riffs out of frustration, thinking I’ve written something too similar previously. But then M.K. will make a drastic tempo change, or sick break, or present a drum idea that was nowhere in my mental library which changes the idea completely for the better. This new evolution is extremely exciting to me.

And now, with Kalle in the band, he’s one of the main riff machines in his other projects and already has material for Proscription flowing. I would dare to say the wait for the third album should NOT be five years again. Hahaha.

Sound is very important, not only in death metal. I like how massive and majestic it is on the new album. Dave Otero is responsible for it. How did you work together? Did you ever have different opinions about the sound, did you have a say in the final result? Or did you leave everything up to Dave?

Dave has been my friend for over 25 years. We are old bandmates as well! We played in the Colorado based Dethroned back in the day. So, I already knew his production and ideas on sound. He mixed and mastered the first album as well. First album we told him to use the tones we already had from the studio, and work his magic from there. That guitar tone was already 90% what I wanted to hear, drum tones were all natural, so just add his "special sauce". I mean, all I had to say on bass was "thrash bass" and he already knew what I meant. You know? Same minded in those aspects. So, on the new album we did the same, but let him have liberties in tone we took off the table for the first album. Opinions on that have been "hit or miss" but, when is that not the case? To be honest, we ourselves had a different vision for the guitar tone, but there was no time to change it before the deadline.


Thanks to you, Samuel Araya and Artem Grigoriev have become my favorite cover artists (I love Samuel's work for your previous album). The cover for the new album is very dark and mysterious. It gives me the chills. Can you tell us how you got together with these excellent artists and why you chose these particular motifs? And why is the cover different on the CD and vinyl?

Ah yes........ there IS a story here. So, Artem was contacted back in 2018, to create artwork for Conduit. He said he would need 6 months to do it and we agreed it was perfect timing for our release window. But, the time came and went, and we had to get something together for the cover unless we were to miss that window. And, I can't remember who pointed me in Samuel's direction, but I looked through his galleries and the painting we used for the cover was just there, in his personal collection. All 4 band members agreed that it spoke to us so I contacted him to use for the cover art. It was meant to be because it truly IS perfect for that release, and it was complete and ready to go instantly. Then, when I was feeling like this new album is almost ready to hit the studio, I was talking with Naas about lyrics and he was too busy with Akhlys to offer anything new at the time. So, I sat and started working on concepts I had WAY back in the Dethroned days that never were used lyric-wise. When it was done, I remembered another painting from Samuel that told the story of "Desolate Divine" if you interpret it that way, and SAME DAY M.K. said "Hey, what about that other painting from Samuel we were discussing before?". We all agreed on this art I called “Behemoth of Woe” and it had to be the one. Then, we realised Artem's art was just sitting in my inbox collecting virtual dust, and it was too detailed and amazing to not use. it took almost 2 years to get it from him!! But, coincidentally it actually has similarities to the opening tracks on both sides of the vinyl. So.......we decided BOTH needed to be on the album. Samuel for the CD, and Artem for the vinyl. I mean, why not? It satisfied so many things on OUR end.

What are the lyrics on the new album about? Where did you draw your inspiration from? Like you, I enjoy old occult films and books. So, I wonder, do you believe in hell? Do you think it really exists?

I’ve always been drawn to darker, mostly anti-Christian themes. Organized religion has always felt like hypocrisy and mental slavery to me. Over the years, I’ve collaborated with Naas (Nightbringer, Akhlys), who has an immense knowledge of esotericism, the cosmic, and the satanic. Some of his writings became Proscription lyrics when they didn’t have a home in his other projects — that’s one of the reasons why our first album was called Conduit.

For Desolate Divine, I wrote about half the lyrics myself, with Naas guiding me through sources and ideas when I needed it. The themes explore cosmic horror, spiritual decay, and the rejection of false light.

As for hell — I don’t believe in a literal biblical hell. But as a concept, as a state of existence, as a reflection of human madness and suffering — yes, it exists in that sense.


How are things going with PROSCRIPTION concerts? Do you play a lot and often? What about a tour for the new album? Are you planning one? Do you prefer smaller clubs or big festivals?

Live shows are the main reason I do this. Albums are important, but they exist to bring people to the gigs. Until the day I can no longer do it physically, I’ll be on stage.

We’ve had our share of obstacles — especially with the long gap between albums — but with Desolate Divine, we plan to push harder with touring and festivals. Personally, I enjoy both clubs and festivals. Clubs have that intimate, violent energy, while festivals give you the chance to bring the music to a much wider audience. As long as the atmosphere is right, both are vital.

We really have the strong desire to tour for this album. The tour we did in 2024 was originally meant to be for "Desolate Divine" as it was recorded in summer 2024 actually. But, it wasn't possible to get it in hand in time.

I've been listening to death metal since the nineties, and Finland has always been a country where a lot of good bands came from. But what is the situation like now? I follow your scene, write about new bands, try to get interviews, and everyone agrees that it's still very much alive. What is your opinion of your scene? What about labels, fans, promoters? But you also have musicians (Christbutcher) from the US. Can you compare the two scenes in any way?

The Finnish underground is alive and well — there’s a new wave of younger bands playing old-school death metal with real conviction: bands like Azatoth, Malformed, Disguised Malignance, Tramalizer. They’re hungry, they’re touring, they’re working hard, and it’s inspiring to see. And there are always gigs with Corpsessed, Krypts, Gorephilia, Lantern etc. To keep things quality. hahahah

Of course, the scene, globally has its flaws. Too many small labels are pumping out mediocre records, oversaturating things. But at the core, there are still great bands, dedicated fans, and promoters who keep this alive.

As for the US vs. Finland — both have strong undergrounds, but they’re different in spirit. The US scene is vast and diverse, with many regional differences. Finland is smaller, tighter, but very passionate, and it has always produced death metal that feels uniquely cold and dark. American fans are way more energetic and violent, much more pit activity. But, finnish gigs seem to draw more numbers!

How did you get started with extreme music? What was the first band you heard that got you into music? And what about your musical beginnings? What instrument did you start with? Who was your role model? And what about your first concert, your first performance on stage? Please reminisce for us.

My first real exposure was hearing Altars of Madness blasting through a friend’s brother’s door in the early ’90s. It stopped me in my tracks. I knocked, fully expecting to get punched, and demanded to know what it was. That day I was introduced to Morbid Angel, Deicide, Death, Obituary, Napalm Death… and there was no going back. Even Slayer lost its hold on me after that. Death metal was my calling.

My first concert real was in 1992. Malevolent Creation, Cannibal Corpse, Agnostic Front, and Obituary at The Gothic Theater in Denver. That was fucking amazing. First time I ever heard Malevolent Creation, and they were supporting the Retribution album. Cannibal Corpse had recorded Tomb of the Mutilated but it wasn't released yet and they played most of the album if I remember correctly. I was only 14! Ah, that's another scene difference between Finland and the U.S., 99.9% gigs in Finland are 18+, which is a shame.

As a musician, I was drawn to bass guitar! I had friends who were disgusting guitar players but I wanted to play bass. I wanted to be Cliff Burton, or later Alex Webster! There was an old hippy living downstairs from my family in the same apartment complex. My mother heard him playing bass sometimes and went to ask him if he had any interest in teaching. He thought she was going there to complain about the noise!! AND, when she said “my son wants to learn to play” He was like “No kids WANT to play bass, you probably misunderstood.” but she mentioned I worshipped Cliff so, he said “Send him to me”. He taught me a few riffs and licks. Then showed me how to read tablature on a few evenings, and out the door I went on my own from there. Over the years, one thing or another always forced my into the guitar role, so I accepted my fate. I consider myself a mediocre guitar player at best, especially after playing next to Cruciatus, and now Kalle! I am sub-par at best.

My first performance: Cursed Divinity at Cafe Euphrates in Denver. Maybe 1998? 97? There was no stage but once I stepped "on stage" and felt that energy, I knew this was something I’d never walk away from.


I'm an old dog who still remembers copying cassettes and exchanging them. Writing letters to bands. Those were beautiful times, we were young. You are much younger than me, but I can't help asking... do you remember how PROSCRIPTION started? Most bands in our country were formed in pubs. Can you walk us through the history of your band?

I believe the band formation was covered in question 3?

But, I seem to be much older than you think! At the time of typing this, I am 48 years old and in the scene since 1990 or so! We had no internet then so, tape trading was essential in the parking lot before gigs! We did a lot of VHS trading as well. I got introduced to so many new bands that were on copilation mix tapes, and gig videotapes! I have 1 VHS tape with me doing vocals for Cryptopsy on 2 songs even hahaha. Mike DiSalvo had a throat infection, and Jason from Divine Empire (and Malevolent Creation) literally threw me onstage since they were performing with no vocalist due to MANY shitty circumstances on that tour.

My first band was called Cursed Divinity in 1997 or so. Then I joined Excommunion in late 1999. I did a good handful of guestspots or session spots throughout. I moved to Finland in 2007, where I formed Maveth. Lots more sessions or guestspots. And now, Proscription.

How would you define death metal? What does music mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, relaxation? I'm still fascinated by darkness, I'm drawn to the energy. How about you?

Death metal is power, darkness, madness, and truth through sound. For me it’s empowerment, belonging, and freedom — musically and emotionally. Outside the love of my wife and child, it’s the deepest passion I hold. At the same time, am I a hobbyist? I mean, I could never make a living with my music it seems. So I am not pro. But I spend all my freetime writing music, playing gigs, listening to music. I don’t do sports or any crafting or whatnot. Just death metal. Nothing gives me the same feeling in any way.

The classic question to end with. What does PROSCRIPTION have planned for the coming months? If you have anything on your mind that you would like to say to fans, labels, promoters, here's your chance.

Now we have only a couple of finnish gigs left this year, and a possible fest in Poland, though the polish organizers have gone full radio silence, so who knows where that sits. A festival in Germany next spring but, we would love to turn that fest into a stop along a tour of course!

We are demoing new material this autumn as well to see where we stand, and moving forward towards the 3rd album hopefully before too long!

I'm already looking forward to putting my headphones on again tomorrow morning and blasting "Desolate Divine" into my head. The album turned out great. Thank you for the interview, I really appreciate it. I wish you success with the band, full concerts, and good album sales. All the best in your personal life as well! PROSCRIPTION RULES!

Thanks to you man!! We always say “Thanks for the support” so much that it feels like a simple passing by “whats up”. But, it’s true! We need to support, we need the promotion! All we can get!! So again, from the soul, Thanks for the support!!


Recenze/review - PROSCRIPTION - Desolate Divine (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PROSCRIPTION - Blasfemický, temný a chladný black death metalový rituál! Nebe je spálené na popel!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Finska - PROSCRIPTION.

Odpovídal ChristButcher (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - PROSCRIPTION - Desolate Divine (2025):

Ave PROSCRIPTION! Zdravím do temného podsvětí. Poprvé jsem vaši novou desku „Desolate Divine“ poslouchal cestou do práce. Chodím kolem starého hřbitova a potom opuštěné továrny. Měl jsem chvílemi pocit, že vidím přízraky! Album se vám opravdu velmi povedlo. Vrátili jste se po pěti letech a připadáte mi ještě silnější, než dřív. Jak nová deska vznikala a proč vlastně tak dlouhá mezera mezi alby?

Časový odstup? To nebylo záměrné! HAHAHA, asi to prostě trvá tak dlouho, jak to trvá. Ani jsem si toho nevšiml, dokud se o tom nezačalo hodně mluvit v několika recenzích alba. Neuvědomil jsem si, že když si dám na čas, bude to stát body v hodnocení těch recenzí, ale teď už to vím, ale stejně mi to je úplně jedno. První album mělo tak pozitivní ohlas, že jsem někde v koutku hlavy cítil tlak, že se to musí podařit znovu. Ale bez ohledu na to jsem velmi vybíravý, co se riffů týče. Prostě jsme čekali, až se budeme cítit připraveni, a náhodou to trvalo 5 let. Během té doby byla pandemie, která nás rozptylovala, takže možná to mělo taky nějaký vliv? Nevím.


Jsem váš starý fanoušek, poslouchal jsem rád třeba i vaše demo „Promo“ z roku 2017 a líbí se mi, že máte svůj styl a zároveň si zachováváte vlastní rukopis. Jak vlastně vznikl tenkrát nápad v roce 2017 založit kapelu a proč jste se rozhodli hrát zrovna death metal? Z vaší hudby cítím silný vliv starých amerických skupin. Byly pro vás ony inspirací?

Měl jsem napsané písničky, které byly určené pro další album Maveth, ale chtěl jsem vnést čerstvou energii a zjistit, kam by se mohly posunout s otiskem někoho jiného. Okamžitě jsem kontaktoval Cruciatuse – znali jsme se už přes společného známého, oba jsme měli kapely v katalogu Dark Descent Records a měli jsme silné pouto, co se týče hudby a vize. Vložil svůj styl do mého materiálu a bylo to přesně to, jak jsem vždy chtěl, aby Maveth zněli, ale nikdy se mi to úplně nepodařilo.

Proč death metal? To bylo nevyhnutelné. Od chvíle, kdy jsem slyšel Altars of Madness, jsem věděl, že tohle je hudba, kterou mám tvořit. Vždy mě přitahovala temnější, obskurnější stránka death metalu – kapely jako Morbid Angel, Incantation, Immolation, Demilich a Gorguts. Ten vliv v Proscription stále žije.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak jsou PROSCRIPTION takovými pohrobky MAVETH?. V kapele je celá řada skvělých muzikantů. Jak jste se vlastně dali dohromady? Jak jste se dali dohromady se současnou sestavou a bylo těžké sehnat muzikanty, kteří by chtěli hrát death metal na takové úrovni? Třeba u nás v Čechách zase tolik lidí extrémní metal nehraje.

Ano, Proscription v podstatě vzešel z popela Maveth. Když ta kapela skončila, oslovil jsem Cruciatuse, kterého jsem znal asi 15 let. Měl zájem a začali jsme tvořit první skladby. Brzy poté se přidal M.K. – je to bratranec Mattiho Mäkelä (Corpsessed) a jakmile jsem viděl video, na kterém hraje, bylo mi jasné, že je to ten pravý. Apep se přidal krátce poté jako basák a když jsem zjistil, že bydlí poblíž M.K., bylo to perfektní, protože mohli spolu jezdit na zkoušky do Kuopia, které je 4 hodiny jízdy od místa, kde bydleli.

Zpočátku měl Apep hrát pouze na basu, ale ve studiu jsem se ho zeptal, jestli by nezazpíval. Měl zkušenosti jako doprovodný zpěvák, tak jsme to zkusili a dvojitý vokál fungoval opravdu dobře – jeho black/thrash energie je skvělým protipólem mých death metalových kořenů.

Nedávno došlo ke změně: Cruciatus se rozhodl odejít a připojil se k nám náš dlouholetý přítel a producent Kalle Laanto (Sonic Violence Studios). Byl vlastně jedním z prvních lidí, které jsem zvažoval při zakládání Proscription, takže mám pocit, že se kruh uzavřel.


Pojďme k nové desce. Víš, co se mi na ní líbí asi nejvíc? Atmosféra. Ano, album je velmi temné, brutální, ale propracované a nálady se v průběhu mění. Jednou vyleze na povrch surovost, jindy chlad, někdy zase zkažená krev. Prozradíš nám způsob, jakým PROSCRIPTION skládají nový materiál? Kdo je autorem skladeb?

Až do tohoto bodu píšu 95 % riffů. Prostě sedím a píšu pořád. Vyhazuji mnohem více riffů, než si nechávám, jako to jistě dělá mnoho jiných. Jakmile mám několik riffů, které mi připadají, že k sobě pasují, začnu nahrávat a aranžovat hrubý koncept. Pak je pošlu M.K. a on udělá několik demoverzí s alternativními beaty, aby zjistil, co riff potřebuje nebo čím by se měl stát. Pracuje na aranžmá nového materiálu, na kterém právě pracujeme, a ani nedokážu popsat, jaká úleva to pro mě je! Když jsem jediný tvůrce riffů, je to pro mě největší překážka. Začínám mít pocit, že se opakuji, a někdy z frustrace zahodím skvělé riffy, protože si myslím, že jsem už něco podobného napsal. Ale pak M.K. udělá drastickou změnu tempa nebo skvělý break, nebo přijde s nápadem na bicí, který mě vůbec nenapadl a který úplně změní nápad k lepšímu. Tato nová evoluce je pro mě velmi vzrušující.

A teď, když je v kapele Kalle, který je jedním z hlavních tvůrců riffů ve svých dalších projektech a už má připravený materiál pro Proscription, troufám si říct, že čekání na třetí album by nemělo trvat dalších pět let. Hahaha.

Zvuk je nejen u death metalu velmi důležitý. Mně se líbí, jak je na novince masivní, majestátní. Podepsán je pod ním Dave Otero. Jak se vám spolupracovalo? Měli jste třeba někdy jiný názor na zvuk, mluvili jste do výsledku? Nebo jste nechali vše na Davevovi?

Dave je můj přítel už přes 25 let. Jsme také staří spoluhráči z kapely! Kdysi jsme hráli v kapele Dethroned z Colorada. Takže jsem už znal jeho produkci a nápady ohledně zvuku. Mixoval a masteroval také první album. U prvního alba jsme mu řekli, aby použil tóny, které jsme už měli ze studia, a aby na nich zapracoval svou magií. Ten kytarový tón už byl z 90 % takový, jaký jsem chtěl slyšet, bicí tóny byly všechny přirozené, takže stačilo přidat jeho „speciální omáčku“. Co se týče basy, stačilo říct „thrashová basa“ a on už věděl, co mám na mysli. Chápete? V těchto ohledech jsme byli na stejné vlně. Na novém albu jsme postupovali stejně, ale nechali jsme mu volnost v tónech, které jsme na prvním albu vynechali. Názory na to se liší, ale kdy tomu tak není? Upřímně řečeno, my sami jsme měli jinou představu o kytarovém tónu, ale před termínem odevzdání už nebyl čas to měnit.


Samuel Araya i Artem Grigoriev se stali i díky vám mými oblíbenými tvůrci obalů (miluju Samuelovu práci pro vaše předchozí album). Ten k novému albu je velmi temný a tajemný. Mrazí z něj. Prozradíš nám, jak jste se dali s těmito vynikajícími malíři dohromady a proč právě tyto motivy? A proč je vlastně na CD i vinylu jiný obal?

Ano... tady je příběh. V roce 2018 byl Artem kontaktován, aby vytvořil umělecké dílo pro Conduit. Řekl, že na to bude potřebovat 6 měsíců, a my jsme se shodli, že to je perfektní načasování pro naše vydání. Ale čas ubíhal a my jsme museli něco vymyslet pro obal, pokud jsme nechtěli zmeškat termín vydání. Nevzpomínám si, kdo mi doporučil Samuela, ale prošel jsem si jeho galerie a obraz, který jsme použili na obal, tam prostě byl, v jeho osobní sbírce. Všichni čtyři členové kapely se shodli, že nás oslovil, tak jsem ho kontaktoval, abychom ho mohli použít jako obal. Bylo to předurčeno, protože se k tomu vydání opravdu perfektně hodí a byl hotový a připravený k použití okamžitě. Pak, když jsem měl pocit, že nové album je téměř připravené k nahrávání ve studiu, mluvil jsem s Naasem o textech a on byl příliš zaneprázdněn Akhlys, aby v té době mohl nabídnout něco nového. Tak jsem se posadil a začal pracovat na konceptech, které jsem měl už dávno v dobách Dethroned, ale které nikdy nebyly použity v textech. Když bylo hotovo, vzpomněl jsem si na další obraz od Samuela, který vyprávěl příběh „Desolate Divine“, pokud to tak interpretujete, a SAME DAY M.K. řekl: „Hele, co ten druhý obraz od Samuela, o kterém jsme předtím mluvili?“ Všichni jsme se shodli na tomto díle, které jsem nazval „Behemoth of Woe“, a bylo jasné, že to musí být ono. Pak jsme si uvědomili, že Artemovo dílo leží v mé schránce a sbírá virtuální prach, a bylo příliš detailní a úžasné na to, aby se nepoužilo. Trvalo téměř dva roky, než jsme ho od něj dostali! Ale shodou okolností má vlastně podobnosti s úvodními skladbami na obou stranách vinylu. Takže... jsme se rozhodli, že OBA musí být na albu. Samuel na CD a Artem na vinylu. Proč ne? Splnilo to tolik věcí z NAŠÍ strany.

O čem jsou texty na novém albu? Odkud jste čerpali inspiraci? Mám, asi stejně jako vy, rád staré okultní filmy i knihy. A tak mě napadá, věříš v peklo? Myslíš, že opravdu existuje?

Vždy mě přitahovaly temnější, převážně antikřesťanské témata. Organizované náboženství mi vždy připadalo jako pokrytectví a duševní otroctví. V průběhu let jsem spolupracoval s Naasem (Nightbringer, Akhlys), který má obrovské znalosti o esoterismu, kosmu a satanismu. Některé z jeho textů se staly texty Proscription, když pro ně nebylo místo v jeho jiných projektech – to je jeden z důvodů, proč se naše první album jmenovalo Conduit.

Pro Desolate Divine jsem napsal asi polovinu textů sám, přičemž mi Naas pomáhal s hledáním zdrojů a nápadů, když jsem to potřeboval. Témata se zabývají kosmickým hororem, duchovním úpadkem a odmítáním falešného světla.

Co se týče pekla – nevěřím v doslovné biblické peklo. Ale jako koncept, jako stav existence, jako odraz lidského šílenství a utrpení – ano, v tomto smyslu existuje.


Jak jsou na tom PROSCRIPTION s koncerty? Hrajete hodně a často? A co nějaké turné k novému albu? Nechystáte? Máte raději menší kluby nebo velké festivaly?

Živé koncerty jsou hlavním důvodem, proč to dělám. Alba jsou důležitá, ale jejich smyslem je přivést lidi na koncerty. Dokud to fyzicky zvládnu, budu na pódiu.

Měli jsme své překážky – zejména dlouhou pauzu mezi alby –, ale s Desolate Divine plánujeme zintenzivnit turné a festivaly. Osobně mám rád jak kluby, tak festivaly. Kluby mají tu intimní, divokou energii, zatímco festivaly vám dávají šanci přiblížit hudbu mnohem širšímu publiku. Pokud je atmosféra správná, jsou oba důležité.

Máme opravdu silnou touhu vyrazit na turné s tímto albem. Turné, které jsme absolvovali v roce 2024, bylo původně určeno pro album „Desolate Divine“, protože bylo nahráno v létě 2024. Ale nebylo možné ho stihnout včas.

Poslouchám death metal od devadesátých let a Finsko pro mě bylo vždy zemí, odkud přicházela spousta dobrých kapel. Jak je tomu ale v současnosti? Vaši scénu sleduji, píšu o nových kapelách, snažím se i o rozhovory a všichni se shodují, že to u vás stále velmi žije. Jaký je tvůj názor na vaší scénu? Co labely, fanoušci, promotéři? Máte ale i hudebníky (Christbutchera) z USA. Můžeš nějak obě scény porovnat?

Finská undergroundová scéna je živá a zdravá – objevila se nová vlna mladších kapel, které hrají oldschoolový death metal s opravdovým přesvědčením: kapely jako Azatoth, Malformed, Disguised Malignance, Tramalizer. Jsou hladové, koncertují, tvrdě pracují a je inspirující je sledovat. A vždycky jsou tu koncerty s Corpsessed, Krypts, Gorephilia, Lantern atd. Aby se udržela kvalita. hahahah

Samozřejmě, scéna má celosvětově své mouchy. Příliš mnoho malých labelů chrlí průměrné desky a přesycuje trh. Ale v jádru jsou stále skvělé kapely, oddaní fanoušci a promotéři, kteří to udržují při životě.

Co se týče USA vs. Finsko – obě země mají silnou undergroundovou scénu, ale liší se svým duchem. Americká scéna je rozsáhlá a rozmanitá, s mnoha regionálními rozdíly. Finská scéna je menší, kompaktnější, ale velmi vášnivá a vždy produkovala death metal, který působí jedinečně chladně a temně. Američtí fanoušci jsou mnohem energičtější a násilnější, mnohem více se věnují pitu. Ale finské koncerty zdá se přitahují více lidí!

Jak si s extrémní muzikou začínal? Jakou kapelu si slyšel jako první a přivedla tě k muzice? A co tvé muzikantské začátky? Na jakém nástroji si začínal? Kdo byl tvým vzorem? A co první koncert, první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím.

Moje první skutečná zkušenost byla, když jsem na začátku 90. let slyšel z pokoje bratra mého kamaráda řinčet album Altars of Madness. Zastavil jsem se v pohybu. Zaklepal jsem, plně očekávaje, že dostanu pěstí, a požadoval jsem vědět, co to je. Ten den jsem se seznámil s Morbid Angel, Deicide, Death, Obituary, Napalm Death… a už nebylo cesty zpět. Dokonce i Slayer na mě poté ztratil svůj vliv. Death metal byl mým posláním.

Můj první koncert byl v roce 1992. Malevolent Creation, Cannibal Corpse, Agnostic Front a Obituary v Gothic Theater v Denveru. Bylo to kurva úžasné. Poprvé jsem slyšel Malevolent Creation, kteří propagovali album Retribution. Cannibal Corpse nahráli album Tomb of the Mutilated, ale ještě nebylo vydané, a pokud si dobře pamatuji, zahráli většinu skladeb z něj. Bylo mi teprve 14! To je další rozdíl mezi Finskem a USA. 99,9 % koncertů ve Finsku je pro osoby starší 18 let, což je škoda.

Jako muzikant mě přitahovala basová kytara! Měl jsem kamarády, kteří byli úžasní kytaristé, ale já chtěl hrát na basu. Chtěl jsem být jako Cliff Burton nebo později Alex Webster! V našem bytovém komplexu bydlel pod námi starý hippie. Moje matka ho někdy slyšela hrát na basu a šla se ho zeptat, jestli by neměl zájem učit. On si myslel, že tam jde, aby si stěžovala na hluk! A když mu řekla: „Můj syn se chce naučit hrát“, on odpověděl: „Žádné děti nechtějí hrát na basu, asi jste to špatně pochopila.“ Ale ona zmínila, že Cliffa zbožňuji, tak řekl: „Pošlete ho ke mně.“ Naučil mě pár riffů a licků. Pak mi během několika večerů ukázal, jak číst tabulatury, a odtud jsem už pokračoval sám. V průběhu let mě různé okolnosti vždy přiměly k tomu, abych se věnoval kytaře, tak jsem přijal svůj osud. Považuji se za průměrného kytaristu, zvlášť když hraju vedle Cruciatuse a teď i Kalleho! Jsem nanejvýš podprůměrný.

Moje první vystoupení: Cursed Divinity v Cafe Euphrates v Denveru. Možná v roce 1998? 97? Nebylo tam žádné pódium, ale jakmile jsem „vstoupil na pódium“ a pocítil tu energii, věděl jsem, že od toho nikdy neodejdu.


Jsem už starý pes, který si ještě pamatuje kopírování kazet, jejich vyměňování. Psaní dopisů kapelám. Byly to krásné časy, člověk byl mladý. Vy jste oproti mně o dost mladší, přesto mi to nedá a zeptám se…vzpomeneš si ještě, jak PROSCRIPTION začínali? Třeba u nás vznikla většina kapel v hospodě. Provedeš nás prosím historií vaší kapely?

Myslím, že o vzniku kapely jsme mluvili v otázce číslo 3.

Ale zdá se, že jsem mnohem starší, než si myslíš! V době, kdy píšu tento text, je mi 48 let a na scéně jsem od roku 1990! Tehdy jsme neměli internet, takže výměna kazet na parkovišti před koncerty byla nezbytná! Hodně jsme také vyměňovali VHS kazety. Díky kompilacím a videokazetám z koncertů jsem poznal spoustu nových kapel! Mám dokonce jednu VHS kazetu, na které zpívám ve dvou písních kapely Cryptopsy, hahaha. Mike DiSalvo měl zánět hrdla a Jason z Divine Empire (a Malevolent Creation) mě doslova hodil na pódium, protože kvůli mnoha nepříznivým okolnostem na tom turné vystupovali bez zpěváka.

Moje první kapela se jmenovala Cursed Divinity a vznikla asi v roce 1997. Koncem roku 1999 jsem se přidal k Excommunion. Během té doby jsem absolvoval spoustu hostování a nahrávacích session. V roce 2007 jsem se přestěhoval do Finska, kde jsem založil Maveth. Následovalo mnoho dalších session a hostování. A teď Proscription.

Jak bys definoval death metal? Co pro tebe muzika znamená? Je to životní styl, koníček, relax? Mě třeba dodnes fascinuje temnota, přitahuje mě energie. Jak to máš ty?

Death metal je síla, temnota, šílenství a pravda vyjádřená zvukem. Pro mě je to posílení, pocit sounáležitosti a svoboda – hudební i emocionální. Kromě lásky k mé ženě a dítěti je to moje nejhlubší vášeň. Zároveň je to ale jen koníček. Nikdy bych se totiž nemohl živit hudbou. Nejsem tedy profesionál. Ale veškerý svůj volný čas trávím skládáním hudby, hraním koncertů a poslechem hudby. Nesportuji, nevyrábím nic ručně ani nic podobného. Jen death metal. Nic mi nedává stejný pocit.

Klasická otázka na závěr. Co chystají PROSCRIPTION v nejbližších měsících? Jestli máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor.

Letos nám zbývá už jen pár koncertů ve Finsku a možná jeden festival v Polsku, ale polští organizátoři se odmlčeli, takže kdo ví, jak to dopadne. Na jaře příštího roku nás čeká festival v Německu, ale rádi bychom ho samozřejmě proměnili v zastávku na turné!

Na podzim také nahráváme demo nového materiálu, abychom zjistili, jak na tom jsme, a doufáme, že brzy se pustíme do práce na třetím albu!

Už teď se těším, až zítra ráno zase nasadím sluchátka a narvu si „Desolate Divine“ pod tlakem do hlavy. Album se moc povedlo. Děkuji vám za rozhovor, opravdu si toho vážím. Přeji vám, aby se kapela dařilo, abyste měli plné koncerty a aby se deska dobře prodávala. Ať se vám daří i v soukromém životě! PROSCRIPTION RULES!

Díky, chlape! Vždycky říkáme „Díky za podporu“ tak často, že to zní jako prosté pozdravné „Jak se máš?“. Ale je to pravda! Potřebujeme podporu, potřebujeme propagaci! Vše, co můžeme dostat! Takže ještě jednou, z celého srdce, díky za podporu!


Recenze/review - PROSCRIPTION - Desolate Divine (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 11. října 2025

Interview - INCINERATED - Dark and rotten blood soaked, captivating and restless death metal that will reach deep into your subconscious!

Interview with death metal band from Indonesia - INCINERATED.

Answered YF (vocals), thank you!

Recenze/review - INCINERATED - The Epitome of Transgression (2025):

Ave INCINERATED! Greetings to the Indonesian underworld. I haven't found any interviews with you in Czech anywhere. So, first of all, could you please introduce the band to readers who don't know you yet? Feel free to start from the very beginning and take us through the entire history of INCINERATED.

Thank you for having us. The name INCINERATED is inspired by PUISSANCE – love incinerate, the atmosphere and the lyrical content portrayed perfectly what I wanted; the overwhelming sensation in one single devastating blow. INCINERATED was formed in 2014 but the idea was wrapped in mind far before that, to take this path one must be thinking carefully because making art is full of dedication and sacrifice. To manifest this into breathing form one must dare to face the consequences, neither align with innermost spirit or destroying it. An interplay with risk to ourselves between flesh and something sacred; because human existence are asserted as movement, mutually penetrable to each others. Then art must be a communication perhaps. Then, the experiences itself will guide into revelation that shapes us today, the fire that burn in every heart is burning and consuming – under I as INCINERATED.


This year you released your latest album, "The Epitome of Transgression." Once again, it's dark, rough, and honest death metal. Did you approach the recording differently than last time, or did you stick to tried and tested methods?

The Epitome of Transgression was recorded between two cities in four years, this is slow burning establishment with natural progression. We improved our skills during those years - we challange ourselves to signifies the transformation. To manifest this art into breathing form; words, sound and images as this flesh is a witness - touching the heart and resonating the souls. We did some different experiences by embraced both traditional and modern ways but always stick to our plan in our ways.

The new album seems to me to be somewhat more complicated than the previous album from 2020 (Stellar Abomination), perhaps less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil. Was that intentional? How did the album come about and how did you compose the music?

Intentional? no it wasn’t, our progression comes naturally as a rupture. It’s a natural instinct to transgress to crushing our limits that once define us. As freedom is the essence of creting art, the transformation begin to submit ourselves in the realm of becoming. We follow the law of becoming as an inner necessity to collide and dissolve to make a new form. We’re transform therefore we’re not... about composing music, it‘s an culmination during four years. As a collective bands each of us contribute a moment of though, and always bring an idea that emerges as a part of unfolding. Ofentimes, the guitar riff comes first for developing certain techniques. And drums plays vital role to sustain our music to be more alive. We’re trying not to imitate that inspired us, it’s just silly and effortless. Sometimes we worked separately but not often, it’s good things for letting our ideas to challenge one another, then unite them later into something interesting without any significant compulsion; as these fragments born from conscious and unconscious it’s important to given a space to growth. as for me the lyrics is more personal, the unique of silence and solitude that inspire and allowing the idea to shape the subject to be more sacred and glorious. What is born from our second album is a declaration of spiritual warfare.


I have "The Epitome of Transgression" on my MP3 player and I must say that I am literally absorbed by it. It's not just great ideas, but also the sound, which is devastating in a word. I'm sitting on the tram, for example, and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like starting to party. If I weren't a man of a certain age, I probably would. Where did you record the album and who is credited with mastering it?

The essence of the album itself became the architect of it‘s form; an inner coherence that flow through vessel of its own becoming and carve the monument of it‘s expression in the summit of constellation, each fragment resonate (lyrics, sounds, artwork and images) with the whole; colliding and transforming. Consecrated in one purpose in the grand resonance of chaos, death and darkness. The album is recorded on three different studio in two cities, so the effort must be tangible. The mastering was done by Lúgubre from The Empty Hall Studio, with their magical touch on TeoT he has proven it in every shapes of our fire, and with his passion he provided a sonic craftmanship excellence that transformed every notes fierce and destructive. Because music isn‘t just about making the “good“ sounds, it must be touching the inward and ourward of the souls, a revelation.

Who wrote the lyrics for "The Epitome of Transgression"? And what are they about? Where do you get your inspiration for the themes?

I did. I got inspiration mostly from literature.

Let me quotes Bataille first “Life partly frees up a humanity for us. And for a brief moment human beings are free to unite with the existence of their divinity, a divinity that at the same time death has brought into existence.“

The Epitome of Transgression is Spiritual Warfare against oneself. The essences of man is sin, because it's an ontological condition to exist in this world. Absorbing the harmony of consecration in desperation, as man dare to proclaim the essences of fire and denied sin in every ruins—a war between the sacred and the profane. An endless march toward the mouth of the eschaton. This world is a hostile place. Consume—corrupt—manifest!


Who is credited with the cover art for "The Epitome of Transgression"? I really like his work. How did you choose the cover art?

The artwork was done through the hands of Ivan Adi Prayoga aka SerpentChron. His contribution on our second album is essential and his involvement was deeply immersive to allowing the essences of this album to fully materialize. I believe he was the right man at the right time. The process itself is demand patience. I visited him regularly over the course of 5 months (2-3 times every month and spent hours sharing ideas) only to talked and discuss about the concept of this album; to share vision and shape them into form. His dedication is unmatched and his technical skills is magnificent, that is why I choose work with him. The artwork became integral part of the narrative, with a devotion that borders on the conscious and unconscious.

Let's go back to the beginning... What was the initial impulse that led you to form a band? And why death metal? It's not exactly a style that will bring you great "fame."

A tension between the sacred and the profane in the nature of mankind is the fire that forged my soul. The work of NCNRTD is a profound struggle with spiritual decay and negation in which society denied: chaos, death and darkness. That’s why we play DEATH METAL!

You come from Indonesia and play extreme death metal. Our readers would certainly be interested to know how the death metal scene works in your country. To tell you the truth, lately I've been hearing only great bands from you. Does that mean the scene is very strong there at the moment? What about concerts, how many people go?

Thanks for mentioning NCNRTD. Honestly speaking i didn‘t really knows what happens in the scene nowadays, because I’m not really into “scene” and I don’t feel I give a huge contribution, so I don’t really have an opinion about scene in here. As far as I knew, people always exciting to go on gigs.


I can't help but ask. You live in Indonesia, which is considered a strongly religious country. Do you have any problems with that? Do you get any coverage on TV or in newspapers? How is life in your country influenced by religion?

No, I think the issue of religion in this country lies only at the point of naivety—the tendency of people to easily forget and forgive—which in this case becomes very easy to politicize (spiritually manipulated?), as has been evident for at least the past three decades. What should have been a spiritual foundation has been reduced to a tool, spiritual degradation—desacralization. That’s why in every fucking election, religion is weaponized in campaigns, commodified in sermons, and staged in the name of morality. Any efforts toward “traditionalism” are best understood as defensive measures wanted to revive or uphold, only as an acts of public interest nor a political movement. The sacred become profane, an ontological corruption. Consumed by material and temporal.

Corruption practices have become normal—a part of tradition, it's no longer highest crime here. Perpetrators can smile while being interview on media, this behaviour is unnacptable but sadly this is reality we must facing it, and that is deeply rooted in society from the lowest levels to those in power. You know, even It was present during colonial times, and it’s still here! It’s completely disgusting. Along with tangled bureaucracy, a system too powerful for most to challenge, It’s a system built to protect the few (profitable for them), to confuse people yet lack of commitment from both government and the people have led to injustice and a lack of transparency a passive complicity that enables injustice and hides behind excuses. As a rich geographical country, the excessive exploitation of nature is too high in here, of course, the effect contributes further to widening social inequality that threatens the very structure of the people and republic. People here are too naive and easily fall. They're have become blind in the face of materialism—a force that now dictates daily life, creating a structure that is hard to swallow—sustains a systemic structure to be more stupid and crinkle to digest. Because everything is fucking treated as a necessity, everything and everyone have a price. Making aspects of existence into commodity written in market logic, where value is measured in profit rather than in meaning. the global economic pressure is too hard to control. I don’t think modernism and capitalism is truly ready for this country.

I believe people aware of all this, but the grip of materialism is so strong that it fosters indifference, drowned by the desire to cunsume. The government doesn’t dare to do much, the lack of commitment had been restrained by an oligarchic system that has been running for a long time for generation. There’s no courage to challenge the status quo, because most who rise to power are products of the same system they pretend to criticize. Then, everyone wanted to be part of the government, but only for foolish reasons—status, wealth, famous etc. And this leads to a state where what remains is hollow nationalism, dressed in religious slogans, shouting about identity, equality and unity, but utterly lacking any ethical spine.

 

Your music shows that you are influenced by both the American death metal school and old European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death metal of the 1990s, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I'd be interested to know which bands had/have the biggest influence on INCINERATED.

The source of inspiration is diverse (not only in the realm of metal) but always the same, Morbid Angel, Puissance, Sarcofago, Current 93, Antaeus, Deathspell Omega, Brighter Death Now, Ofermod, Abigor, Antaeus just to name a few.

What about you and concerts in general? Are you a band that plays as many concerts as possible, or are you very selective? Do you have any dreams, such as a band you'd like to tour or festival with, or a city where you'd like to perform?

NCNRTD always choose selective gigs or fest. We avoid fest or gigs who sponsored by capitalist organization as we’re not product but as an entity to bring the flames of Death Metal in true sense!

What does death metal and music in general mean to you? Even after more than 35 years, I am still fascinated by its power and darkness. Is death metal a lifestyle for you? How do you perceive it in relation to yourself and your opinions? Feel free to venture into the realm of philosophy.

Because death possessed of a feeling of sacredness! First of all, we must segregate what Death Metal and daily life, because we live inside what it called the state included their law, society and moral compass. The prevail tendency is on those who have authority or even power, so in this life I just trying to adapt in every fucking situation. Choices is appears as sovereign, it’s free. Yet beneath this surface, a subtler drama unfolds such as social pressures, duties, works or even expectations. Modern society is lack of Individual freedom. They’re was chained to his role in the social order. If I did what I wanted, perhaps I’ll be dead or in imprisoned by now. In a culture that canonizes the individual decision as sacred, truly authentic choice emerges not as the norm, but as a rare rupture—an anomaly rather than the rule. What we call “decision” is often but the echo of inherited forms, the quiet inertia of the collective mind wearing the mask of personal volition. A paradox indeed. Neither Black Metal nor Death Metal is rebellion towards everything, manifestation of something sacred and spiritual. As art is a metaphysical task and it has to be a “communication” to something beyond ourselves, the act of freedom that releasing your inner struggle. I just wanted to do it right and true to myself.

What does INCINERATED have planned for the coming months? If you want to say something to your fans, labels, or promoters, now is your chance...

Mene tekel upharsin! we will perform The Epitome of Transgression exclusively at the end of this year!

I'm going to listen to your new album, The Epitome of Transgression, again. I have to say that, for me personally, it's basically a perfect death metal work. A total inferno. I wish you all the best with the album and hope it reaches as many fans as possible. It deserves it. Thank you for the interview, and I'm already looking forward to seeing you live sometime!

Likewise, all this questions has been much appreciated!

Recenze/review - INCINERATED - The Epitome of Transgression (2025):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INCINERATED - Temnotou a zkaženou krví nasáklý, podmanivý a neklidný death metal, který se vám dostane hluboko do podvědomí!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Indonésie - INCINERATED.

Odpovídal YF (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - INCINERATED - The Epitome of Transgression (2025):

Ave INCINERATED! Zdravím do indonéského podsvětí. Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií INCINERATED.

Děkujeme za rozhovor. Název INCINERATED je inspirován slovem PUISSANCE – láskou. Atmosféra a text písní dokonale vykreslovaly to, co jsem chtěl; ohromující pocit v jediné zničující ráně. INCINERATED vznikli v roce 2014, ale myšlenka se vryla do hlavy dávno předtím. Abyste se touto cestou vydali, musíte pečlivě přemýšlet, protože tvorba umění je plná oddanosti a oběti. Abyste to manifestovali do dýchající formy, musíte se odvážit čelit důsledkům, ani se nespojit s nejniternějším duchem, ani ho nezničit. Souhra s rizikem pro nás samotné mezi tělem a něčím posvátným; protože lidská existence se prosazuje jako pohyb, vzájemně prostupující jeden druhému. Pak musí být umění možná komunikací. Pak samotné zkušenosti povedou k odhalení, které nás dnes formuje, oheň, který hoří v každém srdci, hoří a spaluje – pod jménem INCINERATED.


Letos jste vydali čerstvou novinku „The Epitome of Transgression“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Album „The Epitome of Transgression“ bylo nahráno ve dvou městech během čtyř let, je to pomalu hořící establishment s přirozeným vývojem. Během těchto let jsme zlepšili své dovednosti – vyzvali jsme se, abychom symbolizovali transformaci. Manifestovali toto umění do dýchající formy; slov, zvuku a obrazů, jak je toto tělo svědkem – dotýkajících se srdce a rezonujících duší. Absolvovali jsme několik různých zážitků, přijali jsme tradiční i moderní metody, ale vždy se drželi svého plánu.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější než předchozí album z roku 2020 (Stellar Abomination), zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Záměrné? Ne, nebylo to tak, náš pokrok přichází přirozeně jako roztržka. Je to přirozený instinkt překračovat hranice, které nás kdysi definovaly. Protože svoboda je podstatou tvorby umění, transformace se začíná odevzdávat v říši stávání se. Řídíme se zákonem stávání se jako vnitřní nutností srážet se a rozpouštět, abychom vytvořili novou formu. Transformujeme se, proto se nejedná... o skládání hudby, je to vyvrcholení během čtyř let. Jako kolektivní kapela každý z nás přispívá okamžikem myšlenky a vždy přináší nápad, který se objevuje jako součást rozvíjení. Kytarový riff je často na prvním místě pro rozvoj určitých technik. A bicí hrají zásadní roli v udržení naší hudby, aby byla živější. Snažíme se nenapodobovat to, co nás inspirovalo, je to prostě hloupé a bez námahy. Někdy jsme pracovali odděleně, ale ne často, je to dobré pro to, abychom nechali naše nápady vzájemně se vyzývat a pak je později spojili do něčeho zajímavého bez jakéhokoli výrazného nátlaku; protože tyto fragmenty se rodí z vědomí a nevědomí, je důležité dát jim prostor pro růst. Pro mě jsou texty osobnější, jedinečné díky tichu a samotě, které inspirují a umožňují myšlence formovat téma tak, aby bylo posvátnější a slavnější. Z našeho druhého alba se rodí prohlášení duchovního boje.


Mám „The Epitome of Transgression“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Samotná podstata alba se stala architektem jeho formy; vnitřní soudržnost, která proudí skrze nádobu svého vlastního vývoje a vytesává monument svého vyjádření na vrcholu souhvězdí, každý fragment rezonuje (texty, zvuky, umělecká díla a obrazy) s celkem; sráží se a transformuje. Zasvěceno jednomu účelu ve velké rezonanci chaosu, smrti a temnoty. Album je nahráváno ve třech různých studiích ve dvou městech, takže úsilí musí být hmatatelné. Mastering provedl Lúgubre z The Empty Hall Studio, se svým magickým dotekem TeoT to dokázal ve všech podobách našeho ohně a se svou vášní poskytl zvukovou řemeslnou dokonalost, která proměnila každou notu v divokou a destruktivní. Protože hudba není jen o vydávání „dobrých“ zvuků, musí se dotýkat nitra i vnějšku duší, být zjevením.

Kdo je autorem textů na „The Epitome of Transgression“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Ano. Inspiraci jsem čerpal převážně z literatury.

Dovolte mi nejprve citovat Batailla: „Život nám částečně uvolňuje lidství. A na krátký okamžik jsou lidské bytosti svobodné sjednotit se s existencí svého božství, božství, které zároveň smrt přivedla k existenci.“

Ztělesněním přestupku je duchovní válka proti sobě samému. Podstatou člověka je hřích, protože je to ontologická podmínka existence v tomto světě. V zoufalství absorbuje harmonii zasvěcení, zatímco se člověk odvažuje hlásat esence ohně a popřeného hříchu v každé ruině – válka mezi posvátným a profánním. Nekonečný pochod k ústím eschatonu. Tento svět je nepřátelské místo. Spotřebujte – zkažte – zjevte!


Kdo je podepsán pod obalem novinky „The Epitome of Transgression“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Grafické zpracování vytvořil Ivan Adi Prayoga, známý také jako SerpentChron. Jeho přínos k našemu druhému albu je zásadní a jeho zapojení bylo hluboce pohlcující, aby se podstata tohoto alba mohla plně zhmotnit. Věřím, že byl tím správným mužem ve správný čas. Samotný proces vyžaduje trpělivost. Pravidelně jsem ho navštěvoval po dobu 5 měsíců (2-3krát měsíčně a trávil hodiny sdílením nápadů), abychom si povídali a diskutovali o konceptu tohoto alba; abychom sdíleli vizi a utvářeli ji do formy. Jeho odhodlání je bezkonkurenční a jeho technické dovednosti jsou úžasné, proto jsem si vybral spolupráci s ním. Grafické zpracování se stalo nedílnou součástí vyprávění s oddaností, která hraničí s vědomím a nevědomím.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Napětí mezi posvátným a profánním v lidské podstatě je ohněm, který ukoval mou duši. Dílo NCNRTD je hlubokým bojem s duchovním úpadkem a negací, v němž společnost popírá: chaos, smrt a temnotu. Proto hrajeme DEATH METAL!

Pocházíte z Indonésie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Díky za zmínku o NCNRTD. Upřímně řečeno, moc nevím, co se dnes na scéně děje, protože se o „scénu“ moc nezajímám a necítím se, že bych k ní nějak zásadně přispěl, takže na tuhle scénu nemám žádný názor. Pokud vím, lidi jsou vždycky nadšení, že jdou na koncerty.


Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete v Indonésii, která je považována za silně náboženskou zemi. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?

Ne, myslím, že problém náboženství v této zemi spočívá pouze v naivitě – tendenci lidí snadno zapomínat a odpouštět – což se v tomto případě stává velmi snadno zpolitizovatelným (duchovně manipulovatelným?), jak je patrné přinejmenším v posledních třech desetiletích. Co mělo být duchovním základem, bylo zredukováno na nástroj, duchovní degradaci – desakralizaci. Proto je v každých zatracených volbách náboženství zneužíváno v kampaních, komodifikované v kázáních a inscenované ve jménu morálky. Jakékoli snahy o „tradicionalismus“ lze nejlépe chápat jako obranná opatření, která se chtějí oživit nebo udržet, pouze jako akt veřejného zájmu, nikoli jako politické hnutí. Posvátné se stává profánním, ontologickou korupcí. Pohlceno materiálním i časným.

Korupční praktiky se staly normálními – součástí tradice, už to tady není nejvyšší zločin. Pachatelé se mohou usmívat při rozhovorech v médiích, toto chování je nepřijatelné, ale bohužel je to realita, které se musíme postavit čelem, a ta je hluboce zakořeněna ve společnosti od nejnižších úrovní až po ty u moci. Víte, i tohle tu bylo za koloniálních dob a pořád je to tady! Je to naprosto nechutné. Spolu se spletitou byrokracií, systémem příliš silným na to, aby se mu většina lidí postavila, je to systém postavený na ochranu hrstky (pro ně ziskových), na zmatení lidí, přestože nedostatek odhodlání ze strany vlády i lidu vedl k nespravedlnosti a nedostatku transparentnosti - pasivní spoluúčasti, která umožňuje nespravedlnost a skrývá se za výmluvami. V bohaté geografické zemi je nadměrné vykořisťování přírody příliš vysoké, což samozřejmě dále přispívá k prohlubování sociální nerovnosti, která ohrožuje samotnou strukturu lidu a republiky. Lidé jsou zde příliš naivní a snadno selhávají. Oslepli tváří v tvář materialismu - síle, která nyní diktuje každodenní život a vytváří strukturu, kterou je těžké spolknout - udržuje systémovou strukturu hloupější a hůře stravitelnou. Protože se se vším zachází jako s nutností, všechno a každý má svou cenu. Proměňovat aspekty existence v komoditu vepsanou do tržní logiky, kde se hodnota měří ziskem spíše než významem, je globální ekonomický tlak příliš těžko kontrolovatelný. Nemyslím si, že modernismus a kapitalismus jsou pro tuto zemi skutečně připravené.

Věřím, že si lidé toto všechno uvědomují, ale sevření materialismu je tak silné, že podporuje lhostejnost, pohlcenou touhou po konzumaci. Vláda se neodvažuje dělat mnoho věcí, nedostatek odhodlání byl brzděn oligarchickým systémem, který funguje už dlouhou dobu po generace. Není odvaha zpochybňovat status quo, protože většina těch, kteří se dostanou k moci, jsou produkty stejného systému, dokonce předstírají, že kritizují. Tehdy chtěl být každý součástí vlády, ale jen z hloupých důvodů – status, bohatství, sláva atd. A to vede ke stavu, kdy zůstává jen prázdný nacionalismus, oděný do náboženských sloganů, křičící o identitě, rovnosti a jednotě, ale naprosto postrádající jakoukoli etickou páteř.

 

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na INCINERATED největší vliv.

Zdroj inspirace je rozmanitý (nejen v oblasti metalu), ale vždy stejný, Morbid Angel, Puissance, Sarcofago, Current 93, Antaeus, Deathspell Omega, Brighter Death Now, Ofermod, Abigor, Antaeus, abychom jmenovali alespoň některé.

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

NCNRTD si vždy vybírá selektivní koncerty nebo festivaly. Vyhýbáme se festivalům nebo koncertům sponzorovaným kapitalistickými organizacemi, protože nejsme produkt, ale spíše subjekt, který přináší plameny death metalu v pravém slova smyslu!

Co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně? Mě třeba stále, i po více než 35 letech fascinuje síla a temnota. Je pro tebe death metal životním stylem? Jak jej vnímáš ve vztahu ke své osobě a názorům? Klidně se můžeš pustit i na pole filozofie.

Protože smrt v sobě skrývala pocit posvátnosti! V první řadě musíme oddělit death metal od každodenního života, protože žijeme uvnitř toho, co nazýváme státem, včetně jeho zákonů, společnosti a morálního kompasu. Převládající tendence je na těch, kteří mají autoritu nebo dokonce moc, takže se v tomto životě jen snažím přizpůsobit každé zatracené situaci. Volby se jeví jako suverénní, jsou svobodné. Pod tímto povrchem se však odehrává jemnější drama, jako jsou sociální tlaky, povinnosti, práce nebo dokonce očekávání. Moderní společnost postrádá individuální svobodu. Jsou spoutáni svou rolí v sociálním řádu. Kdybych dělal, co jsem chtěl, možná bych už byl mrtvý nebo ve vězení. V kultuře, která kanonizuje individuální rozhodnutí jako posvátné, se skutečně autentická volba neobjevuje jako norma, ale jako vzácná trhlina – spíše anomálie než pravidlo. To, čemu říkáme „rozhodnutí“, je často jen ozvěnou zděděných forem, tichou setrvačností kolektivní mysli nosící masku osobní vůle. Vskutku paradox. Ani black metal, ani death metal nejsou vzpourou vůči všemu, projevem něčeho posvátného a duchovního. Protože umění je metafyzický úkol a musí být „komunikací“ s něčím, co je za námi, aktem svobody, který uvolňuje náš vnitřní boj, chtěl jsem to jen dělat správně a věrně sám sobě.

Co chystají INCINERATED v nejbližších měsících? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor…

Mene tekel upharsin! Na konci tohoto roku exkluzivně uvedeme The Epitome of Transgression!

Jdu si vaši novou desku „The Epitome of Transgression“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Stejně tak, vážíme si všech otázek a děkujeme!

Recenze/review - INCINERATED - The Epitome of Transgression (2025):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER