DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 15. listopadu 2025

Interview - PANDEMIC OUTBREAK - Morbid, raw, and dark death thrash metal that will make coffin lids crack open!

Interview with death thrash metal band from Poland - PANDEMIC OUTBREAK.

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025):

Ave PANDEMIC OUTBREAK! Greetings to Hades' realm! I've had your new album "Torment Beyond Comprehension" at home for review for some time now, and I must say that for me it's a great trip back to when I was young and just getting into death and thrash metal. Excellent work! How did the album come about and where did you want to go with it compared to your previous recordings?

Hi, we’re really happy with your reaction. The album was created in a completely different way than its predecessor. We didn’t write it during joint rehearsals — instead, we recorded demos, listened to them, discussed the arrangements, and talked about the kind of effect we wanted to achieve. Thanks to that, the creative process was very focused, leaving no room for coincidences. When recording the final tracks, we had full control over everything.

This approach came from the physical distance between the band members. The band was formed in Gdańsk, but I moved about 100 km away. Our bassist, Kotwa, lives in the south of Poland, so in his case, the distance is quite significant. Regular rehearsals would require a lot of money, so that’s how we came up with this way of creating music.


The cover art by Dan Goldsworthy already drew me into the morbid game. Great work! How did you choose the theme and how does it relate to the music and lyrics? How did you get together with Dan and why him in particular?

The guy with a coat made of souls, pointing at his victim, can definitely give you chills (haha). The graphic concept and the ideas for the lyrics were all Kotwa’s work. I decided not to get involved in that part — I focused on the music and guitar riffs. When Kotwa showed me his ideas, I just really liked them and understood them right away.

We spent quite a while figuring out who should create the cover art for us. There were many suggestions, but I strongly pushed for Dan Goldsworthy because of the old-school character of his work. You know, I really enjoy discovering an artwork — exploring its details. That’s exactly the kind of cover I wanted us to have. I reached out to him on Instagram, and from there everything went smoothly. We prepared sketches and descriptions, he took it from there and brought his own vision to life. He perfectly captured the atmosphere we wanted to achieve — it’s simply a visual representation of our music.

Sound is what matters most in death/thrash metal. You've managed to achieve a sound that's straight out of the late 80s and early 90s. It sounds analog to me. Am I right? Where did you record the album, and who is credited with mixing and mastering?

We wanted the album to sound clear but still old-school. We didn’t record it using analog equipment — all the tracks were recorded at home. Later, they were sent to Satanic Audio, where, under the supervision of Haldor Grunberg, they were re-amped, then mixed and mastered. Haldor asked us what kind of sound we wanted to achieve on the record, and we pointed to specific works by our idols as references.

We didn’t have a precise vision of the final outcome — we left that part to Haldor. When it came to final decisions, we relied on intuition. The album just had to sound badass — and in our opinion, it absolutely does. Everything forms a cohesive whole, with each element properly highlighted.


Death metal lyrics are often about ugly and evil things. What are they about on "Torment Beyond Comprehension"? Who wrote them and where did you get your inspiration? What influenced you?

Death itself isn’t exactly a pleasant experience — at least from my perspective (haha).
I didn’t want to repeat the typical formula of writing death metal lyrics. Each song was meant to focus on a specific kind of suffering. I took that idea and expressed it through different stories or rituals.

For example, Skinned While Breathing deals with the act of being flayed alive. I portrayed it through the mythological duel between the satyr Marsyas and the god Apollo, where the loser was flayed. I won’t spoil the details — I encourage you to read both the myth and the lyrics. That’s the approach I took with all the songs. I didn’t want each lyric to be just a literal depiction of a particular torture — that would’ve been rather uninteresting.

What connects all the lyrics is that these experiences can only truly be understood by someone who has, in some way, gone through a similar kind of torment. Of course, we’re not talking about something like being burned at the stake — since the victim dies — but someone who has suffered severe burns might understand what that person went through. And that’s where the album title “Torment Beyond Comprehension” comes from.

How is death metal perceived in Poland (Gdańsk)? I go there quite often on vacation. They are resorts, but I don't think I've seen many fans in metal T-shirts. Are you more underground? How does it work there, what about fans, bands?

I think you’re more likely to find fans of extreme music in larger urban areas than outside of them. From my perspective, metal music in my country isn’t really appreciated in the mainstream — it simply doesn’t reach a wide audience. Of course, there are bands that fill up clubs, are well-known in the West, and have a strong fanbase.

We, on the other hand, remain deeply rooted in the underground. We organize our own tours and shows through connections we’ve built over the years. But we still invest a lot into it ourselves. There’s a solid interest in our merch, so those investments pay off. It’s a very comfortable situation, considering that death metal is quite a niche genre.


I think you'll agree that concerts are still the best. Today, you can listen to a band from the other side of the world, but when you go to a club and see them live, party under the stage, buy a CD or a T-shirt, you gain a completely different relationship with them. Do you play often and enjoy it? What about tours and festivals? How do you perceive live performances as a musician?

Of course, I totally agree with that. Listening to your favorite band’s songs live gives you an incredible surge of new energy for music. Those moments create memories that stay with you and get recalled for the rest of your life.

Performing on stage, however, is something completely different — in my case, it’s addictive. We had a period when the band wasn’t playing many shows, and I really missed it. I actually felt quite down because of that. You know, when I see people reacting to the music I’m playing, I feel a deep sense of fulfillment. I can see they’re enjoying it, and it makes me want to play even more. There’s something truly unique about that — something genuine and one of a kind.

Here in the Czech Republic, we are all rather atheists, the church does not have much influence here. At least it is not visible in any way. How is it in your country? I have noticed that there are quite a lot of active believers in Poland. I know that the Catholic Church causes a lot of problems for bands in your country, banning concerts, album covers, etc. Have you encountered anything similar in your country?

In Poland, the institution of the Church has a huge influence on people. Priests often take advantage of their position and power to extract extra money from people and to shape the way they think. In many cases, they’re heavily involved in politics and don’t hesitate to dictate what’s “good” and what’s “evil.”

As for the impact on the music scene — it’s not that significant. Over the years, there have been maybe a few cases of concerts being banned, but that’s a very small number compared to the amount of shows that actually take place and the albums that get released. Everything generally runs without major obstacles.

You know, in my home there was never any issue with listening to metal music. Someone who grew up in a conservative environment and wanted to break out of that mold could probably tell you more about the difficulties they faced — but personally, I don’t know anyone like that.


Death is a frequently cited theme in death/thrash metal. Personally, I am influenced by various philosophies. How do you perceive death? Do you think there is something beyond? Another dimension, hell? At one time, I was very interested in many philosophers, and their ideas are amazing. Who influenced you?

No particular philosophy has influenced me. I believe that I simply want to be happy, pursue my passions, and experience life. I take other people’s opinions into account and listen to them. I try to find compromise when solving problems. I don’t feel the need to prove my worth to anyone, nor do I intend to fight battles over it.

If someone in my surroundings holds me back, ignores my opinion, or tries to manipulate me for their own benefit in a given situation, I simply come to the conclusion that such a relationship doesn’t make sense.

Personally, I see PANDEMIC OUTBREAK as a great old school death/thrash metal band. I'd be interested to know what your goal, direction, or target is, where you want to get to. Is it a big label? A festival? Or maybe a tour with POSSESSED?

At the moment, I don’t have any specific goal. We’ll see what fate brings. In the past, I used to set goals for myself, but it only led to frustration. Because of that, playing music stopped being enjoyable and I lost motivation.

Now, I just want our music to be appreciated by our listeners — that’s all. If we ever get an offer to go on tour with Possessed, I’ll definitely be thrilled and do everything I can to make it happen. It might sound like a simple approach, but it allows me to truly enjoy what I have right now.

 

How did you get into death/thrash metal? When did you first pick up an instrument and start playing? Who was your role model? And what was it like growing up in metal-loving Poland? What about your first concert?

It was a process that took years. When I was a teenager, I was heavily inspired by mainstream thrash metal bands — that was the kind of music I wanted to play. Before Pandemic Outbreak, I played in other bands with a strong focus on thrash metal. Unfortunately, they didn’t stand the test of time, so I decided to start my own band and take on vocal duties myself. The result of that period was the EP “Rise of the Damned.”

Around 2016–2017, I began to broaden my musical horizons and started exploring death metal as a heavier and more extreme genre. During rehearsals, we began experimenting more with our music and lowering our guitar tuning. As a result, the EP “Collecting the Trophies” was born — a blend of thrash and death metal. Since then, we’ve been consistently pursuing that direction in our musical evolution.

 

What does PANDEMIC OUTBREAK have planned for the coming months? What can fans look forward to? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, promoters, or labels, here's your chance...

In the near future, we’ll be doing a weekend mini-tour to promote our new release. We’ll play three shows in Wrocław, Elbląg, and our hometown, Gdańsk.

Starting next year, the “Przeklęty Trybularz Tour” kicks off — seven shows alongside Buddah and Egzul. In preparation for these events, we’re restocking our merch and ordering some new items. After these concerts, we’ll take a short break from touring and then hit the road again after the summer.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. I'm going to listen to "Torment Beyond Comprehension" again. It's excellent! Thank you very much for your new album. I wish you the best sales and all the best in your personal life!

Thank you very much for the questions, and we wish you all the best. Check out our Facebook and Instagram, where you’ll find the latest updates about the band. Greetings!

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PANDEMIC OUTBREAK - Morbidní, surový a temný death thrash metal, u kterého praskají víka od rakví!

Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Polska - PANDEMIC OUTBREAK.

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025):

Ave PANDEMIC OUTBREAK! Zdravím do Hádovy říše! Mám doma na recenzi již nějaký čas vaše nové album „Torment Beyond Comprehension“ a musím říct, že je pro mě parádním výletem do doby, kdy jsem byl mladý a s death a thrash metalem jsem začínal. Vynikající zásek! Jak deska vznikala a kam jste se chtěli oproti minulým nahrávkám posunout?

Ahoj, jsme opravdu rádi za vaši reakci. Album vznikalo úplně jiným způsobem než jeho předchůdce. Nenapsali jsme ho během společných zkoušek – místo toho jsme nahráli dema, poslechli si je, prodiskutovali aranžmá a promluvili si o tom, jakého efektu chceme dosáhnout. Díky tomu byl tvůrčí proces velmi soustředěný a nenechával prostor pro náhody. Při nahrávání finálních skladeb jsme měli vše plně pod kontrolou.

Tento přístup vycházel z fyzické vzdálenosti mezi členy kapely. Kapela vznikla v Gdaňsku, ale já jsem se přestěhoval asi 100 km daleko. Náš basák Kotwa žije na jihu Polska, takže v jeho případě je vzdálenost docela značná. Pravidelné zkoušky by vyžadovaly spoustu peněz, a tak jsme přešli na tento způsob tvorby hudby.


Do morbidní hry mě uvedl už obal od Dan Goldsworthy. Parádní práce! Jak jste motiv vybírali a jaký má vztah k hudbě a textům? Jak jste se dali s Danem dohromady a proč právě on?

Ten chlapík v kabátě z duší, který ukazuje na svou oběť, vám rozhodně nahání husí kůži (haha). Grafický koncept a nápady pro texty byly výhradně dílem Kotwy. Rozhodl jsem se do této části nezasahovat – soustředil jsem se na hudbu a kytarové riffy. Když mi Kotwa ukázal své nápady, hned se mi zalíbily a okamžitě jsem jim porozuměl.

Dlouho jsme přemýšleli, kdo by pro nás měl vytvořit obal alba. Bylo mnoho návrhů, ale já jsem silně prosazoval Dana Goldsworthyho kvůli oldschoolovému charakteru jeho práce. Víš, opravdu mě baví objevovat umělecká díla – zkoumat jejich detaily. Přesně takový obal jsem pro nás chtěl. Kontaktoval jsem ho na Instagramu a od té chvíle šlo všechno hladce. Připravili jsme náčrtky a popisy, on se toho ujal a zrealizoval svou vlastní vizi. Dokonale vystihl atmosféru, kterou jsme chtěli dosáhnout – je to prostě vizuální ztvárnění naší hudby.

Zvuk, o ten jde v death/thrash metalu především. Vám se podařilo docílit soundu, který je jak vystřižený z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Působí na mě jako analog. Mám pravdu? Kde jste album nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Chtěli jsme, aby album znělo čistě, ale zároveň oldschoolově. Nenahrávali jsme ho na analogové vybavení – všechny skladby jsme nahráli doma. Později jsme je poslali do Satanic Audio, kde je pod dohledem Haldora Grunberga znovu zesílili, namixovali a zmasterovali. Haldor se nás zeptal, jaký zvuk chceme na desce dosáhnout, a my jsme mu jako reference ukázali konkrétní alba našich idolů.

Neměli jsme přesnou představu o konečném výsledku – tu část jsme nechali na Haldorovi. Pokud šlo o konečná rozhodnutí, spoléhali jsme se na intuici. Album prostě muselo znít drsně – a podle nás to naprosto splňuje. Vše tvoří soudržný celek, kde je každý prvek správně zdůrazněn.


Death metalové texty bývají často o ošklivých a zlých věcech. O čem jsou na „Torment Beyond Comprehension“? Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Co vás ovlivnilo?

Smrt sama o sobě není zrovna příjemný zážitek – alespoň z mého pohledu (haha).
Nechtěl jsem opakovat typický vzorec psaní death metalových textů. Každá skladba se měla zaměřit na konkrétní druh utrpení. Vzal jsem tento nápad a vyjádřil ho prostřednictvím různých příběhů nebo rituálů.

Například skladba Skinned While Breathing pojednává o tom, jak být zaživa stažen z kůže. Ztvárnil jsem to prostřednictvím mytologického souboje mezi satyrem Marsyasem a bohem Apollónem, kde poražený byl stažen z kůže. Nebudu prozrazovat podrobnosti – doporučuji vám přečíst si jak mýtus, tak texty. Takový přístup jsem zvolil u všech písní. Nechtěl jsem, aby každý text byl jen doslovným popisem konkrétního mučení – to by bylo spíše nezajímavé.

Všechny texty spojuje to, že tyto zážitky může skutečně pochopit jen někdo, kdo nějakým způsobem prošel podobným utrpením. Samozřejmě nemluvíme o něčem jako upálení na hranici – protože oběť zemře –, ale někdo, kdo utrpěl těžké popáleniny, může pochopit, čím ta osoba prošla. A odtud pochází název alba „Torment Beyond Comprehension“ (Utrpení nad chápání).

Jak je vnímán death metal u vás v Polsku (Gdaňsku)? Já k vám jezdím poměrně často na dovolenou. Jsou to sice letoviska, ale nepřijde mi, že bych potkával příliš fanoušků v metalových tričkách. Jste spíše underground? Jak to u vás funguje, co fanoušci, kapely?

Myslím, že fanoušky extrémní hudby najdete spíše ve větších městských oblastech než mimo ně. Z mého pohledu není metalová hudba v mé zemi v mainstreamu příliš oceňována – prostě nedosahuje širokého publika. Samozřejmě existují kapely, které vyprodávají kluby, jsou známé na západě a mají silnou fanouškovskou základnu.

My naopak zůstáváme hluboce zakořeněni v undergroundu. Organizujeme vlastní turné a koncerty díky kontaktům, které jsme si za ta léta vybudovali. Ale stále do toho hodně investujeme. O náš merch je velký zájem, takže se ty investice vyplatí. Je to velmi příjemná situace, vzhledem k tomu, že death metal je poměrně okrajový žánr.


Asi mi dáš za pravdu, že nejlepší jsou stejně koncerty. Dnes si může člověk poslechnout kapelu z druhého konce světa, ale když jde do klubu a vidí ji naživo, zapaří pod pódiem, koupí si CD, triko, tak si získá úplně jiný vztah. Hrajete často a rádi? Co nějaké turné, festivaly? Jak vnímáš živé hraní ty, jako muzikant?

Samozřejmě, že s tím naprosto souhlasím. Poslouchat živě písničky své oblíbené kapely vám dodá neuvěřitelnou dávku nové energie pro hudbu. Tyto okamžiky vytvářejí vzpomínky, které vám zůstanou a budete si je připomínat po zbytek života.

Vystupování na pódiu je však něco úplně jiného – v mém případě je to návykové. Měli jsme období, kdy kapela nehrála moc koncertů, a mně to opravdu chybělo. Vlastně jsem se kvůli tomu cítil docela sklesle. Víte, když vidím, jak lidé reagují na hudbu, kterou hraju, cítím hluboké uspokojení. Vidím, že si to užívají, a to mě motivuje hrát ještě víc. Je na tom něco opravdu jedinečného – něco opravdového.

U nás v Čechách jsme všichni spíše ateisté, církev u nás nemá příliš velký vliv. Alespoň to není nijak vidět. Jak je tomu u vás? Všiml jsem si, že v Polsku je poměrně hodně aktivních věřících. Vím, že u vás dělá kapelám katolická církev dost problémů, zakazují se koncerty, obaly apod. Setkali jste se s něčím takovým podobným i u vás?

V Polsku má církev obrovský vliv na lidi. Kněží často zneužívají své postavení a moc, aby z lidí vytáhli peníze navíc a ovlivňovali jejich myšlení. V mnoha případech se intenzivně angažují v politice a neváhají diktovat, co je „dobré“ a co „zlé“.

Pokud jde o dopad na hudební scénu, ten není tak významný. V průběhu let došlo možná k několika případům zákazu koncertů, ale v porovnání s počtem koncertů, které se skutečně konají, a alb, která vycházejí, je to velmi malé číslo. Vše obecně probíhá bez větších překážek.

Víte, u nás doma nikdy nebyl žádný problém s poslechem metalové hudby. Někdo, kdo vyrostl v konzervativním prostředí a chtěl se z něj vymanit, by vám pravděpodobně mohl povědět více o obtížích, kterým čelil – ale osobně nikoho takového neznám.


Smrt je v death/thrash metalu často citované téma. Osobně jsem ovlivněn různými filozofiemi. Jak vnímáš smrt ty? Myslíš, že existuje něco dál? Jiná dimenze, peklo? Jednu dobu jsem se hodně zajímal o mnohé filozofy a jsou to úžasné myšlenky. Kdo ovlivnil tebe?

Žádná konkrétní filozofie mě neovlivnila. Věřím, že prostě chci být šťastný, věnovat se svým vášním a prožívat život. Beru v úvahu názory ostatních lidí a naslouchám jim. Při řešení problémů se snažím najít kompromis. Necítím potřebu nikomu dokazovat svou hodnotu, ani nemám v úmyslu o ni bojovat.

Pokud mě někdo z mého okolí brzdí, ignoruje můj názor nebo se mě snaží v dané situaci manipulovat ve svůj prospěch, jednoduše dojdu k závěru, že takový vztah nemá smysl.

Osobně vnímám PANDEMIC OUTBREAK jako skvělou old school death/thrash metalovou kapelu. Zajímalo by mě, jaký máte cíl, směr, metu, kam se chcete dostat. Je to nějaký velký label? Festival? Nebo třeba turné s POSSESSED?

V tuto chvíli nemáme žádný konkrétní cíl. Uvidíme, co nám přinese osud. V minulosti jsem si stanovoval cíle, ale vedlo to jen k frustraci. Kvůli tomu mě hraní hudby přestalo bavit a ztratil jsem motivaci.

Teď chci jen, aby posluchači ocenili naši hudbu – to je vše. Pokud někdy dostaneme nabídku jet na turné s Possessed, budu rozhodně nadšený a udělám vše pro to, aby se to podařilo. Může to znít jako jednoduchý přístup, ale díky němu si mohu opravdu užít to, co mám právě teď.

 

Jak si se vlastně k death/thrash metalu dostal? Kdy si vzal poprvé do rukou nástroj a začal hrát? Kdo byl tvým vzorem? A jaké to bylo vyrůstat v metalovém Polsku? Co první koncert?

Byl to proces, který trval roky. Když jsem byl teenager, silně mě inspirovaly mainstreamové thrash metalové kapely – to byl druh hudby, který jsem chtěl hrát. Před vznikem Pandemic Outbreak jsem hrál v jiných kapelách, které se silně zaměřovaly na thrash metal. Bohužel nevydržely zkoušku času, tak jsem se rozhodl založit vlastní kapelu a sám se ujmout vokálů. Výsledkem tohoto období bylo EP „Rise of the Damned“.

Kolem let 2016–2017 jsem začal rozšiřovat své hudební obzory a začal jsem objevovat death metal jako těžší a extrémnější žánr. Během zkoušek jsme začali více experimentovat s naší hudbou a snižovat ladění kytar. Výsledkem bylo EP „Collecting the Trophies“ – směs thrash a death metalu. Od té doby se v naší hudební evoluci důsledně držíme tohoto směru.

 

Co chystají PANDEMIC OUTBREAK v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…

V blízké budoucnosti se chystáme na víkendové mini turné, abychom propagovali naše nové album. Odehrajeme tři koncerty ve Vratislavi, Elblągu a v našem rodném městě Gdaňsku.

Od příštího roku startuje turné „Przeklęty Trybularz Tour“ – sedm koncertů po boku Buddah a Egzul. V rámci příprav na tyto akce doplňujeme zásoby našeho merchandisingu a objednáváme nové položky. Po těchto koncertech si dáme krátkou pauzu od turné a po létě se znovu vydáme na cestu.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Jdu si „Torment Beyond Comprehension“ znovu pustit. Je totiž vynikající! Děkuji moc i za vaši novou desku. Přeji vám co nejlepší prodeje a ať se vám daří i v soukromí!

Moc děkujeme za otázky a přejeme vám vše nejlepší. Podívejte se na náš Facebook a Instagram, kde najdete nejnovější informace o kapele. Zdravíme vás!

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 8. listopadu 2025

Interview - CHRIST AGONY - A cold, melodic black metal album that will freeze your blood in your veins! A mysterious, mysterious, magical, ancient ceremony!

Interview with legendary black metal band from Poland - CHRIST AGONY.

Answered Cezar, thank you!

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025):

1. Ave CHRIST AGONY! Ave Caesar! Greetings to the Polish underworld. Just recently, a friend and I were reminiscing about which foreign bands we saw first, and I told everyone about my trip to Wroclaw in the nineties. I was young, strong, full of life. I remember your performance literally blowing me away. You've been on the scene for 35 years, and when I listen to your new album, Anthems, I still feel enormous power and enthusiasm in your music. Do you have a recipe for that? Where do you get so many ideas?

- Ave! Thank you for your words and for remembering those times - the ‘90s were truly the age of raw passion and spiritual rebellion. For me, the fire has never really faded. Christ Agony has always been more than just a band - it’s a state of mind, a personal ritual that evolves with each era of my life.

The inspiration comes from within - from darkness, solitude, and reflection, but also from the world’s constant duality, where light and shadow coexist eternally. Every chapter of my life brings new emotions, new struggles, and new revelations — and all of that becomes music. That’s probably why, even after 35 years, the energy is still there. Christ Agony was born from inner truth, and as long as I live, this flame won’t go out.


2. Yes, extreme music like black and death metal has a darkness and energy that other styles don't have. Maybe that's why I'm still loyal to it. I also hear and feel coldness in the new album "Anthems." How did the album come about and why did it take nine long years? Were you waiting for inspiration?

- Yes, you are right - darkness and energy are the essence of this form of expression. “Anthems” was born from silence, from a long period of reflection and inner transformation. Those nine years were not just a pause — they were a necessary journey through both shadow and light, a time to rediscover the true voice of Christ Agony.

I never wanted to create music out of routine or obligation. I was waiting for the moment when inspiration would return naturally — when I could again feel that sacred connection between sound, word, and emotion. During that time, I was also working on other projects — FaustuS, Khorumi, and SOLARKVLT - each of them a different facet of my artistic and spiritual path. But when the right moment finally came, I knew it was time to summon Christ Agony once more. “Anthems” is the result of that inner awakening.

3. How do you actually create new songs? I'm interested in the process itself. When does it "come"? For example, when I write, I usually get ideas somewhere outside, in nature, and I make a note on my phone, which I then gradually develop. But as I get older, I have to be more and more careful not to repeat myself. How do you do it? Can you give us a peek into your kitchen?

- For me, the process of creation has always been something mystical - something that cannot be planned or forced. Music comes when the spirit calls. Sometimes it happens in the middle of the night, sometimes during a walk in the forest, sometimes in complete solitude. I usually start with an atmosphere - a vision, a feeling, a certain aura that I want to translate into sound. The riffs, harmonies, and structures come later, almost as if they were dictated by some invisible hand.

I record every idea immediately - a melody, a rhythm, even a whisper. Then I build around it like a sculptor shaping stone. I don’t think about trends, production, or expectations. I let intuition guide me. Each song must have its own soul, its own ritual energy.

Of course, with time, it becomes harder to avoid repetition, but the key is honesty. If you create from the heart, without calculation, the music will always find a new form - because you yourself are changing. Christ Agony has evolved with me. Every album reflects a different chapter of my spiritual journey, and “Anthems” is its most mature incarnation.


4. We both grew up under socialism. You're only a few years older than me, Cezar. How do you remember your beginnings? We had a terrible problem getting hold of extreme music. Incidentally, I found most of my cassettes at black markets just across the border in Poland. Which band first grabbed you and pulled you to the dark side? If I'm not mistaken, you're from the small town of Morąg. Please reminisce for us!

- Yes, I come from Morąg - a small, grey town in northern Poland, surrounded by forests and lakes. In the 1980s it was still the time of communism, a world closed and silent, where everything extreme or unconventional was forbidden or simply inaccessible. But maybe that’s what gave birth to the hunger, the fire. We were searching for something beyond the grey reality - something that could express rebellion, darkness, and freedom at the same time.

Like many at that time, I started with classic heavy metal - Black Sabbath, Iron Maiden, Venom. But when I first heard Bathory, Hellhammer, and Celtic Frost - everything changed. That was the revelation. The sound, the atmosphere, the raw spiritual energy - it felt like a calling. It wasn’t just music anymore. It was a path.

In Poland, access to extreme music was like smuggling the sacred fire. We copied tapes, traded them at markets or by mail. Every new recording was like discovering a secret scripture. That underground energy shaped me forever - it taught me patience, dedication, and the value of passion over comfort.

Those early years in Morąg were dark but magical. That’s where Christ Agony was born - from isolation, from hunger for truth and transcendence. From the need to create something real in a false world.


5. In the 1990s, you and CHRIST AGONY were part of a strong wave of Polish bands that influenced me a lot musically. Looking back, I was always fascinated by a certain darkness in the Poles, a kind of hidden anger that your bands had. And also a typical style. How do you explain that? When you hear "Polish black and death metal scene," what comes to mind?

- That’s a very good observation - there really is something unique in the Polish black and death metal sound, and I believe it comes from our collective past and temperament. Poland in the 1990s was a country waking up from decades of oppression, chaos, and spiritual hunger. There was frustration, but also a deep need to express something real, to scream out the truth that had been silenced for too long.

For us, darkness was never just an image or a pose - it was a reflection of our inner landscape. Life was harsh, religion was suffocating, and the system had crushed individuality for generations. So when that first black metal wave came, it wasn’t imitation - it was liberation. It was pure, spiritual rebellion.

Bands like Christ Agony, Behemoth, Graveland, or Pandemonium - we all came from that same soil, carrying the same scars. Each in our own way, we transformed anger, despair, and mysticism into art. That’s why Polish extreme metal has this characteristic depth - it’s emotional, ritualistic, and very personal. It’s not about satanic clichés; it’s about transcendence through darkness.

When I hear the phrase “Polish black and death metal scene,” I think of passion, authenticity, and fire - a scene born from struggle, but one that has always sought spiritual light through the storm.


6. When did you first pick up a musical instrument? Do you have any classical training? What was the first concert you ever went to (if it was TURBO, I'll win a bet with my friend for a beer! :))? And do you remember the first time you stood on stage as a musician?

- your friend might owe you that beer, because yes, TURBO was one of the first bands that really made an impression on me in the early days! That was a different time - pure passion, no technology, just raw sound and emotion.

I first picked up the guitar when I was about 13 or 14. It wasn’t anything serious at first - just fascination, curiosity, and the urge to express what was boiling inside me. I didn’t have any classical training; everything I learned came naturally, by ear and by instinct. I was obsessed with sound, with the atmosphere it could create.

The first time I stood on stage was pure chaos and adrenaline - a small local event, probably in the late 1980s. The sound was terrible, the gear primitive, but the feeling… unforgettable. That moment of connection — when chaos, sweat, and noise turn into something sacred - that’s what I’ve been chasing ever since.

So yes, my roots are simple - no conservatory, no academic background - just pure instinct, fire, and devotion to sound. And maybe that’s what kept the flame alive all these years.

 

7. But let's move on to the new album, "Anthems"... I've already written about the coldness and darkness, but it also has a great sound. Michał Grabowski is credited as the producer. Did you have any say in how everything should sound? Who had the final say? And how did you find working with Michał?

- Yes, Michał Grabowski once again played a key role in shaping the sound of Anthems, just as he did with Legacy. Most of the recordings took place in the Morąg studio - a place close to my roots, where the atmosphere itself seems to breathe with darkness and nostalgia.

Our cooperation with Michał is based on deep understanding and trust. I always come to the studio with a clear vision - I know exactly what Christ Agony should sound like, the balance between atmosphere and aggression, between mysticism and rawness. Michał understands this perfectly and knows how to capture it technically without losing the spiritual core of the music.

Of course, I had the final say on every mix, every reverb, every texture. The sound of Anthems had to carry that essence - cold yet alive, massive yet intimate. Michał helped translate that vision into sound reality. He’s not just a producer; he’s more like a companion in ritual - someone who helps transform emotion into resonance.

8. You compose and write everything yourself. You do have a few guests, such as drummers, but otherwise the new album is entirely your work. Isn't that a bit of a problem? You know how it is, you work on something for so long that you lose perspective. Do you have someone who will tell you, "Cezar, no, that's too much, this needs to be faster, no, this is too long"? Or are you able to maintain perspective?

- Yes, Anthems is entirely my creation - both musically and lyrically. It’s true that when you work alone, the biggest challenge is not technical but emotional: to keep a clear perspective after spending countless hours inside your own world. But over the years, I’ve learned to trust my inner compass. I know when something truly carries the essence of Christ Agony and when it drifts away from it.

Of course, I’m not completely isolated - the musicians I collaborate with, bring their own energy and suggestions. Still, I make the final decisions. For me, Christ Agony has always been a deeply personal expression, not a democratic process. It’s more like a ritual, a reflection of my inner visions and experiences.

Sometimes I let a piece rest for weeks or months before returning to it with a fresh mind - that’s how I keep perspective. I don’t rush. Every song must mature like wine, reach that moment when it truly breathes darkness and spirit. Only then do I know it’s finished.

 

9. You've been on the scene for many years. A lot has changed. Recordings have gone digital, we have the internet, there are new technologies in the studio. Computers control everything today. Do you try to keep up, do you follow the news? How have these changes affected you as a musician?

- Indeed, the world has changed dramatically - not only musically, but spiritually as well. Today, everything is digital, compressed, and often stripped of emotion. Technology can be both a blessing and a curse. On one hand, it offers comfort, precision, and speed. On the other, it can sterilize art if you let machines take control over the human element - the soul.

I try to keep a healthy balance. I follow the evolution of technology and use it when it serves the atmosphere and spirit of the music, but I never allow it to dominate the creative process. My recordings are a fusion of the old and the new - analog heart with a digital mind. I still believe that the essence of true sound lies in imperfection, in the organic pulse that comes from human touch, not from quantized grids or samples.

So yes, I move with the times, but my foundation remains timeless. For me, Christ Agony has always been about spirit, not trends - about expressing the eternal struggle between light and darkness through sound, not following the mechanical perfection of the digital age.

10. But it's not just about new technologies, it's about society as a whole. We survived the collapse of the Soviet Union, COVID, people approach music completely differently today. Sometimes I feel a bit like a fossil. But you still manage to record and release great albums. Where do you get your inspiration? I mean for the lyrics? What influences you the most? Do you draw from books? Movies? The world around you?

- Inspiration has always come to me from the depths - from within, not from the surface of the world. I don’t really look for it in pop culture, films, or fleeting trends. What truly fuels me are emotions, experiences, and the spiritual dimension of existence. The world may change - politics, systems, even faiths may collapse - but the essence of human darkness and longing remains the same. That’s the fire I draw from.

My lyrics are a reflection of inner journeys, of confronting the sacred and the profane within oneself. I’ve always been fascinated by the duality of being - light and shadow, spirit and flesh, eternity and decay. These contrasts are the foundation of both my music and my life.

I do read a lot - mostly philosophy, poetry, and esoteric texts. Books by Nietzsche, Cioran, or ancient mystical writings often open new paths of thought. But even more than books, it’s solitude and silence that bring inspiration. When the world becomes too loud, I retreat inward - and that’s where Christ Agony is born, again and again.

 

11. I last saw CHRIST AGONY in Prague in 2015. That was ten years ago. Time flies. I really enjoy reminiscing about your live performances. Do you still play live? Is it difficult to find musicians? How about a tour, are you tempted? How do you perceive concerts in general, what do they mean to you?

- Yes, Christ Agony is still performing live - though not as often as in the past. After the long silence and the release of Anthems, the time has come to return to the stage and reconnect with the essence of what this music truly is: ritual, emotion, and energy. The first concerts are already confirmed, including several in Poland before the end of the year - the first one taking place on October 25th in Łódź.

Finding musicians is always a challenge, especially when the music demands not just technical skill, but also spirit - an understanding of the atmosphere and philosophy behind Christ Agony. Fortunately, I’ve found people who share that vision. On drums now is Dmitry Kim, and I feel that this current lineup has a very strong chemistry, both musically and emotionally.

Concerts have always meant something more to me than just playing songs. They are rituals - moments of transcendence, where the border between performer and audience disappears. Every show is an offering, a summoning of energy that connects us all, even if only for an hour. That’s the essence of Christ Agony on stage — communion through darkness and sound.


12. The Polish scene is still strong when it comes to bands. I get a lot of new music from you guys to review. You have great labels. But how do you perceive it as a veteran? In our country, fewer and fewer people are going to concerts. Sometimes it seems to me that everyone just sits at home on the internet... How is it with you?

- Polish black metal has remained remarkably strong and vibrant over the years. As a veteran, I see a scene that is constantly evolving, with younger bands bringing fresh energy while respecting the essence of what black metal is. It is true that the way people engage with music has changed - streaming, social media, and digital content dominate, and fewer attend concerts than in the past.

However, for those who truly connect with the music, the live experience is irreplaceable. Concerts are still rituals, moments of communion and intensity that cannot be replicated online. I see this even in Poland — while attendance may be smaller in numbers, the energy and dedication of the audience at shows is profound. For me, this makes every performance even more meaningful.

 

13. This is my favorite question. What does black metal mean to you? How do you perceive it? Is it your hobby, your lifestyle? Feel free to engage in philosophical reflections.

- For me, black metal has never been just music - it is a spiritual path. A manifestation of inner rebellion, reflection, and transcendence. It is the voice of the soul that refuses to conform, that seeks truth in darkness and wisdom in solitude.

From the very beginning, black metal was for me a form of sacred art - a ritual, not entertainment. It carries within it both destruction and creation, despair and illumination. Over the years, I have understood that this darkness we embrace is not about evil - it is about the search for freedom, identity, and the divine essence hidden in shadow.

So, no - it is not a hobby. It is life itself. A philosophy that grows, evolves, and consumes you entirely if you truly understand it.

 

14. What are your plans with CHRIST AGONY in the coming months? If there is anything on your mind or anything you want to say to your fans, labels, promoters, here is the space…

- At this moment, the priority is to bring “Anthems” to life - through live rituals, visuals, and special editions that will truly capture its atmosphere. I want Christ Agony to return to the stages of Europe with full strength, performing both new hymns and the classics that shaped our path.

We are in the process of preparing concerts and festivals for 2025 and 2026. I also plan to release several reissues and archival materials, because I believe that the past and present of Christ Agony form one spiritual continuum - a dark flame that has never gone out.

To all fans, promoters, and labels who still believe in Christ Agony - thank you. You are part of this journey. After so many years, we still walk through the shadows together.

 

15. Thank you very much for the interview. I really appreciate it. While writing these questions, I listened to CHRIST AGONY and will continue to do so. You are my favorite band, and you know, you can't just change your blood! I wish you the best of luck with the new album and in your personal life!

- Thank you sincerely for your words and for this inspiring conversation. It’s always an honor to connect with someone who has followed Christ Agony for so many years and still feels the same dark pulse that drives our music. These bonds - forged through sound, spirit, and time - are what give meaning to this path.

Black metal is not only music; it’s blood, devotion, and eternal rebellion. I deeply appreciate your support, and I dedicate this new chapter, “Anthems,” to all those who still believe in the power of darkness and transcendence.

See you in the shadows - Ave!


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony
 


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CHRIST AGONY - Chladné, melodické black metalové album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Tajemný, záhadný, magický, starodávný obřad!

Rozhovor s legendární black metalovou skupinou z Polska - CHRIST AGONY.

Odpovídal Cezar, děkujeme!

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025):

Ave CHRIST AGONY! Ave Cezar! Zdravím do polského podsvětí. Zrovna nedávno jsme s kamarádem vzpomínali, které zahraniční kapely jsme viděli jako první a já všem vyprávěl o svém výletě do Wroclavi v devadesátých letech. Byl jsem mladý, silný, plný života. Z vašeho vystoupení si pamatuji, že mě doslova smetlo do pekla. Jste na scéně 35 let a když si poslechnu vaše nové album „Anthems“, tak cítím z tvojí hudby stále obrovskou sílu a nadšení. Máš na to nějaký recept? Kde v sobě bereš pořád takovou spoustu nápadů?

- Ave! Děkuji za tvá slova a za to, že si pamatuješ ty časy – 90. léta byla skutečně obdobím syrové vášně a duchovní rebelie. Pro mě ten oheň nikdy úplně neuhasl. Christ Agony pro mě vždy bylo víc než jen kapela – je to stav mysli, osobní rituál, který se vyvíjí s každou etapou mého života.

Inspirace přichází zevnitř – z temnoty, osamění a reflexe, ale také z neustálé duality světa, kde světlo a stín věčně koexistují. Každá kapitola mého života přináší nové emoce, nové boje a nová odhalení – a to vše se stává hudbou. To je pravděpodobně důvod, proč i po 35 letech je ta energie stále tady. Christ Agony se zrodili z vnitřní pravdy a dokud budu žít, tento plamen neuhasne.


Ano, extrémní hudba jako black a deathmetal má v sobě temnotu a energii, které jiné styly nemají. Možná právě proto jsem mu stále věrný. Z novinky „Anthems“ navíc slyším a cítím chlad. Jak album vznikalo a proč to trvalo dlouhých devět let? Čekal si na inspiraci?

- Ano, máš pravdu - temnota a energie jsou podstatou této formy vyjádření. „Anthems“ vzniklo z ticha, z dlouhého období reflexe a vnitřní transformace. Těch devět let nebylo jen pauzou - byla to nezbytná cesta stínem i světlem, čas k znovuobjevení pravého hlasu Christ Agony.

Nikdy jsem nechtěl tvořit hudbu z rutiny nebo povinnosti. Čekal jsem na okamžik, kdy se inspirace vrátí přirozeně – kdy budu moci znovu pocítit to posvátné spojení mezi zvukem, slovem a emocemi. Během té doby jsem také pracoval na dalších projektech – FaustuS, Khorumi a SOLARKVLT – z nichž každý představoval jinou stránku mé umělecké a duchovní cesty. Ale když konečně nastal ten správný okamžik, věděl jsem, že je čas znovu svolat Christ Agony. „Anthems“ je výsledkem tohoto vnitřního probuzení.

Jak vlastně tvoříš nové skladby? Zajímal by mě samotný proces. Kdy to „přijde“? já třeba, když píšu, tak mě něco napadne většinou někde venku, v přírodě, udělám si poznámku do telefonu, kterou pak postupně rozvinu. Jak ale stárnu, tak si musím dávat čím dál tím větší pozor na to, abych se neopakoval. Jak to máš nastavené ty? Necháš nás nahlédnout prosím do své kuchyně?

- Pro mě byl proces tvorby vždy něčím mystickým - něčím, co nelze naplánovat ani vynutit. Hudba přichází, když ji duch zavolá. Někdy se to stane uprostřed noci, jindy při procházce lesem, jindy v naprosté samotě. Obvykle začínám atmosférou - vizí, pocitem, určitou aurou, kterou chci převést do zvuku. Riffy, harmonie a struktury přicházejí později, téměř jako by byly diktovány nějakou neviditelnou rukou.

Každý nápad okamžitě zaznamenávám – melodii, rytmus, dokonce i šepot. Pak kolem něj stavím jako sochař tvarující kámen. Nemyslím na trendy, produkci ani očekávání. Nechávám se vést intuicí. Každá skladba musí mít svou vlastní duši, svou vlastní rituální energii.

S postupem času je samozřejmě těžší vyhnout se opakování, ale klíčem je upřímnost. Pokud tvoříte ze srdce, bez kalkulace, hudba vždy najde novou formu – protože vy sami se měníte. Christ Agony se vyvíjel se mnou. Každé album odráží jinou kapitolu mé duchovní cesty a „Anthems“ je její nejzralejší inkarnací.


Oba jsme vyrůstali v socialismu. Jsi Cezare jen o pár let starší než já. Jak vzpomínáš na své začátky? My jsme měli třeba hrozný problém se dostat k nějaké extrémní hudbě. Mimochodem, nejvíc kazet jsem objevil na černých tržnicích kousek za hranicemi právě v Polsku. Jaká kapela tě poprvé chytla a dostala na temnou stranu síly? Jestli se nepletu, tak jsi z malého města Morąg. Zavzpomínej pro nás prosím!

- Ano, pocházím z Morągu – malého šedého městečka na severu Polska, obklopeného lesy a jezery. V 80. letech to byla ještě doba komunismu, uzavřený a tichý svět, kde bylo vše extrémní nebo nekonvenční zakázáno nebo prostě nedostupné. Ale možná právě to v nás vyvolalo touhu, oheň. Hledali jsme něco za hranicemi šedé reality – něco, co by vyjadřovalo rebelii, temnotu a svobodu zároveň.

Jako mnoho jiných v té době jsem začínal s klasickým heavy metalem – Black Sabbath, Iron Maiden, Venom. Ale když jsem poprvé uslyšel Bathory, Hellhammer a Celtic Frost, všechno se změnilo. Bylo to jako zjevení. Ten zvuk, atmosféra, syrová duchovní energie – bylo to jako volání. Už to nebyla jen hudba. Byla to cesta.

V Polsku byl přístup k extrémní hudbě jako pašování posvátného ohně. Kopírovali jsme kazety, vyměňovali je na trzích nebo poštou. Každá nová nahrávka byla jako objevování tajného písma. Ta undergroundová energie mě navždy formovala – naučila mě trpělivosti, oddanosti a hodnotě vášně nad pohodlím.

Ta raná léta v Morágu byla temná, ale magická. Tam se zrodili Christ Agony – z izolace, z hladu po pravdě a transcendenci. Z potřeby vytvořit něco skutečného ve falešném světě.


Vy jste potom v devadesátých letech patřili s CHRIST AGONY k silné vlně polských kapel, které mě hodně hudebně ovlivnily. Když se na to podívám s odstupem, tak mě na Polácích vždycky fascinovala určitá temnota, takový ten ukrytý vztek, které v sobě vaše kapely měly. A také typický rukopis. Čím si to vysvětluješ? Když se řekne polská black a death metalová scéna, tak si vybavíš v hlavě…?

- To je velmi dobré pozorování - v polském black a death metalovém zvuku je opravdu něco jedinečného a věřím, že to vychází z naší společné minulosti a temperamentu. Polsko v 90. letech bylo zemí, která se probouzela z desetiletí útlaku, chaosu a duchovní hladovění. Panovala frustrace, ale také hluboká potřeba vyjádřit něco skutečného, vykřiknout pravdu, která byla příliš dlouho umlčována.

Pro nás temnota nikdy nebyla jen image nebo póza – byla odrazem našeho vnitřního světa. Život byl tvrdý, náboženství dusivé a systém po generace potlačoval individualitu. Když tedy přišla první vlna black metalu, nebyla to imitace – bylo to osvobození. Byla to čistá, duchovní rebelie.

Kapely jako Christ Agony, Behemoth, Graveland nebo Pandemonium – všichni jsme vzešli ze stejné půdy a neseme stejné jizvy. Každý z nás svým vlastním způsobem proměnil hněv, zoufalství a mysticismus v umění. Proto má polský extrémní metal takovou charakteristickou hloubku – je emocionální, rituální a velmi osobní. Nejde o satanská klišé, ale o transcendenci skrze temnotu.

Když slyším výraz „polská black a death metalová scéna“, napadne mě vášeň, autenticita a oheň – scéna zrozená z boje, ale která vždy hledala duchovní světlo uprostřed bouře.


Kdy jsi vzal vlastně poprvé do ruky hudební nástroj? Máš nějaké klasické vzdělání? Jaký první koncert si poprvé navštívil (jestli to byli TURBO, tak vyhraju sázku o pivo s kamarádem!:))? A vzpomeneš si i na to, když si stál poprvé na pódiu jako muzikant?

- Tvůj kamarád ti možná dluží pivo, protože ano, TURBO byla jedna z prvních kapel, která na mě v počátcích opravdu zapůsobila! Byla to jiná doba – čistá vášeň, žádná technologie, jen syrový zvuk a emoce.

Kytaru jsem poprvé vzal do ruky, když mi bylo asi 13 nebo 14 let. Zpočátku to nebylo nic vážného – jen fascinace, zvědavost a touha vyjádřit to, co ve mně vřelo. Neměl jsem žádné klasické vzdělání; všechno, co jsem se naučil, přišlo přirozeně, podle sluchu a instinktu. Byl jsem posedlý zvukem a atmosférou, kterou jsem dokázal vytvořit.

Poprvé, když jsem stál na pódiu, to byl naprostý chaos a adrenalin – malá místní akce, pravděpodobně na konci 80. let. Zvuk byl příšerný, vybavení primitivní, ale ten pocit... nezapomenutelný. Ten moment spojení – kdy se chaos, pot a hluk promění v něco posvátného – to je to, co od té doby hledám.

Takže ano, moje kořeny jsou jednoduché – žádné konzervatoře, žádné akademické vzdělání – jen čistý instinkt, oheň a oddanost zvuku. A možná právě to udrželo plamen po všechny ty roky naživu.

 

Pojďme ale k novému albu „Anthems“… O chladu a temnotě jsem již psal, ale ono má také skvělý zvuk. Podepsán je pod ním Michał Grabowski. Mluvil si nějak do toho, jak má vše znít? Kdo měl poslední slovo? A jak se ti s Michalem spolupracovalo?

- Ano, Michał Grabowski opět sehrál klíčovou roli při utváření zvuku alba Anthems, stejně jako tomu bylo u alba Legacy. Většina nahrávek vznikla ve studiu Morąg – místě blízko mých kořenů, kde samotná atmosféra jako by dýchala temnotou a nostalgií.

Naše spolupráce s Michałem je založena na hlubokém porozumění a důvěře. Do studia vždy přicházím s jasnou vizí – vím přesně, jak by Christ Agony měli znít, jaká je rovnováha mezi atmosférou a agresivitou, mezi mystikou a syrovostí. Michał to dokonale chápe a ví, jak to technicky zachytit, aniž by ztratil duchovní jádro hudby.

Samozřejmě jsem měl poslední slovo u každého mixu, každého reverbu, každé textury. Zvuk Anthems musel nést tu esenci – chladný, ale živý, mohutný, ale intimní. Michał pomohl tuto vizi převést do zvukové reality. Není jen producentem, je spíše společníkem v rituálu – někým, kdo pomáhá transformovat emoce do rezonance.

Všechno si skládáš a píšeš sám. Máš sice několik hostů, jako třeba bubeníky, ale jinak je novinka jen tvým dílem. Není to trošku problém? Znáš to, člověk něco dělá tak dlouho, až ztratí odstup. Máš třeba někoho, kdo ti řekne, Cezare, tohle ne, to už je moc, tady by to chtělo zrychlit, ne, tohle je moc dlouhé? Nebo si dokážeš udržet nadhled?

- Ano, Anthems je zcela mým dílem – jak po hudební, tak po textové stránce. Je pravda, že když pracujete sami, největší výzvou není technická stránka, ale emocionální: udržet si jasný nadhled poté, co strávíte nespočet hodin ve svém vlastním světě. Ale za ta léta jsem se naučil důvěřovat svému vnitřnímu kompasu. Vím, kdy něco skutečně nese podstatu Christ Agony a kdy se od ní vzdaluje.

Samozřejmě nejsem úplně izolovaný – hudebníci, se kterými spolupracuji, přinášejí svou vlastní energii a návrhy. Konečné rozhodnutí však činím já. Pro mě byli Christ Agony vždy hluboce osobním vyjádřením, nikoli demokratickým procesem. Je to spíše rituál, odraz mých vnitřních vizí a zkušeností.

Někdy nechám skladbu odležet několik týdnů nebo měsíců, než se k ní vrátím s čerstvou myslí – tak si udržuji nadhled. Nespěchám. Každá skladba musí zrát jako víno, dosáhnout okamžiku, kdy skutečně dýchá temnotou a duchem. Teprve pak vím, že je hotová.

 

Pohybuješ se na scéně již spoustu let. Změnila se spousta věcí. Digitalizace nahrávek, máme internet, jsou nové technologie ve studiu. Počítače ovládají dnes všechno. Snažíš se držet tempo, sleduješ třeba novinky? Jak tě tyhle změny ovlivnily jako muzikanta?

- Svět se skutečně dramaticky změnil – nejen hudebně, ale i duchovně. Dnes je vše digitální, komprimované a často zbavené emocí. Technologie může být požehnáním i prokletím. Na jedné straně nabízí pohodlí, přesnost a rychlost. Na druhé straně může umění sterilizovat, pokud necháte stroje převzít kontrolu nad lidským prvkem – duší.

Snažím se udržovat zdravou rovnováhu. Sleduji vývoj technologie a používám ji, když slouží atmosféře a duchu hudby, ale nikdy nedovolím, aby ovládla tvůrčí proces. Moje nahrávky jsou spojením starého a nového – analogového srdce s digitální myslí. Stále věřím, že podstata pravého zvuku spočívá v nedokonalosti, v organickém pulsu, který vychází z lidského doteku, nikoli z kvantizovaných mřížek nebo vzorků.

Takže ano, jdu s dobou, ale můj základ zůstává nadčasový. Pro mě byli Christ Agony vždy o duchu, ne o trendech – o vyjádření věčného boje mezi světlem a temnotou prostřednictvím zvuku, ne o následování mechanické dokonalosti digitálního věku.

Ono to ale není jen o nových technologiích, ale celé společnosti. Přežili jsme rozpad Sovětského svazu, covid, lidé dnes již přistupují k hudbě úplně jinak. Někdy si připadám trošku jako fosílie. Tobě se ale stále daří nahrávat a vydávat skvělá alba. Kde bereš inspiraci? Myslím tím teď pro texty? Co tě nejvíc ovlivňuje? Čerpáš z knih? Filmů? Ze světa okolo?

- Inspirace ke mně vždy přicházela z hlubin - zevnitř, ne z povrchu světa. Nehledám ji v popkultuře, filmech nebo pomíjivých trendech. To, co mě skutečně pohání, jsou emoce, zkušenosti a duchovní rozměr existence. Svět se může měnit - politika, systémy, dokonce i víra se mohou zhroutit - ale podstata lidské temnoty a touhy zůstává stejná. To je oheň, ze kterého čerpám.

Moje texty jsou odrazem vnitřních cest, konfrontací posvátného a profánního v nás samých. Vždy mě fascinovala dualita bytí – světlo a stín, duch a tělo, věčnost a rozklad. Tyto kontrasty jsou základem mé hudby i mého života.

Hodně čtu – hlavně filozofii, poezii a esoterické texty. Knihy Nietzscheho, Ciorana nebo starověké mystické spisy mi často otevírají nové cesty myšlení. Ale ještě více než knihy mi inspiraci přináší samota a ticho. Když se svět stane příliš hlučným, stáhnu se do sebe – a tam se znovu a znovu rodí Christ Agony.

 

CHRIST AGONY jsem viděl naposledy v Praze v roce 2015. To už je deset let. Hrozně to utíká. Opravdu rád na vaše živá vystoupení vzpomínám. Hrajete ještě naživo? A je těžké sehnat muzikanty? Co nějaké turné, neláká tě? Jak vůbec vnímáš koncerty, co pro tebe znamenají?

- Ano, Christ Agony stále koncertují, i když ne tak často jako v minulosti. Po dlouhém tichu a vydání alba Anthems nastal čas vrátit se na pódium a znovu se spojit s podstatou toho, čím tato hudba skutečně je: rituálem, emocemi a energií. První koncerty jsou již potvrzeny, včetně několika v Polsku před koncem roku – první se uskuteční 25. října v Łódźi.

Najít hudebníky je vždy výzva, zejména když hudba vyžaduje nejen technické dovednosti, ale také ducha – pochopení atmosféry a filozofie, která stojí za Christ Agony. Naštěstí jsem našel lidi, kteří tuto vizi sdílejí. Na bicí nyní hraje Dmitry Kim a mám pocit, že současná sestava má velmi silnou chemii, jak po hudební, tak po emocionální stránce.

Koncerty pro mě vždy znamenaly něco víc než jen hraní písní. Jsou to rituály – momenty transcendence, kdy mizí hranice mezi umělcem a publikem. Každé vystoupení je obětinou, vyvoláním energie, která nás všechny spojuje, i když jen na hodinu. To je podstata Christ Agony na pódiu – společenství skrze temnotu a zvuk.


Polská scéna, co se týká kapel, je stále silná. Chodí mi na recenze od vás spousta nové muziky. Máte skvělé labely. Jak ji ale vnímáš ty, jako veterán? U nás třeba chodí čím dál tím méně lidí na koncerty. Někdy mi připadá, že už všichni jenom sedí doma na internetu…Jak je tomu u vás?

- Polský black metal si v průběhu let zachoval svou pozoruhodnou sílu a vitalitu. Jako veterán vidím scénu, která se neustále vyvíjí, kde mladší kapely přinášejí čerstvou energii a zároveň respektují podstatu black metalu. Je pravda, že se změnil způsob, jakým se lidé zabývají hudbou – dominuje streamování, sociální média a digitální obsah a na koncerty chodí méně lidí než v minulosti.

Pro ty, kteří se s hudbou skutečně ztotožňují, je však živý zážitek nenahraditelný. Koncerty jsou stále rituály, momenty společenství a intenzity, které nelze nahradit online. Vidím to i v Polsku – i když je návštěvnost nižší, energie a oddanost publika na koncertech je hluboká. Pro mě to dělá každé vystoupení ještě smysluplnějším.

 

Tohle je moje oblíbená otázka. Co pro tebe znamená black metal? Jak jej vnímáš? Je to tvůj koníček, životní styl. Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

- Pro mě black metal nikdy nebyl jen hudbou - je to duchovní cesta. Projev vnitřní rebelie, reflexe a transcendence. Je to hlas duše, která se odmítá přizpůsobit, která hledá pravdu v temnotě a moudrost v osamění.

Od samého počátku byl pro mě black metal formou posvátného umění - rituálem, ne zábavou. Nese v sobě jak destrukci, tak tvorbu, zoufalství i osvícení. Během let jsem pochopil, že tato temnota, kterou přijímáme, není o zlu – je o hledání svobody, identity a božské esence skryté ve stínu.

Takže ne – není to koníček. Je to samotný život. Filozofie, která roste, vyvíjí se a zcela vás pohltí, pokud ji skutečně pochopíte.

 

Co chystáš s CHRIST AGONY v nejbližších měsících? Pokud je něco, co máš na srdci nebo chceš vzkázat fanouškům, labelů, promotérům, zde je prostor…

- V tuto chvíli je prioritou oživit album „Anthems“ prostřednictvím živých rituálů, vizuálních efektů a speciálních edic, které skutečně zachytí jeho atmosféru. Chci, aby se Christ Agony vrátili na evropská pódia v plné síle a hráli jak nové hymny, tak klasické skladby, které formovaly naši cestu.

Právě připravujeme koncerty a festivaly na roky 2025 a 2026. Plánuji také vydat několik reedicí a archivních materiálů, protože věřím, že minulost a přítomnost Christ Agony tvoří jedno duchovní kontinuum – temný plamen, který nikdy nezhasl.

Všem fanouškům, promotérům a labelům, kteří stále věří v Christ Agony – děkuji. Jste součástí této cesty. Po tolika letech stále kráčíme společně stíny.

 

Děkuji moc za rozhovor. Moc si toho vážím. Když jsem psal tyhle otázky, poslouchal jsem CHRIST AGONY a budu to dělat i nadále. Jste mojí srdcovou kapelou a znáš to, krev jen tak nevyměníš! Přeju nejen novému albu co největší prodeje a ať se ti daří i v soukromém životě! 

- Upřímně děkuji za tvoje slova a za tento inspirativní rozhovor. Je mi vždy ctí setkat se s někým, kdo sleduje Christ Agony již tolik let a stále cítí stejný temný puls, který pohání naši hudbu. Právě tyto vazby – utvářené zvukem, duchem a časem – dávají této cestě smysl.

Black metal není jen hudba, je to krev, oddanost a věčná rebelie. Hluboce si vážím tvojí podpory a tuto novou kapitolu „Anthems“ věnuji všem, kteří stále věří v sílu temnoty a transcendence.

Uvidíme se ve stínech – Ave!


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony
 


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER