DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic black metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic black metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 4. března 2024

Recenze/review - NIGHT SLASHER - Night Slasher (2024)


NIGHT SLASHER - Night Slasher
CD 2024, Sliptrick Records

for english please scroll down

Sraz jsme měli už kolem páté hodiny. Vyzvedly mě holky a hned se pochlubily, jaké mají nové nášivky na džínových vestách. Máme pro tebe překvapení, řekly mi a dali jsme si pivo. Na periferii našeho města, na sídlišti, kde je jenom beton, šeď a asfalt. Když dorazíme na místo, jsou tu už všichni. Těšíme se, dnes se nám má představit nová kapela z Litvy. Říkají si NIGHT SLASHER a hrají black speed metal. Vypneme kazeťák, který jsme měli celé odpoledne na ramenou a sejdeme do sklepa. Kapela je už na pódiu. 

Zazní první ostrý riff a mě obejmou jako nějaké prašivé pavučiny staré vzpomínky. Vyrůstal jsem v socialismu a tenkrát byly metalové akce trošku jako spiknutí. Znali jsme se všichni. Psal se konec osmdesátých let a podobné smečky, jako jsou NIGHT SLASHER, jsme tenkrát milovali. 


Dalo by se říci, že novou vlnu thrashe, blacku a speedu chápu. Dovedu si představit, že bych byl zase mladý a podobné skupiny uctíval. Jenže už mladý nejsem a mám za sebou dlouhou historii. Litevci nejsou nijak originální, ani nepřinášejí nic nového. Nicméně, myslím si, že to vůbec nevadí. Dnes už stejně nikdo nic stylotvorného nevymyslí a poslouchat stále dokola mnohdy již unavené legendy mi nedává moc smysl. Jsem vždy moc rád za novou krev. Pánové hrají odhodlaně, ostře, nezapomínají ani na temné melodie. Mají velmi dobrý zvuk, obal, dodržují všechny důležité náležitosti stylu. Není to ale jenom dobré řemeslo. Stejnojmenný debut má v sobě totiž ještě něco navíc, takový ten must have efekt. Já vím, všechno tu už bylo, ale přesto, rád jsem se k desce vracel. Je svým způsobem jedovatá a myslím si, že kdyby hráli u nás ve městě, třeba jako předkapela někoho slavnějšího, rozhodně bych na koncert zašel. Už bych na sobě sice neměl džínovou bundu a šel bych jen s pár dalšími starými psy, jako jsem já, ale myslím si, že bych si jejich vystoupení určitě užil. Je to nářez? Je! Má to ty správný metalový koule? Má! Pokud nepotřebujete řešit nic jiného, přidejte hlasitost, otevřete si pivo a pak uslyšíte sami. Za mě dobrý a jsem rád, že jsem si zase jednou trošku rozšířil obzory. Pokud máte rádi HELLRIPER, MIDNIGHT a podobné tmáře, neváhejte ani chvilku. Zazní první ostrý riff a mě obejmou jako nějaké prašivé pavučiny staré vzpomínky. Plamen byl zapálen! Black thrash speed metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

We were supposed to meet around five o'clock. The girls picked me up and immediately showed off the new patches on their denim vests. We have a surprise for you, they told me, and we had a beer. On the outskirts of our town, on a housing estate with nothing but concrete, grey and asphalt. When we get there, they're all here. We're excited, today we're going to see a new band from Lithuania. They call themselves NIGHT SLASHER and they play black speed metal. We turn off the tape recorder we've had on our shoulders all afternoon and go down to the basement. The band is already on stage. 

The first sharp riff is played and I am embraced like some dusty cobwebs of old memories. I grew up in socialism, and back then, metal events were a bit of a conspiracy. We all knew each other. It was the late 80s and we loved bands like NIGHT SLASHER back then.


You could say that I understand the new wave of thrash, black rock and speed. I can imagine being young again and worshipping bands like that. But I'm not young anymore and I have a long history. The Lithuanians are not original, nor do they bring anything new. However, I don't think it matters at all. Nobody can come up with anything stylish nowadays anyway, and listening over and over again to often tired legends doesn't make much sense to me. I am always very happy for new blood. Gentlemen play with determination, sharpness, they don't forget about dark melodies either. They have a very good sound, cover, they follow all the important elements of style. But it's not just good craftsmanship. In fact, the eponymous debut has something extra, a kind of must have effect. I know, it's all been there before, but still, I liked coming back to the record. It's poisonous in a way, and I think if they were playing in my town, maybe as an opening act for someone more famous, I would definitely go to the concert. I mean, I wouldn't be wearing a denim jacket anymore and I'd just go with a few other old dogs like me, but I think I'd definitely enjoy their performance. Is it a blast? It is! Does it have the right metal balls? It does! If you don't need to deal with anything else, turn up the volume, crack open a beer and then hear for yourself. Good for me, and I'm glad to have expanded my horizons a little bit again. If you like HELLRIPER, MIDNIGHT and similar darkies, don't hesitate a moment. The first sharp riff hits and I'm embraced like some dusty cobwebs by old memories. The flame has been lit! Black thrash speed metal ride straight to hell!


Tracklist:
01. Ice | 02. Black Trip | 03. Clyster Lizard | 04. Liver Ripper | 05. Pit Of Hate | 06. Ablaze | 07. Towers | 08. Satan In The Hall

Night Slasher | Released February 6th, 2024 via Sliptrick Records

Night Slasher is:
Laurynas Karka – Vocals | Juozapas Bočkus – Guitar/Backing Vocals | Tomas Ivanovas – Bass/Backing Vocals | Dmitrijus Matvejevas – Drums

pátek 1. března 2024

Recenze/review - VORGA - Beyond The Palest Star (2024)


VORGA - Beyond The Palest Star
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Otevřel jsem okno a málem upadl na zem. Kdysi krásné město bylo najednou zahaleno do šedých mraků. Nebývalé ticho předpovídalo něco děsivého. Mrazilo mě v zádech. Chvíli jsem nevěděl, jestli je to špatný sen nebo hnusná realita. Z katarze mě vytáhl až první blesk, který projel oblohou jako čerstvě nabroušený nůž. Možná jsem si apokalypsu představoval trošku jinak. Méně šílenou, méně bolestivou. Teď už jsem věděl, že není návratu, teď už jsem si byl jistý, že je konec. Absolutní konec.

Mám rád staré sci-fi příběhy. Takové ty temné, divoké, surové. Stejné jako hudba německých black metalistů VORGA. Ti letos přicházejí se svojí druhou dlouhohrající deskou a rovnou musím napsat, že se jedná o hodně návykový, podmanivý materiál. Budete se vznášet tmou a kolem vás bude jenom zlo, špína a nenávist. Ztratíte se ve věčnosti. 


Němci jsou v nových skladbách vznešení, majestátní, ale i syroví a zemití. Jejich black metal je velmi dobře napsaný, rozhodně se nejedná o dnes tolik časté retro. Naopak, pánové se snažili do jednotlivých motivů propašovat zajímavé a neotřelé pasáže. Mají svůj rukopis, vlastní ksicht chcete-li. Určitě znáte ten zvláštní pocit, když letíte letadlem a pod vámi se válí hromada černých mraků. Tak přesně takhle se cítím i při poslechu "Beyond The Palest Star". Jedná se o velmi sugestivní, pestrý materiál, který udělá určitě dobře jak fanouškům klasického, tradičního black metalu, tak i všem, kteří mají bohatou fantazii a nebojí se progresivních prvků. Je vlastně velmi těžké hudbu těchto maniaků definovat a je to tak dobře. Osobně se mi nejvíc líbí takový ten zvláštní neklid v pozadí, který se vznáší kolem jako zkažené výpary. Oceňuji dobře čitelný a chladný zvuk, rád se dívám i na motiv na obalu. Jako celek je album spíše artefaktem, kusem něčeho, co zkrátka chcete mít, vracet se k tomu a často ani nevíte proč. V black metalu si hodně vybírám, na tenhle styl jsem starý zmlsaný pes, ale VORGA mě ihned chytili do svých drápů. Uvolněte se a nechte se unášet do jiných galaxií. Ve všech vás sice čeká jenom smrt a utrpení, ale i tak se budete usmívat. Tady se totiž hraje pro všechny, kteří mají otevřenou mysl. Jedná se opravdu o hodně zajímavou desku. Rozhodně si ji nenechte ujít. Otevřel jsem okno a málem upadl na zem. Kdysi krásné město bylo najednou zahaleno do šedých mraků. Nebývalé ticho předpovídalo něco děsivého. Mrazilo mě v zádech. Majestátní, vznešený, mrazivý, sugestivní black metal, který vás vezme na výlet do jiných světů! I cesta může být cílem!


Asphyx says:

I opened the window and almost fell to the ground. The once beautiful city was suddenly shrouded in grey clouds. The unprecedented silence foretold something terrible. It sent chills down my spine. For a moment, I didn't know if it was a bad dream or an ugly reality. It was only the first lightning bolt that pulled me out of catharsis, cutting through the sky like a freshly sharpened knife. Maybe I imagined the apocalypse a little differently. Less crazy, less painful. Now I knew there was no turning back, now I was sure it was over. The absolute end.

I like old science fiction stories. The dark, wild, raw kind. Like the music of German black metallers VORGA. This year they come with their second full-length album and I must write right away that it is very addictive, captivating material. You will float through the darkness with only evil, filth and hatred around you. You will be lost in eternity.


The Germans are sublime, majestic, but also raw and earthy in their new compositions. Their black metal is very well written, definitely not the retro that is so common today. On the contrary, the gentlemen have tried to sneak interesting and novel passages into each motif. They have their own handwriting, their own face if you like. You must know that strange feeling when you are flying in a plane and there are a bunch of black clouds below you. That's exactly how I feel listening to "Beyond The Palest Star". This is a very suggestive, colourful material that will definitely do good for fans of classic, traditional black metal as well as for all those who have a rich imagination and are not afraid of progressive elements. It's actually very hard to define the music of these maniacs and that's just as well. Personally, what I like the most is that strange uneasiness in the background that hovers around like a corrupted vapor. I appreciate the easy to read and cool sound, I also like looking at the motif on the cover. As a whole, the album is more of an artifact, a piece of something you just want to have, to come back to, and often you don't even know why. I'm very picky when it comes to black metal, I'm an old dog for this style, but VORGA immediately caught me in their claws. Relax and let yourself drift into other galaxies. In all of them, death and misery await you, but you'll still smile. For this is a game for those with an open mind. This is a very interesting record. Don't miss it. I opened the window and almost fell on the floor. A once beautiful city was suddenly enveloped in grey clouds. The unprecedented silence foretold something terrifying. It sent chills down my spine. Majestic, sublime, chilling, suggestive black metal that takes you on a trip to other worlds! Even a journey can be a destination!



Track listing -
1. Voideath
2. The Sophist
3. Magical Thinking
4. The Cataclysm
5. Tragic Humanity
6. Fractal Cascade
7. Terminal

Album line up -
Atlas - Rhythm Guitar
Спейса - Lead Guitar, Bass + Vocals
Hymir - Drums

Artwork by Adam Burke (Imperialist)

středa 28. února 2024

Recenze/review - NOCTURNAL SORCERY - Captive in the Breath of Life (2024)


NOCTURNAL SORCERY - Captive in the Breath of Life
CD 2024, Kvlt

for english please scroll down

Chodil za tebou každý den. Neustále dokola opakoval stejná slova. O víře, o rozhřešení, o pochopení. Byl jako slizký had, jako našeptávač, jehož jedovaté sliny tě nakazí těžkou nemocí. Říkal ti, že si prokletý, že shoříš jednou v pekle. Pokaždé, když tě potkal, tak se začal modlit za tvoji zkaženou duši. Už si to nemohl vydržet. Raději si obrátil kříže směrem dolů a zapálil je. Začaly hořet černým plamenem. Otevřel sis pivo a začal poslouchat novou desku finských black metalistů NOCTURNAL SORCERY. Ihned si věděl, že tohle je jediná pravá víra. Black metal nesmí nikdy zemřít. Pokud budou hrát podobné smečky, strach o to rozhodně nemám.

Druhé dlouhohrající album je poctivým návratem do starých katakomb. Chlad, absolutní tma a nahrubo nasekané zlo. Tohle vše zde naleznete a ještě něco navíc. Ostré, mrazivé riffy, chorobný vokál a bicí, které vám vyrvou vnitřnosti z těla. Zapalte další ohně!

Základem je tradiční black metal z devadesátých let minulého století. Pokud máte rádi kapely jako MARDUK, DARK FUNERAL, IMMORTAL, hraje se zde i pro vás. Nahrávka možná působí zpočátku lehce monotónně a genericky, ale nenechte se mýlit. Opak je pravdou. Na povrch postupně vylezou motivy, které se vám dostanou do hlavy jako ostny z trnové koruny. Poslouchat "Captive in the Breath of Life" je jako se dívat na řeku plnou utopenců, jako na alej ve které se na stromech kývají těla oběšenců. Když novinku poslouchám, připadám si jako nemrtvý, který jde navštívit své kamarády na kopec, na kterém se prováděly popravy. Setnout hlavu, lámat v kole, pověsit na háky. Jednotlivé skladby jsou velmi jedovaté, zákeřné a neklidné. Jedná se spíše o starodávný obřad, než jen o obyčejnou desku. Ponuré a chladné atmosféře je podřízeno úplně vše. Zvuk, obal, produkce. Všechno je syrové a ošklivé, jako ruka mrtvoly, kterou přijmete. Čerstvý hrob, ve kterém byl kdysi pohřbený padlý mnich. NOCTURNAL SORCERY hrají uvěřitelně, opravdově, syrově a nekompromisně. Často jsem si u poslechu vzpomněl na svoje začátky, když jsme sedávali před repráky a stále dokola přehrávali staré kazety. Do téhle doby tahle smečka patří. Chodil za tebou každý den. Neustále dokola opakoval stejná slova. O víře, o rozhřešení, o pochopení. Byl jako slizký had, jako našeptávač, jehož jedovaté sliny tě nakazí těžkou nemocí. Říkal ti, že si prokletý, že shoříš jednou v pekle. Nezbývalo nic jiného, než jej ukřižovat pomocí hudby. Antihumánní, ryzí, syrový black metal! Zapalte ohně! Tohle album vás spálí na popel ledovým plamenem!



Asphyx says:

He came to you every day. He kept saying the same words over and over again. About faith, about absolution, about understanding. He was like a slimy snake, a whisperer whose poisonous saliva would infect you with a serious disease. He told you that you were cursed, that you would burn in hell one day. Every time he met you, he'd start praying for your corrupted soul. You couldn't take it anymore. You turned the crosses upside down and set them on fire. They burned with a black flame. You opened a beer and started listening to the new album by Finnish black metallers NOCTURNAL SORCERY. You knew immediately that this was the only true faith. Black metal must never die. If they play similar bands, I'm not worried about it.

The second full-length album is an honest return to the old catacombs. Cold, absolute darkness and roughly chopped evil. All that and more can be found here. Sharp, chilling riffs, sick vocals and drums that will rip the guts out of your body. Light more fires!

The basis is traditional black metal from the 90s of the last century. If you like bands like MARDUK, DARK FUNERAL, IMMORTAL, this is the band for you. The record may seem a bit monotonous and generic at first, but don't be fooled. The opposite is true. Motifs will gradually come to the surface, which will get into your head like thorns from a crown of thorns. Listening to "Captive in the Breath of Life" is like looking at a river full of drowned people, like an alley in which the bodies of hanged men are swinging from the trees. Listening to the news, I feel like an undead going to visit his friends on the hill where the executions were carried out. Beheaded, broken in a wheel, hung from hooks. The individual tracks are very venomous, insidious and unsettling. This is more of an ancient ceremony than a simple slab. Everything is subordinated to the gloomy and cold atmosphere. The sound, the cover, the production. Everything is raw and ugly, like the hand of a corpse you accept. A fresh grave where a fallen monk was once buried. NOCTURNAL SORCERY play believable, real, raw and uncompromising. Often while listening to them, I thought back to my early days when we used to sit in front of the speakers and play old tapes over and over again. That's where this pack belongs. He came to you every day. He kept saying the same words over and over again. About faith, about absolution, about understanding. He was like a slimy snake, a whisperer whose poisonous saliva would give you a bad disease. He told you that you were cursed, that you would burn in hell one day. There was nothing to do but crucify him with music. Anti-human, pure, raw black metal! Light the fires! This album will burn you to ashes with an icy flame!


tracklist:
1. The Dark Secret 01:47
2. Oath at Mt. Hermon 04:44
3. Cry of the Wounded Heaven 04:19
4. Captive in the Breath of Life 08:08
5. Spectral Force 02:35
6. Beyond Salvation 03:27
7. Joyless Dance in the Shadow 02:55
8. Redemption at Daybreak 05:04
9. Damned by the Law of the Stars 05:47
10. Lucifer's Shade 08:04
11. Along the Path of Fire 01:34


pondělí 26. února 2024

Recenze/review - DEAD EARTH - Et Disperdam Illud (2024)


DEAD EARTH - Et Disperdam Illud
CD 2024, Chaos Records

for english please scroll down

Byla tma. Absolutní tma. Už dlouho jsem to nezažil. Jakoby město umřelo. Bylo také ticho. Mrtvolné ticho. Moje fantazie pracovala na sto procent. Díval jsem se z okna a připadalo mi, že smrt je velmi blízko. Potom zazněl první riff, první motiv. V ulicích se objevily přízraky. Přes záda mi přeběhl mráz a na několik vteřin se mi zastavilo srdce. O DEAD EARTH jsem dosud nic nevěděl. Netušil jsem, že je pod tímhle jménem podepsán skvělý muzikant s velkým talentem Mathias Kamijo. Tohle všechno jsem zjistil až po nějaké době. Nejdřív jsem nechal na sebe album jen tak působit. Čekal jsem, co se mnou udělá.

Melodický black metal s typickou švédskou stopou. Mathias, jinak také člověk, který působil a působí třeba v HYPOCRISY, NEPHENZY CHAOS ORDER a samozřejmě ALGAION. V téhle smečce se pánové soustředí spíše na temnou hudbu "řeckého typu". V DEAD EARTH se ale odkazuje ještě dále do minulosti. Album vyšlo už v roce 2022 na vinylu. 


Líbí se mi melodie, líbí se mi způsob, jakým je deska napsána. Riffy se mi doslova zařezávají do mozku, vše je naléhavé, opravdové, ryzí. Věřím DEATH EARTH každou notu, každou melodii. Mathias se spojil se spoustou zpěváků a dalších muzikantů (Henke Forss - Dawn, Björn Larsson z Mordbrand a God Macabre, Thomas Clifford z Abscession and Throne of Heresy, Angus Norder z Witchery a Kristin Starkey z italské Temperance. Bicí hraje Kim Arnell (Morifade, Prime Creation) a někteří hostující hlavní role pocházejí od mistra Tobyho Knappa a Chaq Mola z Dark Funeral). Každý odvedl skvělou práci a výsledkem je velmi chutné album nejen pro fanoušky stylu. Na rovinu. Nejvíc se mi osvědčil následující postup. Počkal jsem vždy, až nastala tma. Venku mrzlo a pod nohama mi křupal sníh. Se sluchátky na uších jsem se toulal ulicemi, abych nakonec skončil v lese. Město pode mnou pomalu usínalo a přízraky začaly vylézat z děr. Muzika mi hrála do kroku a já jsem si užíval jednotlivé nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Rád a často jsem se k albu vracel a na dlouhou dobu se stalo mým prokletím. Vše je opravdové, uvěřitelné, ohlodané na kost. Jsem jenom obyčejný fanoušek dobré muziky a jako takový nemohu jinak, než vám desku doporučit. Byla tma. Absolutní tma. Už dlouho jsem to nezažil. Jakoby město umřelo. Bylo také ticho. Mrtvolné ticho. Moje fantazie pracovala na sto procent. Díval jsem se z okna a připadalo mi to, že smrt je velmi blízko. Potom zazněl první riff, první motiv. Klasický melodický black metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách! 


Asphyx says:

It was dark. Absolute darkness. I haven't experienced that in a long time. It was like the city had died. It was quiet, too. Dead silence. My imagination was working 100%. I looked out the window and it seemed like death was very close. Then the first riff, the first motif. Ghosts appeared in the streets. A chill ran down my spine and my heart stopped for a few seconds. I didn't know anything about DEAD EARTH until now. I had no idea that Mathias Kamijo, a great musician with great talent, was signed under this name. I only found all this out after some time. At first I just let the album affect me. I was waiting to see what it would do to me.

Melodic black metal with a typical Swedish sound. Mathias, otherwise also a guy who was and is active in HYPOCRISY, NEPHENZY CHAOS ORDER and of course ALGAION. In this pack the gentlemen focus more on dark music of the "Greek type". In DEAD EARTH, however, they go even further back in time. The album was already released in 2022 on vinyl.


I like the melody, I like the way the record is written. The riffs literally cut into my brain, everything is urgent, real, pure. I trust DEATH EARTH with every note, every melody. Mathias has teamed up with many singers and other musicians (Henke Forss - Dawn, Björn Larsson of Mordbrand and God Macabre, Thomas Clifford of Abscession and Throne of Heresy, Angus Norder of Witchery and Kristin Starkey of Italian Temperance. Drums are played by Kim Arnell (Morifade, Prime Creation) and some guest leads come from mastermind Toby Knapp and Chaq Mola of Dark Funeral). Everyone does a great job and the result is a very tasty album for fans of the style and beyond. Straight up. The following approach worked best for me. I always waited until it was dark. It was freezing outside and the snow was crunching under my feet. With my headphones on, I wandered the streets, finally ending up in the woods. The city below me was slowly falling asleep and ghosts began to crawl out of holes. The music played in time to my step and I enjoyed the individual ideas, of which there are many on the record. I came back to the album often and it became my curse for a long time. Everything is real, believable, gnawed to the bone. I'm just a casual fan of good music and as such I can't help but recommend the record to you. It was dark. Absolute darkness. I haven't experienced that in a long time. It was like the city had died. It was also quiet. Dead silence. My imagination was working 100%. I looked out the window and it seemed like death was very close. Then came the first riff, the first motif. Classic melodic black metal that will freeze your blood!


TRACKLIST:
1. Last Cinders of Hope 04:47
2. Jaw’s Decree 04:41
3. Doom Cerulean 05:16
4. Swords Drawn 04:34
5. Lazurite Throne 05:20
6. Speaking Silence 05:24
7. Pyres 04:51
8. Inflation of Kings 04:36

band:
Mathias Kamijo - all instruments



čtvrtek 22. února 2024

Recenze/review - HOLLOW WOODS - Like Twisted Bones of Fallen Giants (2024)


HOLLOW WOODS - Like Twisted Bones of Fallen Giants
CD 2024, Signal Rex

for english please scroll down

U nás za městem už začal tát sníh. Jakmile skončím v práci, tak čím dál tím častěji mizím do lesa. Vypínám všechny sítě světa a stávám se součástí přírody. Jediné, co si vždycky berou s sebou, tak je nějaká hudba. Zajímavé je, že mezi stromy vynikne pouze určitý druh metalu. Finské HOLLOW WOODS jsem vůbec neznal. Jedná se o moje první setkání s kapelou. Zrovna jsem překročil další padlý strom. Dívám se do dálky a najednou mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. 

Lovci a jejich oběti. Tohle je syrový a chladný black metal, který je ohlodaný až na kost. S temnou a podmanivou atmosférou. Určitě jste někdy viděli zmrzlé mrtvé zvíře u cesty? Bez očí, s vytrhanými vnitřnostmi? Tak přesně takhle na mě nové album působí. Drásavě, hnisavě, neklidně. 


Až se vrátím z lesa, tak mě zavřete do staré kobky. Než mě ale přikováte znovu na zeď, tak mi prosím pusťte "Like Twisted Bones of Fallen Giants". Líbí se mi, že Finové přistupují k černému kovu přeci jen trošku jinak, než ostatní. Hrají sice surově a nekompromisně, ale zároveň si zachovávají takovou zvláštní atmosféru. Lze velmi těžko popsat slovy. Možná bude lepší, když si album poslechnete a uděláte si názor sami. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, vše sedí na svých místech. To nechme ale stranou, soustřeďme se raději na muziku samotnou. Charakterizoval bych ji asi takto. Je už skoro tma a nejdřív mám pocit, že jsem zabloudil v lese. Přesto vím, že jdu na jisto. Deska se mi dávno dostala do krve a mrazí mě v zádech. Už jen pár metrů a najednou spatřím světlo. Uprostřed mýtiny stojí oltář. Vše působí velmi mysticky, pradávně. Hudba i místo, na kterém budu za chvíli obětován. Stanu se součástí lesa, rozplynu se ve věčnosti. Můj obličej bude rozdrásán do krve a když rituál skončí, rozpadnu se postupně v prach. Tahle nahrávka musela vznikat ve stínu starých, stoletých stromů. V chladu a mlze. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Poslouchejte pozorně a potom potkáte své vlastní démony. Vždycky si můžete vybrat, jestli budete šelmou nebo obětí. Zrovna jsem překročil další padlý strom. Dívám se do dálky a najednou mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Určitě jste někdy viděli zmrzlé mrtvé zvíře u cesty? Bez očí, s vytrhanými vnitřnostmi? Tak přesně takhle na mě nové album působí. Drásavě, hnisavě, neklidně. Syrový, chladný black metal s mysticky podmanivou atmosférou! Mrazivá krása stínů!


Asphyx says:

The snow has already started to melt outside our town. As soon as I get off work, I disappear into the woods more and more often. I turn off all the networks of the world and become part of nature. The only thing I always take with me is some music. Interestingly, only a certain kind of metal stands out among the trees. I didn't know Finnish HOLLOW WOODS at all. This is my first encounter with the band. I just crossed another fallen tree. I look into the distance and suddenly I have the insistent feeling that someone is following me.

The hunters and their victims. This is raw and cold black metal that's gnawed to the bone. With a dark and haunting atmosphere. I'm sure you've seen a frozen dead animal by the side of the road? Eyeless, with its guts ripped out? That's exactly how the new album strikes me. Beautiful, festering, unsettling.


When I get back from the woods, you'll lock me in the old dungeon. But before you nail me to the wall again, please play "Like Twisted Bones of Fallen Giants". I like that the Finns have a slightly different approach to black metal than the others. They play raw and uncompromising, but at the same time they keep such a special atmosphere. It's very hard to describe in words. Maybe it's better if you listen to the album and make your own opinion. Formally, everything is in the best order. The sound, the cover, everything fits in place. But let's leave that aside and concentrate on the music itself. I would characterize it like this. It's almost dark and at first I feel like I'm lost in the woods. Yet I know I'm on the safe side. The record got into my blood a long time ago, and it gives me chills. Just a few more metres and suddenly I see light. There is an altar in the middle of the clearing. Everything looks very mystical, ancient. The music and the place where I'm about to be sacrificed. I'll become part of the forest, dissolve into eternity. And when the ritual is over, I will gradually crumble into dust. This recording must have been made in the shade of a hundred-year-old tree. In the cold and the fog. I can't explain it any other way. Listen carefully and then you will meet your own demons. You can always choose to be the beast or the victim. I just crossed another fallen tree. I look into the distance, and suddenly I have a nagging feeling that someone is watching me. Surely you've seen a frozen dead animal by the side of the road? No eyes, guts ripped out? That's exactly how the new album strikes me. Beautiful, festering, unsettling. Raw, cold black metal with a mystically captivating atmosphere! The freezing beauty of shadows!


tracklist:
1. Ancient Graves
2. Beneath The Dying Tower
3. Night Burns Through
4. Halls Of Idle Breath
5. Interlude / Among Ruins
6. Burial Fires
7. Like Twisted Bones Of Fallen Giants

čtvrtek 8. února 2024

Recenze/review - FUNERAL WINDS - 333 (2024)


FUNERAL WINDS - 333
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Stoupni si do magického kruhu a čekej. Můžeš šeptat tiché modlitby, můžeš se rouhat, ale on si nakonec stejně vezme všechno. Choronzon je poslední překážkou mezi adeptem a osvícením. Namaluj pentagram a poslouchej novou desku holandských FUNERAL WINDS. Také cítíš tu pradávnou, špinavou a temnou sílu? Tak ta byla načerpána v hlubokém podzemí. Primitivní black metal, zahraný s krvavou jiskrou v oku. Už to nebude trvat dlouho a tvoji duši obestře nekonečný chlad. Najdou tě zmrzlého, uprostřed kruhu a tvoje vnitřnosti budou spálené na popel.

Jiná cesta neexistuje. Jenom tradiční, ortodoxní černý kov. To si myslí a koná tak Hellchrist Xul, který táhne káru špinavých kostí již od roku 1991. Kdysi propadl šílenství a proklet navěky se rozhodl, že bude hrát a skládat tuhle hnusnou a shnilou muziku. Nové album si klidně můžete pustit jako kulisu, až budete popíjet svůj oblíbený jed. Poslouchat novinku je jako se dívat na čerstvě rozříznutou ránu, ze které teče zkažená krev. 


Album muselo vznikat mezi démony, za zřetelné účasti samotného Satana. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Na počátku byl chaos, alespoň to mnozí tvrdí. Potom přišli FUNERAL WINDS a začali hrát black metal. Vše je barbarské, hnilobně emotivní a připomíná mi to první setkání s touto odrůdou hudby. Bylo mi myslím devatenáct let a na kazetách se začaly objevovat obrácené kříže. Tehdy jsem propadl peklu. Novinka je jak vystřižená z té doby. A je to moc dobře. Hellchrist Xul hraje tak jak to má rád, jak je to vlastní jeho naturelu. Žádné předstírání, ani pózy, ale přímý útok na vaše podvědomí. Vše je ohlodáno na kost. Mám pocit, že při každém setkání sestoupím několik pater do podzemí. Je tu zima a po stěnách teče špína smíchaná s krví. Sem, do míst, kde kdysi byly prováděny divoké a šílené rituály, deska "333" patří a zde musela být i stvořena. Mezi starými, plesnivými rakvemi, hned vedle kobek, ve kterých jsou pochováni padlí kněží. Nezbývá nic jiného, než ocenit starodávný zvuk, spoustu morbidních nápadů a hlavně celkovou atmosféru, která si vás ihned získá na svoji stranu. Album je jako obrácená, zvrácená a děsivá modlitba, směřovaná směrem dolů, do pekla. Stoupni si do magického kruhu a čekej. Můžeš šeptat tiché modlitby, můžeš se rouhat, ale on si nakonec stejně vezme všechno. Choronzon je poslední překážkou mezi adeptem a osvícením. Namaluj pentagram a poslouchej novou desku holandských FUNERAL WINDS. Bestiální, smrtící, nenávistný, temný a krutý black metal! Plamen byl zapálen!



Asphyx says:

Stand in the magic circle and wait. You can whisper silent prayers, you can blaspheme, but in the end, he'll still take everything. The Choronzon is the last barrier between the adept and enlightenment. Paint a pentagram and listen to the new album by the Dutch FUNERAL WINDS. Do you also feel that ancient, dirty and dark power? Well, it's been pumped deep underground. Primitive black metal, played with a bloody sparkle in the eye. It won't be long now before your soul is enveloped in an endless chill. They'll find you frozen, in the middle of the circle, your insides burnt to ashes.

There is no other way. Only traditional, orthodox black metal. That's what Hellchrist Xul, who's been pulling the cart of dirty bones since 1991, thinks and does. Once cursed with madness and cursed forever, he decided to play and compose this filthy and rotten music. Feel free to listen to the new album as a backdrop while you sip your favorite poison. Listening to the new stuff is like looking at a freshly slit wound oozing rotten blood.

The album must have been made among demons, with the clear participation of Satan himself. I can't explain it any other way. There was chaos in the beginning, or so many say. Then FUNERAL WINDS came along and started playing black metal. Everything is barbaric, rottenly emotional and reminds me of my first encounter with this variety of music. I was nineteen years old, I think, and inverted crosses started appearing on cassettes. That's when I went to hell. The novelty is like a cut from that time. And it's very good. Hellchrist Xul plays the way he likes it, the way it's inherent in his nature. No pretense, no posturing, but a direct assault on your subconscious. Everything is gnawed to the bone. I feel like I descend several floors underground every time I see him. It's cold and there's dirt mixed with blood running down the walls. This is where "333" belongs, where wild and crazy rituals were once performed, and this is where it must have been created. Among the old, moldy coffins, next to the dungeons where the fallen priests are buried. There's nothing to do but appreciate the ancient sound, the many morbid ideas and, most importantly, the overall atmosphere, which immediately wins you over. The album is like an inverted, twisted and terrifying prayer, directed downwards, to hell. Stand in the magic circle and wait. You can whisper silent prayers, you can blaspheme, but he'll take everything in the end. The Choronzon is the last barrier between the adept and enlightenment. Paint a pentagram and listen to the new album by the Dutch FUNERAL WINDS. Bestial, deadly, hateful, dark and cruel black metal! The flame has been lit!


Tracklisting:
1. Sovereign of Shadows (4:01)
2. Eternal Nightmare (6:02)
3. Cast the Gauntlet of Doom (4:01)
4. Ancient Wrath Unleashed (4:53)
5. The Damned Ones Shall Rise (3:52)
6. Forever Cursed and Bound (4:07)
7. Birthed By Pure Malevolence (4:23)
8. Conjuration of the Blind One (7:11)



úterý 30. ledna 2024

Recenze/review - TRYGLAV - The Ritual (2023)


TRYGLAV - The Ritual
CD 2023, Extreme Metal Music

for english please scroll down

Určitě znáte ty zvláštní a podivné sny, ve kterých běžíte tmou. V hlubokých lesích někde na severu. Ze stínů vás sledují oči lovců i jejich obětí. Tělo máte rozdrásané do krve a v kostech se vám usadil mráz. Někdy se probudím, zpocený a vyděšený, ale když přes den poslouchám desky, jako je ta od TRYGLAV, dosáhnu svého cíle. Doběhnu až na konec, na starodávné pohanské pohřebiště. A začnou se přede mnou odehrávat rituály plné bolesti, smrti a utrpení. 

Vždycky jsem hudbu poslouchal hlavně srdcem. Když jsem se před lety rozhodl, že budu podporovat muziku i tím, že o ní budu psát, měl jsem na mysli právě kapely jako jsou TRYGLAV. Jedná se o jednočlenný projekt, pod kterým je podepsán Boris Behara, jinak také BorisT, jehož youtubový kanál vám mohu jenom doporučit a to i přesto, že jinak nikoho moc nesleduji. Jenže tenhle maniak má talent a již zmiňované srdce. Zkrátka a jednoduše, já, starý pes mu jeho tvorbu věřím. Jedná se o melodický black metal, který se mi ihned usadil hluboko v hlavě. 


Pojďme k hudbě samotné. Ta je doslova nasáklá mrazem a severským black metalem. Songy jsou velmi syrové, mají parádní zvuk (Rocco Pezzin), hlavně kytary a vokál, na to, že je pod vším podepsán jeden člověk, je to na poklonu. Stylově lze desku přirovnat k tomu, co vytváří třeba takoví DISSECTION, WATAIN, DIMMU BORGIR. To ale není zase tolik důležité. Hlavní pro mě je (a to je u black metalu hrozně důležitá věc), že Borisovi Beharovi jeho motivy věřím. Vždycky vyrazím do lesů za naším domem. Zmizím z tohoto světa, sleduji přírodu. Je právě zima a pod nohama mi křupe sníh. Postupně přidávám hlasitost a dělám to až do té doby, dokud mě nebolí hlava. Potom se vrátím domů a postupně roztaji. Před očima se mi promítají záběry plné temných lesů, starých pohřebišť a ze skladeb cítím velkou sílu a energii. Takovou tu pradávnou patinu, nebál bych se napsat poctivost kapel z osmdesátých let. Je to parádní album pro dlouhé zimní večery, pro noci plné nočních můr. Zajímavé je, že třeba v práci se mi deska příliš neosvědčila. Potřebuje klid a čas. Musí proniknout do krve i do mysli. Zmínit musím i obal, na který se dívám s chutí a nemůžu od něj odtrhnout oči. Autorem je Mordiggian-Art (Dávid Busai z Maďarska). Tohle je album black metalového fanouška a muzikanta pro všechny, kteří uctívají stejnou hudbu jako on. Myslím si, že není potřeba dalších slov. Raději půjdu ven a poběžím temnou nocí. V hlubokém lese, za poslechu "The Ritual". Těším se, až dosáhnu svého cíle. Doběhnu až na konec, na starodávné pohanské pohřebiště. A začnou se přede mnou odehrávat rituály plné bolesti, smrti a utrpení. Mrazivý, temný, melodický black metalový vichr ze severu!


Asphyx says:

You must know those strange and weird dreams in which you run through the dark. In the deep woods somewhere in the north. The eyes of hunters and their victims watching you from the shadows. Your flesh is torn to blood and a chill has settled in your bones. Sometimes I wake up, sweaty and scared, but when I listen to records like TRYGLAV's during the day, I reach my destination. I run to the end, to an ancient pagan burial ground. And the rituals of pain, death and suffering begin to unfold before me. 

I've always listened to music with my heart. When I decided years ago that I would support music by writing about it, I had bands like TRYGLAV in mind. This is a one-man project signed by Boris Behara, otherwise known as BorisT, whose YouTube channel I can only recommend, even though I don't follow anyone much otherwise. But this maniac has talent and the aforementioned heart. Simply put, I, an old dog, trust his work. This is melodic black metal that immediately settled deep in my head.


Let's go to the music itself. It is literally soaked with frost and Nordic black metal. The songs are very raw, they have a great sound (Rocco Pezzin), especially the guitars and vocals, it's a compliment to have one person signing everything. Stylistically, the album can be compared to what the likes of DISSECTION, WATAIN, DIMMU BORGIR create. But that's not so important. The main thing for me (and this is a very important thing in black metal) is that I trust Boris Behar's motives. I always go to the woods behind our house. I disappear from this world, I watch nature. It's just winter and the snow is crunching under my feet. I gradually turn up the volume and I do it until my head hurts. Then I return home and gradually melt. Before my eyes are projected images full of dark forests, old burial grounds, and I feel great power and energy from the songs. Such an ancient patina, I wouldn't be afraid to write the honesty of bands from the eighties. It's a great album for long winter evenings, for nights full of nightmares. Interestingly enough, I didn't find the album very effective at work. It needs peace and time. It needs to get into the blood and the mind. I must also mention the cover, which I look at with relish and can't take my eyes off it. The author is Mordiggian-Art (Dávid Busai from Hungary). This is a black metal fan and musician's album for everyone who worships the same music as him. I think no more words are needed. I'd rather go out and run through the dark night. In the deep woods, listening to "The Ritual". I look forward to reaching my destination. I'll run to the end, to an ancient pagan burial ground. And the rituals of pain, death and suffering begin to unfold before me. A freezing, dark, melodic black metal blast from the north!



Tracklist:
01. The Ritual
02. The Evocation
03. The Plague
04. The Repentance
05. The Redemption
06. The Vision
07. The Vengeance

band:
Boris Behara - All instruments (2018-present), Vocals (2023-present)

pondělí 29. ledna 2024

Recenze/review - ABSQUE COR - Na zawsze cieniem​.​.​. (2023)


ABSQUE COR - Na zawsze cieniem​.​.​.
CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Naposledy ho všichni viděli před několika měsíci. Vypadal spokojený a jako vždy se usmíval. Měl spoustu plánů, dařilo se mu dobře. Přesto jej našli, jak se houpá na větvi. S vyplazeným jazykem a bez dopisu na rozloučenou. Kolem se rozprostíral černý les a ve tmě byly vidět oči přízraků. Žhnoucí a krvelačné. Nebo to byl jenom přelud, iluze? Nevím, ale když jsme jej sundali a odřízli provaz, tak byl v jeho tváři neskutečný děs. Vypadalo to, že prožil něco šíleného a hrozného.

Black metal je hudební styl, u kterého hodně záleží na tom, jestli mu věřím. Musí ve mě probudit temné myšlenky, musím se soustředit na svůj vlastní vnitřní svět. ABSQUE COR je polská kapela o jednom členovi. Jmenuje se Vos a je podepsán pod všemi nástroji i vokálem. Jedná se již o druhé dlouhohrající album a je nutné rovnou napsat, že se je to muzika, která koluje i v mých žilách. Naléhavé, mrazivé, tajemné rouhání. 


Pochválit musím zvuk i obal (WS Artworks). Líbí se mi jak Vos přistupuje k hudbě jako takové. Pro mě je vždy hrozně důležité, jestli mě skladby popálí a ochladí zároveň. Musí mi srdce tepat ve stejném rytmu. U novinky "Na zawsze cieniem​.​.​." tomu tak je. Kolem mě se vznáší smutek a melancholie. Opravdu se mi nejvíce osvědčil poslech v lese, když padla tma. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a všechna mrtvá zvířata, co jsem potkal, měla už dávno místo očí prázdná místa. Základem je norský a švédský black metal staré školy, přidávány jsou potom velmi vkusně ambientní plochy. Tohle je hudba, která zní v zimních vánicích. Do obličeje vás šlehají poryvy větru a vy slyšíte nářek. To jsou nemrtví, navěky prokletí. Všichni ti, kteří ukončili svůj život vlastní rukou. Album doporučuji poslouchat v jednom kuse a nejlépe ve tmě a tichu. Zhasněte všechna světla a sedněte si. Přidávejte postupně hlasitost. Časem, pokud se do nahrávky dostanete, se před vámi začnou odehrávat pochmurné příběhy. Budete si na stěnu promítat černobílé filmy, které budou plné bolesti, rozdrásaných tváří i spalujícího, ledového ohně. Mozek se mi vařil ve vlastní šťávě a v kostech se mi usadil mráz. Až jednou zase půjdu do lesa a potkám někoho, kdo bude mít ve tváři odkaz démonů, pustím mu tuhle desku. Možná si potom svůj poslední čin rozmyslí. Je vlastně hrozně těžké hudbu ABSQUE COR popisovat. Myslím si, že slova jsou zbytečná. Lepší je opravdu poslouchat. Nihilistické, temné, chladné ozvěny z lesa sebevrahů! Tajemný black metal, který pohřbí vaši duši zaživa!


Asphyx says:

The last time everyone saw him was a few months ago. He seemed happy and smiled as always. He had a lot of plans, things were going well. Yet they found him swinging from a branch. with his tongue hanging out and no suicide note. The forest was black around him, and in the darkness the eyes of ghosts could be seen. Glowing and bloody. Or was it just a mirage, an illusion? I don't know, but when we took him down and cut the rope, there was a look of incredible terror on his face. It looked like he'd been through something crazy and horrible.

Black metal is a style of music that depends a lot on whether I believe in it. It has to awaken dark thoughts in me, I have to focus on my own inner world. ABSQUE COR is a Polish band with one member. His name is Vos and he is signed on all instruments and vocals. This is their second full-length album and it's necessary to write straight away that this is music that runs through my veins as well. Urgent, frosty, mysterious blasphemy.


I have to praise the sound and the cover (WS Artworks). I like the way Vos approaches music as such. For me, it's always terribly important if the songs burn me and cool me down at the same time. My heart must be beating in the same rhythm. With the new release "Na zawsze cieniem..." that's the case. I'm surrounded by sadness and melancholy. I really enjoyed listening to it in the woods when it was dark. The fresh snow crunched under my feet and all the dead animals I met had long since had empty spaces for eyes. The base is old school Norwegian and Swedish black metal, then very tastefully ambient areas are added. This is music that sounds in winter blizzards. Gusts of wind whip you in the face and you hear the wailing. These are the undead, forever cursed. All those who ended their lives by their own hand. I recommend listening to the album in one piece, preferably in the dark and in silence. Turn off all the lights and sit down. Increase the volume gradually. Eventually, if you get into the recording, grim stories will begin to unfold before you. You'll project black and white films on the wall, full of pain, torn faces and burning, icy fire. My brain boiled in its own juices and a chill settled in my bones. Someday, when I go into the woods again and meet someone with a legacy of demons in their face, I'm going to play this record for them. Maybe then he'll change his mind about his last act. It's actually really hard to describe ABSQUE COR's music. I think words are useless. It's better to really listen. Nihilistic, dark, cold echoes from the suicide forest! Mysterious black metal that will bury your soul alive!


tracklist:
01. Zapaść
02. Jeden Raz Za Dużo
03. Nawet Nie Próbuj
04. Dziękuję, Ze Jesteś
05.Piosenka O Niczym
06.Солнце Мёртвых (Der Golem cover)

Line-up:
Vos • Everything

středa 24. ledna 2024

Recenze/review - SERPENTS OATH - Revelation (2024)


SERPENTS OATH - Revelation
CD 2024, Odium Records

for english pleae scroll down

Některé rány se nikdy nezahojí. Někdy začnou bolet i po letech. Znovu se otevřou a začne z nich téct zkažená krev. Nejdříve v nich bude pulsovat špína ä zlo. Dostanete horečku a jedinou záchranou pro vás bude hudba. Musíte ale sestoupit hluboko pod zem, do starých katakomb, ve kterých se hraje prvotřídní black metal. Přesně takový, jako předkládají belgičtí tmáři SERPENTS OATH. Ti letos přicházejí se svojí třetí dlouhohrající desku a je nutné rovnou napsat, že je vynikající po všech stránkách.

Znovu se jedná o okultní obřad, který jasně a zřetelně připomíná starodávné rituály z devadesátých let minulého století. Pokud jste v té době poprvé přičichli k muzice, určitě víte, o čem hovořím. Belgičané moc dobře ví, jak zní opravdové peklo. Na to přísahám, amen! Nezapomeňte přidat hlasitost na maximum. Teprve potom si veškerý nihilismus, který je ve skladbách obsažen, vychutnáte naplno. 


Existuje už jenom tma a chlad. Jsem zavřený v plesnivé kobce a jedinou cestou ven je smrt. Zažívám při poslechu spoustu divokých představ. Hudba ve mě doopravdy rezonuje, dostává se mi pomalu do morku kostí, pálí mě a žhne. "Revelation" je albem, které nemá jenom skvělý chladný zvuk, majestátní obal a perfektní produkci. Kapela přidává ještě něco navíc, kus syrového masa, několik litrů jedu, po kterém zemřete v šílených křečích. Fanoušci třeba takových DARK FUNERAL, MAYHEM, MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DISSECTION se budou určitě kývat spokojeně do rytmu, stejně jako já, starý hrobník. Zahalte svoji tvář do pavučiny, sestupte po schodech dolů, do podzemí. Přestavuji si dávno opuštěný chrám, ve kterém se kdysi pořádaly krvavé rituály. Na kamenném pódiu stojí kapela a v davu se mísí živí s nemrtvými. Přesně takhle by to mělo vypadat. Vše je postaveno na silných melodiích, chorobných vokálech a drtivých bicích. SERPENTS OATH jsou pro mě i letos jasnou sázkou na jistotu. Je na ně spolehnutí, jako na samotnou Smrt. Je pro mě velmi příjemné ulehnout každé ráno do své oblíbené rakve a poslouchat u toho tuhle desku. Je totiž po okraj narvaná hnisem, mrazem, špínou, prašivinou. Jako když potkáte u cesty pohozenou mrtvolu. Pod nohama vám křupe čerstvý sníh a kapky krve jsou rozstříknuty v děsivých ornamentech. Nezbývá mi nic jiného, než vám nové album doporučit. Obsahuje v sobě totiž vše potřebné, aby mohl být obřad zahájen. Některé rány se nikdy nezahojí. Okultní, temný, nihilistický black metal, který se dostane až do morku vašich kostí!


Asphyx says:

Some wounds never heal. Sometimes they start to hurt years later. They reopen and start leaking bad blood. Before long, they'll pulse with filth and evil. You'll get a fever, and the only salvation will be music. But you have to descend deep underground, into the old catacombs, where first-class black metal is played. Exactly the kind of metal presented by the Belgian darkies SERPENTS OATH. This year they come with their third full-length album and it is necessary to write right away that it is excellent in all aspects.

Once again it is an occult ritual that clearly and distinctly recalls the ancient rituals of the 1990s. If you took your first sniff of the music back then, you'll know what I'm talking about. The Belgians know what real hell sounds like. I swear on it, amen! Don't forget to turn the volume up to maximum. Only then will you enjoy all the nihilism contained in the songs to the fullest.


There is only darkness and cold. I'm locked in a moldy dungeon and the only way out is death. I'm having a lot of wild fantasies listening to it. The music really resonates inside me, slowly getting into my bones, burning and burning. "Revelation" is an album that doesn't just have a great cool sound, a majestic cover and perfect production. The band adds something extra, a piece of raw meat, a few liters of venom that will make you die in mad convulsions. Fans of the likes of DARK FUNERAL, MAYHEM, MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DISSECTION will surely sway contentedly to the beat, just like me, an old undertaker. Wrap your face in the cobwebs, descend the stairs, down to the underground. I imagine a long-abandoned temple where blood rituals were once held. A band stands on a stone stage and the living and the undead mingle in the crowd. This is exactly what it should look like. It's all built on strong melodies, sick vocals and crushing drums. SERPENTS OATH are a sure bet for me again this year. You can count on them like Death himself. It's very pleasant for me to lie down in my favorite coffin every morning and listen to this album. It's filled to the brim with pus, frost, dirt, grime. It's like meeting a dead body on the side of the road. Fresh snow crunching under your feet and drops of blood splattered in gruesome ornaments. I have no choice but to recommend the new album. It contains everything you need to start the ceremony. Some wounds never heal. Occult, dark, nihilistic black metal that gets to the core of your bones!



Recenze/review - SERPENTS OATH - Nihil (2020):


Tracklisting:
"Invocatio Genesis"
"Blood Covenant"
"Gateways To Tiamat"
"Purification Through Fire"
"Invocatio Apocalypsis"
"Beyond The Void"
"Drakonian Gnosis"
"Path Of The Serpent"
"Invocatio Resurrectio"
"Cult Of Death"
"Unto Typhon"
"Pandaemonium"

Serpents Oath is:
Baelus - Guitar
Daenum - Guitar
Draghul - Drums
Mørkald - Bass
Tes Re Oth - Vocals

pátek 12. ledna 2024

Recenze/review - VARGRAV - The Nighthold (2023)


VARGRAV - The Nighthold
CD 2023, Werewolf Records

for english please scroll down

Jsou sny, které se mi neustále vrací. Stávají se nočními můrami, které mě děsí, i když jsem bdělý. Zdá se mi, že se probudím uprostřed chladné noci. Na nebi není vidět ani jedna hvězda. Jdu bosý prázdným městem. Toulám se ulicemi a v oknech vidím, jak lidé odkrývají svoji šílenou tvář. Jen bolest a násilí. Pomalu umírám, abych nakonec došel do lesa, ve kterém je starý opuštěný chrám. Plameny hoří jasně a šeptají. Stejně jako všichni nemrtví, kteří jsou již uvnitř. Usednu na dřevěnou lavici a pokloním se. Pod oltářem s obrácenými kříži začne hrát kapely VARGRAV z Finska. Jedná se opět o symfonický black metal, který normálně vůbec neposlouchám.

Jenže v hudbě těchto tmářů je něco divokého, přitažlivého a magického. Nahrávka se ihned stane mojí součástí a stále se k ní vracím. Během ledových dní, i v nocích, kdy mě probudí noční můra. Jedná se totiž o obřad, na kterém nemůžu nikdy chybět. Doporučuji podávat v absolutní tmě a chladu. 


Určitě znáte ty chvíle, kdy chcete být úplně sami. Ponořit se do svých myšlenek a poslouchat jenom muziku, která vás baví a obohacuje. Finové hrají postaru, tradičně. Sklady jsou napsány majestátně, vznešeně. Připadám si, že mě kapela pokaždé zahalí do černého pláště z pavučin. Nemůžu dýchat, dusím se, jako oběšenec houpající se ve větru. Symfonické pasáže dodávají nahrávce na tajemnosti. Opravdu si připadám jako na nějaké staré, dávno zapomenuté mši, na které jsou vyvolávány ze záhrobí temné sily. Hodně často jsem se procházel v hlubokých lesích za naším městem. Uprostřed přírody, hned vedle pradávného pohřebiště, vynikla síla "The Nighthold" nejvíce. Občas jsem potkal mrtvá zvířata, jejich skelné pohledy. Připadalo mi, že mi odpovídají, rozmlouvají se mnou. Na povrch vynikla pomíjivost světa, byla svým způsobem definována věčnost. Protože my, staří fanoušci extrémních stylů moc dobře víme, že život se žije a umírá, ale hudba nakonec vždy zůstává a zvítězí. Jak jsem již zmiňoval v úvodu, tenhle styl black metalu jde většinou úplně mimo mě, ale zde jsem se opět s chutí vždy zastavil a nechal se unášet na krvavých vlnách řeky Styx. Songy jsou totiž velmi dobře napsány a je z nich cítit pradávná energie a síly, načerpané v hlubokých jeskyních. Jsou sny, které se mi neustále vrací. Stávají se nočními můrami, které mě děsí i když jsem bdělý. Zdá se mi, že se probudím uprostřed chladné noci. Na nebi není vidět ani jedna hvězda. Jdu bosý prázdným městem. Toulám se ulicemi a v oknech vidím, jak lidé odkrývají svoji šílenou tvář. Jen bolest a násilí. Pomalu umírám, abych nakonec došel do lesa, ve kterém je starý opuštěný chrám. Symfonie děsivých black metalových snů! Noční můra z opuštěných kostelů! 


Asphyx says:

There are dreams that keep coming back to me. They become nightmares that scare me even when I'm awake. I dream that I wake up in the middle of a cold night. Not a single star is visible in the sky. I walk barefoot through the empty city. I wander the streets and in the windows I see people revealing their crazy faces. Only pain and violence. Slowly I die, and finally I reach the forest where there is an old abandoned temple. The flames burn bright and whisper. As do all the undead already inside. I sit on a wooden bench and bow. Under the altar with the inverted crosses, the band VARGRAV from Finland starts playing. This is again symphonic black metal, which I normally don't listen to at all.

But there is something wild, appealing and magical in the music of these darkies. The record immediately becomes a part of me and I keep coming back to it. On frosty days, and on nights when I'm woken up by a nightmare. It's a ceremony I can never miss. I recommend serving it in absolute darkness and cold.

I'm sure you know those times when you want to be all alone. To immerse yourself in your thoughts and listen only to music that entertains and enriches you. Finns play the old-fashioned, traditional way. The compositions are written in a majestic, sublime way. I feel like the band wraps me in a black cloak of cobwebs every time. I can't breathe, I'm suffocating, like a hanged man swaying in the wind. The symphonic passages add to the mystery of the recording. I really feel like I'm at some old, long-forgotten mass, where dark forces are summoned from beyond the grave. I have often walked in the deep woods outside our town. In the middle of nature, next to an ancient burial ground, the power of "The Nighthold" stood out the most. Sometimes I met dead animals, their glassy stares. They seemed to be answering me, talking to me. The transience of the world came to the surface, eternity was defined in a way. Because we old fans of extreme styles know very well that life lives and dies, but music always remains and wins in the end. As I mentioned in the introduction, this style of black metal usually goes completely beyond me, but here again I always stop with gusto and let myself drift on the bloody waves of the river Styx. The songs are indeed very well written and you can feel the ancient energy and power drawn from the deep caves. They are dreams that keep coming back to me. They become nightmares that frighten me even when I'm awake. I seem to wake up in the middle of the cold night. There's not a star in the sky. I walk barefoot through the empty city. I wander the streets and in the windows I see people revealing their crazy faces. Only pain and violence. Slowly I die, and finally I reach the forest where there is an old abandoned temple. A symphony of terrifying black metal dreams! A nightmare of abandoned churches!



Track list
1. Moonless abyss of the nighthold
2. Through the woods of breathing shadows
3. Chalice of silver and blood
4. Thy imperial malice
5. Curse of the plaguewood
6. Encircle the spectral dimension
7. Triumph of the nightbringer
8. Into the shadow crypts
9. The one who lurks beyond…
10. A Dark Consecration
11. Creator of the true realm
12. Ghostlands

VARGRAV lineup 2023
V-KhaoZ Stormrage - keyboards
Graf Werwolf von Armageddon - vocals
Trollhorn of the Black Harvest - guitars, bass
Baron M. Tarwonen - drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine