DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 12. března 2024

Rozhovor - GRAVEHAMMER - Syrové, temné, divoké black death metalové rouhání, které není z našeho světa! Kult smrti!


Rozhovor s death black doom metalovou skupinou z Německa - GRAVEHAMMER.

Odpovídali J.S., Arillus, T.W. , M.B.,The Field Alchemist, děkujeme!

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):

Ave GRAVEHAMMER! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě skvělé debutové album. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozím EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

J.S.: Zdravíme Deadly Storm Zine a děkujeme za milá slova. Naším cílem bylo zachytit energii, kterou jako kapela čerpáme při hraní death metalu. "Bones to harvest" by se dalo považovat za další krok ve vývoji kapely. Napsat album, a ne jen demo nebo EP, pro nás byla nová zkušenost. Je to náročnější, protože máte větší množství práce, protože je třeba napsat a nazkoušet více materiálu. Naším cílem bylo přijít s přesvědčivou skladbou. Deska zatím získala několik pozitivních ohlasů, za což jsme velmi rádi a vděční.


„Bones to Harvest“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death/black a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GRAVEHAMMER?

Arillus: Páni, to je potěšující komentář! Naše hudba není nikdy konstrukcí v hlavě, ale něčím, co se vyvíjí naživo během zkoušení. Myslím, že to je jedna z našich základních vlastností. Žádné přehnané přemýšlení, ale děláme to, co cítíme, že je správné, právě v tu chvíli. Dále mezi první tvorbou a natáčením fragmentů písně není žádná mezera. Jsme tak schopni zachovat původní pocit z písně a držet se ho, když později odlétáme do studia. Kromě toho nás stačí posadit do naší zkušebny. Po pár pivech a průměrném pracovním dni vznikne "Bones to harvest".

Kdo je podepsán pod zvukem a mixem? Musím potvrdit, že doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak jste jej docílili? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Arillus: U předchozích desek jsem měl na starosti nahrávání, mixáž/mastering a všechny technické věci. Hlavně na posledním E.P. jsme se naučili dosáhnout opravdu syrového a energického zvuku, protože jsme nástroje nahrávali živě v naší zkušebně. Nyní jsme se s novou deskou rozhodli oddělit nahrávací proces a také zodpovědnost za produkci. Nahrávali jsme ve zkušebně mé druhé kapely (Nosturaack), která má sice k dokonalosti daleko, ale je tak nějak optimalizovaná k tomu, aby dělala pořádný randál ;). Takže na nás netlačil nikdo jiný než my sami. Dali jsme si na práci čas, který jsme potřebovali, a užívali si důvěrně známou atmosféru. Pak jsme materiál předali Alexovi z Holodeckstudia. Ten má pro tenhle druh hudby opravdu ten správný cit, sdílí naši vizi zvuku a zrealizoval ji.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Rotting Misery Records a je opatřeno „morbidním“ obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

T.W.: Fyzické vydání je důležitým milníkem. Vzhledem k tomu, že se příliš nevěnujeme streamování a digitálním platformám, je to pro nás víc než jen bonus. Jsme rádi, že jsme našli labely, které nás podporují. Rotting Misery skutečně vydali CD jako pěkný digipak. O kazetovou verzi se postarali Kellerassel Records a Fucking Kill! Records se postarali o vinylovou verzi.

Obal vytvořil The Field Alchemist (https://www.instagram.com/thefieldalchemist/). Je to moje žena, takže se jí můžeme zeptat.

The Field Alchemist: Děkuji, že jste mi dovolili se zapojit! Dávám přednost tradičnímu umění před digitálním - rezavá tuha a inkoust na za studena lisovaném papíře mi připadají živější, syrovější a expresivnější než jakákoli digitální kresba, včetně všech nedokonalostí. Návrh obalu jsem nakreslila ručně, inspirována textem a leitmotivem alba - všepohlcující tyran zabitý tuctem zbraní, který nevrhá krev, ale rezavé řetězy a nespočet mrtvol včetně dýky symbolizující rituální vraždu. Chtěla jsem něco surového, hrdelního a prohnilého, protože mám pocit, že to odpovídá atmosféře Gravehammeru. Některé další ilustrace v rámci designu CD jsem vytvořil ataké já a jejich přínos mě potěšil.

MB: Grafická úprava skutečně dokonale vystihla podstatu textů. Společným tématem všech textů na albu je způsob, jakým se k sobě lidé chovají. Hlavní důraz spočívá v brutalitě a ponížení, které se vždy vyskytovaly a vždy budou vyskytovat, když zasáhne konflikt, chamtivost a touha po moci. Tentokrát jsem se hodně inspiroval římským starověkem, který je plný krve, násilí, gore - všeho, co je potřeba pro dobré deathmetalové texty.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death/black doom metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se undergroundovému metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

J.S: Německo mělo silnou scénu od samého počátku na začátku osmdesátých let. Myslím, že máme štěstí i díky své poloze přímo ve středu Evropy. Proto je mnoho turné vedeno přes tuto zemi, když se jede ze západu na východ nebo naopak. Z obchodního hlediska je německý trh stále velmi důležitý, co se týče prodeje desek. Vydavatelství proto dbají na to, aby jejich vydání byla v Německu dostupná.

V dnešní době je však pro mnoho míst a promotérů obtížné přežít. Na jedné straně rostoucí náklady na turné a produkci, na druhé straně méně peněz mezi fanoušky na vstupenky. Doufám, že většina vyznavačů metalu se s touto situací vyrovná a přežije tyto těžké časy. "Nic neberte jako samozřejmost", jak se říká.


Hrajete doom death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVEHAMMER, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

T.W.: Myslím, že původní myšlenka byla hrát old school death metal v duchu kapel jako Nihilist, Grave, starý Tiamat a Winter, aniž bychom měli propracovaný koncept nebo dlouhodobou strategii kapely. Byli jsme (a stále jsme) velmi zaujatí tímto archaickým zvukem a všimli jsme si, že v našem okolí nejsou žádné kapely, které by tento druh hudby hrály. Ukázalo se však, že jsme vlastně nevěděli, jak toho dosáhnout. Měli jsme určitá technická omezení a byli jsme zaujatí svým individuálním zázemím. Naše první demo má pravděpodobně blíž k Hellhammer než k death metalu devadesátých let. Přesto jsme si všimli, že je v něm potenciál určité primitivní energie, kterou si spojuji s prvními vlnami extrémního metalu.

Proto jsme se vzdali myšlenky být čistě deathmetalovou kapelou a více jsme se zaměřili na hledání vlastní identity. I když se stále primárně označujeme za deathmetalovou kapelu, v našem současném zvuku je hodně doom metalu, black metalu a war metalu. Tím, že naši hudbu neomezujeme na konkrétní žánr, jsme se možná ještě více přiblížili podstatě počátků extrémního metalu - době, kdy bylo důležitější hrát energickou hudbu než hledat ty správné marketingové značky. Podívejte se - opět - na Hellhammer nebo rané Sodom, Morbid, Master's Hammer, Bathory, Sarcófago a podobně. I když znějí velmi odlišně, všichni mají neuvěřitelnou, primitivní energii plus temnou, morbidní auru. Přesto je v chaosu, který pojali, určitá lehkost. Dnes nedokážu jmenovat jednu konkrétní kapelu, která nás nejvíce ovlivnila, ale určitě nás inspirují ty základní aspekty prvních vln extrémního metalu.

Pokud jde o druhou část otázky, nemáme žádný dlouhodobý cíl. Myslím, že se budeme snažit najít dobrou rovnováhu mezi živým hraním a prací na novém materiálu. Určitě existují pódia, na která bychom se rádi dostali, ale přesto mám pocit, že menší, stinná místa našemu stylu hudby sedí lépe. Nemyslím si, že naše hudba je stvořená pro velká pódia, a to je naprosto v pořádku. Hrát před deseti maniaky v hnijící garáži může být pecka. Samozřejmě by bylo taky super sdílet pódium s nějakou větší kapelou, kterou máme všichni rádi, ale není to náš největší sen a rozhodně bychom neplatili za to, abychom dostali slot jako support. Ano, to se stává a nemá to nic společného s metalem.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

J.S: Většina z nás navštěvuje koncerty pravidelně. Když se nám kapela líbí, zajdeme i na merch, protože máme rádi fyzické vydání. A samozřejmě i trička (kdo ne?).

Propagační práce Gravehammeru se skládá z několika složek. Naše vydavatelství se starají o propagaci svých desek. Kromě toho děláme propagaci i sami, a to pomocí sociálních médií a rozjížděním propagace ústně. Důležitou součástí je také účast na koncertech a oslovování dalších fanoušků.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GRAVEHAMMER ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

MB: Vývoj v posledních deseti letech je požehnáním i prokletím. Jelikož se stalo poměrně snadné nahrát si hudbu na vlastní pěst a vydat ji, každý měsíc nebo dokonce týden se objevuje obrovská záplava nových demosnímků - přesto se mezi spoustou braků objevuje i mnoho dobrých. Ale i když my (to se týká jak Gravehammeru, tak Skardusu, kapely, ve které hrajeme společně s J. S.) dáváme svou hudbu na bandcamp, youtube a podobně, pořád vidíme, že si spousta lidí kupuje naše věci - jak na internetu, tak na našich koncertech. Přesto si myslím, že se doba pozornosti lidí, kteří poslouchají hudbu výhradně prostřednictvím streamingu, drasticky zkrátila, protože tímto způsobem lze hudbu konzumovat všude a pořád. Pro mnoho lidí se tak hudba stala pouhým šumem na pozadí, který je třeba co nejrychleji vyměnit a přeskočit. To samozřejmě vede k problému, že kompletní alba nebo dema nejsou doceněna tak, jak by měla. Ale na druhou stranu mám pocit, že lidé, kteří spíše žijí a podporují underground, si stále kupují alba a merchandise kapel, aby je podpořili (a také podporují kapely na zmíněných stránkách, jako je facebook atd.), a tím takříkajíc udržují plamen.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

J.S: Životní styl je silné slovo. Na druhou stranu metal obecně zabírá většinu mého volného času. Patří sem zkoušení s mými dvěma kapelami (tou druhou je Skardus), návštěvy koncertů a poslech desek.

Protože tato odpověď není příliš vzrušující, možná bych tvou otázku trochu přeformuloval na "Co máš na death metalu nejraději?". Osobně mám rád kapely, které zachycují zlověstnou atmosféru a nehrají jen "kamarádský death metal". Desky, které ve mně vyvolávají podobný pocit jako při návštěvě starých kostelů a sklepení nebo při pohledu na středověké dřevořezby. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör... chápete.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GRAVEHAMMER v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě?

T.W.: Ano, máme rozjednané nějaké koncerty, většinou v Německu. V březnu vyrazíme na cestu s našimi přáteli Hallucinate a zahrajeme v Mülheimu (22.3.) a Göttingenu (23.3.). Mrkněte na ně, loni vydali svůj debut, neuvěřitelně atmosférické a přitom oldschoolové deathmetalové album. V dubnu zahrajeme v Lübecku (27.4.) uvnitř podivné lodi.

Nejzajímavější pro vás a vaše čtenáře a určitě jedním z vrcholů pro nás bude festival "United in Brutality". V sobotu (21.9.) vyrazíme na jejich pódium v Jablonci nad Nisou v České republice. Všechna další oznámení najdete na naší facebookové stránce: https://www.facebook.com/Gravehammer.

V současné době dáváme přednost víkendovkám o 2-3 termínech, protože jsou jednodušší na organizaci. Ale kdo ví.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bones to Harvest“ zase narvat do hlavy!

J.S.: Děkujeme za uvedení Gravehammer ve vašem zinu a také za milá slova! Doufáme, že se s mnohými z vás uvidíme, až budeme v září hrát na "United in Brutality".

pondělí 11. března 2024

Recenze/review - HOUWITSER - Sentinel Beast (2024)


HOUWITSER - Sentinel Beast
CD 2024, Vidar Records

for english please scroll down

Měl jsem chvílemi pocit, že bolest ustupuje. Jen vzdáleně tepala. Vracela se ve vlnách, nejvíce uprostřed noci, když jsem se pokoušel spát. Díval jsem se do tmy a neustále dokola si přehrával v hlavě, jak mě jednoho krásného dne přepadli a pobodali. Málem jsem zemřel. Jenže se tak nestalo. Občas zahlédnu ve stínu záblesk nože, někdy si myslím, že mě někdo sleduje. Staré rány byly znovu otevřeny. Vrátili se i holandští HOUWITSER. Kapela, která je brutální jako život samotný.

Nové album je hodně surovou záležitostí, která utíká převážně v tradičních, klasických rytmech. Mám to takhle stejně nejraději. Riffy jsou sice syrové a ostré jako čerstvě nabroušený skalpel a bicí vám vystřelí mozek z hlavy, ale nezapomíná se i na temnou a krvavou atmosféru. Tyhle rány se jen tak nezahojí. 


Je to dlouhých čtrnáct let, kdy kapela přišla se svojí předchozí deskou. Letos se potom jedná o návrat ve velkém stylu. Pokud máte rádi americkou smrtící školu a její nizozemskou odrůdu, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci shnilého masa. Vše se odehrává mezi podobnými mantinely, které kdysi nastavily kapely jako SINISTER (éra "Hate"), DISAVOWED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, DEEDS OF FLESH, SUPREME PAIN, CENTURIAN, SUPREME PAIN. Samozřejmě, skladby jsou náležitě ušpiněné zkaženou krví a vlastním rukopisem této holandské legendy. Zajímavé je, že pánové sice nijak netrpí nadprodukcí, alb mají vydáno na tak dlouhou dobu existence opravdu málo, ale přiznám se, že každou desku jsem vždy poslouchal velmi dlouho a rád jsem se k nim vracel. Nové album "Sentinel Beast" má už teď čestné místo ve své sbírce. Je to zkrátka nářez jako za starých dobrých časů. Nenajdete zde nic umělého. HOUTWITSER věřím každou notu, každý tón. Nevím, jestli vás někdy přepadli, ale když si rvu album pod tlakem do hlavy, často na svůj ošklivý zážitek vzpomínám. Stejně jako hudba bylo vše velmi drsné a bolestivé. Přesně takhle se má dle mého hrát tenhle styl. Mám chuť vyrazit ven a zbourat nejbližší zeď. Je to tak, novinka v sobě obsahuje velké množství třaskavých směsí, adrenalinu, síly a černé energie. Měl jsem chvílemi pocit, že bolest ustupuje. Jen vzdáleně tepala. Vracela se ve vlnách, nejvíce uprostřed noci, když jsem se pokoušel spát. Díval jsem se do tmy a neustále dokola si přehrával v hlavě, jak mě jednoho krásného dne přepadli a pobodali. Zničující, syrový brutální death metal, u kterého se vám otevřou staré rány! Masakr v temnotě!


Asphyx says:

I felt at times that the pain was subsiding. It was just distantly throbbing. It came back in waves, most notably in the middle of the night when I tried to sleep. I stared into the darkness, replaying over and over in my head how I'd been mugged and stabbed one fine day. I almost died. But I didn't. Sometimes I see the flash of a knife in the shadows, sometimes I think I'm being followed. Old wounds have been reopened. The Dutch HOUWITSER is back. A band as brutal as life itself.

The new album is a very raw affair that runs mostly in traditional, classic rhythms. I like it that way best anyway. While the riffs are raw and sharp as a freshly sharpened scalpel and the drums will blow your brains out, the dark and bloody atmosphere is not forgotten. These wounds don't heal easily.


It's been a long fourteen years since the band came out with their previous album. This year, then, it's a return in style. If you like the American death school and its Dutch variety, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotten meat. Everything takes place between similar boundaries once set by bands like SINISTER (the "Hate" era), DISAVOWED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, DEEDS OF FLESH, SUPREME PAIN, CENTURIAN. Of course, the tracks are duly stained with the wicked blood and the Dutch legend's own handwriting. Interestingly, the gentlemen don't suffer from overproduction, they have released very few albums for such a long time of existence, but I admit that I always listened to each album for a very long time and I liked to come back to them. The new album "Sentinel Beast" already has pride of place in my collection. It's just a blast like the good old days. You won't find anything artificial here. HOUTWITSER I believe every note, every note. I don't know if you've ever been mugged, but when I rip an album under pressure in my head, I often think back to my nasty experience. Like the music, it was all very harsh and painful. This is exactly how I think this style should be played. It makes me want to go out and knock down the nearest wall. That's right, the novelty contains a lot of shattering mixtures, adrenaline, power and black energy. At times I felt the pain recede. It was just distantly throbbing. It came back in waves, mostly in the middle of the night when I tried to sleep. I stared into the darkness and replayed over and over in my head how I had been mugged and stabbed one fine day. Devastating, raw brutal death metal that will open old wounds! Massacre in the dark!


Tracklist:
01. Burning Dogma 
02. Sentinel Beast 
03. Warmonger 
04. King Of Madness 
05. Dismal Depravity 
06. Ruin Of Man 
07. Onwards To Battle 
08. Echoes Of Anguish 
09. Paradise Falls 
10. Dehumanised



Recenze/review - DAMNATION - Fátum (2024)


DAMNATION - Fátum
CD 2024, Pest Records

for english please scroll down

Když jsem otevřel tuhle hrobku poprvé, nevěděl jsem, co čekat. Stála v rohu hřbitova a nikdo ji nenavštěvoval dlouhá léta. Měla nad vchodem nápis DAMNATION a uvnitř ležely rakve pohřbené někdy v devadesátých let minulého století. Vstoupil jsem dovnitř, poslechl si několikrát nové album "Fátum" a ihned jsem věděl, že jsem zde správně. Vedle rakví hořel věčný plamen a stačilo několik prvních tónů a mrtvoly se probudily. Vrátily se na náš svět, ze záhrobí, aby v něm šířily zlo a nenávist. A udělaly to pomocí téhle desky. 

Stále mě baví přehrabovat se ve starých kostech, pořád mám chuť objevovat nové kapely. Pokaždé si sednu a nechám na sebe jejich hudbu působit. Potom uvidím, jestli o ní napíšu, nebo se v duchu omluvím a jdu dál. DAMNATION mě přesvědčili, jsou z Maďarska a jejich hudba je stará jako death metal samotný. Je opředená pavučinami a když budete poslouchat pozorně, ztuhne vám krev v žilách. 


Jedná se o debutové album kapely a měl bych být trošku shovívavý, ale nemusím. Po zvukové stránce je vše v nejlepším pořádku (Árpád Szenti recording, mixing and mastering). Líbí se mi i stylový obal. Hlavní je ale hudba a ta je zde velmi syrová, zničující. Praskají u ní staré kosti a děje se tak v podobných rymtech jako u kapel typu INCANTATION, MORBID ANGEL, GOREFEST, DECAPITATED, DEICIDE. Pánové odvedli skvělý výkon. Není divu, jedná se o zkušené muzikanty, o staré protřelé psy, kteří moc dobře vědí, jak se nám dostat pod kůži. Působili ve smečkách jako MORBID CARNAGE, GORT, NEEDLESS. To by samo o sobě ještě nebylo zárukou kvality. Jenže je, mezi muzikanty totiž funguje pověstná chemie a vy si tak můžete vychutnat velmi dobrou porci morbidních ozvěn ze záhrobí. Skladby připomínají kusy zahnívajícího masa, které vám kapela hodí přímo do obličeje. Jasně, nikdo zde neobjevuje nic nového, netvoří se zde dějiny v metalu, ale to ani není účelem. Novinka "Fátum" je ale nejen velmi dobrým řemeslem. Deska má v sobě i něco navíc, kus temnoty, opravdovosti, které dělají s obyčejných nahrávek ty výborné. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Přidávám postupně hlasitost, kývám se do rytmu a podvědomě vím, že nastal čas na exhumaci. Vyneseme rakve na světlo a ony shoří na popel. Zůstane po nich jenom kov smrti, který bude znít hřbitovem, jako mementum starých časů. Mám to takhle rád a tak mi nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Shoříte v pekle! Temný, ryzí, jedovatý death metal, u kterého vám pukne lebka tlakem! Katakomby byly otevřeny! Bestie se probudila!


Asphyx says:

When I first opened this tomb, I didn't know what to expect. It stood in the corner of the cemetery and hadn't been visited in years. It had a DAMNATION sign above the entrance and inside were coffins buried sometime in the 1990s. I walked in, listened to the new album "Fatum" a few times and immediately knew I was in the right place. An eternal flame burned next to the coffins and all it took was the first few notes to wake the corpses. They have returned to our world, from beyond the grave, to spread evil and hatred. And they did it with this record. 

I still enjoy digging through old bones, I still want to discover new bands. Every time I sit down and let their music affect me. Then I'll see if I'll write about it, or make a mental apology and move on. DAMNATION convinced me, they are from Hungary and their music is as old as death metal itself. It's shrouded in cobwebs and if you listen carefully, your blood will stiffen in your veins.


This is the band's debut album and I should be a bit reticent, but I don't have to be. Sound-wise, everything is in the best order (Árpád Szenti recording, mixing and mastering). I also like the stylish cover. But the main thing is the music and it is very raw and devastating here. It cracks old bones and it happens in similar rhythms as bands like INCANTATION, MORBID ANGEL, GOREFEST, DECAPITATED, DEICIDE. The gentlemen did a great job. No wonder, these are experienced musicians, old dogs who know very well how to get under our skin. They worked in packs like MORBID CARNAGE, GORT, NEEDLESS. That in itself would not be a guarantee of quality. But it is, because there is a chemistry between the musicians and you can enjoy a very good portion of morbid echoes from beyond the grave. The songs resemble pieces of rotting meat that the band throws right in your face. Sure, no one is discovering anything new here, no history is being made in metal, but that's not the point either. But the new album "Fátum" is not only a very good craft. The record has something extra, a piece of darkness, a realness that make ordinary records the great ones. I'll sign it with my own blood. I gradually turn up the volume, swaying to the rhythm and subconsciously I know that it's time for exhumation. We'll bring the coffins out into the light and they'll burn to ashes. All that will be left is the metal of death that will ring through the cemetery, a memento of the old days. I like it that way and so I have no choice but to recommend the album to you. You will burn in hell! Dark, pure, poisonous death metal that will make your skull crack from the pressure! The catacombs have been opened! The beast has awakened!


Tracklist:
01. Belső Kapuk A Világűrbe 
02. Halandó Mindenség 
03. Lennvilág 
04. Múlás 
05. Antiverzum 
06. Holocén Alkony 
07. A Paraziták Vándorlása 
08. Rejtőzködő Fajok A Kvantumok Birodalmában 
09. Zsigerlét 
10. Az Idő Áramlatai



neděle 10. března 2024

A few questions - interview with sludge death grind band from Australia - RESIN TOMB.


A few questions - interview with sludge death grind band from Australia - RESIN TOMB.

Answered By Matthew Budge (Vocalist)

Recenze/review - RESIN TOMB - Cerebral Purgatory (2024):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Resin Tomb was founded in 2019, we started as a 3 piece, became a 4 piece by the time we wrote the "Unconsecrated // Ascendancy” 2-Track, and have now been a 5 piece since the writing of ‘Cerebral Purgatory’. We play DIssonant-Death Metal, that's heavily influenced by Blackened Grind.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We are very fortunate to have Brendan Auld (Pip) from Black Blood Audio as our guitarist/songwriter/producer. At the time of writing Cerebral Purgatory, Pip was still operation Black Blood Audio from the studio he built under his house. Pips a mad man, he would stay up writing demos until all hours of the night, sending us through mixes at 3am in the morning. He wrote all the demos in around 2 weeks, and then as a unit we fine tuned them for awhile, then recorded. Everything was recorded in house by Pip at Black Blood Audio (except for drum tracking, it was still recorded by Brendan, but at Qsound Audio Services at the Gold Coast). He then took care of all the mixing, and we sent it off to be mastered by Arthur Rizk.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Vinyl: 200 Copies (2 Variants)

CD: 300 Copies

Tape: 100 Copies

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Budge - Vocalist) wrote all the lyrics for this album. Every song is a short story about a horrible death or equally shit existence. The futility of existence can be brutal. I've always found real life much more terrifying than an exaggerated Hollywood concept. Life is disposable and that is absolutely terrifying.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by a dude called Necro Frost. He's an Indonesian artist, check him out on Instagram. As for the Bandcamp, that's all taken care of by our Bassist - Mitch Long, he works in design so it's very handy having him on board.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Transcending Obscurity hit up Pip about releasing a Snorlax record via them, and he already had a label for that project, so he sent Kunal the demos for the Cerebral Purgatory and he was keen immediately, so we actually didn't shop it around, we already really liked Transcending as a label so when he was on board we ran with it.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

It varies from each member, but some notable band favourites are; Artificial Brain, Gorguts, Ulcerate, Hexis, Disentomb, Wiegedood, Dragged Into Sunlight, Wake, Primitive Man, Whorls, Teeth, Faceless Burial and Dead Congregation.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, only Transcending Obscurity.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

It’s hard to say, if I had to guess I'd say maybe like 30ish gigs as Resin Tomb. Festivals are nice for an interstate gig as they tend to have a larger audience to try and convert, but we also love a good intimate club show in your hometown.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We would love to do some touring in the near future. It's difficult to predict, we are all between 33/34, so we are at the stage in our lives where we are buying houses, having kids and getting married. Resin Tomb is a huge passion for us all, but the stars have to align pretty nicely for us all to have time to do anything big together.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We are pretty responsive on both Instagram and Facebook Messenger (more so Instagram) and we can be contacted via email at resintombdeath@gmail.com.

Thanx for the interview.

Thanks!



---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 9. března 2024

Interview - ACRID DEATH - Rotten, swelling echoes from the most putrid death metal catacombs!


Interview with death metal band from Germany - ACRID DEATH.

Answered Volker, Thomas and Tobi, thank you!

Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Ave ACRID DEATH! I haven’t found any interview in the Czech language with you, yet. So please, first introduce the band to our readers who don’t know you. You could start from the early beginnings and describe the whole ACRID DEATH history.

Hi man, this is Volker from Acrid Death! Glad to answer your questions!

So, there's not that much to tell yet actually, as we're a pretty new band! The members all have been making underground metal for decades, but we as a band only really started when the pandemic was over, I think spring 2022-ish.

Thomas, Tobias and I played at Driven by Entropy already and when Thomas said „man, I wanna do some old-school shit, like real nasty HM-2 stuff“ I said „sure, let's go!“ and went to work, writing some riffs, finding a sound and putting together the first couple songs. Then we started looking for a band and of course asked Tobi first who immediately said yes and brought along his All Its Grace buddy Christian. I then asked my buddy Philipp from Synchronic to play drums and here we are!


I’m just listening to your new record „Abominable Presence of Blight“ and I feel like as if I am closed in some tomb together with DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, SORCERY, INTERMENT, CENTINEX. The record has a great Swedish sound. Where did you record it and how satisfied you are with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound?

Yeah, that's exactly what we were going for! Entrails, man, The Tomb Awaits is such a great album, love it! So yeah, it sounds exactly as we want it, recorded and mixed by Emil Cezanne of Nighttime Productions, who had just finished working on the latest All Its Grace record, and mastered by Brad Boatright of Audiosiege who has worked with amazing bands like Nails, Gatecreeper, Obituary and many more.

How was the new material for album „Abominable Presence of Blight“ created? How exactly ACRID DEATH writes the music?

Usually it starts with me recording some parts at home, sometimes whole songs. Then I bring that stuff to the rehearsal sessions with the guys and we start tweaking it, re-arranging, adding parts, removing parts etc., and when the general structure is set Tobi starts writing vocals.


„Abominable Presence of Blight“ has dark and morbid cover art. Who is an author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly illustrates?

I’m going to hand this one over to Thomas as he did pretty much all the work there, so Thomas, there you go:

The cover was created by an artist called Denis Cardan, who I got from Vladyslav from All4Bands. It was important to me that the cover wasn't just a cover, but a part of the album in itself. I'm afraid that people have unfortunately lost sight of that nowadays. The idea came from Denis, based on my specifications. At first I simply said: "Suffering people, wasted country!". With these words, I was handed the record Fathomless Mastery by Bloodbath in 2009, which is still my undisputed favorite record in death metal today.

In principle, the idea behind it is simple. We as humanity are (once again) in the process of opening the door to hell, be it through man-made climate change, recurring nationalism, brutal wars of aggression, unbelievably stupid populism, hatred, exploitation and oppression, etc., to name just a few things. All of this is represented by the beast, which comes out of this burning gate with its helpers. So these aspects are also mirrored in the album title „Abominable Presence Of Blight“

Of course our record will contribute to the destruction of the world...okay, just kidding.


Could you reveal us who is an author of the lyrics and what is their background? Where did you take inspiration for certain topics?

This one is for our vocalist, so there you go Tobi:

First of all, I am always happy when someone shows interest and asks about the lyrics. It doesn’t happen that often.

I write all of them and for most songs, I tried kind of a dual approach. I have a general topic I want to write about, which then needs to be “packaged” into something fitting for Death Metal songs and has an eerie or even threatening atmosphere. Like “Huntsmen” being about the hubris of parts of the human species, but is told by describing being hunted and devoured by something nasty like a giant spider.

Inspirations and topics can be very different. So, to give a few examples: On one hand there’s books like “House of Leaves” (Danielewski) which I just love in general or “Ship of Theseus” (Dorst, Abrams) that found its way into our song “Heave”. The song itself is about losing your directions in life and being horrified because your are being overwhelmed.

I also love video games and for example the title for “Dreg Heap” came from an area in Dark Souls III.

Then on the other hand there are songs about more specific topics. “Presence” is about a psychiatric phenomenon called fugue state and “Shadows” deals with changing mental states while facing a looming threat of complete psychological breakdowns. “Negative Space” tries to explore existential dread by using the vast emptiness and unknown horrors of space as a symbol.

And while I think it is inevitable to also have personal issues and experiences find their way into stuff you write, I mostly try to keep it a bit more vague in order to leave space for the individual interpretations of everyone who is interested to spend time and try to read and understand the lyrics.

Well, and of course I love reading the lyrics of other bands to get inspired. The list here would be endless and contain bands from Pig Destroyer to Radiohead and many things in between.


The new album was released by Rising Nemesis Records. This label has a very good name in the underground scene and does a very good job. However, didn't you want to release a record in some bigger label? Did you ask some other label? How you are actually satisfied with Rising Nemesis Records?

Nasar, who runs Rising Nemesis, is a buddy of Thomas, so he was the first guy we asked if he wanted to release the record and he said yes, so here we are! It's exactly the kind of label we need, small and agile, giving us the freedom to do our thing without any pressure, that's how we like it! I would subscribe to that (note from the interviewer).

You play typical, classical Swedish old school death metal. You have never changed the direction, you are let's say „orthodox“. Personally, this is one reason why I like your music so much. But, didn’t you think about try to play something different, somehow to make the ACRID DEATH music more unusual?

The whole idea behind Acrid Death was to do this exact thing. We all have other bands that make other, more modern kinds of music, but AD gives us the opportunity to go old-school, which is exactly what we wanted to do here.

It is obvious that you as a band are still working on yourself. How often do you rehearsal together? Are you a "hard-working" band, which practices regularly or are you more „punk“ in the rehearsal task?

Kinda in between. We're all experienced musicians so we don't need to rehearse every week, and we also all have full-time jobs and some of us have families so we have to be careful with our time, but usually we manage to do at least two sessions a month, sometimes more sometimes less.


Do you have some goal, which you would like to achieve? Someone wants to release an album with a large label; other wants to play on one stage with some famous band. What about you?

Life goal right now: Play PartySan in Germany or even better Brutal Assault in Czechia!

Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time?

Carnation – Cursed Mortality

Awseome HM-2 death metal, kinda like us but way better

Une Misère – Damned

Ultra-angry metalcore from Iceland, those guys were my discovery 2019 when I stumbled across them at Summer Breeze, and now they have a new EP out that's just absolutely insane!

Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic?

When we went to Prague for Thomas‘ 40th birthday in 2020, right before COVID, I went to Metal Bar Error and learned about Root, this ultra-nasty czech black metal band, Zjevení is still my go to song when I’m REALLY drunk!

We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the Swedish death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

So there's the obvious thing, the sound. That nasty HM-2 guitar tone is definitely a signature thing here. But it's also the fact that this type of death metal owes more to punk and hardcore than American death metal does, it's groovier, not as technical and amelodic and goes really well with beer. For me.

Stockholm style is more fun than „normal“ death metal, even though I absolutely adore stuff like Cannibal Corpse, Cryptopsy etc.

What ACRID DEATH is planning for the next few months?

Playing as many shows as we can, release some live videos and start writing the next record!

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Thank you for having us!


Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Rozhovor - ACRID DEATH - Hnilobné, mokvající ozvěny z těch nejhnisavějších death metalových katakomb!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - ACRID DEATH.

Odpovídali Volker, Thomas a Tobi, děkujeme!

Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Ave ACRID DEATH! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií ACRID DEATH.

Ahoj, tady Volker z Acrid Death! Rád odpovím na tvé otázky!

Vlastně toho zatím není moc co říct, protože jsme docela nová kapela! Všichni členové dělají undergroundový metal už desítky let, ale my jako kapela jsme vlastně začali až po skončení pandemie, myslím, že na jaře 2022-asi.

Thomas, Tobias a já jsme hráli už v Driven by Entropy, a když Thomas řekl: "Člověče, já chci dělat nějaký oldschoolový sračky, jako pořádně hnusný HM-2 věci", řekl jsem: "Jasně, jdeme na to!" a dal jsem se do práce, napsal pár riffů, našel zvuk a dal dohromady prvních pár písní. Pak jsme začali hledat kapelu a samozřejmě jsme se nejdřív zeptali Tobiho, který okamžitě souhlasil a přivedl s sebou svého kámoše Christiana z All Its Grace. Pak jsem požádal svého kamaráda Philippa ze Synchronic, aby hrál na bicí, a jsme tady!


Právě poslouchám vaši novinku „Abominable Presence of Blight“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, SORCERY, INTERMENT, CENTINEX. Deska má skvělý švédský sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?

Jo, přesně o to nám šlo! Entrails, chlape, The Tomb Awaits je tak skvělé album, miluju ho! Takže jo, zní to přesně tak, jak jsme chtěli, nahrál a smíchal to Emil Cezanne z Nighttime Productions, který právě dokončil práci na poslední desce All Its Grace, a masteroval to Brad Boatright z Audiosiege, který pracoval s úžasnými kapelami jako Nails, Gatecreeper, Obituary a mnoha dalšími.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Abominable Presence of Blight“? Jak vlastně tvoří/skládají ACRID DEATH?

Obvykle to začíná tím, že si doma nahraji některé části, někdy i celé písně. Pak je přinesu na zkoušku s klukama a začneme je upravovat, "přearanžovávat", přidávat části, ubírat části atd., a když je celková struktura ustálená, Tobi začne psát vokály.


„Abominable Presence of Blight“ má temný morbidní obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?

Tuhle otázku předám Thomasovi, protože on odvedl téměř veškerou práci, takže Thomasi, tady to máš:

Obal vytvořil umělec jménem Denis Cardan, kterého jsem získal od Vladyslava z All4Bands. Bylo pro mě důležité, aby obal nebyl jen obalem, ale součástí alba jako takového. Obávám se, že v dnešní době to lidé bohužel přestali vnímat. S nápadem přišel Denis na základě mého zadání. Nejdřív jsem prostě řekl: "Trpící lidé, zmařená země!". S těmito slovy jsem v roce 2009 dostal do ruky desku Fathomless Mastery od Bloodbath, která je dodnes mou nesporně nejoblíbenější deathmetalovou nahrávkou.

Myšlenka, která za ní stojí, je v zásadě jednoduchá. My jako lidstvo jsme (opět) v procesu otevírání dveří do pekla, ať už jde o člověkem způsobené klimatické změny, opakující se nacionalismus, brutální agresivní války, neuvěřitelně hloupý populismus, nenávist, vykořisťování a útlak atd., abychom jmenovali jen některé věci. To vše představuje šelma, která z této hořící brány vychází se svými pomocníky. Tyto aspekty se tedy zrcadlí i v názvu alba "Abominable Presence Of Blight" (Ohavná přítomnost zkázy).

Naše deska samozřejmě přispěje ke zničení světa... Dobře, dělám si legraci.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Tenhle je pro našeho zpěváka, takže tady máš Tobiho:

Především mě vždycky potěší, když někdo projeví zájem a zeptá se na text. Nestává se to tak často.

Píšu je všechny a u většiny písniček jsem zkusil takový dvojí přístup. Mám nějaké obecné téma, o kterém chci psát, a to je pak potřeba "zabalit" do něčeho, co se hodí do death metalových písní a má děsivou nebo dokonce hrozivou atmosféru. Třeba "Huntsmen" je o pýše části lidského druhu, ale je vyprávěná popisem toho, jak je lovena a požírána něčím odporným, třeba obřím pavoukem.

Inspirace a témata mohou být velmi odlišná. Takže uvedu několik příkladů: Na jedné straně jsou tu knihy jako "Dům z listí" (Danielewski), kterou prostě obecně miluju, nebo "Theseova loď" (Dorst, Abrams), která si našla cestu do naší písně "Heave". Samotná píseň je o tom, že v životě ztrácíte orientaci a jste zděšeni, protože vás někdo zahlcuje.

Také miluji videohry a například název pro "Dreg Heap" pochází z jedné oblasti ve hře Dark Souls III.

Na druhou stranu existují písně o konkrétnějších tématech. "Presence" je o psychiatrickém fenoménu zvaném fuga a "Shadows" pojednává o měnících se duševních stavech, zatímco čelíme hrozícímu nebezpečí úplného psychického zhroucení. "Negative Space" se pokouší zkoumat existenciální hrůzu tím, že jako symbol používá obrovskou prázdnotu a neznámé hrůzy vesmíru.

A i když si myslím, že je nevyhnutelné, aby si do věcí, které člověk píše, našly cestu i osobní problémy a zkušenosti, většinou se je snažím držet trochu vágněji, abych ponechal prostor pro individuální interpretaci každého, kdo má zájem věnovat čas a pokusit se texty číst a pochopit.

No a samozřejmě si rád čtu texty jiných kapel, abych se inspiroval. Seznam by zde byl nekonečný a obsahoval by kapely od Pig Destroyer po Radiohead a mnoho věcí mezi tím.


Novinka vyšla na CD u Rising Nemesis Records. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci, ale nelákalo vás vydat album u nějaké větší firmy? Oslovili jste nějaké? Jak jste vlastně spokojeni s Rising Nemesis Records?

Nasar, který vede Rising Nemesis, je Thomasův kamarád, takže to byl první člověk, kterého jsme se zeptali, jestli chce desku vydat, a on souhlasil, takže jsme tady! Je to přesně ten typ labelu, který potřebujeme, malý a agilní, dává nám svobodu dělat naše věci bez jakéhokoli tlaku, tak to máme rádi! Pod to bych se podepsal (poznámka autora rozhovoru).

Hrajete typický, klasický starý švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo vás někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu ACRID DEATH S ozvláštnit?

Celá myšlenka kapely Acrid Death spočívala přesně v tomhle. Všichni máme jiné kapely, které dělají jiné, modernější druhy hudby, ale AD nám dává možnost jít do staré školy, což je přesně to, co jsme chtěli udělat.

Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně ACRID DEATH zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází, nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?

Něco mezi tím. Všichni jsme zkušení muzikanti, takže nemusíme zkoušet každý týden, a také máme všichni práci na plný úvazek a někteří z nás mají rodiny, takže si musíme dávat pozor na čas, ale většinou se nám podaří udělat alespoň dvě sezení měsíčně, někdy více, někdy méně.


Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se slavnou kapelu.

Životní cíl právě teď: Hrát na PartySan v Německu nebo ještě lépe Brutal Assault v Česku!

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Carnation - Cursed Mortality

Úžasný HM-2 death metal, něco jako my, ale mnohem lepší.

Une Misère - Damned

Ultra-angry metalcore z Islandu, tihle kluci byli mým objevem roku 2019, když jsem na ně narazil na Summer Breeze, a teď mají venku nové EP, které je naprosto šílené!

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Když jsme jeli do Prahy na Thomasovy 40. narozeniny v roce 2020, těsně před COVIDem, zašel jsem do Metal Baru Error a dozvěděl se o Root, téhle ultra odporné české black metalové kapele, Zjevení je dodnes moje písnička, když jsem OPRAVDU opilý!

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Takže to je zřejmá věc, zvuk. Ten hnusný kytarový tón HM-2 je tady rozhodně charakteristický. Ale taky je to tím, že tenhle typ death metalu vděčí víc punku a hardcoru než americký death metal, je groovovější, ne tak technický a a melodický a hodí se k pivu. Pro mě.

Stockholmský styl je zábavnější než "normální" death metal, i když naprosto zbožňuju věci jako Cannibal Corpse, Cryptopsy atd.

Co chystají ACRID DEATH v nejbližších měsících?

Odehrajeme co nejvíce koncertů, vydáme nějaká živá videa a začneme psát další desku!

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Děkujeme, že jste nás oslovili!


Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

pátek 8. března 2024

Recenze/review - SVITOGOR - The Howling Void (2024)


SVITOGOR - The Howling Void
CD 2024, InsArt Records

for english please scroll down

Říká se, že svědomí vás vždycky nakonec dostihne. Nemyslím si to. Čím jsem starší, tím víc vidím kolem sebe lidí, kteří jej vůbec nemají. Možná jsem citlivější na projevy zla, ale pokaždé, když jdu kolem kostela, ztrácím víru v náš druh. Někteří jsou jen prázdné nádoby bez názoru, jsou ovcemi pochodujícími na porážku. Můžeš udělat jakýkoliv hnusný čin, ale když odříkáš několik Otčenášů, dostaneš odpuštění. Jak jednoduché. Oběti mezitím umírají utrápení neskutečnou bolestí. Raději se vracím k přírodě a hudbě, která mě dokáže oslovit, zaujmout. SVITOGOR jsem dosud neznal. Jenže stačilo několik prvních poslechů a rozhodl jsem se, že by bylo dobré se s vámi podělit o pár svých dojmů.

A to i přesto, že epický black metal nebývá zrovna častým hostem v mém přehrávači. Přesvědčila mě naléhavost, způsob, jakým Dalibor Franjkić (Insanus) přistupuje k hudbě jako takové. Kapela je projektem jednoho muže, který je podepsán pod vším. Insanus je zkušený muzikant, který má za sebou velké množství skvělé práce (BLACK CULT, CZAAR, HIBERNUM, ZVIJER). Nezbývalo mi nic jiného, než si nasadit sluchátka a opustit civilizaci. Uprostřed zmrzlých lesů vynikla debutová deska "The Howling Void" nejvíce. 


Sledoval jsem stromy, jak se pomalu ukládají ke spánku. Měl jsem pocit, že šeptají. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a cesta mě zavedla na staré pohřebiště. Bývaly tu kdysi domy, které za jedné z válek, které přešly přes naše území, byly srovnány se zemí. Do mozku se mi otiskl nářek. Nevím proč, možná ve mě hudba probudila jinou dimenzi. Je to neklidné, avantgardní album, neortodoxní. Má dobrý zvuk i obal. Ale hlavně je napsáno originálním způsobem. Je jako bolest trpících, je jako pomalá smrt, u které se postupně rozpadnete v prach. V některých momentech je album až "nepříjemné", nebál bych se napsat až divné. Zrovna tyto pasáže si ale nejvíc pamatuji. Nebude to asi hudba pro každého, je nutný soustředěný poslech, spousta času a nejlépe i absolutní tma, ale když vydržíte prvotní setkání, budete odměněni vskutku neotřelým zážitkem. Napříč celým albem se potom vznáší určitý druh melancholie a neklidu. Žijeme v divném, pokřiveném světě a SVITOGOR vám nastaví zrcadlo. Alespoň tak jsem nahrávku vnímal já. Určitě znáte pohřební zpěvy starých národů. Připadá mi, že na ně v určitém směru Insanus navazuje. Pochází z Chorvatska, které je známé v hudbě svojí melodičností. Troufám si tvrdit, že se promítla i do jeho tvorby. Alespoň v případě "The Howling Void" to tak vnímám. Pokud vás někdy štve čilý ruch v ulicích, působí na vás stres, mohu vám tuhle desku jenom doporučit. Zklidní a rozdrásá vás zároveň, přivede na jiné myšlenky. Ohlodá vaše svědomí až na kost. Misantropický, antihumánní, epický black metal po okraj narvaný neklidem! Strhněte všechny modly a nechte se pohltit pradávnou temnotou!


Asphyx says:

They say your conscience always catches up with you eventually. I don't think so. The older I get, the more I see people around me who don't have one. Maybe I'm more sensitive to evil, but every time I walk past a church, I lose faith in our species. Some are just empty vessels with no opinion, sheep marching to the slaughter. You can do any ugly act, but if you say a few Our Fathers, you will be forgiven. How simple. Meanwhile, the victims are dying in excruciating pain. I prefer to return to nature and music, which can reach me, captivate me. I've never known SVITOGOR before. But after a few first listens, I decided it would be a good idea to share some of my impressions.

And this despite the fact that epic black metal is not a frequent guest in my player. What convinced me was the urgency, the way Dalibor Franjkić (Insanus) approaches music as such. The band is a one-man project that is signed under everything. Insanus is an experienced musician who has done a lot of great work (BLACK CULT, CZAAR, HIBERNUM, ZVIJER). I had no choice but to put on my headphones and leave civilization. Amidst the frozen forests, the debut album "The Howling Void" stood out the most.


I watched the trees as they slowly went to sleep. I felt like they were whispering. Fresh snow crunched under my feet and the path led me to an old burial ground. There used to be houses here that had been razed during one of the wars that had crossed our territory. A wail imprinted itself on my brain. I don't know why, maybe the music awakened another dimension in me. It's a restless, avant-garde album, unorthodox. It has a good sound and cover. But above all, it's written in an original way. It's like the pain of the suffering, it's like a slow death where you gradually crumble into dust. In some moments the album is even "unpleasant", I wouldn't be afraid to write weird. But these are the passages I remember the most. It's probably not going to be music for everyone, it requires concentrated listening, a lot of time and preferably absolute darkness, but if you can endure the initial encounter you will be rewarded with a truly novel experience. A kind of melancholy and restlessness hovers throughout the album. We live in a strange, distorted world and SVITOGOR holds up a mirror to you. At least that's how I perceived the record. I'm sure you're familiar with the funeral chants of ancient peoples. It seems to me that Insanus follows them in some ways. He comes from Croatia, which is known in music for its melodicism. I dare say that it is also reflected in his work. At least in the case of "The Howling Void" I feel that way. If you are ever annoyed by the hustle and bustle of the streets, the stress, I can only recommend this album to you. It will calm you down and tear you up at the same time, it will make you think different thoughts. It'll bite your conscience to the bone. Misanthropic, anti-human, epic black metal filled to the brim with unease! Tear down all your idols and let the ancient darkness consume you!


Tracklist:
01. Frequencies 
02. Delusion
03. Times
04. The Great Deceiver
05. Without the Sun
06. Spider Knows Its Craft
07. Ascending the Astral Nightmares
08. Before the Dawn
09. Deor
10. The Existence



TWITTER