DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemprogressive thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprogressive thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 16. října 2025

Recenze/review - CORONER - Dissonance Theory (2025)


CORONER - Dissonance Theory
CD 2025, Century Media Records

for english please scroll down

Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Tupý zástup lidí stále pochoduje na smrt. Thrash metal jsem kdysi začal poslouchat kvůli tomu, že jsem se chtěl vymanit, vystoupit z davu. Byla to rebelie, pochopitelná mladistvá touha po změně. Oblíbil jsem si tenkrát i kapelu CORONER ze Švýcarska. Dodnes si jednou za čas vytáhnu jejich alba a přehrávám je při mých soukromých seancích.

Svět se mezi tím spojil ve všemocnou síť a umíme se lépe zabíjet na dálku. Umělá inteligence je mnohdy chytřejší než někteří z nás. Poctivá muzika ale stále zůstává. Zrovna tahle smečka, na rozdíl od mnohých jiných, si stále zachovává status legendy, která nejen že má na svém kontě zásadní stylové nahrávky, ale i jejich nová tvorba má v sobě stále oheň a vášeň. Pánové jsou zpět a působí stejně jako kdysi. Jejich nezaměnitelný a originální rukopis je pořád patrný, posouvají se ale dál, dopředu, do dosud neprobádaných dimenzí. Novinka mě baví úplně stejně jako jejich dávné nahrávky. Návrat po 32 letech se vydařil na výbornou. 


Napíšu to rovnou, z některých pasáží mě doslova mrazí v kostech. CORONER nejen, že i letos objevují nová temná zákoutí, ale stále umí napsat skladby, ve kterých se potkává technika se syrovostí ve vzájemně (nebál bych se napsat) magickém poměru. Jednotlivé motivy na mě fungují, zadírají se mi postupně do podvědomí. Zůstávají tam, nutí mě přemýšlet nad jako vždy promyšlenými a propracovanými texty, nad pasážemi, které v sobě mají velké množství tlaku a energie. Líbí se mi, že pánové lehce experimentují, jsou progresivní, ale dělají to zajímavým a dobře poslouchatelným způsobem. Jejich přístup, talent a celkový dojem na mě působí velmi podobným způsobem, jako práce, kterou odvádějí mí oblíbení VOIVOD. Jen je zde ještě více patrná temnota a chlad. Toulám se tímhle podivným světem a roky, které mi příroda, bůh a nebo osud nadělili, ubývají. Jsem tak rád za podobná skvělá alba, jako je "Dissonance Theory". Už jenom ten zvuk (Jens Bogren - mixing, mastering), motiv na obalu (Stefan Thanneur) dávají jasně na vědomí, že alespoň pro mě, je novinka jasným kandidátem na jedno z nejlepších alb letošního roku. Tohle je, dámy a pánové, návrat ve velkém stylu. Vše sedí perfektně na svých místech, skladby mají drive, takový ten heavy efekt, jsou tajemné a je v nich obsažena veškerá temnota vesmíru. Jakoby kapela vzala veškeré své zkušenosti, smíchala je dohromady a přidala do nich nové, neotřelé ingredience. Jestliže mě jejich první nahrávky provázely mým mládím a vlastně i celým životem, jejich letošní pokračování je velmi důstojným nástupcem. Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Pokaždé, když budu chtít vystoupit bokem, narvu si nové album do hlavy. Vám to doporučuji také. Novinka má v sobě totiž všechno, co mám na hudbě rád. Propracovaný, temný a chladný thrash metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Skvělé návratové album, zahrané s elegancí a vášní starých mistrů! 

Asphyx says:

When I look around me and see the years passing by, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but fundamentally we're still the same. We're still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poison, and believing false prophets. A mindless crowd of people is still marching toward death. I started listening to thrash metal because I wanted to break free, to stand out from the crowd. It was rebellion, an understandable youthful desire for change. At that time, I also became fond of the band CORONER from Switzerland. To this day, I still pull out their albums from time to time and play them during my private sessions.

In the meantime, the world has connected into an all-powerful network, and we have become better at killing each other from a distance. Artificial intelligence is often smarter than some of us. But honest music still remains. Unlike many others, this band still retains its legendary status, not only because of its seminal recordings, but also because its new work still has fire and passion. The gentlemen are back and sound just like they used to. Their unmistakable and original style is still evident, but they are moving forward, into unexplored dimensions. I enjoy the new album just as much as their old recordings. Their comeback after 32 years has been a great success.


I'll say it straight out: some passages literally send shivers down my spine. Not only does CORONER continue to explore new dark corners this year, but they still know how to write songs in which technique meets rawness in a (I wouldn't be afraid to say) magical ratio. The individual motifs work for me, gradually burrowing into my subconscious. They remain there, forcing me to think about the lyrics, which are as always well thought out and elaborate, and about passages that contain a great deal of pressure and energy. I like that the guys experiment a little, that they are progressive, but they do it in an interesting and listenable way. Their approach, talent, and overall impression on me are very similar to the work of my favorite band, VOIVOD. Only here, the darkness and coldness are even more apparent. I wander through this strange world, and the years that nature, God, or fate have given me are dwindling. I am so glad for great albums like "Dissonance Theory". The sound alone (Jens Bogren - mixing, mastering) and the cover art (Stefan Thanneur) make it clear that, at least for me, this new release is a clear candidate for one of the best albums of the year. This, ladies and gentlemen, is a comeback in grand style. Everything fits perfectly into place, the songs have drive, that heavy effect, they are mysterious and contain all the darkness of the universe. It's as if the band took all their experience, mixed it together and added new, fresh ingredients. If their first recordings accompanied me through my youth and, in fact, my entire life, this year's follow-up is a very worthy successor. When I look around me and see the years passing, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but at our core, we're still the same. We are still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poisons, and believing false prophets. Every time I want to step aside, I'll put the new album in my head. I recommend you do the same. The new album has everything I love about music. Sophisticated, dark, and cold thrash metal that takes you on a trip to other dimensions! A great comeback album, played with the elegance and passion of the old masters!



Tracklist:
1. Oxymoron (00:58)
2. Consequence (06:15)
3. Sacrificial Lamb (06:02)
4. Cirsium Bound (05:29)
5. Symmetry (03:58)
6. The Law (05:00)
7. Transparent Eye (05:16)
8. Trinity (05:41)
9. Renewal (05:21)
10. Prolonging (03:13)

čtvrtek 9. října 2025

Recenze/review - SPECIES - Changelings (2025)


SPECIES - Changelings
CD 2025, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Po všech těch falešných obavách z chorob, z válek a přírodních katastrof, nás nakonec vetřelci z vesmíru zničili vlastně jen tak, z legrace. Stejně jsme tu byli chováni na pokusy. Stačí se rozhlédnout kolem. Lidé jsou už dávno zahleděni jen sami do sebe. Nikoho dalšího nepotřebují. Mají své obrazovky a lze je ovládat na dálku jako tupé loutky. Hele, mám rád nadsázku a když se kapely ani svět neberou zase tolik vážně. Jsou tu polští maniaci SPECIES se svojí novou nahrávkou.

Opět je po okraj narvaná svěžím, technickým, progresivním thrash metalem, skvěle zahraným, s dobře čitelným a řezajícím zvukem. S obalem, který perfektně evokuje to, co se na albu odehrává. Pokud tedy máte rádi v hudbě virtuozitu, experimentováni, hraní si s náladami i melodiemi, preciznost i vášeň, potom se v klidu usaďte a zapněte své přehrávače. Vesmír je plný překvapení. 


Jasně, že tohle album chce čas a klid. Je komplikované ze své podstaty a určitě nebude vyhovovat každému. Je nutné, abyste měli velkou dávku fantazie a byli přístupní novým, neortodoxním přístupům. Osobně se mi na kapele asi nejvíc líbí jakási těžko definovatelná hravost a nadhled. Jako bych opravdu seděl v nějaké staré vesmírné lodi a lítal nad naší zemí. Vystoupali bychom spolu s kapelou nad oblaky, abychom potom v klidu zničili pár prokletých měst. Staří autoři sci-fi moc dobře věděli, co je lidský rod zač. Znali jeho krutost, touhu po zabíjení, ale i krásu a vášeň. Poláci jsou přesně tím druhem kapely, která vás přesně o podobných tématech donutí přemýšlet. A udělá to pomocí své hudby velmi inteligentně, opravdově, autenticky. V některých momentech mi jejich muzika evokuje vzpomínky na tvorbu třeba takových XENTRIX, VOIVOD, TANTARA, ARMORY nebo ATHEIST. To ale není vůbec důležité. "Changelings" je totiž hlavně albem, na kterém naleznete vlastní rukopis, originální nápady a spoustu zajímavých neotřelých momentů. V době, kdy je mnohými kopírování považováno za standart, přicházejí SPECIES s nahrávkou, která boří stylové hranice. Zároveň, a na to prosím pořád nezapomínejme, se jejich hudba velmi dobře poslouchá. Dnešní svět je plný dystopických a zcela pochopitelných myšlenek. Na člověka z toho všeho někdy padá splín a zvedá v naději oči k nebi, aby už konečně přiletěli vetřelci a sjednali tu pořádek. Asi se to nestane, ale jisté je, že nové album se těmto maniakům opravdu povedlo. Doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl! Technický, progresivní thrash metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Svěží, propracovaný, precizní a inspirativní zážitek!

Asphyx says:

After all those false fears of diseases, wars and natural disasters, in the end, the aliens from space destroyed us just for fun. We were bred here for experiments anyway. Just look around. People have long been self-absorbed. They don't need anyone else. They have their screens and can be controlled remotely like stupid puppets. Hey, I like exaggeration and when bands and the world don't take themselves so seriously. Here are the Polish maniacs SPECIES with their new record.

Again, it's packed to the brim with fresh, technical, progressive thrash metal, brilliantly played, with a clearly legible and cutting sound. With a cover that perfectly evokes what's happening on the album. So if you like virtuosity in music, experimentation, playing with moods and melodies, precision and passion, then sit back and turn on your players. The universe is full of surprises.


Of course, this album needs time and peace. It is complicated by its nature and will certainly not suit everyone. You need to have a lot of imagination and be open to new, unorthodox approaches. Personally, what I like most about the band is a kind of playfulness and perspective that is hard to define. As if I were really sitting in some old spaceship and flying over our country. We would rise above the clouds together with the band, and then calmly destroy a few cursed cities. The old sci-fi authors knew very well what the human race was. They knew its cruelty, desire to kill, but also its beauty and passion. The Poles are exactly the kind of band that will make you think about exactly similar topics. And they will do it very intelligently, truly, authentically with the help of their music. At some moments, their music evokes memories of the work of, for example, XENTRIX, VOIVOD, TANTARA, ARMORY or ATHEIST. But that is not important at all. "Changelings" is mainly an album where you can find your own signature, original ideas and lots of interesting, fresh moments. At a time when copying is considered standard by many, SPECIES come up with a record that breaks stylistic boundaries. At the same time, and let's not forget this, their music is very good to listen to. Today's world is full of dystopian and completely understandable ideas. Sometimes it all makes you feel nauseous and raises your eyes to the sky in hope that the aliens will finally arrive and bring order here. It probably won't happen, but what is certain is that these maniacs really succeeded with the new album. I recommend it to everyone who has an open mind! Technical, progressive thrash metal that will take you on a trip to other dimensions! A fresh, sophisticated, precise and inspiring experience!



TRACKLIST
1. Inspirit Creation
2. The Essence
3. Waves of Time
4. Voyager
5. Born of Stitch and Flesh
6. Terror Unknown
7. Biological Masterpiece

LINE-UP
Piotr Drobina - Bass & Vocals
Przemysław Hampelski - Drums, Percussion
Michał Kępka - Guitars


pondělí 29. září 2025

Recenze/review - PARADOX - Mysterium (2025)


PARADOX - Mysterium
CD 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Jsou nahrávky, okolo kterých chodím opatrně. Jako šelma kolem svojí kořisti. Čekám na vhodnou příležitost, abych mohl zaútočit. Rozuměj začít s poslechem. Thrash metal a jeho přidružené styly kdysi byly mým základem, na kterém jsem začínal. Určitě pamatujete doby, kdy světu vládly smečky jako HEATHEN, TOXIK, AGENT STEEL, ARTILLERY, HOLY TERROR, SECRED REICH, FLOTSAM AND JETSAM, TESTAMENT, KIND DIAMOND. Kopíroval jsem tenkrát tisíce kazet, sedával dlouhé hodiny u reproduktorů a diskutoval o muzice. 

Z osmdesátých a devadesátých let vychází při své tvorbě i Charly Steinhauer, který je v současnosti jediným členem německých PARADOX. Člověk by čekal, že dostane nějaké dobře zahrané retro. Nenechte se ale mýlit. Tenhle maniak sice čerpá ze starých dobrých časů, ale nebojí se i nových postupů. Lehce experimentuje, je progresivní a novinka "Mysterium" je tak velmi svěžím, neotřelým a zajímavým albem. Čekal jsem další obyčejné retro album v řadě a místo toho dostal hudbu, která rozjitřila moji fantazii a vymáchala mi obličej v kaluži plné krve. Přesně takhle by to mělo vypadat, přesně takhle to mám rád. 

Skladby chtějí čas, klid a ticho. Jedná se o velmi propracovanou, dobře zvukově ošetřenou záležitost. PARADOX umějí být suroví a nekompromisní, ale základem jsou naléhavé melodie. U muziky dám samozřejmě hodně i na hlas a musím rovnou napsat, že Charly Steinhauer odvedl velmi dobrou práci i v této oblasti. Hudba vždycky byla, je a vždy bude o emocích. Těch se povedlo narvat do téhle nahrávky velké množství. Hrozně mě baví jen tak chodit ulicemi, se sluchátky na uších, sledovat to marné lidské snažení, stát ve stínu, být tichým svědomím. Cítím zde z jednotlivých nápadů velkou sílu, takový ten heavy efekt, drive a energii. Určitě to znáte. Jednoduše si sednete a necháte na sebe album působit. Už jsem starý pes, tak si hodně vybírám a hudba mě musí smést z povrchu zemského, zničit mě, dostat se mi pod kůži i do podvědomí. Musí ve mě probudit myšlenky, unést mě do svého světa. Tohle všechno PARADOX a Charly Steinhauer umějí na výbornou. Netuším, kdy se to stane, kdy dochází ke vzájemnému přenosu, kdy se vkrade nahrávka i do mé diskografie, ale u "Mysterium" to několik týdnů trvalo. Stále objevuji nové pasáže, temné kouty, chladné chvilky poezie. Zajímavá je ještě jedna věc. Dnes už dávno poslouchám spíše extrémnější muziku, ale tohle album mě něčím stále přitahuje. Je v něm obsažen takový zvláštní neklid, aura, říkejte si tomu jak chcete. Zkrátka a dobře, v době, kdy je spousta kapel umělých, nudných a prázdných, přichází tenhle maniak s deskou, která řeže tou správnou stranou nože. Možná nebude vyhovovat každému, ale mě sedla přesně do vkusu, nálady a přikovala mě na zeď. Progresivní, thrash power speed heavy metalové album, které vás roztrhá na kusy! Mocná, majestátní, upřímná a autentická definice metalu, která vás zasáhne přímo do srdce! 


Asphyx says:

There are recordings that I approach with caution. Like a beast circling its prey. I wait for the right moment to strike. That is, to start listening. Thrash metal and its associated styles were once my foundation, where I started out. You surely remember the days when bands like HEATHEN, TOXIK, AGENT STEEL, ARTILLERY, HOLY TERROR, SECRED REICH, FLOTSAM AND JETSAM, TESTAMENT, and KIND DIAMOND ruled the world. Back then, I copied thousands of cassettes, sat for hours in front of the speakers, and discussed music. 

Charly Steinhauer, currently the only member of the German band PARADOX, also draws on the 1980s and 1990s in his work. One would expect to get some well-played retro music. But don't be fooled. This maniac draws on the good old days, but he's not afraid of new approaches. He experiments lightly, is progressive, and his new album "Mysterium" is a very fresh, original, and interesting album. I was expecting another ordinary retro album in a row, but instead I got music that stirred my imagination and splashed my face in a pool of blood. This is exactly how it should be, this is exactly how I like it. 


The songs require time, peace, and quiet. It is a very sophisticated, well-produced piece of work. PARADOX can be raw and uncompromising, but urgent melodies are at the core. Of course, I also value vocals highly in music, and I must say that Charly Steinhauer did a very good job in this area as well. Music has always been, is, and always will be about emotions. They managed to cram a lot of them into this recording. I really enjoy just walking the streets with headphones on, watching the futile human efforts, standing in the shadows, being a silent conscience. I feel great power in the individual ideas here, that kind of heavy effect, drive, and energy. I'm sure you know what I mean. You just sit down and let the album work its magic on you. I'm an old dog now, so I'm very selective, and music has to sweep me off my feet, destroy me, get under my skin and into my subconscious. It has to awaken thoughts in me, carry me away into its world. PARADOX and Charly Steinhauer do all this perfectly. I have no idea when it happens, when the mutual transfer takes place, when the recording creeps into my discography, but with "Mysterium" it took several weeks. I am still discovering new passages, dark corners, cold moments of poetry. There is one more interesting thing. Today, I listen to more extreme music, but this album still attracts me in some way. It contains a strange restlessness, an aura, call it what you will. In short, at a time when many bands are artificial, boring, and empty, this maniac comes along with an album that cuts with the right side of the knife. It may not suit everyone, but it suited my taste and mood perfectly and nailed me to the wall. A progressive, thrash power speed heavy metal album that will tear you to pieces! A powerful, majestic, honest, and authentic definition of metal that will strike you right in the heart!



Minirecenze/minireview - PARADOX - Pangea (2016):


TRACKLIST
01. Kholat
02. Abyss Of Pain And Fear
03. Grief
04. Those Who Resist
05. One Way Ticket To Die
06. Pile Of Shame
07. Tunguska
08. Fragrance Of Violence
09. Mysterium
10. The Demon God
11. Within The Realms Of Gray (CD Bonus)

LINE-UP
Charly Steinhauer - All instruments

sobota 9. srpna 2025

Interview - HAXPROCESS - A devastating, progressive death thrash metal album that will burn you from the inside out!


Interview with progressive thrash death metal band from United States - HAXPROCESS.

Answered Lothar Mallea (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Ave HAXPROCESS! Greetings to the Florida underground. Before we take a look at your album, I have to thank you. I heard your new album, Beyond What Eyes Can See, for the first time on Friday when I was coming home from work totally pissed off. You know how it is, everything was getting on my nerves. The people around me seemed dull and stupid. I felt like setting up my speakers in front of them and blasting your music. You've made a killer album! How and where did you want to move forward from your previous album, "The Caverns of Duat"? The new album seems rawer, wilder to me.

Our debut was essentially a „proof of concept“ album. Haxprocess used to sound very different, which I will get into a little later, but after having the desire to change the sound of the band, I wrote a group of songs to demonstrate the new direction, and thus „The Caverns of Duat“ was born. Naturally, the next step was to create a follow-up album, and I wanted „Beyond What Eyes Can See“ to not only be heavier and more aggressive, but also performed and produced better, and I think we accomplished all of these goals with the album.


Before I forget, could you please introduce your band? Die-hard fans of progressive death metal and thrash probably know you, but for everyone else, please walk us through the history of HAXPROCESS. How did you get together in 2020 and why this particular style of music? Please reminisce for us.

Haxprocess began once myself (Lothar) and drummer Adam began jamming in my garage. In those days, the band was very different from what it is today. We sounded like an Opeth tribute band, with heavy influence from 80’s metal, such as Mercyful Fate and Megadeth. We went through some lineup changes which are typical of bands early on, before we soldified our current lineup of Adam on drums, Davis on Bass, Shane on lead guitar, and myself on guitar and vocals. This was also the period of time in which I slowly but surely began changing the sound of the band, by committing to extreme metal, making the songs more ambitous, things like that.

Let's move on to the new release. Probably everyone who discovers new music, myself included, pays a lot of attention to the cover. They say that the cover sells. Who is the author of this year's successful motif? How did you get together? And how does the cover theme relate to the music?

The artwork for „Beyond What Eyes Can See“ was done by Juanjo Castellano. We originally contracted someone else for the artwork, but his results were unuasable, so fortunately, Juanjo was able to step in last minute and provide us with that excellent piece, and I think it complements the songs well, particularly the first track.


As I mentioned, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, raw, reminiscent of a bulldozer working in a cemetery. Tell us where you recorded, who is responsible for the mastering and mixing?

We record all Haxprocess songs in my home studio. I handle all of the „engineering;“ microphone placement and stuff like that. We then send the tracks over to Pete DeBoer for mixing and mastering. So far, Pete has mixed and mastered all of our albums, including our third full length, which is already completed, and Pete really is like the 5th member of the band.

What are the lyrics on "Beyond What Eyes Can See" about? Is it classic death thrash metal - graves, bones, skulls, cemeteries? Or are you trying to convey a message? Who is the author?

The songs are all about death and dying, which is the kind of thing I think death metal is supposed to be about. However, they explore suffering through multiple different routes of administration. „Where Even Stars Die“ deals with being torn apart in space, a level of suffering none of us are likely to every experience, while „The Confines of the Flesh“ explores the pain caused by christianity’s influence on the world. „Thy Inner Demon Seed“ is sort of the inverse of the previous track in terms of it’s lyrical content: it explores how a demon takes control of an individual and destroys their flesh in order to „free the spirit.“ The final track has a strong black metal influence, so I wrote lyrics more appropriate to that style, with themes of misery and introspection.


My favorite question, and I think the readers' too. How does HAXPROCESS create new songs? Please give us a glimpse into your kitchen. Who is the author of the basic motifs? Does everything originate in the rehearsal room? I'm interested in the process of composing new songs.

I write all of the music by myself. I spend a lot of time listening to music, and when a section or a melody catches my attention, this is often the initial spark for inspirtation to start writing a new song. Coming up with the first riff or sequence is always the hardest part. Once that has been accomplished, the rest of the song usually writes itself. Then I will record guitar tracks, send it out to the other members, and we begin rehearsing every weekend until we become confident with performing the song.

One thing is bothering me a little. You're from Florida, and I follow your scene quite closely. Most underground death metal bands from your area play very dark, cold music, but at the same time, their music has a certain wildness, animalistic quality to it. For me, that's the hallmark of your bands (at least that's how I see it). But you are "different," you have your own identity! Raw, uncompromising, yet technical, unrestrained. Do you feel music differently? Did you have different role models?

I certainly think Haxprocess is „different.“ I love a lot of Florida death metal, especially Morbid Angel, Atheist, Cynic, Nocturnus, and this very underrated band called Burning Inside, and while Haxprocess is clearly a death metal band, I always want our music to be very exploratory and ambitous, and I think we do this succesfully.


Everyone started out somehow, learned, discovered. HAXPROCESS is a band of very talented musicians. But what were your beginnings like? What was the first impulse that made you pick up an instrument, what bands did you listen to as a young man?

I started playing music on the saxophone when I was in the 6th grade. Shortly after this, I began taking lessons under a well-respected jazz musician by the name of Cornelius Johnson, and his teachings were crucial for my understanding of music. Around this time, I went to a friend’s house, and he happened to have an accoustic guitar. I was very much into stuff like Led Zeppelin and Jimi Hendrix, so without knowing how to actually play the guitar, I tried to play Stairway to Heaven and Voodoo Child. Since then, I have played guitar almost every single day. Led Zeppelin I was a cricial album for me as a beginner guitarist, as well as Lightning to the Nations by Diamond Head and Rust in Peace by Megadeth, once I got a little more skilled on the instrument.

You released the album on the excellent Transcending Obscurity Records. Great choice! The new release came out on cassette, CD, and digitally. The album will even be released on vinyl. What is your relationship to music media? Are you a collector? Do you support bands?

I like CD’s a lot. Never been much of a fan of other physical formats, but I try my best to collect CD’s of bands and albums that I like. Although digital gets a lot of negativity, espeically as time goes on, it’s unquestionable that the internet is the best tool for discovering new music. So while I always encourage people to support the bands they like by buying their albums and merchandise, I do have to give a lot of credit to the internet for allowing me to have the music taste that I currently have.

I'm always interested in the underground scene in the country where a band comes from. How is Florida doing in terms of death thrash metal? Do people go to concerts a lot? Do they buy media and merchandise? How does a concert that you consider very successful go?

Honestly the metal scene in Florida is barely alive anymore. In the five or six years I’ve been acitve in the metal scene here, I’ve watched almost every band here either breakup, dissolve, or simply stay dormant for long periods of time, making apperances occasioanlly before vanishing again. It;s pretty depressing honestly, but I’m determined to make Haxprocess continue for as long as I am physically able to.


What about concerts in general? How important are they to you? Do you prefer large festivals or small clubs? What about a tour? Obscene Extreme or Brutal Assault would be ideal festivals for you!

I‘ve come to realize I’m not very fond of tours and constant gigging. I’m much more interested in playing festivals, and I would love to get to a point where Haxprocess can appear on Obscene Extreme or Brutal Assualt, with the occasional local show and club date here and there

Finally, allow me to ask a slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death thrash metal? Is it relaxation, recreation, or a lifestyle for you?

Music is by far my greatest passion in life, and quite frankly it’s one of the few things I care about. I see a lot of people that claim to be „interested in“ or „dedicated to“ a wide variety of different things, arts, crafts, medias, etc. I am always very skeptical of this, because I think it means they aren’t truly and perosnally invested in any of them. Myself, I adore music, I have a good appreciation for certian genres of film as well, and that’s about it. I have zero interest in sports, or video games, or dancing, etc. Music fulfills me, and I don’t really need much else in life to satisfy me.

Please tell us what HAXPROCESS has planned for the coming months. Give us a little preview. If you have anything you'd like to say to your fans, labels, or promoters, now is your chance...

I imagine by the time this interview is published we will have performed „Beyond What Eyes Can See“ in it’s entirety live, and hopefully the footage of this show will be available on YouTube for your readers to check out. As mentioned earlier, our Third album is completely ready to go, we just need to get artwork made for it and then we can begin the process of scheduling a release date. So stay tuned for developments with that as they unfold, and thank you to everyone reading this and to everyone who has listened to or supported us in some way!

Thank you very much for the interview. When I get annoyed at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to—of course, "Beyond What Eyes Can See"! It's a great album, thank you very much for that! All the best!

Thank You!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HAXPROCESS - Zničující, progresivní death thrash metalové album, které vás spálí zevnitř!


Rozhovor s progresivní thrash death metalovou skupinou z USA - HAXPROCESS.

Odpovídal Lothar Mallea (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Ave HAXPROCESS! Zdravím do floridského podzemí. Ještě, než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Beyond What Eyes Can See“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout oproti předchozímu albu „The Caverns of Duat“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.

Náš debut byl v podstatě „proof of concept“ album. Haxprocess dříve zněli úplně jinak, k čemuž se dostanu o něco později, ale poté, co jsem dostal chuť změnit zvuk kapely, jsem napsal skupinu písní, které měly demonstrovat nový směr, a tak se zrodila „The Caverns of Duat“. Dalším krokem bylo samozřejmě vytvoření následného alba a já jsem chtěl, aby „Beyond What Eyes Can See“ bylo nejen těžší a agresivnější, ale také lépe zahrané a vyprodukované, a myslím, že všech těchto cílů jsme albem dosáhli.


Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci progresivního death metalu a thrashe vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií HAXPROCESS? Jak jste se dali v roce 2020 dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Zavzpomínej pro nás prosím.

Haxprocess vznikl, když jsme já (Lothar) a bubeník Adam začali jamovat v mé garáži. Tehdy byla kapela úplně jiná než dnes. Zněli jsme jako tributní kapela Opeth se silným vlivem metalu 80. let, jako jsou Mercyful Fate a Megadeth. Prošli jsme si několika změnami v sestavě, které jsou pro kapely na začátku typické, než jsme dali dohromady naši současnou sestavu: Adam na bicí, Davis na basu, Shane na sólovou kytaru a já na kytaru a zpěv. To bylo také období, kdy jsem pomalu, ale jistě začal měnit zvuk kapely tím, že jsem se začal věnovat extrémnímu metalu, písně byly ambicióznější a podobně.

Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Kdo je autorem letošního povedeného motivu? Jak jste se dali dohromady? A jak souvisí námět obalu s hudbou?

Obrázek pro „Beyond What Eyes Can See“ vytvořil Juanjo Castellano. Původně jsme na grafiku objednali někoho jiného, ale jeho výsledky byly nevalné, takže Juanjo naštěstí na poslední chvíli zasáhl a poskytl nám tuto vynikající práci a myslím, že dobře doplňuje písně, zejména první skladbu.


Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

Všechny skladby Haxprocess nahráváme v mém domácím studiu. Já se starám o veškerou techniku, umístění mikrofonů a podobně. Pak je posíláme Petu DeBoerovi, aby je smíchal a zmasteroval. Pete zatím smíchal a zmasteroval všechna naše alba, včetně třetího, které už je hotové, a Pete je opravdu jako pátý člen kapely.

O čem jsou texty na „Beyond What Eyes Can See“? Je to death thrash metalová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?

Všechny písně jsou o smrti a umírání, což je přesně to, o čem by podle mě death metal měl být. Nicméně zkoumají utrpení prostřednictvím více různých cest podání. „Where Even Stars Die“ pojednává o roztrhání ve vesmíru, což je úroveň utrpení, kterou pravděpodobně nikdo z nás nikdy nezažije, zatímco „The Confines of the Flesh“ zkoumá bolest způsobenou vlivem křesťanství na svět. „Thy Inner Demon Seed“ je z hlediska textového obsahu jakousi inverzí předchozí skladby: zkoumá, jak démon ovládne jedince a zničí jeho tělo, aby „osvobodil ducha“. Závěrečná skladba má silný vliv black metalu, takže jsem napsal text, který se více hodí k tomuto stylu, s tématy utrpení a introspekce.


Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří HAXPROCESS nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.

Veškerou hudbu si píšu sám. Hodně času trávím poslechem hudby, a když mě nějaký úsek nebo melodie zaujme, často je to prvotní inspirace k tomu, abych začal psát novou píseň. Vymyslet první riff nebo sekvenci je vždycky to nejtěžší. Jakmile se to podaří, zbytek písně se obvykle napíše sám. Pak nahraji kytarové stopy, rozešlu je ostatním členům a každý víkend začneme zkoušet, dokud si nebudeme jisti provedením písně.

Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Floridy a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina undergroundových death metalových skupin od vás hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou divokost, živočišnost. Pro mě je to poznávací znak vašich kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale přeci jen „jiní“, máte svůj ksicht! Suroví, nekompromisní, přesto techničtí, nespoutaní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?

Rozhodně si myslím, že Haxprocess je „jiný“. Mám rád hodně floridského death metalu, zejména Morbid Angel, Atheist, Cynic, Nocturnus a jednu velmi nedoceněnou kapelu jménem Burning Inside, a přestože Haxprocess je jednoznačně death metalová kapela, vždycky jsem chtěl, aby naše hudba byla velmi objevná a ambiciózní, a myslím, že se nám to daří.


Každý nějak začínal, učil se, objevoval. HAXPROCESS jsou kapelou velmi talentovaných muzikantů. Jaké ale byly tvoje začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?

Na saxofon jsem začal hrát v šesté třídě. Krátce poté jsem začal chodit na hodiny k uznávanému jazzovému hudebníkovi jménem Cornelius Johnson a jeho výuka byla pro mé chápání hudby zásadní. Zhruba v té době jsem šel ke kamarádovi domů a on měl náhodou akustickou kytaru. Hodně mě bavily věci jako Led Zeppelin a Jimi Hendrix, takže aniž bych věděl, jak se na kytaru vlastně hraje, zkoušel jsem hrát Stairway to Heaven a Voodoo Child. Od té doby hraji na kytaru téměř každý den. Led Zeppelin byli i pro mě jako pro začínajícího kytaristu bylo zásadní album, stejně jako Lightning to the Nations od Diamond Head a Rust in Peace od Megadeth, jakmile jsem se v hraní na nástroj trochu zdokonalil.

Album jste vydali u vynikajících Transcending Obscurity Records. Skvělá volba! Novinka vyšla jako kazeta, CD a digitálně. Album vyjde dokonce i na vinylu. Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?

Mám CD hodně rád. Nikdy jsem nebyl příznivcem jiných fyzických formátů, ale snažím se sbírat CD kapel a alb, která mám rád. I když se na digitální média snáší spousta negativních reakcí, zejména s postupem času, je nezpochybnitelné, že internet je nejlepším nástrojem pro objevování nové hudby. Takže i když vždycky lidem doporučuji, aby podporovali kapely, které se jim líbí, nákupem jejich alb a merchandise, musím hodně děkovat internetu za to, že mi umožnil mít takový hudební vkus, jaký v současné době mám.

Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Florida a death thrash metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak u vás probíhá třeba koncert, který považujete za hodně povedený?

Upřímně řečeno, metalová scéna na Floridě už skoro nežije. Za těch pět nebo šest let, co se tu pohybuji, jsem viděl, jak se tu téměř každá kapela buď rozpadla, rozpustila, nebo prostě zůstala dlouho nečinná, občas se objevila a pak zase zmizela. Upřímně řečeno, je to docela deprimující, ale jsem odhodlaný zajistit, aby Haxprocess pokračovali tak dlouho, jak budu fyzicky schopen.


Co vy a koncerty celkově? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme nebo Brutal Assault by pro vás byly ideální festivaly!

Uvědomil jsem si, že nemám moc rád turné a neustálé koncertování. Mnohem víc mě zajímá hraní na festivalech a rád bych se dostal do bodu, kdy se Haxprocess objeví na Obscene Extreme nebo Brutal Assualt, s občasným místním vystoupením a klubovou akcí tu a tam.

Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death thrash metal. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?

Hudba je zdaleka mou největší životní vášní a upřímně řečeno je to jedna z mála věcí, na kterých mi záleží. Vidím spoustu lidí, kteří tvrdí, že se „zajímají“ nebo „věnují“ nejrůznějším věcem, umění, řemeslům, médiím atd. Vždycky jsem k tomu velmi skeptický, protože si myslím, že to znamená, že do žádné z nich nejsou skutečně a personálně zainteresováni. Já osobně zbožňuji hudbu, mám pochopení i pro určité filmové žánry, a to je asi tak všechno. Nemám žádný zájem o sport, videohry, tanec atd. Hudba mě naplňuje a v životě vlastně nepotřebuju moc dalších věcí, které by mě uspokojovaly.

Ještě nám prosím prozraď, co chystají HAXPROCESS v nejbližších měsících? Navnaď nás trošku. Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl sdělit fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Předpokládám, že v době, kdy bude tento rozhovor zveřejněn, budeme mít za sebou živé provedení celé skladby „Beyond What Eyes Can See“ a doufám, že záznam z tohoto vystoupení bude k dispozici na YouTube, aby se na něj mohli podívat i vaši čtenáři. Jak už bylo zmíněno, naše třetí album je kompletně připravené, jen pro něj musíme nechat udělat obal a pak můžeme začít plánovat datum vydání. Zůstaňte tedy naladěni na vývoj v této oblasti, jak se bude vyvíjet, a děkujeme všem, kteří si to přečtou, a všem, kteří nás poslouchají nebo nějakým způsobem podporují!

Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Beyond What Eyes Can See“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!

Děkujeme!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 24. července 2025

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025)


HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Pokud jste staří metaloví psi, kteří stejně jako já hlídají vstup do podsvětí již dlouhé roky, tak asi moc dobře znáte takový ten neklidný a zároveň velmi příjemný pocit ve vnitřnostech, když objevíte nějakou kapelu, která se vám líbí, která vás dokáže rozdrásat zevnitř. Osobně se mi to s touhle smečkou stalo poprvé v roce 2023, když vydala album "The Caverns of Duat" (odkaz na recenzi najdete dole pod dnešním článkem).

Byl jsem tedy na letošní novinku velmi zvědavý. HAXPROCESS totiž mají svůj jasný a zřetelný rukopis, který je postaven na klasických death metalových základech, na které jsou potom naroubovány jak progresivní prvky, tak třeba i thrash a heavy metal. Jedná se zkrátka o skupinu s výrazným a vlastním stylem, což v dnešní záplavě generických nahrávek, více než oceňuji. Základem pro mě vždycky je, abych hudbě věřil. Přiznám to hned na začátku a bez mučení, jsem opět proklet, nové CD je opravdu úžasné. 


Jasně, pro to, abyste si nahrávku užili, musíte mít alespoň nějakou dávku fantazie, musíte být otevření tomu, že kapela nezní jako ostatní. Některé pasáž jsou velmi komplikované, pro mnohého fanouška, včetně mě, těžké na pochopení. Zase na druhou stranu, album má velkou trvanlivost. I po několika měsících, co jej mám doma na recenzi, tak stále objevuji nová zákoutí a momenty. Navíc, na rozdíl od jiných, progresivně laděných nahrávek, mě baví "Beyond What Eyes Can See" poslouchat. Jako bych ochutnával z velmi pestré palety morbidních nálad nebo se díval do kaleidoskopu, ve kterém bych viděl tisíc odstínů krve. HAXPROCESS umí být suroví a agresivní, ale nebojí se ani chladných a temných, klidnějších výletů. Nemám moc rád přirovnávání tvorby kapel k jiným, ale pro představu - máte rádi třeba takové OPETH, DEATH, NILE, MORBID ANGEL, ATHEIST, BLOOD INCANTATION? Potom jste zde správně. Novinka má navíc takovou zvláštní náladu, která se vine celou deskou jako jedovatý had. Je to jakýsi neklid, taková ta zvláštní krvavá aura, kterou mám u dobrých nahrávek tolik rád. Netřeba hodnotit formální věci jako je zvuk a obal, obojí považuji za velmi povedené. Parádní řemeslo a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta má v sobě vše potřebné pro to, abyste se nechali unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Sedím tak zase jednou u reproduktorů, mlátím pěstí do stolu a chce se mi řvát spolu s kapelou. V téhle hudbě je velká porce síly, nahrubo nasekané tmy a energie. Pokud jste staří metaloví psi, kteří stejně jako já hlídají vstup do podsvětí již dlouhé roky nebo prostě máte rádi dobrou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu hlavně pro vás. Zničující, progresivní death thrash metalové album, které vás spálí zevnitř! Zásah přímo na solar plexus!


Asphyx says:

If you are old metalheads who, like me, have been guarding the entrance to the underworld for many years, then you probably know very well that restless yet very pleasant feeling in your gut when you discover a band that you like, one that can tear you apart from the inside. Personally, this happened to me for the first time in 2023, when this pack released their album "The Caverns of Duat" (you can find a link to the review below today's article).

So I was very curious about this year's new release. HAXPROCESS has a clear and distinct style, built on classic death metal foundations, onto which progressive elements, as well as thrash and heavy metal, are grafted. In short, this is a band with a distinctive and unique style, which I greatly appreciate in today's flood of generic recordings. The basis for me is always that I have to believe in the music. I'll admit it right from the start, without torture, I'm cursed again, the new CD is really amazing.


Sure, to enjoy the recording, you need to have at least some imagination, you need to be open to the fact that the band doesn't sound like others. Some passages are very complicated, difficult to understand for many fans, including me. On the other hand, the album has great durability. Even after several months of having it at home for review, I'm still discovering new corners and moments. Moreover, unlike other progressive-sounding recordings, I enjoy listening to "Beyond What Eyes Can See". It's as if I were sampling a very colorful palette of morbid moods or looking into a kaleidoscope in which I could see a thousand shades of blood. HAXPROCESS can be raw and aggressive, but they are not afraid of cold and dark, quieter trips either. I don't really like comparing bands to others, but to give you an idea - do you like OPETH, DEATH, NILE, MORBID ANGEL, ATHEIST, BLOOD INCANTATION? Then you've come to the right place. The new album also has a special mood that winds its way through the entire record like a poisonous snake. It's a kind of restlessness, that special bloody aura that I love so much in good recordings. There's no need to evaluate formal things like sound and cover art, as I consider both to be very well done. It's superb craftsmanship, allowing you to focus on the music itself. It has everything you need to let yourself be carried away on the bloody waves of the river of death. Once again, I'm sitting in front of the speakers, pounding my fist on the table, wanting to scream along with the band. There is a great deal of power, roughly chopped darkness, and energy in this music. If you are old metalheads who, like me, have been guarding the entrance to the underworld for many years, or if you simply enjoy good music, do not hesitate for a moment. This is mainly for you. A devastating, progressive death thrash metal album that will burn you from the inside out! A direct hit to the solar plexus!



Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

Track Listing -
1. Where Even Stars Die
2. The Confines of the Flesh
3. Thy Inner Demon Seed
4. Sepulchral Void

Line up -
Lothar Mallea - Guitar and vocals
Shane Williamson - Guitar
Davis Leader - Bass
Adam Robinson - Drums

Artwork by Juanjo Castellano (Ritual Fog, Typhonian)


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine