SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkempunk. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempunk. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 8. dubna 2022

Recenze/review - DEATHRITE - Delirium (2022)


DEATHRITE - Delirium
EP 2022, Into Endless Chaos Records

for english please scroll down

Občas bývá už velmi těžké rozlišit, co je realita a co jenom zlý sen. Rozdíly se díky démonům postupně stírají. Žijeme v pološeru, krmíme se vlastním strachem a krví. Trávíme čas ve svých bublinách a smějeme se druhým, když trpí. Kolem se válí zohavená mrtvá těla a my sdílíme na sociální sítě nesmysly. Utíkáme s větrem o závod a naše kroky nakonec stejně skončí v pekle. Nihilismus, bez pokory, bez naděje. Jako na nové desce německých šílenců DEATHRITE

Peklo má, jak známo mnoho podob, ale vždy bývá kruté a ošklivé. Jako hudba DEATHRITE. Při poslechu si uvědomíte, jak smrdí, reálné, studený hroby. Žádná virtuální realita, ale opravdová hnusná, všeobjímající smrt. Vítejte v katakombách! 


U "Delirium" je zcela zřetelné, že bylo inspirováno kapelami jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Starý prašivý death metal, spousta grindových prvků. Myslím, že pravověrní fanoušci těchto stylů budou na vrcholu blaha. K desce lze samozřejmě přistupovat způsobem, že vše tady už dávno bylo, že se nejedná o nic nového, ani zásadního, ale to mi vůbec nevadí. Pro mě je důležité, že si připadám jako v nějaké dlouhé smradlavé chodbě hluboko pod zemí. Slyším zřetelně všechny špinavé a morbidní ozvěny ze záhrobí. Rozdrcené obličeje tlakem, zničující zvuk, dav touží stejně nakonec po veřejných popravách. Potřebujeme čím dál tím víc šokovat, obyčejná krev už dávno nezabírá. DEATHRITE to moc dobře ví a přizpůsobili se. Není divu, podobnou muziku mohou hrát jen lidé, kteří nahlédli na druhou stranu. Sedm divokých, zběsilých a studených songů se vám zadře hluboko do mozku. Jako nějaký nenasytný červ. Jako šelma, která čeká ve stínu na svoji kořist. Dejte mi někdo palici a pořádně plnou kostnici! Potřebuji ze sebe dostat vztek na ten náš prokletý druh. Už vím, co je realita a co byl jen sen. A hraje mi k tomu "Delirium". Black metal, death, grind, temnota a smrt!


sumarizace:

Umírat lze mnohými způsoby, ale smrt předváděná na albu "Delirium" se zdá být nejvíce bolestivá. DEATHRITE ve své tvorbě odkazují na ty nejlepší black/death/grindové smečky. Hniloba je zde kombinována s tlakem a výsledkem je nahrávka, která působí jako třaskavina té nejvyšší kvality. Novinka je jako kus plesnivého masa, které vám někdo hodí přímo do obličeje. Při poslechu se dusím, lapám po dechu a těším se na každý další zabijácký riff ve stylu OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Jsem rád drcen a rozmělňován. Líbí se mi i temnota, která jednotlivými skladbami prostupuje jako nějaká zlá choroba. DEATHRITE zkrátka moc dobře vědí, jak na mě. Umí vytvořit absolutně zběsilou atmosféru, vyvolat postupný tlak na moji hlavu. Smrt je zase tak blízko! Death grindové black metalové album, které vás rozemele na prach!


Asphyx says:

You can die in many ways but the death on the album "Delirium" seems to be even more painful. DEATHRITE in their work refer to the best black / death / grind packs. The rotation here is combined with pressure and the result is an album which feels like a bomb of the highest quality. The new album is like a piece of mouldy flesh which hit you right in the face. When I listen to this album I cannot breath and I am looking forward to another killing riff in OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY style. I like to be smashed and crushed. I like the darkness which goes through each song just like a bad disease. DEATHRITE really know what I like. They can create totally furious atmosphere, bring a pressure on my head. The death is again very close! Death grind black album which will grind you to dust!


about DEATHRITE on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Delirium
2. Repulsive Obsession
3. From the Edge to the Abyss
4. Someone to Bleed With
5. Vortex
6. Vicious Nights
7. Sepulchral Rapture


pátek 1. dubna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Mechanický pomeranč - Anthony Burgess (1962)


Mechanický pomeranč - Anthony Burgess
(1962) 2002, Volvox Globator

Byl jsem tenkrát na koleji v Plzni sám. Psal se rok 1998 a o víkendu všichni odjeli. Právě jsem dočetl další knížku od Stephena Kinga, o kterém mí intelektuální přátelé říkali, že je to komerce. Oni poslouchali Nicka Cavea a Pink Floyd a v hospodě diskutovali o nesmrtelnosti chrousta. Nekonečné hodiny, spousta rozdílných názorů. Na knížky nás moc nebylo. Nejvíc letěly filmy a hudba. Už v tak náročné debatě jsme si zalezli do kouta a předháněli se v tom, kdo přečetl víc knih. Vznášeli se mezi námi beatníci, beletrie, ale i klasika. Já navíc miloval sci-fi. Seděl jsem v prázdném pokoji a rozhodoval se, jestli si dojdu pro chleba a nebo ne. Zvítězila další kniha. Navrchu ležel Mechanický pomeranč. Michal mi k němu vůbec nic neřekl, nevaroval mě.

Po několika stránkách se mi chtělo zvracet. Bylo mi špatně z lidského hnusu. Byl jsem v šoku a to jsem už četl a viděl ledacos. Dokonce i zažil. Přesto jsem nemohl odtrhnout oči. Musel jsem na pivo. Na kolejním baru byla krásná blondýnka, které bylo lehké odpustit, že nemá čepované, ale jen lahváče. Flirtovala se mnou, ale mě to bylo úplně jedno. Visel jsem na stránkách, hltal příběh. Bylo to pro mě něco nového, jiný jazyk, styl. Sice nechutný, ošklivý, mokvající hnisem, ale přesto (nebo možná právě proto) přitažlivý. Seděl jsem v rohu, občas se kolem měl mihlo tohle hezký vyprsený děvče s velkým výstřihem i úsměvem. Vůbec jsem na ni nereagoval. Byl jsem ve svém světě.

Hlavní hrdina Alex není vlastně žádným hrdinou. Naopak, některé jeho činy jsou opravdu hnusné. Je to násilný příběh, brutální, nechutný. Já vím, na dnešní dobu už asi tolik ne, ale na roky mého mládí, kdy jsem jej četl poprvé, tak ano. Musel jsem pak ihned další týden oslovit kamaráda, který byl v naší nadšenecké partě přes filmy a on mi prozradil, že Mr. Kubrick v roce 1971 natočil i film. Malý klub nad kinem Elektra byl jasnou volbou. Jedno nedělní odpoledne jsem se pak musel jít po promítání opít a moje tehdejší slečna mi řekla, že jsem úchyl, když čtu podobné knížky a sleduji o tom ještě filmy. Kniha je samozřejmě násilná, je o našem lidském rodu a o tom, čeho jsme schopni. Já bych se vlastně k četbě ani nedokopal, ale na obalu bylo napsáno, že v ní lze vystopovat i prvky sci-fi.

O téhle knížce jsem hodně dlouho přemýšlel, zaryla se mi do hlavy. Některé scény se mi občas vynoří dodnes. Smutné je, že spousta z nich se postupně vynořuje i v různých válkách a bohužel, nejen v nich. Nebyl jsem jako mí kamarádi už naivní mladík s představou, že změním svět a budu žít neskutečně pestrý a zajímavý život, ale kniha mě opravdu šokovala. Přečetl jsem ji za odpoledne a noc. Pak si dal pár hodin spánku a i když neskutečně hladový, dal jsem ji ještě jednou. Připadal jsem si, že čtu něco zvráceného, "zakázaného". Možná jsem chtěl být i trošku zajímavý, abych "obstál" mezi kamarády. Po několika letech jsem zjistil, že knihu jsme celou dočetli jen dva a já jediný opakovaně. Přitom, já si v cíleném násilí vůbec nelibuji. Spíše mě od čtení odrazuje. Jenže Anthony Burgess vše napsal vskutku zajímavě a poutavě, pokud to tedy lze v tomto případě takto prezentovat.

Vlastně ani nemůžu říct, že bych vám Mechanický pomeranč doporučil. U mě je to jiné, já ještě na knihách vyrůstal. V době, kdy jsem se ke knize dostal, měl jsem třeba přečteno spoustu povinné četby, ruských autorů, starých klasiků (jen toho Jiráska jsem nikdy nedal celého, nešlo to:). Byl jsem mladý a hledal jsem něco nového, neotřelého, zajímavého. Hodně jsem se našel ve sci-fi. Ale nepohrdl jsem ani tipy od ostatních. Kamarád Michal byl ještě víc rozevlátý, než já. Přivedl mě ke spoustě knih, ke kterým bych se jinak nikdy nedostal. Navíc nebyl ještě tolik (skoro vůbec) rozšířený internet. Lidi se museli bavit mezi sebou, jestli mi rozumíte. Asi jo, jinak byste tento text nikdy nečetli.

Jsou knihy, které v člověku tak nějak zůstanou. Otisknou se do vás. Pro mě osobně je Mechanický pomeranč jednou z nich. Vlastně by se dalo napsat, že se jedná o příběh, který by mě ze své podstaty spíše odradil, dnes jsem byl možná ještě víc "znechucený", než kdysi, ale rozhodně si myslím, že stojí za přečtení. Jen nečekejte nic jednoduchého. A to myslím vážně. Pokud se vám dělá špatně, když se říznete do prstu a žijete převážně ve virtuální realitě, tak rozhodně nečtěte! Stejně je to zvláštní. O Alexovi znovu dost často přemýšlím. Kolik že já potkal ve svém životě podobných typů? Máte silný žaludek? Tak pak se pohodlně usaďte a nebojte se knihu odložit, když už bude na vás moc ošklivá, úchylná. Čtení není povinnost. 

Tady totiž žádnou radost nenaleznete. Přeji vám hezký den. A děkuji za pozornost!

--------------------------------------------------------------------------------------------
Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala „klasikou“. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v „kultovní“. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 3. února 2022

Report, photos - CATASTROFY, EXORCIZPHOBIA, LAID TO WASTE, DEVIANCE - club Underdogs, Prague - 5. 2. 2022



Author of photos and videos - Jakub Asphyx.


Milý Michale Kafe (alias Kakao),
předem mého dopisu bych ti chtěl poděkovat. Byl jsem v Praze na tý tvý akci. Vaří v hospodách dobře. Počasí bylo zimní a pana prezidenta jsem neviděl. Ale máte víc vousatých dřevorubců, než u nás na chalupě v Jizerkách. Náplavku jsem vynechal, podle seriálů, na který koukají naše babičky, se na ní moooc vraždí a to já se bojím. Inu stověžatá, tam to žije. Taky jsem koukal, že u vás ještě Movember neskončil, kníračů jsem potkal taky požehnaně.


U nás na vsi v Plzni je to jiný. Tedy, co se týká metalu. Moc se tady nehraje. Nebo alespoň ne ten, který mám rád. A tak musím do hlavního města. Přes to vlak nejede. Vlastně, co to pletu, jede, autem mě to nebaví a nemohl bych pít. Bez toho není metal, ale spíš nuda. Mám to takhle nastavený, beru koncerty hlavně jako relax, jako setkání s kámošema. V pracovním procesu i na silnicích Pražáky moc nemusím, ale co se týká hudby, tak se u vás aspoň něco děje. I díky tobě, protože jen nekecáš, ale činíš, odříkáš si, snažíš se. Děláš to srdcem, to já poznám. A fakt si toho vážím. Některý naše zážitky nikdy nezapomenu do smrti smrťoucí (pamatuješ výlet do Ostravy na POSSESSED?). To byla jízda!



Nezbývalo mi v sobotu nic jiného, než vyrazit, už jsem tě i ostatní dlouho neviděl. Cesta je dlouhá a Kafest už jsem jednou, jak dobře víš, navštívil. Ten letní, hlavní, velký. Tohle byl zimní, malý. On si kluk ušatá fakt nedá pokoj, říkám si, pořád se snaží, bojuje s větrnými mlýny. Nedbá na pomluvy tupců (a že se jich poslední roky vyrojilo!) a je pevný jako skála. Je to on. Michal Kafe. Pořadatel tělem i duší. Óóóó, mocný, ani nevíš, jak jsem tě rád viděl! I všechny ostatní. A to považ, na thrash metalu jsem sice vyrůstal, ale dnes se v mém přehrávači ohřívá málokdy. Nevadí, šlo mi hlavně o lidi, o pohodu, o klídek. A to ty kurva umíš, kamaráde!


Ráno jsem vstal a těšil se. Je důležité se mít na co těšit. Člověk by neměl sedět jen doma u mobilu a kroutit hlavou nad jedovatýma kecama hlupců na sociálních sítích. Jo, udělal jsem tu chybu, že jsem tam zase vlezl a rychle utekl pryč (uff!). Do vlaku, s pivem v ruce, jak se na starého metalového mamuta sluší a patří. Rovnou na Smíchov, do hospody U Perónu. Tam bylo moc fajn, přišla totiž samá vybraná společnost a Dáša mezi námi zase zářila. Inu, co dodat, To vám byla nádhera, já se cítil táák dobře. Jako když si uděláte něco oblíbeného k jídlu nebo vychutnáte žejdlík kvalitního ležáku. Všeho bylo vrchovatě a já měl v hlavě i bříšku jako v pokojíčku. Epesní chvilky, které jsem si ihned zakonzervoval na horší časy! Prostě, pilo se mocně, halasilo se, vtipy lítaly vzduchem jako další mutace viru covid. 

Teď se fakt musím omluvit všem profesionálním kritikům, co všechno ví a všemu rozumí. Nejel jsem jen na muziku, jel jsem hlavně za známými, hlavně pokecat a podpořit. Byl jsem víc u piva nebo v družném rozhovoru, než pod pódiem. Spíš jsem fotil, než poslouchal. Tak se omlouvám, jel jsem se bavit (ale co bych se vlastně omlouval, to už mi hrabe? Že mi jako bylo fajn? Proč bych to vlastně dělal?). Určitě jste tam taky byli, tak můžete sepsat svůj pohled. Můj byl tento...

Pohledem starého death metalisty a koncertního mohykána.


DEVIANCE (Brno) - Brizolit a Tatrofka nepřijeli a tak místo nich nastoupili heavy thrashoví Brňáci. O kapele jsem nevěděl vůbec nic, ale když zaznělo několik skladeb a já uslyšel motivy inspirované mojí oblíbenou americkou školou (DEATH ANGEL, HEATHEN, ANTHRAX, METALLICA), zbystřil jsem. Kapela totiž  v dnešní nekonečné záplavě mladých smeček, snažících se zapadnout do nové vlny thrash metalu, přeci jen trošku vyniká. A to se počítá. Mít na to technicky, k tomu skladby různě vrstvit, hrát si s náladami a emocemi (a konečně umět i heavy metal!), to se u nás v česko-moravském rybníčku moc nenosí. Chtělo by to ale trošku doladit angličtinu, že jsem tak smělý. Jinak cajk.




LAID TO WASTE - nahradili UNITED CORPSES. Už jsem je dlouho neviděl. Bylo na čase si užít poctivý thrash metal s heavy metalovými prvky. Na téhle smečce se mi vždy líbil hlavně tlak a energie, které z nich doslova cákají na všechny strany. Žádné kompromisy, jenom nakumulovaný vztek. Jakoby mi někdo znenadání hodil do ruky kus rozžhaveného železa. Tentokrát ukovaného z velmi kvalitní, surové a poctivé metalové oceli. Vystoupení mělo opět drive, sílu, spoustu nahrubo nasekaných melodií. Jedovatý vokál, bicí, u kterých se vám rozskočí lebka. Za moji maličkost dávám opět razítko vysoké kvality. Byla to pořádná řežba!




EXORCIZPHOBIA - jméno téhle skupiny stačí jen vyslovit a člověku se v hlavě vynoří - mosh-pit. Ano, jsou to dříči, kteří si svůj úspěch bezezbytku zaslouží. Bylo to opět energické, divoké, neučesané, přesto dobře zahrané, jedovaté, náležitě syrové. Každý o nich píše jako o kapele z Krkonoš a já mohu s klidem dodat, že kdyby kdysi měli jejich thrash a crossover ve sluchátkách na uších Hanče a Vrbata, ve vánici by určitě nezahynuli. Doběhli by do cíle, dali si pivo, objali své milé a užili si jejich vystoupení jako já. Nevím jak to kluci dělají, jsem přeci jen úplně jiné hudební krevní skupiny, ale opět mě jejich set bavil. Možná stačilo napsat - thrash jak hovado!






CATASTROFY - jsou na světě (rozuměj na Slovensku), kapely, od kterých zní hudba tak nějak samozřejmě, automaticky. Je za tím samozřejmě velká dřina a práce, ale zrovna tahle parta šohajů působí neskutečně přirozeně. Člověk jim všechny ty kurvy, píče, kokoty prostě věří, žere. U jiných by to asi tak nevyznělo, jenže pánové nejen že mají nadhled a dokáží bavit, ale oni ještě navíc umějí hrát. Thrash metal, punkový přístup. Připadal jsem si jako na horské dráze. Podupával jsem si nohou, smál se od ucha k uchu a některé známější songy si i zařval. Byla to sranda, ale i zamyšlení. Myslím, že takhle nějak by to mělo vypadat. CATASTROFY jednoduše přijeli, rozsekali nás valaškama a odešli středem. Super!





Proti zvuku nemám žádných námitek. Hodně ale záleželo, kde člověk stál. Organizace skvělá, jen to pivo mi tam moc nejelo. Bylo plno. Přišlo opravdu hodně lidí. Potkal jsem spoustu kamarádů. Já zase korzoval, přátelé. A bylo mi moc dobře. 







Hele Michale, asi víš, že na koncerty jezdím od 14 let celý život. Doba je dávno jinde. Z metalu je pro někoho kšeft jak prase a každej je chytrej po pár akcích, který uspořádal nebo navštívil. Taky vlastně začínáš, ale děláš to moc dobře. Je z tebe cítit pokora, to se dneska jen tak nevidí. Machýrků je kolem mrtě. Co si budem. Děláš to pro lidi a kapely. Pro metal, ať to zní jakkoliv pateticky. Jsem fakt rád, že jsem vyrazil. Underground nebude už nikdy takový, jako v devadesátkách, ani to nejde. Ale atmosférou, pohodou, přístupem, si se k tomu hodně přiblížil. Kdyby mi něco vadilo, nějaká drobnost, jako třeba hrubší hajzláč na záchodech, tak ti to řeknu osobně, jo? (nedělám si prdel, někteří dnes opravdu tohle u metalu řeší!) Jinak ale bylo vše v nejlepším pořádku. Fakt, znáš mě, jsem ze starý školy, moje slovo platí. Já se nebudu vytahovat, kolik jsem ušetřil (a koho ochcal, vstupenku jsem si řádně koupil, pivo pil). Hovno, utratil jsem všechno, co jsem mohl a ještě něco navíc, abych podpořil. 

Měl jsem sice lístek domů na poslední vlak, ale zakecal jsem se tak mocně, že jsme  skončili v Hells Bells. Bylo to úžasné, rozevláté a všechny jsem vás hrozně rád viděl.

Co dodat? Cesta domů do Plzně, vlak ve tmě, bolavá hlava. Dehydratace, nohy na vodě. Ranní tramvaj v Plzni. Opilci ze stepí v ulicích. Konečně spánek. Podružné věci, které my fotři bereme jako samozřejmost. Vyrážím už jen tam, kde je mi dobře. Asi jako každej. A to pak nejsem línej se bavit i opít. O to jde především, kamaráde. Měl jsem a mám na hubě pořád rohlík od smíchu jako prase. Bavili jsme se o tom mnohokrát, pamatuješ? Opět se ti povedlo rozjasnit moji tvář, máš u mě pivo, Mistře Kakao! Ochraňuj tě Manitou!

Děkuji ti moc za akci, zážitek, pokec, hudbu a doufám, že se zase brzy potkáme
tvůj věrný druh z mokré čtvrti - toho času ještě pod vlivem - Jakubsson


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

středa 26. ledna 2022

Info! - ZIMNÍ MINIKAFEST - CATASTROFY, BRIZOLIT, TATROFKA, EXORCIZPHOBIA a UNITED CORPSES - sobota 5. 2. 2022 v 18:00


ZIMNÍ MINIKAFEST - CATASTROFY, BRIZOLIT, TATROFKA, EXORCIZPHONIA a UNITED CORPSE!

Prý udělej něco i v zimě, říkali... Tak jo... Dáme si trochu zimní thrashové nálože! Slovenští Catastrofy konečně vyslyšeli volání fanoušků a s čerstvým albem "Taký je život" v kufrech se po čtyřech letech opět ukáží v Praze. S sebou si přivezou parťáky Brizolit a Tatrofka 200025000... České zastoupení obstará rozjetá Exorcizphobia, která má za sebou rok nabitý skvělými koncerty i novými songy! Celý večer odstartuje banda United Corpses.

KDY: SOBOTA 5. 2. 2022 v 18:00

facebook událost:

CATASTROFY


BRIZOLIT


TATROFKA


EXORCIZPHOBIA


UNITED CORPSES




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 3. prosince 2021

Recenze/review - DISHELL - Teutonic Beat (2021)


DISHELL - Teutonic Beat
CD 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Pokud jste propadli metalu jako já, tak moc dobře víte, že krvavé kořeny nelze jen tak vytrhnout. Rád a často se čím dál tím více vracím do minulosti. K samotným základům extrémních stylů. Vždy se mi líbila v hudbě surovost, síla, energie, hromady popraskaných kostí, které zůstávaly poházeny všude kolem po poslechu zásadních desek žánru. Polské DISHELL jsem neznal vůbec. Nové album "Teutonic Beat" mi přišlo na recenzi a nečekal jsem vůbec nic. Nakonec mám obličej rozsekaný do krve.

Je totiž pátek a já píšu a poslouchám. Jsem unavený z práce, z lidí kolem, ze spousty zbytečných informací, které se na nás v dnešní době valí jako lavina. Chci pivo, svůj pokoj a hudbu jako hrají DISHELL. Death metal, crust, punk. Texty v mé oblíbené polštině. Deska na mě opravdu působí jako návrat po časové ose zpět. 


Pocházím ještě z doby, kdy byl metal špinavý a hnusný, když kolikrát nadšení a touha ničit převládaly nad hráčským uměním. Štvou mě umělohmotné nahrávky dnešních dní. Dřív šlo hlavně o tlak, o energii, o to, udělat pořádný bordel. Možná právě proto se mi "Teutonic Beat" líbí. Kapela si na nic nehraje, skladbám věřím, cítím, že je hrají od srdce. A vůbec mi nevadí, že se nejedná o nic převratného. Jde o to nás hlavně vykostit. A myslím, že se to povedlo. Ve stylu starých švédských kapel, ve stylu punku a crustu, v rytmu tančících zombie nám Poláci předkládají náklad syrového masa, které už značně zapáchá. Slyším zde ozvěny CELTIC FROST, ANTI CIMEX, DISFEAR. A jsem spokojený. Mám totiž pivo, volný čas, který hodlám využít právě podobnou hudbou. Nemusím nad ní přemýšlet, jen si tak kývat spokojeně hlavou do rytmu a nic neřešit. Doporučuji. Připadá mi totiž, že je dnes spousta lidí v podivné křeči, že se nedokáže uvolnit, zařvat si a vyplivnout ze sebe nakumulovanou energii a zdravou naštvanost. Stylový obal, slušný tradiční zvuk. Myslím, že netřeba řešit nic dalšího. DISHELL to do vás naperou pod tlakem, až vám pukne lebka. Potom se ale dostaví klid a stav blaženosti. Death punk crust! Kosti praskají!


Asphyx says:

If you've fallen into metal like me, you know very well that bloody roots can't just be uprooted. I like and often go back and forth. To the very basics of extreme styles. I've always liked the brutality, strength, energy, piles of cracked bones that have been thrown all around after listening to the essential records of the genre. I didn't know Polish DISHELL at all. The new album "Teutonic Beat" came to my review and I didn't expect anything at all. Eventually, my face is cut into blood.

It's Friday and I write and listen. I'm tired of work, of people around me, of a lot of useless information that rolls over us like an avalanche these days. I want beer, my room and music like they play DISHELL. Death metal, crust, punk. Lyrics in my favourite Polish. The record really seems like a timeline return to me.


I come from a time when metal was dirty and disgusting, when many times enthusiasm and the desire to destroy prevailed over the art of playing. I am annoyed by the plastic recordings of today. It used to be mainly about pressure, about energy, about making a real mess. Maybe that's why I like "Teutonic Beat". The band doesn't play anything, I believe in the songs, I feel that they play them from the heart. And I don't mind at all that this is nothing revolutionary. It's mainly about boning us. And I think it worked. In the style of old Swedish bands, in the style of punk and crust, in the rhythm of dancing zombies, the Poles present us a load of raw meat that already smells bad. I hear echoes of CELTIC FROST, ANTI CIMEX, DISFEAR. And I'm satisfied. I have beer, free time, which I intend to use with similar music. I don't have to think about it, just nod my head to the rhythm and don't solve anything. I recommend. It seems to me that a lot of people today are in a strange spasm, that they can't relax, roar and spit out their accumulated energy and healthy anger. Stylish packaging, decent traditional sound. I don't think anything else needs to be addressed. DISHELL will push it under you until your skull breaks. But then there is peace and a state of bliss. Death punk crust! The bones are cracking!


--TRACKLISTING--
1. Prosto w noc
2. Kres
3. Niewiedza
4. Szczujnia
5. Rynsztok galaktyk
6. Zmory
7. Zagłady rytm
8. Lament
9. ACAB

--LINE-UP--
Janek - drums
Kamil - guitar/voc
Łukasz - bass
Maciek - guitar

--BAND CONTACT--
https://www.facebook.com/dishell666/
https://dishell.bandcamp.com
https://www.instagram.com/dishell666/

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS
https://www.selfmadegod.com
https://www.facebook.com/selfmadegod
https://www.selfmadegod.bandcamp.com
https://www.instagram.com/selfmadegod_records
https://www.soundcloud.com/selfmadegodrecords
https://www.youtube.com/user/SelfmadegodRecord

středa 7. dubna 2021

Recenze/review - ABJECTION - Malignant Deviation (2021)


ABJECTION - Malignant Deviation
EP 2021, Godz Ov War Productions

for english please scroll down

Někdy se musím toulat podzemím hodně dlouho, abych našel hudbu, kterou potřebuji. Death metal je pro mě drogou, srdeční záležitostí. Tentokrát jsem musel hluboko pod zem, do míst, kam nechodí rád ani Satan. Ve starodávných katakombách, až vzadu, kde nikdo dlouhé roky neviděl světlo, jsem našel death metalovou kapelu ABJECTION. Kanadské surovce, kteří jsou naplno oddáni smrti. 

Není radno se vydávat do podobných míst, pokud nejste posluchači old school death metalu. Jinak by se vám totiž mohlo stát, že přijdete k újmě. Začne se vám vařit krev v žilách, mozek bude chtít vyskočit z hlavy. Ne, tohle album není nic pro slabé povahy. Z chodeb se totiž ozývá nekonečný murmur. Bestie si žádá syrové maso. A taky jej vždycky dostane. 


Pokud máte rádi kapely jako INCANTATION, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, SEPOLCRO a DISMA, mohlo by se vám líbit i nové EP "Malignant Deviation". Je bažinatou a nechutnou odpovědí na všechny hříchy světa. Mokvá a pálí. Určitě jste někdy v životě museli uklidit něco, co vám nebylo po chuti. Tak teď si představte stará opuštěná jatka, kde parta šílených řezníků pokračuje ve své práci. Vás zavolají až nakonec, až dozní všechny bolestivé výkřiky. Bestie se musí nakrmit, ale také po ní musí někdo zahladit stopy. Vaše holé ruce se zabočí po lokty do zkažené krve. Ano, přesně takový pocit mám i z nové desky těchto maniaků. Kanadská smečka hraje přesně tím přitažlivě ošklivým způsobem, který mám tolik rád. Působí jako negace všech těch dnes tolik obdivovaných umělých kapel, které dávno zničily vkus posluchačů. Tohle je ryzí, opravdový, smradlavý death metal staré školy. Ukradnutý z kusů nahrubo nasekané tmy a zahnívajícího masa, kterými je bestie krmena. Vše je v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, ale hlavně nápady, kterých je i na poměrně krátkou stopáž velké množství. ABJECTION k nám přišli z těch nejvzdálenějších katakomb. Jsou zosobněním undergroundového death metalu. Navěky vás proklejí a vy se stejně jako já budete těšit na dalším album. Jen musíte mít stejně zkaženou krev v žilách, jako já. Démoni se probudili! 


Asphyx says:

I feel like litres of stinky blood are coming up from my speakers. These Canadian maniacs were inspired by ancient times when the deadly metal was still dusty, dark, ugly and evil, gurling, smelled of sulphur and rusty as a knife blade after a murder.


"Malignant Deviation" is exactly the death metal kind (inspired by INCANTATION, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, SEPOLCRO, DISMA) I like so much. Old practices, lots of bad moods, great devastating sound, a few pounds of morbid ideas and vocals which sounds like being form a fresh grave. ABJECTION don´t take any chances, they open other dungeons in a way which does not let anyone in doubt - yes, this is the real death metal! Six songs, six nails in your coffin. Demons are waking up, frightened with their own acts they are dying yet again. Just like me with each and every song. Graves are opening, coffin lids are cracking, death bodies are smiling. I like music which makes me feel many emotions. "Malignant Deviation" is a great pieces of rotten meat which is served on a tray of dusty bones, at least in my opinion. ABJECTION managed to make their record full of dirt, pressure, darkness and coldness. The search of the carcass has immediately gained another dimension. Death is waiting for each of us and if you want to know what language does the death speak, just listen to this EP!



Abjection are:
Cole Benoit - Vocals
Sergey Jmourovski - Guitar, Bass
Troy Horton - Lead Guitar
Josh Bueckert - Drums


středa 24. března 2021

Recenze/review - WITCHFUCK - Black Blood Baptism (2021)


WITCHFUCK - Black Blood Baptism
CD 2021, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Z opuštěné márnice je cítit hrozný smrad. Tentokrát to ale nejsou rozkládající se těla, ale spíše štiplavý zápach síry. Jinak by byla temná klidná noc, jenže to by nesměli vylézt čerti z děr. Vstupuji dovnitř a hned se ke mě lísá jedna samice. Má jiskru v očích a jedovatý jazyk. Upsal jsem se kdysi ďáblu, už jenom tím, že poslouchám muziku jemu zaslíbenou. Mám už přes třicet let rád špinavý zvuk, praskání kostí i nekonečný tanec, který vede vždy k nevyhnutelnému. 

Ano, tušíte správně, dnes je mé doporučení ještě špinavější, než kdy jindy. Pestrou směsici thrashe, starého death metalu, blacku a punku, ocení především zralejší metalisté. Polští WITCHFUCK hrají neurvale, zběsile, s důrazem na chladnou a černo černou atmosféru. Pokud máte chuť, slyšte ozvěny ze záhrobí a užijte si jako já opravdové setkání s reálnou smrtí. 


Tenhle zkažený koktejl bude dělat dobře všem fanouškům třeba takových AURA NOIR, WITCHMASTER, DESASTER, VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST, NIFELHEIM, DEATHHAMMER, ANTICHRIST, HELLGRINGER a podobných záležitostí. Pro pochopení "Black Blood Baptism" se musíte vydat na dlouhý výlet k prazákladům metalu jako takového. Kapela si na nic nehraje, člověk má opravdu hroznou chuť otevřít pivo a jít si zatančit do opuštěné márnice. Zvuk je náležitě syrový, opředený pavučinami, vokalista zajisté každý den snídá hřebíky. Poláky bych hrozně rád viděl v malém klubu, kde budou všichni totálně namol a noc se bude blížit k půlnoci. Stejně jako každému chlapovi ze staré školy, se mi líbí krásný holky a při poslechu téhle desky budou určitě tančit na stole. Album má drive, sílu, temnou energii, potřebnou pro klasické rituály. Nehledejte zde originalitu, ale pokud fandíte black thrash death metalovým tradicím, zklamáni rozhodně nebudete. Osobně je mi podobná hudba, zahraná od srdce a s nadšením milejší, než nekonečná umělá preludia některých současných hvězd. Z opuštěné márnice je cítit hrozný smrad. Tentokrát to ale nejsou rozkládající se těla, ale spíše štiplavý zápach síry. Jsem tu správně, večírek zrovna začíná. Skvěle!


Asphyx says:

Polish band WITCHFUCK is also like a pack of angry dogs this year. They attack without warning, they bite you with their black thrash metal as cut out from the late 1980s and early 1990s. Tracks sharp like fangs bitten into the meat. Do you also feel blood everywhere?


WITCHFUCK is blasphemed in the style of old bands like AURA NOIR, WITCHMASTER, DESASTER, VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST, NIFELHEIM, DEATHHAMMER, ANTICHRIST, HELLGRINGER . It is just the rusty, sicknesses soaked black thrash metal, in which case you admire most, that it sounds the same all the time. No one expects any changes, much more important is the drive and strength that the Poles have in their hands. They issue forth somewhere to the basis of extreme fast metal by their music. They go to the core, straight to the bone. They are really like a pack of naughty dogs which are roaming over the periphery of our city. Cemeteries, Satan, war, death. Inverted crosses stink from the grave, that's what it is all about. If you like old music, you remember the times when everyone wore a denim vest and beer flow everywhere, then you're right here. Hey, I hear freezing howls in the distance. The pack is calling me. I take bottles of beer, add volume and play "Black Blood Baptism" over and over again. True metal can’t die! Great black thrash trip to the old times! Hell!


Witchfuck are:
Hellscreamaross - Vocals
BeerTerror - Guitars
Ziaro - Bass
M.D. - Drums

čtvrtek 7. ledna 2021

Recenze/review - OF FEATHER AND BONE - Sulfuric Disintegration (2020)


OF FEATHER AND BONE - Sulfuric Disintegration
CD 2020, Profound Lore Records

for english please scroll down

Včerejší den byl krásný. Slunečný a přívětivý. Až do doby, než mě chytli, svázali a zavřeli do temné kobky. Mí vlastní démoni, o kterých se mi zdálo ve zlých snech. Vypadají jako padlí kněží. Zahaleni v kápích, s obličeji bez tváře. Ležím na studené špinavé zemi a přemýšlím, kdy se vrátí. S nožem v ruce. S úsměvem na tváři. Už dávno vím, že živý odtud nikdy nevyjdu. Jsem prokletý, neuposlechl jsem a rouhal se všem bohům. Podříznou mi hrdlo a moje krev je důkazem, že bůh neexistuje.

Při přechodu na onen svět hledám nějakou hudbu, která by se k mé situaci hodila a nová deska amerických OF FEATHER AND BONE je jasnou volbou. Už od prvních setkání má v sobě nahrubo nasekanou tmu, černou energii. Podobný death metal je mi vlastní a s desku si neskutečně užívám. Je plná stínů. 

 

"Sulfuric Disintegration" připomíná čerstvě otevřenou rakev, ve které byl pochován někdo, kdo před smrtí hodně trpěl. Z hudby amerických maniaků slyším lehkou inspiraci třeba takovými OUTER HEAVEN, DEAD CONGREGATION, INCANTATION, PISSGRAVE, BOLT THROWER, ale i kupříkladu DEVOURMENT. Starý prašivý death metal je doplněn o modernější prvky a výsledkem je deska, která doslova zabíjí. Zvukově je album velmi dobře ošetřeno (Arthur Rizk - Producer, Mixing, Mastering, Ben Romsdahl - recording), obdivuji i parádní obal od Stewarta Coleho. Nejvíc na mě ale působí celková atmosféra desky, která je zničující a zároveň podmanivá. Jedná se o hudební násilí v tom nejlepším slova smyslu. Opravdu si připadám jako zavřený v nějaké staré kobce, hluboko pod zemí. Ta rakev, na kterou se již několik dní dívám, je připravena pro mě. OF FEATHER AND BONE jsou jasným důkazem toho, že pravá, reálná smrt pořád existuje. Musíte ji hledat v opuštěných katakombách, ve znesvěcených kostelech a nebo ve vlastní zkažené duši. Položili přede mě nůž a řekli, ať odejdu z tohoto světa. Rovnou do pekla. Poslouchám  "Sulfuric Disintegration" a s chutí pozvání přijímám. Nálada nahrávky už je taková. Syrová, zákeřná, ošklivá a surová. Death metalové album, u kterého vám praskne lebka tlakem! Skvěle!


Asphyx says:

Yesterday was beautiful. Sunny and friendly. Until they caught me, they tied me up and locked me in a dark dungeon. My demons, which I dreamed of in bad dreams. They look like fallen priests. Shrouded in hoods, with no face. I'm lying on the cold, dirty ground, wondering when he'll be back. With a knife in his hand. With a smile on his face. I have known for a long time that I will never get out alive. I am cursed, I have not obeyed and blasphemed all the gods. They cut my throat and my blood is proof that God does not exist. 

When moving to the other world, I'm looking for some music that would suit my situation and the new album of American OF FEATHER AND BONE is a clear choice. From the very first meetings, he has a roughly chopped darkness, black energy. I own a similar death metal and I really enjoy the record. It is full of shadows.


"Sulfuric Disintegration" is reminiscent of a freshly opened coffin in which someone who suffered a great deal before his death was buried. From the music of American maniacs, I hear a slight inspiration such as OUTER HEAVEN, DEAD CONGREGATION, INCANTATION, PISSGRAVE, BOLT THROWER, but also for example DEVOURMENT. Old dusty death metal is complemented by more modern elements and the result is a record that kills. The sound of the album is very well treated (Arthur Rizk - Producer, Mixing, Mastering, Ben Romsdahl - recording), I also admire the great cover by Stewart Cole. But what affects me the most is the overall atmosphere of the album, which is destructive and captivating at the same time. It is musical violence in the best sense of the word. I feel locked up in some old dungeon, deep underground. The casket I've been looking at for days is ready for me. OF FEATHER AND BONE are clear evidence that true, real death still exists. You must look for it in abandoned catacombs, in desecrated churches, or your corrupt soul. They put a knife in front of me and told me to leave this world. Straight to hell. I listen to "Sulfuric Disintegration" and accept the invitation with gusto. The mood of the recording is already like that. Raw, insidious, ugly and raw. Death metal album, in which your skull bursts with pressure! Great!


tracklist:
1. Regurgitated Communion
2. Entropic Self Immolation
3. Noctemnania
4. Consecrated And Consumed
5. Sulfuric Sodomy (Disintegration Of Christ)
6. Baptized In Boiling Phlegm

band:
AS Bass, Vocals 
PW Drums
DG Guitars, Vocals



pátek 1. ledna 2021

Recenze/review - OFFSET - Bent Benevolence (2020)



OFFSET - Bent Benevolence
CD 2020, Pulverised Records

for english please scroll down

Zničit, spálit, roztrhat. Rozzuřený dav, adrenalin stoupá. Chytí jej náhodou, když se pokusí utéct temnou uličkou. Obviněný, svázaný, vláčený po zemi. Pro výstrahu všem. Soud bez pravidel, krvelačnost a strach. Pověšený na nejvyšší lampu na náměstí se houpá do větru. Jazyk vyplazený, oči vypoulené. Udělej si s ním fotku, všichni ti ji budou závidět. Emoce se uklidní a pak někdo do ticha pronese, že byl nevinný.

Singapurští OFFEST už na první poslech působí, jakoby přišli do studia ze špinavé ulice. Kolem se potulují party ostrých hochů a všichni se těší na další skladbu. Death metal, punk, crust. Tohle všechno naleznete i na novém EP "Bent Benevolence". Surová, syrová nálož, špinavá bomba.




Skladby odsýpají jako lavina z černého kamení. Celou deskou navíc prostupuje temnota, která si vás ihned přitáhne na svoji stranu. Je to zkrátka klasický masakr ohlodaný až na kost. Muzika, která patří do zaplivaných klubů, na periferii města, do podchodů, ve kterých se bojíte zastavit. Zvuk láme kosti, bicí drtí, kytary řežou, myslím, že si není na co stěžovat. Možná vokál, ten je občas trošku monotónní, ale to k tomuto stylu tak nějak patří. Poslouchám dál a kolem mě proběhne jedna parta. Je to jen okamžik, malý záblesk a padám k zemi s proříznutým hrdlem. OFFEST nahráli poctivou desku, která vás přišpendlí na zeď. Musíte mít samozřejmě svoje uši naladěné do podzemí, ale potom budete odměněni pořádně ostrým zážitkem. Songy řežou, pálí a žhnou. A zároveň chladí. To jsou pro mě atributy dobrého death/crust/punku. Pánové jej hrají dobře, bez zábran a vy si tak můžete vychutnat pocity rozzuřeného davu. Hodně divoká záležitost!


Asphyx says:

Destroy, burn, tear. Angry crowd, adrenaline rising. It catches it by accident when it tries to escape through a dark alley. Accused, bound, dragged on the ground. To warn everyone. Court without rules, bloodthirstiness and fear. Hanging on the tallest lamp in the square, it sways in the wind. Tongue out, eyes bulging. Take a picture with it, everyone will envy you. Emotions calm down and then someone says in silence that it was innocent. 

At the first listening, Singapore´s OFFEST look like they came to the studio from a dirty street. Parties of sharp boys are wandering around and everyone is looking forward to the next song. Death metal, punk, crust. You can find all this on the new EP “Bent Benevolence”. Raw bomb, dirty bomb. 

The songs spill away like an avalanche of black stones. In addition, darkness permeates the entire board, which immediately draws you to its side. It is simply a classic massacre gnawed to the bone. Music that belongs to spit clubs, on the outskirts of the city, to the subways where you are afraid to stop. The sound breaks the bones, the drums are crushed, the guitars are cut, I don't think there's anything to complain about. Maybe the vocals, it's a bit monotonous at times, but it kind of belongs to this style. I keep listening and a bunch runs around me. It's just a moment, a small flash and I fall to the ground with my throat slit. OFFEST recorded an honest record that will pin you on the wall. Of course, you have to have your ears tuned underground, but then you will be rewarded with a really sharp experience. The songs cut, burn and glow. And at the same time it cools. These are the attributes of good death / crust / punk for me. Gentlemen play it well, without hindrance, so you can enjoy the feelings of an angry crowd. Very wild affair!


TRACKLIST
1. Plunged Into (2:04)
2. Plugged Illusion (2:19)
3. Playhell (1:30)
4. Plagueatory (3:41)

https://www.facebook.com/offsetcrustmachine
https://www.pulverised.net
https://www.facebook.com/pulverisedrecords
https://pulverised.bandcamp.com

pondělí 28. prosince 2020

Recenze/review - CURSED BLOOD - Taker Of Life (2020)


CURSED BLOOD - Taker Of Life
CD 2020, War Anthem Records

for english please scroll down

Našel jsem ve sklepě krabici plnou zlámaných kostí. Přemýšlel jsem, jak se tam vzala? Komu patřily? Odpovědí mi byla temná chodba, která vedla až na nedaleký hřbitov. Vydal jsem se podzemím a poslouchal jen samou surovou a ošklivou hudbu. Už dlouho mi pomáhá přežít, pokaždé, když vylezu na světlo. Vstupuji do staré, zdánlivě opuštěné márnice a na prvním náhrobku vidím nápis CURSED BLOOD. Otevírám víko z mramoru a místo shnilého těla se na mě vyhrne syrový death metal ušpiněný jako ruka mrtvoly.

Debutové album řeckých CURSED BLOOD připomíná krabici zlámaných kostí, o jejichž původu můžeme vést dlouhé diskuze. Důležité ale je, že se zde hraje pravý undergroundový smrtící kov, který je doslova nasáklý zkaženou krví. Kapela je ale ovlivněna i thrashem, grindem, hardcore. Zkrátka a jednoduše, koktejl smrti jak se patří.


"Taker Of Life" je nahrávkou, která musela vzniknout v těch nejtemnějších koutech Hádovy říše. Vše je ohlodáno na dřeň, kapela útočí přímo, bez jakýchkoliv vytáček a zbytečností. Skladby jsou velmi dobře napsány. Během poslechu se kolem mě vznáší ponurá a tajemná atmosféra. Jakoby se v jednom kotli v pekle potkali zástupci švédské scény (DISMEMBER, GRAVE) s členy hardcore a crustu. Vše je zalito rozžhavenou lávou a podáváno spolu se syrovým masem na podnose z lidských lebek. CURSED BLOOD jsou zároveň také takovým morbidním osvěžením mezi zástupy ostatních, naklonovaných kapel současnosti. Úplně před sebou vidím malý klub na periferii našeho města. Hodně alkoholu, testosteron a na pódiu řádí Řekové. Když jejich prvotinu poslouchám, mám hroznou chuť podobný koncert zažít. Naživo to musí být masakr. Zatím si srovnám kosti na hromadu, přidám volume a budu se těšit na další skladbu. "Taker Of Life" jsou pro mě velkým překvapením, kapelou, jejíž hudba mi koluje v žilách. Takhle nějak si představuji záhrobí. Album má neskutečný drive a energii. A jako bonus vás spálí na popel! Totální masakr v márnici, který se opravdu povedl! 


Asphyx says:

I found a box full of broken bones in the basement. I was wondering how the box got there? Who did they belong to? The answer was a dark corridor that led to a nearby cemetery. I went under the ground and listened to the raw and ugly music. It has been helping me survive for a long time, every time I come out into the light. I enter the old, seemingly abandoned morgue and see the inscription CURSED BLOOD on the first tombstone. I open the marble lid and instead of a rotten body, raw death metal soiled like a corpse's hand reaches me. 

The debut album of the Greek CURSED BLOOD is reminiscent of a box of broken bones, the origin of which we can have long discussions about. But the important thing is that real underground deadly metal is played here, which is literally soaked in rotten blood. But the band is also influenced by thrash, grind, hardcore. Simply put a cocktail of death as it should be.


"Taker Of Life" is a record that must have been made in the darkest corners of the Serpent Empire. Everything is gnawed to bone marrow and the band attacks directly, without any twists and turns all warnings. The songs are very well written. As I listen, a gloomy and mysterious atmosphere hovers above me. It is as if representatives of the Swedish scene (DISMEMBER, GRAVE) met with members of the hardcore and crust in a hellish cauldron. Everything is filled with hot lava and served together with raw meat on a tray of human skulls. CURSED BLOOD is a morbid refreshment among the crowds of other, cloned bands of today. I see a small club on the outskirts of our city right in front of me. Lots of alcohol, testosterone and the Greeks are doing havoc on the stage. When I listen to their first film, I have a terrible desire to experience a similar concert. It must be a massacre when seen alive. In the meantime, I'll line up the bones, pump up the volume, and look forward to the next song. "Taker Of Life" is a big surprise for me, a band whose music circulates in my veins. This is how I imagine the graveyard. The album has incredible drive and energy. And as a bonus, they will burn you to ashes! A total massacre in a morgue that really worked!




TRACKLIST
1. The World of Madness (2:24)
2. Silent Era (3:35)
3. Taker of Life (5:30)
4. Nailed (2:40)
5. Thorns & Nails (3:24)
6. Backlash Rampage (4:01)


TWITTER