Tvoje tělo leží na kamenném oltáři. S rituálním nožem, zabodnutým přímo do srdce. Duše už dávno létá mimo a zmítá se v temnotě. Jako hladový červ, který brzy napadne i tvoje vnitřnosti. Na zdech jsou namalovány děsivé symboly. Jed, po kterém si ochrnul, byl umíchán s láskou i nenávistí. Pradávný kult smrti znovu ožívá s nebývalou silou. Postavy v kápích, bez tváře, bez svědomí. Mlhavé ráno v bažinách, po probdělé noci. Nebudou tě pohřbívat, roztrhají tě na kusy. A tvoje prokletá duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem.
Další setkání s hudbou death metalových veteránů z Milwaukee, Wisconsinu, se pro mě stalo spíše tajemnou mantrou, děsivým rituálem, než jenom obyčejným poslechem. Pánové opět jasně dokazují, že jsou ve skvělé formě. Nové letošní album "Thaumaturgic Veil" má v sobě pradávnou sílu devadesátých let, ale také spoustu nových, neotřelých momentů. Novinka se pro mě stala na dlouhý čas průvodcem v záhrobí. Pomohla mi objevit další temné kouty v mé mysli. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají jasné a zřetelné nosné motivy. A také děsivě podmanivou atmosféru, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musí být vaší součástí. Znovu potvrzuji vlastní krví, že VIOGRESSION hrají opravdově, uvěřitelně, reálně, autenticky, se zřetelným staroškolským feelingem.
Kapela nadále rozvíjí základní myšlenky death metalu, u jejichž vzniku kdysi dávno sama byla. Pokud máte zájem, přečtěte si recenzi na minulé album i skvělý rozhovor, obojí je odkazováno pod dnešním článkem. Pojďme ale k nové nahrávce. Ta má v sobě cosi neklidného, opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl součástí nějakého starodávného, krvavého rituálu. Daleko v lesích, v místech, kde podobné obřady probíhaly po staletí. Také cítíte z hudby VIOGRESSION sílu, tlak a energii? Pánové dokáží být nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladné a bolestivé nálady, které kolem poletují jako můry kolem ohně. Opravdu se mi líbí zvuk (Engineered and mixed by Chris Djuricic, Mastered by Dave Otero), který je masivní, velmi dobře čitelný a zároveň řeže tou správnou stranou nože. Zapomenout nesmím ani na jako vždy povedený motiv na obalu. Autorem je Diego Gedoz de Souza. Kapela byla silná v devadesátých letech a svoji pozici dokazuje i po svém návratu. Spojuje ve své hudbě starý feeling s novými nápady. Ne, "Thaumaturgic Veil" není jenom hudba, je to něco navíc. Návštěva opuštěného pohřebiště, obětního místa, katakomb ve kterých byli pochováni prokletí. Těch emocí, nálad, obrazů, které kolem mě létají, když sedím u reproduktorů, je velká spousta. Budiž to důkazem, že mě album opravdu zasáhlo hluboko do podvědomí. Máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CIANIDE, MORGOTH, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MORBID SAINT, POSSESSED? Potom jste zde správně. VIOGRESSION mají samozřejmě svůj vlastní originální výraz. Letos vás vezmou na výlet do jiných, děsivých dimenzí. Budete jim věřit každý tón, každou notu, každý úder bicích. Alespoň mě se to stalo. Jsem prokletý! Pánové zkoumají i vaše vědomí a podvědomí. Dostanou se vám do hlavy a vytáhnou na povrch ty nejhlubší a nejděsivější noční můry. Moje tělo leží na kamenném oltáři. S rituálním nožem, zabodnutým přímo do srdce. Duše už dávno létá mimo a zmítá se v temnotě. Jako hladový červ, který brzy napadne i moje vnitřnosti. Na zdech jsou namalovány děsivé symboly. Tajemné, magické, syrové a chladné death metalové zaříkávání! Děsivý obraz temné lidské mysli! Morbidní, pradávný rituál smrti!
Asphyx says:
Your body lies on a stone altar. A ritual knife is stuck right in your heart. Your soul flew away long ago and is now wandering in the darkness. Like a hungry worm that will soon attack your insides. Terrifying symbols are painted on the walls. The poison that paralyzed you was mixed with love and hate. An ancient cult of death is reviving with unprecedented force. Figures in hoods, faceless, without conscience. A foggy morning in the swamps after a sleepless night. They won't bury you, they'll tear you to pieces. And your cursed soul will wander forever between our world and the other.
Another encounter with the music of death metal veterans from Milwaukee, Wisconsin, became more of a mysterious mantra, a terrifying ritual, than just ordinary listening for me. The gentlemen once again clearly prove that they are in great shape. This year's new album, "Thaumaturgic Veil", has the ancient power of the nineties, but also a lot of new, fresh moments. The new album became my guide in the afterlife for a long time. It helped me discover more dark corners of my mind. The songs are very well written, with clear and distinct themes. They also have a terrifyingly captivating atmosphere that, in my opinion, cannot be learned. You have to have it inside you, it has to be a part of you. I confirm once again with my own blood that VIOGRESSION play genuinely, believably, realistically, authentically, with a distinct old-school feeling.
The band continues to develop the basic ideas of death metal, which it helped to create long ago. If you are interested, read the review of the previous album and the excellent interview, both of which are linked below today's article. But let's move on to the new recording. There is something unsettling about it; when I listen to it, I really feel like I am part of some ancient, bloody ritual. Far away in the woods, in places where similar ceremonies have been performed for centuries. Do you also feel the power, pressure, and energy in VIOGRESSION's music? The guys can be uncompromising, but they don't forget the cold and painful moods that flit around like moths around a fire. I really like the sound (engineered and mixed by Chris Djuricic, mastered by Dave Otero), which is massive, very clear, and cuts with the right side of the knife. I mustn't forget the always successful cover art. The author is Diego Gedoz de Souza. The band was strong in the nineties and proves its position even after its return. It combines the old feeling with new ideas in its music. No, "Thaumaturgic Veil" is not just music, it's something more. A visit to an abandoned burial ground, a place of sacrifice, catacombs where the damned were buried. There are so many emotions, moods, and images flying around me as I sit by the speakers. Let this be proof that the album really touched me deeply in my subconscious. Do you like bands like MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CIANIDE, MORGOTH, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MORBID SAINT, POSSESSED? Then you've come to the right place. VIOGRESSION, of course, have their own original expression. This year, they will take you on a trip to other, terrifying dimensions. You will believe every tone, every note, every drum beat. At least that's what happened to me. I am cursed! These gentlemen explore your consciousness and subconscious. They get into your head and bring to the surface your deepest and most terrifying nightmares. My body lies on a stone altar. With a ritual knife stuck right in my heart. My soul has long since flown away and is tossing and turning in the darkness. Like a hungry worm that will soon attack my insides. Terrifying symbols are painted on the walls. Mysterious, magical, raw, and cold death metal incantations! A terrifying image of the dark human mind! A morbid, ancient ritual of death!
Když nám zpětně vyprávěl o tom, jak porcoval celé tělo, chtělo se nám zvracet. Ve vaně, pilou a sekerou, ostrým nožem. Odděloval maso od kostí, vytahal všechny vnitřnosti z těla. Nemohli jsme nic říkat, stalo se to totiž v jedné z dalších válek, které právě probíhají. Byl momentálně na straně dobra. Přesto, když jste se podívali do jeho očí, tak jste viděli, jakou má radost, jak ho jeho morbidní práce těší. Nejraději měl, když po něm zůstala spálená země a stovky zničených životů.
Na jeho vyprávění jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat nové album německých death thrash metalistů HERETIC WARFARE. Atmosféra nahrávky je totiž velmi podobná. Ostrá, smradlavá, nekompromisní, divoká, zlá a ošklivá. Jako život samotný. Ihned se mi dostalo do hlavy i do žil. Tohle je nářez přesně podle mého gusta. Dejte mi někdo do rukou nůž, mám chuť naporcovat další maso!
Líbilo se mi již jejich předchozí album "Hell on Earth" z roku 2020 (recenze i rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Užíval jsem si tenkrát všechen ten nakumulovaný vztek i temnou energii, kterou se povedlo těmto maniakům do skladeb dostat. Neexistuje už žádné světlo, ani dobro, všechno kolem nás je zničené, vyrabované, rozsekané. Jako bych se opravdu procházel po zemi, která je díky naší vlastní hlouposti zničena nekonečnými válkami. HERETIC WARFARE na to jdou zkrátka ostře, nenechají vás ani na chvilku vydechnout. Album je tak velmi intenzivní, člověk má opravdu chuť vzít do rukou kladivo a jít rozbít nejbližší zeď nebo obličej nějakého zlého člověka. Němci jsou brutální, šílení ze své podstaty, narvou do vás svoji hudbu pod tlakem. Vystřelí vám mozek brokovnicí a udělají to velmi elegantně, s parádním zvukem i obalem. Někde uvnitř každého z nás spí zlo. Opravdová temnota a špína. Němcům se všechno tohle vytáhnout na povrch. A udělali to velmi zajímavým způsobem. "Perpetual Fire" je opravdu velmi agresivní, naléhavou, neklidnou záležitostí. Potěší určitě všechny opravdové fanoušky reálné smrti. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, je opravdová, uvěřitelná, autentická. Místo toho, aby vám předváděla nějaké dnes tolik časté pózy, raději zaútočí přímo na solar plexus. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl uprostřed šílené války a poslouchal vyprávění těch, kteří se stali nedobrovolně, ale s chutí, vrahy. Absolutně zabijácký death thrash metal, který vám přeláme všechny kosti v těle! Totální masakr!
Asphyx says:
When he told us later how he had cut up the whole body, we felt like throwing up. In the bathtub, with a saw and an axe, a sharp knife. He separated the flesh from the bones, pulled all the entrails out of the body. We couldn't say anything, because it happened in one of the other wars that are currently going on. He was on the side of good at the moment. Nevertheless, when you looked into his eyes, you could see how happy he was, how much he enjoyed his morbid work. He liked it best when he left behind scorched earth and hundreds of destroyed lives.
I remembered his story when I started listening to the new album by German death thrash metal band HERETIC WARFARE. The atmosphere of the recording is very similar. Sharp, smelly, uncompromising, wild, evil, and ugly. Like life itself. It immediately got into my head and into my veins. This is exactly my kind of thrashing. Someone give me a knife, I feel like cutting up some more meat!
I already liked their previous album, Hell on Earth, from 2020 (review and interview linked below the article). At the time, I enjoyed all the accumulated anger and dark energy that these maniacs managed to put into their songs. There is no light or good left, everything around us is destroyed, looted, chopped up. It's as if I were really walking on a land that has been destroyed by endless wars thanks to our own stupidity. HERETIC WARFARE simply go at it hard, not letting you catch your breath for a moment. The album is so intense that you really feel like picking up a hammer and smashing the nearest wall or the face of some evil person. The Germans are brutal, crazy by nature, they force their music into you under pressure. They blow your brains out with a shotgun and they do it very elegantly, with great sound and packaging. Somewhere inside each of us, evil sleeps. True darkness and filth. The Germans bring all of this to the surface. And they did it in a very interesting way. "Perpetual Fire" is a very aggressive, urgent, restless affair. It will certainly please all true fans of real death. I like that the band doesn't pretend to be something it's not; it's real, believable, authentic. Instead of showing off some of the poses that are so common today, it prefers to attack you right in the solar plexus. When I listen to it, I really feel like I'm in the middle of a crazy war, listening to the stories of those who became involuntary but willing killers. Absolutely killer death thrash metal that will break every bone in your body! Total massacre!
Chtěl jsem být sám. Úplně sám. Oproštěn od zbytečností. Šel jsem naboso. Abych cítil zemi, jejíž jsem nedílnou součástí. Nechal jsem svoje podvědomí, aby mě zavedlo do míst, kde se budu cítit dobře. Pokaždé mé kroky odnesly do lesa, na staré pohřebiště za městem. Usedl jsem na hrubě otesaný obětní kámen a nechal si vyprávět příběhy z dalekého severu. Venku bylo až příliš teplo, přesto mi byla zima. Poslouchal jsem totiž nové album norských HELHEIM.
S touhle kapelou máme takový zvláštní vztah. Některá jejich alba mají čestné místo v mé sbírce, jiná mě nějak minula. Kapela mě ale baví pokaždé naživo, to je bez debat. Je cosi chladného, magického, divokého, co se ukrývá i na novince a neskutečně mě to přitahuje. Nutí k opakovaným poslechům. Takhle uvěřitelně a s lehkou samozřejmostí kombinovat klasický black metal, vikingské prvky a progresivní nápady umí snad jenom tihle maniaci.
Jak vnímali život, smrt i přírodu naši předci? Ptám zase a znovu a i když je severské pojetí těchto věcí přeci jen trošku jiné, než naše, slovanské, tak se ve spoustě věcech protínáme a potkáváme. První polovina alba s názvem „HrabnaR“ obsahuje čtyři samostatné skladby napsané H'grimnirem. Jedná se o těžkou, bolestivou, do krve rozdrásanou hudbu, která vás roztrhá na kusy. Druhá polovina s názvem „Ad vesa“ se ponořuje do severských metafyzických konceptů a zkoumá čtyři složky lidské duše podle předkřesťanských přesvědčení: Fylgja, Hamr, Hugr a Hamingja. Je více vzdušná, melancholická, atmosférická. Obě poloviny potom drží pevně v jednom monolitickém celku a krásně na sebe navazují. Jsou to příběhy vyprávěné pomocí hudby velmi talentovaných muzikantů. Kapela hraje od roku 1992 a stále si zachovává takové to svěží nadšení, radost z hudby samotné. Alespoň tak vnímám novinku já, starý pes. Texty jsou norsky, nerozumím ani slovo, ale tak nějak podvědomě vím, o čem kapela zpívá, co nám chce sdělit. V tomto případě je pro mě ctí a mám radost, že můžu o novince psát. Jakoby mé prsty samy létaly po klávesnici. Je totiž něco magického, chladného i temného, co se mi dostalo při poslechu do podvědomí. O formálních věcech, jako je zvuk (engineered, produced, mixed and mastered by Iver Sandøy), obal a produkce, není třeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Chtěl jsem být sám. Úplně sám. Oproštěn od zbytečností. Šel jsem naboso. Abych cítil zemi, jejíž jsem nedílnou součástí. Nechal jsem svoje podvědomí, aby mě zavedlo do míst, kde se budu cítit dobře. Pokaždé mé kroky odnesly do lesa, na staré pohřebiště za městem. Usedl jsem na hrubě otesaný obětní kámen a nechal si vyprávět příběhy z dalekého severu. Temné a chladné black metalové příběhy z dalekého severu, které se vám dostanou do podvědomí! Magické, uhrančivé, mrazivě podmanivé!
Asphyx says:
I wanted to be alone. Completely alone. Free from unnecessary distractions. I walked barefoot. To feel the earth, of which I am an integral part. I let my subconscious guide me to places where I would feel comfortable. Each time, my steps carried me to the forest, to an old burial ground outside the city. I sat down on a roughly hewn sacrificial stone and listened to stories from the far north. It was too hot outside, yet I was cold. I was listening to the new album by the Norwegian band HELHEIM.
We have a special relationship with this band. Some of their albums have a place of honor in my collection, others somehow passed me by. But I always enjoy the band live, no question about it. There is something cold, magical, and wild hidden in their new album that draws me in incredibly. It compels me to listen to it over and over again. Only these maniacs can combine classic black metal, Viking elements, and progressive ideas so believably and with such ease.
How did our ancestors perceive life, death, and nature? I ask this question again and again, and even though the Nordic view of these things is a little different from ours, the Slavic view, we intersect and meet in many ways. The first half of the album, entitled "HrabnaR", contains four separate songs written by H'grimnir. It is heavy, painful, blood-curdling music that will tear you to pieces. The second half, entitled "Ad vesa", delves into Nordic metaphysical concepts and explores the four components of the human soul according to pre-Christian beliefs: Fylgja, Hamr, Hugr, and Hamingja. It is more airy, melancholic, atmospheric. Both halves then hold firmly together in one monolithic whole and follow on beautifully from each other. These are stories told through the music of very talented musicians. The band has been playing since 1992 and still retains that fresh enthusiasm, that joy of music itself. At least that's how I, an old dog, perceive the new album. The lyrics are in Norwegian, I don't understand a word, but somehow I subconsciously know what the band is singing about, what they want to tell us. In this case, it is an honor for me and I am happy to be able to write about the new album. It's as if my fingers are flying across the keyboard on their own. There is something magical, cold, and dark that entered my subconscious while listening. There is no need to discuss formal matters such as sound (engineered, produced, mixed, and mastered by Iver Sandøy), cover art, and production; everything is in perfect order. I wanted to be alone. Completely alone. Free from unnecessary things. I walked barefoot. To feel the earth, of which I am an integral part. I let my subconscious take me to places where I would feel good. Each time, my steps carried me to the forest, to an old burial ground outside the city. I sat down on a roughly hewn sacrificial stone and let myself be told stories from the far north. Dark and cold black metal stories from the far north that will get into your subconscious! Magical, hypnotic, chillingly captivating!
Konečně jsem spatřil jejich tvář. Bestie z mých snů se právě skláněly nad nebohou obětí. Z úst jim vytékala zkažená krev a drápy odsekávaly maso od kostí. Nejhorší byl ale řev, ve kterém byla obsažena všechna bolest a utrpení světa. Nové album kanadských maniaků DÉCRYPTAL jsem začal poslouchat již před nějakým časem a pokaždé jsem sestoupil dolů, do podzemí. Do temných chodeb podsvětí, ve kterých žijí ty nejhorší noční můry. Průvodcem mi je můj vlastní strach.
Pokud sledujete death metalový underground pečlivě jako já, tak jste se jistě setkali s předešlou demonahrávkou "Sabazios Culte" z roku 2023 (odkaz na recenzi naleznete dole pod dnešním článkem). Nové letošní album je takovým volným pokračováním zlých morbidních představ. Nutno rovnou dodat, že velmi vydařeným. Zhasněte všechna světla!
Jak asi víte, tak v záhrobí platí trošku jiná pravidla, než v současném divném světě. Tady, několik metrů pod zemí, se na nějakou tu špínu nehledí. Mezi nemrtvými i mezi prokletými se cení spíše temnota, hniloba, hnus a zkažené zpuchřelé maso. Představte si, že strávíte několik nocí ve staré kobce. Budete rozmlouvat s vlastními démony a poslouchat tuhle nahrávku. Zjistíte, stejně jako já, že má morbidně prašivý zvuk, že má stylový motiv na obalu a že v sobě obsahuje spoustu odkazů na kapely jako SEDIMENTUM, INCANTATION, TOMB MOLD, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIAMENTUM, DISMA. Kanaďané potom přidávají velkou spoustu svých nápadů, základní myšlenky smrti nadále rozvíjejí a dělají to velmi uvěřitelným, zajímavým a mrtvolným způsobem. DÉCRYPTAL dokáží být ostří jako břitva zabodnutá do vašich vnitřností, ale nezapomínají ani na chladně temnou a velmi podmanivou atmosféru. "Simulacre" je doslova povinností pro všechny staré psy, kteří hlídají vstup do podsvětí již dlouhé roky. Novinka má v sobě něco nechutně přitažlivého, takový ten hnilobný odér, prašivou auru, chcete-li, která mě nutí se k albu vracet a rvát si ji stále pod tlakem do hlavy. Pokaždé, když přejdu na druhou stranu, za řeku Styx, tak mi je doporučena nějaká nová deska. Tentokrát je to tento rozkládající se počin. Konečně jsem spatřil jejich tvář. Bestie z mých snů se právě skláněly nad nebohou obětí. Z úst jim vytékala zkažená krev a drápy odsekávaly maso od kostí. Nejhorší byl ale ten řev, ve kterém byla obsažena všechna bolest a utrpení světa. Hnilobný, temný a chladný, hororový death metalový obřad, plný okultismu, mytologie a shnilé krve! Inferno!
Asphyx says:
Finally, I saw their faces. The beasts from my dreams were leaning over their poor victim. Rotten blood dripped from their mouths, and their claws tore flesh from bones. But worst of all was the scream, which contained all the pain and suffering in the world. I started listening to the new album by Canadian maniacs DÉCRYPTAL some time ago, and each time I descended into the underground. Into the dark corridors of the underworld, where the worst nightmares live. My own fear is my guide.
If you follow the death metal underground as closely as I do, you have surely encountered the previous demo recording "Sabazios Culte" from 2023 (you can find a link to the review below today's article). This year's new album is a loose continuation of evil, morbid ideas. It must be said right away that it is very successful. Turn off all the lights!
As you probably know, the rules in the afterlife are a little different than in the strange world we live in today. Here, several meters underground, no one cares about a little dirt. Among the undead and the damned, darkness, decay, filth, and rotten, crumbling flesh are valued. Imagine spending several nights in an old dungeon. You'll talk to your own demons and listen to this recording. You'll find, as I did, that it has a morbidly filthy sound, a stylish cover design, and lots of references to bands like SEDIMENTUM, INCANTATION, TOMB MOLD, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIAMENTUM, and DISMA. The Canadians then add a lot of their own ideas, further developing the basic concept of death in a very credible, interesting, and corpse-like way. DÉCRYPTAL can be as sharp as a razor stuck in your guts, but they don't forget to create a cold, dark, and very captivating atmosphere. "Simulacre" is literally a must for all old dogs who have been guarding the entrance to the underworld for many years. The new album has something disgustingly attractive about it, a kind of rotten smell, a mangy aura, if you will, that makes me come back to the album and keep pushing it into my head. Every time I cross over to the other side, beyond the River Styx, I am recommended a new album. This time it's this decaying opus. I finally saw their faces. The beasts of my dreams were leaning over their poor victim. Rotten blood flowed from their mouths and their claws tore flesh from bones. But the worst was the scream, which contained all the pain and suffering of the world. A rotten, dark, and cold horror death metal ritual, full of occultism, mythology, and rotten blood! Inferno!
Na počátku byl chaos. Potom ze stínu vystoupil on. Ten, o němž se nemluví. Nositel všeho zlého, démon temnoty. Má mnoho jmen a pokaždé se objevuje v momentech, kdy se stane něco zlého. Když někdo zemře obzvlášť krutým způsobem. Tráví svůj čas v hlubokých sklepeních, v plesnivých kobkách, mezi nečistými, mezi prokletými. Občas, když má chuť lovit a zabíjet, vyleze ven. Stalo se to i tentokrát, když vydala své nové album kapela NIHIL KAOS z Turecka.
Jejich historie sahá až do roku 2003. Letošní počin je potom třetím dlouhohrajícím albem této smečky. Doporučuji vám si sehnat i předchozí nahrávky, opravdu stojí za to a navíc si uděláte o tvorbě kapely celkový obrázek. Pánové hrají black metal. Základem je jeho klasická, tradiční odrůda. Přidáváno je potom velké množství zajímavých a neotřelých pasáží. Na novince se kapela opět posunula dál. Hudba je zde propracovanější, možná zpočátku trošku náročnější na poslech, ale ve výsledku velmi návyková, přesvědčivá, autentická. Peklo opravdu existuje, teď už to vím.
Určitě znáte chvíle před bouřkou, kdy je ve vzduchu cítit napětí a tlak je vysoký. Čekáte na první blesk i hrom. Těšíte se, až se strhne kalamita. S novým albem "Mystagogue" je to velmi podobné. Také je v něm velké množství nakumulované temné energie, takového toho těžko definovatelného tlaku, který umí vytvořit jenom dobré kapely, které hrají svojí muziku srdcem. Nebe je zase černé a mraky se dotýkají země. Zajímavé jsou i texty (o zvuku, motivu na obalu ani nemluvím, vše se opravdu povedlo). V promo materiálech se píše: „Mystagogue“ není jen deska, je to cesta chaos-gnostickou cestou transcendence, vedená postavou Mystagogue: nositele zakázané moudrosti, odhalovatele dávno zapomenutých cyklů". Myslím si, že je tím řečeno vlastně vše. NIHIL KAOS jsou kapelou, která dovede svojí hudbou navodit takový zvláštní neklid. Mají svůj výraz, své vlastní nápady, které dokáží prodat zajímavým způsobem. Jsou jiní, přesto dobře čitelní a poslouchatelní. Pro mě osobně se jedná o až transcendentální zážitek. Rád se nechávám tímhle albem unášet do mystických světů. Turečtí maniaci vyprávějí svoje děsivé příběhy a já jim visím na rtech, věřím jim každou notu, každou melodii, každý úder bicích. Hrají si se mnou, jako šelma se svojí kořistí. Zasekli do mě svůj dráp a už mě nepustili. Pokud máte rádi black metal, který hoří zevnitř, tak neváhejte ani chvilku. Na počátku byl chaos. Potom ze stínu vystoupil on. Ten, o němž se nemluví. Nositel všeho zlého, démon temnoty. Má mnoho jmen a pokaždé se objevuje v momentech, kdy se stane něco zlého. Brána se znovu otevřela! Divoký, agresivní black metal s podmanivě chladnou atmosférou!
Asphyx says:
In the beginning, there was chaos. Then he emerged from the shadows. He who is not spoken of. The bearer of all evil, the demon of darkness. He has many names and always appears when something bad happens. When someone dies in a particularly cruel way. He spends his time in deep cellars, in moldy dungeons, among the unclean, among the damned. Sometimes, when he feels like hunting and killing, he comes out. It happened again this time, when the band NIHIL KAOS from Turkey released their new album.
Their history dates back to 2003. This year's release is the third full-length album by this pack. I recommend you get hold of their previous recordings as well, they are really worth it and you will get an overall picture of the band's work. These gentlemen play black metal. The basis is its classic, traditional variety. A large number of interesting and original passages are then added. On the new album, the band has once again moved forward. The music is more sophisticated, perhaps a little more demanding to listen to at first, but ultimately very addictive, convincing, and authentic. Hell really exists, I know that now.
You surely know those moments before a storm, when you can feel the tension in the air and the pressure is high. You wait for the first flash of lightning and thunder. You look forward to the calamity breaking loose. With the new album "Mystagogue", it's very similar. It also contains a large amount of accumulated dark energy, that kind of hard-to-define pressure that only good bands that play their music with their hearts can create. The sky is black again and the clouds touch the ground. The lyrics are also interesting (not to mention the sound and the cover art, everything is really well done). The promo materials say: "Mystagogue is not just an album, it is a journey along the chaos-gnostic path of transcendence, led by the character Mystagogue: the bearer of forbidden wisdom, the revealer of long-forgotten cycles." I think that says it all. NIHIL KAOS is a band that can evoke a strange uneasiness with their music. They have their own expression, their own ideas, which they manage to sell in an interesting way. They are different, yet easy to understand and listen to. For me personally, it is an almost transcendental experience. I like to let this album carry me away to mystical worlds. Turkish maniacs tell their terrifying stories and I hang on their every word, believing every note, every melody, every beat of the drums. They play with me like a beast with its prey. They dug their claws into me and never let go. If you like black metal that burns from within, don't hesitate for a moment. In the beginning, there was chaos. Then he emerged from the shadows. The one who is not spoken of. The bearer of all evil, the demon of darkness. He has many names and always appears when something bad happens. The gate has opened again! Wild, aggressive black metal with a captivatingly cold atmosphere!
1. Ave GROMMT! On May 30, 2025, you released your first full-length album, "Aphotic." As the title suggests, it's a whirlwind of honest, old-school death metal. How did you feel when you left the studio? Please introduce the new album and the band to your fans.
Jonathan: “We felt really tired, hehe. I remember there was a bit of silence as we left the studio and drove home together, but it was a good silence. A moment to breath out after a few really intense days in Full Moon Studio where we recorded the whole album live, but also a sort of “we did it” feeling among the group. Back in 2023 Thomas and Fabian started working on a few things, Kim and I (Jonathan) joined them later in 2024 and during the fall we began to really collect and put structure to the songs that would end up forming “Aphotic”. We wanted to make something really honest, true to who we are, not only as musicians, but as music fans. In modern music it sometimes can be so difficult to distinguish between the bands because many use the same production style, the same techniques and so on, so we wanted to take a look back into the early days of death metal where people didn’t care so much about being perfect or generic, but where the songs had real personality and it was all about the power, the emotions and rawness of the music.”
Thomas - “The album Aphotic contains seven songs, which could be described as old school death metal. However, we have not tried to sound like a certain type of 90’s death metal like from either the Stockholm or Tampa scene. We have created some songs, which have some variation in terms of tempo, dark melodies and what you could call groove”.
2. You are a band made up of talented musicians who have death metal in their hearts. How did GROMMT actually come about? I'm guessing some good pub and lots of beer. Who first came up with the idea of playing death metal?
Thomas - “Thank you very much for your kind words, highly appreciated. We all definitely have death metal in our hearts. I started listening to death metal as an adolescent in the late 80´s and early 90’s when demo tape trading was a big thing and the early albums of Death, Morbid Angel, Carcass, Entombed, Bolt Thrower and many more were released. So, death metal is kind of the soundtrack to my youth and therefore a big musical reference. Fabian grew up in East Berlin behind the Berlin wall and was therefore prevented from buying records with his favorite metal bands. But when the iron curtain fell, he rushed to west Berlin to obtain all the great stuff he couldn’t get a hold of before. So, he too evolved during the early days of death metal. Grommt was basically initiated in 2023, when Fabian and I met at a garden party in Bornholm – and yes beers were involved, ha, ha. We were both looking for someone to play some music with again and arranged a jam session. We quickly found common ground music wise and started writing songs from day one. After six months we started looking for a bassist and a vocalist, which for death metal are not easily found in Bornholm. We had music written for five songs, but when Jonathan and Kim joined us, things started to speed up, when we all participated in the song writing”.
Jonathan: “Thomas wrote and asked me if I would want to play some death metal as a bassist, but at the time I was busy with another band called Raagafnat, so I unfortunately didn’t feel like I had the time, but a few months later that band went on a break, so I contacted Thomas again, at this point Kim had joined as the bassist though. Thomas then asked me if I wanted to do the vocals and at that point, I had never growled a day in my life. So it took me a few more months before I got the balls to come down in the rehearsal room and try it out, and yeah.. So it began.”
3. I must admit that your new album blew me away. I really like that you are not only orthodox and authentic, but you also don't forget about cold and dark melodies. Who is the author of the music and how do you compose and create new GROMMT songs?
Jonathan - “Thank you so much. Usually Fabian will have a riff and together with Thomas, the two of them will begin jamming it out until the pieces starts to form and fit, at which point Kim also comes in and help combine the ideas. Then, when most of the song is done, I will start to pick up on what sort of atmosphere I feel like the song is giving me and then write the lyrics on top of it to adapt the song.”
Thomas – “Thank you again, glad you have picked that up regarding the cold and dark melodies, which is part of what we aim for. Yeah, the songs on the album have mainly been written in the rehearsal room. The process has typically started with either Fabian writing a riff or me sending him some beats, which he then made a riff from. Then the pieces are put together. It can take some time, but we think that writing this way will add something to the songs that will shine through both live and on the recordings.”
4. I was really impressed by the raw and "dirty" sound on the new album. Where did you record and mix the album, and who is credited with the production?
Jonathan - “We recorded the album at Full Moon Studio, which is owned and run by my old buddy from elementary school, Simon, who I grew up with. Actually Simon and I sort of began our journey into metal music together when we formed a band as teenagers and Simon is now a leading member of the fantastic danish black metal band “Orm”, which I highly suggest everyone to go check out. So it was very special for me to work with him on this album. Simon stood for the whole recording process, mix and master and the production was sort of a collaberative effort between us all, so it was produced by both Simon and the band.”
5. I was also intrigued by the album cover. If I understand correctly, it shows the entrance to the underground. The cover is simple, mysterious, and fits the music perfectly. What is this theme supposed to express? Who is the author? How did you get together and why him?
Jonathan - “last year the band “Molder” from USA had released an amazing death metal album called “Catastrophic Reconfiguration”. I had bought the vinyl record and just loved the heck out of their cover art, so I looked up who had made it and it’s this very talented artist from Bogota, Colombia called Julian Felipe Mora Ibañez. So I jumped in his dm’s and we started writing back and forth on Instagram. Here in Bornholm, where we are from, we have this stunning rock cave, which you can sail 70 meters deep into, called “The Wet Oven” and I showed him som old photos of it as inspiration and asked, if he could make faces come out of the walls. He thought it was a great idea and created this beautiful work of art that we are very happy and proud to have as our album artwork.”
Thomas – “The Title “Aphotic” refers to the deep underwater zone where no light can reach and little life dwells. You can say that the album cover and the title reflects the entrance to complete darkness.”
6. As a band, your lyrics deal with dark fantasy and death. What are the new recordings about? What is the main theme and idea behind "Aphotic"? Where did you draw inspiration for the lyrics?
Jonathan - “yeah, it’s sort of death perceived in 7 different ways. I rarely plan what a song should be about beforehand but just listen to the music and try to dial in on what atmosphere it’s giving me. For example, the song “War Crush” have this really in-your-face main riff and a very pulsating energy that just got me ready to go into battle, so the song sort of become how a maniac would love to just go on this killing spree. Two of the songs though, “He Who Awaits Us” and “Grab Them”, the two singles, were written about some mythological creatures that Thomas came to me about and that was a fun challenge for me, cause it was a different way for me to work cause normally the inspiration comes more from inside of me and my own turmoil living in this mad world.”
7. I can't help but ask. You play an extreme style of metal. You live in Denmark. How are death metal bands perceived by the general public? Do you have any problems with that? Do you get any coverage on TV or in newspapers? How is life in your country influenced by religion? Wikipedia states that 74% of the population is Lutheran.
Jonathan - “I would say that metal is pretty well perceived here in Denmark, although the general public of course don’t really know anything about the scene or the music. Metal rarely get any coverage at all in the mainstream media and when it does, it’s most likely either when the festival Copenhell is going on or if Lars Ulrich is seen biking around Copenhagen. On the question of religion, it’s true that the majority is a member of the danish church, but that is more a sort of formality. The danes generally perceives themselves as very atheistic and as such the metal community is not really affected by any religious bigotry. Denmark is actually one of the most atheistic countries in the world.”
8. GROMMT has only been on the scene for a short time. How far do you want to go? To big festivals, on long tours? What are your visions and goals?
Jonathan - “I don’t know if we have any goals related to popularity or how far we can take it, but sort of more along the lines on how we will we carry ourselves along within the music. For me, I’ve always wanted to create albums and “Aphotic” was hopefully just the first in a line of more to come. We are also very driven by the live aspect of the band and it’s always just a great day when there is a show at the evening. Obviously it would be super fun to play big festival shows and go on tour, but we have a blast playing small local shows as well, so we are sort of happy either way.”
Thomas - “We all enjoy and pick up energy from creating music together and transferring this energy to an audience that picks it up, is really what it is all about. As metal heads we all know the feeling when some music really can get under your skin and get a crowd going - if we can do this with our music, it is perfect and all that we can ask for.” Then it does not really matter whether the venue is small or large, if we can feel that the audience get a kick from the music. But of course, it would be great playing big festivals at some stage”.
9. Looking at today's society, a lot has changed in recent years, hasn't it? Actually, everything – technology, sound, recording studios, we have the internet, music downloads. How have these changes affected the band? Have you had to adapt a lot? You play old death metal, but you have new resources at your disposal.
Jonathan - “Yeah, that was a thing that was really at the forefront of my mind actually, going into the recording of “Aphotic”, cause I was so tired of the super modern way of looking at music production and you know, in a minute everyone will probably be listening to AI music and stuff, so the word “honesty” kept returning in my mind regarding the album. We wanted everyone to hear that this was made by real people, with all the flaws that we carry, and with a true love of this music. We are of course using SoMe to promote it and different ways of connecting with the fans through the internet, but in all honesty, that online presence will probably never be our strong side. We are more hoping that people will remember us for our music or liveshows, rather then how fancy TikTok posts we can make”.
10. How are your concerts going? Do you enjoy playing and do you play often? Do you prefer large festivals or small clubs? What about promoting the new album, are you planning a tour?
Jonathan - “Concerts have been great and we are learning, gaining experience for every show we play and from day one we have been really aware on what we demand from ourselves on the stage. We take it very seriously and try to be the best live-act we possibly can. We are playing a gig in Copenhagen in august and then at the Raise Your Horns festival in September at Bornholm, but no further tour plans. We would love to get on the road and play, we are working on it, but as of now there is nothing confirmed.”
Thomas - “We are super excited about playing live and personally I start longing for the next gig shortly after the last one has ended. At the moment we are searching for new jobs in the autumn. We have only been looking within Denmark so far, but if you know someone who wants us to come and play a show, we are happy to travel.”
11. What is it like to play extreme metal in Denmark? How did you get started? Did you go to music school? Who were your role models? What was your first concert like? And your first performance on stage? Lately, I've had the feeling that when it comes to extreme styles, things are really happening in Denmark. Death and black metal bands are especially great! I'm reviewing new albums, doing interviews, and I feel like your scene is very strong (I'm a big fan of DEIQUISITOR, PHRENELITH, UNDERGANG, and of course MACERATION). But that's my perspective as someone who lives outside Denmark. What's your opinion? What about concerts, promoters, clubs, and stores selling extreme metal music?
Jonathan - “I feel like the death metal community, not only in Denmark, but also in our local area of Bornholm is slowly growing and becoming stronger, more connected and yes, we are seeing a lot of death metal bands flourishing at the moment. There is an energy, a creative and inspirational sort of vibe going on in the country right now which is producing these great bands such as Terrorpy, Plaguemace, Neckbreakker and of course the ones you’re mentioning. Our personal role models are often from the early death metal scene, but we take inspiration from a lot of different places. Our first concert was really great, and it was kinda the perfect way to really begin this adventure with the band.”
Thomas – “Denmark is a great place for playing extreme metal and as Jonathan mentions there really are great talented bands here. Bands generally try to help each other out. For example, our friends in Anthropoid Idol invited us to play a show with them earlier this year in Roskilde and later this year a band called Rektum arranged a series of underground metal events in Copenhagen. You should go check both bands out, super great death metal. We also try to find possibilities for these bands to play concerts in Bornholm to return the favor. All four of us have been playing music before in various genres. Fabian has released several albums with a German band called Shrike and Kim has been teaching music. Some of us have had lessons, I started playing drums when I was 11 years and went to a music school in Aarhus for around 5 years. It was great for learning fundamental beats and techniques, but I learned so much more at a faster pace, when I started playing in death metal bands. Our inspiration mainly comes from early 90’s death metal bands like Death, Morbid Angel, Entombed, Deicide, Bolt Thrower, Carcass just to name a few, but of course we follow the scene. However, we also find inspiration in classical music and other non-metal genres, which we believe is important and makes it more of a challenge to write. Maceration along with Konkhra and Illdisposed are some of the first and oldest death metal bands from Denmark, and the fact that these bands still exist, release great music and put on intense shows, is perhaps a good indication of how well the Danish death metal scene is doing. As a sidenote, one of the nights during our recordings, Kim and I went to see Maceration playing a gig in Copenhagen, and in September we will be playing at the same festival as them and Illdisposed. Super chuffed about that”.
12. What does GROMMT have planned for the coming months? Is there anything you would like to say to your fans or promoters? Here's your chance.
Jonathan - “We are playing at Raahuset in Copenhagen on August the 7th with Rektum and Mortira and at the Raise Your Horns festival on Bornholm the 5th and 6th of September. We wanna say thank you very much to everyone who have been listening to the album, on Spotify, YouTube or bought the CD, everyone that goes follow us on Instagram, Facebook and of course who come out to the shows. Special thanks to Jacob Andersen, who have been at the front of the stage at every single show we have played so far. And thank you so much for this interview.”
Thomas – ”We are currently writing new songs and preparing for the two shows scheduled. If you are a promoter or organizer do not hesitate to reach out to us regarding a concert. Thank you Jakub, for this interview, which is the first of its kind with Grommt. We are really pleased to hear your reactions and comments about our music. We hope that we can maintain interest in future releases and are looking forward to seeing you at a show somewhere. All the best to you as well”.
Thank you very much for the interview, and I wish you great sales for your new album. May your concerts be sold out. I'm really looking forward to one of them. I wish you all the best in your personal lives. May the force be with you! GROMMT FOREVER!
Ave GROMMT! 30. května 2025 vám vyšlo vaše první dlouhohrající album „Aphotic“. Jak už sám název napovídá, jedná se o smršť poctivého starého death metalu. Když jste šli ze studia, jaké jste měli pocity? Představ prosím fanouškům trošku nové album a vlastně i kapelu.
Jonathan: „Byli jsme opravdu unavení, hehe. Pamatuji si, že když jsme opouštěli studio a jeli společně domů, bylo chvíli ticho, ale bylo to příjemné ticho. Byl to okamžik, kdy jsme si mohli vydechnout po několika opravdu intenzivních dnech ve studiu Full Moon, kde jsme nahráli celé album živě, ale také pocit „zvládli jsme to“ mezi členy skupiny. V roce 2023 Thomas a Fabian začali pracovat na několika věcech, Kim a já (Jonathan) jsme se k nim připojili později v roce 2024 a na podzim jsme začali sbírat a dávat dohromady skladby, které nakonec vytvořily album „Aphotic“. Chtěli jsme vytvořit něco opravdu upřímného, věrného tomu, kým jsme, nejen jako hudebníci, ale i jako fanoušci hudby. V moderní hudbě je někdy velmi obtížné rozlišit jednotlivé kapely, protože mnoho z nich používá stejný styl produkce, stejné techniky atd., takže jsme se chtěli vrátit do počátků death metalu, kdy lidem tolik nezáleželo na dokonalosti nebo generickosti, ale kdy písně měly skutečnou osobnost a šlo hlavně o sílu, emoce a syrovost hudby.“
Thomas – „Album Aphotic obsahuje sedm skladeb, které by se daly popsat jako old school death metal. Nesnažili jsme se však znít jako určitý typ death metalu 90. let, jako například ze stockholmské nebo tampařské scény. Vytvořili jsme několik skladeb, které se liší tempem, temnými melodiemi a tím, co by se dalo nazvat groovem.“
Jste kapela, složená ze samých šikovných muzikantů, kteří mají death metal v srdci. Jak vlastně vznikli GROMMT? Tipuji si nějakou dobrou hospodu a spoustu piva. Kdo přišel jako první s nápadem hrát death metal?
Thomas – „Moc děkuji za milá slova, velmi si toho vážím. Death metal máme všichni v srdcích. Začal jsem ho poslouchat jako teenager na konci 80. a začátku 90. let, kdy bylo velkým hitem vyměňování demo nahrávek a vycházela první alba Death, Morbid Angel, Carcass, Entombed, Bolt Thrower a mnoha dalších. Death metal je tedy jakýmsi soundtrackem mého mládí a proto pro mě představuje velkou hudební inspiraci. Fabian vyrůstal ve východním Berlíně za berlínskou zdí, a proto nemohl kupovat desky svých oblíbených metalových kapel. Ale když padla železná opona, spěchal do západního Berlína, aby si pořídil všechny skvělé věci, které předtím nemohl sehnat. Také on se tedy vyvíjel během raných dob death metalu. Grommt vznikl v podstatě v roce 2023, když jsme se s Fabianem potkali na zahradní párty na Bornholmu – a ano, pivo v tom hrálo roli, ha ha. Oba jsme hledali někoho, s kým bychom mohli zase hrát, a domluvili jsme si jam session. Rychle jsme našli společnou řeč, co se týče hudby, a od prvního dne jsme začali psát písničky. Po šesti měsících jsme začali hledat basáka a zpěváka, což pro death metal není na Bornholmu snadné. Měli jsme napsaných pět písniček, ale když se k nám přidali Jonathan a Kim, věci se začaly zrychlovat, protože jsme se všichni podíleli na psaní písniček.
Jonathan: „Thomas mi napsal a zeptal se mě, jestli bych nechtěl hrát death metal jako basák, ale v té době jsem byl zaneprázdněn jinou kapelou jménem Raagafnat, takže jsem bohužel neměl pocit, že bych na to měl čas, ale o pár měsíců později ta kapela udělala pauzu, tak jsem Thomase znovu kontaktoval, ale v tu chvíli se už jako basák přidal Kim. Thomas se mě pak zeptal, jestli bych nechtěl zpívat, ale v té době jsem v životě ještě nikdy negrowloval. Trvalo mi tedy ještě pár měsíců, než jsem sebral odvahu přijít do zkušebny a zkusit to, a jo... Tak to začalo.“
Přiznám se, že mě vaše novinka posadila na zadek. Mně se na vás hrozně líbí, že jste nejen ortodoxní a opravdoví, ale nezapomínáte ani na studené a temné melodie. Kdo je autorem hudby a jak skládají a tvoří nové skladby GROMMT?
Jonathan – „Moc děkuji. Obvykle Fabian přijde s riffem a společně s Thomasem začnou jamovat, dokud se skladba nezačne formovat a skládat dohromady. V tu chvíli se přidá i Kim a pomáhá kombinovat nápady. Poté, když je většina skladby hotová, začnu vnímat, jakou atmosféru mi skladba evokuje, a na základě toho napíšu text, který se k ní hodí.“
Thomas – „Ještě jednou děkujeme, jsme rádi, že jste si všimli těch chladných a temných melodií, které jsou součástí toho, o co se snažíme. Jo, písničky na albu byly napsány hlavně v zkušebně. Proces obvykle začal tím, že Fabian napsal riff nebo jsem mu poslal nějaké beaty, ze kterých pak vytvořil riff. Pak se kousky dají dohromady. Může to chvíli trvat, ale myslíme si, že psaní tímto způsobem přidá písničkám něco, co vynikne jak naživo, tak na nahrávkách.“
Na novince mě zaujal opravdu hodně syrový a „prašivý“ zvuk. Kde jste desku nahrávali, mixovali, kdo je podepsán pod produkcí?
Jonathan – „Album jsme nahráli ve studiu Full Moon Studio, které vlastní a provozuje můj starý kamarád ze základní školy Simon, se kterým jsem vyrůstal. Simon a já jsme vlastně společně začali naši cestu do světa metalové hudby, když jsme jako teenageři založili kapelu, a Simon je nyní vedoucím členem fantastické dánské black metalové kapely „Orm“, kterou vřele doporučuji všem poslechnout. Bylo pro mě tedy velmi zvláštní s ním na tomto albu spolupracovat. Simon se postaral o celý proces nahrávání, mixování a masteringu a produkce byla takovým společným úsilím nás všech, takže album produkoval jak Simon, tak kapela.“
Zaujal mě i obal desky. Jestli to dobře chápu, tak je na něm vstup do podzemí. Cover je jednoduchý, tajemný a perfektně se hodí k hudbě. Co má tento námět vyjadřovat? Kdo je autorem? Jak jste se dali dohromady a proč právě on?
Jonathan – „Loni vydala americká kapela Molder úžasné death metalové album s názvem Catastrophic Reconfiguration. Koupil jsem si vinylovou desku a jejich obal se mi strašně líbil, tak jsem si vyhledal, kdo ho vytvořil, a zjistil jsem, že je to velmi talentovaný umělec z Bogoty v Kolumbii jménem Julian Felipe Mora Ibañez. Napsal jsem mu do soukromé zprávy a začali jsme si psát na Instagramu. Tady na Bornholmu, odkud pocházíme, máme úžasnou skalní jeskyni, do které se dá vplout 70 metrů hluboko, nazvanou „The Wet Oven“, a ukázal jsem mu nějaké staré fotky jako inspiraci a zeptal se ho, jestli by mohl vytvořit tváře vystupující ze stěn. Považoval to za skvělý nápad a vytvořil toto krásné umělecké dílo, které jsme velmi rádi a hrdí, že ho můžeme mít jako obal našeho alba.“
Thomas – „Název „Aphotic“ odkazuje na hlubokou podvodní zónu, kam nedosahuje světlo a žije jen málo života. Dá se říct, že obal alba a název odrážejí vstup do úplné tmy.“
Jako kapela se ve svých textech zaobíráte temnou fantazií, smrtí. O čem jsou na nové nahrávce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „Aphotic“? Kde jste pro texty čerpali inspiraci?
Jonathan – „Jo, je to něco jako smrt vnímána sedmi různými způsoby. Málokdy si předem plánuji, o čem by měla být písnička, ale prostě poslouchám hudbu a snažím se vnímat atmosféru, kterou ve mně vyvolává. Například písnička „War Crush“ má opravdu výrazný hlavní riff a velmi pulzující energii, která mě připravila na boj, takže se ta písnička stala něčím, co by maniak rád udělal, kdyby se vydal na zabíjecí řádění. Dvě písně, „He Who Awaits Us“ a „Grab Them“, dva singly, byly napsány o některých mytologických tvorech, o kterých mi řekl Thomas, a to pro mě byla zábavná výzva, protože to pro mě byl jiný způsob práce, protože normálně inspirace přichází spíše zevnitř mě a z mého vlastního zmatení žijícího v tomto šíleném světě.“
Nedá mi to a musím se zeptat. Hrajete metalový styl, který je extrémní. Žijete v Dánsku. Jak jsou death metalové metalové kapely vnímány běžnou veřejností? Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvími? Wikipedie uvádí, že 74% obyvatel jsou luteránské víry.
Jonathan – „Řekl bych, že metal je tady v Dánsku vnímán docela dobře, i když široká veřejnost samozřejmě o této scéně ani o této hudbě nic neví. Metal se v mainstreamových médiích objevuje jen zřídka, a když už se tak stane, je to nejspíš v souvislosti s festivalem Copenhell nebo když je Lars Ulrich viděn na kole v Kodani. Pokud jde o náboženství, je pravda, že většina obyvatel je členy dánské církve, ale je to spíše formální záležitost. Dánové se obecně považují za velmi ateistické a metalová komunita proto není nijak ovlivněna náboženskou bigotností. Dánsko je ve skutečnosti jednou z nejateističtějších zemí na světě.“
GROMMT jsou na scéně teprve chvíli. Kam až se chcete posunout? Na velké festivaly, na dlouhé turné? Jaké máte vize a cíle?
Jonathan – „Nevím, jestli máme nějaké cíle týkající se popularity nebo toho, jak daleko se můžeme dostat, ale spíš se zaměřujeme na to, jak se budeme v hudbě prezentovat. Já osobně jsem vždycky chtěl vytvářet alba a „Aphotic“ bylo doufám jen prvním z řady dalších, která přijdou. Velkou motivací pro nás je také živé vystupování a vždycky je to skvělý den, když máme večer koncert. Samozřejmě by bylo super hrát na velkých festivalech a jet na turné, ale baví nás i malé lokální koncerty, takže jsme spokojení tak jako tak.“
Thomas – „Všichni si užíváme a čerpáme energii z toho, že společně tvoříme hudbu, a předáváme tuto energii publiku, které ji přijímá, o to vlastně jde. Jako metalisti všichni známe ten pocit, když vám nějaká hudba opravdu vlezla pod kůži a rozproudila dav – pokud to dokážeme s naší hudbou, je to perfektní a víc si nemůžeme přát.“ Pak nezáleží na tom, jestli je sál malý nebo velký, pokud cítíme, že publikum má z hudby radost. Ale samozřejmě by bylo skvělé někdy hrát na velkých festivalech.“
Když se podíváme na současnou společnost, tak se poslední roky změnilo spousta věcí? Vlastně všechno – technologie, zvuk, nahrávací studia, máme internet, stahování hudby. Jak se tyto změny promítly do fungování kapely? Museli jste se hodně přizpůsobit? Hrajete starý death metal, ale máte k dispozici nové prostředky.
Jonathan – „Jo, to byla věc, která mi vlastně při nahrávání alba „Aphotic“ opravdu ležela v hlavě, protože jsem byl unavený z toho supermoderního přístupu k produkci hudby a víš, za chvíli budou asi všichni poslouchat hudbu vytvořenou umělou inteligencí a tak, takže mi v souvislosti s tím albem pořád v hlavě rezonovalo slovo „upřímnost“. Chtěli jsme, aby všichni slyšeli, že to vytvořili skuteční lidé, se všemi svými nedostatky a s opravdovou láskou k této hudbě. Samozřejmě používáme sociální sítě k propagaci a různé způsoby, jak se spojit s fanoušky přes internet, ale upřímně řečeno, online přítomnost asi nikdy nebude naší silnou stránkou. Spíš doufáme, že si nás lidé budou pamatovat kvůli naší hudbě nebo živým vystoupením, než kvůli tomu, jaké efektní příspěvky dokážeme vytvořit na TikToku.“
Jak jste na tom s koncerty? Hrajete rádi a často? A vyhovují vám více velké festivaly nebo malé kluby? A co propagace nového alba, nechystáte turné?
Jonathan – „Koncerty byly skvělé a my se učíme, získáváme zkušenosti s každým vystoupením a od prvního dne si jsme velmi dobře vědomi toho, co od sebe na pódiu vyžadujeme. Bereme to velmi vážně a snažíme se být co nejlepší živou kapelou, jakou můžeme být. V srpnu hrajeme koncert v Kodani a v září na festivalu Raise Your Horns na Bornholmu, ale další plány na turné zatím nemáme. Rádi bychom vyrazili na turné a hráli, pracujeme na tom, ale zatím není nic potvrzené.“
Thomas – „Jsme nadšení z živého hraní a já osobně se na další koncert začnu těšit krátce po skončení toho předchozího. Momentálně hledáme nové akce na podzim. Zatím jsme hledali jen v Dánsku, ale pokud znáte někoho, kdo by chtěl, abychom přijeli zahrát, rádi vyrazíme na cestu.“
Jaké to je vlastně hrát extrémní metal v Dánsku? Jaké byly tvoje začátky? Chodil si třeba někam do hudební školy? Jaké si měl vzory? Co první koncert? A první vystoupení na pódiu?
Jonathan – „Mám pocit, že death metalová komunita nejen v Dánsku, ale i v našem regionu Bornholm pomalu roste a sílí, je více propojená a ano, v současné době vidíme rozkvět mnoha death metalových kapel. V zemi momentálně panuje energie, kreativní a inspirativní atmosféra, která produkuje skvělé kapely jako Terrorpy, Plaguemace, Neckbreakker a samozřejmě ty, které zmiňuješ. Naši osobní vzory často pocházejí z rané death metalové scény, ale inspiraci čerpáme z mnoha různých zdrojů. Náš první koncert byl opravdu skvělý a byl to tak trochu perfektní způsob, jak s kapelou začít toto dobrodružství.“
Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás v Dánsku opravdu žije. Obzvlášť death a black metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná (jsem velkým fanouškem DEIQUISITOR, PHRENELITH, UNDERGANG a samozřejmě MACERATION). To je ale můj pohled člověka, který žije mimo Dánsko. Jaký je váš názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou?
Thomas – „Dánsko je skvělé místo pro hraní extrémního metalu a jak Jonathan zmínil, jsou tu opravdu talentované kapely. Kapely se obecně snaží navzájem pomáhat. Například naši přátelé z Anthropoid Idol nás pozvali, abychom s nimi hráli na koncertě v Roskilde na začátku tohoto roku a později v tomto roce kapela Rektum uspořádala sérii undergroundových metalových akcí v Kodani. Měli byste si obě kapely poslechnout, je to super death metal. Snažíme se také najít možnosti, jak těmto kapelám oplatit laskavost a uspořádat pro ně koncerty na Bornholmu. Všichni čtyři jsme dříve hráli různé žánry. Fabian vydal několik alb s německou kapelou Shrike a Kim učil hudbu. Někteří z nás chodili na hodiny, já jsem začal hrát na bicí, když mi bylo 11 let, a asi 5 let jsem chodil na hudební školu v Aarhusu. Bylo to skvělé pro naučení se základních rytmů a technik, ale mnohem víc jsem se naučil v kratším čase, když jsem začal hrát v death metalových kapelách. Naše inspirace pochází hlavně z death metalových kapel z počátku 90. let, jako jsou Death, Morbid Angel, Entombed, Deicide, Bolt Thrower, Carcass, abychom jmenovali alespoň některé, ale samozřejmě sledujeme i současnou scénu. Inspiraci však nacházíme i v klasické hudbě a jiných než metalových žánrech, což považujeme za důležité a díky čemuž je skládání větší výzvou. Maceration spolu s Konkhra a Illdisposed patří k prvním a nejstarším death metalovým kapelám z Dánska a skutečnost, že tyto kapely stále existují, vydávají skvělou hudbu a pořádají intenzivní koncerty, je možná dobrým ukazatelem toho, jak dobře se dánské death metalové scéně daří. Mimochodem, během nahrávání jsme s Kimem šli na koncert Maceration v Kodani a v září budeme hrát na stejném festivalu jako oni a Illdisposed. Jsme z toho nadšení.
Co chystají GROMMT v nejbližších měsících? Máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, promotérům? Zde je prostor.
Jonathan – „7. srpna hrajeme v Raahuset v Kodani s Rektum a Mortira a 5. a 6. září na festivalu Raise Your Horns na Bornholmu. Chceme poděkovat všem, kteří poslouchají naše album na Spotify, YouTube nebo si koupili CD, všem, kteří nás sledují na Instagramu, Facebooku a samozřejmě všem, kteří chodí na naše koncerty. Zvláštní poděkování patří Jacobovi Andersenovi, který byl na každém koncertě, který jsme dosud odehráli, v první řadě. A moc děkujeme za tento rozhovor.“
Thomas – „V současné době píšeme nové písně a připravujeme se na dva plánované koncerty. Pokud jste promotér nebo organizátor, neváhejte nás kontaktovat ohledně koncertu. Děkujeme Jakube za tento rozhovor, který je prvním svého druhu s Grommt. Jsme opravdu rádi, že jsme se dozvěděli vaše reakce a komentáře k naší hudbě. Doufáme, že si udržíme váš zájem i o budoucí alba a těšíme se, až se někde uvidíme na koncertě. Přejeme vám vše nejlepší.“
Děkuji moc za rozhovor a přeji nejen novému albu skvělou prodejnost. Ať jsou vaše koncerty vyprodané. Budu se na některém z nich moc těšit. Přeji vám vše dobré i v osobních životech. Ať vás provází síla! GROMMT FOREVER!
