DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemreview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemreview. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 19. dubna 2024

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024)


UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Probouzím se uprostřed noci, abych nakonec vždy skončil na stejném pohřebišti. Něco mě sem podvědomě stále láká. Hledám za zvuků debutového alba chilských UTTERTOMB své vlastní krvavé kořeny. Otvírám staré hrobky, nasávám pach zatuchlých a rozkládajících se těl. Procházím se mezi náhrobky a čtu si nápisy na hrobech. Na jednom je i mé jméno. Otevírám prázdnou rakev a uléhám do ní. Moc dobře totiž vím, že tohle album mě převede na druhou stranu, na onen svět. 

Jedná se o hrubý, surový smrtící kov, který je inspirován dlouhými stíny podsvětí. Nemrtví mi dávají jasně najevo, že se jim nové album líbí. Nedivím se, je až po okraj narvané morbidními melodiemi, zničující atmosférou a smrdí sírou. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro fanoušky opravdových pohřbů do země. 


Kapela, která datuje svoje počátku až do roku 2009 (tehdy ještě měli jméno ULTRATOMB), přistoupila ke své hrobnické práci velmi zodpovědně. Dala si velký pozor na zvuk, který se opravdu povedl. Je tajemný, masivní a nechává naplno vyniknout veškeré nápady, kterých je mimochodem na nahrávce velké množství. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Krutá a ošklivá smrt, zahalená do krvavé mlhy. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE MIASMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, mohla by se vám líbit i deska "Nebulas Of Self-Desecration". Bylo pro mě ctí prosévat prach z rozdrcených kostí, nasávat děsivé nálady. Vše je pokryté pavučinami a když postupně rozkryjete jednotlivé vrstvy, budete po zásluze odměněni doslova magickým zážitkem. Jedná se o starodávný obřad, o vyvolávání temných sil, o rituály, ve kterých bylo zničeno spousta životů. Způsob, jakým kapela hraje, jak na mě působí, je pro mě velmi návykový. Nejlépe se mi osvědčil poslech v hluboké noci nebo brzy ráno, když bylo možné potkat mezi hroby démony. Album se valí kupředu a zůstává po něm hluboká krvavá stopa. Nelze jinak, než doporučit všem tmářům, všem, kteří jako já kdysi dávno propadli temnotě. Mám pocit, jakoby mě někdo chytil do pevných, studených pavučin. Postupně mě dusí, utahuje kolem mě oprátku. Probouzím se uprostřed noci, abych nakonec vždy skončil na stejném pohřebišti. Něco mě sem podvědomě stále láká. Otvírám staré hrobky, nasávám pach zatuchlých a rozkládajících se těl. procházím se mezi náhrobky a čtu si nápisy na hrobech. Na jednom je i mé jméno. Pradávný, temný a tajemný death metal, který vás strhne do nekonečných hlubin věčnosti! Kult smrti!


Asphyx says:

I wake up in the middle of the night to end up in the same burial ground every time. Something subconsciously keeps drawing me here. I search for my own bloody roots to the sounds of the debut album of Chilean UTTERTOMB. I open old tombs, I take in the smell of stale and decaying bodies. I walk among the tombstones and read the inscriptions on the graves. One of them has my name on it. I open the empty coffin and lie down in it. I know very well that this album will take me to the other side, to the other world.

It's rough, raw death metal inspired by the long shadows of the underworld. The undead are letting me know they like the new album. I'm not surprised, it's packed to the brim with morbid melodies, devastating atmosphere and reeks of brimstone. Here's playing for all the damned, for fans of true burial in the ground.


The band, which dates its origins back to 2009 (back then they still had the name ULTRATOMB), has approached their gravedigging work very responsibly. They paid a lot of attention to the sound, which was really good. It's mysterious, massive and lets all the ideas, which by the way there are a lot of on the record, come out to the full. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. A cruel and ugly death, shrouded in a bloody mist. If you like bands such as GRAVE MIASMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, you might also like "Nebulas Of Self-Desecration". It was an honour to sift the dust of crushed bones, to soak up the eerie moods. Everything is covered in cobwebs and when you gradually unravel the layers, you will be deservedly rewarded with a literally magical experience. This is an ancient ceremony, a summoning of dark forces, a ritual in which many lives have been destroyed. The way the band plays, the way they affect me, is very addictive to me. The best listening for me was in the dead of night or early in the morning, when it was possible to meet demons among the graves. The album rolls forward and leaves a deep trail of blood. I can't help but recommend it to all the darkies, to all those who, like me, fell into the darkness long ago. I feel like I've been caught in a tight, cold web. Gradually suffocating me, tightening the noose around me. I wake up in the middle of the night, only to end up in the same graveyard. Something subconsciously keeps drawing me here. I open the old tombs, take in the smell of stale and decaying bodies. I walk among the tombstones and read the inscriptions on the graves. One of them has my name on it. Ancient, dark and mysterious death metal that will take you to the endless depths of eternity! Death cult!


TRACKLIST
1. Nec Spe Nec Metu
2. Exhumation Of The Womb's Splendour
3. Graceless Thaumaturgy
4. Opisthotonic Funerals
5. Aurora Cruoris
6. Seraphobia
7. Ominous Flesh Relinquishment
8. Nebulas Of Self-Desecration

Recenze/review - MAERE - .​.​.​And The Universe Keeps Silent (2024)


MAERE - .​.​.​And The Universe Keeps Silent
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Neustále se vracející sen, ve kterém se dusíte vlastní krví. Nejdříve se lekáte každého stínu, ohlížíte se za sebe. Zachvátí vás podivný neklid. Neznáte jeho příčinu, přesto hnijete zevnitř. Budíte se uprostřed noci a kontrolujete svoje žíly. V děsivých nočních můrách jste se podřezali již tolikrát, že nevíte, co je pravda a co lež. Cítíte fyzickou přítomnost smrti, přesto ještě nenajdete klid. Někdy bývají moje představy při poslechu hudby přinejmenším zvláštní. Jenže když jsem se potkal s novou deskou německých black death metalistů MAERE, dostala se mi postupně do podvědomí.

S MAERE jste se mohli na našich stránkách již jednou setkat. Recenze na předchozí EP je odkazována dole pod dnešním článkem. Pánové pokračují ve své morbidní a složité práci. Opět dostanete pořádnou porci, absolutní tmy, vířících riffů i zvláštně bolestivé atmosféry.  


Pokaždé, když píšu o podobné hudbě (ovlivněné třeba takovými GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT), zmiňuji, že pro její vnímání je nutný klid a otevřená mysl. I nové album je zpočátku nepřístupné, neklidné, odtažité. Představte si těžkou, nepropustnou mlhu. Jsou v ní obsaženy látky, které vás umrtví a přenesou do šílených snů. S hudbou MAERE je to podobné. Také je svým způsobem neuchopitelné, těžká, neosobní. Ale také skvěle napsaná, s pestrou paletou temných a ostrých nálad. Je vlastně velmi náročné, psát jakákoliv slova. V tomto případě je opravdu lepší poslouchat, nechat na sebe skladby působit a potom si názor uděláte sami. Osobně se mi líbí, že se kapela snaží posouvat hranice, jít za ně, objevovat jiné dimenze. Jednotlivé motivy se kolem mě plazily jako hadi s obrovskými hlavami a touhou mě pozřít. Jsem jako uhranutý, prokletý. Kapela si se mnou hraje jako lovec se svojí obětí. Nové album se mi zadřelo pod kůži, jako nějaká pradávná choroba, na kterou neexistují žádné léky. Někdy mezi snem a realitou, pokaždé do vás Němci zaseknou své drápy. ".​.​.​And The Universe Keeps Silent" je spíše obřadem, než jen obyčejnou nahrávkou. Má dobrý zvuk, zajímavý obal, parádní produkci. Tahle deska vám může způsobit opravdu děsivé sny, budete u ní krvácet z uší i z nosu. Přesto se k ní budete rádi a často vracet. Pokud totiž máte tenhle styl rádi, určitě novinku oceníte. Neustále se vracející sen, ve kterém se dusíte vlastní krví. Nejdříve se lekáte každého stínu, ohlížíte se za sebe. Zachvátí vás podivný neklid. Temný, disonantní black death metal, který vám způsobí zlé noční můry! Vaše mysl bude zničena!


Asphyx says:

A recurring dream in which you choke on your own blood. First you're afraid of every shadow, you look behind you. A strange restlessness seizes you. You don't know its cause, yet you rot from within. You wake up in the middle of the night and check your veins. You've cut yourself so many times in terrifying nightmares that you don't know what's true and what's false. You feel the physical presence of death, yet you still find no peace. Sometimes my fantasies when I listen to music are strange to say the least. But when I came across the new album of German black death metallers MAERE, it gradually entered my subconscious.

You may have already met MAERE once on our website. The review of the previous EP is linked below today's article. The gentlemen continue their morbid and intricate work. Once again you get a hefty serving, of absolute darkness, swirling riffs and strangely painful atmosphere.


Every time I write about music like this (influenced by such as GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT), I mention that to perceive it you need peace and an open mind. Even the new album is initially inaccessible, restless, distant. Imagine a heavy, impenetrable fog. It contains substances that will kill you and transport you into crazy dreams. It's the same with MAERE' s music. It is also, in a way, elusive, heavy, impersonal. But it's also brilliantly written, with a variety of dark and edgy moods. It's actually very challenging to write any words. In this case, it's really better to listen, let the songs work on you, and then make up your own mind. Personally, I like that the band tries to push the boundaries, to go beyond them, to discover other dimensions. Individual motifs crawled around me like snakes with huge heads and the desire to devour me. I'm like bewitched, cursed. The band plays with me like a hunter with his prey. The new album got under my skin, like some ancient disease for which there is no cure. Sometimes between dream and reality, every time the Germans sink their claws into you. "...And The Universe Keeps Silent" is more of a ceremony than a simple record. It's got a good sound, interesting cover, great production. This record can give you really scary dreams, it will make your ears and nose bleed. Still, you'll come back to it often. If you like this style, you will appreciate the novelty. A recurring dream in which you choke on your own blood. First, you're afraid of every shadow, looking back at yourself. A strange restlessness comes over you. Dark, dissonant black death metal that will give you bad nightmares! Your mind will be destroyed!



Recenze/review - MÆRE - I (2020):

Lineup:
III - Guitars
IV (ex-Ingurgitating Oblivion) - Bass
V (ex-Ingurgitating Oblivion, Fetocide) - Drums, guitars

Mastered by Colin Marston

Track listing -
1. All Those Things We've Never Been (The Grandeur of Nihilism)
2. Traumlande (Ascending The Abyss)
3. The Darkness Is Your Mother
4. Zdrowas Mario (Building The Temple)
5. Think Of Me As Fire

čtvrtek 18. dubna 2024

Recenze/review - MY DYING BRIDE - A Mortal Binding (2024)


MY DYING BRIDE - A Mortal Binding
CD 2024, Nuclear Blast

for english please scroll down

Přišlo to pomalu, znenadání. Nikdy si na smrt nemyslel, ale najednou tě začala navštěvovat ve tvých snech. Usmívala se a podávala ti svoji ruku. Uvědomil sis, že jednou také odejdeš na druhou stranu, že se staneš stínem a vzpomínkou. Jsem ve věku, kdy by ještě mí přátelé měli žít a vychutnávat si každý den, svoji rodinu, mít radost ze svých dětí. Nevím, co se poslední dobou děje, ale několik jich zemřelo. Zůstalo po nich jenom prázdné místo a spousta vzpomínek. Mívali jsme kdysi partu, která milovala metalovou hudbu. O britských MY DYING BRIDE jsme se často přeli.

Někteří z nás, třeba já, jsme ji od jejich počátků uznávali, poctivě sledovali jejich vývoj. Jiní  je odmítali, že je jejich hudba příliš pomalá a depresivní. Myslím si ale, že všem by se jejich nové album "A Mortal Binding" líbilo. Je v něm totiž všechno, co jsme měli a máme na téhle skupině rádi. Smutek, melancholii, bolest i utrpení, ale hlavně skladby, které hrozně rád poslouchám. 


Psát o této legendě je pro mě vlastně velmi těžké. Jednak si myslím, že má za sebou spoustu zásadních nahrávek a natolik zajímavou historii, že jsem vším samozřejmě ovlivněn. Také je všeobecně velmi náročné pokusit se nějakým způsobem podchytit doom metal celkově jako styl. Já samozřejmě moc dobře vím, že se kapela příliš neposouvá, že jsem možná už některé motivy u nich slyšel, že se od nich nedočkáme žádných velkých změn. Jenže ono je to v závěru moc dobře. Protože asi jako každý potřebuji nějakou jistotu, záchytný bod. MY DYING BRIDE jsou letos ve velmi dobré formě. Dali si pozor na zvuk (ten mám u nich ale vždycky moc rád, Mark Mynett - mixing, mastering, producer, recording). Tahle skupina zkrátka patří do stejné složky mé sbírky nosičů, které si rád pouštím ve chvílích, kdy se potřebuji zastavit, přemýšlet, když mám chuť vrátit čas zpátky. Hudba je úžasná v tom, že ve mě dokáže probudit fantazii. A tak u poslechu "A Mortal Binding" zase sedím u stolu v hospodě. Vzduchem létají vtipy a já i mí kamarádi se usmíváme. Občas se trošku pohádáme o muzice, ale je to jen jako. Po dobrých lidech i muzice ve mě zůstávají otisky. Jak člověk pomalu stárne, tak si vážím každé desky, která mě baví, se kterou se rád toulám ulicemi i opuštěným lesem. Venku ještě mrzne a mraky jsou nízko. Poslouchám nové album stále dokola a jsem si jistý s tím, že se k němu budu rád a často vracet. Britové v sobě mají pořád sílu, stále umí svoje pocity promítnout do skladeb. Přišlo to pomalu, znenadání. Nikdy jsem na smrt nemyslel, ale najednou mě začala navštěvovat v mých snech. Usmívala se a podávala mi svoji ruku. Uvědomil jsem si, že jednou také odejdu na druhou stranu, že se stanu stínem a vzpomínkou. Smutný, melancholický doom metal, který vás stáhne do temných hlubin věčnosti! 


Asphyx says:

It came slowly, suddenly. You never thought about death, but suddenly it started visiting you in your dreams. She smiled and gave you her hand. You realized that one day you too would pass on to the other side, that you would become a shadow and a memory. I am at an age when my friends should still be alive and enjoying each day, their family, their children. I don't know what's been going on lately, but several have died. All that's left is an empty space and a lot of memories. We used to have a band that loved metal music. We used to argue a lot about the British MY DYING BRIDE.

Some of us, like me, respected it from the beginning, followed their development honestly. Others dismissed them, saying their music was too slow and depressing. But I think everyone would like their new album "A Mortal Binding". It has everything we liked and love about this band. Sadness, melancholy, pain and suffering, but most of all songs that I love to listen to.


Writing about this legend is actually very difficult for me. For one thing, I think he's had so many seminal recordings and such an interesting history that I'm obviously influenced by everything. Also, it's generally very difficult to try to capture doom metal as a style in general. Of course I know very well that the band doesn't move too much, that I may have heard some of their themes before, that we won't see any big changes from them. It's just that it's very good in the end. Because I guess, like everyone else, I need some kind of certainty, a clue. MY DYING BRIDE are in very good form this year. They have paid attention to the sound (I always like it a lot, Mark Mynett - mixing, mastering, producer, recording). This group simply belongs to the same folder of my record collection, which I like to play in moments when I need to stop, think, when I feel like turning back time. Music is amazing in that it can awaken my imagination. And so, listening to "A Mortal Binding", I'm sitting at a table in a pub again. Jokes are flying through the air and my friends and I are smiling. Sometimes we have a bit of a row about the music, but it's just like. Good people and good music leave imprints on me. As one slowly ages, I appreciate every record that I enjoy, that I like to wander the streets and the deserted woods with. It's still freezing outside and the clouds are low. I listen to the new album over and over again, and I'm sure I'll return to it happily and often. The Brits still have strength in them, they still know how to translate their feelings into songs. It came slowly, out of the blue. I had never thought about death, but suddenly it began to visit me in my dreams. She smiled and gave me her hand. I realized that one day I too would pass on to the other side, that I would become a shadow and a memory. Sad, melancholic doom metal that will drag you down into the dark depths of eternity!



about MY DYING BRIDE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Her Dominion
02. Thornwyck Hymn
03. The 2nd of Three Bells
04. Unthroned Creed
05. The Apocalyptist
06. A Starving Heart
07. Crushed Embers

band:
Andrew Craighan - Guitars
Aaron Stainthorpe - Vocals
Lena Abé - Bass
Dan Mullins - Drums
Shaun MacGowan - Keyboards, Violin
Neil Blanchett - Guitars

Recenze/review - HOUR OF PENANCE - Devotion (2024)


HOUR OF PENANCE - Devotion
CD 2024, Agonia Records

for english please scroll down

Zavřený v temné kobce mlátíš hlavou do zdi. Po tvářích ti teče krev. Přesto tě už nikdy nepustí. Shniješ tu zaživa. Když si byl totiž venku, roztrhal si na kusy několik nebohých lidí. O tvých hnusných činech jsem četl právě ve chvíli, když jsem poslouchal novou desku italských maniaků HOUR OF PENANCE. Na nové album jsem se velmi těšil, protože cestu téhle smečky sleduji od jejich počátků. Vždycky se mi líbila nejvíc živá vystoupení, na kterých jsem si několikrát potvrdil, že jejich hudba je opravdu zničující.

Občas mě popadne vztek, mám v sobě i temné stránky. Asi jako každý. Kapela vzala torturu bolestivých myšlenek, napěchovala je pod tlakem do svých skladeb a opatřila ponurou a děsivou atmosférou. Základem je stále brutální, technický death metal, přidávána je potom krvavá aura, která je pro tuhle kapelu tolik typická. 


Na "Devotion" pánové pokračují ve své kruté cestě. Bývají přirovnáváni k NILE, HIDEOUS DIVINITY, ORIGIN, HATE ETERNAL, v klidnějších pasážích potom k BEHEMOTH. To platí i letos. Ale samozřejmě s tím, že kapela má už dlouho svůj vlastní, dnes již k dokonalosti vybroušený styl, rukopis. Skladby v sobě mají potřebnou sílu, tlak, jsou napsány velmi zajímavě a nenudím se ani chvilku. Je to smršť, tsunami, je to souboj se smečkou rozzuřených psů. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, vše je ohlodáno na kost, přesto zajímavé a pestré. HOUR OF PENANCE jsou na scéně od roku 1999 a dávno už nemusí nikomu nic dokazovat. Přesto se postupně vyvíjejí, zlepšují svoji hudbu k ještě větší dokonalosti. Pokud máte podobné stylové drahokamy rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádně syrovou porci syrového masa, které vám hodí pánové přímo do ksichtu. Marně jsem hledal nějaká slabá místa. Opravdu, vše je v podstatě perfektní. Zvuk, obal, celkové provedení. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, v sobě songy obsahují živočišnost, opravdovost. Stále slyším, že hudbu zde hrají lidé a ne stroje. Italové jsou jako buldozer, který hrne vše před sebou. Zůstává po něm jenom spálená a zničená země. Je to jako apokalypsa, která právě propukla. Nezachrání tě víra, ani vlastní svědomí. Zavřený v temné kobce mlátíš hlavou do zdi. Po tvářích ti teče krev. Přesto tě už nikdy nepustí. Shniješ tu zaživa. Když si byl totiž venku, roztrhal si na kusy několik nebohých lidí. Stejně jako Italští tmáři svojí hudbou. Technický, brutální death metal, dokonalý masakr, který vás smete z povrchu zemského! 


Asphyx says:

Locked in a dark dungeon, you bang your head against the wall. Blood streaming down your cheeks. Yet they'll never let you go. You'll rot here alive. For when you were outside, you tore some poor people to pieces. I read about your ugly deeds while I was listening to the new album by Italian maniacs HOUR OF PENANCE. I was really looking forward to the new album because I've been following the journey of this pack since their early days. I've always liked their live shows the best, where I've confirmed several times that their music is really devastating.

I get angry sometimes, I have a dark side to me. I guess everyone does. The band took the torture of painful thoughts, crammed them under pressure into their songs and provided a gloomy and eerie atmosphere. The base is still brutal, technical death metal, then the bloody aura that is so typical of this band is added.


On "Devotion" the gentlemen continue their cruel way. They have been compared to NILE, HIDEOUS DIVINITY, ORIGIN, HATE ETERNAL, and in quieter passages to BEHEMOTH. This is also true this year. But, of course, the band has long had its own style, now polished to perfection. The songs have the necessary strength, pressure, they are written very interestingly and I'm not bored even for a moment. It's a whirlwind, a tsunami, it's a fight with a pack of angry dogs. No compromises, no redundancy, everything is gnawed to the bone, yet interesting and colorful. HOUR OF PENANCE have been on the scene since 1999 and have long since had nothing to prove to anyone. Yet they have been evolving, improving their music to even greater perfection. If you like such stylish gems, don't hesitate a moment. You'll get a good portion of raw meat thrown right in your face by the gentlemen. I looked in vain for any weak spots. Really, everything is basically perfect. The sound, the packaging, the overall performance. At the same time, and this is very important for me, the songs have an animalistic, real quality. I can still hear that the music here is played by humans and not machines. The Italians are like a bulldozer that is pushing everything in front of it. All that's left is a scorched and ruined earth. It's like an apocalypse that has just broken out. You can't be saved by faith or your own conscience. Locked in a dark dungeon, you bang your head against the wall. Blood streaming down your cheeks. Yet they'll never let you go. You'll rot here alive. For when you were outside, you tore some poor people to pieces. Just like the Italian darkies with their music. Technical, brutal death metal, the perfect carnage to wipe you off the face of the earth!



about HOUR OF PENANCE on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Devotion For Tyranny 
02. Parasitic Chain Of Command 
03. Birthright Abolished 
04. Retaliate 
05. Breathe The Dust Of Their Dead 
06. The Morality Of Warfare 
07. Severance 
08. The Ravenous Heralds 
09. A Desert Called Peace 
10. Spiralling Into Decline

středa 17. dubna 2024

Recenze/review - NECROT - Lifeless Birth (2024)


NECROT - Lifeless Birth
CD 2024, Tankcrimes

for english please scroll down

Někteří z nás se narodí a mají mrtvý pohled. Jakoby život utíkal kolem nich. Bez emocí, bez naděje. Jedinou jistotou je smrt a cesta k ní je náročná a bolestivá. Těšíme se, až za sebou zavřeme bránu do záhrobí a budeme pokračovat na druhé straně. S novým albem "Lifeless Birth" ve sluchátkách, postupujeme pomalu kupředu. Podél cesty leží vybělené kosti hříšníků. Tohle je death metal, který vás přenese na onen svět, do země nekonečných stínů. Starý, poctivý, skvěle složený i zahraný.

Tahle smečka byla vždy odlišná od ostatních. Hrají sice tradičně, postaru, ale zároveň do svých skladeb vkládají zajímavé a neotřelé motivy. Stačí mi tedy pokaždé několik prvních poslechů a i kdybych nevěděl, že se jedná o NECROT, poznal bych je. Mají svůj jasný a nezaměnitelný rukopis. Ten mi samozřejmě dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Koneckonců, jinak bych ani to téhle kapele nepsal. 


Jsou kapely, které mají smrtící kov v genech. Pozná se to podle mrtvolného puchu, který se začne rozlézat kolem reproduktorů pokaždé, když zapnu play. Zvuk je náležitě prašivý a masivní. Je ozvěnou z těch nejtemnějších katakomb (Greg Wilkinson - recording, Brad Boatright - mastering). Fanoušky určitě potěší i démon na obalu, kterého při poslechu určitě také potkáte (autorem je Marald van Haasteren). Líbí se mi i určitý neklid, taková ta těžko definovatelná patina, které ze songů doslova odkapávají. Jako zkažená krev z čerstvě proříznutého vředu. NECROT se stále pohybují ve stejných oblastech jako jejich kolegové DEATH, PESTILENCE, BOLT THROWER, OBITUARY, MERCYLESS, IMMOLATION, INCANTATION, EXHUMED, MORGOTH, UNLEASHED, ATHEIST. A dělají to velmi zkušeně a elegantně. Opět se potvrzuje, že i cesta může být cílem. Sleduji kalifornské maniaky od jejich počátků a jejich vývoj  je strhující. Každé album je po okraj narvané skvělými nápady, které vás doslova zmasakrují. Novinka není výjimkou. Jen potvrdila velmi dobrou formu těchto hrobníků. Narodíme se v bolestech a někteří z nás se toulají světem bez cíle. Stávají se postupně nemrtvými, démony. Jsem moc rád, že ještě existují smečky, které se snaží starý prašivý death metal posouvat, přidávat do něj své vlastní ingredience. Letos je na nahrávce opět velká porce pochmurných, divokých emocí. "Lifeless Birth" je albem, které se vám doslova zadře do podvědomí. Alespoň mě se to tak stalo. Nelze jinak než doporučit všem, kteří tento styl uctívají. A nejen jim. Někteří z nás se narodí a mají mrtvý pohled. Jakoby život utíkal kolem nich. Bez emocí, bez naděje. Jedinou jistotou je smrt a cesta k ní je náročná a bolestivá. Smrtící ozvěny z těch nejtemnějších chodeb podzemí! Hnilobné melodie potřísněné zkaženou krví!


Asphyx says:

Some of us are born with a dead look. It's like life is running past them. No emotion, no hope. The only certainty is death, and the road to it is difficult and painful. We look forward to closing the gate to the beyond behind us and continuing on the other side. With the new album "Lifeless Birth" in our headphones, we're moving forward slowly. The bleached bones of sinners lie along the road. This is death metal that will transport you to the other world, to the land of endless shadows. Old, honest, well composed and played.

This pack has always been different from the rest. They play traditional, old-fashioned, but at the same time they put interesting and new themes into their songs. So it only takes me the first few listens each time and even if I didn't know it was NECROT, I would recognize them. They have their clear and unmistakable signature. This, of course, does a lot of good to my wicked soul. After all, otherwise I wouldn't even be writing this to this band. 


There are bands that have the deadly metal in their genes. You can tell by the dead smell that starts wafting around the speakers every time I turn on the play. The sound is appropriately dusty and massive. It echoes from the darkest of catacombs (Greg Wilkinson - recording, Brad Boatright - mastering). Fans will also be pleased by the demon on the cover, which you will also definitely meet while listening (by Marald van Haasteren). I also like a certain restlessness, a kind of hard-to-define patina that literally drips from the songs. Like rotten blood from a freshly cut ulcer. NECROT are still in the same realms as their peers DEATH, PESTILENCE, BOLT THROWER, OBITUARY, MERCYLESS, IMMOLATION, INCANTATION, EXHUMED, MORGOTH, UNLEASHED, ATHEIST. And they do it very skilfully and elegantly. Once again it is confirmed that the journey can be the destination. I've been following the Californian maniacs since their early days and their evolution is captivating. Each album is packed to the brim with great ideas that will literally slaughter you. The new album is no exception. It just confirmed the very good form of these gravediggers. We are born in pain and some of us wander the world without a destination. They gradually become undead, demons. I'm so glad there are still packs out there trying to push the old dusty death metal, adding their own ingredients to it. This year's record again has a big portion of gloomy, wild emotions. "Lifeless Birth" is an album that literally burrows into your subconscious. At least it did for me. I can't help but recommend it to anyone who worships this style. And not only to them. Some of us are born and have a dead stare. It's as if life is passing them by. No emotion, no hope. The only certainty is death, and the road to it is difficult and painful. Deadly echoes from the darkest corridors of the underworld! Rotten melodies stained with corrupted blood!


about NECROT on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Cut The Cord 
02. Lifeless Birth 
03. Superior 
04. Drill The Skull 
05. Winds Of Hell 
06. Dead Memories 
07. The Curse

Recenze/review - ENGULFED - Unearthly Litanies of Despair (2024)


ENGULFED - Unearthly Litanies of Despair
CD 2024, Me Saco Un Ojo / Dark Descent Records

for english please scroll down

Hned u vchodu se povalují ohlodané kosti. Z hlubin se ozývá děsivý řev. Legendy mluví o starodávné bestii, která se opět po letech probudila. Touží po čerstvém mase. Když se setmí, tak není v ulicích bezpečno. Těla, roztrhaná na kusy. Pach rozkládajících se mršin. Lidé se bojí vylézt ven. Smrt číhá za každým rohem. ENGULFED jsou zpět, aby nám přinesli další album, které je po okraj narvané nenávistí, špínou a prvotřídním death metalem. Opět bude obětováno temným kultům.

Tureckou kapelu považuji za jednu z těch, které umí svojí hudbou znázornit opravdové peklo. Ostré riffy, melodie plné nenávisti, zloby a šílených představ. Ze skladeb odkapává zkažená krev a vy si tak můžete vychutnat pravou, nefalšovanou a reálnou smrt. Nová deska vás rozdrtí na prach a smete vás z povrchu zemského. 


Poslouchat novinku "Unearthly Litanies of Despair" je jako padat po zádech do temné hlubiny. Zvuk, obal, produkce, celkové provedení, vše je podřízeno jedinému. Absolutní tmě a peklu! Děsivá atmosféra, technická zdatnost, morbidní ozvěny, blasfemie. Dívám se do tmy a naslouchám maniakálnímu řevu. Líbí se mi síla, kterou z nahrávky cítím, obdivuji příval energie. Turci působí jako přírodní živel, jako tsunami, které se dostane do záhrobí. Vzduchem létají prašivé kosti a Satan se zase jednou usmívá. Nedivím se, hraje se tu hlavně pro něj, i pro všechny démony. Pokud jste fanoušky takových kapel jako jsou třeba DEAD CONGREGATION, IMPRECATION, DISMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, GRAVE MIASMA, MORBID ANGEL, a dalších tmářů, mohla by se vám líbit i tahle deska. Nenechá vás ani na chvilku v klidu. V jednotlivých nápadech je těžko definovatelný neklid. Připadal jsem si jako zavřený ve staré kobce, přikovaný ke zdi. Dnes jsem obětí já. Čekám na bestii ze starých časů, aby mě rozsápala na kusy. Předhozeno je jí ale jenom mé nebohé a bezvládné tělo. Nečistou práci už odvedli ENGULFED a jejich nové album. Jsou jako zuřiví psi, kteří hlídají vstup do podzemí. Tohle je pradávný, archaický rituál, nic pro slabé povahy. Tenhle smrtící kov vám vyseká do hlavy pěkně dlouhou krvavou stopu. Mocné nástupy, drtivé bicí, vokál nasáklý chorobami, tohle všechno dělá z novinky doslova povinnost pro všechny, kteří se kdysi zhlédli v temnotě. Poslouchat "Unearthly Litanies of Despair" je jako se procházet nekonečnými chodbami podsvětí. Jsou tu pochováni padlí kněží, lidé s pokřivenou myslí. Hned u vchodu se povalují ohlodané kosti. Z hlubin se ozývá děsivý řev. Legendy mluví o starodávné bestii, která se opět po letech probudila. Touží po čerstvém mase. Divoký, bestiální, morbidní death metal, který ve vás probudí ty nejděsivější myšlenky! Okultní masakr!


Asphyx says:

There are gnawed bones just outside the entrance. There's a terrible roar from the depths. Legends speak of an ancient beast that has reawakened after years. It craves fresh meat. When night falls, the streets are not safe. Bodies torn to pieces. The smell of decomposing carcasses. People are afraid to come out. Death lurks around every corner. ENGULFED are back to bring us another album packed to the brim with hate, filth and first class death metal. Once again it will be sacrificed to the dark cults.

I consider the Turkish band to be one of those bands that can portray true hell with their music. Sharp riffs, melodies full of hate, anger and crazy ideas. The songs drip with bad blood and you can enjoy true, unadulterated and real death. The new album will crush you to dust and wipe you off the face of the earth. 


Listening to the new album "Unearthly Litanies of Despair" is like falling on your back into the dark depths. The sound, the cover, the production, the overall execution, everything is subordinated to one thing. Absolute darkness and hell! Eerie atmosphere, technical prowess, morbid echoes, blasphemy. I look into the darkness and listen to the maniacal screaming. I like the power I feel from the recording, I admire the rush of energy. The Turks act like a natural element, like a tsunami that reaches the beyond. Dusty bones fly through the air and Satan smiles once more. I'm not surprised, it's mostly for him, and all the demons. If you're a fan of bands like DEAD CONGREGATION, IMPRECATION, DISMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, GRAVE MIASMA, MORBID ANGEL, and other obscurantists, you might like this record. It won't leave you in peace for a moment. There is a hard-to-define restlessness in the individual ideas. I felt like I was locked in an old dungeon, chained to the wall. Today I'm the victim. I'm waiting for the beast of old to tear me apart. But only my poor, lifeless body is thrown to it. The dirty work has already been done by ENGULFED and their new album. They're like ferocious dogs guarding the entrance to the underground. This is an ancient, archaic ritual, not for the faint of heart. This lethal metal will carve a long bloody trail into your head. Powerful build-ups, crushing drums, disease-soaked vocals, all of this makes this new release a literal must for anyone who has ever looked into the darkness. Listening to "Unearthly Litanies of Despair" is like walking the endless corridors of the underworld. There are fallen priests buried here, people with twisted minds. Right at the entrance, there are gnawed bones lying around. From the depths, a terrible roar echoes. Legends speak of an ancient beast that has reawakened after years. It craves fresh meat. Wild, bestial, morbid death metal that will awaken the most terrifying thoughts! An occult massacre!


Recenze/review - ENGULFED - Engulfed In Obscurity (2017):

tracklist:
01. In The Abyss Of Death’s Obscurity
02. Voidwalker’s Dominion
03. Echoes Of Suffering
04. Infernal Desolation
05. Blasphemous Despair
06. Cursed Eternity
07. Ancient Abyssal Conquest
08. Occult Incantations

band:
Serkan - Vocals, bass
Mustafa - Lead guitars
Can - Rythm guitars
Aberrant - Drums

úterý 16. dubna 2024

Recenze/review - FUNERAL LEECH - The Illusion of Time (2024)


FUNERAL LEECH - The Illusion of Time
CD 2024, Carbonized Records

for english please scroll down

Sledujeme černý déšť, který padá k zemi. Je chladno a nikdo nemluví. Nad hřbitovem zazní zvony a objeví se průvod. Rakev se kývá do rytmu, pozůstalí pláčou. Jedovaté modlitby, nikdo nemůže přijít na nic hezkého, co by o mrtvém řekl. Hrst hlíny hozená na víko. Do hlubiny. Shoř v pekle, ozve se za mnou. Další z obětí, které se přišly přesvědčit, že už je konec. Uplyne několik dní a na náhrobku se objeví pentagram.

Všichni víme, že hudba se má poslouchat srdcem. FUNERAL LEECH z New Yorku jsem se již na našich stránkách věnoval. Zaujala mě již předchozí deska "Death Meditation". Je totiž po okraj narvaná špínou, hnisem, ošklivými myšlenkami, ale hlavně surovým death a doom metalem vysoké kvality. Na nové desce se pokračuje v započaté morbidní práci. Ne, novinka není jen obyčejným albem. Je to obřad, je to pohřeb někoho, koho neměl nikdo rád. 


Pánové jdou na nové desce "The Illusion of Time" hluboko pod povrch, až na dřeň, do morku kostí. Jejich hudba je opět velmi naléhavá, tajemná, temná, připomíná zkaženou krev, která hnije a pálí hluboko uvnitř. Stačí potom ránu otevřít a ven vytrysknou motivy, které smrdí opravdovostí. Poslouchat nové album je jako se procházet po hřbitově. Číst si jména na náhrobcích a přemýšlet, jaký kdo měl život. Pokud máte rádi kapely jako MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, ASUNDER, SOLSTICE, CANDLEMASS, CATHEDRAL, SCALD, ale i třeba takové ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE, INCANATION, budete určitě spokojeni jako já. Nejde ani tak o to, jaké ozvěny v nových skladbách naleznete, jako spíše o celkový dojem, o pochmurné a drásající nálady, které během poslechu létají všude kolem. Vzduch je zase jednou těžký a když procházím kolem prokletého hrobu, který jsem zmiňoval v úvodu dnešní recenze, leknu se. Na obráceném kříži sedí havran. Ano, atmosféra je velmi podobná jako v básních Alana Edgara Poea. Pro mě je vždy důležité, aby si mě kapela získala na svoji stranu, abych se rád k nahrávce vracel. U FUNERAL LEECH tomu tak zase bylo. Hodně k tomu přispívají i skvělý zvuk a zajímavý motiv na obalu. Už teď se těším, až bude chladno a nikdo nebude mluvit. Nad hřbitovem zazní zvony a objeví se průvod. Rakev se bude kývat do rytmu, a pozůstalí budou plakat. Jedovaté modlitby, nikdo nebude moci přijít na nic hezkého, co by o mrtvém řekl. Hrst hlíny hozená na víko. Do hlubiny. Shoř v pekle, ozve se za mnou. Temný, chladný, smutkem a depresemi zatěžkaný doom death metalový průvod ztracených duší! Černý déšť, padající k zemi!


Asphyx says:

We watch the black rain falling to the ground. It's cold and no one is talking. Bells ring over the cemetery and a procession appears. The coffin sways to the rhythm, the mourners cry. Poisonous prayers, no one can think of anything nice to say about the dead. A handful of dirt thrown on the lid. Into the deep. Burn in hell, it echoes behind me. Another victim who's come to make sure it's over. A few days pass and a pentagram appears on the tombstone.

We all know that music is meant to be heard with the heart. I've already covered FUNERAL LEECH from New York in our pages. I was already interested in the previous album "Death Meditation". It is filled to the brim with filth, pus, ugly thoughts, but mainly with raw death and doom metal of high quality. On the new record they continue the morbid work they started. No, the new album is not just an ordinary album. It's a rite of passage, it's the funeral of someone nobody liked.


On the new album "The Illusion of Time" , the gentlemen go deep below the surface, to the core, to the core. Their music is again very urgent, mysterious, dark, reminiscent of corrupted blood that rots and burns deep inside. One only has to open the wound afterwards, and out gush motives that stink of reality. Listening to the new album is like walking through a graveyard. Reading the names on the tombstones and wondering what life was like. If you like bands like MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, ASUNDER, SOLSTICE, CANDLEMASS, CATHEDRAL, SCALD, but also bands like ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE, INCANATION, you will be as satisfied as I am. It's not so much about the echoes you'll find in the new tracks, but rather the overall impression, the somber and jarring moods that fly all around while listening. The air is heavy once again and as I walk past the cursed grave I mentioned in the opening of today's review, I get scared. On the inverted cross sits a raven. Yes, the atmosphere is very similar to the poems of Alan Edgar Poe. For me, it's always important that a band wins me over so that I like to come back to the record. With FUNERAL LEECH it was like that again. The great sound and interesting motif on the cover contribute a lot to this. I'm already looking forward to when it's cold and no one is talking. The bells will ring over the cemetery and the parade will appear. The coffin will sway to the rhythm, and the mourners will weep. Poisonous prayers, no one will be able to think of anything nice to say about the dead. A handful of dirt thrown on the lid. Into the deep. Burn in hell, it will echo behind me. A dark, cold, sad and depressed doom death metal procession of lost souls! Black rain falling to the ground!


Recenze/review - FUNERAL LEECH - Death Meditation (2020):


Tracklist:
01. ...And The Sky Wept 
02. Ceaseless Wheel Of Becoming 
03. Penance 
04. Chronofixion 
05. The Tower

Recenze/review - SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest (2024)


SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest
CD 2024, Excarnation Records

for english please scroll down

Některé hroby zůstávají dlouho opuštěné. Nikdo je nenavštěvuje, nikdo na ně nepokládá květiny. Bývají v nich pohřbeni prokletí, oběti násilných činů, sebevrazi nebo ti, kteří byli za svého života zlými démony. Když takový hrob exhumujete, dost často objevíte mrtvoly, které vypadají jako živé. Když potom posloucháte hudbu, jako je ta od brazilských SEPULCHRAL WHORE, může se stát, že nemrtví povstanou a půjdou vám po krku. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 2015. Letošní album je jejich prvním dlouhohrajícím. A nutno rovnou dodat, že velmi povedeným po všech stránkách.

Mám rád klasický death metal, jeho temnou, majestátní a podmanivou atmosféru. Líbí se mi děsivé a hnisavé nálady, které létají kolem jako můry kolem světla. Podepisuji vám vlastní krví, že Brazilci letos odvedli velmi dobrou práci. Dali si velký pozor na zvuk, který je masivní, čitelný a zničující zároveň. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Prvotřídní smrtící kov ze starých pohřebišť. 


Jen jsem tak seděl a přemýšlel. Kolem mě usínal zdánlivě klidný hřbitov. Potom se setmělo a já musel neustále přidávat hlasitost. "The Return from a Sepulchral Rest" se stalo mojí součástí. Pánové vše ohlodali až na kost, vydali se k samotné podstatě death metalu. A dělají to velmi elegantně a zkušeně. Základem jejich tvorby jsou tradiční stylové postupy (PESTILENCE) a přidávána je spousta zajímavých a neotřelých prvků (napadají mě třeba NOCTURNUS). Jako celek je tím pádem nahrávka velmi zajímavá, pořád se na ní něco děje. Posluchač, kterým jsem byl vždy velmi rád, se nestihne ani chvilku nudit. Skladby jsou napsány velmi návykovým způsobem. Strávil jsem s albem dlouhý čas, rád se k němu vracel, aby se nakonec stalo jedním z nejposlouchanějších. Uvnitř jednotlivých motivů je totiž něco zvláštního, neklidného, divokého. Proséval jsem mezi prsty prach a přemýšlel, jak je to vlastně morbidně krásné, poslouchat takovou hudbu. Procházet se u toho mezi náhrobky, číst si jména prokletých. Svět je možná někdy divné místo k žití, ale pokud budou existovat skupiny, jako jsou SEPULCHRAL WHORE, bude mi ctí tento styl stále podporovat. Pánové totiž nejen že nahráli velmi dobrou desku, ale přidali do ní ještě něco navíc. Temnou energii, tlak a špínu, nihilismus, zkaženou krev i hnilobu. Novinka je jako Pandořina skříňka, která právě vydala své děsivé svědectví. Vše je velmi propracované, songy mají jasnou vizi a zároveň působí živočišně. Znovu a znovu otevírám rakev, s jejich jménem, napsaným na víku. Užívám si morbidní nálady, nasávám pach zkaženého masa. Nelze jinak, než doporučit všem tmářům i démonům. Temnotou, chladem a zkaženou krví nasáklý death metal, který vás pohřbí zaživa! Skvělá morbidní hrobnická práce!


Asphyx says:

Some graves remain abandoned for a long time. No one visits them, no one puts flowers on them. The cursed, victims of violent acts, suicides or those who were evil demons in their lifetime are buried there. When you exhume such a grave, you often find corpses that look alive. Then, when you listen to music like that of Brazil's SEPULCHRAL WHORE, the undead may rise up and go for your throat. This pack dates back to 2015. This year's album is their first full-length. And it must be said that it is very successful in every aspect.

I like classic death metal, its dark, majestic and captivating atmosphere. I like the eerie and festering moods that fly around like moths around a light. I sign you with my own blood that the Brazilians have done a very good job this year. They have taken great care with the sound, which is massive, clear and devastating at the same time. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. First class death metal from the old burial grounds.


I was just sitting here thinking. A seemingly peaceful cemetery was falling asleep around me. Then it got dark and I had to keep turning up the volume. "The Return from a Sepulchral Rest" became a part of me. Gentlemen gnawed everything to the bone, going to the very essence of death metal. And they do it very elegantly and expertly. They base their work on traditional styles (PESTILENCE) and add a lot of interesting and novel elements (NOCTURNUS comes to mind). As a whole, the record is very interesting, there is always something going on. The listener, which I've always been very fond of, doesn't get bored for a moment. The songs are written in a very addictive way. I've spent a long time with the album, happily returning to it to eventually make it one of my most listened to. There is something strange, restless, wild inside each motif. I sifted the dust between my fingers and wondered how morbidly beautiful it actually is to listen to such music. Walking among the tombstones, reading the names of the damned. The world may be a strange place to live in sometimes, but as long as there are groups like SEPULCHRAL WHORE, I will be honored to still support this style. For not only have the gentlemen recorded a very good record, they have added something extra to it. Dark energy, pressure and dirt, nihilism, corrupted blood and rottenness. The new album is like a Pandora's box that has just given its terrifying testimony. Everything is very elaborate, the songs have a clear vision and at the same time they have an animalistic feel. I open the coffin again and again, with their name written on the lid. I'm enjoying the morbid mood, taking in the smell of rotten flesh. I can't help but recommend it to all ghouls and demons alike. Death metal soaked in darkness, coldness and corrupted blood that will bury you alive! Great morbid grave digging work!



Tracklist:
01. From Rest To March 
02. Schizophrenic Killer 
03. ...From The Utterly Perished 
04. Deadly Infection 
05. Dimness 
06. Purgatorial Holes 
07. Whore From Sepulcher 
08. A Poem Of Death 
09. Putrefaction After Death

band:
TENEBRARUM (Chorus of Death)
NYARLATHOTEP IV (Guitars)
PESTMEESTER (Guitars)
MORTUUS (Bass)
C. LE SORCIER (Drums)

pondělí 15. dubna 2024

Recenze/review - DIABOLIC OATH - Oracular Hexations (2024)


DIABOLIC OATH - Oracular Hexations
CD 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Když jsem sáhl do tmy poprvé, nahmatal jsem něco shnilého, mokvajícího. Něco hnusného, co smrdělo jako zkažené maso. Vzduchem se ale vznášelo ještě něco jiného, děsivého. Takhle nějak jsem si vždycky představoval peklo. Síra, v dáli hořící ohně, ale hlavně bestiální a šílený black death metal. DIABOLIC OATH z Oregonu letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem. Je po okraj narvané hnilobou, zlem, špínou a vztekem. Vítejte v záhrobí!

Deska musela být nahrávána hluboko pod zemí, v říši dlouhých stínů. Jinak si nedovedu její sílu vysvětlit. Pánové museli otevřít podobnou hrobku, jako já v úvodu dnešního článku. Představte si padlého kněze, kterého právě upalují na hranici. Inkvizice! Slyšíte jeho nářek, jeho zvrácené modlitby? Tak přesně takhle na mě působí i nové album "Oracular Hexations". Tohle jsou pravé pekelné ozvěny!


Hrají vám v přehrávači často kapely jako TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE? Potom byste měli dát šanci i těmto šíleným tmářům. Jsou ortodoxní, tradiční ve svých nihilistických názorech. Jejich hudba v sobě obsahuje vše potřebné pro starodávné krvavé rituály. Skladby jsou napsány s jediným účelem. Pohřbít vás zaživa, navěky vás proklít, zavrhnout a stáhnout do hlubiny. Není to rozhodně nahrávka pro slabé povahy. Pro poslech je nutné, abyste měli rádi nekonečné chodby Hádovy říše. Potkává se zde klasický, surový death metal, s chladem a bolestí black metalu. To vše zamíchané ve smrtícím koktejlu. Doporučuji zhasnout všechna světla a nechat na sebe novinku jen tak působit. Je hodně pravděpodobné, že potkáte své vlastní démony. Líbí se mi nekompromisní a násilný způsob, jakým kapela ke své morbidní tvorbě přistupuje. Neznám nic lepšího, než chodit spát až k ránu. Ulehnout do své oblíbené rakve a za zvuků "Oracular Hexations" se nechat převést na druhou stranu. Není to vlastně ani tak obyčejná deska, jako spíš obřad pro vyvolávání temných sil. Když jsem sáhl do tmy poprvé, nahmatal jsem něco shnilého, mokvajícího. Něco hnusného, co smrdělo jako zkažené maso. Vzduchem se ale vznášelo ještě něco jiného, děsivého. Takhle nějak jsem si vždycky představoval peklo. Bestiální, divoký, prašivý black death metal! Krvavý rituál, u kterého zemřete krutou smrtí!


Asphyx says:

The first time I reached into the darkness, I felt something rotten and wet. Something foul that smelled like rotten meat. But there was something else in the air, something terrifying. This is how I've always imagined hell. Sulphur, fires burning in the distance, but mostly bestial and insane black death metal. DIABOLIC OATH from Oregon come this year with their second full-length album. It's packed to the brim with rot, evil, filth and rage. Welcome to the afterlife!

The album must have been recorded deep underground, in the realm of long shadows. Otherwise, I can't explain its power. Gentlemen must have opened a similar tomb to the one I opened at the beginning of today's article. Imagine a fallen priest being burned at the stake. The Inquisition! Do you hear his cries, his perverted prayers? That's exactly how the new album "Oracular Hexations" affects me . These are the echoes of hell!


Do you often have bands like TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE playing in your player? Then you should give these crazy darkies a chance too. They are orthodox, traditional in their nihilistic views. Their music contains everything needed for ancient blood rituals. The songs are written with a single purpose. To bury you alive, to curse you forever, to damn you and drag you down into the depths. This is definitely not a record for the faint of heart. To listen, you must love the endless corridors of Hades. Classic, raw death metal meets the coldness and pain of black metal here. All mixed in a deadly cocktail. I recommend turning off all the lights and letting the novelty just rub off on you. It is very likely that you will meet your own demons. I like the uncompromising and violent way the band approaches their morbid work. I don't know anything better than going to bed in the morning. To lie down in your favorite coffin and be transported to the other side to the sounds of "Oracular Hexations". It's not so much an ordinary record as it is a ritual for summoning dark forces. The first time I reached into the darkness, I felt something rotten and wet. Something foul that smelled like rotten meat. But there was something else in the air, something terrifying. This is how I've always imagined hell. Beastly, savage, filthy black death metal! A bloody ritual where you die a cruel death!


about DIABOLIC OATH on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Rusted Madness Tethering Misbegotten Haruspices 
02. Serpent Coils Suffocating The Mortal Wound 
03. Winged Ouroboros Mutating Unto Gold 
04. Fragmented Hymns From The Globulous Cruciger 
05. Gathering Hordes From The Outer Worlds 
06. Oracular Hexations Leeching

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine