DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemsludge metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsludge metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 16. července 2026

Recenze/review - SOOTHSAYER - The Unbinding (2026)


SOOTHSAYER - The Unbinding
CD 2026, Apocalyptic Witchcraft Recordings

for english please scroll down

Ztracený v krvavé mlze, kráčím dál. Vstříc věčnosti, do temnoty, do nekonečných bažin utrpení. Oproštěn od běžných věcí, od stereotypu všedního dne, opět hledám hudbu, která mě přenese do jiných dimenzí, do světů, kde vládne všemocná příroda. Kousek za naším domem, v černých lesích, hledám své kořeny. Našlapuji tiše, rozdrásán novým albem irských SOOTHSAYER, směrem do hlubiny, hledám jedinou, ryzí pravdu, ukrytou hluboko pod povrchem.

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle kapelu velkou slabost. Psal jsem recenze na jejich předchozí počiny a máme spolu i skvělý rozhovor (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem). Nové, letošní album, je potom volným pokračováním věcí minulých. Opět se jedná o starodávný, magický rituál, prováděný mezi menhiry, na pohřebištích, na kterých jsou pochováni druidi. Je něco tajemného, záhadného, naléhavého, co mě nutí se k hudbě této smečky stále vracet. Je to ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita, které mě na jejich nové nahrávce opět fascinují. 


Doom metal je zde kombinován se sludge prvky, to vše zabalené do pevných pavučin čitelného a řezajícího zvuku. Toulám se po lesích, sleduji život i smrt v jejich opravdové, drsné podobě. Zrození, utrpení a nakonec se z nás stanou jenom kusy masa. Tahle kapela umí napsat velmi dobré skladby, vytvořit podmanivé nálady, které kolem mě nejdřív létaly jako můry kolem ohně, aby se potom, spáleny na popel, dostaly i do mé krve a podvědomí. Na nové album "The Unbinding" je nutný klid, ticho a nejlépe i tma a chlad. Teprve potom vylezou na povrch jednotlivé nuance. Novinka je muzikou pro poutníky věčností, pro přemýšlivé jedince s bohatou fantazií, pro lidi, kteří mají rádi přírodu a její záhady v její syrové podobě. Irové jsou na nové desce vášniví, ale i vznešení, majestátní. Celou nahrávkou se potom vine takový zvláštní neklid, touha, smutek, ale i naděje, která jako vždy umírá až poslední. Stávám se při poslechu zase jednou morbidním básníkem, jsem napnutý, riffy i melodie se mi zadírají pod kůži. Nerad kapely k někomu přirovnávám, ale pro představu zmiňuji jména jako EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN, PRIMMORDIAL, NEGURA BUNGET, MY DYING BRIDE. S těmi mají stylově SOOTHSAYER několik styčných bodů a lze je zařadit do stejného, podobného stylu. Čím jsem starší, tím raději si čtu ve starých spisech, hledám v archívech. Zastavuji se uprostřed lesa, zklidňuji svoji mysl a poslouchám u toho nové album těchto tmářů. Zpomaluji všechny svoje životní funkce a hudba se stává mojí nedílnou součástí. Ztracený v krvavé mlze, kráčím dál. Vstříc věčnosti, do temnoty, do nekonečných bažin utrpení. Oproštěn od běžných věcí, od stereotypu všedního dne, opět hledám hudbu, která mě přenese do jiných dimenzí, do světů, kde vládne všemocná příroda. Našel jsem jí. Nezbývá než kapele poděkovat, vyseknout poklonu až k zemi a vydat se na další cestu do lesů, do hor, k řekám, do bažin.  Syrové, chladné, divoké a nespoutané ozvěny ze starých pohřebišť! Pradávný rituál, který vás zahalí do krvavé mlhy! Album plné doom metalové věčnosti!

Asphyx says:

Lost in a blood-red fog, I keep walking. Toward eternity, into the darkness, into the endless swamps of suffering. Freed from mundane matters, from the monotony of everyday life, I once again seek music that will transport me to other dimensions, to worlds where all-powerful nature reigns. Just beyond our house, in the dark forests, I search for my roots. I tread quietly, captivated by the new album by the Irish band SOOTHSAYER, heading toward the depths, seeking the one, pure truth hidden deep beneath the surface.

It’s no secret that I have a soft spot for this band. I’ve written reviews of their previous releases, and we’ve also done a great interview together (you’ll find the links below today’s article). This year’s new album is a loose continuation of their past work. Once again, it’s an ancient, magical ritual performed among menhirs, at burial grounds where druids are laid to rest. There’s something mysterious, enigmatic, and compelling that keeps drawing me back to this band’s music. It’s the purity, sincerity, believability, and absolute authenticity that once again fascinate me on their new recording. 


Doom metal is combined here with sludge elements, all wrapped up in a dense web of clear, cutting sound. I wander through the forests, observing life and death in their true, raw form. Birth, suffering and in the end, we become nothing more than pieces of flesh. This band knows how to write excellent songs and create captivating atmospheres that at first fluttered around me like moths around a fire, only to be burned to ashes and seep into my blood and subconscious. To fully appreciate the new album "The Unbinding", you need peace, quiet, and ideally darkness and cold. Only then will the individual nuances come to the surface. This new release is music for wanderers through eternity, for contemplative individuals with vivid imaginations, for people who love nature and its mysteries in their raw form. On this new album, the Irish are passionate, yet also noble and majestic. A peculiar restlessness, longing, sadness, and yet hope which, as always, dies last winds its way through the entire recording. As I listen, I once again become a morbid poet; I’m on edge, and the riffs and melodies get under my skin. I don’t like to compare bands to others, but to give you an idea, I’ll mention names like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN, PRIMMORDIAL, NEGURA BUNGET, and MY DYING BRIDE. SOOTHSAYER shares several stylistic similarities with them and can be classified within the same, similar genre. The older I get, the more I enjoy reading old texts and searching through archives. I stop in the middle of the forest, calm my mind, and listen to this new album by these dark artists. I slow down all my bodily functions, and the music becomes an integral part of me. Lost in a bloody fog, I keep walking. Toward eternity, into the darkness, into the endless swamps of suffering. Freed from mundane matters, from the monotony of everyday life, I once again seek music that will transport me to other dimensions, to worlds where almighty nature reigns. I have found it. All that’s left is to thank the band, bow down to the ground, and set out on another journey into the forests, the mountains, the rivers, and the swamps. Raw, cold, wild, and untamed echoes from ancient burial grounds! An ancient ritual that will shroud you in a bloody fog! An album full of doom metal eternity!


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Eroding the Sky 
2. Sooner Acceptance 
3. Endless Shesha 
4. The Vine 
5. A Vague Shimmer 

Line-up:
Liam Hughes - Vocals
Marc O’Grady - Guitars
Gerard O' Callaghan - Drums
Con Doyle - Guitars
Pavol Rosa - Bass




pondělí 3. února 2025

Recenze/review - PILLAR OF LIGHT - Caldera (2024)


PILLAR OF LIGHT - Caldera
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Vnitřnosti v jednom ohni, bolest hlavy, rozbité zrcadlo. Jako byste se brodili po kolena v těžkém bahně, byli stahováni dolů, do bažiny. Nepomáhají léky, ani terapie. Děsí vás zvuky, světlo, připadáte si jako prokletí. Kdo to nezažil, ať hodí kamenem. Nevím jak vám, ale mě v podobných momentech pomáhá hudba. PILLAR OF LIGHT ze Detroitu jsem začal poslouchat jednoho mlhavého rána, když jsem šel do práce.

Kolem mě stály, jako nějaké divné svědomí, tiché budovy továren. Moji duši sevřel smutek a naplno jsem si vychutnával sludge doom metal v zajímavé a neotřelé podobě. Naléhavost, ano, to je první slovo, které mě napadlo. Z nebe začal padat černý déšť. Zbývali snad už jen oběšenci na stromech. Samota je stav duše, to jednou napsal nějaký moudrý člověk. Je prostou pravdou že nové album "Caldera" si nejvíce vychutnám sám, odstřižen od současného podivného světa. 


Vždycky se mi líbila protiváha světla a tmy. To jemné balancování na hraně. Co je vlastně dobro a co už je zlé? Mám rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, nabije mě energií. V případě PILLAR OF LIGHT se jedná o velmi pochmurnou záležitost. Přesto, i když vám to možná přijde divné, zde cítím, vnímám pozitivní energii. Naději, která jak známo vždycky umírá jako poslední. Co se týká formálních věcí jako jsou zvuk, obal, celkové provedení i produkce, vše je v absolutním pořádku. Pokud chcete, abych k někomu hudbu téhle smečky přirovnal, napsal bych jména jako CULT OF LUNA, AMENRA, GOD´S TOWER, NEUROSIS. Samozřejmě, kapela se snaží přijít s vlastními nápady a invencí. Musím rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud vám bude jednou připadat zase svět jako místo, na kterém nechcete žít, dejte si několikrát po sobě tohle album do přehrávače. Vaše mysl se uklidní a možní začnete zpívat spolu s kapelou texty, které v sobě mají hloubku. Doporučuji k bližšímu prostudování. Ne, kapela vám nedá rozhřešení, ale rozhodně se u téhle hudby uklidníte. Bude to chvilku trvat, pravděpodobně vás to bude hodně bolet, ale nakonec dojdete do konce. Pamatujte ale na to, že i cesta může být někdy cílem. Dovedu si představit malý klub někde na periferii města, šedivý a začouzený. Na pódiu stojí tahle kapela a vy si naplno vychutnáváte veškeré emoce, tenzi, která k vám ztéká. Nezbývá nic jiného, než vám nové album doporučit. Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Naléhavý, bolestivý doom sludge metal, po okraj narvaný bolestí, smutkem, melancholií i tmou! Naděje zemřela ve světle času! Nebo ne? 

Asphyx says:

I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, sit in cold places and have the insistent feeling that something is tugging at you from within. Guts on fire, a headache, a broken mirror. It's as if you're wading knee-deep in heavy mud, being pulled down into a swamp. Medication doesn't help, nor does therapy. You're frightened by the sounds, the light, you feel cursed. Anyone who hasn't experienced it should throw a stone. I don't know about you, but music helps me in moments like this. I started listening to Detroit's PILLAR OF LIGHT one foggy morning on my way to work.

Around me, like some strange conscience, stood the silent buildings of factories. Sadness gripped my soul and I fully enjoyed sludge doom metal in an interesting and novel form. Urgency, yes, that's the first word that came to mind. Black rain began to fall from the sky. All that was left were the hanged men in the trees. Loneliness is a state of mind, a wise man once wrote. It's a simple truth that I enjoy the new album "Caldera" most alone, cut off from the strange world of today.


I've always liked the juxtaposition of light and dark. That delicate balancing on the edge. What is good and what is evil anymore? I like music that can awaken some emotion in me, energize me. In the case of PILLAR OF LIGHT it is a very gloomy affair. Yet, even though it may seem strange to you, I feel, I perceive positive energy here. Hope, which, as we know, always dies last. As far as formal things like sound, cover, overall performance and production are concerned, everything is absolutely fine. If you want me to compare the music of this pack to someone, I would write names like CULT OF LUNA, AMENRA, GOD'S TOWER, NEUROSIS. Of course, the band tries to come up with their own ideas and inventiveness. I have to add right away that they are doing it very well. If one day the world will seem like a place you don't want to live in again, put this album in your player several times in a row. Your mind will calm down and you might start singing along with the band with lyrics that have depth to them. I recommend a closer study. No, the band won't give you absolution, but you will definitely calm down with this music. It will take a while, and it will probably hurt a lot, but eventually you'll get to the end. But remember, sometimes the journey can be the destination. I can imagine a small club somewhere on the outskirts of town, grey and dingy. There's this band on stage, and you're fully enjoying all the emotions, the tension that's flowing towards you. I have no choice but to recommend the new album to you. I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, you sit in cold places and you have the insistent feeling that something is tearing you up inside. Urgent, painful doom sludge metal, filled to the brim with pain, sadness, melancholy and darkness! Hope died in the light of time! Hasn't it?



Track Listing -
1.Wolf To Man
2.Leaving
3.Spared
4.Eden
5.Infernal Gaze
6.Unseeing
7.Certain End

Line up -
Aaron Whitfield - Vocals, Lyrics, Synths
Alex Kennedy - Guitars, Synths
Scott Christie - Guitars
James Obenour - Bass
Eric Scobie - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski


pondělí 6. května 2024

Recenze/review - DISBELIEF - Killing Karma (2024)


DISBELIEF - Killing Karma
CD 2024, Listenable Records

for english please scroll down

Vždycky jsi byl v jeho přítomnosti neklidný. Měl hezkou tvář a neustále se usmíval. Nejdříve si přes jeho milá slova faleš nepoznal. Lidé ho měli rádi. Obdivovali jej. Takový slušný člověk, říkali o něm. Jakmile za sebou zavřel dveře svého domova, stala se z něj bestie. Posedli jej démoni a pokrmem mu byla jenom bolest, strach a nenávist. Nakonec zemřel rukou svých blízkých. A na pohřeb mu nikdo nepřišel.

Podobných příběhů jsem četl poslední dobou velké množství. Jakoby lidstvo zasáhla nějaká starodávná choroba. Poslouchal jsem novou desku německých DISBELIEF a přemýšlel jsem, kde se v nás bere temnota. Nové album je velmi naléhavé, svým způsobem brutální, melodické a nepostrádá ani chladnou a doomovou atmosféru. Kapela se vrátila po čtyřech letech, aby nám opět ukázala, že je ve skvělé formě. Démoni opravdu existují. 


Psát o kapelách s podobně dlouhou a pestrou historií, je pro mě vždy náročné. Jako starý fanoušek mám v sobě přeci jen pokoru a úctu před jejich hudbou. Líbí se mi, že DISBELIEF nesází jenom na jistotu, na ověřené postupy. Naopak, vyvíjejí se,  jsou stále zajímaví. Ve skladbách je velké množství temné energie. Zkušenosti se projevují v základních věcech, jako je masivní zvuk (Kai Stahlenberg - mastering, mixing, recording) a parádní obal (Stefan Todorovic), na kterém jeden z děsivých démonů je. Naleznete zde vše, co máme na těchto maniacích všichni tolik rádi. Starý death metal v jeho tradiční podobě, nahrubo nasekaný thrash metal i sludgeové pasáže. Jako celek potom album žhne i chladí zároveň. Zmínit musím i jako vždy vynikajícího Karstena Jägera, jehož vokál je jasným rozpoznávacím znamením kapely. Přiznám se, že jsem jel na dlouhou cestu vlakem. Nasadil jsem si sluchátka, vyhledal v přehrávači "Killing Karma" a najednou jsem byl zcela mimo tenhle svět. Nahrávka mě doslova pohltila, zasekla do mě svůj dráp a od té doby mě nepustila. Hrozně rád se k ní vracím, pamatuji si jednotlivé motivy, líbí se mi dramaturgie celé desky, jak postupně graduje, jak kolem mě létají pochmurné a tajemné nálady, jako můry kolem světla. Nakonec padají k zemi, spálené na popel. Až jednou potkáte podobného člověka, jako o něm píšu v úvodu dnešního článku, pusťte mu tohle album. Uvidíte jeho pravé já. Vždycky jsi byl v jeho přítomnosti neklidný. Měl hezkou tvář a neustále se usmíval. Nejdříve si přes jeho milá slova faleš nepoznal. Lidé ho měli rádi. Obdivovali jej. Takový slušný člověk, říkali o něm. Jakmile za sebou zavřel dveře svého domova, stala se z něj bestie. Novinka je nastaveným zrcadlem všem démonům. Death thrash metalový opus, který vás rozdrásá do krve! 


Asphyx says:

You were always uneasy around him. He had a pretty face and a smile all the time. At first, you didn't recognize the fake despite his kind words. People liked him. They admired him. Such a decent man, they said of him. As soon as he closed the door of his home behind him, he became a beast. He was possessed by demons and fed only on pain, fear and hatred. In the end, he died at the hands of his loved ones. And no one came to his funeral.

I've been reading a lot of stories like this lately. It's as if some ancient disease has struck mankind. I was listening to the new album by the German DISBELIEF and wondered where the darkness in us comes from. The new album is very urgent, brutal in its way, melodic and doesn't lack a cold and doom atmosphere. The band is back after four years to show us once again that they are in great shape. Demons really exist. 


Writing about bands with similarly long and varied histories is always challenging for me. After all, as an old fan, I have a humility and respect for their music. I like the fact that DISBELIEF doesn't just rely on certainty, on tried and tested methods. On the contrary, they evolve, they are always interesting. There is a lot of dark energy in the songs. The experience shows in basic things like the massive sound (Kai Stahlenberg - mastering, mixing, recording) and the awesome cover art (Stefan Todorovic), which features one of the scary demons. Here you will find everything we all love so much about these maniacs. Old death metal in its traditional form, rough chopped thrash metal and sludge passages. As a whole, the album both glows and cools at the same time. I must also mention the always excellent Karsten Jäger, whose vocals are a clear hallmark of the band. I confess that I took a long train journey. I put on my headphones, searched for "Killing Karma" in the player and suddenly I was completely out of this world. The record literally swallowed me up, stuck its claw into me and hasn't let go since. I love coming back to it, I remember the individual motifs, I like the dramaturgy of the whole record, how it gradually graduates, how gloomy and mysterious moods fly around me, like moths around a light. Eventually they fall to the ground, burnt to ashes. When you meet someone like the man I write about in the opening of today's article, give this album a listen. You'll see the real him. You were always uneasy in his presence. He had a handsome face and was always smiling. At first, you couldn't tell the fake through his kind words. People liked him. They admired him. Such a decent man, they said of him. As soon as he closed the door of his home behind him, he became a beast. The novelty is a mirror held up to all demons. A death thrash metal opus that will rip your blood!


Tracklist:
1. Reborn
2. Killing Karma
3. The Scream that slowly Disapeared
4. With Deep Regret
5. A Leap in The Dark
6. Inhuman Whore
7. Morbid Man
8. Flash of Inspiration
9. The End of Gods
10. This Last Order

band:
Timo Claas (drums)
Marius Pack (guitars)
Dave Renner (guitars)
Joe Trunk (bass)
Jagger (vocals)

pátek 18. srpna 2023

Recenze/review - CONCRETE COLD - The Strains of Battle (2023)


CONCRETE COLD - The Strains of Battle
CD 2023, Supreme Chaos Records

for english please scroll down

Zavřený hluboko pod zemí, ve staré plesnivé kobce. Vlastně ani nevíš proč. Možná tě pozorují, jak bojuješ s vlastním stínem, možná jim dělá jenom radost, že si drásáš obličej do krve. Tíživá samota duše. Prvních pár dní bylo skvělých. Líbilo se ti ticho a klid. Jenže potom se tvůj spánek začal měnit v děsivou noční můru. Jakoby se ti dostal do hlavy krvelačný červ, který tě nutil mlátit hlavou o zeď, nadávat a klít. Chtěl si, aby ti mozek vyskočil z hlavy.

Hodně podobné to mám i s novou deskou německých CONCRETE COLD. Jedná se o zkušené muzikanty ze smeček jako CARNAL GHOUL, MILKING THE GOATMACHINE, DEMONBREED, RED STONE CHAPEL und Ex-LAY DOWN ROTTEN/MILKING THE GOATMACHINE, kteří se rozhodli, že nahrají desku plnou velmi dobrého death sludge doom metalu. Již po několika prvních setkáních zjišťuji, že se jim to opravdu podařilo. Dostali se i do mé hlavy.


Zvuk, obal, celková produkce, vše je v nejlepším pořádku. Pokud se zaměříme na hudbu, tak ta je opravdu velmi uvěřitelná, syrová a zlá. Mám neodbytný pocit, že jsem strávil ve své kobce již hodně dlouhou dobu. Ztratil jsem pojem o čase, když totiž posloucháte "The Strains of Battle", začnete se postupně měnit. Jste jako postava z románů Franze Kafky. Syrové, bolestivě uvěřitelné skladby jsou napsány velmi elegantně, nebál bych se napsat rustikálně. Vše je ohlodáno na kost, až do morku. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Pro mě je potom nejdůležitější celkový dojem. Určitě znáte takový ten divný stav, kdy nevíte, co je ještě děsivý sen a co už krutá realita. Doporučuji si narvat album pod tlakem do hlavy brzy ráno, když je v ulicích ještě smog a ocelová mlha. Projdete kolem hnusné továrny, budete dýchat zplodiny. Přesně v těchto momentech vynikla hudba CONCRETE COLD nejvíce. Vše je ošklivé, mokvající, smradlavé, špinavé. Ne, tenhle svět se mi už dávno nelíbí. Zavřete mě prosím, raději hluboko pod zem. Nedávejte mi jídlo a nechte mě, až se úplně zblázním. Budu si pouštět "The Strains of Battle" tak dlouho, až mě změní k obrazu svému. Až mi vyčistí z lebky všechno divné myšlenky. Možná jsem mohl napsat rovnou, že se mi tahle deska moc líbí a jsem hrozně rád v její společnosti. Má v sobě totiž pradávnou sílu, slyším z ní ozvěny z onoho světa. Hnisavá, mokvající bažina děsivých lidských death sludge doomových myšlenek!


Asphyx says:

Locked deep underground in a moldy old dungeon. You don't really know why. Maybe they're watching you fight your own shadow, maybe they're just happy you're scratching your face bloody. The heavy loneliness of the soul. The first few days were great. You liked the peace and quiet. But then your sleep began to turn into a terrifying nightmare. It was like a blood-sucking worm got into your head and made you bang your head against the wall, swear and curse. You wanted your brain to pop out of your head.

It's very similar with the new album of German CONCRETE COLD. These are experienced musicians from packs like CARNAL GHOUL, MILKING THE GOATMACHINE, DEMONBREED, RED STONE CHAPEL und Ex-LAY DOWN ROTTEN/MILKING THE GOATMACHINE who decided to make a record full of very good death sludge doom metal. Already after the first few meetings I find out that they really succeeded. They even got into my head.


The sound, the packaging, the overall production, everything is in the best order. If we focus on the music, it's really very believable, raw and evil. I have an insistent feeling that I have spent a long time in my dungeon. I've lost track of time, because when you listen to "The Strains of Battle" you start to gradually change. You're like a character in a Franz Kafka novel. The raw, painfully believable songs are written in a very elegant, I wouldn't be afraid to write rustic way. Everything is gnawed to the bone, to the core. Nothing is missing or missing anywhere. For me, the most important thing is the overall impression. I'm sure you know that strange state when you don't know what is still a terrifying dream and what is already a cruel reality. I recommend cramming the album under pressure into your head early in the morning, when the streets are still smoggy and steely fog. You'll walk past a filthy factory, you'll breathe the fumes. It was in these moments that CONCRETE COLD's music stood out the most. Everything is ugly, wet, smelly, dirty. No, I don't like this world anymore. Please, lock me up deep underground. Don't give me food and leave me until I go completely mad. I'll keep playing "The Strains of Battle" until it changes me in its image. Until it clears all the weird thoughts out of my skull. I might as well have written that I like this record a lot and I'm very happy to be in its company. It has an ancient power, I can hear echoes of the other world in it. A festering, swamping swamp of terrifying human death sludge doom thoughts!



Tracklist:
01. Αλαλά (Intro) 
02. The Strains Of Battle 
03. Eyes Of Medusa 
04. Servant Of The Witch 
05. Beneath The Dying Shadows 
06. Wall Of Bones 
07. Spore 
08. Deep Down Decayed 
09. Pain Escorts 
10. The Wrong Oath To Pledge

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine