REEKMIND - Mired in the Reek of Grief
CD 2025, Night Terrors Records, Memento Mori
for english please scroll down
Na jedné ze svých toulek jsem se ocitl v hnisavé stoce pod naším městem. Sledoval jsem kalnou a špinavou vodu, kusy rozkládajících se těl, naslouchal jsem pištění rozzuřených krys. Tady, v místech, ve kterých sídlí démoni, v oblasti, která je pochmurná, chladná a temná, vynikl poslech debutového alba australských tmářů REEKMIND nejvíce. Jakoby se hudba prolínala s okamžikem, byla nasáklá chladem a temnotou. Mezi odpadem, s bolestí ve tváři, jsem znovu a znovu zapínal play.
Kapela hraje klasický death metal, ušpiněný sludge prvky a samozřejmě jej kombinuje i s doom metalem. Výsledný koktejl je velmi jedovatý, návykový a když jej ochutnáte, ocitnete se stejně jako já na pěkně temných a podivných místech. Novinka má v sobě cosi neklidného, zvláštního, neotřelého, co mě přitahuje a nutí k dalším poslechům. Koneckonců, jinak bych o téhle kapele ani nepsal. Nové album mě opravdu zaujalo. Protože je opravdové, reálné, uvěřitelné. Protože smrdí, jako stoka pod naším městem.
Proti zvuku ani produkci nemám žádných námitek, snad jen malou připomínku - mohl by být možná trošku špinavější, chladnější. Berte to ale jenom jako připomínku starého psa. Jinak se mi líbí obal, celkové provedení. Ale hlavně hudba, která mě zcela pohltila. Chodil jsem se sluchátky na uších, sledoval to marné lidské snažení, honbu za majetkem a penězi. Jakoby nevěděli, že jednou stejně nakonec všichni zemřeme a rozplyneme se v nicotě. REEKMIND umí napsat a složit velmi dobré skladby, které mě chytnou, zaseknou do mě dráp a už mě nepustí. Nejvíc se mi ale líbí atmosféra celé nahrávky, která je náležitě pochmurná, zahalená do krvavé mlhy. Mám to nastavené tak, že si pokaždé, když objevím novou kapelu, sednu a nechám jejich hudbu jen tak působit. Potom si ji vezmu někam ven a když mě baví, tak o ní napíšu pár řádek. V "Mired in the Reek of Grief" je ale ještě něco navíc, jakási morbidní přitažlivost, kusy nahrubo nasekané tmy, zlo, které spalo v tichosti pod povrchem a najednou vyvřelo ven jako láva. Mrzí mě jen jediné, rád bych viděl kapelu naživo. Troufám si tvrdit, že na koncertě musí skladby vyniknout ještě více. Vše je zde reálné, opravdové, uvěřitelné, autentické. Pro mě osobně jsou to hodně důležité věci a tak mi nezbývá nic jiného, než vám nové album doporučit. Na jedné ze svých toulek jsem se ocitl v hnisavé stoce pod naším městem. Sledoval jsem kalnou a špinavou vodu, kusy rozkládajících se těl, naslouchal jsem pištění rozzuřených krys. Tady, v místech, ve kterých sídlí démoni, v oblasti, která je pochmurná, chladná a temná, vynikl poslech debutového alba australských tmářů REEKMIND nejvíce. Teď to již mohu potvrdit na sto procent a podepsat vlastní krví. Doom death sludgeové album, které se vám dostane až do morku kostí! Pach rozkládajících se těl ve stoce pod vaším městem!
Asphyx says:
On one of my wanderings, I found myself in a festering sewer under our city. I watched the murky and dirty water, pieces of decomposing bodies, I listened to the squealing of enraged rats. Here, in the places where demons reside, in an area that is gloomy, cold and dark, listening to the debut album of Australian darklings REEKMIND stood out the most. As if the music blended with the moment, it was soaked in cold and darkness. Among the garbage, with pain in my face, I turned on play again and again.
The band plays classic death metal, dirty sludge elements and of course combines it with doom metal. The resulting cocktail is very poisonous, addictive and when you taste it, you will find yourself in pretty dark and strange places, just like me. The new album has something uneasy, strange, fresh in it, which attracts me and forces me to listen to it again. After all, otherwise I wouldn't even be writing about this band. The new album really intrigued me. Because it's genuine, real, believable. Because it stinks, like the sewer under our city.
I have no objections to the sound or production, perhaps just a small comment - it could be a little dirtier, colder. But just take it as a reminder of an old dog. Otherwise, I like the cover, the overall performance. But mainly the music, which completely absorbed me. I walked around with headphones on, watching the futile human efforts, the pursuit of property and money. As if they didn't know that one day we will all die and disappear into nothingness. REEKMIND can write and compose very good songs that grab me, stick their claws into me and won't let me go. But what I like most is the atmosphere of the entire record, which is appropriately gloomy, shrouded in a bloody fog. I have it set up so that every time I discover a new band, I sit down and just let their music have an effect. Then I take it out somewhere and when I enjoy it, I write a few lines about it. But there is something more in "Mired in the Reek of Grief", a kind of morbid attraction, pieces of roughly chopped darkness, evil that slept quietly under the surface and suddenly erupted like lava. My only regret is that I would like to see the band live. I dare say that the songs must stand out even more at the concert. Everything here is real, genuine, believable, authentic. For me personally, these are very important things and so I have no choice but to recommend the new album to you. On one of my wanderings, I found myself in a festering sewer under our city. I watched the murky and dirty water, pieces of decomposing bodies, I listened to the squealing of enraged rats. Here, in places where demons reside, in an area that is gloomy, cold and dark, listening to the debut album of Australian darklings REEKMIND stood out the most. Now I can confirm it 100% and sign it with my own blood. A doom death sludge album that will get to your bones! The smell of decomposing bodies in the sewers under your city!
tracklist:
01. The Reekmind
02. Slithering Spell
03. Wading In A Body Of Death
04. Cavernous Creeper
05. A Lingering Mephitic Fog
