DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 27. dubna 2025

Recenze/review - INSINERATEHYMN - Irreverence of the Divine (2025)


INSINERATEHYMN - Irreverence of the Divine
CD 2025, Memento Mori / Rotted Life

for english please scroll down

Marně se snažím rozluštit staré nápisy na náhrobcích. Jsou napsány pradávnou řečí prokletých. Nezbývá mi nic jiného, než vzít do rukou lopatu a dát se do práce. Poslouchám u toho letošní nové album death metalových maniaků INSINERATEHYMN z Los Angeles. Jedná se o skupinu, která je naplno oddána stínům. Všechny tři nahrávky, které zatím pánové vydali, jsou po okraj narvané špínou a zkaženým masem. Stačí jen přidat hlasitost a exhumovat další hrob.

Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha a krásně morbidně doplňuje celkovou scenérii. Musím odnést zpuchřelé tělo do márnice a počkat s ním přes noc. Abych vyslechl nemrtvého, abych se nechal stáhnout do hlubiny, abych se utopil v nekonečných močálech nicoty. Tohle je přesně druh smrtícího kovu, který se hodí k mé těžké práci starého hrobníka. Koneckonců, posuďte sami. 


Pánové na to jdou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na chladné a temné melodie. Pokud jste měli rádi kapely jako INCANTATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY, BROKEN HOPE, ale i třeba skandinávskou školu, potom jste zde správně. Pro mě je ale nakonec vždycky důležitější, jak na mě hudba působí jako celek. Američané se sice volně inspirovali u svých vzorů, ale zároveň přidávají pořádnou porci svých vlastních nápadů. Album se tak stalo na dlouhý čas mým průvodcem v záhrobí. Vnímám jej jako ozvěny z katakomb, jako memento, jako vzpomínku na doby, kdy se pohřbívalo zásadně do země a kapely v sobě měly drive a sílu. INSINERATEHYMN na to jdou chytře, přesvědčivě, ihned si mě získali na svoji stranu. Najednou jsem nechtěl vidět světlo, najednou jsem se těšil, až exhumuji další hrob. Rozuměl jsem nápisům, které nedokázal dosud nikdo rozluštit. Užíval jsem si společnost démonů, kteří se objevili pokaždé, když jsem zapnul play. Proséval jsem mezi prsty prach svých předků a kýval spokojeně hlavou. Povedl se zvuk (Erol Ulug - mixing, mastering, Loïc F. - mastring), s chutí se dívám i na obal (Edgar Roldan), který doplňuje hudbu velmi přesvědčivým způsobem. "Irreverence of the Divine" je přesně tím druhem alba, které by nemělo chybět ve sbírce každého opravdového fanouška temnoty. Marně se snažím rozluštit staré nápisy na náhrobcích. Jsou napsány pradávnou řečí prokletých. Nezbývá mi nic jiného, než vzít do rukou lopatu a dát se do práce. Teď už vím, že v tomhle hrobě je pohřben prokletý. Morbidní, syrový death metal, u kterého začnete hnít zevnitř! Prašivé, kruté ozvěny ze záhrobí! 

Asphhyx says:

I'm trying in vain to decipher the old inscriptions on the tombstones. They're written in the ancient language of the damned. I have no choice but to pick up a shovel and get to work. I'm listening to this year's new album from Los Angeles death metal maniacs INSINERATEHYMN. This is a band that is fully committed to the shadows. All three records the gentlemen have released so far are packed to the brim with filth and corrupted flesh. Just turn up the volume and exhume another grave.

A chilling fog hovers over the cemetery, adding a beautifully morbid touch to the overall scenery. I have to take the decayed body to the morgue and wait overnight. To interrogate the undead, to be dragged down into the depths, to drown in the endless swamps of nothingness. This is exactly the kind of deadly metal that suits my hard work as an old undertaker. After all, judge for yourself.


The gentlemen are sharp, uncompromising, but they don't forget about cold and dark melodies. If you liked bands like INCANTATION, MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY, BROKEN HOPE, but also maybe the Scandinavian school, then you are right here. But for me, in the end, it's always more important how the music affects me as a whole. The Americans, while taking loose inspiration from their role models, add a hefty helping of their own ideas. The album thus became my guide to the afterlife for a long time. I see it as echoes from the catacombs, as a memento, a reminder of a time when burial was fundamentally in the ground and bands had drive and power within them. INSINERATEHYMN go at it cleverly, convincingly, immediately winning me over to their side. Suddenly I didn't want to see the light, suddenly I was looking forward to exhuming another grave. I understood the inscriptions that no one had been able to decipher. I enjoyed the company of the demons that appeared every time I turned on the play. I sifted the dust of my ancestors through my fingers and nodded my head in satisfaction. The sound (Erol Ulug - mixing, mastering, Loïc F. - mastering) was great, and I look with relish at the cover art (Edgar Roldan), which complements the music in a very convincing way. "Irreverence of the Divine" is exactly the kind of album that should not be missing in the collection of every true fan of darkness. I try in vain to decipher the old inscriptions on the tombstones. They're written in the ancient language of the damned. I have no choice but to pick up a shovel and get to work. Now I know that in this grave is buried the cursed one. Morbid, raw death metal that will make you rot from the inside! Scabrous, cruel echoes from the grave!


tracklist:
1 Revelations...
2 Irreverence of the Divine
3 Cosmic Abominations
4 Delusive Omniscience
5 Sempiternal Suicide
6 Mephitic Anamnesis
7 Covenant of the Virtuous
8 Visage of the Infinite
9 Acolytes of God’s Disease
10 Empyrean Desolation

https://rottedlife.bandcamp.com/album/irreverence-of-the-divine


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý šestnáctý - Tooři a Kryptoři


Příběh čtyř stý devadesátý šestnáctý - Tooři a Kryptoři

Vylezu z nádražky v Plzni a nahodím si krosnu na záda. Zapálím si na nástupišti a sleduji vlaky. Vystupují z nich lidé, jdoucí kamsi, babičky s ohnutými zády, nasraní padesátníci s pupkem, mladé holky, co se skoro vznáší. Přemýšlím, kam asi jdou, jaký mají cíl. Mám hlad, všechny peníze jsem utratil za pivo a knížky. Kručí mi v žaludku a modlím se, aby jel vlak na čas. Nejede. Zpoždění je asi hodinku a začínám být ohnutý v pase, jak mě bolí břicho. Nadechnu se, nechám všechny vystoupit a padnu na zadek do kupé, které je notně zakouřené. Ty vole, další metla. Jedeš s náma? Zahlaholí na mě skoro čtyřicetiletý vlasáč. Ihned mi podá lahev vodky a nutí mě, abych se napil. Nejdřív odmítám, už dávno vím, že nalačno se nemá chlastat, ale on je tak neodbytný, že se nedá odmítnout. Mám hlad, pronesu a druhý, již holohlavý kolega, který je také celý v černém a v triku Venom, vytáhne chleba se řízky. Já to nežeru, ale stará jinak nedala, usměje se a já mám co dělat, abych nesnědl vše i s papírem. 

Šineme se pomalu ku Praze, ale není nám moc přáno. Několik nenadálých situací na trati, naštvaná průvodčí, která neustále dokola vysvětluje, co se stalo. Porucha na lokomotivě, někde u Berouna jsem už docela na plech. Pánové mi přijdou už docela staří. Pocházejí z Klatov a patří k první, úplně pravěké generaci metalistů. Začínali klasicky na heavíku, aby pak propadli tradičnímu blacku. Hlášky jako, Venom, to je kapela, ale ty norský sračky, to se nedá poslouchat, se vznášely éterem tak nějak samozřejmě. Dám se do řeči, v mnohém oponuji, ale staré psy novým kouskům nenaučíš. Stejně jako většina lidí ustrnula na muzice svého mládí a novou už vlastně nehledají. Nedělá jim problém zajít na zábavu, klidně na punk, hlavně že je pivo a dobrá parta. Nic proti tomu nemám, jen si říkám, že by mě asi nebavilo poslouchat pořád dokola to samé. Ale proti gustu. Oba jsou fanatičtí fanoušci Törr a dnes je v Kulturním domě Barikádníků koncert. Předskakují prosím pěkně Kryptor, které sice můžou, ale jenom něco. Já mám rád obě kapely a už jsem je samozřejmě několikrát viděl. I když je fakt, že už to nějaký ten pátek bude. Vlastně mi to přijde už docela dávno, když jsem se svými boleslavskými partami vyrážel do Prahy na nezapomenutelné akce. Je ale také pravdou, že na Barče jsem byl jen párkrát. Nám se tam dostávalo blbě, tedy spíš potom domů. 

Vždycky jsem záviděl Pražákům, že jsou hned u zdroje. Klidně mohli zajít na cokoliv, pak si dát pár piv a nakonec jet v klídku metrem domů. Nemuseli řešit, že druhý den nevstanou do práce nebo do školy. Nám zkrátka utekla spousta akcí kvůli tomu, že třeba nechtěl nikdo jet, že nebyl čas, že nebyly spoje. Pánové mě začínají pomalu přemlouvat. Bráním se tomu, jdu od šesti do škodovky na brigádu a čeká mě sušička na karosérie, kterou musím očistit od barvy a rzi. Bude v ní něco kolem padesáti stupňů, pokud tedy dispečeři vypnou pec. Pokud ne, tak něco kolem osmdesáti. To nechcete zažít. Ale byly za to dobrý peníze, které se mi hodily. Taky jsem chtěl pomoc mámě, která na tom byla po odchodu otce finančně špatně. Nemám na vstupenku, vytáhnu z kapsy trumf. To neřeš, mám dvě, kámoš nakonec nemohl. Vytáhne lístek a jen tak mi jej dá do ruky. Pořád lepší, než aby to propadlo. Oponuji, že mu peníze vrátím, což mimo jiné znamená, že jsem chycenej. Přemýšlíme, co s mým báglem. To se ale vyřeší velmi jednoduše. Úschovna na hlaváku v Praze, za pár korun. 

Jedeme metrem A do Strašnic a nálada je vynikající. Kluci jsou fakt zlatý. Mám vlastně všechno zadarmo. Kupují mi i pivo v nějaké nálevně kousek od kulturáku. Pravdou ale je, že mi jeden chleba za den moc nestačil. Opiju se velmi rychle, řekl bych až nebezpečně. Do sálu mě víceméně dovlečou a první kapelu si nepamatuji. Usnu na židli u těžkého závěsu a když se proberu, tak jsou na pódiu Kryptor. Vyskočím na nohy jako znovuzrozený. Když jdu na parket pařit, potkám pár kamarádek z Prahy. Hele, studentík, líbají mě na tvář a když jim ukážu prázdný kapsy, tak mi kupují i pivo. Připadám si sice jako somrák, ale původně jsem sem ani neměl jet. Tančíme na notoricky známé songy, řveme z plných plic, občas padnu na parkety, když se mi zamotá hlava. Jednou se svalím na takovou měkoučkou blondýnku a hrozně se tomu smějeme. Když se zvedáme, tak se do mě zavěsí, jako bychom k sobě patřili odnepaměti. Připadám si sice trošku jako děvka, ale poprosím ji o pivo. Kapela dohraje a my jdeme ven kouřit. 

Povídá mi o sobě, ale mám to celé v mlze, jsem fakt zničenej a to nás čekají ještě Törr. Když si to vezmu kolem a kolem, tak u obou kapel bylo skvělé, že zpívaly česky. Mohli jsme si tak zahalekat, uměli jsme texty nazpaměť. A tak když kapela vylezla na pódium, strhla se vřava. Kulturák měl spoustu věrných fanoušků, byla tu komunita, do které bych chtěl hrozně patřit. Bohužel, z Plzně i z Boleslavi to bylo fakt daleko. Trošku jsem se probral a ihned jsem se cítil děsně silnej. Nasával jsem atmosféru, záviděl jsem, jak se všichni znají. Bylo tu spousta obličejů, které se objevovaly na každém koncertě. Kluci, co hráli v dobrých kapelách, kteří táhli celou scénu (které se ale nijak neříkalo, vše plynulo tak nějak samozřejmě). Devadesátky pomalu končily a na parketu jsem patřil spíš k těm mladším. Poprosím ještě o jedno pivo, slečna si mě najde sama v davu. Pařím a řvu, jde ze mě všechno. Celej život, veškerá frustrace, vztek, mládí, jsem s muzikanty propojený a cítím obrovskou sílu. Když pánové dohrají, padám zmožený na židli v koutě. Nemůžu. Asi umřu.

Zase si mě najde. Asi se jí líbím. Copak o to, bylo by to tak jednoduché. Mohl jsem se s ní líbat někde v podchodě, doprovodit jí domů, měla prázdný byt. Místo toho jsem se omluvil a toulal se ulicemi až do čtyř hodin, než mi jelo metro a pak z Florence autobus do Boleslavi. Ještě předtím jsem si vyzvedl batoh a vyšťoural z kapes poslední drobné. Nevyšlo mi to. Prosil jsem, ale asi jsem vypadal strašně. Vezmu tě jen do Bezděčína. To je kousek od Boleslavi. Nezbývá mi, než kývnout a zalézt si dozadu. Probudí mě sám pan řidič. Tak vystupovat mladej. Vyhodí mě a do mě se dá neskutečná zima. Klepu se nevyspáním, chlastem a došly mi cigára. Vydám se směrem do továrny. Jdu po krajnici, všude roste zelenina na poli. Pak mi dojde, že bych měl přidat. Musím běžet. Tělo mě táhne na jednu stranu, kroutím se jako had, ale nakonec stihnu začátek. Doběhnu přesně na šestou a protože se nemám do čeho převléknout, tak jdu makat normálně v džínách. Zavedou mě k sušičce. Je v ní sedmdesát stupňů. Obalím si boty hadrama, abych si nespálil podrážky. Vezmu do ruky ocelový kartáč a stanu se otrokem. Čeká mě dvanáct hodin neskutečnýho utrpení. 

O přestávce se jdu na vzduch vyzvracet. Holky, co uklízejí dole na hale, jsou na mě hodný. Připadám si jak žebravý mnich. Přežiju díky tomu, že mi dají kus svých svačin. Pro moje krásný oči. Umírám, řvu do tmy texty od Toořů i Kryptořů, jak jim kluci z Klatov říkali. Svléknu se do půl těla a mnohokrát se popálím. Když konečně padla, tak jdu domů k mámě jako mátoha. Odemknu a nikde nikdo. Jenom nápis na stole. Včera si nepřijel, jsme na chalupě, ohřej si párky. Udělám to, osprchuju se a pouštím si staré kazety. Usnu a vůbec mi nevadí, že kolem mě řve metal. Probudím se uprostřed noci a když jdu na záchod, tak se dole na ulici před domem líbá jedna sousedka s nějakým klukem. Kdysi jsem ji hrozně chtěl, ale to už je tak dávno. Zhasnu, vypnu muziku a myslím na blondýnku. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. dubna 2025

Report, photos - TORTHARRY, INNERSPHERE, PURNAMA, VANGUARD - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 25. 4. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 



Jsem srdcař, teď už to mám i úředně potvrzené. Ne, nebojte, ještě tu nějaký ten rok s vámi budu. Ale už mi bylo padesát a musí mě sledovat. Přežil jsem všechny své mužské předky a je nutné, abych prý zvolnil. Nojo, ale kdy? To máte práci, rodinu, pak se člověk snaží v rámci možností podporovat kapely, k tomu sport, na jedno srdce je toho příliš, řekli mi. A tak jsem, když mi psal Goro, že by zašel na koncert, řekl ano - pro mě jsou koncerty vždycky odpočinek a relax. I když jsem se ještě vzpamatovával z nádherného výletu do Budapešti. Také zemřel papež a kolem mě se vyvrbilo najednou tolik lidí, kterým to přišlo vtipné, že jsem byl až zaskočený. Opravdu chcete někomu přát smrt? Vždyť zrovna tahle hlava církve patřila k osvícenějším. To je ale na jinou disputaci. Jak jde život, ptám se v klubu, po tom, co jsem již vypil několik piv při rozplavbě (které proběhly jako vždy ve velmi příjemném čtenářsko-hudebním stylu). Nasávám atmosféru a užívám si ty napjaté chvíle před první kapelou. Tentokrát v ryze českém znění. Což u mě nebývá příliš častým zvykem. Některé skupiny moc neznám a tak jsem je jen vyfotil. Abych neplácal nesmysly. 


VANGUARD - melodický, technický death metal z Brna.





PURNAMA - melodický black death metal.





INNERSPHERE - psal jsem to mnohokrát a napíšu to i teď. Mám pro tuhle melodicky znějící, death thrash metalovou smečku slabost. Líbí se mi způsob, jakým se prezentují, ale hlavně jejich hudba, která má v sobě vše, co mám na tomhle stylu rád. Ostré riffy, naléhavé vokály, spousta divokých rytmů. Ale hlavně chladně temnou atmosféru, hromadu zajímavých pasáží, tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který když vypijete, stanete se součástí jejich muziky. Alespoň takhle jsem to viděl, vidím a slyším já, starý metalový pes. V pátek v Plzni pánové opět předvedli jízdu, která směřovala jak jinak, přímo do pekla. Bylo mi velkou ctí! 






TORTHARRY - když tenhle starý buldozer vyjel na pódium, těšil jsem se. Už jsem kapelu neviděl pěkně dlouho. V Plzni pánové opět naplno potvrdili svůj status a bylo to stejně skvostné jako za starých dobrých časů. Poctivý, valivý a svým způsobem pěkně brutální death metal starého střihu mě nikdy neurazí. Navíc, tady ho hráli jedni z nejpovolanějších. Mělo to drive i sílu, sypalo to pěkně a chvílemi jsem měl pocit, že padnu k zemi se všemi kostmi v těle náležitě polámanými. TORTHARRY zkrátka pořád umí a hotovo. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Na Plzeň byl proveden jeden z dalších náletů a po vystoupení kolem nás zůstala jenom spálená země! Masakr! 





Návštěvnost byla v pořádku, zvuk také a co se týká organizace, ta také nemám žádných námitek. 

Jak říká jeden můj kamarád. Byl to vskutku krásný poetický večer. Inu, opravdu. Odcházel jsem spokojený. Paní doktorka by ze mě měla určitě radost. Nesměl bych jí ale prozradit, že piva bylo opět mnoho. Jenže znáte to, kdybych nemohl pít, asi bych raději nikam nešel. Pivo totiž patří ke koncertům jako k mrtvému zimník. Uvolní vás a to je přesně věc, kterou jsem potřeboval. Vždyť si to vezměte. Kolem nás je to jen samá nenávist, člověk aby se bál otevřít zprávy a připadá si jako by pomalu začínala dystopie. Vypadá to, že dobro zalezlo někam vystrašeně do kouta. Objeví se jen občas, jako na téhle akci. Děkuji všem za hezký zážitek, a to jak organizátorům, tak i kamarádům a známým. Dnes dělají tuhle muziku srdcaři pro srdcaře. Jsem rád, že můžu aspoň občas patřit mezi ně. Na sobotu se mi spalo krásně, to vám povím. A o to koneckonců šlo. Opatrujte se a děkuji za pozornost! 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - HAEMORRHAGE - Opera Medica (2025)


HAEMORRHAGE - Opera Medica
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Byly to krásné časy, když se operovalo bez uspání, když se deprese léčily pomocí lobotomie. Vzpomínám na to moc rád, protože tenkrát jste mohli do pacienta s klidem pustit elektrický proud, uříznout mu nohu nebo ho pitvat zaživa. Nebyla anestezie a tak jste si mohli s chutí vychutnat veškerou bolest, kterou měl v očích. Vítejte, operatéři a patologové zároveň, HAEMORRHAGE ze Španělska jsou zpět, aby vás opět provedli temnými zákoutími lidské mysli.

Goregrind, to je to, oč tu běží. Ohlodaný na kost, syrový jako ruka mrtvoly, ostrý a nekompromisní. Mám to takhle rád. Když už si chci pustit něco v tomto stylu, tak volím tyto maniaky. Věřím jim totiž každou notu, každý tón. Užívám si mrtvolně morbidní nálady jednotlivých skladeb a dívám se do tmy. Přivezli dalšího pacienta, máte radost?


Možná jednou shniji v chladné zemi, ale ještě předtím, než se tak stane, tak budu tuhle legendu poslouchat. Stačí si prostudovat jejich krvavou historii nebo zajít na koncert, který je vždy veřejnou pitvou plnou energie a tlaku. Čtyři nové skladby, plus jeden cover od DISMEMBER, nenechají opět nikoho na pochybách. Tohle jsou králové goregrindu v jeho klasické, tradiční podobě. Nejsou to ale jenom lehké odkazy ve stylu CARCASS, GENERAL SURGERY, EXHUMED, DEAD INFECTION, IMPETIGO, MORTICIAN, ale třeba i náznaky stylových výletů do vod, které jinak ovládají třeba takoví CANNIBAL CORPSE, ABORTED, BROKEN HOPE, které dělají tuhle smečku ještě silnější, než kdy dřív. Líbí se mi zvuk, taková ta chladná nálada skladeb, známá snad jen z dávno opuštěných nemocnic. Ve zdech jsou stále otištěny výkřiky bolesti. Ve starém archívu, který najdete v plesnivém sklepě, jsou dosud důkazy o tom, jak se kdysi operovalo, jak se léčilo šílenství, deprese. Je to vlastně jednoduché, HAEMORRHAGE i letos potvrzují status legendy. Nové songy mě baví, rád se k nim vracím. Poslech je opravdu jako čtení ve starých lékařských knihách. Úplně před sebou vidím ostrou pilu, jak amputuje končetinu, jak je vrtáno do lebky. "Opera Medica" je povedeným materiálem po všech stránkách. Je povinností pro všechny fanoušky kapely i žánru, ale také důkazem, že na patologii se stále dějí podivné věci. Nezbývá mi nic jiného, než vám nové EP doporučit. Pokud se rádi procházíte nemocničními chodbami a nasáváte zkažený vzduch, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zkaženého masa. Králové goregrindových nemocničních sálů opět útočí! Ostře, divoce, nekompromisně! A zůstává po nich hluboká krvavá stopa!

Asphyx says:

It was a wonderful time when they operated without putting people to sleep, when depression was treated with lobotomies. I remember it very fondly because in those days you could easily electrocute a patient, cut off his leg or dissect him alive. There was no anaesthesia and you could enjoy all the pain in his eyes. Welcome, surgeons and pathologists at the same time, HAEMORRHAGE from Spain are back to once again guide you through the dark corners of the human mind.

Goregrind, that's what this is all about. Stabbed to the bone, raw as a corpse's hand, sharp and uncompromising. I like it that way. When I want to play something in this style, I choose these maniacs. I trust them with every note, every note. I enjoy the deadly morbid mood of each track and stare into the darkness. They brought in another patient, are you happy?


I may rot in a cold country one day, but before that happens, I'll be listening to Spanish maniacs. Just study their bloody history or go to a concert, which is always a public dissection full of energy and pressure. Four new songs, plus one cover by DISMEMBER, will leave no one in doubt again. These are the kings of goregrind in its classic, traditional form. But it's not only the light references in the style of CARCASS, GENERAL SURGERY, EXHUMED, DEAD INFECTION, IMPETIGO, MORTICIAN, but also hints of stylistic excursions into waters otherwise dominated by the likes of CANNIBAL CORPSE, ABORTED, BROKEN HOPE that make this pack even stronger than ever. I like the sound, the cold mood of the songs, known perhaps only from long abandoned hospitals. The screams of pain are still imprinted in the walls. In the old archive you find in the musty basement, there is still evidence of how they used to operate, how they used to cure madness, depression. It's actually quite simple, HAEMORRHAGE confirm their legendary status again this year. I enjoy the new songs, I like coming back to them. Listening to them is really like reading in old medical books. I can see a sharp saw in front of me, amputating a limb as it is drilled into the skull. "Opera Medica" is a hilarious piece of material in every way. It is a must for all fans of the band and the genre, but also proof that strange things still happen in pathology. I have no choice but to recommend the new EP to you. If you like to walk the hospital corridors and suck in the corrupted air, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotten meat. The kings of goregrind hospital halls strike again! Sharp, fierce, uncompromising! And they leave a deep trail of blood!


Recenze/review - HAEMORRHAGE - We Are the Gore (2017):

tracklist:
1. Scalpels, Scissors and Other Forensick Instruments 
2. Polyclinic Abattoirs
3. Obstetric Phantom
4. Nomenclator Pathologicum
5. Deathevokation (DISMEMBER cover)

band:
Luisma - Guitars (lead), Vocals (backing)
Lugubrious - Vocals (lead)
Ana Belen de Lopez - Guitars (rhythm)
Daviti - Drums



Recenze/review - ANCIENT DEATH - Ego Dissolution (2025)


ANCIENT DEATH - Ego Dissolution
CD 2025, Profound Lore Records

for english please scroll down

Někdy se cítím jako v povídce od Franze Kafky Proměna. Probouzím se v tiché noci a stávám se postupně děsivou příšerou. Čerpám temnou energii z vesmíru i z jiných dimenzí. Nasávám pach hniloby, přemýšlím, jaké to jednou bude, až přejdu na druhou stranu. Osamocen ve své ulitě, poslouchám už jenom hudbu, která je mému srdci vlastní, která mě dokáže rozdrásat zevnitř. ANCIENT DEATH pocházejí z Walpole, Massachusetts a hrají klasický death metal, který ale doplňují o spoustu dalších prvků.

Na jejich prvním dlouhohrajícím albu tak naleznete do krvavé mlhy zahalené pasáže, spoustu drtivých momentů, ale i vznešené a rozevláté melodie. Výsledný koktejl je potom opravdu velmi chutný. Pokud tedy od hudby čekáte i něco navíc, něco syrového, neuchopitelného, neklidného. 


V souvislosti s touhle smečkou bývají zmiňovány kapely jako DEATH, MORBID ANGEL, THE CHASM, STARGAZER, DECEASED, GRACE DISGRACED. Možná vás napadnou i další přirovnání, ale to není zase tolik důležité. Hlavní je, že nová nahrávka drží perfektně kompaktně pohromadě, má v sobě spoustu vlastních nápadů a myšlenek. Syrový klasický a tradičně pojatý smrtící kov je zde opředený pevnými sci-fi pavučinami. Zazní i čistý ženský vokál. Zvukově se jedná o velmi podařený počin, to je bez debat a co se týká obalu (Maegan LeMay), tak ve mě evokuje motivy z alb starých death metalových klasiků. Všechno je zdá se v nejlepším pořádku a vy si tak můžete vychutnat hudbu samotnou. Líbilo se mi vracet se zpátky do šílených nočních můr, novinku "Ego Dissolution" jsem si aplikoval nejvíce těsně před spaním a musím potvrdit, že se mi hudba promítla i do REM fáze spánku. Skvělé je, že ANCIENT DEATH uchopili death metal po svém, jsou rozpoznatelní od ostatních, svým způsobem originální. Je znát, že pánové a dáma dělají svoji práci poctivě, s velkou porcí talentu a odhodlání. Osobně si potom nejvíc užívám atmosféru, takové ty těkavé, těžko uchopitelné nálady, které létají kolem jako můry kolem ohně. Tohle je muzika, u které byste se měli dívat na černou oblohu, u které byste měli nechat svoji fantazii, aby se vznášela kolem, tohle je nahrávka, která musí udělat dobře každému, kdo rád přemýšlí a je mu vlastní filozofie, psychedelie, esoterismus i krutá smrt. Temný, mrazivý, vznešeně podmanivý death metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Vesmír i lidská mysl jsou nekonečné!

Asphyx says:

Sometimes I feel like I'm in Franz Kafka's short story "The Metamorphosis". I wake up in the silent night and gradually become a terrifying monster. I draw dark energy from the universe and other dimensions. I suck in the smell of rot, wondering what it will be like one day when I cross over to the other side. Alone in my shell, I listen only to the music that is my own heart, that can tear me apart from the inside. ANCIENT DEATH hail from Walpole, Massachusetts and play classic death metal, but add a lot of other elements.

Thus, on their first full-length album you will find passages shrouded in a bloody fog, plenty of crushing moments, but also sublime and sweeping melodies. The resulting cocktail is very tasty indeed. If you expect something more from music, something raw, ungraspable, restless.


Bands like DEATH, MORBID ANGEL, THE CHASM, STARGAZER, DECEASED, GRACE DISGRACED are often mentioned in connection with this pack. You may think of other comparisons, but that's not so important. The main thing is that the new record holds together perfectly compactly, it has a lot of its own ideas and thoughts. Raw classic and traditionally conceived death metal is here wrapped in tight sci-fi webs. There's a clean female vocal too. Sonically, this is a very accomplished piece of work, no question about that, and as for the cover art (Maegan LeMay), it evokes themes from old death metal classics albums in me. Everything seems to be in the best order and you can enjoy the music itself. I enjoyed going back to the crazy nightmares, I applied the novelty of "Ego Dissolution" most just before bedtime and I must confirm that the music translated into my REM sleep phase. The great thing is that ANCIENT DEATH have grasped death metal in their own way, they are recognizable from others, original in their own way. You can tell that the gentlemen and lady are doing their job honestly, with a great deal of talent and dedication. Personally, then, I enjoy the atmosphere the most, those volatile, hard to grasp moods that fly around like moths around a fire. This is music that you should look at the black sky to, that you should let your imagination float around to, this is a record that must do good to anyone who likes to think and owns philosophy, psychedelia, esotericism and cruel death. Dark, freezing, sublimely captivating death metal that will take you on a trip to other dimensions! The universe and the human mind are infinite!



tracklist:
01. Ego Dissolution 
02. Breaking The Barriers Of Hope 
03. Breathe - Transcend (Into The Glowing Streams Of Forever) 
04. Journey To The Inner Soul 
05. Echoing Chambers Within The Dismal Mind 
06. Unspoken Oath 
07. Discarnate 
08. Violet Light Decays

band:
Jasmine Alexander - Bass, Vocals
Derek Moniz - Drums
Ray Brouwer - Guitars
Jerry Witunsky - Guitars, Vocals



pátek 25. dubna 2025

Recenze/review - DECREPISY - Deific Mourning (2025)


DECREPISY - Deific Mourning
CD 2025, Carbonized Records

for english please scroll down

Už dávno nevíš, co je pravda a co lež. Klaněl ses padlým modlám, věřil si jedovatým slovům kněze. V dřevěné lavici, v kostele, ve kterém všichni odříkávali tupé modlitby. Mohl si zabíjet, mohl si ubližovat, mohl si být opravdu zlý. Rozhřešení si vždycky dostal. Pokaždé, když si odcházel, usmíval ses. Zlo má mnoho podob a to, které se usídlilo v tvé hlavě, bylo jedno z nejhorších. Ostrý nůž nebo sekyra, bylo ti to jedno. Hlavní byly oči, ze kterých pomalu unikal život. Stal si se bastardem, přicházejícím z naprosté tmy. Temnota zahalila tvoji mysl.

Vždycky, když čtu o podobných případech, mám sto chutí podobného jedince zavřít do studené kobky a pustit mu přímo do obličeje podobné desky, jako je ta od portlandských DECREPISY. Od kapely, která dokáže svojí hudbu přesně definovat velmi podobné myšlenky i atmosféru. Novinka je nahrávkou, která se kolem vás nejdřív bude plazit jako jedovatý had. Postupně vás uhrane, aby vás nakonec navěky proklela. A pokud ji pustíte nějakému bastardovi, sleze mu tváře kůže. 


Během poslechu nové nahrávky jsem si pokaždé připadal, jako bych byl zahalený do studené, krvavé mlhy. Probuzen uprostřed noci se vydám na dlouhý výlet bez konce. Vykopu starý hrob, exhumuji tělo prokletého (ano, je to ten hajzl z úvodu dnešního článku). Album se vám opravdu dostane do snů, stane se vaší noční můrou. A je to právě atmosféra, do černých odstínů zabarvené nálady, které nové album definují. Poslech se tak stává spíše obřadem, pradávným rituálem pro vyvolání temných sil, než jen obyčejnou deskou. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně schopnost kapely, dostat se mi do podvědomí. "Deific Mourning" je hudbou, nahranou v tom nejhlubším podzemí. Potkáte při ní své vlastní démony. Skladby jsou velmi dobře, zajímavě napsány, mají v sobě potřebný drive i sílu. Nevím, jestli jste někdy navštívili sklepení pod znesvěceným kostelem, ale věřte tomu, že moje pocity z novinky jsou velmi podobné. Smrt je zase jednou velmi blízko a pokud jste fanoušci třeba takových INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, BOLT THROWER, ROTTREVORE, věřte tomu, že jste zde správně. Mám rád, když ve mě dokáže kapela probudit nějaké emoce, když mě donutí k přemýšlení a tentokrát jsem si připadal jako v nějakém starém, poctivém hororu. DECREPISY jsou opravdoví, reální, uvěřitelní. Jsou pro mě definicí toho, co mám na tomto stylu rád. Už dávno nevíš, co je pravda a co lež. Klaněl ses padlým modlám, věřil si jedovatým slovům kněze. V dřevěné lavici, v kostele ve kterém všichni odříkávali tupé modlitby. Mohl si zabíjet, mohl si ubližovat, mohl si být opravdu zlý. Rozhřešení si vždycky dostal. Temný, hnilobný, jedovatý death metal, který vás zahalí do krvavé mlhy! Absolutní inferno!

Asphyx says:

You don't know what's true and what's false anymore. You've worshipped fallen idols, believed the poisonous words of a priest. In a wooden pew, in a church where everyone said dull prayers. You could kill, you could hurt, you could be really bad. You always got absolution. Every time you left, you smiled. Evil takes many forms, and the one that took up residence in your head was one of the worst. Sharp knife or axe, you didn't care. It was the eyes that slowly leaked life. You became a bastard, coming out of total darkness. Darkness enveloped your mind.

Whenever I read about cases like this, I'm tempted to lock the individual in a cold dungeon and drop records like Portland's DECREPISY in his face. From a band that can accurately define very similar ideas and atmosphere with their music. The new record is a record that will crawl around you like a venomous snake at first. Gradually, it will cozy you up, to eventually curse you forever. And if you play it to a bastard, his face will peel off.


Listening to a new record, I always felt like I was enveloped in a cold, bloody fog. Waking up in the middle of the night, I take a long trip with no end in sight. I dig up an old grave, exhume the body of the damned (yes, it's the bastard from the opening of today's article). The album really gets into your dreams, becomes your nightmare. And it's the atmosphere, the moods tinged in black shades, that define the new album. Listening to it becomes more of a rite of passage, an ancient ritual to invoke dark forces, than just an ordinary record. I like the sound, the cover art, but most of all the band's ability to get into my subconscious. "Deific Mourning" is music recorded in the deepest underground. You meet your own demons in it. The songs are very well, interestingly written, they have the necessary drive and power. I don't know if you've ever visited the dungeons under a desecrated church, but believe me, my feelings about the new stuff are very similar. Death is once again very close and if you are a fan of the likes of INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, BOLT THROWER, ROTTREVORE, believe it, you are right here. I like it when a band can awaken some emotions in me, when they make me think and this time I felt like I was in some old, honest horror movie. DECREPISY are real, real, believable. They are, for me, the definition of what I love about this style. You don't know what's true and what's false anymore. You've worshipped fallen idols, you've trusted the poisonous words of a priest. In a wooden pew, in a church where everyone said dull prayers. You could kill, you could hurt, you could be really bad. You always got absolution. Dark, rotten, poisonous death metal that envelops you in a bloody fog! Absolute inferno!


about DECREPISY on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Ceremony Of Unbelief 
02. Deific Mourning 
03. Dysautonomic Terror 
04. Spiritual Decay 1/4 Dead 
05. Severed Ephemerality 
06. Corpseless 07. Afterhours

band:
Charlie - Drums
Jonathan - Guitars (lead)
Kyle - Guitars, Bass, Songwriting
D.G. Butler - Vocals, Lyrics



KNIŽNÍ TIPY - Zmizelá rodina - Tim Weaver (2025)


Zmizelá rodina - Tim Weaver
2025, Mystery Press

Byl to zase jednou velmi dobře strávený čas s Davidem Rakerem. Nechybí samozřejmě ani Colm Healy a musím říct, že tenhle autor (Tim Weaver) zraje jako dobré víno. Každá jeho nová kniha je u nás doma velmi očekávaná. Bylo mi velkou ctí opět číst ji jako první a musím rovnou dodat, že je to zase jízda od začátku do konce. Série, ve které jsou hledány různé osoby, mě neskutečně baví. Zpočátku je zcela nejasné, kam zmizely. V tomto případě rovnou celá rodina. Musíme do jejich minulosti, postupně odkrýt jednotlivé vrstvy. Začne se před námi rozplétat další z příběhů, u kterých jsem visel autorovi na rtech. Bože můj, právě pro takovéto knihy jsem se stal vášnivým čtenářem. Už se těším do hospody, až se o svoje názory podělím. Jsem totiž stará škola a čtu jenom knížky, které mě osloví, zasáhnou. A u Zmizelé rodiny to bylo přímo do srdce. 

Byli jsme s mojí ženou ráno v plzeňské zoo a musím říct, že jsem se už takhle dlouho nenasmál. Potkávali jsme různé rodinky, které postávaly před klecemi a výběhy. A zaslechli jsme kolikrát věci, u kterých jsme kroutili hlavou. Plést si zubra s bizonem, to ještě jde, ale říkat nosorožci jednorožec a mluvit o něm jako o klonu, to už chce silnou náturu. Fascinovalo mě, s jakou jistotou chlápek s dvěma dětmi lhal, že kozy jsou ovce. Už se nedivím, že někteří z nás věří tomu, že když se budete proplachovat savem, tak od sebe odeženete všechny nemoci. Nehodnotím, každému není z hůry dáno, ale nezávidím vyšetřovatelům, kteří se musí podobnými názory brodit. Podívej se na toho supa, ten je hnusnej co? Nechápu, jak ho v dnešní době může ještě někdo krmit masem? Proč, chudáci kuřátka. Když potom podobní jedinci zmizí, co po nich zůstane? Jaká stopa? Při vyšetřování tohoto případu jsem nad tím hodně často přemýšlel. 

Každá kniha, stejně jako muzika, voní jinak. Napětí, záhady a tajemno, lidské osudy, různé povahy, stále mě to baví rozplétat. Možná tím jenom unikáme ze současného divného světa, který byl podle pamětníků divný vždycky, ale pravdou je, že potřebuji relax. Kniha je pro mě takovým uklidněním po hektickém dni. Naučil jsem se u čtení odpočívat. Dostanu pokaždé svoji dávku a odcházím sice s myšlenkami na pokračování děje v hlavě, ale jinak se usmívám. Číst Tima Weavera je jako ochutnat dobré jídlo, napít se piva oblíbené značky nebo poslech srdcové kapely. Určitě to sami znáte. Líbí se mi jazyk, jakým autor píše, překlad, oceňuji komplikované a složité zápletky, že jsem od začátku do konce doslova přikovaný ke stránkám. Tohle pochopí jen stejní nadšenci, jako jsem já. Kupříkladu v práci nečte nikdo a jsem mezi ostatními spíše za exota. Co z toho máš? Vždycky jen mávnu rukou, tohle nepolíbenému nevysvětlíte. Navíc, někteří lidé prostě nemají fantazii. To je bohužel holý fakt. Bývá s nimi nuda a tu já nemám rád. 

Nachodíme zase spoustu kilometrů a unaveni usedáme ke svým knihám. Dcera se vedle v pokoji učí a syn zase někde lítá. Je tu klid. Dodělám fotky zvířat ze zoo, ještě několikrát prohodím pár hlášek a potom, ano potom se mi snad i sníží tep, jsem jako medvěd, co zalézá do svého brlohu. Čtu si, sleduji, jak se jednotlivé postavy vyvíjejí, nahlížím do temnoty. Jsem daleko od starostí všedního dne. Jsem rád, že mám vše hotové, recenze sepsány a teď teprve začíná ten pravý odpočinek. Příběh má několik vrstev, Tim Weaver patří k několika autorům, který mě dokáže vždycky překvapit. Všechno do sebe postupně zapadá, jako vždy policie neodvedla úplně nejlepší práci. Na tom je postava Davida Rakera postavená. Jsem někde daleko, u jezera, v mlze se ztrácí loďka, netuším, kam rodina zmizela. Vydávám se po stopách, sleduji vývoj situace. Také jste napnutí jako já?

Vzhledem k tomu, že se o zvířata i knihy zajímám celý svůj život, tak vím kam šáhnout. V zoo jsem sledoval patnáct minut vlka hřivnatého a se stejným zaujetím jsem přistupoval i k této knize. Má v sobě totiž vše, co si od autora žádám. Navíc určitý přesah, takovou zvláštní melancholii, neklid, které mě přitahují, se mi dostávají postupně do hlavy. Pátrat po zmizelých musí být náročné. Spousta falešných stop i nadějí. Brodění se v bahně lidské temnoty. Myslím si, že Tim Weaver napsal příběh, který si budu ještě hodně dlouho pamatovat. U jeho předchozích knih tomu tak bylo. Těším se na další pátek, představím vám zase něco dobrého, nějaký tip, který by se vám mohl líbit. Snad jsem vám udělal radost i tentokrát. Děkuji za přízeň i pozornost. Mějte se co nejlépe a dávejte na sebe pozor. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je teplý slunečný den a rodina Fowlerových vyráží k vodě. Sara s dcerkou Mable zůstanou na břehu, zatímco Marc se synem a jeho přítelkyní vyplouvají na jezero. Sara jen na minutku zavře oči. Netuší, že se probudí do noční můry. Manžel se synem a synovou přítelkyní beze stopy zmizí. Člun se vznáší na hladině prázdný.

Policie je bezradná, a tak se případu ujímá David Raker, specialista na pátrání po pohřešovaných osobách. Tentokrát ale možná narazil na záhadu, kterou nerozluští ani on. Jak se mohli tři lidé během jediné minuty ztratit z člunu uprostřed jezera?

A jak se vším souvisí uprchlý vrah, který zmizel ze zamčené zadržovací cely v londýnském kasinu? Raker se obrací na svého přítele Colma Healyho, aby mu s vyšetřováním pomohl. Nemá ani ponětí, že se oba řítí vstříc temnotě, z níž už možná nebude návratu.

Některá tajemství mají být odhalena, zatímco jiná… by měla zůstat navěky pohřbená.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 24. dubna 2025

Info - Cult of Fire zahrají v pražském Lucerna Music Baru - čtvrtek 15. května 2025

Cult of Fire zahrají v pražském Lucerna Music Baru

 

Po pěti letech vydali CULT OF FIRE novou desku s názvem „The One, Who is Made of Smoke“, kterou následně představili při devatenáctizastávkovém evropském turné. Českou republiku tour nezahrnovala, nicméně kapela novinku představí při speciálním koncertě v pražském Lucerna Music Baru, a to už ve čtvrtek 15. května 2025. 

CULT OF FIRE na novém albu pokračují a prohlubují svůj zájem o hinduistickou a buddhistickou tématiku. Kromě „The One, Who is Made of Smoke“ ale čtveřice zahraje i několik starších skladeb, které po delší dobu nebyly součástí jejího koncertního setlistu. 

V Praze CULT OF FIRE vystoupí po poměrně krátké době, nicméně listopadové koncerty v pražské Hybernii měly naprosto odlišnou podobu. Jednalo se o poctu Bedřichu Smetanovi při výročí 200. let od skladatelova narození, při které kapela poprvé v historii odložila pro vystoupení masky. 

 

V Lucerna Music Baru ale očekávejte tradiční show CULT OF FIRE se vším, co k ní patří, a ještě něco navíc. 

Vstupenky lze zakoupit v síti GoOut: https://goout.net/cs/cult-of-fire%2Bsupport/szwqgsx/ za 590 korun. 

CULT OF FIRE links: 

●  Event: https://fb.me/e/80q0iD8fk  

●  Web: http://www.cultoffire.cz/  

●  Linktree: https://linktr.ee/cultoffire  

●  Instagram: https://www.instagram.com/cultoffireofficial/

●  YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCkiRorQoMM7PGH8OPaOHl7Q

●  Spotify: https://open.spotify.com/artist/1GNzgaXdYGtEP5xOqCsdSq 

●  Bandcamp: https://cultoffire.bandcamp.com/



---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine