Rozhovor s death metalovou skupinou z Indonésie - INCINERATED.
Odpovídal YF (zpěv), děkujeme!
Recenze/review - INCINERATED - The Epitome of Transgression (2025):
Ave INCINERATED! Zdravím do indonéského podsvětí. Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií INCINERATED.
Děkujeme za rozhovor. Název INCINERATED je inspirován slovem PUISSANCE – láskou. Atmosféra a text písní dokonale vykreslovaly to, co jsem chtěl; ohromující pocit v jediné zničující ráně. INCINERATED vznikli v roce 2014, ale myšlenka se vryla do hlavy dávno předtím. Abyste se touto cestou vydali, musíte pečlivě přemýšlet, protože tvorba umění je plná oddanosti a oběti. Abyste to manifestovali do dýchající formy, musíte se odvážit čelit důsledkům, ani se nespojit s nejniternějším duchem, ani ho nezničit. Souhra s rizikem pro nás samotné mezi tělem a něčím posvátným; protože lidská existence se prosazuje jako pohyb, vzájemně prostupující jeden druhému. Pak musí být umění možná komunikací. Pak samotné zkušenosti povedou k odhalení, které nás dnes formuje, oheň, který hoří v každém srdci, hoří a spaluje – pod jménem INCINERATED.
Letos jste vydali čerstvou novinku „The Epitome of Transgression“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Album „The Epitome of Transgression“ bylo nahráno ve dvou městech během čtyř let, je to pomalu hořící establishment s přirozeným vývojem. Během těchto let jsme zlepšili své dovednosti – vyzvali jsme se, abychom symbolizovali transformaci. Manifestovali toto umění do dýchající formy; slov, zvuku a obrazů, jak je toto tělo svědkem – dotýkajících se srdce a rezonujících duší. Absolvovali jsme několik různých zážitků, přijali jsme tradiční i moderní metody, ale vždy se drželi svého plánu.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější než předchozí album z roku 2020 (Stellar Abomination), zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Záměrné? Ne, nebylo to tak, náš pokrok přichází přirozeně jako roztržka. Je to přirozený instinkt překračovat hranice, které nás kdysi definovaly. Protože svoboda je podstatou tvorby umění, transformace se začíná odevzdávat v říši stávání se. Řídíme se zákonem stávání se jako vnitřní nutností srážet se a rozpouštět, abychom vytvořili novou formu. Transformujeme se, proto se nejedná... o skládání hudby, je to vyvrcholení během čtyř let. Jako kolektivní kapela každý z nás přispívá okamžikem myšlenky a vždy přináší nápad, který se objevuje jako součást rozvíjení. Kytarový riff je často na prvním místě pro rozvoj určitých technik. A bicí hrají zásadní roli v udržení naší hudby, aby byla živější. Snažíme se nenapodobovat to, co nás inspirovalo, je to prostě hloupé a bez námahy. Někdy jsme pracovali odděleně, ale ne často, je to dobré pro to, abychom nechali naše nápady vzájemně se vyzývat a pak je později spojili do něčeho zajímavého bez jakéhokoli výrazného nátlaku; protože tyto fragmenty se rodí z vědomí a nevědomí, je důležité dát jim prostor pro růst. Pro mě jsou texty osobnější, jedinečné díky tichu a samotě, které inspirují a umožňují myšlence formovat téma tak, aby bylo posvátnější a slavnější. Z našeho druhého alba se rodí prohlášení duchovního boje.
Mám „The Epitome of Transgression“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
Samotná podstata alba se stala architektem jeho formy; vnitřní soudržnost, která proudí skrze nádobu svého vlastního vývoje a vytesává monument svého vyjádření na vrcholu souhvězdí, každý fragment rezonuje (texty, zvuky, umělecká díla a obrazy) s celkem; sráží se a transformuje. Zasvěceno jednomu účelu ve velké rezonanci chaosu, smrti a temnoty. Album je nahráváno ve třech různých studiích ve dvou městech, takže úsilí musí být hmatatelné. Mastering provedl Lúgubre z The Empty Hall Studio, se svým magickým dotekem TeoT to dokázal ve všech podobách našeho ohně a se svou vášní poskytl zvukovou řemeslnou dokonalost, která proměnila každou notu v divokou a destruktivní. Protože hudba není jen o vydávání „dobrých“ zvuků, musí se dotýkat nitra i vnějšku duší, být zjevením.
Kdo je autorem textů na „The Epitome of Transgression“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Ano. Inspiraci jsem čerpal převážně z literatury.
Dovolte mi nejprve citovat Batailla: „Život nám částečně uvolňuje lidství. A na krátký okamžik jsou lidské bytosti svobodné sjednotit se s existencí svého božství, božství, které zároveň smrt přivedla k existenci.“
Ztělesněním přestupku je duchovní válka proti sobě samému. Podstatou člověka je hřích, protože je to ontologická podmínka existence v tomto světě. V zoufalství absorbuje harmonii zasvěcení, zatímco se člověk odvažuje hlásat esence ohně a popřeného hříchu v každé ruině – válka mezi posvátným a profánním. Nekonečný pochod k ústím eschatonu. Tento svět je nepřátelské místo. Spotřebujte – zkažte – zjevte!
Kdo je podepsán pod obalem novinky „The Epitome of Transgression“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Grafické zpracování vytvořil Ivan Adi Prayoga, známý také jako SerpentChron. Jeho přínos k našemu druhému albu je zásadní a jeho zapojení bylo hluboce pohlcující, aby se podstata tohoto alba mohla plně zhmotnit. Věřím, že byl tím správným mužem ve správný čas. Samotný proces vyžaduje trpělivost. Pravidelně jsem ho navštěvoval po dobu 5 měsíců (2-3krát měsíčně a trávil hodiny sdílením nápadů), abychom si povídali a diskutovali o konceptu tohoto alba; abychom sdíleli vizi a utvářeli ji do formy. Jeho odhodlání je bezkonkurenční a jeho technické dovednosti jsou úžasné, proto jsem si vybral spolupráci s ním. Grafické zpracování se stalo nedílnou součástí vyprávění s oddaností, která hraničí s vědomím a nevědomím.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Napětí mezi posvátným a profánním v lidské podstatě je ohněm, který ukoval mou duši. Dílo NCNRTD je hlubokým bojem s duchovním úpadkem a negací, v němž společnost popírá: chaos, smrt a temnotu. Proto hrajeme DEATH METAL!
Pocházíte z Indonésie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Díky za zmínku o NCNRTD. Upřímně řečeno, moc nevím, co se dnes na scéně děje, protože se o „scénu“ moc nezajímám a necítím se, že bych k ní nějak zásadně přispěl, takže na tuhle scénu nemám žádný názor. Pokud vím, lidi jsou vždycky nadšení, že jdou na koncerty.
Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete v Indonésii, která je považována za silně náboženskou zemi. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?
Ne, myslím, že problém náboženství v této zemi spočívá pouze v naivitě – tendenci lidí snadno zapomínat a odpouštět – což se v tomto případě stává velmi snadno zpolitizovatelným (duchovně manipulovatelným?), jak je patrné přinejmenším v posledních třech desetiletích. Co mělo být duchovním základem, bylo zredukováno na nástroj, duchovní degradaci – desakralizaci. Proto je v každých zatracených volbách náboženství zneužíváno v kampaních, komodifikované v kázáních a inscenované ve jménu morálky. Jakékoli snahy o „tradicionalismus“ lze nejlépe chápat jako obranná opatření, která se chtějí oživit nebo udržet, pouze jako akt veřejného zájmu, nikoli jako politické hnutí. Posvátné se stává profánním, ontologickou korupcí. Pohlceno materiálním i časným.
Korupční praktiky se staly normálními – součástí tradice, už to tady není nejvyšší zločin. Pachatelé se mohou usmívat při rozhovorech v médiích, toto chování je nepřijatelné, ale bohužel je to realita, které se musíme postavit čelem, a ta je hluboce zakořeněna ve společnosti od nejnižších úrovní až po ty u moci. Víte, i tohle tu bylo za koloniálních dob a pořád je to tady! Je to naprosto nechutné. Spolu se spletitou byrokracií, systémem příliš silným na to, aby se mu většina lidí postavila, je to systém postavený na ochranu hrstky (pro ně ziskových), na zmatení lidí, přestože nedostatek odhodlání ze strany vlády i lidu vedl k nespravedlnosti a nedostatku transparentnosti - pasivní spoluúčasti, která umožňuje nespravedlnost a skrývá se za výmluvami. V bohaté geografické zemi je nadměrné vykořisťování přírody příliš vysoké, což samozřejmě dále přispívá k prohlubování sociální nerovnosti, která ohrožuje samotnou strukturu lidu a republiky. Lidé jsou zde příliš naivní a snadno selhávají. Oslepli tváří v tvář materialismu - síle, která nyní diktuje každodenní život a vytváří strukturu, kterou je těžké spolknout - udržuje systémovou strukturu hloupější a hůře stravitelnou. Protože se se vším zachází jako s nutností, všechno a každý má svou cenu. Proměňovat aspekty existence v komoditu vepsanou do tržní logiky, kde se hodnota měří ziskem spíše než významem, je globální ekonomický tlak příliš těžko kontrolovatelný. Nemyslím si, že modernismus a kapitalismus jsou pro tuto zemi skutečně připravené.
Věřím, že si lidé toto všechno uvědomují, ale sevření materialismu je tak silné, že podporuje lhostejnost, pohlcenou touhou po konzumaci. Vláda se neodvažuje dělat mnoho věcí, nedostatek odhodlání byl brzděn oligarchickým systémem, který funguje už dlouhou dobu po generace. Není odvaha zpochybňovat status quo, protože většina těch, kteří se dostanou k moci, jsou produkty stejného systému, dokonce předstírají, že kritizují. Tehdy chtěl být každý součástí vlády, ale jen z hloupých důvodů – status, bohatství, sláva atd. A to vede ke stavu, kdy zůstává jen prázdný nacionalismus, oděný do náboženských sloganů, křičící o identitě, rovnosti a jednotě, ale naprosto postrádající jakoukoli etickou páteř.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na INCINERATED největší vliv.
Zdroj inspirace je rozmanitý (nejen v oblasti metalu), ale vždy stejný, Morbid Angel, Puissance, Sarcofago, Current 93, Antaeus, Deathspell Omega, Brighter Death Now, Ofermod, Abigor, Antaeus, abychom jmenovali alespoň některé.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
NCNRTD si vždy vybírá selektivní koncerty nebo festivaly. Vyhýbáme se festivalům nebo koncertům sponzorovaným kapitalistickými organizacemi, protože nejsme produkt, ale spíše subjekt, který přináší plameny death metalu v pravém slova smyslu!
Co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně? Mě třeba stále, i po více než 35 letech fascinuje síla a temnota. Je pro tebe death metal životním stylem? Jak jej vnímáš ve vztahu ke své osobě a názorům? Klidně se můžeš pustit i na pole filozofie.
Protože smrt v sobě skrývala pocit posvátnosti! V první řadě musíme oddělit death metal od každodenního života, protože žijeme uvnitř toho, co nazýváme státem, včetně jeho zákonů, společnosti a morálního kompasu. Převládající tendence je na těch, kteří mají autoritu nebo dokonce moc, takže se v tomto životě jen snažím přizpůsobit každé zatracené situaci. Volby se jeví jako suverénní, jsou svobodné. Pod tímto povrchem se však odehrává jemnější drama, jako jsou sociální tlaky, povinnosti, práce nebo dokonce očekávání. Moderní společnost postrádá individuální svobodu. Jsou spoutáni svou rolí v sociálním řádu. Kdybych dělal, co jsem chtěl, možná bych už byl mrtvý nebo ve vězení. V kultuře, která kanonizuje individuální rozhodnutí jako posvátné, se skutečně autentická volba neobjevuje jako norma, ale jako vzácná trhlina – spíše anomálie než pravidlo. To, čemu říkáme „rozhodnutí“, je často jen ozvěnou zděděných forem, tichou setrvačností kolektivní mysli nosící masku osobní vůle. Vskutku paradox. Ani black metal, ani death metal nejsou vzpourou vůči všemu, projevem něčeho posvátného a duchovního. Protože umění je metafyzický úkol a musí být „komunikací“ s něčím, co je za námi, aktem svobody, který uvolňuje náš vnitřní boj, chtěl jsem to jen dělat správně a věrně sám sobě.
Co chystají INCINERATED v nejbližších měsících? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor…
Mene tekel upharsin! Na konci tohoto roku exkluzivně uvedeme The Epitome of Transgression!
Jdu si vaši novou desku „The Epitome of Transgression“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Stejně tak, vážíme si všech otázek a děkujeme!
Recenze/review - INCINERATED - The Epitome of Transgression (2025):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
