DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 16. února 2026

A few questions - interview with doom death metal band from Australia - GRAVES FOR GODS.


A few questions - interview with doom death metal band from Australia - GRAVES FOR GODS. 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

Matt – Hi! We are Graves for Gods. Purveyors of all things Doom, from Adelaide in the South of Australia, since 2020. We consist of three members: Jak on vocals, Matt on guitars and bass, Ryan on drums. In 2022 we released our debut album‚ The Oldest Gods, on Sleeping Church Records, and now in 2026 we‘ve released its follow up, Last Light Fades, on Meuse Music. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

Matt – The vocals were recorded at Jaks home, the drums at a local recording room, while the rest was recorded, produced and mixed by myself at my home studio. Mastering was by Dav at Iridium audio. We’re thrilled with the end result. Ideally it sounds neither modern nor dated. Not processed, but not raw. We’re not trying to copy any single sound. I think we got close to these aspirations. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

Matt – Initially 300 cds (i think), plus digital via bandcamp and the streamers . If there’s demand we will work with Meuse Music on further formats. Hopefully so! We’d love this album on vinyl. It would be great to see that cover art at 12 inches. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Jak - Lyrics are by me and the song titles are chosen as a band. The lyrical approach of Graves For Gods thus far has remained close to the name of the band and centred around worship. Like most creative processes, much time was spent thinking over what to write about and how to say it. It wasn’t easy to cover such a wide history of events in the span of only 4 songs. As with “The Oldest Gods” there is a start and an end to the story of this album. Once again, the lyrics deal with the rise and fall of an empire, at times viewed through a large overarching lens and at other times through the eyes of its denizens. In its most concise sense, it’s a story about the Roman Empire. Perpetua Fell sets the scene that tackles the scale of the rise of Rome from fable to the moment the Roman Emperor realised the need to change their beliefs and begin engineering Christianity as we know it in the

West. Dark Ages in concept was to about European Medieval life and the ensuing Crusades however “Covered in Blood” covered themes of war so Dark Ages lingered a while in a land of plague, power and control. Unholy Ghost kind of sums up the ambitious nature of colonisation and belief of a dream. Last Light Fades really speaks for itself, the album cover depicts themes of shame, disgrace and the loss of faith.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Jak - The logo was created by me, which was inspired by the Sumerian beliefs, the symbol of Anu is incorporated in the sky, encompassing the trees & earth - the connection between earth and sky. We don’t have a website as such but we understand the importance of having an online presence or footprint so to say. You can currently find us either on bandcamp, our labels website or our Facebook page that we operate ourselves. All the graphics on these sites are chosen by either us or Meuse Records, depending on where you visit.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Matt - Meuse Music has been our partners for the CD release of Last Light Fades. We sought them out as they are of course experts in the Doom genres. We are absolutely very happy with how they’ve approached everything. Strong communication, plenty of options and very few demands. Very impressed.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Jak - From a death doom perspective, its all the early UK Doom but by no means limited to those shores. Inspiration will come from so many places, could be a simple as going for a walk in a gorge. I tend to write most of the lyrics while walking outdoors.

Matt – We listen to a crazy amount of different music, but for Graves for Gods, it’s absolutely a mix of the early UK Doom legends, plus everything from the great funeral and stoner doom acts, more spacious and progressive acts like Third and the mortal and of course Black Sabbath themselves.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

N/A

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Matt – Sadly we are currently a recording only band. If the opportunity arises for something special, we would definitely be open to a select few live performances. But currently no.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Matt - We are currently writing album 3, and exploring some other material for a series of bandcamp exclusive releases. Our primary focus is to just keep recording the music we love and sharing it with people who need it. Always releasing on physical media where possible. Hopefully our future is one of endless inspiration and musical prolification.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

https://gravesforgods.bandcamp.com/ is the best option please.

Thanx for the interview.

Matt - You’re very welcome. We’re grateful for your time.

neděle 15. února 2026

TRIČKA DEADLY STORM ZINE - výročí 10 let v podzemí! / DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!







TRIČKA DEADLY STORM ZINE - výročí 10 let v podzemí! / DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!

for english please scroll down

Uteklo to jako voda v řece Styx. S DEADLY STORM ZINE jsme v listopadu 2025 oslavili 10 let v podzemí. K této příležitosti jsme vydali nová trička.

Autorem mrtvolného motivu je Jakub Rusek: https://www.facebook.com/jakubnrusek/

Výrobcem triček jsou: PROMO WORKS: https://www.promoworks.cz/  


Značka trička:

Trička jsou od značky Ascolour, což je prémiová značka z Nového Zélandu. Tkanina: Gramáž 220 g/m² ,100% česaná bavlna

Konstrukce: Žebrovaný výstřih, boční švy, páska od ramene k rameni, dvojité švy, předem vysrážená tkanina pro minimalizaci srážlivosti.

UPF hodnocení: 50+

(UPF 50+ => látka propustí méně než 2 % ultrafialového záření – tedy blokuje přibližně 98 % škodlivých UVA i UVB paprsků. Je to nejvyšší standard ochrany, který se u textilií běžně používá.)

Vydáno ve velikostech: S - 3XL (případné další velikosti na objednávku)



Barvy: černá a bílá

Trička lze objednal u NEONARCIS zde: 

Děkujeme vám všem za přízeň a podporu. Moc si toho vážíme! Extrémní metal nesmí nikdy zemřít!

Old school death metal až za hrob!


english:

DEADLY STORM ZINE T-SHIRTS - 10 years underground anniversary!

It flew by like water in the River Styx. In November 2025, DEADLY STORM ZINE celebrated 10 years underground. To mark the occasion, we released new T-shirts.

The author of the corpse motif is Jakub Rusek: https://www.facebook.com/jakubnrusek/

The T-shirts are manufactured by: PROMO WORKS: https://www.promoworks.cz/  

T-shirt brand:

The T-shirts are from Ascolour, a premium brand from New Zealand. Fabric: Weight 220 g/m², 100% combed cotton

Construction: Ribbed neckline, side seams, shoulder-to-shoulder tape, double seams, pre-shrunk fabric to minimize shrinkage.

UPF rating: 50+

(UPF 50+ => the fabric allows less than 2% of ultraviolet radiation to pass through, blocking approximately 98% of harmful UVA and UVB rays. This is the highest standard of protection commonly used in textiles.)

Available sizes: S - 3XL (other sizes available to order)




Colors: black and white

T-shirts can be ordered from NEONARCIS here/ trička můžete objednávat zde: 

ČERNÉ TRIKO/ BLACK T-SHIRT:

BÍLÉ TRIKO/ WHITE T-SHIRT:


Thank you all for your loyalty and support. We really appreciate it! Extreme metal must never die!

Old school death metal to the grave!

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BANISHER - Metamorphosis (2026)


BANISHER - Metamorphosis
CD 2026, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Poslední roky je spousta z nás izolovaná od ostatních. Stojíme uprostřed davu, propojeni v jedné obrovské síti, můžeme o sobě dát vědět v reálném čase, přesto jsme osamocení a prázdní. Možná měli staří autoři sci-fi pravdu, když předvídali, že lidé projdou velkou proměnou a bude stvořen nový druh. Člověk a stroj. Bez emocí, přehlcen emocemi, bez strachu, vyděšený. Přemýšlím o tom, když poslouchám nové album polských BANISHER. Tahle kapela hrála vždy velmi zajímavě, nebála se experimentovat a zároveň si zachovávala death metalový tlak i vztek.

Kapela se vrací po šesti letech a musím rovnou dodat, že je to ve velkém stylu. Když si totiž novinku "Metamorphosis" pustíte, chytne váš hned za vlasy a vymáchá vám obličej v kaluži plné krvi. Ten tlak, síla, nápady, vše je zde velmi silné a opravdu dobře napsané a složené. Přiznám se, že již při prvním poslechu jsem byl zcela fascinován a strhnut do víru a mám to takhle nastavené stejně. Nové album nelze označit jinak, než za vynikající a kulervoucí!


Na BANISHER se mi vždycky líbilo, že sice ctí klasické a tradiční postupy, ale snaží se vždy přijít i s něčím novým, neotřelým. Poláci mají velký talent na to, napsat skvělé motivy, které se zároveň velmi dobře poslouchají. Nenašel jsem na novince jediné slabé místo, něco, co by mi třeba jen trošku vadilo. Naopak, kývám se spokojeně do rytmu, bouchám pěstí do stolu, křičím do tmy. Hudba pro mě byla vždy o vášni, o předaných emocích, o srdci. Poláci všechno tohle mají. Povedl se i zvuk, motiv na obalu a další formální věci. To je zde (a vždy bylo) samozřejmostí. "Metamorphosis" je přesně tím druhem alba, které je vybroušené k dokonalosti. Po technické stránce se  jedná o skvělé výkony po všech stránkách. Kapela do vás zasekne dráp a už vás nikdy nepustí. Alespoň mě se to stalo a je pro mě až fascinující, jak se tihle polští maniaci každou další nahrávkou posouvají, zlepšují. Pokaždé si řeknu, ne, tohle je vrchol, dál už to nejde a oni pak přijdou s dalším albem, které mě doslova přikove na zeď. Pokud jsi fanoušek kapel jako DECAPITATED, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, PESTILENCE, DEATH, THE FACELESS, CRYPTOPSY, LOST SOUL a rád u hudby přemýšlíš, tak neváhej ani chvilku. Letos (a vlastně pokaždé), je mi velkou ctí o BANISHER napsat pár skromných řádek. Jako vždy ale platí, že než psát nějaká slova, která stejně nikdy nedokáží vystihnout přesně to, co se na desce odehrává, je lepší přímé setkání s hudbou. Proto vám doporučuji volume doprava, tichou a chladnou místnost a pokud to bude jen trošku možné, tak vypněte všechny obrazovky v okolí, aby vás nerušily. Netuším, co nás čeká jako lidstvo v budoucnu, jistý jsem si jen s tím, že tuhle nahrávku si budu ještě hodně dlouho rvát do hlavy pod tlakem. Klaním se až k zemi! Brutální, technický death metal, který se vám dostane do podvědomí! Hudba, která trhá řetězy!

Asphyx says:

In recent years, many of us have become isolated from others. We stand in the middle of a crowd, connected in one huge network, able to communicate in real time, yet we are lonely and empty. Perhaps the old science fiction writers were right when they predicted that humans would undergo a great transformation and a new species would be created. Human and machine. Without emotions, overwhelmed by emotions, without fear, terrified. I think about this when I listen to the new album by Polish band BANISHER. This band has always played in a very interesting way, not afraid to experiment while maintaining the pressure and anger of death metal.

The band is back after six years, and I have to say right away that it's in a big way. When you play the new album "Metamorphosis", it grabs you by the hair and splashes your face in a pool of blood. The pressure, the power, the ideas, everything here is very strong and really well written and composed. I admit that I was completely fascinated and swept away from the very first listen, and I still feel the same way. The new album can only be described as excellent and mind-blowing!


What I've always liked about BANISHER is that while they honor classic and traditional approaches, they always try to come up with something new and original. The Poles have a great talent for writing great motifs that are also very easy to listen to. I couldn't find a single weak spot on the new album, something that would bother me even a little. On the contrary, I'm nodding contentedly to the rhythm, banging my fist on the table, shouting into the darkness. For me, music has always been about passion, about conveying emotions, about the heart. The Poles have all of this. The sound, the cover art, and other formal aspects are also well done. That is (and always has been) a matter of course here. "Metamorphosis" is exactly the kind of album that has been polished to perfection. Technically, it is a great performance in every respect. The band sinks its claws into you and never lets go. At least that's what happened to me, and I find it fascinating how these Polish maniacs push themselves further and improve with each new recording. Every time I say to myself, no, this is the peak, it can't get any better, and then they come out with another album that literally nails me to the wall. If you are a fan of bands such as DECAPITATED, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, PESTILENCE, DEATH, THE FACELESS, CRYPTOPSY, LOST SOUL, and you like to think while listening to music, don't hesitate for a moment. This year (and actually every year), it is a great honor for me to write a few modest lines about BANISHER. As always, however, rather than writing words that will never be able to accurately describe what is happening on the album, it is better to experience the music directly. Therefore, I recommend turning up the volume, finding a quiet and cool room, and, if possible, turning off all screens in the vicinity so that you are not disturbed. I have no idea what the future holds for us as humanity, but I am certain that I will be listening to this recording on repeat for a long time to come. I bow down to the ground! Brutal, technical death metal that will get into your subconscious! Music that breaks chains!



about BANISHER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Manifest Of Justice 
02. Daymare 
03. Aftermath 
04. Metamorphosis 
05. Metamorphosis Pt. 2 
06. Born To Die 
07. Demons 
08. Soul Deformed

band:
Hubert Więcek - Guitars
Piotr Kołakowski - Bass
Jorgi Vanhees - Vocals



Recenze/review - MAYHEM - Liturgy of Death (2026)


MAYHEM - Liturgy of Death
CD 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Včera jsem se znovu vrátil ke skvělému dokumentu Helvete: Historien om norsk black metal (Hell: The History of Norwegian Black Metal) z roku 2020, abych si zopakoval, z jakých poměrů MAYHEM kdysi dávno vzešli. Propojení temných sklepení, syrové, mrazivé přírody, hudební jinakosti a talentu stvořilo v devadesátých letech nejen hudební, ale i vizuální a názorovou revoluci. Býval jsem tenkrát sice true death metalista a thrasher, ale samozřejmě jsem zásadní alba nejen této legendy zaznamenal. 

K mnohým počinům jsem se vrátil po letech a některé jsem ocenil až v pozdějším věku. Mám samozřejmě, asi jako každý, i nahrávky, které moc nemusím a nezanechaly ve mě žádnou stopu. Letos ale považuji novinku za velmi povedenou. Naleznete v ní totiž úplně vše, co od téhle smečky chcete. Mrazivé melodie, jedovatý vokál, surové bicí i jakýsi shnilý odér, který máme všichni na norské scéně tolik rádi. 


Skladby jsou napsány velmi zajímavě, nenudí a mají dlouhou trvanlivost. Dle mého skromného úsudku není nové album na jeden poslech a rychlé hodnocení. Chce čas, i při dalších společných setkáních objevíte spoustu nových pasáží, momentů a nuancí. MAYHEM nijak zbytečně neexperimentují, drží se toho, co umí nejlépe a sázka na jistotu jim víceméně vychází. Na nahrávce je i několik slabších momentů, ale vzhledem k tomu, jak dlouho je tahle kapela na scéně, tak to lze s klidem odpustit. Víte co, black metal byl vždycky o temných pocitech, o mrazu v kostech, o nekonečných toulkách v zimním lese i v záhrobí. Jak už jsem zmínil v úvodu, nejsem sice ortodoxní fanoušek, ale možná právě proto se mi novinka "Liturgy of Death" líbí natolik, že jsem s ní strávil spoustu času a pořád se k ní rád a často vracím. Pokaždé, když mám chuť na něco jedovatého, pokaždé, když se setmí a mraky jsou nízko, pokaždé, když jdu kolem kostela, pokaždé, když slyším ulhaná slova kněžích. Ano, Norové jsou stále v opozici proti všemu křesťanskému, uctívají sílu přírody a moc dobře vědí, že Satana můžete potkat na každém rohu. Pánové pekel čerpají ze své vlastní historie a jsou stále originální a sví. Vybrušují svůj styl k dokonalosti a i když si spousta z nás myslela, že se už nikam neposunou, tak si skromně myslím, že se tak pořád jemně stává. Abych to nějak shrnul. Pokud jste měli rádi tuhle kapelu v jejich nejsilnějších letech, mohla by se vám líbit i letošní deska. Nehledejte na ní šmouhy, ale užijte si ji jako já. Buďme rádi, že je oheň stále zapálen. Jasná a temná black metalová definice satanismu, smrti, misantropie, zla, lidského hnusu a nenávisti! Mrazivé album, které hoří zevnitř!


Asphyx says:

Yesterday, I revisited the excellent 2020 documentary Helvete: Historien om norsk black metal (Hell: The History of Norwegian Black Metal) to remind myself of the circumstances that gave rise to MAYHEM so long ago. The combination of dark cellars, raw, frosty nature, musical diversity, and talent created not only a musical revolution in the 1990s, but also a visual and ideological one. At the time, I was a true death metal and thrash metal fan, but of course I took note of the essential albums of this legend and others. 

I returned to many of them years later, and some I only appreciated at a later age. Of course, like everyone else, I have recordings that I don't really like and that left no impression on me. This year, however, I consider the new album to be very successful. It has everything you could want from this band. Chilling melodies, venomous vocals, raw drums, and a kind of rotten smell that we all love so much on the Norwegian scene. 


The songs are very interestingly written, never boring, and have a long shelf life. In my humble opinion, this new album is not something you can listen to once and quickly evaluate. It takes time, and even after multiple listens, you will discover many new passages, moments, and nuances. MAYHEM does not experiment unnecessarily, sticking to what they do best, and this safe bet more or less pays off. There are a few weaker moments on the record, but considering how long this band has been around, it's easy to forgive. You know what, black metal has always been about dark feelings, about the chill in your bones, about endless wanderings in the winter forest and in the afterlife. As I mentioned in the introduction, I'm not an orthodox fan, but maybe that's why I like the new album "Liturgy of Death" so much that I've spent a lot of time with it and still enjoy coming back to it often. Every time I feel like something poisonous, every time it gets dark and the clouds are low, every time I walk past a church, every time I hear the lying words of priests. Yes, Norwegians are still opposed to everything Christian, they worship the power of nature and know very well that you can meet Satan on every corner. The lords of hell draw on their own history and are still original and sharp. They hone their style to perfection, and even though many of us thought they couldn't get any better, I modestly believe that they are still gently evolving. To sum it up, if you liked this band in their heyday, you might like this year's album as well. Don't look for flaws, just enjoy it like I do. Let's be glad that the fire is still burning. A clear and dark black metal definition of Satanism, death, misanthropy, evil, human filth, and hatred! A frosty album that burns from within!


about MAYHEM on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Ephemeral Eternity 
2. Despair 
3. Weep for Nothing 
4. Aeon's End 
5. Funeral of Existence 
6. Realm of Endless Misery 
7. Propitious Death 
8. The Sentence of Absolution 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý sedmý - A zase ten Mácháč


Příběh pětistý padesátý sedmý - A zase ten Mácháč

Vylezu ze zmrzlé a špinavé chatky. Ráno mě probudila bolavá hlava, chlad a taky nějací broučci, co mi lezli po hlavě. Vyzvracel jsem se do kýble, co tu byl šikovně, historicky i prakticky postavený u dveří. Motá se mi hlava. Musím si sednout. Marně se pokouším poskládat střípky včerejšího dne. Vím, že jsme byli domluvení s mým teplým kamarádem Tomášem, že mě vyzvedne na nádraží v Boleslavi. Ihned mi dal do ruky pivko, cinkli jsme si, pak napili a odříhli, což znechutilo nějaké staré paní na zastávce autobusu. S lahváčema nás dovnitř nepustili, tak jsme šli přes Jizeru pěšky. Kecali jsme, jak je, jak bylo, jak bude. Tomáš byl pořád smutný, že se rozešel z Buddhou, trápilo ho to, asi se měli fakt rádi. Nějak jsem tenkrát moc netušil, jak se teploušci utěšují. Měl jsem jistotu v jediném, na mě nikdy nevyjede. Nejsem jeho typ. Jinak bychom nemohli být kámoši. Hodím si věci domů a sotva pozdravím doma, tak už si to šineme k autobusáku. Oba mastný huby od řízků, co jsme dostali s sebou. Teď vidím kousky pečlivě osmaženého a obaleného masa v kýblu. Fuj, mě je fakt blbě. Co jsme to včera zase prováděli?

Měl to být poklidný prodloužený víkend. Nějaké ty výlety, plavání v Mácháči, pokec, potřeboval jsem si odpočinout. Jenže my potkali v Doksech nějakou partu holek a protože Tomáš byl na rozdíl ode mě velký fešák a uměl se nimi bavit, tak se šlo, už jako parta do hospody. Pak někdo prohlásil, že večer je tu nějaká diskotéka. Představte si návrat do osmdesátek. Smažák a pivo, rum, zelená, hopsinky, pilo se, co teklo. Nějaká taková oplácanější dívka, který jsem se zase líbil já, nedokázala za boha pochopit, že jsem zadaný. Nosila mi houbu, zde bambus, kola a víno, jedno z nejhnusnějších pití, co jsem do sebe kdy dostal. Ale šetřil jsem na výlet s blondýnkou, tak jsem se nechal krmit. Jako děvka, to mi říkal Tomáš. Hergot, já s ní fakt seděl celý večer, tancoval jsem. Její kámošky na nás měly blbý kecy, byly vyloženě na lovu. A znáte to, když to holky rozjedou, tak se můžeme i my, kluci a hovádka boží, jít zahrabat. Vrací se mi pomalu vzpomínky. Kurva, co jsem to zase vyváděl. Měl bych mít rozum. Achjo.

Tancovalo se, ploužáky, u toho lití chlastu do chřtánu. Ona mi pořád šeptala do ucha nějaký oplzlosti. Připadalo mi to dost nechutný, ale jak jsem byl opilej, tak jsem se tomu smál. Pamatuji si, uff, že měla mastnou bradu. Vyplazovala na mě erotický jazýček a dávala si prsa k sobě. U stolu mě pořád vyzývala, že jí mám sáhnout sem a nebo sem. Vedle mě byl zakouslej Tomáš do jedný holky. Na hajzlíku u žlábku se ho ptám, jak to? Vždyť si na kluky? Prej vole, já se rád mazlím. Spát s ní ale nebudu, nejde to, to už jsem zkoušel jako cucák. Vrátíme se a tlustá Berta, jak jí říkáme, někam zmizí. Ptám se, cože? Ona šla blejt. Už se nevrátí, je zelená jak sedma, prozradí mě tiché děvče s velkými brýlemi. Je hezounká jak obrázek. Jen má nějaké smutné oči. Jsem navátej a tak si dám závazek, že ji rozveselím. Trvá mi to nekonečně dlouho, ale pak i ona začne pít a jak to tak vidím, tak nebýt oba zadaní, skončíme v zablešený posteli. Je to ale jen nevinný flirt. Je to pro mě hrozně těžký, teď ráno se fakt stydím, ale zase jsem hrdý, že jsem se ovládl. Nebo ona? Netuším.

Znovu se vyzvracím a pak mi dojde, že vlastně nemám Tomáše. Jdu do umývárky, opláchnu se, dojdu si na záchod, dám se v rámci možností do kupy. Nemusím hledat dlouho, leží u vedlejší chatky. Dole je nahý a kolem něho je omotaná, stejně mrtvá holka. Vstávej, přinesu jim ručníky, aby se zakryli. Děvče, myslím, že Jana? Ne Klára, se vyděšeně zvedne. Co jste vyváděli? Ona se mě snažila přesvědčit, že nejsem teplej, řekne můj kamarád a poblije schody. Zaslechne to nějaký tatík s pupkem, jako by spolkl globus, a začne na nás sprostě řvát. Za ním paní, v župánku, faldy ji přetékají ven. Jdi do vole prdele, křičíme na ně, ale pak v rámci možností zdrhneme. Co se stane na Mácháči, to tu také zůstane, řekne nám nějaká dámička, co nás sleduje z druhé strany. Musíme vypadat skvěle. Jsme zmuchlaní, v sobě zbytkáč jak hovado a Tomáš má kolem pasu jenom  ručník. Ona k nám přijde a normálně začne flirtovat. Vůbec ji nevadí, že můj kámoš mezitím hodí dvě šavle. Zve nás na snídani. Jsem tak hladovej, že bych normálně šel, ale mám vymeteno, protože mě Tom varuje, ty vole, musel bys ji tentonoc, žejo paní. No, bylo by to milé, směje se jakože svůdně. 

Sem asi každý jezdí jen na šukání, shrne včerejší akci Tomáš. Dáme se do kupy, koupíme si bramboráky v  bufáči, protože nic jiného momentálně nemají. Je to šíleně mastný, ale máme ještě kachní žaludky. Co budeme dělat? Potřebuješ se vyvětrat. Jdeme na Bezděz. Nenapadlo to jenom nás. Potkáme holky ze včerejška. Zpočátku je to velmi rozpačité, hlavně buclatá dívka se hrozně stydí, ale nakonec pokecáme fakt dobře. Výlet se vydaří, i když v kopci na Bezděz málem vypustíme duši. Vrátíme se, dáme pivko a pak jedna z dívek navrhne, co si něco zahrát. No a protože je tu volejbalové hřiště a můžete si i pustit míč, tak je to jasný. Namícháme družstva tak, aby byla silná a svlékneme se do plavek. Začíná velký zápas. Nakonec vyhraje moje družstvo, ale asi to bude spíš tím, že já volejbal hrával závodně a jedna holka taky. Je z nás docela sehraný team. Pak někoho napadne, že se vykoupeme. Ale bez plavek! Zajdeme bokem, na stranu, kde je borový les a po chvilce přemlouvání (mně) vlezeme do docela už studené vody. Máchám se jak lachtan a najednou mám deja vu. Tohle jsem tu už několikrát zažil. Jen s jinými lidmi, s partou, co už není. S kámarády, co zemřeli. Je mi najednou hrozně smutno. 

Vylezu a sednu si na šutr. Vůbec mi nevadí, že jsem nahý jak mě pánbůh stvořil. Normálně se rozbrečím. Ono to tenkrát nebylo moc normální, my kluci jsme se za slzy styděli. Mělo to něco do sebe, osobně nejsem zrovna dojímavá plačka, ale vzalo mě to. Viděl jsem před sebou kamarády, Kačenku, tu její prdelku, jak si máčí vlasy, jak se usmívá. Co je, zeptá se mě brýlatá ze včera, nestalo se ti něco? Omluvím se, ona mě jen tak, ani nevím proč, obejme. Kdyby jsme se setkali někde jinde, jindy a v jiné konstelaci hvězd a vesmíru, sbalila bych tě. Jo holka, chápu, vidíš mě nahého, směju se přes slzy a znovu se obejmeme. Potřebuji to. Není v tom nic erotického, možná jen trošku. No znáte to, my kluci tyhle věci moc neovládáme. Řekne mi, že jí to lichotí, ale pak jdeme k ostatním a studená voda mi moc pomůže. Házíme holky do vody, cákáme, děláme blbosti. Pak jsou samozřejmě souboje. Sednou si nám na ramena a mě je mezi těmi všemi prsy, zadky a klíny moc dobře. Nechceme, aby to skončilo. Schvácení si lehneme na šišky a přemýšlíme, co dál. Pivo? Kdo to řekl první? A rum? To vím, že byl Tomáš. On se snad chce zničit.

Je tu diskotéka. Zjistíme na plakátě hned vedle parníku, na který čekají rodinky. Zrovna vyjedou záchranáři. Vytáhnou dalšího tatíka, co machroval, jakej je Jura. Že prý doplave doprostřed na ostrůvek. To dá skoro každý. Zpátky už ne. Pivo a studená voda udělají své. Říká nám to mladý záchranář. Je to fešák a má uniformu, holky šílí. Přijdeš večer tančit? Usměje se a řekne, že ano. Jsem rád, aspoň nebude přesila holek. Ještě pár dní a budu si při čůrání sedat. Navíc, Tomáš je fakt na kluky a slečny jsou tak trošku na lovu a jsou otevřené ledasčemu. U mě mají smůlu (achjo!). U Toma taky. Jdeme chvilku na chatku, vyprášíme deky, vyneseme konečně kýbl se zvratky. Opět se před námi objeví dámička z rána. Tak co kluci, jdete večer tančit? Culí se, dělá pusou kapříka, ale na Tomáše tohle nefunguje. Figuru má moc pěknou, ale na mě je tohle moc jednoduchý, vyzývavý. Asi je na koloušky, řekne mi potom Tomáš a dělá si ze mě prdel, že ji mám dát, mluví o jejích nejlepších letech, o zkušenostech a takových věcech. Jako natlemíme se hodně, ale pak už musíme do jídelny. Máme hlad jako vlci. Sejdeme se tam všichni. My, holky, dámička i záchranář. 

Už rozjezd je hodně divokej. Ty, co se přes den stydí, jsou po alkoholu nejvíc divoké. Dámička ihned loví záchranáře, ale i Toma. Má smůlu, stejně jako ostatní dívky. Oni totiž k sobě pasují jako gayové. To je prdel, směju se tomu a dámička loví dál. Točí se kolem ní padesátníci, ale na ty ona není. Chvilku, když už má naváto a tancuje se, se motá i kolem mě, ale je to spíš ze sportu. Já mám svoji brýlatou, již k večeru jsme se dohodli, že tu budeme jako spolu, aby nás nikdo neotravoval. DJ hraje osmdesátky, řádí na pódiu, předvádí se. Je to fakt jak návrat po časové ose zpět. Zastavily se zde hodiny. Má to ale svoje kouzlo, to zase jo. Třeba takové ploužáky jsme si fakt užili. Objímání, snažil jsem se být jemný a taktní, ale ono stejně k nějakým těm dotekům docházelo. Super bylo, že nás nechali ostatní na pokoji. Každá z dívek si našla jiného. Kluků tu bylo dost. Hodně se to párovalo. Oplácaná dívka měla snad nejvíc nových kamarádů. V určité fázi opilosti s ní totiž byla největší sranda. A taky, měla ty proporce na těch správných místech. Sedíme s brýlatou a kecáme. Ptá se mě, jakou bych si vybral. Hele nevím. Líbí se mi, jak některé chodí, nemám žádný vyloženě typ, ale delší vlasy, úsměv, mrdavý oči, jak říkával kdysi dávno Prcalík.

Je to dlouhá debata a jsem za to moc rád. Je už kolem třetí, když řeknu, že bychom měli jít. Loučíme se dlouze a je to moc milé. Máš krásný ruce, řekne mi ještě a musím se hodně ovládat. Jsem rád, když zalezu do chatky. Chci si lehnout, mám toho plný kecky, jenže o něco na zemi zavadím. Ty vole, do prdele. Tomáš a záchranář jsou v nejlepším. Uff. Ve světle baterky se objeví dvě vyděšené tváře. Vykoktám omluvu a vylezu ven. Vůbec nevím, kam půjdu. Vyhnu se dámičce, co zrovna tahá k sobě nějakého totálně namol kluka. Zkusím to u brýlaté, ale ta zrovna také vychází. Oplácaná tam má nějakýho nabíječe a hrozně řvou, to se nedá spát. Nezbude nám nic jiného, než se jít projít. Kolem Mácháče je ticho, jen lehké šplouchání ruší noční klid. Sem tam se k nám donesou z chatek vzdechy nebo chrápání. Vrátíme se na druhou stranu, je nám zima, ale stejně si sedneme na stejný kámen, jako odpoledne. Kdybychom spolu chodili, bylo by to naše místo, co? Směje se. Zůstaneme tu až do svítání. Až do doby, než otevřou bufet a zajdeme na kafe, čaj a rohlíky s paštikou. Někdy jsem ticho několik minut, jindy se smějeme a kecáme.

Vlastně jsme se nikdy nerozloučili. Pro Tomáše to byla jedna noc se spoustou alkoholu v krvi. Nebyl promiskuitní, ale znáte to, když se s někým rozejdete, tak jste v takovým divným stavu, hledáte a občas uklouznete. Vyčítal si svého záchranáře už odpoledne. Dámička si vesele zpívala. Holky ještě spaly, ale my dali na rozloučenou pár piv a už jsme si to štrádovali na autobus. Co se stane na Mácháči, taky tu zůstane. Přemýšlím o tom, když sedím s obličejem přitisknutým na sklo. Sleduji cestu, kterou znám od dětství. Vzpomínky. Proti mě sedí smutný Tomáš. Ty vole, bude dobře, tak sis aspoň užil. Já vím, odpoví mi, já vím. Přál bych mu někoho normálního. Na brýlatou také myslím. Je to chytrá holka. Hele, proč není možné mnohoženství? Zeptám se ho. Dostal bys od blondýnky do držky. Teď se konečně směje. V Boleslavi se rozloučíme a mě zůstane v hlavě takový zvláštní pocit. V Plzni se mě moje milá zeptá, jak bylo? Vyprávím, ale některé detaily si nechám jako správný gentleman pro sebe.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. února 2026

Recenze/review - WINTER ETERNAL - Unveiled Nightsky (2026)


WINTER ETERNAL - Unveiled Nightsky
CD, LP, TAPE 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Ztraceni v současném podivném světě marně hledáme směr, kterým se vydat. Touláme se temnotou, lekáme se vlastního stínu. Rodíme se a umíráme a naše životy připomínají začarovaný kruh. Děláme stále stejné chyby. Padáme do hlubiny, abychom se nakonec rozpustili v nekonečné temnotě. Je to právě hudba, která je pro mě jakýmsi pevným, záchytným bodem ve vesmíru. Rád se jen tak zavřu do své ulity a poslouchám nahrávky, které mě dokáží přenést na onen svět.

WINTER ETERNAL hrají melodickou odrůdu chladného black metalu. Původně řecká kapela přesídlila do Skotska. V jejích skladbách se tak potkávají vlivy jak divoké a nespoutané historie středozemních legend, tak i chlad severu. Alespoň tak vnímám letošní nahrávku já. Přiznám se bez mučení, tenhle styl nepatří mezi ty, které bych rád a často poslouchal, ale tohle album se mi dostalo přímo do krve. Je totiž velmi přesvědčivé, opravdové, ryzí, autentické. Zkrátka a dobře, věřím kapele každou notu, riff, melodii, úder bicích. Nic s tím neudělám a ani nechci. Jsem prokletý!


Nikdy jsem neměl rád povrchní recenze pánů kritiků. Jsem obyčejný fanoušek, který se toulá v podzemí a pokaždé, když objeví nějakou kapelu, která se mu líbí, tak o ní napíše pár pokorných slov. Hudba je dle mého skromného názoru hlavně o srdci, o radosti i bolesti, o temnotě, o chladu, o ledovém větru z pobřeží, o starých pohřebištích, o pradávných rituálech, o strachu i naději, otištěných do jednotlivých skladeb jako nějaké děsivé svědectví. Mám rád, když ve mě dokáže kapela probudit nějaké emoce a moje myšlenky létají v hlavě i vesmírem jako zběsilé. Kapela se volně inspirovala u kapel z řecké melodické black metalové scény a přidala navíc velkou spoustu svých vlastních neotřelých a zajímavých nápadů. Opravdu mě hrozně baví se procházet zimním lesem, nasávat pach hniloby, potkávat dlouhé stíny a pokaždé objevovat nové pasáže, momenty, nuance. Usmívám se jako stařec, který již viděl a zažil skoro všechno a který konečně objevil něco, co ho baví, co si užívá. Pokud bychom se potom měli bavit o formálních věcech, jako je motiv na obalu nebo zvuk nahrávky, nezbylo by nám nic jiného, než dát palec nahoru. Vše sedí perfektně na svých místech. A hlavně! "Unveiled Nightsky" je přesně tím druhem alba, které donutilo se zastavit, přemýšlet a dívat se do nekonečné tmy. Ztracený v současném podivném světě marně hledám směr, kterým se vydat. Toulám se temnotou, lekám se vlastního stínu. Narodil jsem se a několikrát umřel a můj život připomíná začarovaný kruh. Dělám stále stejné chyby. Padám do hlubiny, abych se nakonec rozpustil v nekonečné temnotě. Chladné, nespoutané a nekonečně temné melodické black metalové album, které se vám dostane do žil i do podvědomí! 


Asphyx says:

Lost in today's strange world, we search in vain for a direction to take. We wander through darkness, frightened by our own shadows. We are born and we die, and our lives resemble a vicious circle. We keep making the same mistakes. We fall into the abyss, only to dissolve into endless darkness. It is music that is a kind of fixed point of reference for me in the universe. I like to just shut myself away in my shell and listen to recordings that can transport me to that world.

WINTER ETERNAL plays a melodic variety of cold black metal. Originally a Greek band, they relocated to Scotland. Their songs combine influences from the wild and untamed history of Mediterranean legends with the cold of the north. At least that's how I perceive this year's recording. I admit without hesitation that this style is not one that I would normally enjoy listening to, but this album got right under my skin. It is very convincing, genuine, pure, and authentic. In short, I believe every note, riff, melody, and drum beat the band plays. I can't do anything about it, nor do I want to. I am cursed!


I have never liked superficial reviews by critics. I am just an ordinary fan who wanders around the underground scene, and whenever I discover a band I like, I write a few humble words about them. In my humble opinion, music is mainly about the heart, about joy and pain, about darkness, about cold, about the icy wind from the coast, about old burial grounds, about ancient rituals, about fear and hope, imprinted in individual songs like some terrifying testimony. I like it when a band can awaken emotions in me and my thoughts fly around my head and through the universe like crazy. The band was loosely inspired by bands from the Greek melodic black metal scene and added a lot of their own original and interesting ideas. I really enjoy walking through the winter forest, breathing in the smell of decay, encountering long shadows, and discovering new passages, moments, and nuances every time. I smile like an old man who has seen and experienced almost everything and who has finally discovered something he enjoys, something he relishes. If we were to discuss formal aspects such as the cover art or the sound quality of the recording, we would have no choice but to give it a thumbs up. Everything fits perfectly in its place. And most importantly, "Unveiled Nightsky" is exactly the kind of album that makes you stop, think, and gaze into the endless darkness. Lost in today's strange world, I search in vain for a direction to take. I wander through the darkness, frightened by my own shadow. I was born and died several times, and my life resembles a vicious circle. I keep making the same mistakes. I fall into the depths, only to dissolve into endless darkness. A cold, unrestrained, and infinitely dark melodic black metal album that will get under your skin and into your subconscious!


Tracklisting and themes
1. Born of Winter's Breath – Wendigo, inspired by the terrifying legend from Algonquian folklore
2. Omen of the Cosmic Order – a reflection on the structured balance of the universe
3. Nurtured by the Night – La Llorona, a haunting retelling of the famous Latin American ghost story
4. Unveiled Nightsky – a nod to the band's origins, exploring celestial and existential themes
5. Descent Into Hades Embrace – Orpheus and Eurydice, the tragic Greek myth of love and loss in the underworld
6. The Deceiver's Tale – Anansi, the cunning spider trickster from West African mythology
7. Echoes of a Fallen Crown – Niobe, a tale from Greek mythology about grief and divine punishment
8. Drifting Into the Depths of Oblivion – instrumental

WINTER ETERNAL are:
Soulreaper: guitars, bass, vocals
Drums by V. Nuctemeron
Cello by Varvara Tsotra
Violins by Dimitris Charisis



pátek 13. února 2026

Recenze/review - SPIRIT OF REBELLION - Transcendent Chaos (2025)


SPIRIT OF REBELLION - Transcendent Chaos
CD 2025, CDN Records

for english please scroll down

O tom, že současný svět směřuje k totálnímu chaosu, který nás zničí, už nikdo nepochybuje. Člověk se stal postupně člověku vlkem. Na jedné straně se každý den usmíváme na sociálních sítích, ale uvnitř cítíme nekonečný smutek. Války, jedovaté deště, mrtvé oceány, hladovějící děti. Nějak jsme zapomněli na soucit, na odpuštění. Death metal poslouchám od jeho počátků a dnes si kapely, o kterých budu psát, již velmi vybírám. Musí mě něčím zaujmout, dostat se mi do hlavy. Přikovat mě na zeď. Kanadským SPIRIT OF REBELLION se tohle všechno povedlo.

Bylo to setkání, které mi připomínalo moje počátky. Přišel jsem domů, odstřihl se od současného divného světa a najednou jsem existoval jenom já, můj přehrávač a nahrubo nasekaná tma a chlad. Kanaďané na to jdou surově, bez kompromisů, ale nezapomínají ani na zajímavé a dobře zapamatovatelné melodie. Novinka se pro mě tak stala soundtrackem k apokalypse, která brzy přijde. Poslouchejte nahlas a v naprosté tmě!


SPIRIT OF REBELLION vzešli z temnoty poprvé v roce 2001 a loňské album je jejich šestým dlouhohrajícím v řadě. Nutno rovnou dodat, že když jsem si o kapele dohledával informace, tak jsem si je všechny poctivě poslechl a nemohu jinak, než vám je také doporučit. Pánové totiž volně čerpají inspiraci u smeček jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEICIDE. A dělají to s citem a elegancí. Mají dostatek svých nápadů a invence a tak je pro mě každé společné setkání zajímavým mrtvolným zážitkem. Za velmi povedený považuji  jak zvuk, který je masivní, zabijácký i velmi dobře čitelný, tak i motiv na obalu, který mi připomíná v mnohém stará díla klasických mistrů (ano, Rudi Yanto odvedl opravdu skvělou práci). Možná jsou v současnosti naše těla i duše ovládány na dálku a stali jsme se jen kusy masa pochodujícími na porážku, ale pokaždé, když "Transcendent Chaos" poslouchám, tak mám pocit, že jsem roztrhl řetězy. Navíc, a to je pro mě jako vždy asi nejdůležitější, mě nahrávka opravdu baví a rád se k ní vracím. Nejčastěji v pátek večer,  kdy jsem z práce už úplně semletý. Zkrátka a dobře, tahle smečka uctívá staré, klasické a tradiční postupy, ale snaží se do své tvorby vměstnat i své morbidní postupy. Mohu potvrdit, že se jim to opravdu daří na výbornou. Jsem starý pes, hudbu poslouchám dávno už jen srdcem a Kanaďané ve mě zanechali hlubokou krvavou stopu. Jejich hudba je velmi dobře složená, má v sobě potřebný drive i sílu. Hoří zevnitř a na povrchu je chladná a temná jako ruka mrtvoly. Jako současný svět. Intenzivní, surový death metal, který vás strhne do hlubiny vašich vlastních myšlenek! Masakr!

Asphyx says:

No one doubts that the world today is heading toward total chaos that will destroy us. Man has gradually become a wolf to man. On the one hand, we smile every day on social media, but inside we feel endless sadness. Wars, toxic rain, dead oceans, starving children. Somehow, we have forgotten compassion and forgiveness. I have been listening to death metal since its inception, and today I am very selective about the bands I write about. They have to grab my attention, get into my head. Pin me to the wall. Canadian band SPIRIT OF REBELLION has managed to do all of this.

It was an encounter that reminded me of my beginnings. I came home, cut myself off from the strange world around me, and suddenly there was only me, my player, and the roughly chopped darkness and cold. The Canadians go at it raw, uncompromising, but they don't forget about interesting and memorable melodies. The new album has become the soundtrack to the apocalypse that is coming soon. Listen to it loud and in complete darkness!


SPIRIT OF REBELLION emerged from the darkness for the first time in 2001, and last year's album is their sixth full-length release. I must admit that when I was researching information about the band, I listened to all of their albums thoroughly, and I can't help but recommend them to you as well. These gentlemen draw inspiration from bands such as MORBID ANGEL, IMMOLATION, and DEICIDE. And they do so with sensitivity and elegance. They have plenty of ideas and inventiveness, so every encounter with them is an interesting, deadly experience for me. I consider both the sound, which is massive, killer, and very clear, and the cover art, which reminds me in many ways of the old works of classical masters (yes, Rudi Yanto did a really great job), to be very successful. Perhaps our bodies and souls are currently controlled remotely and we have become mere pieces of meat marching to slaughter, but every time I listen to "Transcendent Chaos", I feel like I've broken my chains. What's more, and this is probably the most important thing for me, as always, I really enjoy the recording and like to come back to it. Most often on Friday evenings, when I'm completely exhausted from work. In short, this pack reveres old, classic, and traditional methods, but also tries to incorporate their morbid methods into their work. I can confirm that they are really good at it. I'm an old dog, I've been listening to music with my heart for a long time, and the Canadians have left a deep bloody mark on me. Their music is very well composed, it has the necessary drive and power. It burns from the inside and on the surface it is cold and dark like the hand of a corpse. Like the world today. Intense, raw death metal that will pull you into the depths of your own thoughts! Massacre!


tracklist:
01. The Redemptive Force of Rejection 
02. Sublimation of Lower Nature 
03. Seeds of Revenge 
04. Pernicious Supremacy 
05. Dormant Nothingness 
06. Pour Abattre L’Inéluctable 
07. The Cold Indifference of the Universe 
08. Transmigration of Soul 
09. Nyctophilia



KNIŽNÍ TIPY - Ptáčátko - Søren Sveistrup (2025)


Ptáčátko - Søren Sveistrup
2025, Kniha Zlín

Občas trnu nad tím, co se děje v některých rodinách a mezi dětmi. Mám to z první ruky, manželka je učitelka. Mnohokrát by některé příběhy vystačily klidně na jednu z knih, které tak rádi čteme. Bývá mi smutno, zla je mezi lidmi tolik, že to je až neuvěřitelné. Začíná to na základních školách, pokračuje na středních. Drobné posměšky, které pak v některých hlodají celý život. Děti dokáží být hodně kruté. Vzpomínám si na svá mladá léta, kdy jsem byl jako jeden z mála brýlatý. Co já si kvůli tomu zkusil. Nečti, už takhle nic nevidíš, říkávali mi spolužáci i mnozí dospělí. Nějak jim nedocházelo, že jsem se s oční vadou už narodil, že jsem trávil dlouhé hodiny s rozkapanými oky, s hnusným okluzorem na brýlích. Zmatený a poloslepý jsem klopýtal při sportu. Ale nedal jsem se. Byl jsem jak mladý indián, bez bázně a hany jsem bojoval za spravedlnost. Když mě někdo urazil nebo se posmíval už moc, tak jsem se popral. Vyhrával jsem ale i prohrával, asi jako tenkrát každý. 

Každopádně, Ptáčátko, abychom se k němu taky dostali, je od autora vám určitě známého Kaštánka. Pokud jste knihu četli a nebo viděli alespoň skvělý seriál na Netflixu, tak asi tušíte,  jakým stylem autor píše. Ano, i letošní počin je napínavý, temný a chytne vás rovnou za pačesy. V Kodani řádí sériový vrah. Je bestiální a tentokrát velmi využívá kyberprostor. Ihned jsem si vzpomněl na pokusy o sebevraždy mladých dívek od manželky ze třídy, kterým řekl někdo něco hnusného na sociálních sítích. Normální holky, které by za nás byly v pohodě, jsou dnes uzlíky plnými nervů. Prožíváme divnou dobu, s obrazovkami neustále před obličeji. Vidím to u vlastní neteře a můžu vám říct, že je v tom něco hodně děsivého. Většina jejích vrstevníků je snad v pohodě, ale ti slabší nebo ti, kteří mají horší startovací podmínky k životu, jsou jak ovládaní na dálku. Myslím si, že si tu hrajeme s něčím hodně nebezpečným. Když se totiž dostanou (a že se to stává častěji než si myslíte) nové technologie do rukou někoho zlého, následky bývají nezměrné. 

Søren Sveistrup dokáže velmi dobře budovat napínavou atmosféru. Kaštánka jsem miloval, knihu si i po letech hodně pamatuji a u Ptáčátka to mám nastavené hodně podobně. Znáte to, člověk přijde domů, už ze všech těch počítačů a neustálého ruchu v otevřené kanceláři sotva chodí (někdy fakt závidím řemeslníkům, i když moc dobře vím, že každé má svoje). Zahlcen zbytečnými informacemi, usedám ke knize a naplno se ponořím do příběhu. Už nejsem v Plzni, ale toulám se Kodaní, ve které jsem nikdy nebyl (pochválena budiž umělá inteligence a mapy, které mi byly tentokrát průvodcem ve chvílích, kdy jsem potřeboval trošku poradit se zeměpisem a reáliemi). Nevím o světě kolem sebe. Neodpovídám na otázky, jsem ve svém krásném světě knih. Je to hodně temný příběh, je to fakt jízda od začátku do konce. Tohle je přesně odrůda severské krimi, kterou mám tolik rád. Mrazilo mě v zádech, tuhla krev v žilách a ano, chvílemi jsem si i trošku bál. 

Krvavé kořeny a frustraci hledejme spolu s agentem Europolu Markem Hessem a Naiu Thulinovou hluboko v minulosti, na jednom školním výletě. Proto jsem o tom mluvil i v úvodu dnešního knižního tipu. Měl jsem asi velkou kliku, že na druhém stupni základní školy jsme měli skvělou partu. Hlavně holky byly úžasné a na nás, uhrovaté puberťáky byly hodné a milé. Tak, jak jsem se s nimi nasmál, jsem se pak už asi v žádném jiném kolektivu neřechtal. Přechod na chlapeckou střední školu, která byla spíše komunistickou vojnou, než studiem, nevzpomínám moc rád. Měl jsem tam jen pár kamarádů a nebavila mě. Uzavřel jsme se tenkrát do své metalové ulity a trávil víc času s partou venku. Stalo se tenkrát spousta i zlých věcí, ale nic tak hrozného, jako v téhle knížce. Chci tím říct, že frustrace se rodí v dětství a i když se mnohdy snažíme děti chránit jako oko v hlavě, tak se některým problémům nevyhnete. Ono je pak vždycky spíš důležitější, jak se zachováte, než jaké máte zaručeně dobré záměry a rady. Děti přebírají naše modely chování. 

Zvláštní nebo spíš již tradiční je, že jsem nad knihou dlouho přemýšlel. Dočetl jsem ji přesně ve chvíli, kdy začalo sněžit. Díval jsem se na temnou ulici a přemýšlel, co se asi odehrává v osvícených oknech naproti v domě. Určitě se mnozí (a doufám, věřím, že většina) smějí, žijí, milují se, spí, koukají na filmy nebo si čtou jako já. Snad tam nesedí v koutě moc ublížených, frustrovaných jedinců. Zítra je sobota, už několik hodin mám telefon hozený v koutě. Chci se projít do lesa, jen tak pokecáme, probereme tuhle knížku a budeme rádi, že jsme, že se máme rádi, že je nám fajn. Jsem moc vděčný za vaši přízeň. Víte co je pak úplně nejlepší? Když potkám nějakého knihomola/lku i naživo. To byste nás pak měli vidět. Ptáčátko se fakt povedlo. Doporučuji a děkuji za pozornost. Mějte se co nejlépe. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V Kodani řádí bestiální sériový vrah. Nemá jinou zbraň než telefon, přesto své oběti dokáže dovést až na pokraj šílenství. Jeho ohavné zločiny opět svedou dohromady agenta Europolu Marka Hesse a Naiu Thulinovou, která opustila oddělení vražd, aby se mohla věnovat nové práci v oblasti kyberkriminality. Stopy směřují k dosud nevyřešené vraždě, ale skutečná odpověď leží hluboko v minulosti, kdy se jeden nevinný školní výlet změnil v noční můru… Zdá se, že zlo nezmizelo – a to nejhorší má teprve přijít.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine