Po všech těch letech to vypadá, že mafie ovládá celý svět. Bylo tomu tak vždycky, záleželo jen na tom, co za informace se dostalo mezi obyčejný lid. Uříznuté hlavy, dnes tolik populární artefakt, je jen plivnutím do kaluže plné krve. Mexicko-americká legenda BRUJERIA je více než kapelou spíše uskupením, které se rozhodlo kdysi v roce 1989, že ve své hudbě bude zpívat o všech věcech, které provází celospolečenský souboj dobra a zla. V jejich pojetí samozřejmě drogy, satanismus, hnusná politika, mafie a prodejný sex vítězí nad všemi smrtelníky. Říkejte si co chcete, ale tahle smečka je fenomén, originální úkaz. I když jednoduchý, dnes již předvídatelný a v podstatě málo šokující.
Na "Pocho Aztlan" se BRUJERIA drží svého old schoolového kopyta, kdy kombinuje death metal, grind, chaotické vokály a temnotu těch nejšpinavějších slumů. Novinka je více než bůhví jakým hudebním zážitkem, tak spíše výpovědí, která útočí na samou podstatu nás samých. Muzika je opět drsná, syrově primitivní, se španělskými texty, kterým sice nerozumím, ale přesto vím o čem jsou. Pocitově se mi novinka neskutečně líbí, i když moc dobře vím, že to není nic světoborného. Je to jednoduše další album (po šestnácti letech konečně dlouhohrající a v pořadí teprve čtvrté plnohodnotné) BRUJERIE. Berte a nebo nechte být! Nic mezitím neexistuje. Jen si dejte bacha, abyste nepřišli o hlavu!
sumarizace:
Death grindový gang, který si říká BRUJERIA je letos ve velmi dobré formě. Pánové nám opět přinášejí další porci krvavých melodií, chaotických vokálů a old schoolového feelingu. Na album "Pocho Aztlan" je nutné nahlížet okem poctivého fanouška. Potom si nahrávku neskutečně užijete. BRUJERIA nepřinášejí nic nového, ale chtěl to vůbec někdo? Já tedy rozhodně ne. Muzika je opět drsná, syrově primitivní, se španělskými texty, kterým sice nerozumím, ale přesto vím o čem jsou. Pocitově se mi novinka neskutečně líbí, i když moc dobře vím, že to není nic světoborného. Je to jednoduše další album BRUJERIE. Berte a nebo nechte být! Nic mezitím neexistuje. Jen si dejte bacha, abyste nepřišli o hlavu!
Asphyx says:
A death grind gang called BRUJERIA is in a very good shape this year. These gentlemen bring us another portion of bloody melodies, chaotic vocals and old school feeling. The album “Pocho Aztlan” is supposed to be seen from the real fan´s point of view. This is the way how to really enjoy this album. BRUJERIA don´t bring anything new, but who want´s something new? Not me. Again, this music is rough, raw primitive and with Spanish lyrics which although I don´t understand, I know what they are about. I like the whole feel of this album however I know that it could be better. It is simply another album by BRUJERIA. Take it or leave it! There is no between. Just be careful so you don´t lose your head.
Tracklist: 01. Pocho Aztlan 02. No Aceptan Imitaciones 03. Profecia del Anticristo 04. Angel de la Frontera 05. Plata o Plomo 06. Satongo 07. Isla de la Fantasia 08. Bruja- 09. Mexico Campeon 10. Culpan la Mujer 11. Codigos 12. Debilador 13. California Uber Aztlan
Band:
Juan Brujo - Garganta Fantasma - Voz Infernal Hongo - Guitarra Hongo Jr. - Bateria Pinche Peach - Voces del mal Pititis - Concubina del Infierno Sangron - Voz Mal D Tanika - Baby Bruja Guero III
U mé rozsvícené lampičky přistál motýl smrtihlav. Usedl na stolek pokrytý lehkou vrstvou prachu. Zrovna jsem si četl básně plné strachu a temnoty a když se rozlehly mým pokojem studené tóny prvotiny holandských death/doomařů BODILY DISMEMBERMENT, na hodinách se zastavil čas. Kyvadlo zůstalo bezvládně viset a ze spár stoleté chalupy začaly vylézat vzpomínky. Pokouším se přelouskat další kapitolu, ale nelze to. Jsem najednou obestřen nekonečnou změtí pavučin a zmítám se v nich jako moucha, která má zpečetěn svůj osud. Plesnivý, ošklivý, pomalu hlodající, takový je smrtící kov v podání BODILY DISMEMBERMENT. Odkládám knihu neznámo kam a začínám se rozvážně kývat do rytmu. Cítím, že za dveřmi někdo šramotí. Pozvu ji dál, tu dámu s kosou, která už čeká tak dlouho. Usměje se a dáme si spolu poslední tanec na tomto světě.
Smrtonoši BODILY DISMEMBERMENT přesně ví, jak na mě. Jejich death/doom je jako mnohaletá usazenina ztuhlé krve, kterou jste nalezli na místě nějakého hodně ošklivého činu. Už jenom ten pradávný zvuk, to starosvětské provedení, černobílá kresba na obalu, dávají tušit, s kým máme tu čest. Jsou to poslové z dávných časů, kdy se hrálo ještě poctivým a pravým způsobem. Kapely tenkrát kopaly hluboké hroby a ve volných chvílích své pocity zhudebnily v temnotě. Holanďané skládají a tvoří dle stejných postupů. Je to prašivina, hniloba, studená odpověď na všechno lidské zlo. Podobné desky nelze hodnotit okem dnešní doby, musíte se po lokty ponořit do nebožtíkovy dutiny břišní a nalézt tam ledový odkaz nekonečného smutku. Prvotina "Cabin of Horrors" vám vyřeže na záda ohnivý pentagram, který vás spálí na popel. Takhle řve samotná smrt! Old school death metal přesně podle mého gusta.
sumarizace:
Máte rádi starý, morbidní a prašivý death metal? Navštěvujete s chutí old school death metalové koncerty a je vám milejší ostrý riff, před moderní a technickou smrtí? Tak potom jsou pro vás BODILY DISMEMBERMENT jako stvoření. Jejich novinka sice rozhodně nepřináší nic nového, ale předkládá nám staré pořádky v death metalu takovým způsobem, že budete doslova uhranuti. Odkazy starých poctivých kapel, chorobný hlas, obrovské nasazení a zběsilost. Tohle všechno mě při novince "Cabin of Horrors" napadá. Procházíme se spolu s kapelou po starém pohřebišti, vyzvedáváme z hrobů alba z devadesátých let a přidáváme lehce modernější zvuk. Při poslechu je smrt tak blízko! Tančíme na hrobech s těmi nejkrásnějšími zombie. Old school death metal, který je prašivý, jako víko od staré rakve! Velmi dobře!
Asphyx says:
Do you like an old, morbid and manger death metal? Do you like to go to old school death metal concerts and you like more a sharp riff than a modern and technical death? The BODILY DISMEMBERMENT are here for you. This new album doesn´t make something original, however it brings us the old manners of death metal in a way you would love. Links to an old faithful bands, sick voice, a huge drive and furiousness. This is what I think about while listening the "Cabin of Horrors". We are walking in an old graveyard and we are picking up albums from the 90th from graves and we adding some more modern sounds. While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of an old coffin! Very good!
Tracklist: 1. Book of the Dead - 04:41 2. Within the Woods - 05:25 3. Morbid Lust - 04:19 4. Into the Cellar - 05:22 5. One by One - 04:56 6. The Turning - 02:56 7. Possess the Living, Raise the Dead - 06:20 8. Bodily Dismemberment - 05:30 9. Devourer of Souls - 06:59 10. Naturom Demonto - 06:28 11. Dead by Dawn - 01:48 Total playing time:54:50
band:
Nicolas : Boomsticks and infernal poundings on doors, walls and floors. Alco : plucker of strings made of deadite guts, bringer of growls, green vomits and grunts.
Výbušnina je obecné označení chemické látky nebo směsi, která je schopna mimořádně rychlé exotermické reakce spojené s vývinem plynů o velkém objemu – výbuchu. Technické pojmenování takové látky nebo směsi je výbušina (bez n); slovo výbušnina zde znamená zařízení připravené k výbuchu - bombu v kufříku, granát, patronu průmyslové trhaviny s rozbuškou a podobně.
Ke spuštění chemické reakce výbušiny vedoucí k detonaci dochází mechanickým, termickým nebo elektrickým podnětem. Součástí směsných výbušin je zpravidla oxidační činidlo, které dodá chemické reakci potřebný kyslík.
Málo se ale ví, že lze odpálit lavinu v kamenolomu i hudbou. Kupříkladu takoví švédští death/grindeři GADGET to umí s řemeslnou zručností starých mistrů. Na své novince "The Great Destroyer" to opět krutě potvrzují. Natlakovaná směs deathu, grindu, hard core a violence je jasnou odpovědí na dnešní hnusný svět. Švédi se s ničím nepářou, jdou rovnou k věci, přesto jsou v rámci stylu pestří a zajímaví. Třetí řadové album je dle mého skromného názoru (po vynikajícím "The Funeral March") katapultovalo mezi extrémní šlechtu.
GADGET si berou to nejlepší z tvorby NASUM, ROTTEN SOUND, KILL THE CLIENT, JIGSAW, PIG DESTROYER, NAPALM DEATH i EXTREME NOISE TERROR, smíchávají to s výbušnou směsí (letos i s temnotou MORBID ANGEL) a házejí mezi fanoušky jako kusy mokvajícího a zapáchajícího masa. Hraje se tady takový ten inteligentní hudební masakr, který musí dělat dobře snad každému, kdo se kdy ochomýtl kolem riffové zběsilosti, vypjatého vokálu a neučesaných bicích. Stejně nakonec všichni shnijeme ve vlastnoručně vykopaných hrobech. Tak proč si to neužít už teď. "The Great Destroyer" je pořádně ostrá deska, to vám tedy povím. Doporučuji všemi deseti uříznutými prsty. Ta energie vás doslova strhne.
sumarizace:
Hey bastards! Švédská grindová mašina GADGET je zde se svým novým albem "The Great Destroyer"! Je až po okraj narvané těmi nejkrutějšími melodiemi a působí jako dlouhá, bolestivá smrt na opuštěných jatkách. Nahrávka se opravdu povedla. Pánové na ní kombinují to nejlepší, co kdy bylo v deathu a grindu nahráno. Tohle album je syrové jako srážka s náklaďákem plným shnilých kostí, masa a utrpení. Novinka je doslova povinností pro všechny fanoušky surového zvuku, morbidního vokálu a riffů, které vás rozsekají na malé kousky. "The Great Destroyer"vám vyřízne srdce z těla a přibije jej na dveře od pitevny! Takhle si představuji hudbu, která bude znít při konci lidské civilizace. GADGET jsou ve své vrcholné formě a tak vám mohu jejich letošní počin jen a jen doporučit! Grindová exhumace lidské mysli! Skvělé album!
Asphyx says:
Hey bastards! The Swedish grind machine GADGET is here with new album "The Great Destroyer". It is full to the brim of the most cruel tunes and it is like the long, painfull death on the deserted abattoir. The recording has succeeded. The men connect the best what was played in grind and death. This album is raw like crash with a lorry full of rotten bones, flesh and suffering. The news is duty for all fans of raw sound, morbid vocals and riffs that cut you into small pieces. "The Great Destroyer" cuts out your heart and nails it on the door of autopsy room! This is how I imagine the music playing at the end of human civilization. GADGET are in their top form and I can their act only recommend. Grind exhumation of human mind! Great album!
Sestava Emil - vocals Fredrik - bass Rikard - guitar William - drums
Skladby 1. Enemies Of Reason 00:56 2. Känslan (Post Patch Anxiety) 3. Pillars Of Filth 4. Choice Of A Lost Generation 5. From Graduation To Devastation 6. Dedication 7. Violent Hours (For A Veiled Awakening) Feat. Barney Greenway of Napalm Death 00:38 8. The 02666 Heritage 9. The Great Destroyer 01:46 10. Down And Out 11. In The Name Of Suffering 12. Lost On A Straight Path 13. Forsaken 14. Collapse 15. The Lack Of Humanity 16. Hål 17. I Don't Need You / Dead And Gone 05:30
Příběh padesátý devátý - Holá hlava, holé neštěstí Boleslaví se v devadesátých letech potulovaly nejen skupinky mých kamarádů thrasherů, ale i příznivci grunge, depešáci, punkeři a bohužel i hololebci. My jsme to nějak neřešili, spíš jsme měli ze všech docela legraci. Tedy až do doby, než jsem spatřil při venčení psa v parku kousek za barákem Prcalíka, jak létá vzduchem. Kolem pobíhala Prcalinka a ječela strachy. Asi deset holých hlav v bombrech a kanadách útočilo na mé kamarády způsobem, jaký jsem ještě nikdy nezažil. Já když se s ostatními pral, tak se fackovalo, přetahovalo, dávalo pěstí. Jakmile ale byl prohrávající na kolenou, přestalo se, on uznal, že prohrál a šlo se od toho. Mnohdy jsme si nakonec podali ruce a stali se z nás i kamarádi. Bohužel, v devadesátých letech byla skupina skinheads rekrutována z nejtupějších dementů ve městě, z opilců, násilníků. Mnozí byli starší než my, často už několikrát zavření ve vězení. Vládl jim, rukou krutou, debil největší - Měsíček. Říkalo se mu tak podle jedné fotky v novinách, kde ho vyfotil nějaký redaktor z profilu a jeho holá hlava opravdu připomínala ubývající měsíc. "Vy svině pankáčský, vyhladit vás, vy kurvy, splynovat tuhle pakáž!": řval podsaditý tupec na mého kamaráda a mě se zase začala vařit krev v žilách. Čerstvě opásán dalším stupněm v karate jsem měl poznat, že realita ulice je někde jinde. Bili jsme se jako lvi, jenže se začalo naše snažení měnit ve strašidelnou řezničinu. Ještě, že jsem byl mimo jiné i členem kynologického kroužku a jeden z mých kamarádů s obrovskými velkými knírači šel náhodou kolem. Zaujal ho řev, šustění bund, trhání našich vlasů a jekot Prcalinky. (To bylo tak šílené, my měli v hlavě zafixováno, že holky se nesmí bít a ony ty kurvy plešatý do ní kopaly, jako by to byl pytel brambor). Pejskař rozehnal chumel rvačky, vyslechl si tunu nadávek a slova pomsty a jeho dva miláčci se ještě dlouho napínali na vodítkách vzteky. Oba psi měli huby plné roztrhaných bombrů. Poděkovali jsme a jako váleční veteráni se ploužili na panely. Můj statečný pes mi olizoval krvavé šrámy a Prcalík s Prcalínkou říkali slova, která raději nebudu publikovat. Měl jsem naražená, odkopnutá žebra, zase nateklé oko. Nejhůř na tom ale byl Prcalík, který vypadal, jakoby právě spadl do drtičky. "Ty kurvy do mě kopaly na zemi, dostal jsem i okovanou botou do hlavy": motal se a pak nám kousek od panelů začal padat na zem. Dostali jsme obrovský strach. Dopadlo to podle nejhoršího možného scénáře. My kluci jsme nesli Prcalíka, který mumlal pořád dokola, že není punkáč, že má ty džíny do ruda kvůli tomu, že je nosil kytarista Saxon. Vyrozuměli jsme z jeho slov a od Prcalinky, že šli na procházku, objímali se a najednou proti nim parta plešatých. Jeden z nich prohlásil něco o tom, že vidí před sebou dvě svině. Prcalík, huba prořízlá, odpověděl v tom smyslu, že si mají narvat ty jejich kebule holý do prdele, že mu stejně připomínají ve světle lampy obrovskéčuráčí hlavy. To se samozřejmě dutolebcům nelíbilo a tak se na něj sesypali. Oni vždycky útočili v hejnu, sami byli vyplašení a chodili kanálama. Ve skupině, často opilí jak zákon káže, měli síly na rozdávání. A taky že ji používali zásadně k bití slabších. Mezi paneláky se odrážejí světla sanitky. Jsem nejmíň pocuchaný a tak ještě u nosítek vysvětluji doktorovi, co se stalo. Pak jako ve snu vidím náš převoz do nemocnice. Na chodbě posedávající Janu a Kačenku, Kytka s nimi - jeho dlouhou vyzáblou postavu s pohledem smutného krkavce si budu pamatovat navždy. Mě jen narovnali nos, něco málo zalepili. Musel jsem stejně před nemocnici, k přivázanému a bědujícímu psovi. Prcalík šel rovnou na sál, měl rozseklou lebku. Prcalinku léčili na lůžku a absolvovala spousty vyšetření na vnitřní zranění. Na naši partu padl šílený smutek a obavy. Chodili jsme do nemocnice každý den. "Kradl" jsem otcovi baterie do rádia, aby mí kamarádi měli do walkmanna, půjčoval jsem jim několik vzácných kazet (některé jim zůstaly na věky). Oba tam leželi čtrnáct dní. Každý na jiném oddělení se scházeli s námi v dlouhých županech před nemocnicí v kuřáckém koutě, kam jim Kytka nosíval z nedalekého non-stopu pivo. Když pak naše hrdiny pustili, šli jsme to oslavit opravdu bujaře. Náš problém se skinheady ale neskončil. "Musíme se s někým spojit, jinak nás budou mlátit pořád": řval přes cinkot sklenic v hospodě U Dubu Prcalík. "To je pravda, jsou to svině!": ozvalo se zezadu. To Sabath, stará mánička promluvil. Přisedl si a začala nekonečná debata, co s holými lebkami. Problém měli všichni. Jenže depešáci byli hrozný srabi, příznivcům grunge to bylo jedno a tak nám nezbývalo, než se spojit s pankáčema. Ono stejně, spousta z nich poslouchala to co my a mnoho z nás zase koketovalo s punkem. Dokonce si pamatuji, že si někdo stěžoval na policii, ale jeho prosby o ochranu ulic nebyly vyslyšeny. Museli jsme vzít spravedlnost do svých rukou. Hlavním organizátorem pomsty a zjednání pořádku byl Sabath. Říkal, že ví jak na to, že už za komoušů jezdil na Plastic People of Universe a že se jako mladší často bil s Veřejnou bezpečností. Jenže skinheads nebyli policie. Bylo to čisté primitivní zlo, které vás napadalo na ulicích, když jste šli večer z hospody, když jste seděli a poslouchali hudbu na panelech. Dokonce nám vyrabovali garáž a strhali nám plakáty našich vzorů. Nebyl snad nikdo, kdo by se s nimi nepotkal a nebylo mu ublíženo, holky pronásledovány, obtěžovány - často to připomínalo výjimečný stav. Co my jsme se naběhali ve strachu před tím, aby nás nezkopali. Bylo to šílený a beznadějný. Vymaštěný hlavy se scházely dole na sídlišti, kousek od jedné opuštěné škodovácké haly. Řvaly tam z kazeťáku nějaký německý fašistický skladby. Šli jsme v davu, obušky, klacky v rukou. Holky čekaly "doma" na panelech (Kačenka prý celou dobu brečela, že prý to nepřežiju, že jsem takovej ten blbec, kterej by každýho chránil). Jenže v nás byl vzdor, byli jsme horda, která chtěla pomstu. Thrasheři, punkáči i starý máničky, který snad po století někdo zvedl od piva. Vpředu jako nějaký starý Viking Sabath s obuškem, který prý sebral kdysi nějakému příslušníkovi VB (asi legenda, ale my mu to věřili). "Vy kurvy plešatý, nechte nás na pokoji, táhněte do prdele....": řvalo se. To jsme byli už na místě. Před námi asi padesát tupých pohledů. Skočil jsem po prvním a sekl ho klackem rovnou přes rameno. Pak jsem vylezl na stůl a konečně rozdupl ten jejich hnusotu vydávající kazeťák - Prcalík si poddal Měsíčka, kterého zahnal zuřivě na útěk. Byla to vítězná a rozhodující bitva. Rozprášili jsme je jako hejno holubů. A byl klid. Opravdu. Od té doby si na nás nikdo "plešatý" nedovolil. Když se na to dívám zpětně, tak jsme byli blázni, kteří neměli soudnost a pud sebezáchovy, ale dobré dílo se podařilo. Holky nás vítaly jako křižáky, kteří právě přijeli ze Svaté země. Byli jsme ten den dlouho do noci středem jejich milé pozornosti. Snad jen Prcalík si stěžoval na bolesti hlavy. Ty ale po pár pivech přestaly a my se se svými dívkami rozešli do nekonečné šedi panelových domů. Tentokrát ale působily ulice veselejším dojmem. Byly totiž bez holých hlav, bez holého neštěstí. Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave
ET MORIEMUR! Od vydání vašeho posledního alba „Ex Nihilo in Nihilum“ uplynuly
dva roky. Říká se, že kapela, aby zůstala v povědomí fanoušků, by měla
vydávat nahrávky každý druhý rok. U doom metalu to asi platit nebude, všechno
je přeci jen „pomalejší“, ale přesto… připravujete už nový materiál? Pokud ano,
tak v jaké fázi jste?
Ahoj Jakube a pozdrav všem
čtenářům Deadly Storm! Máš pravdu, v doomu to až tak neplatí, alespoň u
nás ne: necháváme věcem volný průběh a až to bude, tak to bude :) Abych byl ale
konkrétnější, nový materiál už je zhruba připraven, nahráváme teď pracovní
verze nanečisto, abychom získali představu, kde co případně chybí a co
s tím udělat. Začínáme také s nacvičováním nových songů, abychom byli
připraveni do studia, které máme zamluvené na duben.
„Ex
Nihilo in Nihilum“ jste vydali u ruského labelu Solitude Productions.
V doom metalu má tohle vydavatelství poměrně velké jméno. Přesto se pořád
jedná o absolutní underground. Kolik se tak řádově vlastně prodalo kusů alba? A
jak jste s labelem spokojeni?
Přiznám se ti, že nemám
přehled, kolik Solitude našeho alba prodali, ale zeptám se jich, to je dobrý
nápad! Nevím ani, kolik se prodalo přes různé e-shopy, vím jen, že Herdron
z Pařátu mi psal, že musel doobjednávat, protože byl poměrně zájem. My
sami jsme prodali zhruba 200 kusů. S labelem jsme naprosto spokojení, je
s nimi rychlá a dobrá domluva a jsou seriózní, takže žádnou stížnost
nemáme.
Jste
kapelou, jejíž členové jsou roztroušeni po České republice. Jak probíhají vaše
zkoušky? Každý máte aktivity i v jiných skupinách, sejdete se vůbec?
Vyjma období před nástupem
do studia anebo zvýšené koncertní aktivity probíhají zkoušky jen mimořádně.
Někdo má práci, druhý povinnosti s jinou kapelou a další je líný
(například já :). Teď ale budeme muset šlápnout na plyn, abychom byli do studia
připraveni.
Jak
probíhá tvorba nového materiálu? Kdo je autorem hudby? Myslím tím teď konkrétně
kdo, co skládá? Vyznáváte spíše demokratický přístup nebo je někdo „diktátor“,
který má poslední slovo?
Je to tak, že kostru songů
dodám já, bubeník Datel uplatní svůj aranžerský talent a Aleš rozvine kytarové
linky. Nedávno nás opustil kytarista Honza, který časově nezvládal dvě kapely
kvůli PANYCHIDĚ, takže máme novou posilu v podobě Páji ze spřízněných SELF-HATRED,
který se také určitě do kreativního procesu zapojí. Takže se dá říct, že
konečný výsledek je dílem celé kapely.
ET
MORIEMUR jsou pro mě zajímaví také tím, že nepodceňují v metalu tolik
často opomíjenou složku a tou jsou texty. Vždy perfektně sednou do hudby, mají
hlavu a patu, mají svoji myšlenku, donutí člověka se zastavit a znovu se
k nim vrátit. Mě by zajímalo, jakým způsobem vznikají? Kde bereš
inspiraci? Píšeš přímo texty na hudbu nebo obráceně? Osobně si myslím, že se
jedná o hrozně těžkou disciplínu.
Oh děkuji za vlídná slova,
až moc vlídná přiznám se :) Ne, že bych se nesnažil psát neotřelé texty, ale
často to prostě nedokážu tak, jak bych chtěl. Jsem takový básník z nouze
:) Proto rád používám citace skutečných mistrů básníků v různých jazycích,
ty to alespoň zachrání. Někdy mám už napsaný text a přizpůsobím ho písni, jindy
je nejprve song a až do něj píšu slova. Na nové desce tomu bude trochu jinak
v tom smyslu, že hodně modeluji texty podle rytmu, experimentuji
s hlubším propojením jazyka s hudbou. Uvidíme, jak to dopadne :)
Jsem
ze své podstaty death metalista a thrasher a spousta doom metalu mě nudí, ale
vás jsem si nějak oblíbil. První mé setkání s ET MORIEMUR bylo až na koncertě
v Plzni, kde jste tenkrát před německými OPHIS předvedli úžasné vystoupení.
Nikdy bych nevěřil, kolik se dá do tak „pomalého“ stylu narvat emocí. Jak se
vám vlastně hraje naživo? U thrashe i deathu je nějaký ten přehmat smetený
rychlostí a není slyšet, ale u vás vynikne každá nesrovnalost, překlep,
drobnost. Máte vůbec rádi živé vystupování?
Děkuji za ocenění, na
koncertech se snažíme vložit do muziky to, co máme zrovna uvnitř a k čemu
nás hudba zrovna inspiruje, proto je taky každé vystoupení jiné. Ne vždycky se
člověk cítí na 100 procent, může být unavený nebo naštvaný, ale v každém
případě si lidé, kteří obětovali kousek jejich volného času a peněz na to, aby
nás přišli podpořit, zaslouží naprosto profesionální přístup, a to je také naší
absolutní prioritou. Koncerty jsou skvělé v tom, že když se fanouškům i
nám podaří naladit se na stejnou frekvenci, vznikne úžasná energie, díky které
tě zkrátka těší svět :) Je to vzácné, ale když to vyjde, stojí to za to.
Když
už jsme u těch koncertů… nejste zrovna kapelou, která by koncertovala příliš
často. Kolik tak chodí na doom metal lidí (hrajete i v zahraničí, můžeš
porovnat návštěvnost tam a u nás)? A co festivaly? Většinou vás šoupnou někdy
kolem poledne, kdy vám praží sluníčko do očí nebo až dlouho po půlnoci, kdy už
jsou všichni namol, případně unavení.
Ano, koncertujeme zřídkakdy,
ale mě osobně to takto vyhovuje, o to je to pak větší zážitek a máme šanci, že
lidi neomrzíme :) Co se týká návštěvnosti, v Praze je klasicky velmi malá,
tak do 50 lidí, v Plzni se už blíží ke stovce a také atmosféra je daleko
hřejivější než v Praze, proto v Plzni hrajeme v ČR zatím asi
nejraději. V zahraničí je to nějak podobně, někdy je ke stovce, jindy
přijde 30-40 lidí. Kapel je ale mraky a nemůžu si na návštěvnost stěžovat, já
sám na koncerty chodím jen minimálně. Navíc je to doom, většina lidí chodí na
koncerty, aby se vyřádila, ne si zabrečet :) No a co se týče festivalů, rád si
na nich zahraju, ale přece jen preferuju klubovou atmosféru, která nám podle mě
víc sedne.
Máte
alespoň rámcový přehled, jak velká je doom metalová scéna v Čechách?
Existuje vůbec nějaká? Na koncertech nikdy doomových trik moc nebylo a poslední
dobou jich potkávám čím dál tím méně. Kdo vlastně dnes poslouchá doom metal?
Myslím tím teď, zda se tenhle styl dostane třeba i k mladým posluchačům
nebo zajímá už jen ty, kteří jej poslouchali jako teenageři?
Přiznám se, že nevím,
přestal jsem nějak sledovat, co se děje kolem mě, i v Pařátu už jsem
skončil, protože jsem to nestíhal kvůli práci. I doma si pustím metal opravdu
jen sem tam, většinou je to jazz, etnika nebo vážná hudba - ne proto, že bych
chtěl dělat intelektuála, ale hlavně jazzová improvizace mi dokáže skvěle
otevřít mysl a uvolnit se. Metal na mě většinou působí hodně svázaně, záleží
ale samozřejmě na konkrétních chvílích a někdy si ho s nadšením dám – ovšem
jsem ze staré školy a baví mě hlavně kapely mého mládí jako BAD RELIGION,
ENTOMBED, DEATH, VOIVOD, SICK OF IT ALL, OBITUARY, BURZUM. Abych se vrátil
k otázce, doomařů je všude zpravidla méně než ostatních metalistů, jak už
jsem se zmínil v předchozí odpovědi, většina lidí se chce na koncertech po
celotýdenní práci pořádně vyřádit. Myslím ale, že doom má stále šanci oslovit i
mladé posluchače - vždycky tu bude někdo, kdo bude hledat v hudbě hluboký
intimní zážitek, pro nějž bude hudba zrcadlem jeho vlastních emocí jako
osamělost, bolest či touha a bude v ní hledat útěchu a porozumění.
Spousta
muzikantů styl, který hraje, vůbec neposlouchá. Jak jste na tom vy? Vyšly pro
tebe nějaká doom metalová alba, které bys za svoji osobu doporučil? Mě třeba
doslova poslední dobou rozsekali GRAVEYARD DIRT, MOURNING BEVOLETH, INVERLOCH,
OCTOBER TIDE.
Jsem na to stejně, doom taky
prakticky neposluchám. Ze zmíněných alb jsem slyšel jen GRAVEYARD DIRT a
MOURNING BELOVETH, zatímco však ti druzí mi nic neřekli, GRAVEYARD DIRT jsou naprostá
bomba! Dopisujeme si s Kieranem (kytara), kterému se mimo jiné EM velmi líbí,
což je pro nás obrovskou ctí. GRAVEYARD DIRT jsou legenda a zasloužili by si
hrát před tolika lidmi jako například MY DYING BRIDE nebo PARADISE LOST, věci
se ale vyvinuly tak, jak se vyvinuly a lidé na ně pozapomněli, ovšem naprosto
neoprávněně! Je to jedna z mála kapel, s níž bych si strašně rád
zahrál. Jinak ale raději než doom si pustím PANYCHIDU :)
Blížíme
se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste
definovali styl zvaný doom metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si
vybrali právě tento styl?
Řeknu to naprosto banálně:
doom metal jsme si nevybrali, on si vybral nás :) Umožňuje nám vyjadřovat naše
pocity nejvíce ze všech stylů, děje se tak přirozeně, prostě jsme tak nastavení
od přírody! Pro jiné jsou to jiné žánry, pro nás je to doom. Není to samozřejmě
nic věčného a neměnného - nic takového v životě neexistuje - za rok tomu může
být jinak, ale nyní je to tak. Když tě nějaký doom metal skutečně chytne, je to
extáze, radost, hluboká spokojenost, slzy v očích, husí kůže a splynutí
s tao :)
Na
závěr obligátní, ale přesto důležitá otázka. Co chystají ET MORIEMUR
v nejbližší době a na jakých koncertech se na vás můžeme těšit?
O nové desce jsem už mluvil
na začátku, na jaře jdeme do studia, všechno nahrajeme a pak se uvidí, kdy a
jak vyjde. Bude zase o něco jiná – vždycky se snažíme neopakovat se –, a to jak
hudebně, tak jazykově a vše bude tématicky propojeno. Řekněme, že tentokrát
zamíříme více do historie :) Co se týká koncertů, na konci září si zahrajeme
v Praze a Plzni s Belgičany MY LAMENT a tuzemskými BLUES FOR THE
REDSUN. Následovat bude koncert v německém Halle s DOOMED, načež
týden na to se vydáme na tři koncerty do Belgie. Nepředpokládám, že budeme hrát
o moc víc vzhledem k přípravě na studio.
Děkuji
moc za rozhovor a přeji spoustu nadšených fanoušků, tuny prodaných CD a
vyprodané koncerty. Ať se vám daří i v osobním životě a budu se těšit na
nějakém doomovém koncertě.
To my moc děkujeme za
příležitost objevit se na Deadly Storm a taky ti přejeme jen to nejlepší!
Ave ET MORIEMUR! It
has been two years since you released your last album “Ex Nihilo in Nihilum”.
But people always say that if the band want to be known they have to release an
alum every two years. It is probably different in case of doom metal because everything
is “slower” but still…do you have any new material prepared? If so, in what
stage of a making are you?
Hi Jakub and greeting to all readers of Deadly
Storm! You right, doom is not that strict and fast at least this is our case:
we don´t make any pressure and try to be more cool:). To be more specific the new
material is almost ready, we record the preparation materials just so we know
how does it sound, what is missing and what we want to do with it. We have
started to rehears the new songs so we are ready for studio which is booked for
April.
You released your
album “Ex Nihilo in Nihilum” by the Russian label Solitude Productions. This is
a big label in the doom metal industry. And yet it is still an absolute
underground. How many albums were sold? Are you happy about this label´s
outcomes?
I have to admit that I have no idea how many
albums were sold by Solitude. But I will ask them, that´s a good idea! I don´t
even know how many we sold on e-shops. I just know that Herdon from Pařát told
me they had to order more albums because the interest was quiet high. We sold
like 200 pieces by ourselves. We are absolutely happy with this label. The
appointments are always quick and great, they are serious so we don´t have any
complains.
You are a band which
has member all around the Czech Republic. How do you manage to have rehearsals?
You each have own activities in other bands, do you even meet together?
Except the periods before going to the studio
or during the eras where we have more concerts, rehearsals are only
exceptional. Some of us have jobs, others have obligations with other bands and
the rest is just lazy (like me :)). But now we have to work harder so we are
ready for the studio.
How do you create a
new material? Who is the author of your music? I mean specifically, who
compose? Do you prefer more democratic attitude or do you have any “dictator”
who has the last word?
We do it like this. I am the creator of the
base of our songs. The drummer Datel applies his decorator talent and Aleš do
the guitar lines. Recently, our guitar player Honza left our band, because
there was a time-management problem and he didn´t manage to work in two bands
(us and PANYCHIDA). So we have a new member Pája from our beloved friends
SELF-HATRED and he will be creating our songs with us in the future. So I would
say that the final product is always a result of the group work of the whole
band.
ET MORIEMUR are very
interesting for me since they don´t underestimate lyrics which are sometimes
overlooked in metal. You lyrics are always perfectly suitable for your music,
they are logical, have an idea and make one stop and listen them again. I would
like to know how you create your lyrics. Where do you find the inspiration? Do
you write lyrics on music or the other way around? I personally think that it
is a very severe discipline.
Oh thank you so much for these kind words, too
kind I think J.
Although I try to write original lyrics, sometimes I just don´t manage to do
what I would like to. I am like an emergency poet. That is why I like to use
the quotes by the real master poets in different languages, because they always
save the song. Sometimes I had the lyrics and I change it so it fits to the
music. Sometimes we have a song and then we write the lyrics. Our new album will
be different because lyrics are more created for the rhythm. I experiment with
a deeper connection of language and music. We´ll see what happens. :)
I am originally death
metal fan and trasher and a lot of doom metal is boring for me. But I like you
guys. The first time I heard ET MORIEMUR was on concert in Pilsen where you
played with the German OPHIS and it was a great performance. I would never
believe how much emotions can you fit in one “slow” kind of a music. How about
you and playing live? Trash metal and death metal is OK with musician to do
some mistakes during concerts since they play a very fast music. But with you,
every mistake is going to be heard. Do you like live concerts?
Thank you for the award. We try to put all we
got inside of us to our live concerts. All of what music inspire in us we try
to put to our concerts. That is why every concert is different. You don´t feel
100% great, you can be tired or angry but people, who go to our concerts and
sacrificed the money and their free time to support us, deserve to have a
totally professional attitude from us. That is our absolute priority. Concerts
are great because when you manage to fit in the same frequency as your fans it
creates an amazing energy which makes you feel alive:). It´s rare but when t happens, it
is amazing.
Speaking about
concerts…you are not the kind of band which would do concerts too often. How
many people go on doom metal concerts? You play abroad so you can compare the
attendance in the foreign countries and at home? What about festivals? Usually
you have the schedule when you play during the afternoon when you have the Sun
shining right in your faces or you play after midnight when everyone is drunk
or tired.
Yes, we don´t do concerts too often but I have
to say I like it more like this. The experience is more strong like this and we
have a chance of people not to be bored with us :). About the attendance – Normally
there is only a few people on the Prague concerts (around 50 people). In Pilsen
we basically have around hundred and the atmosphere is cosier than in Prague.
So we love to play in Pilsen the best. The abroad attendance is quite similar –
always around hundred people, sometimes there is only 30 or 40 people. But
there are so many band and I have to say that we are happy with the attendance
on our concerts. I personally don´t go to concerts that much. Moreover it is
doom and most of the people go on concerts to dance and go crazy and not to
cry. :) I
like to play on festivals but I more prefer to play in clubs. I like the
atmosphere of clubs and it suits me the most.
Do you have any idea
about the doom metal scene in the Czech Republic? Do we even have any? There
has never been many doom trics on concerts and in a last few years I have been
seeing those less and less. Who listens to doom metal today? I mean, do you
think this style of music will get to the younger generations or is it only for
those who used to listen to it as teenagers?
I have to admit that I don´t know and I stopped
following what is happening around me. I even quit Pařát because I was not able
to manage to work out my own job. At home don´t really listen to metal, I
prefer jazz, ethnic and classical music – not to be seen as an intellectual but
mainly because jazz improvisation can open your mind so nicely and relax you.
Metal feels tighter for me, but it definitely depends on the moments because
there are days when I love to listen to it. But I like the old school bands –
BAD RELIGION, ENTOMBED, DEATH, VOIVOD, SICK OF IT ALL, OBITUARY, BURZUM. To go
back to your question, there is always less doom fans than other metal fans. As
I said in the previous question most of the people like to go crazy on concerts
after the week at work. But I believe that doom has the potential to get to the
younger listeners – there will always be someone who would try to find some
deep intimate experience in music. Someone who would use music as a mirror of
their own emotions such as loneliness, pain or desire and people would always
try to find understanding and comfort in music.
There is a lot of
musicians who don´t listen to the kind of music they play. How about you? Are
there any doom metal albums you would suggest to listen? I have to say that for
me that would be GRAVEYARD DIRT, MOURNING BEVOLETH, INVERLOCH, OCTOBER TIDE.
Same for me. I don´t listen to doom music. From
the albums you mentioned I listened just the GRAVEYARD DIRT and MOURNING
BELOVETH. But the latter was not for me and GRAVEYARD DIRT was an absolute
amazingness! I am in contact with Kieran (guitar) who really like EM which is a
great honour for us. GRAVEYARD DIRT are a legend and they deserve to play in
front of that many people as MY DYING BRIDE or PARADISE LOST do. But things are
what they are and people forget about them which is wrong! It is one of a few
bands who I would love to play with. But rather than doom I listen to PANYCHIDA:).
We are nearly in the
end and I would like to ask rather philosophical question. How do you define
the doom metal? What this music means to you and why did you choose it?
I would say it banally: we didn´t choose doom
metal, it chosen us. :) I allows us to express our emotions from all
of the styles and it happens somehow naturally. We are just like that! For
others it is like that with other genres. But for us, it is doom. Obviously, it
is not something eternal or unchanging – nothing is – it might be different in
one year, but now it is like that. When some doom metal catch you it is like
ecstasy, joy, deep satisfaction, you have tears in your eyes, goose bumps and
it is like a merging tao:)).
Finally, I have the
obligate question which is quite important. What are the ET MORIEMUR´s plans
for the future months? What concerts are you going to do?
We talked about the new album in the beginning
of this interview, we are heading to the studio in spring. We will record
everything and then we´ll see what will happen. It will be different – we try
not to repeat our works – in case of music or language and everything will be
topically connected. Let´s say we will go to the history. :) About the concerts: in the end of
September we play in Prague and Pilsen with Belgians MY LAMENT and local BLUES
FOR THE REDSUN. Then we have a concert in German Halle with DOOMED and a week
after we go on three concerts in Belgium. I don´t think we would play more
considering we have the studio work to do.
Thank you so much for
this interview and I wish you a lot of crazy fans, tons of sold CDs and sold
out concerts. I wish you luck in your personal lives and I am looking forward
to see you on some doom concert.
We have to thank you for this opportunity to
appear on the Deadly Storm blog and we also wish you only the best!
Portugalští experimentální mágové COLOSSO se letos již potřetí zbavili svých nejtemnějších běsů a vyvrhli mezi nás další černé dílo. Je to takový pomalejší a sveřepější klon MESHUGGAH skřížený s dnes tolik populárními RIVERS OF NIHIL, ale i dalšími experimentátory. Riffy se sypavě opakují stále dokola, sází se na časté éterické plochy, i dunivý hlomoz, vše dohromady pak dráždí až odpudivým způsobem. Disharmonie, sem tam náznaky staré PANTERY a vůbec vše, co si hrdlo ráčí. Fantazii se meze nekladou a já si říkám, že mnohdy nějak nevím, co tím chtěl básník říci. Možná popisoval nějaké avantgardní obrazy nebo se rozhodl jen tak šokovat. Kdo ví? Tohle je "ujetá" hudba pro hudební intelektuály, kteří o ní budou sáhodlouze diskutovat. Potud všechno v pořádku. Problém jsem měl zpočátku s tím, že jsem se nemohl ničeho moc chytit. Samozřejmě, i v chaosu bývá krása. Tentokrát je ale ukrytá hodně pod povrchem.
COLOSSO jsou hudebními vizionáři, kteří se rozhodli přefiltrovat tmu před zrcadlem. Atmosféru strachu se jim daří navozovat postupně, jakoby byli nějakými démony, kteří se probudili po dlouhé době hibernace s tím, že nás vysají, zničí, pohltí, způsobí nám epilepsii a pak zahodí jako kus hadru někde u cesty. Budete se bát, budete prosit, aby to už skončilo. A když k tomu dojde, tak se pomodlíte, rozdrásáte si dlaně do krve a pustíte si "Obnoxious" znovu žilou. Je to celé jako energie z vesmíru, temná prázdnota. Četl jsem dokonce přirovnání k FEAR FACTORY, k DEATHSPELL OMEGA a já nevím ke komu ještě. Je to jedno, o téhle desce nemá cenu vést nijakou diskuzi. Buď vás rozseká a nebo zůstanete netknutí. Mezitím nic nečekejte. Takhle vypadá smrt, zahraná s krutou avantgardní elegancí!
sumarizace:
Na své třetí desce se portugalští COLOSSO pokusili zhudebnit tmu. Svým způsobem se jim to povedlo, i když se podle mě jedná o desku, která není rozhodně pro každého. Pro poslech je nutné se naladit na vlnu zla, špíny a mít hlavu otevřenou lehkým experimentům. Portugalci nám přinášejí smršť různých zvuků, šílených riffů a nálady plné beznaděje. Album je opravdu hodně šílené. I přesto ho doporučuji poslouchat v kuse. Jinak kouzlo vyprchá. Dveře do pekla jsou sice pootevřeny, ale příště bych poprosil ještě víc nihilismu. Líbí se mi zvuk alba, i celkové provedení, ale některé nápady mě přeci jen trošku ruší. Jako celek je „Obnoxious“ ale dobrou deskou, která určitě dokáže zaujmout všechny příznivce stínů. Experimentální temný death metal, který je plný zkažené krve. Velmi dobře!
Asphyx says:
The third album by Portuguese COLOSSO is a musicalization of darkness. In its own way they did it, however personally I think that this is not album for everyone. If you want to listen to it you have to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and have to have your head open to light experiments. This Portuguese band brings us a cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. This album is on the brink of madness but I would suggest you to listen it in at one bite. Otherwise you would not be able to feel the magic. Doors in Hell are little bit open, however next time I would like to have more nihilism. I like the sound of this album and its accomplishment but some ideas disturb me. As a whole is this „Obnoxious“ album a very good album which can catch your attention if you are a fan of shadows. Experimental dark death metal which is full of bad blood. Very good!
Album Line-up: André Lourenço - Bass André Macedo - Vocals António Carvalho - Guitar Marcelo Aires - Drums Max Tomé - Guitar Track list: 1. In Memoriam 2. The Unrepentant 3. Of Hollow Judgements 4. As Resonance 5. Soaring Waters 6. Seven Space Collisions 7. To Purify 8. Sentience 9. A Noxious Reflection
