DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 9. srpna 2017

Interview - DESULTORY - Desultory will stop to exist as a band with this year´s album, we will not do anymore albums or play live anymore.


Interview with Swedish death metal legendary band - DESULTORY.

Answered Klas Morberg.

Translated by Markéta, thank you!


Ave DESULTORY! I have to admit that your new album “Through Aching Aeons” absolutely crushed me. It has everything what death metal should have. How are reactions from fans and critics? What about reviews? Are you satisfied with your work?

Thanx a lot, it seems that the album are getting great reviews almost everywhere both from fans and from critics, and that of course feels great as we worked really hard with the material on this album and since this will be the last album from Desultory it feels good to end it with an high standard album.


The first thing which caught my attention is the great cover b Pierre-Alain D. Why did you chose him and how did you chose the cover? What the cover is supposed to represent. I still look on it and it makes me thing but I cannot figure out what is on the cover. Some kind of a monster? I like the cover so much, it just draws my attention.

Yes, we found this artwork by Pierre-Alain and we felt instantly that it would fit the album perfectly, it is a somewhat dark and dystopic feeling to the picture, we really like it.

Who is the author of the lyrics for “Through Aching Aeons” and what are the lyrics about? Where do you find inspiration for your topics?

I (Klas) wrote all the lyrics for this album, it deals with all stuff that goes on around us both personally and in the world around, the lyrics are often quite abstract and the listener can interpret himself what the lyrics mean for him/her.


The new album has a really dark, sharp sound. Who did the sound and where did you recorded the new album? I would like to know how do you compose new material for your albums, how is the process going? How DESULTORY compose? Who has the last word and who says “this is it, this is how the song will go”.

It was recorded with Tore Stierna in his Necromorbus studio in Stockholm, he was very involved in the outcome of the sound which is a bit more organic and heavy this time I think
The writing process is usually that Håkan has done some guitar ideas and brings it to the rehearsal room where the rest of the band helps with arrangement, Thomas creates his drum parts, I do the vocal arrangement and Jojje the Bass, it is quite a democratic process and we usually agree in the end


I like the darkness of your work. It feels like I am outside in the forest in the night, somewhere in Sweden. Are you somehow influenced by your environment? Does the country where are you from shows somehow in your songs?

Not really, maybe subconsciously but we do not find inspiration by walking in the forests like some other bands seems to do.


I have to say that I have your complete discography. I listened to your band when you released your first demo cassette “From Beyond” in 1990. I even have the old cassette in my home now but they are in terrible shapes. Have you considered releasing your demo records again?

Wow, that is really amazing, its always so cool to hear from people that been with us since the really early days. We actually re-mastered and released all our demos and put them on the re-issues of Into Eternity and Bitterness in 2011 released by Pulverised records.


You are like veterans now. When you compare your beginnings with today, do you think the time has changed? I mean the attitude of fans, labels, organizations and so on? I often hear that “it is not how it used to be”. What do you think?

Yes we have been around now for almost 28 years so a lot of things have of course changed. The underground scene in the years between 88-93 was of course amazing with all tape-trading and so on, it took a lot of dedication from the people in the scene to write letters, trade tapes, do zines etc and of course all that is easier now with internet which didn’t exist at that time.

Nowadays, many people download music online and they only use its digital form. How do you feel about this issue? I would like to know your opinion as a musician.

It is of course easier now to find new bands and so on but I also think that maybe back then the dedication was a bit higher it was not so easy to find out what was good and to get what you wanted to listen to, but of course, ordinary metal is huge and continues to grow, so I think its good with the online streaming, but I don’t think the kids now get the same feeling like I did when I was waiting for Piece of Mind, Justice for All, Reign in Blood, Altars of Madness or Leprosy to be released…then go directly to the record store and buy the vinyl, go home really excited and listen to it 50 times in a row, read all the lyrics etc…

Are there any albums which have caught your attention recently?

I have not really listened to Neurosis before, but now I have started to check them out and its heavy as fuck!


Do you know and listen any Czech bands?

I know about Krabathor of course but not really anyone else unfortunately.

Thank you so much for the interview and I wish you a lot of sold out albums, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Desultory will stop to exist as a band with this album, we will not do anymore albums or play live anymore. This is it, thanx a lot for being with us all these years, it was awesome…Goodbye!



úterý 8. srpna 2017

Recenze/review - SECTESY - In The Secretion of Upcoming Days (2017)


SECTESY - In The Secretion of Upcoming Days
CD 2017, Metal Age Productions

for english scroll down please

Procesy podchlazení lidského těla mívají mnohdy zajímavý průběh. V žilách se vám začnou pomalu tvořit malé krystalky ledu, mozek odmítá jakoukoliv činnost a kolem srdce se usazuje tíseň. Získáváte mrtvolnou barvu, jste alergičtí na světlo, stáváte se nemrtvými.

Zombie procesy probíhají i na nové desce českých SECTESY. Kapely, která se rozhodla hrát poctivý, melodiemi obestřený death metal severského střihu. Venku je výheň a v mém pokoji pod bodem mrazu. Poslouchám "In The Secretion of Upcoming Days" stále dokola a přemýšlím, kdy vyleze ze stěn první děsivá temná tvář od krve.



"In The Secretion of Upcoming Days" je, jako z dlouho nevětraného hrobu, cítit inspirace DESULTORY, EVOCATION, UNLEASHED, ale třeba i DARK TRANQUILLITY, HYPOCRISY, DISMEMBER. SECTESY mají již od svých počátků svůj jasný ledový rukopis, umí pořádně zachřestit a hlavně - navodit smutně příjemnou atmosféru. Na desce potkáte perfektně zpracované kytary, chorobně znějící vokál. Je ošetřena dobře čitelným a podchlazeným zvukem (SECTESY Home studio a HOLLYSOUND Studio), opravdu parádním obalem (Jakub Rusek). Splněno bylo vlastně vše proto, aby byl fanoušek severských melodií nadmíru spokojen (kapela dokáže jednu hrozně důležitou věc - umí napsat jasný a zapamatovatelný motiv). Nemám žádných kritických připomínek, album si neskutečně užívám, snad jen některé skladby mohly být trošku kratší. Procházím se hřbitovem, čekám, až se setmí, kývám se do rytmu a zdravím známé zombie. Křepčíme na "In The Secretion of Upcoming Days", odpadávají nám kousky masa od kostí. Vše je v absolutním pořádku! Má krev je ledová a srdce nasměřované na sever! Vynikající album, které roztančí i nemrtvé!


Asphyx says:

The processes of subcooling the human body often have an interesting course. Small crystals of ice will slowly begin to form in your veins, your brain will refuse any activity, and a dilapidation will occur around your heart. You get a dead color, you are allergic to light, you become undead.

Zombie processes also take place on the new board of the Czech SECTESY. The bands that decided to play honest, melodic Nestor's death metal. There is a fire outside and in my room below the freezing point. I'm listening to "In the Secretion of Upcoming Days" all the time and I wonder when the first scary dark face covered by blood comes out.





From "In The Secretion of Upcoming Days", like a long-awakened grave, feel the inspiration DESULTORY, EVOCATION, UNLEASHED, but even DARK TRANQUILLITY, HYPOCRISY, DISMEMBER. SECTESY have their bright ice manuscript from their very beginnings, they can really shake and, most importantly, create a sadly pleasant atmosphere. On the record you'll meet perfectly-crafted guitars, a morphing vocal. It is treated with a well-readable and subcooled sound (SECTESY Home studio and HOLLYSOUND Studio), really a great cover (Jakub Rusek).

In fact, everything was done to be extremely satisfied with the Nordic melody fan (the band can do one very important thing - they can write a clear and memorable motif). I do not have any critical comments, I'm really enjoying the album, maybe some songs could be a bit shorter. I go through the graveyard, wait until I get dark, I'm in the rhythm and greet familiar zombies. We're shouting "In the Secretion of Upcoming Days", we're missing pieces of meat from our bones. Everything is in absolute right! My blood is ice and hearts pointing north! Excellent album that dances even undead!


tracklist:
01. Eaten Alive
02. Putrid Inflammation
03. Spontaneous Internal Combustion
04. Sold Baptism
05. Possessed by Passion
06. The Theatre of Torture
07. Köln City Graveyard
08. In the Vortex Eclipse


band:
Dejvy (guit), Láďa (guit), Vašek (drums)...RIP (bass), Martin (vokills)

https://sectesy-map.bandcamp.com/album/sectesy-in-the-secretion-of-upcoming-days
http://www.metalage.sk/releases/sectesy-secretion-upcoming-days/
http://bandzone.cz/sectesy
https://www.youtube.com/user/Dejvy666
https://www.facebook.com/sectesy/

Recenze/review - LJOSAZABOJSTWA - Sychodžańnie (2017)


LJOSAZABOJSTWA - Sychodžańnie 
EP 2017, Hellthrasher Productions

Hned vedle varhan, kousek od oltáře, se válí kusy lidských těl. To zase někdo jednou bojoval za víru. Znesvěcený kostel, ohořelé kříže, apokalypsa všech věřících. Nevím, proč vlastně, ale Satan opět dostal svou jasnou lidskou tvář. 

Běloruský death metal od LJOSAZABOJSTWA je černým rouhačským otiskem na zdi starého kostela. Mocné vypjaté riffy vypovídají ledacos o okultních rituálech, o děsivých zážitcích, o strachu. Člověk má opravdu pocit, že se prochází ruinami kdysi mocné katedrály. Záhrobí zase jednou zvítězilo.



Při poslechu "Sychodžańnie" občas vzpomínám na kapely jako NECROS CHRISTOS, MORTUARY DRAPE, ale i třeba MAYHEM. Působí jako zahuštěná tma, smíchaná s krví, jako bolest ukřižovaných, jako smrt v přímém přenosu. Proplétám se mezi riffy, užívám si okultní atmosféru, parádně ošklivý zvuk. Deska připomíná čerstvě otevřený hrob, starou, časem ohlodanou mrtvolu. Smrt je při poslechu hodně blízko. Vynikající black/death metalové album, které obrací kříže směrem dolů. Takhle zní samotné peklo!

sumarizace:

Morbidní album "Sychodžańnie", plné toho nejsmrdutějšího old school death metalu, se rozhodně povedla. Najdete na něm ty nejvybranější kousky zahnívajícího masa. Každý hrobník, fanoušek old school death metalu a blacku by měl zbystřit svoji pozornost. Na albu se totiž odehrávají ty nejtemnější okultní rituály, chrastí se s kostmi a drtí se lebky ostrými melodiemi. LJOSAZABOJSTWA pocházejí z toho nejhlubšího podzemí a na jejich hudbě je to znát. Je ostrá, studená a špinavá, jako opuštěný hrob. Vítejte v zemi zla a beznaděje! Death blacková nahrávka, která vás spálí na popel!

Asphyx says:

Morbid album "Sychodžańnie" of the most stinking old school death metal is definitely succeeded. You can find here  the primest pieces of rotting meat. Each gravedigger, a fan of old school death metal and black should sharpen his attention. The album is the darkest place of occult ritualsthe bones are rattling and skulls are crushed with sharp melodies. LJOSAZABOJSTWA come from the deepest underground and this is evident on their music. It is sharp, cold and dirty like abandoned grave. Welcome to the land of evil and despair! Death black recording that will burn you to ashes!

pondělí 7. srpna 2017

Recenze/review - PARADISE LOST - Medusa (2017)


PARADISE LOST - Medusa
CD 2017, Nuclear Blast

Našlapuji opatrně, po schodech dolů. Dřevěná prkna vržou, ze stěn ztéká temnota. Tam někde ve sklepě, pod blikající žárovkou, je truhla a v ní uříznutá hlava Medusy. Vytahuji ji, kroutí se háďata ve vlasech. Už jsem to chtěl dlouho udělat. Musel jsem. Pohlédl jsem jí do tváře a navěky zkameněl. Došel jsem svého cíle.

Přiznám se, že první týden opakovaného poslechu nové desky PARADISE LOST jsem byl velmi rozpačitý. Nevěděl jsem moc, co si s novinkou počít. Tápal jsem, mnohdy album odložil a odcházel s nepochopením pryč. Pak jsem si vzal na chalupě v horách "Medusu" do sluchátek, když jsem šel do sklepa a tam jsem hudbě zcela propadl.




PARADISE LOST jsou kapelou, která již asi nebude předkládat nic nového, převratného. Přesto si troufám tvrdit, že se novinka povedla. Chce sice víc času než "The Plague Within", ale jinak si s předešlým albem v ničem nezadá. Důležitý je smutek a ten je z tvorby Britů pořád cítit. Na sto honů rozpoznatelné riffy Grega Mackintoshe a vokál Nicka Holmese, to jsou hlavní poznávací znaky skupiny. A potom také studeně naléhavá atmosféra. Víc od PARADISE LOST nepotřebuji a vlastně ani nechci. Každý máme v hlavě nebo dole ve sklepě svoji vlastní Medusu. Neposlouchám už dávno nahrávky ušima, ale spíš srdcem a letošní deska britských doomařů mě úplně pohltila. Kráčím tiše, abych nenarušil vznešeně černou náladu, mávnu rukou nad příliš "moderním" zvukem i ne moc hezkým obalem. Hlavní je hudba a ta se mi doslova zadřela pod kůži. Doom metalová deska od legendy, u které vám zkamení srdce smutkem! Skvěle!


Asphyx says:

I walk cautiously down the stairs. Wooden boards plop and darkness flows from the walls. Somewhere in the basement, there is a chest under the flashing bulb and the cut off head of the Medus is inside. I'm pulling her up, the nods twisted in hair. I wanted to do it for a long time.... I had to.... I looked at her face and faded forever. I've reached my goal.
I admit that I was very embarrassed for the first week of listening to the new PARADISE LOST album. I did not know much about what to do with the news. I wandered, often dropping the album and leaving with misunderstanding. Then I took the "Medusa" into the headphones on the chalet in the mountains and when I went to the basement... there I had completely dropped the music.
PARADISE LOST are a band that will probably not offer anything new or overwhelming. Yet I dare to say that the novelty has succeeded. It may require more time than "The Plague Within", but otherwise it does not fit in with the previous album. The sad atmosphere is important, and it is still felt from the work of the British. One hundred honors of recognizable riffs by Greg Mackintosh and Nick Holmes vocals are the main cognitive features of the band. And then a cold-tempered atmosphere.

I do not need more from PARADISE LOST and I do not even want it. Everyone has our own Medus in the head or downstairs in the cellar. Long ago I do not listen to the recordings with my ears but rather by the heart and this album of British doomers totally absorbed me. I walk silently, not to disturb the lofty black mood. A forgive them a "modern" sound and not nice cover. The main thing is music and I literally stuck under my skin. Doom metal album from the legends, your heart will fossilize while listening to this record! Great!

Tracklist:
01. Fearless Sky
02. Gods Of Ancient
03. From The Gallows
04. The Longest Winter
05. Medusa
06. No Passage For The Dead
07. Blood & Chaos
08. Until The Grave
09. Frozen Illusion (Bonus Track)
10. Shrines (Bonus Track)
11. Symbolic Virtue (Bonus Track)

band:
Nick Holmes - Vocals,
Greg Mackintosh - Lead Guitar,
Aaron Aedy - Rhythm Guitar,
Steve Edmondson - Bass Guitar,
Waltteri Väyrynen - Drums

Recenze/review - BONEHUNTER - Sexual Panic Human Machine (2017)


BONEHUNTER - Sexual Panic Human Machine
CD, LP, TAPE, Hells Headbangers

Prý vyšla nová směrnice, která zakazuje sex s nemrtvými. Jenže my jsme rebelové, my si děláme co chceme! Ctíme pradávná pravidla metalu, nenecháme se jen tak zastrašit. Vždyť co může být krásnějšího, než pořádně sexy zombie, nemám pravdu?

Poslouchám metal už od doby, kdy byl ještě hlavně zábavou. Jsem vždycky hrozně rád, když mi na recenze přijdou kapely jako jsou finští BONEHUNTER. Včera jsem byl v hospodě a donutili jsme s kamarádem servírku, aby nám pustila z mp3 jejich nové album "Sexual Panic Human Machine". Chvílemi tančili i ti co nemohou. Pořádně natlakovaný thrash/black i poctivá dávka punku opravdu dokáže rozhýbat nemrtvé.



"Sexual Panic Human Machine" je albem ve stylu starých dobrých DARKTHRONE, DESASTER, VENOM, AURA NOIR, MIDNIGHT, GEHENNAH, TOXIC HOLOCAUST. Připomíná mi pořádnou pařbu v noční márnici. Kolem se válí poházené kosti, líbáme stále dokola ty nejkrásnější lebky, pivo teče proudem. Nic neřešit, užívat si, mávat hlavou až do úplného zemdlení. U podobné hudby neumím být v klidu. Moc dobře vím, že je nepůvodní, stále stejná, ale když ono je to stále taková zábava a odvaz. Starý prašivý zvuk, nasazení hodné dávných mistrů, plesnivina, vznášející se všude kolem. BONEHUNTER umí kopnout do vrtule, rozprášit usedlý prach, zničit energií všechny pochybovače. Dejte mi další pivo a otevřete další hrob! Thrash! Metal! Black! Punk! Navždy! Skvělé album!


sumarizace:

Finští black thrashoví BONEHUNTER letos vydali album plné skvělých studených songů. Perfektní starý zvuk, riffy vytažené odněkud ze samotného podzemí a k tomu drive a energie. Novinka mrazí, jako dotyk samotné Smrti. Ne, BONEHUNTER se nemění, ale to, co hrají, dělají poctivě, s nadšením a odhodláním. Z novinky doslova tryskají černé kousky ledu. Při poslechu si přijdu jako na nějakém opuštěném hřbitově, kde právě ožívají nemrtví. Mráz, strach, tajemno, temnota a nekonečná tma. Tohle všechno na nahrávce najdete. BONEHUNTER nic nemění, hrají jen to, co umějí nejlépe. Starý, plesnivý a reálný black thrash metal. Za mě palec nahoru! Tahle deska mi koluje v krvi jako jed! Album, u kterého praskají lebky chladem! 

Asphyx says:

Finnish black thrash BONEHUNTER released this year an album full of great cold songs. Perfect old sound, riffs pulled somewhere from underground and drive and energy. The news freezes, like touch of Death itself. No, BONEHUNTER doesn't change, but when they play, they do it honestly, with enthusiasm and backbone. There are  black chunks of ice gushing from the news. When listening I'm like on an abandoned cemetery, where undead just come alive. Frost, fear, mystery, darkness and endless darkness. All of these can be found on the recordBONEHUNTER doesn't change anything, just play what they can best. Old, moldy and real black thrash metal. For me, thumbs up! This album circulates in my blood like poison! This is the album that skulls are cracking by!


neděle 6. srpna 2017

Rozhovor - GOD DETHRONED - Věnujeme se osobním dramatům vojáků v zákopech.


Rozhovor s legendární death metalovou kapelou GOD DETHRONED.

Odpovídal Henri Sattler.

Přeložila Duzl, děkujeme!


Ave GOD DETHRONED! Vaši letošní novinku „The World Ablaze“ poslouchám pořád dokola a „nemůžu se jí zbavit“! Myslím, že se opravdu povedla. Jak to vidíš s odstupem ty? Změnil bys něco? Jak vůbec reagují na skladby fanoušci? A co recenze, kritiky?

Především ti mockrát děkuji. Jsem rád, že se ti album líbí. Já si ho užívám a poslouchám ho pravidelně. Jako muzikant vždycky slyšíš ty nejmenší detaily, takže tu existuje pár věcí, které bych předělal, ale tohle album má těchto momentů jen pár. Ohlasy byly skvělé a to jak od fanoušků, tak i od kritiků. Mají rádi návrat ke kořenům a zvuk, který tohle album má.

Pod parádním obalem vaší desky je podepsán Rutger De Vries. Jak jste motiv na album vlastně vybírali? Slyšel Rutger pro inspiraci vaše nové album? Osobně se mi obal neskutečně líbí.

Tohle je třetí album z naší trilogie. První je „Passiondale“ dále „ Under The Sign Of The Iron Cross“ a teď „The World Ablazer“. Rutger si vzal náš koncept první světové války a našich textů a odvedl fantastickou práci při zachycení nálady alba. Vážně se do toho tentokrát opravdu trefil.


Jakým způsobem u GOD DETHRONED vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

Vždycky jsem měl spoustu hudebních nápadů a riffů. Spolu s Henrim jsme začali třídit mé nápady, abychom vybrali jen ty, které se nejlépe hodí pro God Dethroned. Nakonec jsme vybrali asi 12 konceptů a na základě těchto nápadů napsali 4 skladby a nějaké instrumentální skladby. Henri už měl napsané dvě skladby a další dvě dopsal, aby dokončil album. Takže některé skladby píše Henri sám a některé ve spolupráci se mnou. Ale každá skladba, kterou napíšeme je ovlivněna námi oběma. Takže občas do mých skladem přidá něco Henri a já zas přidám nějaké sóla do skladeb, které napíše on.


Kdo je autorem textů pro „The World Ablaze“ a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Henri píše všechny texty. Je to poslední album z trilogie 1.SV, takže texty pokrývají celou šíři první světové války. Je to pohled z ptačí perspektivy. Děláme to nestranně a apoliticky. Věnujeme se osobním dramatům vojáků v zákopech. Inspirace pochází z knih, filmů a dokumentů. Je to dobře zdokumentovaná válka, takže je dost materiálu, do kterých se můžeš zakousnout.


Zvuk „The World Ablaze“ mixoval Sander Van Der Heide. Líbí se mi, že zníte studeně, temně a zároveň čitelně. Vypadá to, že Sander odvedl vynikající práci. Mě by zajímalo, jak novinka vznikala? Mluvili jste všichni do výsledného zvuku?

„The World Ablaze“ ve skutečnosti namíchal Dan Swano a zmásteroval ho Sander v Wisseloord studiu. Se zvukem jsem velmi spokojen. Bylo pro ná důležité, aby byl zvuk organický a těžký, ale přesto s chladnými a ponurými vibracemi. Zvukového doprovodu do zákopů jsme dosáhli pomocí těžkého kytarového zvuku a basy hrající bez bicích a bez riffu, což dělá zvuk víc bombastický. V produkci máme vždy poslední slovo, protože pokud nejsme spokojeni, album nikdy nebude vydáno.


Hrajete typický, klasický „starý“ death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu GOD DETHRONED ozvláštnit?

Myslí, že hudba God Dethroned je poměrně různorodá. Nehrajeme jen jednu věc. Máme rychlé a výbušné věci, ale také i velmi pomalé. Hrajeme věci středního tempa a riffy typu Slayer, nebo také riffy orientované víc na death metal. Myslím, že to bude vždycky old school death metal, protože to je to, jak kapela začala. Ale myslím si, že máme mnohem větší variabilitu, než spousta nových věcí, které teď vychází.

Novinka „The World Ablaze“ vyšla také na gramodesce. Jaký máš vůbec vztah k vinylům? Sbíráš je? Máš rozsáhlou sbírku? Některé kapely dnes prodají víc vinylů než CD. Jak jste na tom vy?

Miluji vinyly. Mám sbírku a jednou do roka je v mém rodném městečku velký veletrh vinylů, kam chodím shánět nějaké věci. Klidně stravím celý den prohledáváním tisíce krabic s nahrávkami, abych našel nějaký poklad hahaha...Náš vinyl se prodává dobře, ale nevím jestli se prodává lépe, než CD. To ukáže čas. Ale jde o to mít tu možnost. Mnoho lidí kupuje obojí, jak CD tak i vinyl.


Zpíváte a hrajete o válkách. Kolikrát volíte poměrně kontroverzní, historicky sporná témata. Už se vám někdy stalo, že jste s tím měli někde problémy, zakázali vám koncert, obvinili vás z militarismu apod.? A co historici, fanoušci apod.? Neměli někdy připomínky k tomu, že je nějaký text nepřesný, že jste čerpali z jiných, „nesprávných“ zdrojů, případně neozvali se pamětníci, veteráni?
Vím, že si Henri dává záležet, aby byl co nejpřesnější. Pokud má něco historický význam, vždycky všechno kontroluje. Ale existují i texty, kde si představuje, jak to ve válce asi vypadá, pak se jedná o smyšlené postavy a volnou interpretaci.
Z původní sestavy si zůstal jen ty Henri. Když se podívám na Encyclopedia Metallum, tak ten zástup muzikantů, kteří prošli GOD DETHRONED, je opravdu úctyhodný. Čím si to vysvětluješ? Proč tak časté změny v sestavě?

God Dethroned je tady už dlouho. Takže po nějakém čase jsou změny nevyhnutelné. Někdy dostanou členové dobrou nabídku od jiné kapely, někdy nechtějí hrát na živo a někdy prostě jen nefunguji mezilidské vztahy. Takhle to prostě v téhle branži chodí. V tuto chvíli máme stabilní sestavu a všichni jsme kamarádi, což je vedle toho, že jsme muzikanti, ta nejdůležitější věc.
Jsi už pamětník Henri, který toho zažil jako muzikant spoustu. Svět a hudební průmysl nevyjímaje, se za tu dobu hodně změnil. Nastoupil internet a stahování hudby, CD se prodávají čím dál tím méně, generace fanoušků zestárla a má dnes už úplně jiné starosti než muziku. Death metal také není už dávno „moderní“. Jaký měly všechny tyto změny vliv na fungování GOD DETHRONED? Musíte kupříkladu víc koncertovat, abyste vydělali peníze?

Živit se hraním v kapele je těžší než před 10ti či 15ti lety. Prodeje CD jdou z kopce, ale libi se mi, že ostatní kapely si vydělávají hraním na koncertech a prodejem merche. Jsme si dobře vědomi změn kolem nás a snažíme se propagovat album jak jen to jde.To je taky důvod, proč jsme nahráli tři klipy k „The World Ablaze“ a uveřejnili je měsíc ed vydáním alba v týdenních intervalech. Původně jsme měli jen jeden klip, teď máme tři. Byl by to velký příběh vyprávět o tom jak vlivným se internet stal. Ale funguje to, protože se o nás zvedl zájem.

Co chystají GOD DETHRONED v nejbližších měsících? Už připravujete nový materiál pro další desku?
Budeme hrát na pár velkých festivalech v Německu a na podzim plánujeme nějaké klubové akce. Máme pár vystoupení i na rok 2018. Stále propagujeme naše nové album a poskytujeme hodně rozhovorů. Doufáme, že se nám podaří uskutečnit tour na podzim, nebo začátkem příštího roku. Mezitím budeme pokračovat v psaí a skládání nového materiálu, takže na nové album nebudete muset dlouho čekat.
Děkuji za rozhovor a přeji co nejvíce vítězství na death metalových bojištích. Přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. Ať se vám daří i v osobním životě.

Díky, to samé i tobě.

Interview - GOD DETHRONED - Our lyrics cover the personal drama of the soldiers in the trenches.


Interview with legendary death metal band GOD DETHRONED.

Answered Henri Sattler.

Translated by Duzl, thank you!



Ave GOD DETHRONED! I am listening your newest „The World Ablaze „ again and again and can not get rid of it. I Think the album is really great! What is your opinion about the album now, after some time? Would you like to change something? What feedback do you have from the fans, what anout the reviews?

First of all thank you very much. I’m glad you like the album. I enjoy the album a lot and listen to it regularly. As a musician you always hear the most tiny details, so there are always little things I would like to do over but this album has very few of these moments. The feedback has been great, from fans and critics both. They like the back to the roots sound this album has. 

Rutger De Vries is signed under the great cover of your album. How did you actually choose the theme for the album? Did Rutger hear you music as an inspiration? Personally, I really like this cover.

This is the third album in our WWI trilogy. The first being “Passiondale“ then “Under The Sign Of The Iron Cross“ and now “The World Ablaze“. Rutger just took the WWI concept of our Lyrics and did a fantastic job of capturing the mood of the album. He really hit it out of the park on this one.


How do you compose new songs at GOD DETHRONED? What is the process of creating new material? Who is the author of the lmusic?

I always have a lot of musical ideas and riffs lying around. I took my riffs to Henri and we started filtering my ideas so we would only end up with the riffs that fit God Dethroned the best. We ended up choosing about 12 musical concepts and writing about 4 or songs and some instrumental tracks with these ideas. Henri would add his riffs and ideas and that’s how those songs came about. Henri already had 2 songs written and he wrote 2 more to finish the album. So some songs Henri writes himself and some in collaboration with me. But every song we write has an influence from each other. So songs I write Henri would add something and in the songs Henri writes I would add my solo or leads.



Who is the autor of lyrics for „The World Ablaze“ and what they are about? Where do you get inspiration? 

Henri Writes all the lyrics. It is our final album of the WWI trilogy so the lyrics cover the entire spectrum of the first world war. It’s a birds eye view of the war. We make it a point not to take sides or be political. It covers the personal drama of the soldiers in the trenches. Inspiration will come from books, movies and documentaries. It’s a well documented war so there is enough material to sink your teeth into.


The sound of "The World Ablaze" was mixed by Sander Van Der Heide. I like this sound seems to be cold, dark and at the same time legible. It looks like Sander did a great job. Would I wonder how did you create this novelty? Did you all have a saying on the final sound?

"The World Ablaze" was actually mixed bij Dan Swano at Unisound Studio and Mastered by Sander at the Wisseloord studios. I’m very pleased with the sound as well. It was important to us that the sound should be organic and heavy but still have a cold gruesome vibe. A soundtrack for the trenches so to speak We got this through using a more heavy guitar sound and made the bass play along with the drums and not the riff which made the sound more bombastic. We always have input and the final say in our productions. If we ain’t happy it’s not going to be released.


You play a typical old school death metal. You have never left this way, you are „orthodox“. Personally, this is one of the reasons why I like your work so much, but have you ever thought about playing something a bit different, to give GOD DETHRONED some variety?

I think we have a pretty wide array of music in God Dethroned. We don’t just play one thing. We have fast blast beat stuff and very slow stuff. We also play mid tempo slayer type stuff and the riffs can be very melodic or more death metal oriented. I guess it will always be oldschool death metal because that’s when the band started out. But I think we have a lot more variety than a lot of the new stuff that is being released. 

The novelty "The World Ablaze" was also released on the LP. What's your relationship to vinyls ? Do you collect them? Do you have a large collection? Some bands today sell more vinyls than CDs. What about you?

I Love Vinyl. I have a collection and once a year there is a big vinyl fair in my hometown which I go to, to collect some stuff. I can spend the day looking through the thousands of boxes of records for some buried treasure haha. Our vinyl sells well but I don’t know if it sells better than the cd’s. Time will tell. It is important to have the option. A lot of people buy both the cd and the vinyl.


And what about historians, fans, etc.? Have they ever had any comments on the fact that some text is inaccurate, that you have drawn from other, "incorrect" sources, or did not call you witnesses, veterans?

I know that Henri takes great care in being as precise as possible. He always checks his facts if the lyric has historical meaning. But there are also lyrics in which he imagines how it would be in the war. These are fictional portrayals of characters and are open to interpretation. 

You are the only original member of the band Henri. I look at the Encyclopedia Metallum, the crowd of musicians who have gone through GOD DETHRONED is really considerable. How do you explain that? Why such frequent changes in the line up? 

God Dethroned had been around a long time. After a while line up changes are unavoidable. Sometimes members get good offers from other bands sometimes they did not want to play live anymore and sometimes it just did not work on a personal level. That’s just how it goes in this business. The lineup now is stable and we are all friends which is next to good musicianship the most important thing.


You are already a veteran Henri, who has seen a lot as a musician. The world and the music industry have changed. The internet has started and music is being downloaded, the CDs are selling less and less, the generation of fans has grown old and has a lot of other worries today than music. Death metal is not long ago "modern". How did all these changes affect the functioning of GOD DETHRONED? Do you have to make more concerts, for example, to make money?

It is more difficult than 10-15 years ago to make a living from playing in a band. Cd sales have gone down hill and we like all other bands have to make their money with playing live shows and selling merchandise at shows. We are well aware of the changes around us and we try to promote the album the best we can. That’s why we recorded three music video’s for “The World Ablaze“ and released them one month before the release in weekly intervals. We used to make one video for an album now we have three. That’s a big difference and a telling story of how influential the internet has become. And it does work because it created a lot of attention for us. 

What about the plans of GOD DETHRONED in the upcoming months?

We are playing some great festivals in Germany and we are working on club shows for the autumn. We already have shows booked 2018. We are still promoting our new album and doing a lot of interviews. We hope to do a tour in the autumn or the beginning of next year. In the meanwhile we will keep writing and creating new stuff so you all won’t have to wait to long for a new album.


Thank you very much for the interview. I wish you many victories on the death metal battlefields and wish you good sales of new album, gigs full of crazy fans and tons of a good ideas. Aswell success in whatever you do in your personal life.

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto čtvrtý - Pivo, holky, Chachaři a koncert IRON MAIDEN.


Příběh sto čtvrtý - Pivo, Chachaři a koncert IRON MAIDEN.

"Jako jestli si myslíte, že pojedu s váma, tak to se šeredně mýlíte, ani za boha!": rozčiloval jsem se zase z plných plic. Důvodů byla spousta. Prvním byly peníze a o potom nezvratitelný fakt, že manželství mých rodičů je v totálním rozkladu. "Ty vole, to si posereš život, vždyť Bruce z Iron Maiden odchází a podle mě se určitě rozpadnou": vážně mi domlouval Kytka, opět hlavní strůjce celé téhle šílené akce. Pak do hry vstoupila Jana a hlavně Kačenka, protože obě holky kapelu milovaly. "My je musíme vidět, přece nás nenecháš jet samotné": zkoušely na mě své ženské fígle. "Nemám ani korunu": odsekl jsem a vztekle odešel  z panelů domů.

Aby bylo jasno, Iron Maiden jsem v té době obdivoval, samozřejmě velmi dobře znal, ale že bych si z nich kákl do gatí, to zase ne. My byli s klukama tvrďáci, my byli thrash a death a Iron Maiden pro nás byli už trošku vyměklí. Byla to samozřejmě blbost a totální kravina, ale já byl v té době dost orthodoxní thrasher a deathař. Hlavní byly ale peníze. Od našich jsem mohl čekat tak maximálně výsměch a ostatní příbuzní už byli dávno vyčerpáni mým půjčováním. Ale hlodal ve mě pocit, že budu trhat partu. Takže spousta frustrace, možná spíš vzteku.

Přijdu domů, zkusím nahodit cenu i s vlakem. Ozvěnou mi je smích a že bych si měl už začít hledat práci. Nikdo tě po prázdninách živit nebude, říkali mi stále dokola. Šel jsem se projít, došel na roh Radouče nad Jizerou a měl sto chutí skočit dolů. Doma stálo všechno za prd, nevěděl jsem moc, co bych vůbec chtěl v budoucnu dělat, protože maturita na střední technické škole pro kluka se sklonem pro snění a humanitní vědy nebude asi to pravé ořechové. Padl na mě absolutní splín. Asi bych neskočil, ale dobře mi nebylo.

Usínal jsem za zvuků další z nekonečných hádek, přes prosklené dveře do kuchyně viděl dvě postavy gestikulující rozčileně a nenávistně. Vzal jsem si raději sluchátka, nasadil do nich Krabathor a přemýšlel jsem, co se to s nimi stalo. Vždyť se mívali tolik rádi. Brácha brečel do peřiny a já usnul vyčerpaný celým světem. Koncert Iron Maiden se pro mě stal najednou hrozně důležitým. Chtěl jsem vypadnout.

Ráno zvonek dole u dveří a "dobrý den, může jít s náma Kuba ven?" Na to otázka mé mámy, s kterou že to vlastně chodím. Pokýval jsem smutně hlavou (ona to po tak dlouhé době neví?) a bez odpovědi vylezl ven. "Máme pro tebe překvapení, Smrťáčku": lísaly se ke mě holky a já se pořád neusmíval. Vzaly mě každá pod paží, sousedky koukaly, hned rozjely spoustu řečí a my se vydali k panelům. Tam zbytek party, všichni tajemné obličeje. 

"Náš milý, sličný, hodný, krásný, šílený metalisto...": začal obřadně Kytka. "Ty vole zkrať to, mluvíš jak večerní hlasatel v televizi": přesekl mu nit Prcalík. "Protože si náš, protože tě máme rádi a odjet na Irony bez tebe by nebylo ono, tak jsme se ti složili na lístek": řekla mi všechno najednou radši Jana a spolu s Káču a Mirkou mi vznešeně předaly v igelitových deskách vstupenku. "No, ale to já nemůžu přijmout": odpověděl jsem a cítil se ještě víc chudý. "Di do prdele, prostě si ten lístek vem a prachy nám dáš někdy až budeš mít. Stejně z nás budeš mít jednou nejlepší práci, tak budeš zvát nás": uzemnil mě Prcalik.

Musel jsem, spolu s Káčou kousek poodejít, hned vedle panelů, do borového háje, kde jsme vždycky s holkama muchlovali sebe navzájem. Měl jsem pláč na krajíčku, všechno mě šíleně dojalo. A taky, protože peněz museli vybrat na tu dobu a nás hodně. Vrátil jsem se, každého postupně objal, kluky jen poplácal po ramenou a začal se zase smát. Nějaká hádavá rodina, nejistota, budoucí práce, všechno mi bylo jedno. Jedu na Iron Maiden do Ostravy! Měl jsem takovou radost, že celý večer jsme s Kačenkou vyloženě pro...víte co.

5. duben 1993 ráno. Lampička rozsvícena, džíny nataženy. Nášivka Vader dlouho dopředu opravena, lístek pečlivě připraven v přední kapse, občanka v zadní u kalhot. Zamumlám pozdrav do bytu, ale nikdo nereaguje. Asi jim je jedno, že budu pryč. Vyzvedávám Janu, nahoře u hřbitova. Voní mládím, nějakou lehce kořeněnou voňavkou a je ke mě hezky přítulná. Má batoh, s kterým jí pomáhám. Dneska budu zase za chudého, nemám zrovna brigádu a tak není ani na pivo. Ještě, že mám kamarády. Přijdu si sice trošku jako pijavice, ale nikdo to tak nebere. Jdeme pro ostatní.

Kačenka celá černá, tričko Saxon, úzké džíny a černé čínské kecky. Líbám ji u nich na chodbě, protože Jana čeká dole u dveří. Další batoh, další piva, svačina. Holky se o nás uměly vždycky postarat. Prcalík s Prcalinkou nalehko, jen s dvěma flaškami fernetu. Cinkneme lahvemi, záklon, uděláme brrr, brr a jde se na nádraží. Za chvíli nám jede vlak.

Nasedáme směrem na Prahu, je nás snad padesát. Dole ve městě přistupují další. Největší úspěch má samozřejmě Kytka, protože vytáhne snad kilometrový věnec špekáčků (jsou od řezníka, od známého, tak žerte přátelé!). K tomu ferneta a lahváče. Sedím zase mezi holkama, je už to takový zvyk. Všichni si stejně myslí, že chodím s oběma. Neřeším, dělá mi ta představa samozřejmě dobře, ale realita je jiná. Jana je jednoduše sama a s Káčou jsou velký kámošky. A taky se svým způsobem vlastně milujeme, to je jasný.

Přemlouvám své slečny, abych si mohl pustit do walkmanna Vader. Dávám na začátek demo Necrolust, jedno z mých nejoblíbenějších. Broukáme si texty, kýváme hlavou. Jinak klasický metalový bordel. Spousta opilých, řvaní, hlášky, smích dívek. Paráda. V Praze přestup a že tu Ostravu dobijeme! Cestou se řeší, jestli se Iron Maiden rozpadnou, když ten Bruce odchází. Jediný, kdo se trefí do věcí příštích, je Kačenka. Ta prorokuje budoucnost kapely až s mrazivou přesností. 

Vlak je narvaný k prasknutí. Cestou přistupují další a další metly. Slyšet je pražština, moravština, na nádraží pak i polština. Spousta z polských sousedů, opravdu snad každý druhý mě zdraví. Plachta přes celá záda Vader má velký úspěch. Dostávám kořalky, piva ze severu. Bude dobře. Holky mě krotí, protože já když se tenkrát rozjel, nešlo mě zastavit. Jenže poručte sedmnáctiletému opilému rozervanému thrasherovi. Měl jsem vlastně celý výlet zadarmo. Nestál mě ani korunu. Inu mladá metalová socka, model rok 1993.

Jde se do hospody, kde je ale tak modro, že se tam nemůžeme dostat. Přesouváme se radši k nějakému stánku, dostávám klobásu, další pivo. Prý se musíme posilnit. Odháním jednoho kluka z Brna, který se samozřejmě zamiloval do Jany. Kouknu na něj ostře, jako vzteklý pes a snad i zavrčím. Odejde s omluvou. Uff, ještě že tak, protože mé nohy jsou vratké, že bych nedal ani ránu. 

Před námi Palác kultury a sportu ve Vítkovicích a davy modrých džínových vest. Tolik lidí jsme snad ještě nikde neviděli. Jdeme dovnitř. Já zvracím nějaké slečně znenadání na záda. Málem dostanu od jejího Chachara na hubu, ale vše zachrání mí dva strážní andělé Jana a Kačenka. Jak vše vyvrhnu, udělá se mi o hodně lépe. Skandujeme.

Iron Maiden nastupují. Světla, Bruce vstupuje na scénu a už do nás nasolí "Be Quick or Be Dead", pak "The Number of the Beast" a potom už to jede. I já, trošku původně skeptický, jsem stržený davovým šílenstvím. Mé dámy chtěly dopředu a tak jsme přímo v tom největším kotli. Musím je brát postupně na ramena, cítím z jejich mladých těl nadšení, rozechvění, krásu spojení mezi námi a kapelou. Ironi nás mají na lopatě, dělají si s námi, co chtějí. A to po celou dobu, až do konce. Přehráno je vše důležité, tuším tři přídavky se závěrečnou "Sanctuary". To už se ale objímáme, líbáme a já vidím na jejich tvářích slzy radosti, euforie a štěstí. Je konec.


Suneme se pomalu ven. Kolem se válejí kelímky, křupají nám pod nohama a Jana s Káčou musí na záchod. Já jdu k nějakému plotu, kde mě jeden místní ostravský bard upozorňuje, ať si dám bacha, aby mi ho někdo nevykouřil, když ho strkám skrz pletivo. Usměju se na něj a už kecáme. Vrátí se nám holky, oni se připojí k naší partě a protáhne nás místními podniky. Přiznám se, že jako pivař jsem s nimi pít nedokázal. Vlastně nikdo z nás. Mám všechno v mlze, vím jen, že jsem mluvil plynule polsky, holky naskákaly do nějaké kašny a já do ní pak čůral a zpíval nevím proč ruskou hymnu. Asi že jiných textů moc neznám nazpaměť. 

Karel (zvaný Kódl) nás odvedl na vlak, prohlásil něco o tom, že bychom se konečně mohli naučit pít a my všichni ihned vytuhli. Kačenka pozvracené kecky, Jana s roztrženým tričkem, že jí bylo vidět všechno. Prcalík se šrámem v obličeji. Jen Kytka s Mirkou v pohodě, protože oni se jako vždy zašili stranou (asi už věděli, že je Mirka těhotná, nevím). My ostatní šli vždycky do davu, do pařby, do kotle, rovnou po hlavě. Cesta ubíhá hrozně pomalu, v Praze nás musí vyhodit průvodčí, protože je nám šíleně těžko z té ostravské pálenky a bolí nás palice k prasknutí.

Přijedeme do Boleslavi a někoho napadne, že musíme ještě na jedno ranní (nebo spíš polední) na rozloučenou do nádražní hospody. Blbej nápad, hodně blbej, ale takové se většinou ujmou. A  tak jdeme a pijeme pivo až do němoty, vyprávíme o Iron Maiden, myslíme si, že se rozpadnou. Prcalík si nakonec stoupne na stůl, pokusí se zazpívat jednu jejich skladbu. Je hrozně falešný a tak jsme docela rádi, když spadne přímo na hlavu a rozsekne si jako takový bonus čelo.

Kačenkovi mají doma nějakou návštěvu, tak se spí u Jany, ta tam zase nemá nikoho. Holky se opilé propletou jako kořeny stromů mezi sebe a já lituju, že je nemůžu mít obě najednou. Sednu si naproti do křesla, s drsným pivem v ruce, které nakonec nedopiju a najdou mě s ním až odpoledne, již vylitým, spícího a chrápajícího.


Možná jsem ani tenkrát nevěděl a nedovedl přesně pochopit, co jsem vlastně úžasného zažil. Nebral jsem to tak. Parta mi zase koupila lístek, holky na mě byly hodný a piva bylo dost. O to mi šlo především. Koncert byl úžasný, pro mě tenkrát vlastně dokonalý. Drželi jsme spolu, měli se rádi, jeden by pro druhého snad položil život. A to jsem původně vůbec nevěřil, že bych mohl za Iron Maiden, holkama, pivem a Chachary vůbec vyrazit. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER