CD 2018, Terror From Hell Records, Sun & Moon Records for english please scroll down Už dlouho jsem měl pocit, že naše společné nedělní mše nebývají v pořádku. Nejdříve jsem občas zahlédl v rohu podivný stín. Někdy zase, zničehonic, začala krvácet stigmata na soše Ježíše. Vkrádala se mezi nás pochmurná nálada. Propadli jsme jí postupně, ale o to víc hlouběji. Okultní doomové seance s italskými maniaky ABYSMAL GRIEF propukly vzápětí. Podávaly se nakažené hostie, pila se zhnisaná krev. Z chóru zněla nová deska "Blasphema Secta" a věřící se stávali ovcemi, jdoucími na porážku. Starodávné síly, doteď uložené v podzemních katakombách, vylezly na povrch a obestřely nás nekonečným hávem tajemna.
"Blasphema Secta" je originálním albem, doslova žhnoucím černou energií. Pokud bychom měli hudbu Italů k někomu připodobnit, volil bych asi kolegy PAUL CHAIN, THE VISION BLEAK, případně americké ACID WITCH. Doom metal je zde prokládán okultismem, mystikou, smrtí. Působí na mě jako nějaký ošklivý hororový film z osmdesátých let. Nálada je hodně podobná. Představte si starý hřbitov, usednete uprostřed na lavičku. Zamyslíte se a za chvíli s vámi začnou rozmlouvat nemrtví. Strávíte takto celé odpoledne a k večeru vás už budou čekat na černé mši. Hudba se vám postupně zadře pod kůži i do podvědomí. Natolik je návyková. Okultní doom metal, který vás vezme na nekonečný výlet na onen svět. Vynikající démonicky přitažlivá záležitost!
Asphyx says:
For a long time now I have been having the feeling that our Sunday service are not OK. At first I just glanced a weird shadow in the corner from time to time. Other times, suddenly, the stigmata on the Jesus statue were bleeding. A blue atmosphere was crawling among us. We all succumbed to it gradually but deep.
The occult doom séances with an Italian maniac band ABYSMAL GRIEF happened suddenly. Hostie-altar bread was served, people drank rotten blood. The chorus was singing the new album “Blasphema Secta” and the believers were becoming sheep going to the slaughter house. Ancient powers which have been hidden in the underground catacombs until now crawled back up on the ground and gave us the endless jacket of darkness.
“Blasphema Secta” is an original album which literally glow with black energy. If I had to compare the music by those Italians to someone else I would say PAUL CHAIN, THE VISION BLEAK or the American band ACID WITCH. Doom metal is alternated with occultism, mystics and death. For me it feels like an ugly horror movie from the 80s. The mood of the album is very similar. Just imagine an old graveyard, you are sitting in the middle on a bench. You will think for a while and then the undead will talk to you. You will spend the whole afternoon there and in the evening you will be invited to the black service. The music will slightly go right under your skin and to your mind. It is that addictive. Occult doom metal which will take you to an endless trip to the beyond world. Excellent demonic attractive album!
Rozhovor s death metalovou skupinou z Velké Británie - ANOXIDE.
Otázky připravila a rozhovor přeložila Duzl, děkujeme!
Nazdar Anoxide!
Zdravíme “Deadly Storm” a děkujeme, že jste si udělali čas na rozhovor s námi!
Na londýnské metalové scéně působíte od roku 2012, až na drobné změny z počátku držíte poměrně stabilní sestavu. Jak se dala vlastně kapela dohromady, předtím jste působili pod názvem „War Machine“, proč ta změna na Anoxide?
Kapelu založili Markus, Michael a Callum. Michael a Callum jsou bratři a s Markusem se potkali ve škole. Dalším členem byl James, Markus ho našel díky předělávce skladby od Municipal Waste, kterou udělal na YouTube a Alex se přidal na základě doporučení společného kamaráda (Billyho O'Niella z Domitorem). Ke změně názvu došlo, protože jsme si mysleli, že "War Machine" nebyl zrovna nejlepší název. Měli jsme pocit, že to bylo trochu nezralé a nereprezentovalo to hudbu, kterou jsme chtěli tvořit.
Pokud vím tak jediná zásadní změna proběhla až letos a to na postu zpěváka, kdy Markuse vystřídal Ben, který je zároveň členem Divine Chaos.
Markus se rozhodl opustit kapelu loni v listopadu, hlavně proto, že už nemá zas až tak moc rád metal. Neprožíval hudbu a chtěl prozkoumat další cesty svého života. Poté jsme udělali konkurz a Ben nás oslovil s tím, že by chtěl vyzkoušet jiný styl hudby a používat různé polohy svého vokálu, než v Divine Chaos. Vyhrál konkurz a my si myslíme, že až ho fanoušci v budoucnu uslyší, pochopí jak přidává do hudby Anoxide jiný element.
Měli jste od začátku jasno, že chcete hrát death metal, nebo jste se k tomuto žánru propracovali postupně? Které kapely jsou vašimi vzory a proč?
Legrační, že se ptáš. Když se Alex poprvé připojil, zrovna se lámalo, zda bude kapela thrash metal nebo death metal. EP "Master of All" bylo nahráno a vydáno v tomhle stádiu a proto na tom EP můžeš slyšet mnohem víc thrashových vibrací. Tři z nás chtěli jít cestou death metalu a dva chtěli thrash, samozřejmě jsme si vybrali death metalovou cestu, na které jsme již 5 let a všichni souhlasíme, že to byla ta správná volba.
Ve vaší diskografii je možné najít tři počiny.. dvě Epčka a jedno demo. Když se budeme bavit o vašem debutovém EP „Master of All“, jak tehdy probíhalo nahrávání? Kdo je autorem hudby, kdo je textař, máte rozdělené role nebo všichni děláte všechno?
Ačkoliv bylo první EP vydáno jako "Anoxide", ráději to bereme víc jako "War Machine EP”. Alex a James na tomto EP nebyli a neměli s ním nic společného a náš styl se od té doby značně změnil. Současný způsob jak skládáme je, že Alex vytvoří hrubý návrh skladby tím, že dá dohromady všechny rify. Jakmile pak začneme jamovat a přehrávat to, změníme určité pasáže, jejich strukturu atd. Pokud jde o texty, Markus napsal 90% textů, potom je s Alexem napasují do hudby, aby to sedělo. S Benem jsme zatím neměli dostatek času zjistit, jaký je nejlepší způsob práce, ale představujeme si, že to bude něco podobného.
Poslední demo s názvem „Purge the Idols of Illusion“ vyšlo před dvěma lety v dubnu a o zvuk a produkci se postarali Jack Stephens a Richard Worrall , proč jste si vybrali právě jejich „Envy studio“ ?
O studiu "Envy" jsme se dozvěděli prostřednictvím Bena Ellise (který nahrál kytary) nyní “Scar Symmetry”. Poslouchali jsme nějaké věci, které nahráli a produkovali, libilo se nám to a pomysleli jsme si, že to jsou ti praví..
Autorem obalu posledního EP je poměrně známý umělec Guang Yang, který vytvořil logo také pro kapely jako například Bacteremia, Carnality, Beheaded, Putridity a mnoho dalších. Proč jste si vybrali právě jeho? Dali jste mu volnost při tvorbě obalu nebo jste měli jasnou představu, jak by měl obal vypadat? Mě osobně se obal moc líbí a myslím si, že přesně koresponduje s nahrávkou. Je Guang zároveň i autorem vašeho loga?
Vybrali jsme si ho, protože jsme viděli práce, které udělal pro jiné kapely, a opravdu se nám líbil jeho styl. Chtěli jsme kvalitní umělecké dílo, protože jsme do hudby vložili tolik času, peněz a úsilí, že by byla velká ostuda šetřit na obale. Dali jsme mu svobodu v tom smyslu, že kdyby měl nějaký nápad, rádi si jej poslechneme, ale měli jsme jasnou představu toho, co chceme. Potřebovali jsme jen úžasného umělce, který by to přivedl k životu a aby to vypadalo šíleně. Níže je obrázek toho, co jsme poslali Guangovi a toho, co se nám vrátilo.
Jak dlouho jste dávali desku dohromady? A je možné “Purge the Idols of Illusion“ vnímat jako klasické koncepční album, respektive EP?
Napsat “ Purge the Idols” nám trvalo asi rok. Byli jsme a stále jsme v této hře nováčci, takže nám trvalo nějakou dobu, než jsme napsali dostatek skladeb, se kterými jsme byli spokojeni a chtěli je vydat. Myslím, že jsme celkem napsali asi dvanáct skladeb, než jsme získali pět, které jsme chtěli. Tím lze říct, že nový materiál na kterém pracujeme, je určitě obrovský pokrok. Jsme stále velmi hrdí na “Purge” EP, ale víme, že to můžeme udělat mnohem lépe. Neřekl bych, že “Purge” je koncepční album nebo alespoň jsme se nepokoušeli ho takhle napsat. Existuje určitě nějaké základní téma, které je v podstatě “proti všemu” (Markus měl velmi ponurý pohled na svět), ale nevyprávěl příběh nebo něco podobného. Vybrali jsme titul " Purge the Idols of Ilusion", jelikož máme pocit, že toto téma dokonale vystihuje.
Ve vašich textech se zaměřujete proti vládě, společnosti, náboženství…název posledního alba mluví sám za sebe. Můžete nějak přiblížit filozofii vašich textů? Proč jste si zvolili tyhle témata, je to něco s čím se sami potýkáte, nebo vás jen „omrzely“ klasické death metalové texty o smrti a záhrobí …..Textově tedy reagujete na současný svět a jeho stav?
Určitě je tady část toho, co jsi řekla “omrzely” nás klasické death metalové texty. Ne, že bychom proti nim něco měli, ale už je jich tu spousta. Chceme, aby naše hudba ve skutečnosti něco znamenala – aby nesla nějaké poselství o tom, jakým způsobem vnímáme různé věci. Vyrůstat v dnešní době (zejména v Londýně) rozhodně ovlivnilo to, o čem chceme psát. Například píseň "Omniscient" je o tom, jak jste neustále sledováni všude, kam jdete a při všem, co děláte, ať je to na veřejnosti, online nebo dokonce i doma, je snadné, aby vás lidé sledovali. Dalším příkladem je píseň "Hour of Sedition", která se týká londýnských nepokojů v roce 2011. To bylo zaměřeno spíše na lidi, než na společnost. Lidé, kteří chodí kolem, rozbíjejí malé obchody, obchody, kde ničí něčí živobytí a zapalují autobusy. Možná si myslíte, že takovéto jednání je pro člověka “přirozené”, ale kdo to zaplatí? Dojde jen k tomu, že se zvýší ceny jízdného.
Londýn a celkově UK poslední dobou zasáhlo několik teroristických útoku, mají tyto události vliv na vaši tvorbu, promítne se to nějak ve vašich textech . Brojíte proti vlivu náboženství, jaký je váš postoj k uprchlíkům z arabských zemí?
To, co se děje v Londýně a ve Velké Británii, bude mít vždy nějaký dopad na způsob, jakým píšeme. Nezáleží na tom, zda se zaměřujeme na teror, politiku, náboženství, nebo cokoliv jiného, co nebylo od začátku našim základním kamenem, ale buď si jistá,, že všechny tyto události se v nějakém okamžiku objeví v našich budoucích textech. Útěk z válečných zemí je něco, co by nikdo neměl zažít, a lidé, kteří jsou v této situaci, jsou v extrémně děsivých podmínkách. Nicméně, mít politiku otevřených dveří, která dovolí každému vstoupit do vaší země, je obrovským bezpečnostním rizikem a ve skutečnosti dojde k problémům. Nový rok v Německu (2015/16) je jasným příkladem těchto problémů.
Jak vnímáte britskou metalovou scénu z pozice death metalové kapely? Je jasné, že britská scéna je hodně ovlivněna kapelami typu Black Sabbath, Iron Maiden, Napalm Death a na druhé straně i punkem. Vnímáte to nějak?
Pokud jde o undergroundovou metalovou scénu v Londýně, zdá se, že je teď docela vzrušující doba. Vždycky je tu nějaká úžasná kapela, kterou objevíš díky mnoha koncertům, které se tu každý týden konají a to nejen o víkendu.
Předpokládám, že jste zároveň i posluchači hudby, jako kapela máte bandcamp, jste tedy zastánci různých streamovacích služeb nebo preferujete fyzické nosiče? Sbíráte CDčka, Vinyly kazety a podobně? Co je vaše nejcennější album ve vašich sbírkách? (tím nemyslím finanční hodnotu).
Ben je ve skutečnosti jediný, kdo sbírá vinyly (jeho kolekce je naprosto šílená), ale mimo to všichni rádi posloucháme nové umělce a myslíme si, že nejlepší způsob, jak to dělat, je prostřednictvím digitálních platforem. Ta možnost toho, najít obrovskou škálu kapel, které dělají své vlastní věci, je neuvěřitelná.
Vzpomenete si na váš první koncert, kdy a jak se odehrál?
První náš koncert ještě jako “War Machine” se uskutečnil v baru Facebar v Readingu. Byli jsme totálně vyklepaní, ale byla to neuvěřitelná zábava! Naše rodiny tam byly, aby nás podporovaly (a aby nás odvezly, protože jsme byli v té době ještě školáci) docela jsme se nasmáli s pár fanoušky. Během našeho začátku jsme hráli ve Facebaru hodně. Když byl ještě Markus v kapele, byl to on, kdo nám zařizoval akce. Prostě napsal promotérovi, o kterém tu věděl, a dostal nás na program..
Jaké jsou plány Anoxide do budoucna, mimo UK tour, které vás čeká v prosinci po boku Sodomized Cadaver a Damim? Bude v nějakém kratším horizontu následovat i klasická plná verze alba? V jakém stádiu tvorby se momentálně nacházíte a kdy vyrazíte i za hranice UK?
V současné době jsme ponořeni do tvorby materiálu k našemu debutového albu. Odchod Markuse nás posunul hodně zpátky. Neměli jsme plnohodnotného zpěváka a nebyli jsme si jistí budoucností, takže jsme nebyli příliš motivováni k tomu, abychom se dostali do procesu skládání. Nyní s Benem na palubě jsme to prolomili. Jsme v procesu nahrávání singlu, který bude vydán během několika příštích měsíců, ale doufáme, že nahrajeme album, které jsme napsali koncem loňského roku. Pokud jde o hraní v zahraničí, které je určitě našim cílem, tak jakmile bude album venku a my budeme mít nový materiál, tak to bude něco, na čem budeme usilovně makat.
Který londýnsky klub je podle vás v rámci undergroundové scény nejlepší?
Naším oblíbeným místem, kde jsme hráli, je “The Underworld”. Cítíme se skvěle, když hrajeme na pódiu, na kterém hrálo mnoho našich vzorů. Také je to dobrá scéna, co se velikosti týče... rádi se hodně pohybujeme. Ohledně akcí, které se konají během týdne, je těžké se nedívat do historie “The Unicorn”. Je to super místo na setkání s novými kapelami, které sem přijíždí, vstup zdarma, obecně je to vždy super a co je nejdůležitější - levná pinta piva!!
Díky za váš čas a odpovědi! Přeji vám spoustu úspěchu na metalové scéně doma i za hranicemi a doufám, že vás uvidím brzo někde na pódiu, poslední slova jsou vaše pánové…
Díky mockrát! Až budeme mít venku nový materiál, určitě o našem jméně uslyšíte. Můžete být o všem informováni díky sledování našeho Shenaniganu, Facebooku, Youtube, Instagramu a v podstatě všudemožně. Cheers!
Interview with death metal band from United Kingdom - ANOXIDE.
Translated and questions prepared by Duzl, thank you! Hi Anoxide!
Hello Deadly-Storm and thanks for taking the time to interview us!
You have been operating on the London metal scene since 2012. At the beginning you've made some small changes, but you keep basically a stable line up of members. How did you put the band together? Before you worked under the name "War Machine" why the change to Anoxide?
The band was started by Markus, Michael and Callum. Michael and Callum are brothers and they met Markus at school. James was the next member, Markus found him through a cover of a Municipal Waste song he’d done on YouTube and Alex was next after being recommended through a mutual friend (Billy O’Niell from Domitorem). The name change occurred because we basically thought “War Machine” wasn’t a very good name. We felt it was a bit immature and didn’t represent the music we wanted to create.
As far as I know, this year there has been an important change on the vocal post, when Markus was replaced by Ben, who is also a member of Divine Chaos. What is behind?
Markus decided to leave the band last November mainly because he just doesn’t really like metal that much anymore. He wasn’t feeling the music and wanted to explore other avenues of his life. We then held auditions, Ben approached us saying that he wanted to give it a shot so he could try a different style of music and use different parts of his voice as to what he was doing with Divine Chaos. He nailed the audition and we think when people hear him on our future stuff they’ll see the how he adds a different element to Anoxide’s music.
Did you know from the beginning that you wanted to play death metal, or did you gradually work on this genre? Which bands are have most influenced you and why?
Funny you ask this. When Alex first joined there was a divide in the band between wanting to be a thrash band or a death metal band. The “Master of All” EP was already recorded and released by this point, that’s why you can hear a lot thrashier vibes on that EP. 3 of us wanted to go down a death metal route and 2 a thrash route, obviously we chose the death metal route which now 5 years on we all agree was the right choice.
There are three recordings in your discography. Two EP and one demo. When we talk about your debut EP "Master of All" how was the recording going on? Who is the author of the music, who is a author of the lyrics? Do you have a split role in the band or you all doing everything?
The first EP although released under “Anoxide” we like to think of it more as a “War Machine” EP. Alex and James weren’t on that EP and had nothing to do with it and our style has changed immensely since then. The current way we generally write is that Alex will get a rough outline of a song, putting all the riffs together. Then once we start jamming and playing through it we will change certain sections, how parts are structured etc. As far as lyrics, historically Markus wrote 90% of the lyrics then Markus and Alex would figure out the patterns to fit the music. With Ben we haven’t had enough time yet to figure out what is the best way of working but we imagine it’ll be something similar.
The second EP "Purge the Idols of Illusion", was released in April 2015 and Jack Stephens and Richard Worrall took care of the sound and production, why did you choose their "Envy studio”?
We heard about “Envy Studios” through Ben Ellis (who recorded the guitars) now of Scar Symmetry. We listened to some of the stuff they had recorded and produced, liked it and thought they were the guys.
The author of the cover for your second EP is the well-known artist Guang Yang, who also created the covers for bands like Bacteremia, Carnality, Beheaded, Putridity and many others. Why did you choose him? Did you give him the freedom to create the cover or did you have a clear idea of how the cover should looks like? I really like the cover of your album I think it's exactly correps with the recording. Is Guang at the same time the author of your logo?
We chose him because we’d seen work he’d done for other bands and really liked his style. We wanted high quality artwork as we’d put so much time, money and effort into the music it would’ve been a massive shame to then cheap out on the artwork. We gave him freedom in the sense that if he had an idea we were definitely open to hear it but we did have a very clear image of what we wanted. We just needed an awesome artist to bring it to life and make it look insane. Below is an image of what we sent Guang and what we got back.
How long has the material been made on the last record? And is it possible to perceive "Purge the Idols of Illusion" as a classic conceptual album -EP?
“Purge the idols” took us about a year to write. We were and still are very new to this whole game so it took us a while to write a bunch of songs we were happy with and wanted to release. I think in total we wrote around 12 songs before we got the 5 we wanted. That being said the new material we have been working on we feel is definitely a huge step up. We are still very proud of the Purge EP but we know we can do a hell of a lot better. I wouldn’t say Purge is a concept album, or at least we didn’t set out to write it that way. There’s definitely an under lying theme, that being very anti - everything, (Markus had a very bleak view of the world) but it doesn’t tell a story or anything like that. We chose the tittle, “Purge the Idols of Illusion” as we feel that sums up the theme perfectly.
In your texts, you are focusing on government, society, religion ... the name of the last album speaks for itself. Can you clarify the philosophy of your lyrics? Why did you choose these themes,… it's something you're struggling with, or just "bored" by the classic death metal lyrics about death and hades ... ..Are your lyrics respond to the current world situation?
There’s definitely an element of, as you put it, “being “bored” by the classic death metal lyrics.” Not that we have anything against that there’s just plenty of it out there. We want our music to actually mean something – to actually have some sort of message if you will about the way in which we perceive things. Growing up in this day and age (especially in London) has definitely influenced what we want to write about. For instance, the song “Omniscient” is all about how you’re constantly being watched everywhere you go and with everything you do, be that in public, online or even at home it’s easy for people to watch you. Another example is the song “Hour of Sedition” which is about the London riots in 2011. This was aimed at the people though rather than the establishment. People going around smashing up small shops and businesses where they’re destroying someone’s lively hood and setting busses alight. You might think acts like that are “sticking it to the man” but who’s going to have to pay for that? It’ll just force things such as fare prices increasing.
London and the UK have recently hit several terrorist attacks, have this acts impact on your work, will be this reflected in your lyrics? You are against the religions, what is your statement about refugees from Arab countries?
In reality, what happens in London and the UK is always going to have some sort of impact on the way we write. Whether we focus on terror, politics, religion or anything else for that matter has not been set in stone as of now but be assured all those things will come up at some point in our future lyrics. Fleeing from war-ridden countries is something nobody should have to experience and the people in these situations are in extremely terrifying circumstances. However, having an open-door policy to allow anybody into your country is just a massive security risk and in reality problems will arise. The new year in Germany (2015/16) is an obvious example of such problems.
How do you feel the British metal scene from the position of the death metal band? It is clear that the British scene is heavily influenced by Black Sabbath, Iron Maiden, Napalm death and punk. Do you perceive it somehow?
As for the underground metal scene in London, it seems to be quite an exciting time. There is always an awesome band to discover through the many shows that are put on every week or so and there will always be a decent turn out to (even on weekdays).
I assume that you are also listeners of music. Your band has a bandcamp, are you supporters of various streaming services, or do you prefer physical medium? Do you collect CDs, vinyls, tapes etc.? What's your most valuable (don‘t mean financial value) album in your collections.
Ben is the only one who actually collects vinyl’s (his collection is pretty sick) but besides that we all love to listen to new artists and we think the best way to do that is through digital platforms. The convenience of being able to find a huge variety of bands that are all doing their own thing is incredible.
Do you remember your first concert, when and how did it happen?
Our first gig as War Machine took place at Facebar in reading. It was completely nerve-wrecking but was unbelievably fun! Our families were there to support us (and give us a ride as we were still school kids at the time) and we had a good laugh with a decent crowd. We did play Facebar quite a lot when we were first starting out. When Markus was in the band he was always the one who sorted getting us on some shows. So he simply messaged the promoter he knew of there and got on the show!
What are the plans od „Anoxide“ for the future? Except the UK tour that awaits you in December alongside Sodomized Cadaver and Damim? Will there be a classic full version of the album in a shorter horizon? What stage of production do you currently are at and when will you go play abroad?
At the moment we are currently balls deep in writing our debut full length album. Obviously Markus leaving has pushed us back massively in writing it. Not having a full time vocalist and being uncertain of the future meant that we weren’t particularly inspired to get into the writing process. Now having Ben on board though we have been smashing it out. We are in the process of recording a single to be released in the next few months but hope to record the album we have been writing later this year. As far as playing abroad that is definitely a goal, once the album is released and we have a fresh batch of music it’s something we will definitely be heavily looking into.
Which London Club do you think is best in the underground scene?
Our favourite that we’ve played has got to be The Underworld. Feels great to play on a stage so many of our idols have played on. Also it’s a good sized stage…we like to move around a lot. In terms of going to weekly local events it’s hard to look past The Unicorn. It’s great to catch up and coming bands, free entry, generally always a good turn out and most importantly, cheap pints!!
Thank you for your time and answers! I wish you a lot of success on the metal scene at home and abroad, hope to see you soon somewhere on the stage and the last words are yours guys…
Thanks a bunch! Once we have fresh new music out there you’ll definitely see our name bounce around. You can keep up to date with our shenanigans on Facebook, Youtube, Instagram and basically everywhere else. Cheers!
Ave ASPHYX! První otázka se sama nabízí. Od vydání vašeho posledního alba „Incoming Death“ uplynuly dva roky. Kdy se můžeme těšit na další? Máte už připravený nějaký materiál? Skládáte?
Jakube díky, že můžeme být na Deadly Stormu. Fajn, tak začneme rovnou tím, že ti nemůžu říct, kdy přesně vyjde další album, ale už mám spoustu nápadů na texty, názvy skladeb, včetně názvu alba, takže se musím sejít s Paulem, abychom se podívali kolik riffů má v rukávu a můžeme začít dávat všechen dosavadní materiál dohromady. Pokusíme se mít novou desku venku do konce roku, ale musíš mi prominout, pokud to bude o něco později. Někdy jde celý proces rychle, ale jindy se můžeme zaseknout při hledání posledního vynikajícího dílku, který dokončí celou skládačku. Takže ano, už skládáme a já osobně neustále hledám nová a originální témata o kterých psát, ať už vědomě či podvědomě.
K vaší hudbě jsem se dostal vlastně až v roce 1992, když jste vydali desku „Last One on Earth“. Pro naši partu metalistů v malém českém městě jste se stali kultem. Zůstali jste vlastně až dodnes. Vzpomenete si ještě, jak deska vznikala a jakým způsobem se tenkrát nahrávala?
Rádi slyšíme, že máme svým způsobem stále kultovní status, díky! Předpokládám, že víš, že “Last One” nebylo naše první album. Debut byl “The Rack” a pamatuji si, jak jsme ho skládali. Ve skutečnosti většina materiálů pro demo byla napsána všemi původními členy. Ale protože se mi nelíbila většina hlasových linek a to jak byly skladby sestaveny, tak jsme to hodně upravili. Přepsal jsem v podstatě všechny texty a změnil názvy skladeb. Jediné skladby, které byly složeny jen mnou, Bobem a Erikem jsou “Vermin” a “The Rack”, tyhle skladby vznikly jamováním ve zkušebně. Jeden by mohl říct, že “The Rack” je svým způsobem šrot složený z mnoha starších melodií a pár nových prvků. Nakonec jsme se rozhodli nahrát všechno v naší zkušebně, kde si právě zvukař Harry Wijering postavil studio (celý komplex byl jeho), cítili jsme se tam pohodlně a chtěli jsme, aby se to nahrálo živě. A tak byl za 3 dny “The Rack” nahrán a zmixován a my pořád milujeme způsob, jakým jsme to udělali a jak to dopadlo.
To jsme ale my, staří pardálové. My jsme ještě kdysi psali dopisy o demonahrávky, čekali před obchodem, až přijde nové CD. Dnes je úplně jiná doba. Díky internetu stačí pár kliknutí a máš desku doma. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, to ukáže čas, ale určitě se nyní k vaší hudbě dostane spousta mladších posluchačů. Jak vnímáte v tomto kontextu současnost vy jako muzikanti? Přineslo vám to nové mladé fanoušky? Pozorujete to třeba na koncertech?
Hahaha, máš naprostou pravdu. Ale nemáme snad skvělé vzpomínky na staré dobré časy? Je pravda, že v dnešní době mají mladí přístup ke všem druhů muziky a proto toho mohou objevit spoustu jen kliknutím. Když jsem byl v pubertě, museli jsme čekat celý zatracený týden na “Headbangers ball show” v televizi a zoufale jsme doufali, že tam bude alespoň jeden klip Venom, mezi Ratt, Motley Crue, Cinderella a ostatním pozérským odpadem. A spousta těch vysílání nepřineslo vůbec nic! Haha! Nemůžu si ani vzpomenout, kolikrát jsem chtěl vyhodit televizi z okna! Takže je fajn, že si mladí můžou jen kliknout na youtube a vidět to, co chtějí vidět. Samozřejmě, že se teď hodně stahuje, ale nepřehrávali jsme my sami v té době kazety? Jako mladý nemáš zrovna moc peněz na utrácení, ne? Ale slyšel jsem pár historek o tom, že si koupili album, které se jim hodně líbilo poté, co si jej stáhli a taky někteří přišli na náš koncert a pořídili si tričko. Jsem s tím v pohodě. Pokud nemají na to, aby si pořídili CD či LP, ale koupí si nějaký merchandise na koncertě, tak je to podle mého názoru fér. Mimo to jsou metalisté známí tím, že si kupují alba svých oblíbených kapel. Umělci, kteří tím trpí nejvíc jsou ti, kteří jsou v hitparádách. A my všichni víme, že to jsou jen kecy, takže mě vůbec nezajímá, pokud tato část podnikání spadne do kanálu. A jako Asphyx vidíme velmi pozitivní vývoj v tom, že v prvních řadách na našich koncertech jsou mladí. Vidíme změnu a všímáme si, že získáváme spoustu nových mladých fanoušků. To je něco, na co jsme opravdu hrdí a za co jsme vděční. To znamená, že jako kapela máme budoucnost a náš metal je stále přístupný, bez ohledu na věk. Je to něco naprosto úžasného a nesmírně si toho vážíme.
Hrozně mě vždycky fascinoval drsný, surový, originální zvuk vašich nahrávek. Co vlastně dnes dělá Harry Wijering, který je podepsán pod spoustou desek ASPHYX? Dělal s vámi ještě „Deathammer“. Poslední desku ale už mixoval Dan Swano. Proč ta změna? Mám hrozně rád jeho práci na „Death…the Brutal Way“, ale „Incoming Death“ je přeci jen trošku méně „tvrdé a dunivé“. Nebo mi to tak alespoň přijde.
Uhodil si hřebík na hlavičku, vždy se snažíme zachovat náš syrový, hrubý a hlasitý zvuk. Bez toho Asphyx nemá srdce, vnitřnosti, kosti a duši. A naši fanoušci by nás lynčovali, kdybychom to změnili. Je to něco, čeho jsme si velmi dobře vědomi. Samozřejmě, máme rádi náš zvuk a vždy hrajeme tak hlasitě, jak jen to je možné. S ohledem na to, že hlasité bicí jsou esencí metalu. Nicméně musím tě však opravit. Dan Swano nám míchá zvuk už od “Death…The Brutal Way” protože se s ním úžasně spolupracuje a on rozumí tomu, o čem Asphyx je. U Harryho jsme nahrávali jen bicí a zpěvy. Kytary nahrál Paul a Alwin v Paulově domácím studiu “Moerser”. Opravdu nezáleží na tom, kde nahráváš, pokud znáš primární nastavení, to pak dělá celý proces mixování jednodušší a dosáhneš úspěchu. Mimo jiné, Harry už je v důchodu, nic už nenahrává, takže jsme stejně museli do jiného studia a Tom Maier je přítel jednoho z našich oblíbených zvukařů, který nám ho doporučil a my se cítíme v jeho studio velmi pohodlně. Upřímně si myslím, že “Incoming death” má monstrózní zvuk. Je to jednoznačně moje oblíbené album. Hudebně i zvukově. Co je na tom navíc fantastické je to, že Alwinovi se tam podařilo konečně dostat zvuk basy, který preferuje. A ten navíc umocňuje na pódiu zvuk kytar. Na pódiu to zní ještě brutálněji. Celá kapela je zatraceně šťastná za to jak “Incoming Death” dopadlo. A vezmeme-li v potaz reakce našich fanoušků, z nichž většina souhlasí, že toto album je naše nejlepší, tak jsme odvedli skvělou práci. A jejich názor je pro nás nejdůležitější. Samozřejmě jsme byli hodně potěšeni, že mezinárodní metalové tiskoviny kolektivně ohodnotili album jako mistrovské dílo, ale nakonec naši fanoušci mají poslední slovo. Bez jejich uznání a obrovské podpory, nejsme nic. Takže ne, nemáš pravdu… haha.
Od roku 2009, kdy jste se vrátili s albem „Death…the Brutal Way“, jste považováni (podepisuji!) za jednu z nejlepších death metalových kapel současnosti. Vaše hudba je nejen drsná a surová, ale také v sobě obsahuje spousty doomových prvků. Máte doom metal jako styl hodně rádi? Jsou třeba nějaké kapely, které vás inspirují?
Díky za tenhle kompliment Jakube, vážím si ho! A ano, máme rádi doom metal. Sami se vždy označujeme jako death/doomová kapela. A nezapomínejme, že oldschool deathmetal má už od svého počátku spoustu doom metalových prvků. Jen si poslechni Autopsy, Massacre, Slaughter, Necrophagia a nebo i starší Hellhammer a uslyšíš, co mám na mysli. Od začátku je Asphyx ovlivněn doom metalem jako je Black Sabbath, Winter, Trouble, Candlemass nebo Saint Vitus, možná i dřívějšími Judas Priest, kteří byli také hodně doomoví v době “Sad Wings of Destiny” nebo “Stained class”. Myslím, že tady máš zmíněno pár kapel, které nás hodně inspirovaly, když přišel doom. Existuje však doom a doom. Může to být opravdu senzační, ale také velmi nudné, pokud to nebudeš hrát správným způsobem. Slyšel a viděl jsem nějaké novější kapely, které mě opravdu nudily. Něco jako "…jsem tak deprimovaný a podívej se, jak jsem “cool”, jsem všechen doom metal”, pokud víš, co tím myslím. To není náš styl. Můžeš hrát doom a stále zařezávat a být brutální bez ztráty melancholické atmosféry, záleží taky na tom, o čem jsou texty. To je způsob, kterým to my začleňujeme do death metalu, který hrajeme.
Na „Incoming Death“ s vámi již nahrával bicí Stefan Hüskens. Mě se hrozně líbí jeho bicí u DESASTER. Teď jsem ale koukal, že byl angažován i k SODOM. Je skvělý bubeník, chápu, že je na roztrhání, jen si říkám, jak budete postupovat, když budou mít jednotlivé kapely živá vystoupení a budou se vám překrývat? Která kapela bude mít přednost? Mimochodem, naživo je jeho hra neskutečně zabijácká!
Je to poměrně nová zpráva, že Husky (každý říká Stefanovi touto přezdívkou) je také v Sodom asi dva měsíce. Pro něj se sen stal skutečností, když hraje ve svých dvou nejoblíbenějších kapelách všech dob. A já, Alwin a Paul jsme za něj opravdu šťastní, protože je to neskutečně oddaný bratr, metalový nadšenec a bubeník a pokud si to někdo zaslouží, je to určitě on. Taky je ale potřeba říci, že jsme nebyli nadšení, že Tom požádal Huskyho o angažmá v Sodom, protože věděl, že už hraje v úspěšné a vytížené kapele, což Asphyx je. Zvláště když se se Sodom velmi dobře známe a normálně si to nedovolíš k bubeníkům (nebo jakémukoliv jinému druhu muzikanta) kapely, kterou respektuješ a uznáváš. Pokud je však informuješ předem o všech záměrech, tak pravděpodobně potom může dojít ke kompromisu. Osobně jsem si jistý, že Tom využil toho, že věděl, že Sodom jsou jedni z Huskyho oblíbených kapel a proto pro něj bude velmi těžké odmítnout takovou nabídku. Na druhou stranu jsme spolu s Paulem také mohli kombinovat Hail of Bullets a Asphyx a tato kapela měla také plnou agendu a fungovalo to dobře. Takže při dobré komunikaci se Sodom by to neměl být problém, který bychom nemohli překonat. Samozřejmě, že vždy může dojít k překrývání, ale to jen vzácně. Ale pro Huskyho myslím je Asphyx číslo jedna, jak nás ujistil. Jednoduše proto, že jsme bratři v kapele za každé situace. Hahaha…a ano, je to živé zvíře, stejně jako my všichni v Asphyx, to je důvod, proč se všichni cítíme tak fantasticky, když vystupujeme. Čtyři zuřivé bestie, tak jak by to mělo v metalu být.
Ono vůbec, ASPHYX jako kapela je hodně originálním tělesem. Martin má zajímavý, neobvyklý hlas, Paul dodává skvělé riffy a vaše rytmická sekce je jedním slovem skvělá. Jste prostě parta velmi talentovaných muzikantů. Jak přistupujete k nahrávání nových skladeb? Nehádáte se? Dokážete „potlačit“ svá ega natolik, aby vše fungovalo? Výsledky máte skvělé, ale mě by zajímalo, jestli má třeba někdo poslední slovo? Jakým způsobem vzniká nová skladba od APHYX?
Haha,…snažíme se být originální a rozhodně jsme vytvořili náš vlastní rozpoznatelný styl, na který jsme samozřejmě sakra hrdí. Nejsem si tak jistý, jak jsme všichni talentovaní jako jednotlivci. Nejsme zrovna nejlepší hudebníci na této planetě, haha. Ale naše síla je, že pracujeme jako jednotka, jsme tým, který je plně asimilován, kolektiv, který funguje jako perfektní mašina a to ve všem, co děláme. Říkáme tomu 4 v 1. Naše ego je Asphyx. Cokoli děláme, děláme pro kapelu. Takže když skládáme nebo nahráváme, tak je každý neustále zapojen – každý může mít svůj názor, nápad nebo přidat jakoukoli stopu. Pokud je to zlepšení, vezmeme to, pokud ne, všichni to okamžitě slyšíme a necháme to být. A pokud jsou všichni spokojeni a mají radost z konečného výsledku, pak jsme 100% přesvědčeni, že je to hodno Asphyx. Základem však jsou Paulovy riffy a mé texty. Obvykle přicházím s pracovním názvem a v té době už má Paul v šuplíku dostatek materiálu. Někdy to funguje i jinak, tak, že Paul mě inspiruje, abych se zaměřil na určitou věc nebo část. Když máme spoustu riffů, začneme je dávat dohromady. To znamená, aby se k sobě vzájemně hodily a ladily. A jak dlouho by měly být hrány. Vyberu si vokální části a rozhodnu, kolikrát by se měla určitá část opakovat. Myslím, že můj hlavní talent je instinkt pro rytmický vokál. Cítím a okamžitě vím, který riff je perfektní pro zpěv a jak by se mělo zpívat. Kluci si to velmi dobře uvědomují a nediskutují o tom. Jednoduše, protože můj instinkt je vždy v pořádku. Stejně jako Paulův instinkt na riffy. S vražednými riffy všichni třepeme hlavama, jsme šílení a víme, že to řeže. Ale pokud všichni máme pochybnosti, uděláme jen "naaah" a necháme to být. Pravým požehnáním je, že všichni si myslíme a cítíme totéž. Jakmile je skladba dokončena, celá kapela ji hraje znovu a znovu, protože to kope, jak bylo řečeno, pokud to děláme my, naši fanoušci to budou dělat také. Nikdy se nehádáme, můžeme diskutovat, ale pouze konstruktivně. A nakonec při nahrávání je vždycky snaha vyzkoušet různé party pro bící, basové linky, vokály. Něco z toho funguje skvěle, něco jsou jen představy zkusit, jak by to znělo, ale nevezmeme to. Ale člověk nikdy neví, je-li to dobré, dokud to nevyzkouší. V podstatě je to takto: riffy Paul (ve výjimečných případech také Alwin), já: texty / vokály, skládání: Asphyx. Celá skupina se tak účastní procesu. Poslední komentáře: Asphyx.
Na pódiu působíte jako šelmy puštěné z klece. Je vidět, že vás koncertování hodně baví. Jak vnímáte vystupování před lidmi vy? Máte ještě vůbec trému? Hodně muzikantů hovoří o tom, že čerpají z davu energii, že doslova cítí, jak létá vzduchem. Co cítíte/vnímáte vy?
Tvůj popis je přesně to, jak se cítíme, když jsme na pódiu. To je to, proč to všechno děláme. Metal byl a vždycky bude znamenat hrát živě. Myslím, že můžu mluvit i za ostatní, když řeknu, že je to závislost. Vysvětlit, jak se cítíme na pódiu, je něco, čemu rozumí jen jiní muzikanti, jako jsme my, kterých už nezbývá mnoho. Většinu vystoupení odehrají stojící sochy, které se dívají na boty nebo se schovávají za absurdní make-up. Jakmile jdeme na pódium, vypustíme ze sebe metalovou šelmu, která je hluboko v nás. A my máme koule. Připadá nám, jako bychom se pro to narodili. Děláme vtipy, ničíme si krky, potíme se, slintáme, pijeme, pliváme, krvácíme, smějeme se. A jakmile slezeš z pódia, máš pocit, že si měl několikanásobný orgasmus. Veškerá energie se zcela vyčerpala. Ale jsi zatraceně spokojený. Samozřejmě, že jsme nervózní, ale je to pozitivní nervozita. Stejně jako vrcholoví sportovci se vyčerpají při výkonu. Chceš rozdrtit všechny své soupeře a nechat je v troskách. Pro nás to znamená, že jakákoli jiná kapela bude litovat, že sdílí stejné pódium jako my a fanoušci se vrátí domů stejně vyčerpaní jako my. Nikdy jsme nezažili nervozitu, která by nás ochromila. Naopak, nemůžeme se dočkat, až půjdeme hrát haha! Jakmile jdeme, je to jako návrat domů. Vždy do toho dáme všechno. Vždy chceme být nejlepší a Asphyx živě je 100% zárukou za vaše peníze.
Vždycky jste měli a máte velmi dobré texty. Spousta death metalových kapel je podceňuje. Říkají, že jim stejně není rozumět. Osobně si myslím, že to není pravda, hodně fanoušků si pořád rádo přečte, o čem vlastně skladba je. Jednou věcí je, že pro text musí přijít nějaký nápad, idea, myšlenka. Druhou věcí je, jak sladit slova s hudbou. Jakým způsobem tohle funguje u ASPHYX?
Jsem zatraceně rád, že se vám líbí moje texty, jelikož jsem na ně neměl moc zpětné vazby. Věnuji spoustu času hledání originálních nápadů, vyhledávání a skutečnému psaní s nezbytnými rýmy. Takže ano, snažíme se integrovat texty do hudby. Velmi jednoduchý příklad je melancholická doomová skladba jako “Grand Denial”, nemůže obsahovat téma jako “Candiru”. To prostě nesedí. A například s “Feeder” to byl legrační nápad, který nás v jednu chvíli napadl a pak Paul přišel s těmihle buldozerskými pomalými riffy s mírným tempem a já jsem začal: "To jsou “Krmiči”. Můžete si představit ústa ženy, kterou krmí její obsesivní milenec až exploduje”. Je to jeden z našich gore příběhů, který je převeden na text. Jednou z velkých výhod, být textařem v kapele jako je Asphyx je, že můžeš psát o čemkoli, protože každá skladba má jiné tempo nebo atmosféru. A tak se dá dělat zábava/horror, válka/tragédie, katastrofy v reálném čase, historie nebo skutečné události atd. Je to nikdy nevysychající zdroj inspirace. U tvé otázky týkající se procesu skládání jsem již zmínil, že mě někdy k psaní textů inspirují Paulovy riffy, jindy ho zase moje texty inspirují k psaní hudby. Je to jen výborná chemie mezi námi. Ale vždy se snažíme najít rovnováhu mezi hudbou a texty. Což není vždy snadné. A pak samozřejmě existuje výzva, snažit se přijít s něčím novým a čerstvým, co tu ještě nebylo. Nechceme být kapelou, která použije "Obětování" po 11372x jako název skladby, nebo název alba. To jen ukazuje, že nemáte inspiraci, ani snahu být jedineční. A nebo na texty úplně sereš a pak tě to nezajímá.
Naposledy jsem vás viděl na koncertě v Ostravě, když MALIGNANT TUMOUR slavili výročí. Zůstali jste po koncertě s fanoušky, pokecali, podepisovali se, vyfotili. Pro mě osobně jsou to věci, takový ten bonus navíc, který odlišuje velké (myslím opravdu velké ve smyslu pro nás fanoušky) kapely od malých. Jak vnímáte setkání s fans ty, jako muzikanti? Mimochodem, hudebně a pěvecky to byl v Ostravě absolutně perfektní výkon, děkuji!
Jedna z mála jednoduchých filozofií v tomto oboru je, že pokud jako kapela neoceníte své fanoušky, nemáte právo vůbec existovat. Bez lidí, kteří kupují vaše nahrávky, kteří chodí na vaše koncerty a kteří vás během vaší kariéry podporují a budou vás podporovat v tom co příjde, bez těch nejste nic. Asphyx to považuje za povinnost poskytnout svým fanouškům příležitost setkat se s námi. A to je způsob, jak jim můžeme poděkovat. Víš, kamkoliv jdeme, vždycky se snažíme jít do davu, dát lidem šanci setkat se s námi. Bohužel to nejde pokaždé. Někdy přijedeme krátce před vystoupením a poté nás řidič musí odvézt rovnou do hotelu, protože máme časný let nebo nějaký další program. Opravdu nás to mrzí, ale co můžeme dělat? Ale pokud máme šanci, jsme tam vždy pro fanoušky. Kromě toho je to zatraceně dobrá zábava! Mluvit s lidmi z úplně jiných kultur a dát si drink. Obvykle se ani nebavíme o Asphyx, ale o jiných věcech, jako jsou místní zvyky, vtipy, jídlo atd. Mimo to, že je to velmi příjemné, je to i velmi poučné. Takže ještě jednou…”cheers”… Byla to památná událost a to je to, co si “Malignant Tumour” zaslouží. Díky jejich neuvěřitelné pohostinnosti a vynikající organizaci jsme dokázali poskytnout vynikající výkon. To musí zaznít! Jsou opravdovými bratry na celý život, zatraceně skvělou kapelou a doufám, že jednoho dne dobudou svět.
Kamarád mi tady našeptává, abych se zeptal na nějaké veselé příběhy z historie ASPHYX. Měl bys pro nás nějaké? Co třeba první undergroundové koncerty? Co fanynky?
Pfff…nějaký veselý příběh? Tahle celá kapela je veselý příběh! Dobrá, možná když se zeptáš na první koncert, ten je docela nezapomenutelný. Takže poté, co jsem odešel z Pestilence a připojil se k Asphyx, už měli domluvenou show, možná to bylo v Cottbusu, bývalém východním Německu, krátce po pádu železné opony poblíž polské hranice. Přijel jsem s nimi, abych poprvé vystoupil s Asphyx. Jelikož jsem neznal všechny skladby, protože nebyl čas na to se naučit celý repertoár, představili mě v půlce show jako jejich nového zpěváka. Chtěl jsem teda jednoduše vylézt na pódiu, pozdravit fanoušky atd.. Ale zakopl jsem a přepadl přes několik kabelů a dopadl na pódium, haha! To byl nástup… Další docela vtipnou historkou bylo, když jsme letěli na festival poblíž bulharského města Sofie, byla to naše první show tam. Už sám let byl vzrušující, neboť Slayer byli také na palubě, ale když letuška přišla s nápoji, letadlo se dostalo do turbulence a krabice jablečné šťávy se vylila rovnou do třísel našeho bubeníka Boba. A to bylo sakra horké počasí, takže celý den kolem něj kroužily vosy. Nejlepší na tom bylo, že on musel další den do práce, odlétal hned po koncertě, takže jsme přistáli, téměř okamžitě jsme šli na stage a hned po odehrání show musel chytit jeho let zpátky. Neměl tedy žádné náhradní kalhoty a byl tedy ve stejných kalhotech od jablečného moštu v letadle. Haha! Celý ten den byl nezapomenutelný, setkali jsme se se Slayer a jejich velice příjemnou crew, Slayer jsou prostě skvělí a příjemní chlápci! Bylo tak pekelné horko, že jsme ani nemohli normálně vystupovat. 40 stupňů a slunce svítilo přímo na pódium a samozřejmě jsme museli hrát v nejžhavějším čase kolem 16.00 hod. Slezli jsme z pódia a vypadalo to, jako bychom si dali sprchu v oblečení. Celkově to ale byl nádherný festival, výborní lidé a fanoušci. Myslím, že poté jsme seděli jen v trenkách a pili ve stínu pivo haha. Fanynky nebo holky? Tyto příběhy zůstávají tabu. Všichni v tuto chvíli máme stálou přítelkyni a Paul je ženatý muž, takže jsme loajální k našim slečnám. Ale jo, bylo spousta žen, ve všech velikostech, věku a barvách (samozřejmě kromě nezletilých). Mluvím pouze o sobě. Nemůžu říct, že něčeho lituji, bylo to privilegium, že jsem potkal všechny ty nádherné dámy. Zacházet s nimi s úctou a důstojností přináší potěšení na obou stranách. Svou rock’n’rollovou ženu jsem našel před několika lety.
Když jsem se před šesti lety nechal přemluvit, abych začal psát o muzice a začal touto cestou podporovat hlavně death metal, říkali mi, že si mám zvolit nějakou přezdívku, nick. Hned mě napadly dva – ASPHYX a VADER. Nakonec jste „zvítězili“ vy. Musím říct, že jsem si díky psaní o muzice splnil spousty svých fanouškovských snů. Máte ale ještě nějaké vy, jako kapela? V rámci stylu i mimo něj jste slavní, vyprodáváte koncerty, máte skvělá turné…chcete dosáhnout ještě nějaké mety, cíle?
Hahaha, takže teď máš přezdívku Asphyx? Ale pokud máš děti, měl bys to změnit na Vader, protože Vader v holandštině doslova znamená "otec" Haha. Každopádně, skvělá kapela a zatraceně super lidi. Měli jsme spolu pár drinků na nějakých akcích. Ale zpět k tvé otázce. Opravdu nejsme tak "slavní". Ale určitě máme cíle nebo sny, které si chceme splnit. Třeba jako zahrát si v zemích jako je Japonsko nebo Čína, africký kontinent nebo na dalších místech, kde jsme nikdy nebyli, jako Maďarsko, Srbsko, Ukrajina, Kazachstán. Stále je mnoho věcí, kterých je potřeba dosáhnout a míst, kde si zahrát. Pro mě by bylo naprostým snem, kdyby se album prodávalo tak, aby mohli Alwin, Husk a Paul opustit svou práci a my se mohli plně věnovat Asphyx. Víš, jako mít vlastní zkušebnu, studio, dům pro kapelu apod. Kde můžeme hrát, jamovat a nahrávat kdykoliv chceme, bez toho abychom se museli zabývat něčím jiným. Je to docela nerealistické, protože se to nikdy nestane, protože pokud jde o náš metal, jsme nekompromisní, ale ptal si se na sen, tak tady máš ten můj!
Letos se k nám do České republiky chystáte na OBSCENE EXTREME FESTIVAL. Jestli se nepletu, tak jste tam hráli naposledy v roce 2012. Vzpomeneš si, jak se vám u nás líbilo? Tenhle festival je jiný, bláznivý, svobodný. Těšíte se i letos?
Popravdě jsme tam byli na vice akcích. Nejen Obscene Extreme, ale i Brutal Assault a samozřejmě také krátké, ale neuvěřitelné tour s “Malignant Tumour”, kdy jsme hráli v Ostravě, Praze, Bratislavě a na Slovensku. V České Republice se vždycky máme skvěle. Mimo to máte nejlepší pivo na světě! Vždycky říkám, je potěšením se sem vracet. Takže se těšíme, že budeme hrát na Obscene Extreme festu. Čurby je zatraceně fajn a skvělý člověk a myslím si, že si o mně myslí totéž, takže jo, bude to skvělé, znovu jej potkat na jeho vlastním festivalu a pobýt tam, jako vždy. Je to skvělý festival, procházet se mezi fanoušky, jak už jsem měl tu možnost v minulosti, tak doufám, že dorazíme včas a potkáme se s fanoušky po naší show. Ale my budeme mít maso haha!
Náš rozhovor je u konce. Chtěl bych vám moc poděkovat za všechnu vaši hudbu, protože mě provází celý můj metalový život nejen jako fanouška. Přeji vám spousty vyprodaných koncertů, hodně dobrých nápadů. Ať se vám daří i v osobním životě! ASPHYX FOREVER!
Díky moc za tenhle rozhovor a za všechny tvé přání. Je skvělé slyšet, že tě naše muzika těší způsobem jakým to dělá, takže potěšení je na naší straně. Doufám, že nám to vydrží i do budoucna. Vše nej a hodně štěstí i tobě!
