DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 7. května 2018

Rozhovor - SADISTIK FOREST - Život je komplexní záležitostí a smrt nás čeká všechny.



Rozhovor se SADISTIK FOREST a zakládajícími členy Markusem Makkonenem (basa a zpěv) a Anttim Heikkinenem (kytara). 

Přeložila Markéta, děkujeme!


Autorem fotek je Sami Kaarakainen.

Ave SADISTIK FOREST! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií SADISTIK FOREST. 

Markus: SADISTIK FOREST vznikla před 11 lety v Oulu v severním Finsku. V té době jsme si mysleli, že prvky, které jsme měli na old thrash and death metalu rádi, vymizely. Byl tam brutální technický death a melodic „death metal“, ale nebyl tak mlátivý a neúnavně úderný jako jsme poslouchali my. Víš, …DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL…tak jsme se rozhodli, že si kapelu založíme sami. Všichni jsme se znali z metalové scény ve Finsku v 90. letech, protože jsme hráli v mnoha kapelách v různých demo kapelách a sdíleli jsme stejné podium s našimi kapelami, a to několikrát. Myslím, že jsme byli vzájemně sami sebou zaujatí. Vesovi ničící beaty (což nebyla běžná věc v 90. letech!), Anttiho osobnost na pódiu a kytara…Sestava SADISTIK FOREST je jako nějaký druh „nejlepší/nejhorší“ práce z našich teenagerovských kapel. Jsme prostě chlapi, co chtěli hrát brutálnější hudbu než hráli. 


Právě poslouchám vaši novinku „Morbid Majesties“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu se starými kapelami z devadesátých let. Deska má skvělý sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku? 

Markus: Nahráli jsme album na několika různých místech ve Finsku s naším producentem Samuem Männikköem, který také produkoval naše první dvě alba. Protože se zdálo, že je tady hodně lo-fi death metal zvuků, tak jsme se rozhodli zahrát něco čistšího po produkční stránce. Abychom vynikli. Naší inspirací byla devadesátková thrash/death metal alba a naším cílem bylo jít zpátky k základům – solidní bubny, křupavá kytara, rušivé basy a hlavně – silné individuální vystoupení vokálů a nástrojů. Jistým způsobem je produkce a přístup bližší Slayer z devadesátých let než modernímu retro-death metalovému zvuku. 


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Markus: Zatím jsem všechny texty psal já, ale na novém albu Matti pracoval na písni Bones of a Giant. To dalo věcem pořádné grády. Vesa pracoval na vokálech. SADISTIK FOREST píšou hudbu jako tým, takže je fajn, že i texty se teď píšou takhle. Veliká část našich textů se věnuje reálnému životu. Možná někdy s pár metaforami a divnými anděly, ale pořád je to ve spojení s „reálným světem“. Život je komplexní záležitostí a smrt nás čeká všechny, takže je hodně věcí, o kterých můžeme psát, fakt. Jako obrovští fanoušci NAPALM DEATH, tohle je pro nás přirozené téma. 


Pod parádním obalem na novou desku je podepsán Mörtuus (Raul Fuentes). Jeho práce se mi hodně líbí, akorát nevím, co má cover znázorňovat. Kdo je ta postava/příšera? Jak jste vůbec motiv na obal vybírali? 

Markus: Díky za tuhle otázku. Je to dobrá otázka a důležitá pro tenhle koncept! Obal vyšel ze základu jednoho z Raulových obrazů, který měl na webu. Všichni jsme měli pocit, že to vypadá jako „morbidní majestáty“ na kterých jsme se shodli, že jsou ideálním pro naše nové album. „Morbid Majesties“ je smrt, chaos a čas – věci, se kterými lidstvo nemůže nic dělat. Často jsme uváděni v omyl, že jsou naše životy pod kontrolou, ale předpokládám, že to asi nebude daleko od pravdy. Čas letí, všechno umírá a prvek chaosu je všudy přítomný. Všechny tyhle věci existují, ať už my na světě jsme, nebo ne. Je jim to jedno. Je možná jednodušší říci, že máme nad našimi životy nějakou kontrolu, i předurčení, ale když přemýšlíme o životě v dost veliké šíři, zjistíme, že naše existence je pouhá nešťastná nehoda ve vesmíru a náš osobní život se nikdy nedokáže vyrovnat s okolím. Tohle všechno je daleko od něčeho, co by se dalo nazvat „pod kontrolou“! Takže…Raulův návrh se zdál, že má „smrt“ a „chaos“, ale zeptali jsme se ho, jestli by nemohl přidat přesýpací hodiny (čas). Takže finální postava na obalu alba má teď všechny "morbidní majestáty", shromážděné do jedné deformované bytosti, samozřejmě, hehe. 


Myslím, že „Morbid Majesties“ by nejvíc slušelo vydání na vinylu. Neuvažujete o tom? Jaký je vlastně tvůj vztah ke gramodeskám, k jejich zvuku? Jsi sběratelem? 

Markus: Vinyl je zatím nejlepší formát hudby. O tom není pochyb. Není nejpraktičtější, ale je to způsob, jak trávit čas s kvalitní hudbou a můžete si také číst texty a užívat si uměleckou stránku obalu, dát si pivo a tak. Vinyl je nejlepší. Doufáme, že Transcending Obscurity vydá vinylovou verzi alba, ale je to na nahrávací společnosti a to my ovlivnit nemůžeme. 


Novinka vyšla na CD u Transcending Obscurity Records. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci, o kapelách z jejich je opravdu hodně slyšet. Jak jste s nimi spokojeni vy, jako kapela? 

Markus: Zdá se, že dělají velmi dobrou práci. Rozhodně. Album dosáhlo i na nové lidi a zdá se, že dostává hodně dobré recenze. Co se mi líbí na tomhle labelu, je to, že nejdou po jistotách, jako většina labelů. Transcending Obscurity jsou ochotni pracovat s temnějšími kapelami a to je skvělé, protože hudba (a metal) začínají být moc bezpečné. Svět potřebuje takové labely, jako je TO, aby nám přinesly nové cesty k vyjádření hudby, kterou milujeme. Labely, které se dívají do budoucnosti, než aby se dívali do minulosti. 

Hrajete typický, klasický starý death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu SADISTIK FOREST ozvláštnit? 

Markus: Možná, že se na to koukám z jiného úhlu, protože jsem díky hudbě moc blízko, ale osobně mi nikdy nepřišlo, že SADISTIK FOREST je jednorozměrný death metal. Upřednostňujeme spíš termín „extreme metal“, před „death metal“. Všichni pocházíme z trošku jiných zákoutí v hudbě a death metal je možná jen hudební okolí, které nás spojuje a sdílíme tak společný základ. SF se nikdy nebáli začlenit nápady, které pochází zvenčí death metalu. Možná, že dnes se taky snažíme otřást základy, abychom nešli v něčích pravidlech. Antti je trošku starší než my ostatní a vyrůstal víc s hudbou z 80. let. Takže je víc ovlivněn old schoolovou thrash metal hudbou. Matti má zase základ v progresivní hudbě a Vesa zase v druhé vlně black metalu z 90. let. Já osobně jsem asi vyrůstal s víc grindcore hudbou. Takže, když se to všechno převede do jednoho death metalu naší kapely, dostanete celou řadu nápadů, které přesahují klasický „ortodoxní“ zvuk old school death metalu. Celtic Frost nebo Napalm Death – například – se nebáli objevovat jejich zvuk a tak by to mělo být s každou kapelou. A o tohle se snaží i SF. Aby naše písně mohly volně dýchat. Když chtějí jít do nových sfér, tak půjdeme za nimi. Později se teprve rozhodneme, jestli píseň odpovídá našemu účelu, ale experimenty, nebo konzervativní myšlení není nic pro nás. Máme krátké grindy písně. Thrashy. Nové album má více střední tempo. Máme také píseň „Modern Day Oskorei“, která byla vydána jako bonusová píseň pro album „Death, Doom, Radiation“, které v sobě mělo i prvky Bathory. Takže, rádi zůstáváme ve střehu. Přidáš veškeré koření do našeho mlýnku na maso a vyleze z toho SF. Death metalová kapela, ano, ale ne absolutní. 


Jak jsou na tom vlastně SADISTIK FOREST s koncerty? Co jsem si dohledal na internetu, tak hrajete převážně v undergroundových klubech. Chodí ve Finsku lidé na starý death metal? Nechystáte k podpoře nového alba koncertní šňůru? Pokud ano, zavítáte i k nám do České republiky? 

Markus: Vlastně, hrát v Evropě je pro nás určitě cíl. Už jsme hráli v Pobaltí, Švédsku, Irsku a Německu, ale vždycky se najde nové místo, kde hrát. Co se týče České republiky, hrál jsem u Vás dvakrát s HOODED MENACE kdysi dávno a užil jsem si to. Bylo by skvělé hrát zase v Čechách a tentokrát s SF. Doufám, že se to brzy splní! Navíc, kluby, které jsi zmínil, už udělaly několik větších festivalů ve Finsku s kapelami jako TRIPTYKON, CARCASS, SUFFOCATION, ANGELCORPSE, WOMBBATH, DEFEATED SANITY a OBITUARY. Jalometalli fest v Oulu (dvakrát) a Kuolema II fest v Helsinkách. Byly to skvělé zkušenosti. Kromě festivalů byly asi největšími událostmi našeho života koncerty v Irsku a Německu. Ale jak jsem řekl – Česká republika je cíl! Pokud tohle čte někdo, kdo zná lokálního organizátora, prosím zmiňte se mu o SF a můžeme to zorganizovat. 

Antti: Ano, samozřejmě by bylo skvělé hrát také na českých metalových festivalech. Jako Obscene Extreme a Brutal Assault. 


V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta. 

Markus: Vlastně jsme se o tomhle teď s kapelou bavili. Bylo by o dost jednodušší to polarizovat, ale jako všechno v životě – ani tohle není černo bílé. Undergroundové kapely nikdy nemají moc široké publikum. Jakmile kapela nahraje album na internet, tak se album může dostat k fanouškům a přátelům po celém světě. Je to jako výměna kazet v minulosti, jen mnohem rychlejší a rozšířenější. Osobně poslouchám víc nové hudby, než jsem kdy dřív poslouchal jako teenager. Zase jsme objevili žízeň po hudbě díky Spotify a Bandcampu. Tyhle stránky a aplikace nám dovolují se rozjet ohledně demo nahrávek, jako zase v roce 1995, haha! Ale zase na druhou stranu, je těžké se hudbou uživit. Skoro nemožné. Ale já to vidím spíš jako vyřazení rockových hvězd, nebo alespoň lidí, kteří si myslí, že jsou rockové hvězdy. Death metal je skvělá scéna, kterou se skoro nikdo nedokáže uživit, takže to vlastně není rockstar hnutí. Spíš je to setkávání kapel po celém světě, díky kterému se potkávají normální lide, aby se setkali díky společné zálibě. Nakonec se to všechno vrací na začátek – musíš pracovat tvrdě, možná ještě víc než tvrdě, aby se tvoje kapela dokázala prosadit. Taky potřebuješ melodie. Možná je tu víc kapel, než v minulosti v metalové hudbě, takže průměrná hudba vás daleko nedostane. Musíte hrát kvalitní hudbu, být schopen vystupovat s vášní a opravdovou integritou. A nejsou asi jiné cesty, které by to zjednodušovaly. Buďte pokorní, ale věřte si a svojí hudbě a jsem si jistý, že lidem se bude líbit, co hrajete. A když ne…No, to není konec světa. 


V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“? 

Markus: Extrémní metal byl původně hnutím, které chtělo rozbít pravidla hudby. Posunout hranice a experimentovat. Dělat něco neočekávaného a nového také díky tomu zatřást světem. Někdy se může zdát, že se to dnes všechno přetočilo. Místo rozbíjení pravidel je lidé spíš vytvářejí! „Death metal nesmí znít takhle, takhle nemůžeš zpívat, obal by měl vypadat takhle a takhle a cokoli uděláš – nikdy nenos tričko se jménem téhle a téhle kapely!!“. OK, takže jedeš, ale je tady vždycky risk toho, že budeš hrát „bezpečný metal“ místo „extrémního metalu“. Ano, může to znít brutálně jako prase, ale pokud se to píše JEN proto, aby to naplňovalo očekávání stávajícího publika, jak se to pak liší od pop music? Další věc, která chybí, jsou písně. Lidé se často nechávají unést zvukem, který prostě „dobře zní“, ale netlačí hudbu nikam dál. Kolik ENTOMBED/DISMEMBER klonů jsme tady měli v posledních 20 letech, co?! Otočte HM na maximum, použijte určité bubnové beaty a získáte jistý "hlasový" zvuk a bude to znít skvěle po dvou zkouškách! Ale to je jen začátek. Pak budeš muset být schopen napsat něco, co všem vyrazí dech a bude to tak skvělé jako EVILYN, EYEMASTER, CONTEMPT, SKIN HER ALIVE, DREAMING IN RED nebo CASKET GARDEN. To, že jsou slavní, není díky vytvoření tónu, ale díky tomu, jak skvělé písně píší. Kapely, které vrátí staré dobré časy, jo? No, rád bych zmínil TEMPLE OF VOID. Píšou skvělou hudbu, ale nejedná se o tu nejzřetelnější situaci. Nové album PUNGET STENCH „Smut Kingdom“ je úžasný kus vynikajících melodií. Bylo napsáno už před časem, ale je to pořád relevantní i dnes, možná i víc než kdy předtím. To samo by mělo mluvit hlasitě o tónech!! „Patriarch of Evil“ od VARATHRON je taky skvělé a velmi old school. CHTHE’ILIST, SACRIFICIO, GRAVEYARD (Španělsko) a VOIDHANGER by mohly být taky super kandidáti. 

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily? 

Markus: Transcending Obscurity vydali nové album od ARKHETH „Twelve Winter Moons Comes the Witches Brew“, které je podle mě úžasným albem – nemá v sobě žádná klišé. Nové album NECROPHOBIC je dost dobré a také nové album od MASTER’S HAMMER. Teď zrovna poslouchám nové album od AURA NOIR a rozhodně si to užívám. 

Antti: No, já jsem poslední dobu poslouchal hodně tradiční heavy metal a hard rock jako Michael Schenker Fest, VISIGOTH a NO HOT ASHES, takže nevím moc o více extrémní scéně. Líbí se mi nové album PESTILENCE, MASTER’S HAMMER a také nové album finské kapely GALVANIZER a MORMÂNT DE SNAGOV. 

Markus: GALVANIZER by se taky měly přidat k tomu výčtu, mimochodem! 


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky? 

Markus: Jsme rozhodně všichni fanoušci MASTER’S HAMMER. Jsou jednou z nejvíce unikátních metalových kapely minulých desetiletí. Taky jsme byli na šňůře s DIPHTERIA z Prahy minulý prosinec. Všichni jsme si sedli a jsou skvělá kapela. Na zdraví chlapci, pokud tohle čtete!! 

Antti: Osobně se hodně zajímám o české kapely. Zdá se, jakoby měli svojí vlastní chuť v metalové hudbě. Kromě těch, které Markus zmínil, jsem také poslouchal ROOT, TÖRR, GUTALAX, AVENGER, MALIGNANT TUMOR a CULT OF FIRE. 

Co chystají SADISTIK FOREST v nejbližších měsících? 

Markus: No, minulý rok jsme prošvihli skoro všechny festivaly, protože oznámení o našem albu vyšlo pozdě. Rozhodli jsme se kapitalizovat tím, že budeme psát novou muziku. Teď nemáme žádné nadcházející show. Máme už dvě nové písně a obrovské množství nových riffů. Je jasné, že lidé nemusejí čekat šest let na pokračování Morbid Majestes. 


Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. 

Markus: Díky za důkladný rozhovor a zajímavé otázky DEADLY STORM ZINE! Všem fanouškům metalu a grindu v České republice – prosím, mrkněte na naše nové album a podporujte death metal. Naším cílem je poslat vám stovky bláznivých nápadů pro všechny skvělé přátele, takže v obraze a zůstaňte blázniví!! JAMA PEKEL!!!

Interview - SADISTIK FOREST - Life is a complex thing and death comes to all.


Interview with Sadistik Forest founding members Markus Makkonen (bass, vocals) and Antti Heikkinen (guitar). 

Translated by Markéta, thank you!

Author of photos Sami Kaarakainen.

Ave SADISTIK FOREST! I did not find any Czech interview with you. Can you please introduce your band to readers who do not know you? You can start from the beginning and take us through the history of SADISTIK FOREST. 

Markus: Sadistik Forest was formed 11 years ago in Oulu, Northern Finland. Around the time we felt that the elements we all liked in old thrash and death metal had gone missing. There was brutal tech death and melodic "death metal", but not that mauling, relentless bashing we grew up listening to. You know... Deicide, Cannibal Corpse, Morbid Angel.. So, we thought to form a band like that ourselves instead. We all knew each other already from the 90's metal scene of Finland, as we all played in various demo level groups and shared same stages with our bands many times. I guess we kind of an impressed each other. Vesa's blastbeats (not a regular thing in 90s!), Antti's stage persona and guitar playing... The line-up of Sadistik Forest is like some kind of an "best/worst of" from our teenage bands. The guys who wanted to play more brutal stuff than our bands at the time were doing. 


I am just listening to you new album “Morbid Majesties” and I feel like being closed in anunderground room with old bands from the 90s. The album has a great sound. Where did you record the album and are you satisfied with the result? Were you able to have any comments about the final product? 

Markus: We recorded the album in a couple of different locations in Finland with our producer Samu Männikkö, who also produced our two first albums. As there seemed to be loads of certain lo-fi death metal sound around we decided to go to more clear production instead. To stand out. Our references were the 1990's thrash/death metal albums and our goal was to go back to basics - Solid drum tone, crispy guitar, rumbling bass and most of all - strong individual performances on vocals and instruments. In a way the production and the approach is closer to a 90's Slayer album than a modern retro-death metal sound. 



Who is the author of your lyrics and what are they about? Where do you find inspiration for your lyrics? 

Markus: So far i've been writing most of the lyrics, but on the new album Matti also contributed on the song Bones of a Giant. It gave things a real nice extra boost. Vesa has been contributing to the vocal arrangements as well. Sadistik Forest writes all the music as a team, so it is nice that the lyrics are more like that these days as well. A large part of the Sadistik Forest lyrics are dealing with real life. Maybe with metaphors and with weird angles, but still somehow connected to the "real world". Life is a complex thing and death comes to all, so there's quite a lot to write about, really. As huge fans of Napalm Death, this has felt like a natural option for us. 


Mörtuus (Raul Fuentes) did your great cover for the new album. I really like is work but I do not know what is on the cover. Who is the person/monster? How did you chose this motive? 

Markus: Thanks for asking this. This is a good question and important to the concept as well! The cover art came to be on the basis of one of the Raul's drafts he had online. We all felt that it looked a lot like "morbid majesties", which we had agreed to be the title for this release. The Morbid Majesties are time, chaos and death - the things mankind can do nothing about. We are often misled to believe that our lives are in our control, but that could not be further from the truth, i guess. Time goes on, everything dies and the element of chaos is ever-present. All these things exist with or without us. They do not care. It's easier maybe to say that there is control in our lives, predestination even, but when you think of life in big enough scale our existence is merely a freak accident in universe and our personal lives are just never ending coping with surroundings. Quite far from controlled! So.. The draft of Raul's seemed to have "death" and "chaos" already in it, but we asked him to add a hourglass (time) to it, so the final being on the cover had now all the morbid majesties on it, clustered into one deformed being, of course.. heheh. 



I think that “Morbid Majesties” would sound great on vinyl. Have you thought about that? How do you feel about vinyl and its sound? Are you a collector? 

Markus: Vinyl is by far the best format on music. No doubt about it. Not the handiest, but when you want to spend some quality time with the music and the artwork, reading the lyrics, having some beers - the vinyl is the best format. We really do hope that Transcending Obscurity puts out a vinyl version of the album, but that's a record company call and we cannot really affect that. 



The new album was released by Transcending Obscurity Records. The label has a very good name in the underground and it does a great job because people often hear about bands this label works with. Were you, as a band, satisfied with their work? 

Markus: They seem to be doing a real good job. Definitely. The album is reaching new people and seems to have a good buzz around it as it goes. What i like most about our current label is that they do not go for safe bets alone, like most of the labels seem to be doing these days. Transcending Obscurity are also willing to work with more obscure bands and this rules, as music (and metal) world are both becoming too safe. World needs more labels like T.O. to bring out new ways to express the music we all love. Labels that look into future, instead of looking into past. 

You play typical, classic old death metal. You have never done anything else, you are “orthodox”. Personally, that is one of the reasons I like your music so much. However, have you ever thought about trying something else, to spice the music by SADISTIK FOREST up? 

Markus: I might see this a little bit in a different angle while being this close to the music, but i have personally never felt that Sadistik Forest is one-dimensionally death metal alone. We even prefer the term "extreme metal", over "death metal" alone. We are all coming from a little bit different kind of backgrounds in music and death metal is maybe just the musical surrounding where we all meet and share common ground. SF has never been afraid to incorporate ideas that come from outside the death metal box either. Maybe today we even try to shake up the foundations on purpose a bit, rather than to follow on anybody's self-proclaimed rules. Antti is a bit older than the rest of us and he grew up more with the 80's stuff. Therefore he is largely inspired by the old school thrash metal thing. Matti has a background in progressive music and Vesa in second wave 90's black metal. My personal background includes maybe a little bit more of grindcore. So, when you infuse these all to the main death metal meltdown of SF you get a variety of ideas that go beyond your classic "orthodox" sound of old school death metal. Celtic Frost or Napalm Death - for example - were never afraid to explore with their sound and this should be the case with any band out there. And this is what SF is aiming to do as well. To let our songs breathe freely. If they want to go somewhere new, we will follow. Later on we will decide if the song suits the purpose, but experimentation or boxed thing is not our thing. We have short, grindy songs. Thrashy ones. New album has more mid-tempo stuff in it as well. There was also a track called Modern Day Oskorei, that was released as a bonus track for our Death, Doom, Radiation album that had even bits of Bathory in it. So, we like to keep our eyes open. You add all these spices to the grinder that is us and the sound comes out like SF. Death metallish, yes, but not in totalitarian way. 


How about SADISTIK FOREST and concerts? I looked online and I found out that you mostly play in underground clubs. Do people often go to old death metal concerts? Do you want to support your album with a tour? If yes, do you want to play in the Czech Republic? 

Markus: Actually, playing in mainland Europe again at some point is definitely a goal. We've already played in the Baltics, Sweden, Ireland and Germany, but there is always a new spot where we would like to play. As far as the Czech Rep. goes, i played there twice with Hooded Menace back in the day and loved it in there the both times. It would be nothing short of an amazing to play in Czech with SF as well. I'd say it is only bound to happen! Besides the club shows you already mentioned we have also done a couple of bigger festivals in Finland, with bands like Triptykon, Carcass, Suffocation, Angelcorpse, Wombbath, Defeated Sanity and Obituary in the same bill. Jalometalli fest in Oulu (twice) and Kuolema II fest in Helsinki. They've been great experiences all. Besides the fests our career highlights so far have been maybe the shows we did in Ireland and Germany. But like being said - Czech Republic is a goal! If anybody reading this knows a local promotor, please mention SF to them and we can get this organized. 

Antti: Yes, of course it would be nice to play also at some Czech Metal Festivals someday. Like Obscene Extreme and Brutal Assault. 



Nowadays, many people download music online and they only use its digital form. How do you feel about this as a musician? 

Markus: Actually, we spoke of the subject with the band just recently. It would be quite easy to get polarized on this, but like life usually is - this case is not black & white either. Underground bands have never had a wider audience, for example. Just as soon as you upload a recorded work to internet, you can get fans and friends from across the whole wide world. It's like the tape-trade network of past times, only way more faster and widespread. I personally listen to more new music today than i have ever done since my teenage years. Re-discovered the hunger for new music through applications like Spotify and Bandcamp. They allow you to go mental on great demos again, like it would be 1995 again, haha! Then again, it is hard to live off music today. Almost impossible. But i see this only as an welcomed elimination of rock stars, or at least the people who think they are ones. Death metal is a wonderful scene, as barely anybody can do this for living, so it is basically a rockstar-free movement. Rather, meeting with bands across the globe only make one wonder how cool and down-to-earth people you get to meet through the common music we all love. At the end of the day it all goes to the basics - you have to work hard, maybe harder than ever to make your band stand out. You need to have the tunes as well. There are maybe more bands now than ever in the history of metal music, so mediocre music will not get you very far. Write quality music, be able to perform it live with passion and real integrity and don't think that there are any easy ways out with it. Be humble, but believe only in yourself and in the music you make and i'm pretty sure that people should be into what you do. And if they don't.. Well, it's not the end of the world either. 


There are many young bands who try to ply the “old school death metal”. Most of them are not really good, but we can find some good bands which understand what it is about. Do you know any bands which would be able to “bring back the old days”? 

Markus: Extreme metal was originally a movement to break all the rules in music. To push the boundaries and to experiment. To do something unexpected and new and to shake the world in the process. Sometimes it feels like it has turned totally around in these days. Instead of breaking the rules people make 'em, you know! "Death metal cannot sound like that, you cannot sing of that, the covers should look like this and that and whatever you do - never wear a shirt of this and that band!!" Ok, you can go on so, but there is a risk in it that you play "safe metal" instead of "extreme metal" while doing it. Yes, it might sound brutal as fuck, but if it is written ONLY to match the expectations of an already existing audience how does it differ from any popular music out there then? Other thing that is often missing are the songs itself. People get so carried away by the sound that they just "sound right", but don't push the music any further than this. How many Entombed/Dismember -clones you have heard in past 20 years just, huh?! Crank the HM-pedal to max, use the certain drumbeats and get a certain vocal sound and it will sound super after two rehearsals! But that is just the beginning. Then you need to be able to write something as mind-blowing as Evilyn, Eyemaster, Contempt, Skin Her Alive, Dreaming in Red, or Casket Garden were. Their hype was not created by tonality, but through superior song writing. To bring back the old days, huh? Well, I'd like to mention Temple of Void at least. They write amazing music, but do not go for the most obvious solutions. New Pungent Stench album Smut Kingdom is a marvellous piece of superior tunes as well. It was written long time ago, but is still as relevant today than it would have ever been. That alone should speak volumes of the tunes!! Patriarchs of Evil by Varathron is great as well and very old school. Chthe'ilist, Sacrificio, Graveyard (Spain) and Voidhanger could be ones to check out as well. 

Are there any albums which have caught your attention recently? 

Markus: Transcending Obscurity released the new Arkheth album, Twelve Winter Moons Comes the Witches Brew, which i think is a marvellous record - free of all clichés. New Necrophobic album is pretty damn good and so is the new album of Master's Hammer as well. Right now i am listening to the new Aura Noir album on the background and definitely enjoying it. 

Antti: Well, I've been listening lately to more traditional heavy metal and hard rock like Michael Schenker Fest, Visigoth and No Hot Ashes, so I don't know so much about the more extreme side. I liked the new Pestilence album, Master's Hammer and also the new albums of Finnish bands Galvanizer and Mormânt De Snagov. 

Markus: Galvanizer should be added to the list of last question's bands, by the way! 


Do you know and listen any Czech bands? 

Markus: We are all big fans of Master's Hammer, definitely. They are one of the most unique metal bands of past decades. We were also on tour with Diphteria from Prague last December. We all got along really well and they are a great band. Cheers to lads, if you are reading this!! 

Antti: Personally, I'm quite interested in Czech bands. They seem to have their own special kind of flavour in metal music. Besides those which Markus mentioned I've also been listening to a lot of Root, Törr, Gutalax, Avenger, Malignant Tumour and Cult Of Fire. 



What are SADISTIK FOREST´s plans for the next few months? 

Markus: Well, we missed more or less all the festivals for this year as the album announcement came out that late. We decided to capitalize that by writing new music, now as we do not have to rehearse for forthcoming shows. We have already two brand new songs ready and a hefty amount of new riffs on the stock. It is clear that people do not need to wait for six years for the follow-up of Morbid Majestes. 

Thank you for the interview and I wish you many sold albums, hundreds of crazy fans and tons of great ideas. 

Markus: Thanks for the very thorough interview and interesting questions Deadly Storm Zine! To all the death and grind heads of Czech Republic - please, do check out our new album and keep supporting death metal in general. We aim to unleash hundreds of crazy ideas for all the great friends out there, so stay tuned and stay wicked!! JAMA PEKEL!!! 


neděle 6. května 2018

Recenze/review - MONOLITHE - Nebula Septem (2018)


MONOLITHE - Nebula Septem
CD 2018, Les Acteurs de l'Ombre Productions

for english please scroll down

Viděl jsem před sebou horský potok v temné krajině. Tekla v něm ledová voda smíchaná s krví. Šel jsem po proudu a sledoval, jak mohutní, stává se postupně zkaženou řekou plnou špíny a beznaděje. Po celou dobu, po celý ten zvláštní čas, mě provázela i nová deska francouzských MONOLITHE.

Funeral doomoví Francouzi letos vydali album, které nese název "Nebula Septem". Je opět zvláštně pojatým pochmurným souzněním padlých duší. Velmi dlouhé (vždy sedmi minutové) skladby se v průběhu mění, jsou mokvající, smutné, postupně gradují, aby nám nakonec dali spočinout. Doporučuji poslouchat v klidu a bez jakýchkoliv vnějších vlivů. Jinak temná krása této hudby nevynikne.



MONOLITHE mají dar, talent na to, složit zajímavý a neotřelý song. Nemá cenu hudbu těchto Francouzů k někomu přirovnávat, natolik jsou sví a originální. Mají rozpoznatelný, jasně zřetelný rukopis, mezi ostatními vynikají jak zvukem, tak hlavně nápady a celkovou koncepcí. Často mi připomínají momenty, kdy jsem se vší silou praštil do zmrzlých kostí. Stojím znovu u řeky plné šílenství a nasávám vesmírnou energii. Mezi mou myslí a hudbou to vzájemně jiskří. Občas bývám rozmrzelý, naštvaný, najednou se stanu smutným. Sálá na mě doslova pestrá paleta nálad a emocí. To je pro mě důkazem, že je "Nebula Septem" vynikajícím albem. Funerálně doomovým, s mnoha až psychedelickými momenty. Šepotajícím, nasáklým krví a temnotou. Nechte mě zmrznout a rozpadnout na tisíc kousků! Skvělá deska!


Asphyx says:

I saw a mountain stream in the dark landscape in front of me. There was ice water flowing in it mixed with blood. I went downstream and watched it becoming stronger and gradually becoming a bad river full of dirt and hopelessness. All the time, the weird time, the new album by French MONOLITHE was my company. 

Funeral doom French guys released an album called “Nebula Septem”. Again, it is a strangely played grim juxtaposition of fallen souls. Very long songs (always 7 minutes long) are changing over time, are wet, sad, they graduate so we can finally set back and rest. I recommend to listen to it in peace and without any external influences. Otherwise, the dark beauty of this music will not work out. 

MONOLITHE have a gift, a talent for composing an interesting and fresh song. There is no point in comparing music of those French guys to other bands because they are very original. They have a recognisable and clear signature, you can recognise them by their excellent sound but also by ideas and the overall concept. They often remind me moments when I hit frozen bones with my fist. Again, I am standing by the river full of madness and I am feeling the space energy. Between my mind and the music is a sparkle. Sometimes, I am annoyed, angry and suddenly I am sad. The colourful palette of moods and emotions is burning me. This is the proof for me that “Nebula Septem” is an excellent album. Funeral doom with many psychedelic moments. Whispering, soaked in blood and darkness. Let me freeze and decay into thousand pieces! Great album!



tracklist
Anechoic Aberration
Burst in the Event Horizon
Coil Shaped Volutions 
Delta Scuti 
Engineering the Rip 
Fathom the Deep 
Gravity Flood

band:
Benoit Blin - kytara
Sylvain Bégot - kytara, klávesy
Olivier Devifes - basa
Thibault Faucher - bicí
Rémi Brochard - vokál, kytara
Matthieu Marchand - klávesy
Sebastien Pierre(host) - vokál

Příběh sto čtyřicátý třetí - Rychlost vítězí


Příběh sto čtyřicátý třetí - Rychlost vítězí

Je nám všem asi jasné, že když je holka hezká, tak je tak nějak považována i za chytřejší, než mnohdy doopravdy je. Jenže naše kalupinky nejen, že jim to slušelo, ale zároveň to měly v hlavě srovnané. Holčičky bývají od mala spořádanější, hodnější, přemýšlivější. A my, trubečci a tetřevové se rádi předvádíme. Obzvlášť po nějakém tom pivku, panáku a vůbec. Jak známo, tak nejlepší akce bývají impulsivní, nenadálé. Občas všechno zapadne krásně do sebe. I když to třeba nedopadne úplně nejlépe. No, aspoň je na co vzpomínat, nemám pravdu?

Třeba jedno květnové odpoledne, kdy si ze mě dělal Kytka cestou z práce srandu a házel po mě květy šeříků. Prý vypadám jako nějaká ruská tlama, co přijela zase osvobodit Boleslav. Blbec. Snažím se mu vysvětlit, že i Rusové jsou moc hodní lidé (jako všude) a ty obyčejní, co chcípali za války, za nic nemůžou. Nechce mě chápat a tak mu musím dát kravatu a pořádně ho vyválet v trávě. Jsme jak dvě štěňata, co si vymezují hranice ve smečce. Hodím mu jednu páku, starej dobrej trik z karate a za chvíli s klidem odzpívá skřípavě ruskou hymnu. 

"Co tady děláte, vypadáte jak dvě buzny": ozve se nad námi, lekneme se, ale když vidíme, že je to Prcalík, tak se oba vrhneme na něj. Má v ruce síťovku a máma ho poslala pro máslo. To byla chyba, protože už teplem trošku teče a namazání za jeho krk se samo nabízí. "Vy kurvy, za to zaplatíte": nadává nám. Vypadá to, že máme všichni skvělou náladu. Není divu. Slunce svítí, holky se pohupují v bocích víc než normálně, vědomé si toho, že je očumujeme jak sochy v muzeu.

Dělám přes výlohu na Janu obscénní posunky. Pak vystrčíme všichni tři zadky a přilepíme je na sklo. Jsme krásní mladí úžasní. Jen pan vedoucí nás nechápe. Naše kamarádka si klepe na čelo. Ještě, že má za chvilku padla. Jde s námi. Do hospody U Krvavý Hnáty. Čeká na nás Káča s Mirkou. Když tam přijdeme, tak už mají holky očička jak korálky. Asi si mnohokrát připily na Mirčiny narozeniny. Beru do ruky tužku, půjčuji si i lístek a píšu své kamarádce básničku o mnoha krásných slovech. Přečte si ji potají, zrudne a dostanu hubana, že se zase červenám já. Moc jí to sluší. 

Pijeme na Mirku, pijeme na metal. Sázíme do sebe jedno za druhým. Děláme hluk, řveme texty od Kryptoru. Rychlost vítězí, Klášterní tajemství. Číšník nás několikrát okřikne, ale je mu vynadáno do pinglů, sráčů a magorů. Dej si s náma, podléhá hned. Za pár hodin už tančí na stole a my k tomu řveme jako krávy nebeský. Taky se s Kytkou neskutečně zhádám, že není možný, aby se někdo koulel v popelnici, jako tomu bylo v jednom dílu Toma a Jerryho. Káča mě musí uklidnit, protože já tvrdím, že ano a Kytka mi vcelku rozumně vše vyvrací. Mám hladinku, plácám asi už i spoustu nesmyslů. Až do zavíračky.

"A já ti řikám, že se skutálím Roklí v popelnici": nedá mi to, když nás konečně vyhodí. "To nedáš": hecují mě ostatní. Opilce neradno provokovat a už beru u hospody plechovou popelnici, zručně ji vysypu a kutálím jednou rukou jako popeláři. Moc mi to nejde, párkrát se zatočí tak, že mě praští do nohou. "Ty svině": zařvu na ni a hodím si ji na záda. Rokle je prudká a zdá se mi nekonečná. Afaltová jednosměrka, s chodníkem okolo a zaparkovanými auty. Je mi to jedno. "Tak čumte, jedu": naskočím do popelnice a nic. Ještě, že tu jsou kluci, kteří mi rádi a silně pomohou. Mlátím s sebou uvnitř, hlavu otlučenou jak policajtskej obušek. Jau. Bolí to hodně, ale dělám jakože nic. Adrenalin, machrovství, chlast. Vražedná kombinace. Popelnice se zastaví někde uprostřed svahu. 

"Tak co, jakej jsem?": odklopím víko a pobliju se. Káča mi řekne mnoho nevybíravých slov, vždyť se zabiješ, máš rozum? Mávnu nad ní rukou, mívám občas lehké přehlížení své milé v povaze - mladej a blbej, znáte to. Jana mě ohmatává kosti, jestli jsem celej a já ji tlačím ruku do rozkroku. Z legrace, která není moc pochopena. "Seš hovnoooooooo, tohle je větší odvaz": ozve se nad námi a dolů se řítí velkou rychlostí Kytka s Prcalíkem. Každý v jednom kontejneru, s odklopeným víkem a výrazy jezdců formule 1. "ÁÁÁle dokud žijem, rychlost vítězí": zanotujou Kryptor a já unešen pohledem na své kamarády běžím do kopce shánět svůj kontejner.

"Vy se někdy chováte fakt jak kreténi. Chcete se zabít?": křičí na nás holky, ale my jsme opilí, v rauši, chceme se předvádět, kdo z nás je nejrychlejší, kdo nejvíc riskuje. Usedám do svého plechového vozidla a zažívám úžasnou jízdu. Všechno graduje. Když si totiž v kontejneru stoupnete, můžete vyvažováním trošinku ovlivňovat směr jízdy. Parádní zjištění. Pořádáme jak malý kluci závody, narážíme do sebe. Naše koroptvičky ječí, nadávají nám, prosí, žadoní, ale není jim to nic platné. Spíš nás tím povzbuzují. 

Končíme až v momentě, když vyleze z dolního baráku nějakej strejda, kterýmu se chce zcela pochopitelně spát, zařve na nás a nechce uhnout. Jeho chyba, Prcalík nejen že ho přejede, ale ještě dole narazí do protilehlého zábradlí a převrátí se. "A kurva": pronese můj spolujezdec Kytka (co zkusit dvojbob?). Je ticho. Takový to zvláštní, když nevíte, jestli se opravdu stalo něco hrozného, či nikoliv. Holky pomáhají pánovi na nohy. Uff, je jen uválený, možná bude modřina.

Z Prcalíkova kontejneru se ale nic neozývá. Běžíme dolů. Jako zázrakem střízliví nebo si to aspoň myslíme. Odklopíme hromadu kovu a tam leží náš kamarád v prenatální poloze a neskutečně se řeže smíchy (sípá, škruká, tláchá). Oddechneme si a řekneme mu, že je vůl, až to bolí. Otočí na nás tvář a je celý od krve. Kus čelisti zaražené někam k hrudníku. Nejdřív nás to vyděsí, ale pak se válíme vysmátí vedle na trávníku všichni. Jako magoři, opilí a šílení. Hlášky typu, už nikdy neřekneš kurva, už nikdy nebudeš dělat Prcalince dobře jazykem, jsem rád, že už neuslyším ty tvoje nekonečně blbý kecy - všechno se ozývá na přeskáčku ode mě i Kytky. 

Přijdou holky, které pána přemluvily, aby nevolal policajty. Ještě, že je máme. Pak jim dojde, v jakým stavu je Prcalík a musí prý ihned do nemocnice (i když gestikuluje, že v žádným případě, že chce pivo). Promiňte pane, že vás zase budíme. My víme, ale náš kamarád...poprosí již jednou vyrušeného strejdu naše svaté dívenky o telefonát. Šouráme se domů. Je nám stydno. Prcalík jel s Janou, byla z nás asi nejstřízlivější. Měli jsme holky poslechnout, uznáváme, jsme blbí jak tága, uznáváme, už to nikdy neuděláme, uznáváme - na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, jo a taky čestný pionýrský, zkouším být ještě vtipnej, ale nejsem.

Noc je u Káči divná, pořád se převaluju. Přicházejí mi k sobě otlučeniny, ale hlavně myslím na Prcalíka. Ráno jen čaj a včerejší rohlík. Ne, včera domů nepřišel, co zase provedl, řekne nám jeho máma. Hledáme dál u Prcalinky. Spí jak jezulátko, s drátovanou hubou, teď bude nějaký čas jen srkat brčkem nějaký sajrajty. Ale když se probudí, ty jeho očka nám říkají, že je pořád čert, dokonce spiklenecky mrká, když se holky nedívají. Nezlomný nezmar. 

"Vy jste mi ho teda zrychtovali, no aspoň že může šukat": poděkuje nám hezky Prcalinka, když jí našeho kamaráda oficiálně předáváme do domácí péče. Vyslechneme si toho ještě spoustu, ale pak musí nakoupit a my nalejeme Prcalíkovi do trubičky trošku piva, snaží se tomu smát, ale moc mu to nejde. Místo toho si vezme do ruky papír a napíše na něj: "Rychlost vítězí vy pračuráci, vyhrál jsem, byl jsem první! Jen nemám to máslo, co mě pro něj máma poslala!" 

Necháme ho v tom, protože je marod, protože ho máme rádi a je to kámoš, kterých potkáte v životě málo. Chodíme ho navštěvovat, nosíme mu naschvál jídlo, co má rád a nemůže ho jíst a vůbec se o něj staráme. Má najednou spousty přezdívek jako Fittipaldi, Niki Lauda a Alberto Tomba, což byl sice Ital a lyžař, ale po těch teď všechny "vobyčejný disko" holky okolo hrozně šílí, tak to prej vypadá dobře. 

Naše milé, krásné a chytré holubičky s námi nějaký čas nemluví. Jsou naštvané a mají pravdu. Byli jsme jak malí kluci, nerozvážní. Ale my takoví budeme vždycky, musíme. Máme to v sobě. Je to naše volání přírody, přirozenost. Milujeme rychlej metal, rychlý auta, rychlej svět. U nás bude rychlost vždycky vítězit.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. května 2018

Recenze/review - GATEWAY - Boundless Torture (2018)


GATEWAY - Boundless Torture
MCD 2018, Pulverised Records

Musel jsem se zastavit. Divné místo, napadlo mě ihned. Zvláštní pach, pocit tísně na prsou a smutek. Už jsem zde někdy byl? Pokračuji dál a od kolemjdoucího se dozvím, že se zde stala předevčírem vražda. Tak proto jsou mraky nízko a do země je otisknutá nenávist. Bolí mě celé já. Bolí mě svět. Proč? Ptám se stále dokola a odpověď nepřichází.

Belgičtí death doomaři GATEWAY jakoby byli na tom zlém místě se mnou. Zážitky s ním spojené zhudebnili, opatřili rituálně nihilistickým obalem a podávali na podnose z plesnivých kostí. Jejich hudba duní, žaluje, běduje, pláče i řve šílenstvím. Jedná se o těžkotonážní rituál s jasným cílem, zničit vás. 



"Boundless Torture" jsem si dával do hlavy nejraději v deštivých dnech. Když vychladly ulice i mrtvá těla v márnici. Přehraboval jsem se v ostatcích, bál se a naschvál vyhledával strašidelná místa. Atmosféra alba je velmi nehostinná. Připomíná spáleniště, kostel padlý za oběť hříšníkům. Zvuk je zastřený, vokál zběsilý, celkově působí deska jako valící se lavina, zpomalená, přesto neskutečně zničující a krutá. Kde se rodí zlo? Proč mám před očima rozostřený obraz nedávné vraždy? Proč mě bolí kosti a proč se rozpadám? Otázek je mnoho, GATEWAY na ně neodpovídají. Spíše válcují, jdou na hranu snesitelnosti. Nic pro slabé povahy, spíš se jedná o neustále dokola opakovanou mantru bolesti. Jsme jen prach, shnilé kousky nebohých těl. Jsme prokletí. Až na věky, amen. Podobná hudba se nemá popisovat, ale poslouchat, nechat působit. Doom death metal, který je zlou ozvěnou z onoho světa! Velmi dobře!

sumarizace:

"Boundless Torture" je krásně morbidní vzpomínkou na staré death/doom metalové časy. Jednotlivé songy mají obrovskou sílu a musely být nahrávány v tom nejhlubším podzemí. Svět se sice dneska točí už úplně jinak, ale pro nás pamětníky, se jedná o velmi příjemný zážitek. Riffy jsou ostré jako katova sekyra, hlas vytažený odněkud z močálu a atmosféra připomíná poslední odsouzencovy minuty před popravou. Tenhle znovu nahraný výlet do historie se vydařil velmi dobře. Takhle nějak má znít reálný, poctivý death/doom metal. Plesnivě, krutě, morbidně. A teď už mě prosím nechte, musím se zavřít do své kobky, obětovat temným silám a rouhat se bohům. Budou mi k tomu hrát GATEWAY! Totální old school death/doom metalový masakr. Obraťte všechny kříže a vítejte v zemi nemrtvých!

Asphyx says:

"Boundless Torture" is a pretty nice morbid memory of old death/doom metal times. Every song is very powerfull and was recorded in the deepest underground. The world is other today, but for us survivols this is a very pleasant experience. The riffs are shark like axe, the voice coming from the marsh and the atmosphere reminds the last convict´s minutes before execution. This trip to the history succeeds very well. This is the real, honest death/doom metal. Rotten, cruel, morbid. And now, let me be, I close myself to my cell, I will sacrifice to the dark forces and blaspheme against Gods. And I will listen to GATEWAY! Total old school death/doom metal massacre! Turn all crosses and welcome in the land of Undeath!


TRACKLIST
1. Boundless Torture (5:45)
2. Famished Below (4:58)
3. Iron Storms (1:34)
4. Odyssey Of The Bereaved (10:25)

Recenze/review - CONVOCATION - Scars Across (2018)


CONVOCATION - Scars Across
CD 2018, Everlasting Spew Records

Na rukou mi ulpívá prach. Mazlavý, studený, prosakující. Mám pocit, jakoby mě pomalu obepínal břečťan, či jiná popínavá rostlina. Dusí mě, podmaňuje. Padám na zem, ztrácím pojem o světě. Rozkládám se a stávám se mementem sebe sama. Poslední co cítím, je chlad, poslední co slyším, je Smrt a doom metal. Tentokrát v podání finských CONVOCATION.

Mohutné, chladné nástupy kytar, zvonivý zvuk ničící poslední zbytky kostí. Procházka mezi hroby nebývá mnohdy příliš veselá. Vzduchem se vznáší vzpomínky, jsou otisknuté do pískovcových náhrobků. Poslouchat atmosférický doom death metal je stavem mysli, rozpoložením. Pokládám květiny na pečlivě udržovaný hrob. Proč je na něm napsáno mé jméno? 




"Scars Across" je funerálně atmosférickou prvotinou finského původu. Temný a studený rodokmen nezapře. Obdivovatelé MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA by si měli poslechnout alespoň ukázky. Deska je velmi návyková, přesvědčivá. Na ploše více než padesáti minut se běduje, je obětováno záhrobí, velebí se ty nejkrásnější oltáře bolesti. Ano, novinka CONVOCATION nejvíce asi připomíná pohřební hostinu. Vzpomínáme v dobrém i na vás. Slzy už dávno vyschly, zbyly jen prázdné tváře. Slepota všedních dní je rozehnána až v katedrále, kde je za vás sloužena mše. Vypadá to, že večer zhasnou všechna světla, pustím album v přijatelné hlasitosti a vydám se na dlouhý výlet plný temných obrazů. Schválně, pojďte se mnou! Skvělá doom/death metalová nahrávka pro všechny obdivovatele dlouhých stínů! Chrám smrti je opuštěný, stačí jen vstoupit.





sumarizace:

Doom deathové poselství o bolesti bylo opět předáno. Finští CONVOCATION umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zima letos stále nepřichází, ale je ji možno s klidem nahradit novou deskou "Scars Across". Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death doomové CD, které vás zmrazí navěky!




Asphyx says:

Doom death metal message of pain was passed on again. Finnish CONVOCATION can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter isn't still coming this year, but it can be easily replaced with the new album "Scars Across". Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death doom CD, which will freeze forever!


Tracklist:
01. Disposed
02. Ruins of Ourselves
03. Allied Pows
04. Scars Across

band:
LL - all instruments 
MN - vocals

pátek 4. května 2018

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Code​:​Violence (2018)


CUTTERRED FLESH - Code​:​Violence 
CD 2018, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Hluboké rýhy na tvých rukou. Krvavé, žalující. Proč si stále způsobuješ tolik bolesti? Žiletky, nože, střepy. Před zrcadlem, aby ses viděla, jak trpíš. Krůpěje odkapávající v malých dávkách dolů. Cítíš, jak přichází tvá vlastní smrt. Podáte si ruce. Ne, dnes ještě ne, není ten správný čas. Počkej chvilku, svět může dát i naději. Uvidíš. 

Již první setkání s novinkou českých brutal death metalistů CUTTERRED FLESH ve mě evokovalo vzpomínky na jeden hodně ošklivý film. Byl o Smrti, o utrpení. O bolesti. Stejně jako album "Code​:​Violence". Pojďte se se mnou ponořit do krvavých příběhů, syrových melodií a masakru vlastní mysli. Tahle nahrávka se zdá být více než povedená.



Na "Code​:​Violence" naleznete tradiční death metal s drtivým účinkem. Fanoušci třeba takových IMMOLATION, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, případně starších CANNIBAL CORPSE by měli zbystřit pozornost. CUTTERRED FLESH jsou letos zase o nějaký stupeň krvavější, propracovanější a temnější. Pánové udělali velký posun ve zvuku (ostřejší, průraznější), obalu (Dis Art Design) i celkové koncepci skladeb. Máme tu najednou smečku, která svoji hudbou doslova devastuje. Poslouchám album stále dokola a nejvíc mi asi připomíná vraždu v opuštěné uličce někde na kraji velkého města. Periferie, zohavené tělo a vzduchem se vznáší "Code​:​Violence". Ano, novinka není převratným albem, které by tvořilo nový směr, ale je poctivě bolestivé, temné a šílené, jako má poctivý death metal být. Proč mám ruce od krve? Proč mi do hlavy pronikají ostré hřeby? Odpověď se sama nabízí, poslouchám novou desku CUTTERRED FLESH. Skvělá krvavá práce! Masakr!





Asphyx says:



Deep scars on your hands. Bloody, mournful. Why do you still cause so much pain to yourself? Razors, knives, shards. The standing in front of the mirror to see how you suffer. The drops are dripping down in small doses. You feel how your own death is coming. You shake your hands with her. No, not today yet, this is not the right time. Wait a minute, the world can give you a hope. You will see. 

Already the first encounter with the new record of the Czech brutal death metalists CUTTERRED FLESH has evoked memories on one very ugly film. It was about death, about suffering and pain. Just like the album "Code: Violence". Come with me, to immerse yourself in bloody stories, raw melodies and massacres of your own mind. This recording seems to be more than excellent.







At “Code: Violence” you'll find the traditional death metal with crushing effect. Fans of the bands such as IMMOLATION, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, or older CANNIBAL CORPSE should be alert. CUTTERRED FLESH are more bloody, sophisticated and darker this year. Gentlemen have made a big step concerning the sound (sharper, more discernible), album cover (Dis Art Design) and the overall concept of songs. Suddenly, we have here a band, which devastates us by its music. I am listening to this album again and again and it most reminds me the murder in a deserted street somewhere on the edge of a big city. The periphery, mutilated body and "Code: Violence" is floated in the air. Yes, the new record is not a revolutionary album that would form a new direction, but it is honestly painful, dark and crazy, like the honest death metal itself. Why do I have my hands dirty with blood? Why do sharp nails penetrate through my head? The answer is offered by itself. I am listening to the new album CUTTERRED FLESH. Excellent bloody work! Massacre! 


Tracklist:
1 Sandy Goes Hardcore
2 An Ocasional Psychopath
3 Diving In Rage
4 All Beauty Of Nuclear Winter
5 Therapy
6 Ominous Manipulation
7 The Temple Of Decay
8 Salvation By Irradiation
9 Sculptures Of Suffering
10 Top Of The Food Chain


band:
Vitalij Novák, Miroslav Frček, Zdeněk Hnízdil, David Krombholz

TWITTER