DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 13. května 2018

Příběh sto čtyřicátý čtvrtý - Metaloví stopaři


Příběh sto čtyřicátý čtvrtý - Metaloví stopaři


"Já to na tobě zase vidím, ty musíš někam vypadnout, viď?": zeptala se mě jemně, jak to jen ona uměla. Kačenka, prdelka moje. Měla jako vždy pravdu. Vycítila cukání mých toulavých nohou. Zastavil jsem se a zahleděl se do jejích hlubokých očí. Viděl jsem tam všechno - touhu, smyslnost, oddanost, jiskru. Už naznačovala déle, že by se mnou chtěla být zase jednou sama. Aby si mě užila. To je pořád dokola práce, metal, hospoda, koncerty. Neměli jsme pro rychlost, s jakou všechno ubíhalo kolem, ani čas na obyčejné popovídání. 

"Vezmu si dovolenou, je květen, spát se bude dát už venku, hoď se marod ve škole a jedeme. Hned, zítra!": vypadlo ze mě a rovnou jsem zašel ke Kytkovi, aby mě omluvil v práci. Potřebovali jsme oba vypadnout. Z celého kolotoče - sídliště, panely, pivo, matračky, zábavy, muzika. Lákaly nás lesy, louky, toulání, samota a dlouhá nekonečná cesta před námi. Dostal jsem na rozloučenou jednu z nejkrásnějších pus a pohlazení po tváři. Mluvit jsme už nemuseli.

Základem výbavy každého cestujícího metalisty není bágl, spacák, karimatka, dokonce ani krabička poslední záchrany, ale walkman. Taky pytlík s bateriemi, protože bůhví, kde si další koupíme. Byl jsem jinak velmi nalehko. Něco málo prádla, vybral jsem si ale trochu peněz. Zbytek necháme na osudu, na cestě. Nějak to dopadne. Je vlastně i jedno, kam pojedeme. Prostě vyrazíme.

Zavři oči brouku a bodni prstem do mapy. Řekl jsem jí a ona chvilku kroužila a pak se trefila na pomezí Krkonoš a Jizerek. Uff, tam to aspoň znám, taky jsme mohli skončit někde u Rakouska. "Tak jdeme, nemá cenu zdržovat": políbil jsem ji dlouze, až se zajíkala. Cesta, která byla samozřejmě i cílem, mohla začít. Slunce poblikávalo mezi panely, které pomalu mizely za námi. Ještě přes pole kolem Škodovky, hele tady jsem chodil rok do školky. Je tu pořád bahno, počkej já tě přenesu. Byla tak lehounká, nosil jsem ji rád, protože jsem miloval pocit její prdelky v náručí. Taky vždycky vrněla jako kočka a dívala se na mě očima mrkací panenky.

"Škoda, že nemám velký kozy, to by zastavili hned": omlouvala se mi Káča a já ji chlácholil, že důvodem budu asi já, protože odrazuji případná auta. Stojíme na výpadovce na sever. Jablonec prosím. Zastaví tři auta, nikdo nechce vzít mě. Jen Káču, tak vidíš, kozy netřeba. Stoupnu si raději zadkem do protisměru, rozpustím vlasy a vytočím bok jak děvka za pár stovek. Konečně mikrobus. Partička mladých, co jedou do Jizerek na brigádu. Folkaři. Pohoda, dostaneme bagetu i loknout ruma. Sedím vzadu, mezi Káčou a asi patnáctiletou křepelkou. Pořád na mě kouká, asi to přehnala s pitím, v tomhle věku toho moc nevydržíte. Jsem rád, když jsme v Jablonci. Tady kraj znám, kousek je chalupa, ale to teď není podstatné.

Jdeme až do Tanvaldu pěšky, se sluchátky na uších. Láduji si do kroku Sodom a Kačenka Paradise Lost. Pak se nediv, že mi nestačíš. Pojď, rychle, ať jsme pryč z asfaltu, začínám na něj být alergickej. Vidím, že by si prdelka potřebovala odpočinout, ale takhle bychom se nikam nedostali. Konečně nádraží v Tanvaldu. Klidně si natáhni nohy, skočím pro něco k jídlu. Měli jen kabanos, kterýho jsem vzal snad dva metry. A čerstvý rohlíky. Nic lepšího jsem snad nejedla, řekne mi a dá přesolenou pusu. Zatím nám ještě ani nedošlo, že jsme na cestě. Jen my dva. Ještě nebyl čas na rozjímání.

Do Kořenova koupím radši lístek na zubačku. Unaveně si sedne vedle mě a usne. Probudím ji na místě, vylodíme se a jdeme se podívat na rašeliniště kolem Jizerky. Nikdo tady není, turistika ještě nepropukla. Je zima, jen pár nad nulou. Musíme do hospody. Najednou ucítíme v sobě oba obrovskou sílu. Sílu hor, rovných a drsných lidí. Opravdovost, ryzost, upřímnost. Zachvátí nás duch lesů a strání. Nevíme, kde budeme spát, ani kam půjdeme zítra, ale jsme spolu, to zatím stačí. 

Dostaneme štrúdl od paní hospodské, utopence, všechno zadarmo. Platíme jen pivo a rum. Rozprávíme, jsme pocestní, tuláci, kteří opustili civilizaci a chtějí zmizet, stát se součástí přírody. Být lesem, potokem i větrem, který si pohrává s vlasy mé milé. Když potkáte hodné lidi, nabijí vás pozitivní energií, to ví každej malej Buddha. Loučíme se s hostinskými, pokládáme ruce do dlaní, jako bychom se znali odjakživa. Paměť místa, otisk dobroty, chtěla bych tady zůstat, žít, vychovávat děti. "Já vím, ale musíme se taky někde vyspat, pojď": ženu ji do smrákání.

Jdeme pod Jelení horu, najdeme první skalní výklenek a rozbalíme spacáky. Oheň se zde nesmí rozdělávat, tak jen koukáme na hvězdy a nasloucháme zvukům lesa. Jsme jak dvě larvy, zalezlé ve spacáku. V jednom, druhý nás přikrývá. Voní jí vlasy jehličím a tulí se trošku i ze strachu, vyděšená sýčkem, štěkáním srny i výkřikem dravce. Usínáme, ale ještě předtím si vyprávíme o budoucnosti. Jsme jako dva malíři, stojící u bílého plátna, kteří uhlem črtají čáry života. Kdybych já tenkrát věděl, to co dnes, vážil bych si těch chvilek ještě víc. Zakonzervoval bych je a uložil do síně nejkrásnějších vzpomínek.

Neznám nic hezčího, než ranní rozbřesk v lese. Protřu si oči a vidím ji, jak se sklání nad potokem. Vlasy rozpuštěné, jen v kalhotkách, bláznivá, vždyť nastydneš. Už vím, proč ti říkám vílo. Ani větvičky pod ní nekřupají. Vrhne se na mě hladově, jako šelma, která mě chce ukořistit. Nebylo by krásné zůstat zde na věky? Lovci a sběrači, muž a žena, Adam s Evou? Lehká naivita mládí nás nutila k dlouhým básním o životě v lesích.

Vyhnal nás až hlad a lesník, který za sebou tahal snad nejdelšího jezevčíka, co jsme kdy viděli. Směrem na Sněžku musíte támhle, pak doprava a potom se zeptejte. Vykročili jsme, hladoví, ukojení, s nekonečnými úsměvy na tvářích. Opláchneme se v Jizeře, která je zde jen potokem. Posíláme vám do Boleslavi pozdravy! Jdeme pěšky, po lesních stezkách, klopýtáme přes kořeny, drásají nás kameny. Čínské kecky nejsou určeny pro pochody. Smotám si tkaničky a hodím je přes ramena. Jdu bosky, stejně jako ona. Blázni? Možná trošku. Ale šťastní a spokojení.

"Máš pěknej zadek, tulačko": plácnu ji a vyprávím o Na cestě a Dharmových tulácích. Má Kerouacka taky moc ráda, k našemu věku tak nějak patří. Máme děsnej, fakt příšenej hlad, další vesnice v nedohlednu. V květnu vám ještě nikde nic neroste a kdo by se tahal se zásobami? Prosím vás, tohle není výlet se školou, ale úprk z města. Jíst se ale musí, máme taky spoustu kilometrů v nohách. Hospoda, konečně hospoda. Harrachov. Nejdřív pivo, zasyčí do nás, potom gulášek. Opět výčepák, co vypadá jak obr, ale má očička kotěte. Je hodný, poradí cestu, dostaneme chleba. Jen proto, že jsme na cestě. Možná bychom mohli být žebráci, nemyslíš?

Musím ji vzít k mé milované Mumlavě, kde mě jako malého kousla vosa na nanuku do jazyka a já do ní spadl a otužil se v tůni na věky věků. Sedíme na stejném kameni a mudrujeme. O metalu, o nás, o tom, že chceme mít malou holčičku s pomněnkovýma očima. Co vlastně potřebujeme k životu? Co hledáš člověče? Opravdu jsou ta nová auta každý rok, nové věci, prachy, prestiž, mety, kterých když dosáhneš, tak stejně nejsi spokojený, tolik důležité? Nemají nakonec všichni staří mudrcové pravdu? Kdo to ví, pověz miláčku. Já třeba potřebuju momentálně tebe. Protože jsem po jídle, spokojený a ke štěstí mi chybí už jen dva tuleni na břehu řeky Mumlavy. 

Cesta čeká, džíny znovu nasadit, nohy naposledy omýt ve vodě. Sluchátka hezky na uši a jdeme. Z Harrachova na Sněžku je to něco k třiceti kilometrům. Dnes rozhodně takovou porci nezvládneme. Kupujeme ve starém socialistickém a zrestituovaném obchodě rohlíky, lovečák a lahev rumu (na noc, víš, bude zase zima). Dojdeme někam pod Lysou horu, utáboříme se u ohniště a já se stanu na chvíli pračlověkem. Ještě, že mě děda brával do lesa, ještě, že ze mě chtěl mít skauta. Dělá mi dobře, že jsem za chlapa. Můžeš zatím žvejkat kůže Kačenko - vidíš MŮJ oheň, se mnou ti bude navždy teplo a bezpečno. Hodí po mě šišku a směje se na celý les. 

Oheň plápolá, jíme lovečák (opéct se dá všechno, hned se chuť násobí). Srkáme rum a vodu z potoka. Daleko jsou naši kamarádi, rodiny. Těžká chůze nás občas přehodila do hádavého módu, ale pak přeběhla přes cestu srnka s mladými a my najednou stáli a koukali na všechnu tu krásu, ticho, na mateřství, že jsme byli znenadání pokorní. Jako dva mniši, co se vydali na cestu pokání. Možná ano. Potřebovali jsme si říct tolik věcí, ujasnit si naši pozici ve vesmíru. 

Ale abyste nemysleli, hlavně byla legrace. Byl jsem zase malej kluk, hráli jsme si na indiány, sledovali stopy jezevce, mazlili se na mechu. Smáli se, smáli se, smáli se. Nikde žádný stres, i přes těžké nohy, nemožnost se pořádně umýt. Jak může být dívka v tomhle věku tak křehká a zároveň tolik vydržet? Neměl bych ji teď hostit v nějaké vyhlášené restauraci v Praze a machrovat večer na nejvyhlášenější diskotéce? Ne, Smrťáčku, tohle po tobě nechci a nikdy chtít nebudu. Radši zase zmizíme do lesů, jo? Slib mi to! A já na ni koukal jak mladý zamilovaný tele. Prožili jsme toho spolu už tolik. 

Jedna lahev rumu a dva lidí se rovná spousta radosti. Mé strašidelné příběhy byly uprostřed lesů o hodně víc děsivější. Nekoukej se, když půjdu čůrat, ale buď tady a mluv na mě. Haha. Jsi strašpřítelkyně. Hele, bacha, támhle je nějakej divnej stín...cože? Pak taky ty hvězdy. O těch se toho tolik namluví, ale když je vidíte doopravdy, padnete stejně na kolena a ne že ne. Ráno ses třásla jako osika. Ale jsem hrdina, zabalil jsem tě do obou spacáků a sám si lehl do listí. Mám hroznej hlad, dneska lovíš ty, máme rovnoprávnost.

V lese, na pařeze, z ničeho nic obejmout její prdelku a vzít si ji zezadu. Klidně si zakřič, tady tě nikdo neuslyší a já budu rád. Až přijedeme domů, přestaneš brát prášky, jo? Jsem asi připravený, myslím, nevím, chci. Proč to vlastně zdržovat? Smrťáku teď nekecej a makej, ještě chvilku, prosím. Vybouchla a já uklouzl na jehličí. Inu příroda, jak to ti naši předci dělali?

Musel jsem jí půjčit kazetu do walkmanna. Aby šla rychleji. Dostaneme se na afaltku. Avie, zaměstnanec lesa. Vezme nás notný kus cesty. Až do Špindlu. Hrozně milej chlápek. Kde se to v těch lidech bere? Je to horama? Nebo zažíváme nějaký sen? Smrťáku, je na nás vidět, že jsme do sebe zakouslý, víš. Lidi tohle vycejtěj. To i kurva roztaje, řekl by Prcalík. Asi jo. Diskutujeme až do první hospody. Tenkrát se tady ještě nescházela nová česká podnikatelská šlechta. Byl tu klid. Líný, nakažlivý mír hor.

Místní (vždycky je jim dobré věřit, oni hory znají, to vím už od dvou let, když jsem chodil po Jizerkách s dědou) nám prozradili, ať se dneska na Sněžku vybodneme. Počasí se změní. Nojo, ale my nemáme kde bydlet. Po gulášové polévce se domluvíme, prozradí nám paní od výčepu. Hergot ta má prsa, tam bych se rád ztratil, musím Kačence říct po pátém pivku. Odpoví mi, že si mám hlavně dát bacha, čím budeme platit. 

Opiju se já, Káča a nakonec i paní Miluška. Poprsí i touhu má sice velké, ale hlavně je to z gruntu hodná ženská. Asi ji miluju, protože nám připraví nadýchané duchny, kakao před spaním a ještě na nás kouká jako na svatej obrázek. Měla syna, chudák v zimě nedávno umrzl. Smrt občas lidi pokřiví bolestí, ale to není její případ. Cítíme z ní dobro a pokoru. 

V noci se probudíme vichrem a bouřkou. Jiskří venku i v nás. Sex může být vláčný, uvolňující, lehce bolestivý, smutný, ale tentokrát je divoký jako počasí venku. Byla si jak nějaká pornoherečka, řeknu ještě a usnu. Jako pařez, jako dub, jako jezulátko. 

Nutím Milušce ráno peníze, ale naštvali bychom ji. Když odcházíme, tak pláče. Máme se prý vrátit (Já se vrátil, před pěti lety. Už s dětmi a mojí současnou manželkou, paní Miluška mě poznala a já si s touhle úžasnou paní padl hned do náruče. Předtím jsme se viděli jednou v životě - tohle jsou pro mě zázraky), což slíbíme, ale už nás čeká výšlap. Já nějakou lanovkou nejedu, nejsem sráč. A tak si dáme do těla a cestou se zastavíme jen dvakrát na pár loků vody.

Nahoře je nám krásně. Muckáme se, hrajeme si, že jsme na střeše Český republiky. Máváme Polákům i Čechům. Jednou trošku zaprší, ale jinak je krásně. Mračivo, ale se sluncem. Krása, nádhera. Dosáhli jsme svého cíle. Dva metaloví stopaři zdolali Sněžku. Jsme nahoře snad hodinku, ošlehaní větrem. Pak nabereme směr mezi kleče. Cesta česko-polského přátelství, až do Malé Úpy. Smráká se. Kde budeme spát dneska?

Nejsou jen hodní lidé, ale také ti méně hodní. Nedivím se jim, kam by přišli, ubytovávat každého zadarmo? Čeká nás zase les. Moc to neřešíme, o takto podružné věci nám nejde. Hlavní je cesta, která je pořád cílem. Chůze v různých rytmech, která očišťuje, naplňuje. Třídíme myšlenky, povídáme si, protože už dávno víme, že vztah není o šukání, penězích, ale o rozmluvě. Nechceme být jako zástupy dvojic, které jsou spolu jen kvůli tomu, že se to tak dělá nebo kvůli pomíjivému potěšení. Jako všichni mladí chceme víc. Prcalík by řekl, že nechceme život jen tak promrdat a rozhodně tím nemyslí jen splynutí dvou těl.

Když si šeptáte se svým protějškem v noci na horách, dostává vše úplně jiný rozměr. Člověk odhodí nedůležité věci pryč. Ohlodá se na kost, odhalí. Protože je unaven, sedřen a nemá na nedůležité věci čas. Mívali to tak kdysi sedláci, protože museli naslouchat přírodě i sobě samým. Jinak by nepřežili. Jo, mudrujeme o podobných věcech. Čůráme do potoka, zpíváme si potichu. Usne a její vlasy září rozpuštěné na zelené trávě (proč nejsem malířem?). Měla bys být princeznou v bílých peřinách. Měla by sis vybírat šatičky, botičky, cingrlátka. Místo toho tě vezmu do lesů, nutím tě chodit desítky kilometrů, pít z potoka, moc nejíst a být mi po vůli na místech, kam by psa nevyhnali. Nejsi náhodou svatá, tulačko?

Poslední ráno v lesích, ty na bobku u kytek na mýtině. Dej si je do vlasů, prosím! Zatanči mi má modro černá vílo, tvůj tanec, pogo, pak si to rozdáme na trávě, souhlasíš? Splněna byla všechna má přání a vyčerpaní se koupeme v Úpě. Museli jsme seběhnout ze strání, svléknout se do naha. Brrrrr, to je tak hrozně studený, ukaž, musíš ho mít malýho. Hele, neprovokuj a koukni se na ty svý rozinky. Jako bychom se v té ledové vodě očistili. Dva budhističtí mniši v horské řece, došli jsme už osvícení? Kačenka vypadá, že ano. Hoří mi srdce a nevím, jestli je to ledovou vodou a větrem nebo kouzlem okamžiku. Spíše obojím.

Cesta zpět do civilizace trošku bolí. Stopování probíhá nadmíru dobře, ale čím víc se blížíme k domovu, nejsou lidé už tolik veselí. Jako by je něco tížilo, dachmalo, jako by měl každý z nich na zádech batoh plný starostí. Jak to? Vždyť mají tak krásná auta, ženy, děti, psy, domy? 

Nechci si ani v Boleslavi nazout boty. Odvykl jsem. Nemůžu se naladit na všeobjímající šeď. Lekám se zachmuřených obličejů. Tak jsem tě má milá zase jednou vyvezl. Ušli jsme spousty kilometrů, potkali mnoho dobrých lidí, krásných zvířat. Viděli věci, které normálně nevidíte. Dívali jsme se totiž jinak, odlišným pohledem, pod povrch. Zjistili jsme, že jsme schopni spolu přespat i sami vysoko v horách v mrazivém lese. Že nepotřebujeme boty. Ani moc peněz. Stačí nám jiskra, naděje v další den. 

Poslední francouzák u vás před domem, objetí a pak řekla: "Smrťáku, to bylo něco tak nádhernýho, úžasnýho, i když šíleně náročnýho. Vždycky jsem doufala, že něco podobného zažiju, děkuji ti moc!" 

Plakala štěstím a já přemýšlel, co jsem udělal tak zázračnýho? Usmál jsem se a všechno mi začalo pomalu docházet až cestou na sídliště (a v kapsách mi šustily skoro všechny peníze, co jsem si na cestu vybral). Na dobro se totiž nesmí čekat, musí se mu jít naproti. Klidně i stopem, do lesa, na hory, nemám pravdu? Boty jsem si obul až druhý den do práce.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. května 2018

Rozhovor - ATOMWINTER - Ak sa vám páči špinavá a nekompromisná atmosféra death metalu rokov deväťdesiatych, ste na správnej adrese!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - ATOMWINTER.

Odpovídal Benni.

Přeložila Petra, děkujeme!


Ave ATOMWINTER! Nikde jsem nenašel rozhovor s vaší kapelou v češtině. Mohl bys prosím českým fanouškům vaši smečku představit? Kdo jsou dnešní ATOMWINTER? 

Založený v roku 2010 ATOMWINTER tvoria Olle Holzschneider (vokály), Martin Schulz (bassgitara), Patrick Walter (bicie) a ja, Benni Grapp hrám na gitaru. Náš zakladajúci spevák Christopher Lehmann musel v roku 2013 opustiť kapelu kvôli jeho pracovným aktivitám a takisto sa presťahoval do južnejšej časti Nemecka. Nerád opisujem svoju vlastnú muziku, ale keď už musím, tu je môj pohľad: 

Ak sa vám páči špinavá a nekompromisná atmosféra death metalu rokov deväťdesiatych, ste na správnej adrese! 

ATOMWINTER je ako 60 tonový tank, ktorý vás rozdrví a ešte predtým vyvrhne cez svoju hlaveň von všetky vaše vnútornosti. 

A keď zomriete touto nádhernou smrťou, vezmeme vás do chorobných katakomb záhuby! 

To je všetko, čo k tomu môžem povedať! 


Dostal jsem od labelu TROLLZORN RECORDS na recenzi vaši letošní novou desku „Catacombs“ a jsem z ní doslova nadšen! Čekal jsem od vás dobré hrobnické řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, to jsem netušil. Jak album vznikalo? Jakým způsobem ATOMWINTER skládají nový materiál? 

Napísať skladby pre tento album zabralo takmer celý rok, keďže sme boli dosť zaneprázdnení množstvom živých koncertov v rokoch 2016 a 2017. Aj keď som už mal nejaké základné štruktúry skladieb, všetko ostatné sme dali dokopy už spolu v skúšobni, takže môžeš na nahrávke počuť vplyvy každého člena kapely. Avšak v štúdiu sme nahrávaním celej dosky strávili len 6 dní. 

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu? 

''CATACOMBS'' bol nahratý za pomoci Torstena Sauerbrey v MetalSound Studios v Lerbach/HarzMountains. Torsten je náš starý dobrý kamarát a naozaj perfektne vie, čo nahrávka ATOMWINTER potrebuje, nielen čo sa týka zvuku. 


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Za texty je zodpovedný predovšetkým Olle, ale do troch skladieb som lyricky prispel taktiež aj ja. Na ''Catacombs'' nájdete zopár hrôzostrašných príbehov o zániku ľudstva a priepasti ľudských duší. Texty na albume „Iron Flesh“ boli všetky o vojne. Teraz je atmosféra oveľa temnejšia a tajomnejšia. Texty na ''Catacombs'' sú temnejšie a okultnejšie v porovnaní s ''Iron Flesh''. Texty na albume tentoraz neobsahujú žiadnu nosnú tému, ale každý text hovorí trochu obscénny príbeh o zániku ľudstva a priepasti ľudských duší. 

V procese skladania muziky a písania textov bolo jasné, že mystické texty sa budú do zloženej hudby oveľa viac hodiť. 

Ale chceme, aby si poslucháči vytvorili vlastný pohľad na našu hudbu a texty. 



Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem coveru novinky „Catacombs“? Jeho práce se mi neskutečně líbí. Jak jste se dali dohromady? 

Maľba na obale albumu presne odráža celú zlobu ''Catacombs'' a takisto vás zatiahne do hudby oveľa hlbšie. Hoci je to veľmi zložitá maľba, je to vyhlásenie zla, za ktorým si ATOMWINTER v súčasnosti stojí! Zvláštne poďakovanie patrí autorovi Johannesovi Kiesselbachovi z Hamburgu. Má naozaj chorú myseľ. 


Když jsem kamarádům prozradil, že s vámi budu dělat rozhovor, tak mi všichni říkali, ať se zeptám na to, jak u vás funguje underground. Česká republika je malá země, máme tu jen několik death metalových skupin, které stojí za to. Jak vnímáš vaši scénu? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují merchandise, podporují se třeba kapely navzájem? 

Undegroundová scéna je silnejšia než kedykoľvek predtým. Existuje toľko aktuálnych metalových kapiel, ktoré stoja za to, aby boli objavené. Máme veľa podpory a príležitostí hrať naživo, a to je vynikajúce. Solidarita vo vnútri našej scény je úžasná a to sa tak rýchlo ani nezmení. Sme hrdí na to, že môžeme byť súčasťou tejto scény a ak to bude potrebné, zomrieme pre ňu. 

Jsem už starý metalový pes, který poslouchá kovovou hudbu třicet let. Doba se za ty roky hodně změnila. Máme internet, mladí už jen stahují mp3 a občas mi „staré dobré časy“ trošku chybí. Jak vnímáš změny v hudbě a na koncertech ty? Museli jste třeba vy jako kapela změnit přístup? 

Dobré staré časy ešte stále žijú, kámo. Sme old school death metalovou kapelou a stále pretŕčame svoje zadky na pódiách. A samozrejme stále predávame CDčka, vinyly, pásky. Poviem ti, mohlo by to byť aj horšie. 


Vzpomeneš si ještě, kdo vytvořil logo ATOMWINTER? Nedávno jsme se s kamarády řešili nejlepší death metalová loga v hospodě s kamarády a výsledkem bylo kromě toho, že jsme se opili, pouze zjištění, že vlastně nevíme. Já tipoval vaše! 

Názov kapely pochádza od nášho dlhoročného a dobrého priateľa Carstena Boritzki. On taktiež vytvoril aj prvé logo kapely a od začiatku našej existencie je jedným z našich najväčších podporovateľov. Bez Carstena by ATOMWINTER neboli ničím! 

Jak to mají ATOMWINTER s koncertováním? Jak je vůbec náročné uspořádat pro vás šňůru? Držíte se jen Německa nebo chcete vyrazit i do zahraničí? Vím, je to o penězích, ale pořád si myslím, že koncertování přivede k hudbě nejvíc opravdových fanoušků. 

Tento rok sme už zopár koncertov odohrali a ostatné vystúpenia sú v štádiu prípravy. Bude tam mnoho koncertov naprieč krajinou zahrňujúc aj letné festivaly. Takisto môžem prezradiť, že plánujeme na jeseň turné s našimi kamarátmi z COLLAPSE INSTINCT. Tak sa majte na pozore a sledujte plány ATOMWINTER v roku 2018! 


Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. 

Bola to pre mňa česť, odpovedať na tvoje otázky a rád by som sa ešte poďakoval čitateľom, ktorý si našli čas na prečítanie týchto riadkov.

Interview - ATOMWINTER - If you like the filthy and uncompromising atmosphere of 90's style Death Metal, then you are right with us!


Interview with death metal band from Germany - ATOMWINTER.

Answered Benni.

Translated by Petra, thank you!

Recenze/review - ATOMWINTER - Catacombs (2018)

Ave ATOMWINTER! I have not found the interview with your band in Czech anywhere. Could you please introduce ATOMWINTER to Czech metal fans? Who are todays ATOMWINTER? 

Founded in 2010 ATOMWINTER consists of Olle Holzschneider (vocals), Martin Schulz (bass), Patrick Walter (drums) and me Benni Grapp on guitar. Our former singer Christopher Lehmann had to leave the band in 2013 because of his professional activities, and he also moved to southern Germany. 

I don't like to describe my music, but if I have to here is a statement: 

If you like the filthy and uncompromising atmosphere of 90's style Death Metal, then you are right with us! 

ATOMWINTER is like a 60 tons tank that will overrun you before it spits out your guts through its gun barrel. 

And after you have died a glorious dead we will take you into the morbid catacombs of doom! 

That's all I can tell you! 


I have received your newish record „Catacombs“ for review from the label TROLLZORN RECORDS and I am really delighted! I was waiting for good gravedigger handwriting, however, I did not expect that it cut me into pieces so much. How was the album created? How exactly ATOMWINTER writes the music? 

It took nearly one year to write the songs for this album, because we were busy with a lot of live gigs in 2016 and 2017. Although I had some basic structures of the songs, we created the rest as a band in our rehearsal room and you can hear the influences of every band member on it. However, we only spent 6 days in the studio to record the whole shit. 

The sound of the record is also really great. It is dark, cold and harsh at the same time. In which studio did you record the new album? Did you have a chance to say/argue something to your producer regarding the resulting sound? 

''CATACOMBS'' was recorded by Torsten Sauerbrey in MetalSound Sudios in Lerbach/HarzMountains. Torsten is an old time buddy of us, and he knows perfectly what fits into ATOMWINTER and its sound. 


Could you reveal us who is the author of lyrics and what is their background? Where do you take your inspiration for topics in the lyrics? 

Mainly Olle is responsible for the lyrics, but I also did contribute the lyrics for 3 songs. On ''Catacombs'' you will find some creepy little stories about the demise of humanity and the abyss of human souls. The lyrics on ''Iron Flesh'' were all about war. Now the mood is more darker and mysterious. The lyrics on ''Catacombs'' are darker and more occult than on ''Iron Flesh''. There is no main theme on the album, but every text tells a little filthy story about the demise of humanity and the abyss of human souls. 

When we were in the songwriting progress it was clear from the outset, that mystical lyrics will fit better into the music. 

We want the listeners to form an own view on the music and the lyrics. 



You have always had the amazing cover arts. Is it very important for you, how the whole album, booklet, cover looks like? Who is the author of the cover of new album „Catacombs“? I really like his work. How was this cooperation formed? 

The cover artwork exactly reflects the whole wickedness of ''Catacombs'', and it also takes you deeper into the music. Although it's a very complex painting, it's an evil statement for what ATOMWINTER stands for today! Special thanks go out to the artist Johannes Kiesselbach from Hamburg. He's got a really sick mind. 


When I revealed to my friends that I am going to make an interview with you, everybody recommend me to ask, how the underground in your country works? Czech Republic is a small country; we have only a few death metal bands, which are really great. How do you perceive your scene? Do the fans go on concerts, to buy merchandise? Do the bands support each other? 

The underground scene is stronger than ever. There are so many current metal bands which are worth to discover. We got much support and the opportunities to play live are outstanding. The solidarity inside our scene is awesome, and that's not going to change soon. We are proud to be part of this scene, and we will die for it if it's necessary. 

I am old metal dog, who listen to metal music more than 30 years. The time has so changed during these years. We have an internet, young fans only download mp3 and sometimes I really miss „the old good times“. How do you perceive the changes in music, at concerts etc.? Did you have to change an approach as a band? 

The good old times are still living on dude! We are an Old-School Death Metal band, and we play our asses of on stage. And we still are selling CDs, Vinyl and tapes of course. It could be worse! 


Do you remember who created the ATOMWINTER logo? Recently we talked about the best death metal logos with my friends in the pub. Besides of we were drunk, the result of this discussion was that we could not decide which logos are the best. I was voting for yours! 

The name comes from our longtime and good friend Carsten Boritzki. He also created the first band logo for us and he is a big supporter from the beginning. Without Carsten ATOMWINTER would be nothing! 

And what about the ATOMWINTER and concerts? How difficult is for you to organize the tour? Do you prefer to play in Germany or do you want to go also abroad? I know, everything is about the money, but I still think, the live shows are bringing to the bands more and more fans. 

We already played a few gigs this year and we are in the preparations for the rest of 2018. There will be a lot of shows all over the country including festival gigs in summer. Also we are planning to tour with our buddies from Collapse Instinct in autumn this year. So watch out for ATOMWINTER in 2018! 


Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas. 

It was a pleasure to answer this interview and I would like to thank the readers for taking time to read this lines.


pátek 11. května 2018

Recenze/review - DE PROFUNDIS - The Blinding Light Of Faith (2018)


DE PROFUNDIS - The Blinding Light Of Faith
CD 2018, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Představte si staré město, rozbořené, opuštěné, zničené. Jakoby bylo zdevastováno obrovskou silou. Zbyl jen prach a spálená země. Cítíte ve vzduchu také strach? Z nebe prší krev! Obloha se dotýká země a smrt má své žně.

Když se mi dostala do ruky nová deska britských death metalistů DE PROFUNDIS, ihned mi rozproudila krev v žilách. Skladbami se vznáší takový zvláštní neklid, napětí, které mě neustále nutí k dalším poslechům. Hudebně pánové čerpají z takových smeček, jako jsou OPETH, DISMEMBER, EDGE OF SANITY, HYPOCRISY, PESTILENCE, VADER, BOLT THROWER. To ale není důležité, hlavní je výsledný pocit a ten je za moji osobu vynikající.



"The Blinding Light Of Faith" není jen death metalovým počinem, tvorba kapely přesahuje i do progresivních vod. Výsledkem je tak velmi návykové album, pestré, ostré a zároveň temné. Mám opravdu pocit, že se procházím městem po apokalypse. Kolem mě ještě doutnají poslední zbytky spáleniště a z budov je slyšet nářek raněných. Líbí se mi zvuk, který je čistý a čitelný, obdivuji obal. Hlavní věcí, která ale zaujme, tak je velká spousta nápadů, častých změn, zvratů. Nahrávka je velmi heavy, masakruje vše okolo a je v ní otisknuto velké množství různorodých nálad. Máte chuť na propracovaný death metal, který vás rozebere na tisíc kousků? Tak neváhejte. Vynikající záležitost!


Asphyx says:


Imagine an old city, broken, abandoned and destroyed. It has been devastated by great force. Only dust and burned earth is there. Do you feel the fear in the air? The blood is falling from the sky! The sky touches the ground and the death has its harvest.

When I got a new record of British death metal band DE PROFUNDIS, the blood in my veins immediately started going. There is such weird restlessness in the songs, a tension which makes me listen to it again. In case of music, those gentlemen draw from bands like OPETH, DISMEMBER, EDGE OF SANITY, HYPOCRISY, PESTILENCE, VADER, BOLT THROWER. But that is not important, the main thing is the feeling of the album and that is, for me, great.

“The Blinding Light Of Faith” is not just a death metal album, this band’s music goes to the progressive spheres. The result is a very addictive album, colourful, sharp and dark at the same time. I really feel like walking around a city after the apocalypse. I still smell the last remnants of the incinerator, and I can hear the cry of the wounded. I like the sound which is clear and I admire the cover. The main thing which interest me the most is the number of great ideas, frequent changes and twists. The album is very heavy, it massacres everything around and it has a great amount of different moods. Do you fancy a sophisticated death metal which will breaks you into thousands of pieces? Then do not hesitate. Excellent album!


Line up -
Shoi Sen - Lead and Rhythm Guitars
Arran McSporran - Fretless Bass
Craig Land - Vocals
Paul Nazarkardeh - Lead and Rhythm Guitars
Tom Atherton - Drums and Percussion

Promotion! - CONCERTS!


info:
---------------------------------------------------------


Kdy: 20.7.2018
Kde: Letní parket Výrava
Kdo: Nazareth, Tublatanka, Keks, Osaka

Kořeny skotských Nazareth, kteří se 20.7.2018 představí na Letním parketu ve Výravě, sahají hluboko do šedesátých let minulého století, kdy dnešní basák Nazareth Pete Agnew muzicíroval se svými Shadettes. Když začali uvažovat o změně názvu, zaslechli v baru skladbu „The Weight“ od kapely The Band, jejíž text začínal veršem „I pulled into Nazareth, feelin’ ’bout half past dead“. Proti Petově návrhu na přejmenování kapely na Nazareth nebyly připomínky a tak se začala psát dlouhatánská historie kapely, která má na svém kontě bezmála třicítku studiových alb a řadu obrovských hitů, jako baladická „Dream On“, tklivá výpůjčka „Love Hurts“ od The Everly Brothers, či inspirativní rockovka „Hair Of the Dog“. Kapelu před pěti lety opustil její původní zpěvák Dan McCafferty, jeho post v současné době zastává protřelý Carl Sentance se zkušenostmi ze spolupráce s Geezerem Butlerem či Donem Aireym. 

Tublatanka, pravidelný host výravského Letního parketu, který velmi silným hlasem promluvil v osmdesátých letech do vývoje tuzemské rockové a metalové hudby si svou silnou formu udržuje i víc než pětatřicet let od svého založení a o tom, jak se bratislavské Tublatance podařilo nabrousit zbraně v jejich aktuálně probíhajícím turné „Souboj rebelů“ a s jakou grácií a elegancí předvedou své hitovky, jako „Dnes“, „Žeravé znamenie osudu“, či „Pravda víťazí“ se budete moci ve Výravě také přesvědčit.

I historie další z kapel, která bude rozehřívat publikum pro Nazareth, se začala psát na začátku osmdesátých let, benešovští rockeři Keks, kteří se netají svou zálibou ve tvorbě Sweet, Slade či Deep Purple, mají dnes na svém kontě rovnou desítku vydaných alb, oslavu svých pětatřicátých narozenin v doprovodu Jihočeské filharmonie v prostorách pražské Tipsport arény, či již téměř zlidovělý ploužáček „Víš“.

Čtvrtým do party je folk-rock-popová parta s názvem Osaka, jejíž repertoár zahrnuje písničky širšího časového období, od „zlatých šedesátých“ až po devadesátá léta.

-----------------------------------------------------
Tisková zpráva ke koncertu

HAEMOPHAGUS (Ita)
EKPYROSIS (Ita)
SARCOM (Cz)

30. května 2018, Praha – Modrá Vopice

Všem fanouškům poctivého death metalového undergroundu se dává na vědomost, že ve středu 30.5.2018 zavítají do Modrý Vopice v rámci Impending Dread Tour italští Haemophagus a Ekpyrosis.

Death/grind drtící Haemophagus vznikly již v roce 2004, aby následovali hudební kult kapel, jako jsou Pungent Stench, Repulsion nebo Autopsy. Kapele dosud vyšli 3 dlouhohrající desky a impozantní řada splitů s kapelami napříč celou evropskou extrémní scénou. Haemophagus se vydávají do Evropy podpořit stále aktuální album Stream of Shadows, které vyšlo v minulém roce u Selfmadegod Records.

Další kapelou, která se tento večer ve Vopici předvede, jsou italští Ekpyrosis. Můžeme se těšit na nekompromisní temný death metal ve stylu Incantation, Immolation nebo Sadistic Intent. Ekpyrosis představí nový materiál z EP Primordial Chaos Restored, který v těchto dnech právě vychází a samozřejmě i skladby z loňského velmi dobře hodnoceného alba Asphyxiating Devotion, které vyšlo na labelu Memento Mori.

Celý večer odstartuje pražská léty prověřená old school death metalová smečka Sarcom, která je českou odpovědí na staré Cannibal Corpse. Kapela už moc nekoncertuje a tak budete mít jedinečnou možnost je vidět po dlouhé době opět naživo. 

Running order:

20:00 – 20:40 Sarcom
21:00 – 21:40 Ekpyrosis
22:00 – 22:40 Haemophagus
-----------------------------------------------------


ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL vol. 14

Žabčice u Brna
sobota 23. 6. 2018, start 12:00

CYTOTOXIN (GER), DERANGED (SWE), GUTALAX, FLESHLESS, MELANCHOLY PESSIMISM, MINCING FURY, CRANIOTOMY (SK), GORE AND CARNAGE (MEX), NERVOCHAOS (BRA), SHEEVA YOGA, ANUS (SWE), MUTILATED JUDGE (SPA), PORNTHEGORE (RO), STOLEN LIVES, SPINELESS FUCKERS, SLUP, SHITSYSTEM 


+420 778 144 578

https://www.facebook.com/events/120392448589696/
----------------------------------------

Somnus Aeternus ve spolupráci s Chimera black production uvádí pátý Somnolent Feast.

V Brně vůbec poprvé a exkluzivně jako hlavní hvězda večera předvedou své umění jedineční KAUAN! Zazní živá interpretace koncepční desky Sorni Nai, která bude také doprovozena projekcí. Tématem Sorni Nai je zkáza tzv. Djatlovovy výpravy, která záhadným způsobem našla smrt v Uralských horách roku 1959. Kauan původem pochází z Čeljabinsku, takže jsou pro vyprávění tohoto příběhu skutečně povolaní. Jsme si však jisti, že to, co vám vyrazí dech a zanechá životní památku z tohoto večera, je jejich hudba. Špičkové zvukové a světelné podmínky Melodky umožní vyniknout špičkovému něžnému i tvrdému, vždy však magickému umění Kauan a věřte, že na tento trip budete dlouho vzpomínat.


Somnus Aeternus zahrají své druhé album Exulansis a možná dojde i na překvapení.

Dalším zahraničním hostem jsou němečtí DOOMED! Doomed zanedlouho vydávají v pořadí šestou desku s názvem 6 Anti-Odes to Life a živá prezentace bude poprvé v ČR součástí jejich setu na Melodce. Doomed potěší ty návštěvníky, kteří mají na doomu rádi nekompromisní deathový spodek a kapely jako jsou Bolt Thrower nebo třeba My Shameful. Na set Doomed se doporučujeme připravit a projít si texty dalších alb Anna a Wrath Monolith. Ať už jde o hněv z toho, že dnešní války nejvíc odnáší civilní obyvatelstvo a hlavně děti nebo o znechucení z ignorantsví a cynismu, s Doomed nás zřejmě spojuje přesvědčení, že doom metal je více než živý žánr proto, že skutečné bolesti je všude kolem i v nás samých tolik, že budeme mít o čem psát hudbu nadosmrti.

Epickou ochutnávku z nového alba lze poslechnout níže. Více je možno slyšet a koupit zde:

Posledním vystupujícím letošního Somnolentu budou Self-hatred! Plzeňáci nás přijedou vtáhnout do svého nového alba Hlubiny, které vyjde zanedlouho pod Solitude Productions. Hlubiny jsou koncepčním albem mapujícím fáze vyrovnávání se se sebevraždou milované osoby. Album zazní v Brně živě vůbec poprvé a vystoupení bude podobně jako u Kauan doprovozeno promítáním obrazového materiálu. Vystoupení bude možné zažít v této unikátní podobě (včetně jedinečného setlistu) v Brně jednom jednou, protože právě v této podobě budou SH vystupovat pouze v rámci koncertů doprovázejících vydání alba.

Teaser k novému albu: https://youtu.be/ImlP5YCue08

Vstup na místě: 400 Kč/ 16 €
Předprodej: 350 Kč/ 14€

Somnus Aeternus with support of Chimera Black production proudly introduce Somnolent Feast V.

The headliner of the evening are going to be KAUAN performing their concept album Sorni Nai with accompanying projection covering the mysterious „Diatlov pass incident“. We believe that high end sound and lighting quality MELODKA is known for is going to be something, that'll allow Kauan to fully demonstrate, what makes them instantly recognizable and a well reknown band.


Somnus Aeternus- local experimental doom metal band will perform the second album called Exulansis and might reveal a little surprise.

Another guest of the evening are going to be German DOOMED! Doomed are going to release a sixth album named 6 Anti-Odes to Life soon and for the first time in Czech Republic it will be presented live along with songs from Anna and Wrath Monolith. Doomed will likely please those who like their doom heavy on the death side and love bands like Bolt Thrower or My Shameful. We recommend to read the lyrics of Anna and Wrath Monolith. Doomed are quite a lyrical band- be it an outrage of how children and civilian population suffer in modern wars or a disgust of ignorance and cynism, we share a conviction with Doomed, that doom metal can never die, because there is too much real pain in and around us to write music about till the end of our days.

You can sample an epic song from the new album below. More can be heard and bought here:

Entry fee: 16 €
Pre-sale: 14 €

The last guest of Somnolent feast are Self-hatred! The band from Pilsen, Czech Republic, will present their yet to be released album called "Hlubiny" (Depths in english). Hlubiny is going to be a conceptual album covering different stages of coping with suicide of a beloved person. Live presentation of the album is going to include a projection similarly to Kauan. This is a truly unique opportunity to get acquainted with the band, because they will perform this way only during events introducing the new album and this will be the only opportunity to experience it in Brno ever.

Album Teaser for "Hlubiny":

Brno as a central European city is easily accessible from Germany, Austria, Hungary, Slovakia or Poland and foreign fans are more than heartily welcome. We'll gladly answer any questions. 
More interesting bands are going to be announced in coming weeks- all centered around doom metal, but each with distinct approach and each of the performances will be special. Entry fee, presale, harmonogram and any other important information will be announced in coming weeks.

TWITTER