DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 27. června 2018

Recenze/review - TAPHOS - Come Ethereal Somberness (2018)


TAPHOS - Come Ethereal Somberness 
CD 2018, Blood Harvest

Někde daleko na severu, v temných hvozdech, pod stromem smrti, musela vzniknout kapela TAPHOS. Jejich nihilistická hudba jest upletena z těch nejošklivějších myšlenek. Stylově zařaditelná k americkému stylu death metalu, okořeněného blackovými náladami. Krvavé kořeny nelze zapřít. Proč taky, lepší je dát průchod špinavým náladám. Převést je v riffy a vokál a dunění bicích. Chvilka napětí, les utichl. Pozor, za chvilku vyjíždějí mezi nás, nehodné. Apokalyptičtí jezdci, smrtonoši s pomstou v plamenech.

Stylově lze hudbu Dánů připodobnit k deskám INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION. Dlouhé táhlé předehry, změny tempa a sázka na atmosféru plnou beznaděje. Mám to takhle asi nejraději a již od prvních tónů jsem se nechal strnout do víru smíchané krve a tmy. 



"Come Ethereal Somberness" na mě působí jako dlouho neléčený pulsující vřed. Lékařská věda selhala a po proříznutí se ven prodraly mimo krve i hlavy malých háďat. Svíjejí se, krmí se vaším masem, tkáněmi i strachem. TAPHOS sice samozřejmě předkládají již dříve slyšené, ale zahrané tak uvěřitelným způsobem, že se pro mě stali více méně návykovou látkou. Vypadá to, že na severu v prokletých lesích plných stínů existuje tajná sekta vyznavačů death metalu, která mezi nás vysílá další a další dobré skupiny. Jsem tomu rád, podobné spolky podpořím vždy s chutí. Underground nesmí zemřít! Je potřeba znovu a znovu nastavovat lidem jejich odvrácenou tvář. Třeba se občas někdo probudí z toho zlého snu zvaného život. Takhle na mě novinka "Come Ethereal Somberness" působí a tak ji vnímám. Těch do šera zahalených obrazů je spousta. Jsou pro mě známkou kvality. Temný death metal ze severu, který si mě podmanil. Velmi dobře!







sumarizace:

Album maniaků TAPHOS bylo nahráno v samotném pekle! Nálada celé nahrávky je neskutečně tíživá, jednotlivé riffy návykové a hlas přerovnává kosti v márnici. Natolik je mocný. Kapela působí jako vyslanci od Belzebuba. Od úst jim zní obrácené modlitby, v jejich přítomnosti je cítit síra. Jejich old school death metal je absolutně uvěřitelný, zahraný s totálním odhodláním. Staré postupy z devadesátých let minulého století znějí v jejich podání hodně uvěřitelně. Jsou jako nějaká zákeřná droga, která vám způsobí halucinace. Budou v nich ožívat staří duchové, nemrtví a ocitnete se v tom nejhlubším podzemí. Svět v záhrobí je těžký, smutný a zlý. Stejně jako novinka "Come Ethereal Somberness". Připravte se! Zlo přichází. Reálný old school death metal s okultní náladou otevřených hrobů! Vynikající záležitost! Doporučuji!

Asphyx says:

The album by maniacs TAPHOS was recorded in the Hell itself! The mood of this record is so heavy. Each riff is very addicting and the voice line up bones in mortuary. That is how powerful it is. This band feels like envoys of the Beelzebub. There are backwards prayers coming out of their mouths. You can smell the brimstone from their presence. Their old school death metal is absolutely believable. They play it with so much determination. Old techniques from the 90ths of the last century sounds so believable with their music. These guys are like some bad drug which makes you hallucinate. There will be old ghost and the undeads coming back to live and you will be in the Hades world itself. This world beyond is hard, sad and cruel. Just like the new album "Come Ethereal Somberness". Prepare yourself! Evil is coming! The real old school death metal with an occult mood of open graves! Amazing thing! I have to recommend this! 



Tracklist:
01. Letum 01:01 
02. Impending Peril 06:34 
03. Thrive in Upheaval 03:54 
04. Ocular Blackness 04:43 
05. A Manifest of Trepidation 05:12 
06. Dysfori 02:06 
07. Insidious Gyres 05:11 
08. Livores 06:06 
09. Obitum 01:11

band:
D: Guitar
H: Vocals / Bass
M: Guitar
U: Drums

úterý 26. června 2018

Recenze/review - TOMB MOLD - Manor of Infinite Forms (2018)


TOMB MOLD - Manor of Infinite Forms 
CD 2018, 20 Buck Spin

Nakonec z nás zbude stejně jen prach. Rozpadneme se na tisíc kousků a ponoříme se navěky do věčnosti. Jsme jen zrnkem písku v obrovském vesmíru. Celý život čerpáme energii, abychom ji v posledních chvílích předali dál. Černé myšlenky se rozplynou, nenávist pomine. Říká se tomu spočinutí. Ještě než ale nestane naše poslední hodina, musíme pořádně poznat i čisté zlo. Kupříkladu takoví kanadští tmáři TOMB MOLD. Ti by vás, bezbožníky, mohli zaujmout.

Jejich zhuštěná tma, proložená zkaženou krví, má název "Manor of Infinite Forms". Je shnilou, černou mantrou, rituálem předcházejícím poslední večeři popravovaného. Už se houpe ve větru, na kopci nad městem. Hezky do rytmu morbidního death metalu.



"Manor of Infinite Forms" lze zaslechnout vlivy smeček jako DEMILICH, DISMA, DEMIGOD, INCANTATION, ale i třeba DISMEMBER, CARCASS. Ano, jedná se přesně o takový ten zastřeně mokvající smrtící kov, který se kolem vás nejdříve plazí jako hladový had, pak si vás omotá kolem krku, aby vás nakonec zaškrtil a udusil. Hudba (se skvělým zvukem) si plyne tak nějak ledabyle, jen si pobublává, hraje si s vámi jako šelma s kořistí. Udeří přesně v těch okamžicích, kdy to nejméně čekáte. Je solí do rány, kyselinou do mozku, posledním zlatým vpichem do žíly. Pomalu hnijeme, tváříme se, že se nebojíme smrti, ale když dojde na lámání chleba, klaníme se vyděšeně každému stínu. U cesty leží odhozená mrtvola. Bez duše, bez života. Studená a mrtvá jako hudba TOMB MOLD. Jsem to já, můj rozklad v prach začal. Vynikající uhrančivě temná deska!



sumarizace:

TOMB MOLD na své druhé dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. TOMB MOLD se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

TOMB MOLD are on their second full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. TOMB MOLD move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!



TRACKLIST
1. Manor Of Infinite Forms (4:53)
2. Blood Mirror (7:20)
3. Abysswalker (4:22)
4. Final Struggle Of Selves (5:05)
5. Gored Embrace (Confronting Biodegradation) (5:42)
6. Chamber Of Sacred Ootheca (5:37)
7. Two Worlds Become One (8:00)

https://www.20buckspin.com
https://www.facebook.com/20buckspin
https://tombmold.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/tombmold/

Recenze/review - DIMMU BORGIR - Eonian (2018)


DIMMU BORGIR - Eonian
CD 2018, Nuclear Blast

Slyším, co slyším a vidím, co vidím. Na první pohled a poslech je to tedy šílená slátanina. Myslím tím samozřejmě novinku "Eonian" od slavných DIMMU BORGIR. Tenhle vývoj a směřování ke skoro čisté symfoničnosti a pompéznosti se sice dal očekávat, ale přesto mě nechává absolutně prázdným. Metalové pasáže aby člověk pohledal a přátelé, na rovinu, opravdu si kapela myslí, že má na to koketovat s tak složitými prvky a motivy, jako je vážná hudba? 

Nevím, mám úctu k legendám, ale vždycky u mě budou vítězit smečky, u kterých z jejich tvorby ucítím alespoň nějaký talent, rebelii, masakr, opravdovost. "Eonian" ale působí jako produkt i na druhý a třetí poslech. Vlastně po celou dobu společného setkávání jsem se nezbavil dojmu, že před DIMMU BORGIR seděl celou dobu někdo z Nuclear Blast a diktoval jim, jak a co má znít. Možná se pletu, ale takovou snůšku pozlátka, průměrnosti a zbytečných melodií jsem už dlouho neslyšel. 



Snažím se být hudbě co nejvíc otevřený, vnímat ji s nadhledem a odstupem, ale tentokrát to jednoduše nejde. Snaha o tajemno vyznívá směšně, kostýmy jsou jak od dětí co jdou ve druhé třídě na Halloween a deska neobstojí ani jako kulisa k jiné činnosti. Nemůžu si pomoc, ale album mě neskutečně irituje. Musím ho přetáčet, vypínat, do dalšího poslechu se nutím. Kde jakou undergroundovou smečku se šíleným zvukem skousnu, ale tohle fakt ne. Fanouškům se omlouvám, i když vlastně, dobře vám tak (vtip). Nějak mě ani moc nenapadají další slova, ztrácím se v obyčejných smyčcích, lehkém skřehotání a hudbě bez jakýchkoliv emocí. Tohle už není ani produkt, omluvitelný penězi, ale jen poslední výkřik před smrtí. DIMMU BORGIR letos zkrátka dosáhli sotva na průměr. A to ještě se zavřenýma očima a ušima. Už album nechci nikdy slyšet. Amen. Ztráta času. Howgh, domluvil jsem.


sumarizace:

Sorry, ale tohle je opravdu šílená nuda! Nemám slov.


Asphyx says:

Sorry, but this CD is absolute boredom! I have no words!


Tracklist:
01: Eonian
01. The Unveiling 05:47
02. Interdimensional Summit 04:39
03. Ætheric 05:27
04. Council Of Wolves And Snakes 05:20
05. The Empyrean Phoenix 04:44
06. Lightbringer 06:06
07. I Am Sovereign 06:48
08. Archaic Correspondence 04:55
09. Alpha Aeon Omega 05:18
10. Rite Of Passage 05:16

band:

Shagrath - vocals
Silenoz - guitars
Galder - guitars


pondělí 25. června 2018

Recenze/review - ANGELUS APATRIDA - Cabaret de la guillotine (2018)


ANGELUS APATRIDA - Cabaret de la guillotine 
CD 2018, Century Media Records

Vznášet se na vlnách thrash metalu mě asi nikdy neomrzí. Obzvlášť, když je předkládaná látka kvalitní, melodická a příjemná. Nová deska španělských ANGELUS APATRIDA mě vzala na výlet do starých časů, pohoupala mě v kolenou, roztočila mé prošedivělé vlasy a utvrdila mě v tom, že i v dnešní době se dá tento styl hrát na pohodu. Neříkám, že španělští maniaci stvořili něco nového, ale je také pravdou, že z alba dýchá poctivost a nadšení.

Letos mi přijdou pánové zase o trošku víc melodičtější, vstřícnější, vstřebatelnější. Jakoby o trošku obrousili ostré hroty a čepele a začali víc "hrát". ANGELUS APATRIDA nejsou rezavým strojem na zabíjení, spíše bych je přirovnal k přemýšlivějším skupinám. "Cabaret de la guillotine" je v rámci stylu rozhodně pestrým, propracovaným albem. Možná ubylo živočišnosti a prašiviny, ale rebelii z jejich skladeb pořád cítím. Žádné prázdné hoblování, ale nahrávka, která má směr a cíl.


Některé motivy jsou možná moc roztahané, zvuk přívětivý a vokály hodné, ale mě se současná podoba ANGELUS APATRIDA líbí. Kluci se vymanili z jednoznačného kopírování vzorů (v rámci možností) a mají svůj rukopis. Osobně mi trošku chybí víc "nářezu", ale jinak jsem velmi spokojen. Přiznám se, nečekal jsem to. Měl jsem tuhle partu zafixovanou jako další "kopírku" předešlého, ale letos mě přesvědčili na svoji stranu. Motivy songů jsou opravdu promyšlené, nepostrádají drive a heavy efekt. "Cabaret de la guillotine" mi přijde nejsilnější právě v pomalejších pasážích. Slyším zde dokonce kousky staré dobré PANTERY, jinak samozřejmě TESTAMENT, EVILE, CRISIS, SAVAGE MESSIASH.  Berte přirovnání ale jen jako vodítko. Jinak jsou ANGELUS APATRIDA ve velmi dobré formě. Už teď se těším na další novou desku. Za mě se jedná o melodický inteligentní thrash s mnoha zajímavými momenty. Dávám uříznuté palce nahoru! Velmi dobře!


sumarizace:

"Cabaret de la guillotine" je po zvukové stránce skvělé, obal vynikající, náhodě nebylo ponecháno vůbec nic. Všechno mi sedí v jednom perfektním celku a řeže mě do břicha jako ostrý skalpel. Pánové se volně inspirují u TESTAMENT, EVILE, CRISIS, SAVAGE MESSIASH. Zkrátka a dobře, jedná se o thrash metal, který vás smete z povrchu zemského. Nezapomíná se ale ani na melodie a občasné heavy metalové vsuvky jsou velmi chutným kořením. Pánové v sobě mají obrovský náboj, nebojí se do toho opřít a zbourat zdi v širokém okolí. Novinka je tlakovou thrash metalovou vlnou, šíleným tsunami, které vás doslova porazí! Opravdu si připadám, že mi právě v rukou bouchlo několik kilo TNT! Masakr! Thrash! Velmi dobrá nahrávka!


Asphyx says:

"Cabaret de la guillotine" has a great sound and cover, the whole album is amazing. Everything fits together in a perfect whole and it cuts my stomach like a sharp scalpel. Those gentlemen are freely inspired by TESTAMENT, EVILE, CRISIS, SAVAGE MESSIASH. In short, this is a thrash metal that will sweep you from this world. They do not forget about melodies either and there are some heavy metal parts and these are tasty spices. Those guys has a great power in them, they are not afraid to lean on it and break walls in a wide area. The new album is a pressured thrash metal wave, crazy tsunami which will literally beats you! I really feel like a few tons of TNT has exploded in my hand! Massacre! Thrash! Very good recording!


Tracklist:
01. Sharpen The Guillotine 06:01
02. Betrayed 06:06
03. Ministry Of God 05:00
04. The Hum 04:26
05. Downfall Of The Nation 04:49
06. One Of Us 03:14
07. The Die Is Cast 05:24
08. Witching Hour 06:00
09. Farewell 06:25
10. Martyrs Of Chicago 05:00

band:
Guillermo Izquierdo - Guitars / Vocals
David G. Álvarez - Guitars
José J. Izquierdo - Bass
Víctor Valera - Drums

neděle 24. června 2018

Recenze/review - SUPREME CARNAGE - Morbid Ways to Die (2018)


SUPREME CARNAGE - Morbid Ways to Die
CD 2018, Redefining Darkness Records

Hledím do tmy a čekám na bouřku. Zvedá se vítr, temnota zahalila okolí. Zvířata utichla, smrt se prochází v ulicích. Přilétl černý oblak plný bolesti a utrpení. Roztáhl svá křídla a přikryl nás nepropustnou pavučinou strachu. Chvíle ticha, do nebe zazněl první riff. Už je to tady, už přicházejí. S novým albem. Silnější než kdy dřív. SUPREME CARNAGE.

Němci hrají moderně pojatý melodický death metal notně ovlivněný švédským severem i americkou školou. Výsledkem je originální hudba, která se nejen velmi dobře poslouchá, ale ještě navíc dokáže rozpoutat bouři ve sklenici vody. Odkapávají krůpěje krve na zem. Rychle, ledově, ostře a s nebývalým tlakem. Stejně jako muzika SUPREME CARNAGE.


"Morbid Ways to Die" je mocně návykovým albem. Zpočátku možná trošku nevýrazným, ale každým dalším poslechem víc a víc uvěřitelné. Odkrýval jsem si jej pro sebe postupně, polehounku. A to přesto, že na mě zní možná až moc "moderně". Jenže znáte to, já dám víc na celkový dojem, na to, jestli mi připadá, že kapela hraje od srdce. Ne, SUPREME CARNAGE nejsou bourači stylů, ani tvůrci něčeho převratného. Ale takhle k večeru, když má za chvíli přijít bouřka a nad městem se smráká, se mi více než osvědčili. Ležel jsem zrovna, nemocen a nemohoucí, okno dokořán, volume na hranici bolesti. Došlo k vzájemnému propojení mezi mnou a muzikou a to pro mě znamená hodně moc. Nevím jak uslyšíte tuhle desku vy, ale za moji maličkost se jedná o zajímavý úkaz. Něco jako zimní bouře nebo oživlá mrtvola ploužící se deštěm. Vždyť už jen ten zvuk a obal a totální nasazení kapely mluví za vše. Velmi dobrá nahrávka plná studeného melodického death metalu!


sumarizace:

"Morbid Ways to Die" je albem, které má v sobě vše potřebné pro ten správný melodický death metalový zážitek. SUPREME CARNAGE nejsou jen klonem svých vzorů, ale mají svůj vlastní originální výraz. Skladby mě zasáhly na všech citlivých místech a vyfrézovaly mi do hlavy bolestivé drážky. Líbí se mi zvuk i obal, jsem nasáklý celkovou atmosférou. Novinka nejvíce asi připomíná tsunami, které vás smete bez slitování. Budete rozsekání na malé kousky, zmrazeni a nakonec spáleni na popel. Při poslechu jsem opravdu zavřený v místnosti bez oken a čekám na svoji vlastní popravu. "Morbid Ways to Die" je zkrátka masakrující deska, která vás vykostí bez varování. Velmi dobře!

Asphyx says:

"Morbid Ways to Die" is an album which has everything it needs to have for the right melodic death metal experience. SUPREME CARNAGE are not a clone of their design but have their own original expression. The songs struck me on all sensitive places and they cut my head into a painful groove. I like the sound and the cover, I am soaked with the atmosphere. The new album feels like the tsunami which will smash you without mercy. You will be cut into small pieces, frozen and in the end burned to ashes. While listening, I am really closed in a room without any windows and I am waiting for my own execution. "Morbid Ways to Die" is simply a massacre album which will debone you without any warning. Very good!


Tracklist:
1. The Fire Prevails 05:03
2. Morbid Ways to Die 03:50
3. Lies of the Civilized 04:00
4. The Word is Lost 04:01
5. You Die Alone 04:29
6. Base Motives 03:17
7. The War of Ages to Come 04:39
8. 1008 Pints of Death 05:01
9. Fountain of Suffering 06:28


band:
Jorge - Vocals
Acker - Guitars
Nova- Guitars
Jones - Bass
Mirko - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto padesátý - Na severu je život jinej


Příběh sto padesátý - Na severu je život jinej

Nikam se mi nechtělo a byl jsem zpruzelej. Jenže co bych pro Káču neudělal, že ano? Vždyť jsme byli zasnoubení. Byli jsme jedním tělem a vlastně i duší. Pokud to tedy se ženskou jde. O tomhle jsem přemýšlel ve vlaku až někam do Všetat. Ležela mi v klíně a snažila se mi zlepšit náladu. Nebuď jak starej mrzout miláčku, uvidíš, že se ti to bude líbit. Slíbila totiž, jedné své kamarádce z Mostu, že se za ní po maturitě zajede podívat. A tak jsme se zase vydali na cestu.

Šíleně mě bolí hlava. Praktikovali jsme to teď již nějakou dobu tak, že jsme většinou pátky pařili s partou na panelech, po hospodách nebo na koncertech. Soboty ale byly naše. Většinou jsme vyráželi ještě brzy ráno, často opilí, směr chalupa. Tam byl klid a mohli jsme být jen sami. Občas jsme brali i Janu, protože jsme neměli to srdce ji nechávat samotnou. Bývaly to krásné víkendy. Sice divoké a náročné, ale tělo se tenkrát rychle zregenerovalo. Metal nám dával sílu.

"Tak už se usměj, já ti v Mělníku vyběhnu a koupím lahváče": řekla a rozzářila můj obličej. Ano, pivo je to, co nám chybí. Splnila slíbené a už jsme zase cinkali, dostávali se pomalu do nálady a tulili se jak dva lachtani. Pořád teď plánovala. Dopředu, hodně dopředu. Byt a dítě a moji školu, jak ji skloubím s prací. A já se smál, dělal si prdelky a měl všechno na háku. Vono všechno nějak dopadne, neboj. Je tady Děčín a Ústí. Poslední hezkej výhled z vlaku. Pak nás zahalí šero a smog. Jak tady může někdo vůbec žít? Už jen to nádraží v Mostu. Šílený panelák, desítky podivných postav s mrtvýma očima. Taky haldy a rypadla a nekonečný beton. 

Kamarádka Petra si přivedla Pavlu. Holky teda rozhodně nevypadaly jako světci. Spíš byly oblečené jako levné kurvičky. Petra chodila pár let s Káčou na gympl v Boleslavi, jenže pak začala blbnout a nechala toho. Takže klasika, objímání, možná až moc vřelé na první setkání. Cítil jsem z holek divný chvění. Mám na tohle v hlavě radar. Ale co, pěkný kobry, s nádhernejma prdelkama. Hned se probírala hudba, co spojuje lidi. Metal a metal. Když už nevíte o čem byste se bavili, tak tohle vždycky zabírá. Byl jsem jak trní mezi růžema. Nezajdeme někam na jedno? Tak jo.

Pajzl jak z knížek od pana Pelce. Unavený nasraný obličeje. Tohle je divnej kraj, lidi tu žijou jinak. V Boleslavi se stavělo, rekonstruovalo, budovalo. Tady se propouštělo a omezovala výroba. Vyrůstal jsem taky na sídlišti, ale to bylo zelený. V Mostě se potulovaly partičky, kterejm se každej vyhýbal i ve dne. Trošku mě z toho mrazilo, ale moc jsem to nevnímal, měl jsem okolo sebe tolik zadečků a poprsí, že jsem byl celej auf. Dali jsme pivo, okysličený jak limonádu. Otřepal jsem se a začal holky přemlouvat, jestli nepůjdeme někam jinam. 

Petra bydlela v bytě po babičce s Pavlou. Dvě panenky uprostřed betonu. Garsoniéra neurčité kategorie. Umakart a plechová vana. Čisto, ale chudo, až bylo člověku stydno. V lednici lahev čistého alkoholu bez původu. Jdu na záchod a cítím přes zeď jak se vedle hádají sousedi, facky pleskají, děti řvou - slyším jen strach a beznaděj. Vylezu ven a tam Petra. Hned se na mě vrhne a začne mě líbat o osahávat mezi nohama. Jsem v šoku, zase takovej fešák nejsem, většinou musím děvčata doslova ukecat. Normálně uteču. Jako srab. Nechci si dělat problémy, když teď budu brzy ženáč. Jsem rudej a Káča nic nepozná. A to přesto, že blekotám jak panic.

Musím někam ven. Ploužíme se sídlištěm jak smrad. Holky jsou po chlastu nějaký veselý a to je teprve kolem poledne. Měli byste se najíst. Zvu vás. Další hnusnej pajzl. Výčepák vypadá jak z hororu a na můj dotaz, co mají k jídlu mi přinese ferneta a pošle mě do hajzlu. Holt jinej kraj. Dáme dvě, já se málem z toho kyslíku pobliju a jde se do sámošky. Opět návrat do dětství. Nasraný prodavačky, před krámem party cikánů, který na mě koukají jak na magora. Prej jestli holky pasu. Chci je poslat do prdele, ale Pavla mě zarazí ruku a pošeptá, ať neblbnu, tady se hned tahají břitvy.  

Jde se do nějakýho bytu. Prej je to tam super. No nevím, válí se tam jen několik sjetých feťáků ve stavu, kdy sotva reagují na světlo. Je mi nabídnuto něco ke šňupání, ale odmítnu. Já piju jen pivo, občas rum. Káča je trošku vyděšená, čekala Petru asi v jiným stavu. Ta se zrovna plazí po Pavle, strkají si jazyky do krku a osahávají se. Pohled je to sice pěkný, nebýt bílé čáry před nimi na stole. "Seru na to, jedu domů": řeknu, ale Káča mě přemluví, abychom počkali. Večer je tu prý nějaký koncert, někde na periferii. Musíme zase vypadnout ven. 

Žmouláme v ruce papírek s adresou večerního koncertu. Nevíme, co do té doby budeme dělat. Jsem ochotný se sbalit, klidně nechat věci u Petry a Pavly a zdrhnout. Jenže moje milá víla je až moc hodná, asi i trošku naivní. Prý bývala Petra tak šíleně pohodová holka. Až do doby, co se jí zbláznila máma. Asi to mají v genech. Chodíme, pořád chodíme. Celé odpoledne. Občas sice zaparkujeme na nějaký terásce, ale všude se cítíme jako vetřelci, jako náplava, kterou tady nikdo nechce.

Je to spíš garáž než klub. Jména kapel po mě nechtějte, jsem rád, že si pamatuju, že byly tři. Spíš metalcore než metal, ale poměrně hojná účast. Šílené pařby pod pódiem se nezúčastním, paří se tady jinak. Agresivněji, výjimkou není přeražený nos, rozseklá hlava, naražená žebra. My máme taky rádi mosh-pit, ale jsme tak nějak ohleduplnější. Zde mi připadá, že je až moc nenávisti. Dělá se mi z toho blbě a chci pryč. Tak si sednu na betonovej sokl před klub, srkám lahváče a nevím, kde je Káča. Ztratila se mi holka moje. Potkávám ale Pavlu, která se na mě hned vrhá. Ty vole, to jsem fakt tak sexy, aby po mě šla půlka Mostu? Drogy asi dělají svoje. Nikdy bych nevěřil, že bych od sebe tak hezkou holku odstrčil, ale udělám to, je na mě moc hrrrr a sprostá. 

Vidím konečně její prdelku. Stojí u baru a kolem pasu má ruku asi 150 kg obra. Dneska jebe fakt všem. Co mi to děláš hergot? Nejdřív křiknu na Káču a jak se otočím, tak dostanu ránu, která by zabila vola. Asi jsem ji dostal správně, protože já jsem dnes fakt za vola. Musím se otřepat. Zaplať Satan, že je gorila pomalejší. Jdu mu po břichu, ale s ním to nic nedělá. Ani nevidím, že se kolem rozestoupili lidi a muzika utichla. Bude zábava a krev, konečně nějaký povyražení. Tohle je fakt divný posraný místo. Vykreju ránu do koulí. To by byla moje smrt. Brní mě ruka a mám normálně strach. Spojím ruce a udeřím kolosa přímo do hlavy. Chvilku se nic neděje a pak padá hora masa k zemi. Otočím se a než se chlapec zvedne, tak zdrhám pryč. Jsem tu sám, nemám za sebou kamarády. A věřím tomu, že by nikomu nedělalo problém mě nakonec vykostit.

Vypadám jak po boxerském zápase. Odulý, s modřinami a šílenou bolestí v hlavě. Chtělo by to pivo. Za rohem nás dobíhají Petra a Pavla. Mají ze mě hroznou prdel. Na Káče je vidět, že se bojí. Prej k ní přišel a na nic se neptal. Aha, takhle se tady balej holky. Uff. Jdu do non-stopu pro pivo. Musím se napít, bolí mě celej člověk a ještě se klepu. "Tak pojďme k vodě!": napadne Petru. Posílám jí do prdele, já chci jít spát. Tak prej ne. Když se ženský rozhodnou, tak co mám dělat? Káču s nima samotnou nenechám. 

Jede se autobusem plným šedivých postav. Punkáči, metalisti a další odrůdy. Pak kus pěšky. Je tam nějakej rybník, s pískem okolo. Nebo spíš zatopenej lom, díra do země. Kolem spousta mladých stromků. Nikdy jsem nic podobnýho neviděl, chybí už jen Ropák. Sedneme si na zem a pomalu se rozkoukávám. Nějací kluci tam mají pípu a hliníkový sudy teplýho piva. Aspoň něco, dneska budeme kamarádi. Trošku to začíná připomínat bakchanálie. Někdo už je svlečenej a šuká v remízku. Jdu se vychcat a za stromkem si to rozdávají dva kluci. Otřepu se sevře se mi zadek. Kam jsem se to dostal? 

Chráním si Káču, pořád za ní někdo chodí a chce ji. Kluci, holky, dvojice, trojice, úchylové, slizáci. Všichni si to rozdávají se všema a my dva mezi tím vším šukáním vypadáme jako šílení puritáni. Člověk zažil ledacos, ale tohle je na mě moc. Petra a Pavla mi vysvětlují, že by si to chtěly rozdat. Nejdřív prej já, pak Káča, nakonec dohromady. Chvíli se po mě plazí a naznačují přirážení. mají divný oči, jsou jak dva hadi, o kterejch vím, že by mě nakonec svejma tělama uškrtili, jako kudlanky, který by mě vysály a nakonec ukously hlavu. Tlačí mě rozkrok a vidím Kačenku, jak pláče. Hodím holky do písku a pošlu je do prdele. Krávy zfetovaný. Mám toho dost. Kupuju každýmu dvě piva na cestu a zdrháme.

Všude okolo jsou haldy, který se snaží zalesnit. Moc jim to nejde. Odpadky, špína, divnej puch. Taky smog. Tohle všechno ale vnímáme jen tak mimoděk. Chvíli se motáme, jsme rádi, že jsme vypadli z toho pekla. Má modrá víla se mi pořád dokola omlouvá. Musím ji políbit a obejmout. Chvěje se. A že by prý nesnesla, kdybych se s nima vyspal. Já bych tě taky nenechal. Dopijeme pod měsícem, na kopci ze sutiny a hlíny. Koukáme do toho šílenýho kraje, cítíme se hrozně sami. Jak dvě ztracený duše. Na Káču je toho moc a zase pláče. Holka moje citlivá. Mám chuť celej Most zapálit. Očistit jej ohněm.

Chvíli nevím jak pryč, ale pak uvidíme první panelák. Vedle obrovský rypadlo a kus ukrojené země. Pomalu střízlivím a všechny dnešní rány mi přicházejí k sobě. Občas mi hlavou problesknou holky, jak se kolem mě svíjí. Asi jsem propásl velkej sex, ale zase na druhou stranu jsem na sebe šíleně hrdej. Tohle až budu vyprávět klukům, tak mi nebudou věřit a budou mi nadávat, že jsem blbec. Asi jo, kdo ví? Jenže já už dal slib a chci bejt rovnej chlap. Jsem tak vychovanej. Okroužkovala sis mě, tak mám smůlu. Nebo spíš štěstí. 

Svítá a jsme rozhodnutí vypadnout i bez věcí. Sice tam zůstane v jednom ošklivém sídlištním bytě moje žebradlo a několik skvělých kazet, ale já už holky nechci vidět. Tak domluveno. Čekáme na vlak. V nádražce vyprošťovák. Je neděle a necítíme se vůbec svátečně. Konečně to jede. Ukazuji fuck off jednomu místnímu vágusovi. Zvedne jen líně hlavu a usměje se. Asi by chtěl z Mostu taky vypadnout. Na severu je život opravdu jinej. Povídáme si o tom cestou a jsme rádi, že jsme z toho srabu vypadli.

A Káče to samozřejmě vrtá hlavou a ptá se mě, jestli bych holkám fakt dal. Ujišťuju ji, že nikdy a za žádných okolností. Jsem si tím i docela jistej, i když vím, že by to chtělo hodně síly. Když jdeme pak ke Káče domů, svléknu ji už na chodbě. Je hodně divoká, jakoby mi chtěla dokázat, že vydá za dvě. Usínám a zdá se mi o nekonečném betonu. Utíkám před partou šílených amazonek, který mi ho chtějí uříznout. Probudím se a vidím, jak se na mě má milá dívá. Usměju se a jsem hrozně rád, že ji mám. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. června 2018

Recenze/review - BARBARITY - Keeper of Oblivion (2018)


BARBARITY - Keeper of Oblivion
CD 2018, Pathologically Explicit Recordings

Pohřební služba znamená jasný výdělek. Umírat se bude stále, záleží jen na službách. Je to jako se vším, mnohdy nedokonalý, ale přívětivý přístup zvítězí nad dokonalostí a nevrlostí. Mám to takhle nastaveno dlouhá léta a můj názor se mi vždy osvědčil. Ruská pohřební služba, která si říká BARBARITY, pohřbívá hezky postaru. Do země, s temnými obřady. Musí se vykopat hluboký hrob, aby mrtvolu nevyhrabala zvěř. Musí být vyrobena poctivá dřevěná rakev. A hlavně, na obřadu musí zaznít pravý death metal.

Rusové prošli dlouhým vývojem, kdy hrávali různé podoby smrtícího kovu, až zakotvili u toho tradičního, devadesátkového a plesnivého. A právě v tento moment oslovili i mě, věrného hrobníka a příznivce chladných katakomb. Takhle má znít pravý poctivý masakr v márnici, přátelé!



"Keeper of Oblivion" je vlastně opakováním již dříve mnohokrát slyšeného. Prašivé riffy, hutný, mokvající zvuk, choroba, smrt a mor. Jenže opět, vše je předkládáno s tak uvěřitelnou vervou a nadšením, že jsem albu zkrátka propadl. Sahal jsem po něm častěji, než po mnohem slavnějších smečkách. Drobné nedokonalosti dávají na vědomí, že zde hudbu hrají lidé, ze songů cáká na všechny strany nadšení pro poslední věci člověka a lopaty a krumpáče člověku tak nějak samy skáčou do rukou. Jakoby zase měla Smrt rande se Satanem. Kdysi jsem si dal za soukromý úkol, že budu podobné smečky podporovat. BARBARITY jsou jedněmi z těch, kteří se trefili přesně do černého. Naše společná záliba v rozpadajících se kostech, vybělených lebkách a dlouhém spočinutí na kamenných deskách hrobů budiž mementem. Takhle se kdysi hrál death metal a jsem moc rád, že jej mohu slyšet i letos. Old school death metal forever!


sumarizace:

Máte rádi starý, morbidní a prašivý death metal? Navštěvujete s chutí old school death metalové koncerty a je vám milejší ostrý riff, před moderní a technickou smrtí? Tak potom jsou pro vás BARBARITY jako stvoření. Jejich novinka sice rozhodně nepřináší nic nového, ale předkládá nám staré pořádky v death metalu takovým způsobem, že budete doslova uhranuti. Odkazy starých poctivých kapel, chorobný hlas, obrovské nasazení a zběsilost. Tohle všechno mě při novince "Keeper of Oblivion" napadá. Procházíme se spolu s kapelou po starém pohřebišti, vyzvedáváme z hrobů alba z devadesátých let a přidáváme lehce modernější zvuk. Při poslechu je smrt tak blízko! Tančíme na hrobech s těmi nejkrásnějšími zombie. Old school death metal, který je prašivý, jako víko od staré rakve! Velmi dobře!





Asphyx says:

Do you like an old, morbid and manger death metal? Do you like to go to old school death metal concerts and you like more a sharp riff than a modern and technical death? The BARBARITY are here for you. This new album doesn´t make something original, however it brings us the old manners of death metal in a way you would love. Links to an old faithful bands, sick voice, a huge drive and furiousness. This is what I think about while listening the "Keeper of Oblivion" . We are walking in an old graveyard and we are picking up albums from the 90th from graves and we adding some more modern sounds. While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of an old coffin! Very good!

Tracklist:

01. Slave For The State
02. Die In Bloodshed
03. Keeper Of Oblivion
04. Suicide Is Not Weakness
05. Disfigured And Burnt
06. When Heaven Turns Into Hell
07. Under A Tombstone
08. VI
09. My Lonely Grave


band:
Vocal - Roman 
Guitars - StepHatred 
Bass - Bonif 
Drums - Thanatoly

Recenze/review - KATAKLYSM - Meditations (2018)


KATAKLYSM - Meditations
CD 2018, Nuclear Blast

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já už se dlouhá léta snažím nejíst v rychlých občerstveních. Často zaručeně čerstvé, kamarády doporučované jídlo, se mnou pak dělá divy. Občas ale, když jsem na cestách a není jiná možnost, tak s autem zaparkuji u dálnice a dlouho marně vybírám, čím naplním žaludek. S hudbou je to hodně podobné. Neposlouchám rádio, moc nenavštěvuji ani komerční koncerty, ale občas dostanu chuť na něco moderního, papundeklového.

KATAKLYSM jsem míval v jejich počátcích velmi rád. Byli brutální, zajímaví, neotřelí a dokázali mě nakrmit takovým způsobem, že bych na jejich tvorbu přísahal. Jak šel čas, tak kapela začala nahrávat desky pro masy, vystupovat na velkých pódiích a já se jim začal vyhýbat úplně stejně jako rychlému občerstvení, plastovým blondýnám a věcem bez duše.




Co vlastně o "Meditations" napsat? No, je to nářez, album je melodické, obal zajímavý, produkce umělá. Nápady poplatné tomu, aby si mladí metalisté na koncertě zaskákali a profilové fotky v CD zaujmou kde jaké děvče. Takhle se dělá kšeft s death metalem. Nemám nic proti, každý si vydělává jak umí, jen si říkám, že u Kanaďanů opět zvítězila forma nad obsahem. Promo kecy mě nechávají chladným, stejně jako jejich klipy a rozhovory. Kam se ztratila původní opravdovost, ryzost, masakr? Nahrávka mi připadá prvoplánová, neosobní. Stejně jako hamburger v rychlém občerstvení. Místo chuti jen plnidlo. Deska je pro mě zkrátka nezajímavá jako zástupy stále stejných miss, které milují světový mír. Kam se poděla rebelie, drive a síla? Asi je semlel velký label, cinkání peněz a touha být slavnými. Je mi možná trošku smutno po starých dobrých časech s KATAKLYSM. Ale tak na druhou stranu, po téhle cestě já nepůjdu nikdy. Udusil bych se průměrnou nudou.





sumarizace:

"Meditations" je moderní kombinací deathu a melodií. Nahrávka je hodně nahlas, hodně agresivní a šíleně ukřičená. Myslím si, že fanoušci můžou zůstat v klidu. Jsou to KATAKLYSM posledních let. Osobně mě to ale vůbec nebaví. Postrádám alespoň nějaké nápady, něco co by mě z té valící se laviny na chvilku překvapilo. Je to moderní, je to ostré, je to ale také umělé a já pánům všechno to zlo vůbec nevěřím. Asi budu sám, ale nevadí mi to. Poohlédnu se raději po jiné muzice. Umělý death metal posledních let, který nemá vlastní ksicht. Nuda.


Asphyx says:

"Meditations" is a modern combination of death and melodies. The recording is loud, very aggressive and terribly screaming. I think the fans can stay calm. These are KATAKLYSM of recent times. Personally, I don't like it. I miss some ideas at least, something surprising from this rushing avalanche. It's modern, it's sharp, but it's also artificial and I don't believe them all this evil. Perhaps I'll be alone, but I don't mind. I'm looking for another music instead. Artificial death metal of recent times, which has no own mug. Boredom.


Tracklist:
01. Guillotine (2:56)
02. Outsider (3:58)
03. The Last Breath I'll Take Is Yours (3:15)
04. Narcissist (2:43)
05. Born to Kill and Destined to Die (3:58)
06. In Limbic Resonance (4:52)
07. ...And Then I Saw Blood (4:39)
08. What Doesn't Break Doesn't Heal (3:21)
09. Bend the Arc, Cut the Cord (3:51)
10. Achilles' Heel (5:18)

band:
Maurizio Iacono (Vocals)
Jean-Francois Dagenais (Guitar)
Stephane Barbe (Bass)
Oli Beaudoin (Drums)


pátek 22. června 2018

Recenze/review - SATHANAS - Necrohymns (2018)


SATHANAS - Necrohymns
CD 2018, Transcending Obscurity Records

Našel jsem ve sklepě truhlu plnou starých kostí. Otevřel jsem ji a ovanul mě podivný puch. Jakoby ty kousky mých metalových předků vyprávěly pradávné příběhy o smrti, metalu, kovových časech. Seděl jsem, rozjímal a hledal nějakou vhodnou hudební kulisu. Legendární američtí SATHANAS mě ihned udeřili obrovskou silou do uší. Čas se vrátil o třicet let zpět a já znovu stál v džínové vestě uprostřed davu stejně nadšených fanoušků. Tenkrát se ještě nerozlišoval black, thrash, death, heavy metal. Důležitá byla špína a rebelie. Smrt a samozřejmě všude přítomný Satan. 

Z těchto dob kapela pochází a jim je stále věrná. Novinka "Necrohymns" je jasnou a zřetelnou hudební výpovědí o přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Muzika stará jako Smrt. Podobná té, kterou hrály a hrají smečky jako GOATLORD, ACHERON, NECROPHAGIA, NUNSLAUGHTER, DESASTER, RAVENCULT, IMMORTAL.  


Už zase stéká po zdech krev. Tahle deska vzešla z toho nejhlubšího podzemí. Primitivní a jdoucí k samé podstatě metalu. SATHANAS si ze své pozice nemusí na nic hrát a ze skladeb je to hodně cítit. Špína, hnis, polámané kosti, řetězy a kožené doplňky mrtvol. Ďábel si pořádně odplivl a z jeho sliny začali lézt červi. Neboj, jednou budou hlodat i tvé nebohé tělo. Dokud ale tahle doba nenastane, doporučuji poslouchat recenzovanou novou desku amerických šílenců. Já vím, podobné počiny osloví spíš šedivé hlavy a pár pamětníků, ale přesto, je nutné si uvědomit, že bez základů není vývoj. U metalu to platí obzvlášť. Stoupl jsem si doprostřed sklepa, vysypal všechny kosti na zem a rozdupal za zvuku "Necrohymns". Tohle je totiž pravý nefalšovaný reálný metal! Nechte si chutnat! Peklo! Smrt! Vynikající!


sumarizace:

"Necrohymns" je krásně plesnivým old school black/death/thrash metalovým vzorkem. Album jsem si pustil poprvé a hned mě rozsekalo na malé kousky. Tady se hraje sice postaru, ale s neskutečnou energií a silou. CD je hodně návykovou záležitostí. Zažili jste někdy úraz elektrickým proudem? Že ne? Tak si pusťte novinku SATHANAS a budete překvapeni, kolik dobrých nápadů na albu je. Jednotlivé skladby jsou propracované, mají velký feeling a kopou jako splašený kůň. Tohle je kult pro všechny maniaky! SATHANAS nahráli album, které vás smete jako tsunami. Maniaci z USA přednášejí ze starých metalových knih a dělají to skvěle a s grácií! A ten hlas, to je motorová pila, přátelé! Absolutní old school black/death/thrashové inferno! Nahrávka, která řeže jako rezavý nůž! Kult!


Asphyx says:

"Necrohymns" is nice moldy old school black/death/thrash metal sample. When I was listening to the album for the first time, I was cut into small pieces right. Here is played in the old way, but with incredible energy and strength. The CD is very addictive stuff. Have you ever experienced an electric shock? Haven’t you? So listen to the news of SATHANAS, and you'll be surprised how many good ideas are there. Individual tracks are sophisticated, have a great feeling and kick like a runaway horse. This is a cult for all maniacs! SATHANAS recorded an album, which will sweep you away like a tsunami. Maniacs from USA recite from old metal books and do it well and with grace! And the voice, this is a chainsaw, men! Absolute old school black/death/thrash inferno! The recording that cuts like a rusty knife! Cult!


Line up: 
Paul Tucker - Guitar, Vocals 
Bill Davidson - Bass 
Jim Strauss - Drums

TWITTER