CD 2018, Listenable Records for english please scroll down
Někdy mám pocit, že se pořád točím v kruhu. Ráno vstanu, skoro nenajdu záchod. Potom práce, práce, práce. Zástupy debilů, kterým bych nejraději chrstl do obličeje jed. Rychlá doba, fotky a videa. Tak sdílej nebo zemřeš. Stojíš v zácpě a kolem je cítit agresivita od ostatních řidičů. Smrt už dávno pro nikoho nic neznamená, přetvářka a klam, umělá hmota uprostřed kdysi krásných těl. Kdo to má všechno vydržet? Chci utéct pryč. Už i hodně velcí zabedněnci si všimli, že thrash metal jako styl se opět vrací. Vznikají nové, jednou lepší, podruhé horší kapely, mladí se chtějí bavit, uniknout před debilitou a většinovou společností. Rovnou předesílám, že nové album CRISIX mě rozsekalo. A to říkám jako fanoušek, který se k tomuto stylu dostal poprvé na konci osmdesátých let.
Hrozně se mi líbí, jakým způsobem CRISIX k hudbě přistupují. Jsou ostří, nekompromisní, ale zároveň chladní a temní. A hlavně, a to je opravdu důležité (na což spousta kapel dneska zapomíná), je to ještě jako bonus navíc zábava. Zvukově album neskutečně řeže a obal zaujme. Mě prostě neskutečně baví novinku poslouchat, i když vím, že jsou hodně a čitelně inspirováni jak německou, tak americkou thrashovou školou. Někomu možná budou vadit lehké náznaky core, ale já si naopak myslím, že celou deskou příjemně osvěžují. CRISIX jsou na "Against the Odds" staří a zároveň moderní. Povedlo se jim nahrát totálně zničující koktejl devastujících skladeb. Až budu zítra sedět v práci, tak si je narvu do hlavy. Jen nevím, jestli si neroztrhnu košili a nedám sbohem všem zmrdům. Někdy mám pocit, že země kolem hoří! Vynikající thrash metal, zahraný s velkým citem pro věc. Fuck off pro všechny!
Asphyx says:
Sometimes I feel like I'm still circling. I get up in the morning, almost I cannot find a toilet. Then work, work, work. The fangs of fools I'd like to throw poison into their face. Fast times, photos and videos. Share or die. You are in a traffic jam, and you feel the aggressiveness of other drivers around you. Death no longer means anything to anyone, pretence and deception, artificial matter in the midst of once beautiful bodies. Who has it all to endure? I want to run away.
Even the big blinds have noticed that thrash metal as a style returns again. There are new, sometimes better, sometimes worse bands, the youngsters want to have fun, escape the debility and the majority of society. I'm just saying that the new CRISIX album has cut me off. And I say that as a fan who came to this style for the first time in the late eighties
I love the way how CRISIX approach to the music . They are sharp, uncompromising, but also cool and dark. And most importantly, and this is really important (which many bands are forgetting today), it's still fun as a bonus. The album sounds incredible and the cover is interesting. I just really enjoy listening to the new album, despite the fact I know they are very inspired by German and American Thrash school. Somebody might be irritated by the light hints of the core, but I think the whole album will be pleasantly refreshing. CRISIX are on the album "Against the Odds" old and modern. They recorded a totally devastating cocktail. When I will sit at work tomorrow, I get it all to my head. I just do not know if I should break my shirt and say good-bye to all the bastards. Sometimes I feel the earth around is burning! Outstanding thrash metal, played with great feeling for the thing. Fuck off every one!
Tracklist:
01. Get Out Of My Head
02. Leech Breeder
03. Technophiliac
04. Perseverance
05. Xenomorph Blood
06. Prince Of Saiyans
07. Leave Your God Behind
08. Cut The Shit
09. The North Remembers
10. Hardwired (bonus' Metallica cover)
Time: 39:09
band:
Juli Bazooka: Vocals - Javi Carry: Drums - B.B. Plaza: Guitars - Albert Requena: Guitars - Dani Ramis: Bass
EP 2018, vlastní vydání Hudba je pro mě, stejně jako pro mnohé další, hlavně niterným prožitkem. Kouskem pochmurného světa, do kterého se rád a často nořím jako do nějakého nehostinného močálu. Procházky po hřbitovech, dlouhé rozjímání, chlad a podivný pocit strachu. Asi ze smrti nebo z neznámého. Ano, doom metal je u mě hlavně o rozjímání, o čekání na věčnost, o nicotě a o jiskrném pocitu beztíže. DOOMCULT je holandská kapela o jednom členovi. J.G. Arts stojí opravdu za vším, za hudbou, obalem, za jednotlivými skladbami. Tentokrát jsou pouze tři, přesto rozprostřené stylově do necelých 23 minut. Jsou opět o chladu, zimě, soužení a nekonečném smutku. Je z nich cítit absolutní oddanost a i když se nejedná o nic nového, mají v sobě potřebnou jiskru a feeling.
Psát o doom metalu je svým způsobem troufalost sama o sobě. Přesto se pokouším nechat plynout proud svých slov. Rytmus úderů do klávesnice je tentokrát pomalý, rozvážný a občas mi po páteři projede mráz. Jsem podchlazený u otevřeného okna, užívám si stavy mezi naším a oním světem. Já vím, "Ashes" není ničím výjimečné album, ale když u mě je muzika hlavně o pocitech. A s DOOMCULT nás zdá se, pojí mnohé. Jednoduše vím, cítím, že jsme si souzeni. Stejně jako mám rád dlouhé výlety po horách, s návštěvou starých hřbitovů, tak se mi líbí i novinka. Má v sobě takový ten těžko uchopitelný pochmurný nádech. Kousek smutku, napěchovaného v riffech, rytmu i hlasu. Naléhavost, ano, to je asi to slovo, které novou nahrávku vystihuje nejlépe. Doom metal, zahraný jako definice smutku! Velmi dobře!
sumarizace:
Druhé album DOOMCULT je velmi příjemným výletem do horské vesnice na dlouhý pohřeb. Jejich doom metal je poctivý, syrový, uvěřitelný. Proti provedení, ani způsobu uchopení smutku, nemám žádných námitek. Doslova mě fascinuje schopnost DOOMCULT navodit absolutně temnou a ošklivou atmosféru. Poslech si užívám všemi póry svého těla. Svět jakoby najednou zčernal, upadl do beznaděje a já se ocitl v záhrobí. Na onom světě se pohybují DOOMCULT s elegancí a samozřejmostí. V dálce zvoní umíráček, nemrtví vylézají z děr. Tahle deska mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho. Vidím zase zástupy nemrtvých. Jdou si pro mě. Doom metal par excellence!
Asphyx says:
The second album by DOOMCULT is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those DOOMCULT are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me. Doom metal par excellence!
CD 2018, Slovak Metal Army for english please scroll down Ten večer jsem byl už opravdu hodně unavený. Vozili k nám na pitevnu další a další mrtvoly. Svět se zbláznil? Konečně začala apokalypsa? Ptal jsem se a plnil mrazáky čerstvým masem. Už mi z toho málem trošku přeskočilo. Viděl jsem vyděšené, ledové tváře všude kolem sebe. Potřeboval jsem vypnout. Sáhnu do brašny, natáhnu si nohy a naláduju do přehrávače nové album slovenských death grinderů EMBOLISM. Mrtví neutečou, je čas na očistu mozkových závitů. Nevím, kdy se z kapel stávají legendy, ale vzhledem k dlouhému působení na scéně, dobrým nahrávkám a letošnímu počinu, lze slovenské drtiče s klidem uvést do death/grindové síně slávy. Nové album "Love Existence" berme tedy jako takové potvrzení jejich statusu. Skvělé je, že novinka není rozhodně žádnou hudbou z povinnosti, ale spíše třaskavým materiálem, který vás roztrhá na kusy. Alespoň takové jsou mé pocity.
EMBOLISM se drží starých, poctivých death grindových postupů. Pánové vydali nahrávku, která je velmi dobře zvukově ošetřena, má zajímavý obal a hlavně - řeže tou správnou stranou nože. Dvanáct ostrých skladeb, plných mokvajících motivů, propracovaných textů a mrtvolně těžké nálady, bolí jako okovaná bota v obličeji. Slovenští maniaci rozhodně nepatří "do starého železa". Spíše naopak, nakopou vám zadky, vyhladí mozky do čista. Jakoby mi někdo polil hlavu kyselinou. Album má vše potřebné, co potřebuji ke svému odpočinku v márnici - tlak, energii, špínu, temnou a krvavou sílu, kterou u tohoto stylu máme všichni tolik rádi. Co na tom, že mrtvá těla ožívají a jdou mi po krku? Koneckonců, od toho jsem vlastně tady. Abych pařil do skonání světa, skákal z pódia a dával si do uší podobné, velmi dobré desky. "Love Existence" neoplývá nijakými novotami, kapela se drží v dopředu jasných mantinelech, ale svoje řemeslo zvládá na výbornou. Death grindová mašina, která probudí i mrtvého!
Asphyx says:
That evening I was really tired. More and more corpses have been sent to us on the autopsy. The world has gone mad? Finally did apocalypse begin? I asked and filled the freezers with fresh meat. I've been a little crazy about it. I saw terrified, icy faces all around me. I needed to shut down. I reach into the bag, stretch my legs and put a new album of the Slovak death grinder EMBOLISM into the player. The dead do not run away, it's time for brainwashing.
I do not know when the bands become legends, but due to their long acting on the scene, good recordings and this year's performance, the Slovak crushers can be brought to the death / grind hall of fame. The new album, "Love Existence", is a confirmation of their status. It's great that the new album is definitely no music of duty, but rather a bursting material that will tear you apart. At least those are my feelings.
EMBOLISM are stick to the old, honest death grind practices. The gentlemen have released a recording that is very well sounded, has an interesting cover and, most importantly, cuts by the right side of the knife. Twelve sharp tracks, full of motifs, sophisticated texts, and deadly heavy moods, hurt like a crooked boot in the face. Slovak maniacs definitely does not belong to "old iron". They will kick your ass, wash totally your brains. As if someone was polishing his head with acid. The album has everything I need for my rest in the morgue - the pressure, energy, dirt, darkness and bloody strength that we all like in this style. What about the dead bodies coming back to life and wanting to kill me? After all, I'm actually here. To enjoy the end of the world to jump out of the podium and put in like, very good albums. "Love Existence" does not have any novelties, the band sticks to the predefined barrier, but they manage their craft great. Death grind machine that wakes the dead!
12" vinyl, Season of Mist for english please scroll down Představte si dlouhý, nekonečný výlet, někde pod vaším městem. Vchod je na místním hřbitově. Jdete vlhkými chodbami, našlapujete opatrně a ze stran na vás hledí desítky krys. Marně hledáte světlo na konci tunelu. Ze stěn na vás padá starý hnis a chvílemi nevíte, jestli jste ještě v podzemí nebo se vznášíte ve vesmíru. Když jsem slyšel novinku amerických progresivních death metalistů HORRENDOUS poprvé, připadal jsem si, že moji hlavu někdo zavřel do velké bedny s tisíci otvory. Postupně byly dovnitř vkládány ostré jehly, které se mi zabodávaly do mozku. Kapela má již od svých počátků, kdy složili jedny z nejlepších alb nové vlny old school death metalu, svůj unikátní rukopis. Hra s náladami, neotřelé riffy, nezaměnitelný vokál. Vypadá to, že černá energie nelze zničit, ale zhudebnit ano.
"Idol" se pro mě stalo neskutečně návykovým albem. Mix starých postupů, známých třeba od DEATH (nověji pak v čerstvém provedení od OBSCURY), vibrace, které naleznete snad jen u VOIVOD. HORRENDOUS na to jdou po svém, jsou jasně rozpoznatelní a originální. Marně jsem hledal nějaké slabé místo - i zvuk je vynikající, o "vetřelovském" obalu nemluvě. Největší přínos ale pro mě mají Američané ve schopnosti složit dobrou skladbu. Tam, kde některé mladé (a tolik protěžované) kapely pouze preludují, pánové se pořád drží klasického vyznění songů. Procházíme spolu opravdu dlouhým tunelem, promítáme na zdi spoustu ohavných myšlenek, nekonečnou řadu obrazů plných smrti. HORRENDOUS se vydali směrem, který jim opravdu "sluší". Jsou jiní, nevtíraví a zároveň přitažliví. A pořád v sobě mají absolutně nezaměnitelný feeling. Jedná se zkrátka o progresivní death metal povýšený do jiné, lepší - temné dimenze, neprobádaných oblastí. Vynikající hudba!
Asphyx says:
Imagine a long, endless trip, somewhere under your city. The entrance is in the local cemetery. You walk through damp corridors, drive cautiously and dozens of rats watching you. In vain you are looking for light at the end of the tunnel. The putrid from the walls is falling on you and you do not know if you are still in the underground or floating in the universe.
When I heard the new album from the American progressive death metallers HORRENDOUS for the first time, I thought my head was locked in a big box with thousands of holes. Gradually, the sharp needles were inserted into my brain. Since their inception, when band has made one of the best albums of the new wave of old school death metal, had a unique signature. Play with moods, fresh riffs, unmistakable vocals. It seems that black energy cannot be destroyed, but it can be transformed to music.
"Idol" has become an unusually addictive album for me. A mix of old techniques, known from DEATH (more recently in a fresh version from OBSCURY), the vibrations that you may find only with VOIVOD. HORRENDOUs do it in their way, they are clearly recognizable and original. In vain I was looking for a weak spot - even the sound is excellent, not to mention the "aliens" of the cover. But the greatest benefit to me is the ability of the Americans to play a good track. Where some young (and so much favored) bands only work, gentlemen are still holding the classic song. Walking through a really long tunnel, we project a lot of nasty ideas on the wall, an infinite number of death images. HORRENDOUS went in a direction that really suits them. They are different, unhurried and at the same time attractive. And they still have an absolutely unmistakable feeling. In short, it is a progressive death metal promoted to another, better-dark dimension, uncharted areas. Outstanding music!
Rozhovor s thrash metalovou skupinou NERVOSA z Brazílie.
Odpovídala Luana.
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Přeložila Petra, děkujeme!
Ave NERVOSA! Za poslední dva roky jste u nás hrály dvakrát na festivalu Brutal Assault, vystoupily jste i na Obscene Extreme. Měly jste i několik menších klubových koncertů. Vypadá to, že se vám u nás v České republice líbí. Které vystoupení považujete za nejvydařenější? Co říkáš na české fanoušky?
Brutal Assault bol pre nás tým najúspešnejším festivalom. Hovorím to preto, lebo je najväčší a tamojší dav fanúšikov bol naozaj obrovský. Vždy bolo naším snom hrať na Brutal Assaulte, je to veľmi známy a dobre organizovaný festival. Dúfam, že sa tam niekedy ešte vrátime. Český fanúšikovia sú skvelí ako aj všetci naši fanúšikovia po celom svete. Ale máme taktiež mnoho českých priateľov, takže niekedy k vám zavítame len tak, navštíviť známych a dožičiť si zopár dní voľna.
Pokud před někým vyslovím jméno NERVOSA, každý hned ví. „To jsou ty mladý hezký thrashový holky, ty jsem viděl naživo a bylo to super“: to jsou věty, které slýchávám nejčastěji. Jak k tomu vlastně došlo, že jste začaly hrát zrovna tenhle styl? Člověk by u vás očekával spíš nějaký „modernější“ metal.
Každá z nás individuálne miluje tento druh muziky a mali sme len šťastie, že sme našli jedna druhú a môžeme hrať spoločne. V súčasnosti hrá old school metal mnoho mladých ľudí, nie je ťažké nájsť také kapely, takže my sme len jedným z mnohých prípadov.
Jedinou původní členkou je Prika. Jestli se nepletu, tak Fernanda se do NERVOSY přidala až rok po založení kapely. Když se podívám na seznam muzikantů, kteří prošli vaší skupinou, tak jediným mužem, který kdy s vámi hrál, tak byl Amílcar z TORTURE SQUAD. Jinak samé ženy. Byla to podmínka? Chtěly jste a chcete být čistě ženskou kapelou? Je těžké sehnat v Brazílii nové muzikanty/tky?
Amilcar nebol oficiálnym členom, nahral s nami prvý album, pretože to bolo v čase keď náš prvý bubeník opustil kapelu a my sme potrebovali urýchlene nahrávať, takže Amiclar ako náš priateľ nám spravil službičku a nahral bicie. Naša kapela bude mať vždy čisto ženskú zostavu, to by sme chceli určite zachovať, ale nie je vždy jednoduché nájsť babu, ktorá by zapadlo do kapely. Je úplne jedno, či si chlap alebo žena, vždy je ťažké nájsť niekoho, kto je ochotný opustiť svoju rodinu, prácu, veľkú časť svojho osobného života a žiť konštantne na cestách ako profesionálny hudobník. Na začiatku človek nie je schopný zarobiť toľko peňazí, aby mohol žiť s kapelou podľa predstáv. Ale ak neopustíte prácu, rodinu a nesnažíte sa oveľa tvrdšie, nikdy nezistíte, či sa budete môcť v budúcnosti živiť len ako hudobník. To je dôvod, prečo je ťažké nájsť vhodných členov do kapely, pretože NERVOSA je práca na plný úväzok.
Máte na svém kontě zatím dvě alba (a jedno demo z roku 2012). Obě se odehrávají v rámci klasického thrash metalu. Jakým způsobem vznikala? Zajímal by mě samotný proces, kterým NERVOSA skládají nová alba. Jste demokratickou kapelou nebo je někdo z vás tím, kdo má poslední slovo?
V kapele ide všetko veľmi demokraticky, každý sa zapája do procesu tvorby a výsledok, ktorý počujú fanúšikovia odzrkadľuje prácu celej kapely dohromady. Avšak nebývame navzájom veľmi blízko, takže nemáme možnosť stretávať sa na skúškach, či tvoriť muziku spoločne. Takže ak má niektorá z nás nejakú myšlienku, nahrá ju väčšinou do telefónu a pošle e-mailom ostaným dievčatám. Potom môžeme my ostatné zapracovať na danom nápade, buď pridať nejaké svoje myšlienky, riffy alebo ho pozmeniť podľa svojich predstáv. Takto to pokračuje až pokiaľ nenájdeme uspokojivý výsledok toho, čo sme si na začiatku zhruba predstavovali a keď už máme väčší počet skladieb takto predpripravených, ja (Luana) letím do São Paula do skúšobne, kde tieto skladby pilujeme až pokiaľ nedotiahneme všetky detaily.
Kdo je autorem vašich textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? Osobně považuji psaní textů pro muziku za hodně těžkou disciplínu. Jak texty vznikají?
Fernanda a Prika píšu texty skladieb, ja do tohto procesu veľmi neprispievam. Inšpirácia prichádza z nášho každodenného života, z vecí, ktoré sa dejú okolo nás, z toho, čo sa deje so spoločnosťou. Niekoľko vecí pochádza aj z osobných skúseností, ale vo všeobecnosti v textoch hovoríme o spoločnosti. Myslím si, že písanie textov je príliš náročné, preto ja hrám radšej len na bicie, haha.
Pocházíte ze Sao Paula, stejně jako jedna z mých nejoblíbenějších kapel – SEPULTURA. Nejsou to ale jen oni, napadají mě třeba skvělí veteráni VULCANO a spousta dalších. Vypadá to, že vaše scéna je neskutečně silná. Vy jezdíte často i do Evropy. Můžeš nějak obě scény porovnat? Jsou třeba vaši fanoušci živelnější, divočejší, přistupují k hudbě jinak? Kdo kupuje víc CD, merchandise?
Fanúšikovia v Brazílií a celej Južnej Amerike sú podľa mňa vrúcnejší. Kričia, skáču a moshujú naozaj poriadne, ale dá sa povedať, že v Južnej Amerike je všetko o stupeň šialenejšie. Ale taktiež chápeme, že tu je pre ľudí oveľa ťažšie kúpiť si niečo z merchu, pretože tu nemáme toľko peňazí na utrácanie, keď už zaplatíme lístok a cestu na koncert. Ľudia v Európe nie sú až takí šialení, máme pocit, že radšej dôkladne sledujú, čo sa deje na stejdži a nezabávajú sa až tak ako ľudia u nás. Ale na druhej strane, kvalita života je v Európe vyššia, takže merch sa oveľa lepšie predáva, ľudia si môžu dovoliť niečo kúpiť oveľa častejšie, čo je pochopiteľné. Ale obe scény sú skvelé a veľmi si ceníme, že môžeme hrať na týchto miestach. Je to iné, ale rovnako dobré.
Viděl jsem vás na jednom menším koncertě v Praze a na závěr jste nám zahrály do bluesu hozenou skladbu „Wayfarer“. Mě se ten song neskutečně líbí. Přivádí mě to na myšlenku, kdo byl vlastně vaším vzorem, když jste začínaly s muzikou? Thrashová klasika se sama nabízí, ale bylo to i blues?
Hej, tá skladba je naozaj skvelá, ale viac ti o nej nepoviem, lebo v čase keď bola zložená, som ešte nebola v kapele. Blues veľmi nepočúvam, ale medzi moje obľúbené žánre mimo metal patria Indie Rock a trochu aj Rap.
Jste mladé, krásné holky. Vystupujete na festivalech, jezdíte po světě. Přiznám se, že je na vás radost pohledět. Nemáte s tím ale někdy problémy? Metal je přeci jen převážně mužskou záležitostí a nebudeme si nic nalhávat, někdy bývá nejen pro fanoušky těžké oddělit muziku od vizáže. Balí vás kluci? Asi to zkouší často, co?
Väčšinou sú fanúšikovia zdvorilí a dokážu pochopiť, že sme tam ako hudobníci a absolútne nechceme spájať náš profesijný život s tým osobným, ale samozrejme nájdu sa aj takí, ktorí sú otravní a povedia nám mnoho zlých a niekedy až nechutných vecí. My sa len snažíme vyhýbať takémuto druhu ľudí a ísť ďalej, pretože oni nikdy nezískajú pozornosť, ktorú by chceli.
Hodně cestujete, jste pořád spolu. Já pracoval dva měsíce mezi samými ženskými a pořád se hádaly, haštěřily, pomlouvaly:)). Nemáte někdy ponorkovou nemoc? Dokážete spolu i po těch letech zapařit, popít, udělat si večírek?
Áno, počas turné sa jedna druhej takpovediac zunujeme, ale to je normálne. Veď od začiatku turné všetko robíme spoločne, hráme, jeme spolu, zdieľame izbu v hoteli, cestujeme v rovnakej dodávke celý deň. V istom bode sa proste nechceme už spolu rozprávať, je pre nás lepšie, keď si nasadíme slúchadlá alebo si užijeme trochu ticha, ale to neznamená, že sa nemáme rady, len spolu trávime príliš veľa času. Keď nie sme na cestách s kapelou, môžeme ísť spolu hocikam a robiť hocičo ako dobré priateľky.
Každá kapela má nějaké sny. Některá chce hrát na jednom pódiu se SLAYER, další zase vydat album u obrovského vydavatelství. Jaký sen, metu, cíl mají NERVOSA?
Ten príklad so Slayer bol veľmi dobrý, možno je aj naším snom byť na spoločnom turné so Slayer a byť ich otvárajúcou kapelou, haha. Ale myslím si, že všeobecne sa proste chceme len zlepšovať a zlepšovať a každý deň robiť veci dokonca viac profesionálnejšie. Ako napríklad turné udržiavať v lepších podmienkach, pokračovať v nahrávaní profesionálne znejúcich albumov, aby bol každý album lepší. Nemyslím si, že máme nejaký konkrétny veľký sen, proste sa len zlepšovať.
Máte vůbec v tom všem koncertování a nahrávání čas na poslech své oblíbené muziky? Sledujete dění na scéně, objevujete rády nová alba? Pokud ano, co za nahrávku vás zaujalo v poslední době? Znáš nějaké kapely z České republiky?
Povedala by som, že našu obľúbenú muziku počúvame v dodávke počas cestovania, haha. To predstavuje náš voľný čas, kedy môžeme počúvať čo chceme a okrem toho je to asi jediná vec, ktorá sa počas jazdy dá robiť. Každá z nás vo svojom voľnom čase rada počúva rôznu hudbu, takže nasledujeme rôzne hudobné štýly. Ja osobne rada objavujem nové albumy a kapely, som veľký fanúšik LP-čiek a keby som mohla, všetky svoje peniaze by som utratila na podporu a objavovanie nových kapiel, je to proste hobby. Posledný album, ktorý upútal moju pozornosť bol „Vegeance“ od švédskej formácie DREADFUL FATE. Pravdepodobne poznáme riadnu fúru kapiel, možno aj nejaké z Česka, len si jednoducho nie sme vedomé toho, že odtiaľ pochádzajú, haha.
Co chystají NERVOSA v nejbližších měsících?
Pokračovať v turné po celom svete a potom konečne na konci roka si užiť chvíle voľna s našimi rodinami a priateľmi!
Děkuji moc za rozhovor a přeji vám i kapele jen samé vyprodané koncerty a ať vám fanoušci utrhají ruce u stánku s merchandise. Ať se vám daří i v osobním životě.
Interview with thrash metal band from Brazil - NERVOSA.
Answered Luana.
Questions prepared - Jakub Asphyx.
Translated by Petra, thank you!
Ave NERVOSA! During the past two years you have played 2 times on Brutal Assault festival in the Czech Republic and you played on Obscene Extreme. You also have had some small concerts in clubs. It looks like you like the Czech Republic. Which concert was the most successful for you? What do you think about Czech fans?
Brutal Assault was the most successful one, I’m saying this cause it’s the biggest, and the crowd we had there was huge, it will always be a dream to play at Brutal Assault, it’s a very famous and organized festival, I hope we can come back there in some years! Czech fans are great, like all our fans around the world, we have many Czech friends too, so sometimes we are in Czech Republic just to see friends and have some days off!
Every time I say the name NERVOSA, everybody knows who you are. “That is the band of beautiful thrash girls, I saw them play live and they were awesome”: that is what I get the most. How did it happen that you started to play this kind of music? Someone would probably expect you to more rather “more modern” metal.
We are all girls that individually liked this kind of music, and for lucky we found each other to play this together. There is a lot of young people playing old school Metal, it’s not something hard to find now days, we are just another of theses cases.
The only original member is Prika. Correct me if I am wrong, but Fernanda joined NERVOSA after a year. When I look on the list of musicians who played in your band, there is only one man – Amílcar from TORTURE SQUAD. And that was it, you only play with women. Was it a condition? Did you and do you want to be purely female band? Is it difficult to find good members for a band?
That wasn’t official, Amilcar played with us and recorded our first album, cause it was right after our first drummer left the band, we needed to recorded and we didn’t have a drummer in that moment, so our friend Amilcar did this for us. The band will always be only female, we want to keep like this, and it’s not very easy to find someone that fits in the band. It doesn’t matter if you’re a man or a woman, it’s always hard to find someone that wants to leave the family, the job, and a big part of the personal life, to live constantly in the road and live as a professional musician. At the beginning we are not able to earn money for living properly with the band, but if you don’t leave your job and your family to try hard, you never gonna figure out if you can live only as a musician in the future, that’s why it’s so hard to find good members for the band, cause Nervosa is a full time job.
You have already done two albums (and one demo album from 2012). They both are in the style of classic thrash metal. How did you create those albums? I would like to know the whole process of composing an album with NERVOSA. Are you a democratic band or there is one person who has the final word in your band?
The band is very democratic, everyone helps and the result of what the fans are listening is what the band did together. We don’t live close to each other, it means that we don’t have the possibility of meeting for rehearsals or to compose in person, so when someone has an idea, this one records it in the cellphone and send it by e-mail, then the other ones can create things on it and give more ideas or ask to change. We are composing like this until we find a good result for what we imagined in the beginning, and when we have a good amount of songs, I’m (Luana) flying to São Paulo to a rehearsal, where we play the songs until we correct all the details.
Who is the author of your lyrics and what are they about? Where do you find your inspiration? Personally, I feel that writing lyrics is very difficult. How do you create your lyrics?
Fernanda and Prika are writing the lyrics, I’m not participating in this process. The inspiration comes from what we live in our daily life, from things that are happening around us, what society is doing. A very few things are coming from personal experiences, but in general we talk about society. I feel that writing lyrics is very difficult too, that’s why I’m only playing drums, haha.
You come from Sao Paulo, just like one of my favourite bands of all time – SEPULTURA. But there are many great bands, for example the good old VULCANO and many other. It looks like your scene is very strong. But you also travel a lot to Europe to play concerts. Could you please try to compare those two scenes – Europe and Brazil? Are your fans livelier, wild or do they have a different approach to music? Who buys more CDs and merch?
The fans in Brazil and South America are more “warm”, we say. They scream, jump and mosh a lot, everything is crazier in South America, but we also understand that it’s hard to buy merch living here, cause we don’t have plenty of money to spend on this very much, when we can spend to go to a gig and pay the tickets, it’s already very good. In Europe people are not so crazy, we feel that they prefer to watch very well what you’re doing on stage, and not go too crazy, but in Europe people have a better life quality, so we are selling more merch, people can buy these things easily there, it’s understandable. Both are great and we appreciate to play in this places very very much, it’s different, but equally good.
I saw you in Prague where you played a small concert and at the end you played the song “Wayfarer” with a little bit of blues. I like this song so much. It makes me think who was your idol when you started to play? Thrash classic bands were obviously your idols but what about blues bands?
This song is really great, but I can’t say much about it cause I wasn’t in the band when it was composed. I’m not listening to blues, my favourite styles out of Metal are Indie Rock and a bit of Rap.
You are young beautiful girls. You perform on festivals and travel around the world. I admit that it is a pleasure to look at you. Do you have any problems sometimes? Let´s not fool ourselves, metal is more male thing and sometimes it is difficult for fans to separate music from vision. So do guys hit on you? They probably do…a lot right?
The majority is respectful and can understand that we are there as musicians, and it’s totally not related to our personal life, but of course there is some people that are inconvenient, and say a lot of bad and sometimes disgusting things to us, we are trying to avoid these kind of people and move on, cause they can’t get the attention they want.
You travel a lot and you are together a lot. I worked for women for 2 whole months and they were always fighting, arguing and gossiping. :) Do you sometimes get tired of each other? Are you able to go for a drink together or on a party even after years of being in the band?
We get tired of ourselves during the tours, but it’s normal, since we start a tour, we play together, eat together, share a room at the hotel, travel in the same van all day, at some point we just don’t wanna talk, it’s better to put earphones and have a bit of silence, it doesn’t mean that we don’t like each other, it’s just too much time together. Out of the band, we can totally go somewhere as good friends and do something.
Each band has some dream. Some wants to play on one stage with SLAYER other wants to release an album with a huge label. What dream or target does NERVOSA have?
The Slayer example was very good, maybe our dream is to tour with Slayer someday and be their opening act, haha. I think in general we just want to get better and better, and everyday make things even more professional to us, tour in much better conditions and keep recordings professional sounding albums, get better every album, I don’t think we have any bigger dream than this, keep improving.
Do you even have time for listening your favourite music? I can imagine you only play on concerts and record albums. Do you follow what is happening on your local music scene, do you like to discover new albums? If so, what album caught your attention lately? Do you know any Czech bands?
I would say that we listen to our favourite music inside the van while we travel, haha, that’s the free time we have to listen to what we want, and anyways, that’s the only thing we can do while we travel. Each of us like to listen to different things in out free time, so we are following different music scenes. I personally love to discover new albums and bands, I’m a big fan of vinyls, and if I could I would spend all my money supporting and discovering new albums, this is such a hobbie. The last album that caught my attention was Vegeance, from the Swedish band Dreadful Fate. We probably know many, we are just not aware that they’re from Czech Republic, haha
What are NERVOSA´s plans for the next few months?
To keep touring around the world, and then finally have some vacations in the end of the year with our family and friends!
Thank you so much for the interview and I wish you and your band a lot of sold out concerts and fans who want to rip your hands off for your merch and CDs. I also wish you a good luck in your personal lives.
