DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 22. října 2018

Report, photos, video - TANKARD, WARFECT, CATASTROFY, ČAD, FUSION BOMB, IMPALERS, COLDBLOODED FISH - club Futurum, Prague - 21. 10. 2018


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
Huba roztažená do rohlíku, úsměv na všechny strany. Pivo v ruce, v druhé krásnou holku. Ano, o tomhle kdysi metal býval. O radosti, zábavě, řvaní textů pod pódiem, dlouhých cestách vlakem i bolestivých ránech. Mnozí jsme zestárli, ale pořád máme rádi ten jiskřivý pocit, když vyrazíme na pořádnou akci. Je neděle dopoledne a já se včera trošku opil. Potkal jsem kamaráda, se kterým jsme se neviděli dlouhá léta. Bylo to skvělý, ale dnes mě čekají k večeru TANKARD, bylo by dobré se dát do pořádku.










Vyprošťováky na mě nikdy nefungovaly. To už je lepší pořádná snídaně a sladké limonády. Fuj, ale žaludek se aspoň trošku srovná. Vzpomínám na první pivo v životě. To jsem byl doma ve dvanácti sám, rodiče na chalupě a já si dal tři kousky značky Klášter. Vzal jsem je tátovi tajně z košíku, šíleně se motal bytem, pozval kamarády a poblil parapety v celém paneláku. Ráno jsem marně sháněl po hospodách (byl těžký socialismus roku 1986) stejné pivo v zelených lahvích, protože táta z jiných nepil. Krásná doba a k tomu kazeta Zombie Attack po celý večer. Má láska k pivu se zrodila spolu s obdivem k TANKARD. 


Nějakej mudrlant, kluk v nažehleném tričku a s moderním sestřihem na hlavě, mi nedávno říkal, že prej tahle kapela hraje jednoduše a že metal je vážná věc. Jdi do vole prdele kámo, dřu celej život jako kůň a dneska se chci bavit. Házím bobek na pózy. Když mám nějakou skupinu rád, tak se vším, co k tomu patří. A hotovo! Až budeš stará metla jako já, tak možná pochopíš. A vůbec, naposledy mi někdo říkal, co mám poslouchat, právě za socialismu, tak sorry, ale to už fakt nechci zažít. 


Cesta je v mé režii, takže vlakem, s lehkou svačinou v tašce, abych do rána vydržel. V mém podání se jedná o metalovou klasiku. Plechovkáč v ruce, sluchátka na uších a v nich samozřejmě death metal (s americkými Extremity vlak jede tak nějak rychleji). Jsem za gentlemana, protože pustím sednout krásnou a milou blondýnku z Německa s dvěma andílkama (ultra blonďatí klučina a panenka) a jako bonus jim odtáhnu zavazadla, ať ví, že čeští muži jsou galantní. Vystoupím na hlaváku a jdu podle dopředu na papír vypsaných ulic. Příprava na noční bloudění. Potkám pár šílenců na elektrických koloběžkách (to k nám do Plzně dorazí tak za dva roky, počítám), kteří mě málem srazí. Jsem konečně na místě.

Celá taškařice, na mě a neděli možná až moc dlouhá, se odehrává v pražském klubu Futurum. Je v něm zástup kamarádů, což dodává akci na velké přitažlivosti, pohoda a pivo v kelímku. Já vím, není to pšeničné z lokálního pivovaru, kde se kouká do skla, pomlaskává a vychutnává chuť zázvoru a celeru (poválej na jazyku a tvař se jako píčus!), ale to mi je tak nějak u řitního věnečku. Jsem dělník metalu, od malička mám raději lehké popíjení, než ochutnávky, po kterých pak krkám z piva banány. Roztočte pípy, jsme tady. Čekám na první zásek.

COLDBLOODED FISH - jsou příkladem kapely, která hraje přesně podle všech pravidel. Jenže přátelé, thrash metal je taky o energii a neurvalosti. A to téhle partě chybělo. Dal jsem tedy jen pár fotek a šel, jestli pak víte kam? Ano, na pivo, moc mě nebavila.



Recenze/review - COLDBLOODED FISH - With the Fishes (2016)

 IMPALERS byli trošku jiná káva (nebo spíš ostrý alkohol). Jejich skladby byly jak vystřižené ze starých thrashových učebnic. Melodie, ale i nářezy. Nemám nic proti, koncert si vyloženě užívám. Pohoda, klídek, metal a energie. Co si víc přát? Baví mě.   







I can feel the enthusiasm for music as such with the desire to destroy everything alive. Excellent thrash metal which feels liked a pressure container right before cracking. There was nothing but burned earth after this gig! Thrash!


CATASTROFY - kdysi dávno jsem viděl balet na motivy Šavlového tance (Aram Chačaturjan). Slovenští thrasheři mi jej hodně připomínali, jen měli v rukou místo šavlí valašky. Bylo to totálně našlapané vystoupení, které nepostrádalo drive, sílu, vtip, nadhled. Perfektně zahrané, skvěle zazpívané. Užil jsem si je vrchovatě. Takhle má vypadat metal! 















ČAD -  nevím, jak to na Slovensku dělají, ale poslední roky jejich scéna vyvrhuje skvělé smečky. ĆAD patří k nim. Masakr ve stylu STRAPPING YOUNG LAD, případně českých LAHAR, ale hlavně absolutní energie a drive. Texty nasrané jak český volič. Hudebně se jednalo o esenci síly, punku a šílenství. Bylo hodně cítit, že do toho kapela dala všechno. Chvílemi jsem stál s papulou otevřenou a visel pánům na rtech. Skvěle!














Recenze/review - ČAD - Bastard (2017)

FUSION BOMB - když má thrash metal v sobě navíc ještě melodie, bývám většinou spokojený. Ano, lucemburská úderka mě nezklamala. Nejednalo se sice o nic převratného, ale vše tak nějak sedělo mezi mantinely, mezi kterými se v tomto stylu rád pohybuji. Dobrá práce! Those guys had a great power in them, they were not afraid to lean on it and break walls in a wide area. Very good melodic thrash! I´m satisfied.










WARFECT - velmi solidní švédská thrashová sypanice, podobná nejvíce asi řeckým SUICIDAL ANGELS, případně MUNICIPAL WASTE. Našlapané to bylo opravdu slušně. Jen jsem si chvílemi říkal, jestli podobných kapel dnes nehraje až moc. Parádní provedení, ale chtělo by to víc originálních nápadů. Classic thrash process, melodic parts, rebellion. Steady thrash metal!















TANKARD - u téhle party stačí, když přijdou na pódium. Hodí člověka do pohody, sálem se rozezní imaginární cinkání půllitrů. A protože rád "voním" pivem a srdcem jsem stejně pořád thrasher, byl jsem na vrcholu blaha. Sranda, ale i řemeslná zručnost. Prdelky, vtípky, podpořené velmi dobrými nápady a stylem, který si kapela sama kdysi vytvořila. Zobal jsem jim všechno z ruky, reagoval na každý pohyb. Byl jsem s TANKARD jedním tělem a vlastně i duší. Co vám mám vlastně vykládat, to se musí zažít. Pro mě je tohle metal a pařba non plus ultra! Vynikající!

























































I have to say that so much energy, strength and great tunes I didn't expect. The concert sparkles, shines, burns and cuts unreal! Excellent gig that will knock - out me in the first round! Great! German beer thrash metal of the highest quality! Hell and fan! What do you want more? 

 setlist:

K organizace snad jediné. Znám několik lidí, které odradil jak pozdní konec, tak možná až moc kapel. Bylo to zkrátka příliš dlouhé. Neděle je prostě špatnej den na koncert. Nebýt mé lásky k pivu a že jsem chtěl vidět konečně zase TANKARD v klubu, asi bych si svoji účast také rozmyslel. Jinak ale klobouk dolů, vše šlapalo jak mělo. Dobrá práce!













Návštěvnost jsem čekal trošku větší, něco ke dvou stovkám fans není zase tak moc. Zvuk byl solidní, ale přeřvaný. 

Poděkování - Gerremu z Tankard za fotku, Pištovi z Čad za CD a pokec, blondýnce Janě s krásným hlasem a tričkem Catastrofy za to, že vydržela ty naše kecy a ještě jí to neskutečně seklo, klukům z Moravy za panáky, fans z Chebu za piva, Michalovi Kafemu za to, že ze mě udělal bedňáka Tankard a že mě odvedl na nádraží a že mi splnil sen se vychcat do Vltavy, udělat selfie pod ocasem na Václaváku a samozřejmě všem mým fanouškům. Dámy a pánové, zase jste mě dojali. Moc si vašich ohlasů vážím. Děkuji!


Nemůžu se odtrhnout od kelímkáče, jsem jak kojenec, co saje pivo místo mléka. Jo, dneska jsem se trošku sundal. Mám hubu snad natrženou od smíchu. Bránici pohmožděnou. Miluju podobné akce, na kterých si nikdo na nic nehraje. Jsou pro mě oázou, lázněmi, odpočinkem. Děkuji moc, bylo to skvělé, při takových koncertech je člověk moc rád, že poslouchá metal a ne jiné styly. Bylo to jak za starých časů. Pohoda, klídek, tlamy rozesmátý, holky krásný - jen to courání noční Prahou a čekání v zimě na ranní vlak nic moc, ale jsem starej metalovej pes, mě nepohodlí nevadí. No a co, tak mě bolí v pondělí celý den hlava. Proleju se vodou a možná dám nakonec i toho vyprošťtováka. Díky všem za přízeň! Poslouchejte hudbu srdcem a mějte se krásně! 


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

neděle 21. října 2018

Recenze/review - TYRANNIC - Ethereal Sepulchre (2018)


TYRANNIC - Ethereal Sepulchre
CD 2018, Séance Records

 Toulám se podsvětím již dlouhá léta. Rád nasávám atmosféru onoho světa. Odpočívám zde, ve stínu pahýlů stromů, mezi náhrobky. Hledím do tmy a čekám, až zazní hudba, která je blízká mému starému srdci. Jednou tu zůstanu navždy, ale nahrávky si vezmu s sebou. Uspořádáme s nemrtvými spoustu okultních orgií, zatančíme si se smrtí, ale hlavně, pořád budeme poslouchat opravdový metal.

 O australských TYRANNIC jsem neměl žádné potuchy. Až do doby, než mi přišla jejich novinka "Ethereal Sepulchre" na recenzi. Vidím obal, říkám si, že by mě to mohlo bavit a ono opravdu ano. Prastarý metal, jdoucí ke svým základům, budu vždy obdivovat. Oprášil jsem z desky plíseň, oklepal se zimou a vložil nosič do přehrávače. Přede mnou byl najednou starý opuštěný kostel se zničeným oltářem uvnitř. Naplno jsem se ponořil do temnoty.



TYRANNIC na to jdou hezky postaru. Inspirováni třeba takovými BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE, CELTIC FROST, SABBATH, DARKHTRONE, ale třeba i BEHERIT, přinášejí do záhrobí pořádnou porci špíny, hnisu a opravdovosti. Představte si hřbitov, který pamatuje ještě hony na čarodějnice. Cítíte ve vzduchu zápach hořících těl? U podobné hudby jsem opravdovým hrobníkem, nesoucím k místu, kde bude brzy hrob, první várku mrtvol. Všude se vznáší mlha a krkavci na větvích si myslí, že si přijdou na své. Musím kopat hluboko, země je zmrzlá na kost. Přidávám volume a užívám si pochmurnou atmosféru. S podobnou hudbou je mi vždycky dobře a Australané moc dobře vědí, jak na moji maličkost. Potkáme se jednou všichni na onom světě a zapaříme, co říkáte? TYRANNIC nám budou více než skvělou kulisou! Deska, která je doslova esencí starého poctivého metalu! Velmi dobře!


sumarizace:

TYRANNIC jsou jako zlo z dávných dob. Archivní metalové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Ethereal Sepulchre" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí šílené komando TYRANNIC a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!


Asphyx says:

TYRANNIC are like some evil from ancient times. Archival metal methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Ethereal Sepulchre". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing maniacal squad TYRANNIC on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto šedesátý sedmý - Zrození Mrtvého muže


Příběh sto šedesátý sedmý - Zrození Mrtvého muže

Podobnou tmu jsem zažil snad jen v jedné místnosti na chalupě bez oken. Je mi zima a nikdo mě nechce obejmout. Proč má Prcalík holou hlavu? A proč se všichni tváříte tak vážně? Podejte mi ruku. Mám vás rád. Kde je ale Káča? Asi toho má hodně a je jí blbě, co? Kdybyste věděli, jak se těším na tu naši vysněnou holčičku s poměnkovýma očima. Ještě pár měsíců a budeme nejšťastnější dvojice na světě. Proč pláčete? Co se stalo? 

Do nemocnice za mnou přišli všichni. Mám těžký otřes mozku. Prý jsem se poprvé od smrti Kytky usmál a naložil Kačenku do auta. Jeli jsme do Semčic za nějakou její známou, která je taky těhotná. Holky to spojuje. Krásně jsem se předtím vyspal, ráno se opláchl studenou vodou a řekl si, že dneska se budu snažit nesmutnit po Kytkovi. Člověk se musí koukat dopředu, sorry kamaráde. Návštěva byla super, i když jsem se chvílemi nudil. Řeči o porodech mě moc nikdy nebraly. Nerozumím tomu. Odmítl jsem pivo, já když řídím, tak nikdy nepiju. Jdu si radši hrát s vaším psem.

Poprvé od smrti Kytky se usmívám. Káča má taky radost. Pořád mi sice chodí zvracet a nemá zrovna moc chuť na sex, ale má i pusinku a umí mě krásně obejmout. Jedeme serpentinama do kopce od Semčic do Boleslavi a děláme si srandu z její kamarádky. Některý její hlášky o dětech, výchově a vůbec jsou fakt vtipný. "Ta ti je tak zmagořená z těch časáků": byla její poslední věta. Blbý co, nic vznešenýho. Pak už jsem Kačenku nikdy neviděl. Jen ve snech a vzpomínkách. Přímo proti nám se ze zatáčky vyřítil kamion, já zareagoval rychle a vjel do protisměru. Problesklo mi hlavou, jak jsem dobrej, jaký mám super reakce. Akorát tam stála stará švestka a já to do ní v plné rychlosti napálil. Pak už jsem viděl jen tmu.

Opilý kamioňák se zastavil až o spoustu metrů dál. Vyčítal si to celý život a já mu nikdy neodpustil. Modrý drak byl rozpůlený a Kačenka zůstala bohužel v té části, která byla na padrť. Poslední, co si pamatuji, tak je její překvapený a vyděšený obličej. Měl jsem otřes mozku. Omdlel jsem a stal se ze mě na dlouhou dobu mrtvý muž. Možná už navždy. Než mě propustili z nemocnice, tak jsem se setkal se všemi kamarády. Taky s rodiči Kačenky. Bylo to šílený, odpustili mi a bylo to horší, než kdyby mě nenáviděli. A já pořád nevěřil, že je mrtvá, že už není, že už mě nikdy neobejme. Že nebudeme mít holčičku s pomněnkovýma očima. Několikrát jsem si vytrhal kapačky z rukou, popral se se sestřičkama a zřízenci. Jednou se mi dokonce povedlo vyběhnout až před nemocnici, kde jsem omdlel. Musel jsem vidět Káču.

Sedím U Hymrů a pořád tě hledám. Kde jsi? Za chvilku přijdeš, viď? Jsem tak sám. Stále si promítám v hlavě všechno, co jsme spolu prožili. Na okolní zdi. Cítím tvé ruce v mých. Tvé žhavé tělo, prdelku. Malá prsa, akorát do dlaně. Čekám tu na tebe, šel jsem rovnou z nemocnice, na reverz. K našim nechci a i když mi Kačenkovi odpustili (já bych si neodpustil), tak se k nim bojím, v naší posteli bych se asi rozpustil. Nevím kam půjdu. Kolem mě choděj samý zasraný veselý lidi. Je to jedno. Možná se na to tady vybodnu a půjdu za tebou. Každej by to pochopil. Dej mi ještě jedno pivo. Hlava mě bolí, mám ji pořád obvázanou, ale stejně už jsem dávno mrtvej, tak je to jedno. Musím se opít. Třeba už konečně přijdeš a dáš mi pusu. Sáhnu ti na zadek. Obejmu.

"Kubo, co blbneš, chceš se zabít?": říká mi můj strážný anděl Jana. Peklo ještě neskončilo. Zatímco ses léčil z otřesu mozku, Prcalíkovi zjistili rakovinu. Proto ta holá hlava, secvakne mi konečně. Měl bys ho navštívit. Umírá. On taky? Není té smrti na jednoho skoro osmnáctiletého kluka už moc? Všichni okolo plánují, řeší nové byty, auta, svatby, cestují, žijou, žijou, žijou. A my, thrashoví psi, odcházíme. Kde se stala chyba? Můžu za všechno, viď? Bere mi do rukou moji uplakanou tvář a líbá mě. Prý mě miluje a počká na mě, až se ze všeho dostanu. Jestli někdy. Můj strážný anděl, na kterýho jsem teď často hnusnej a ošklivej. Jano, byla si svatá!

Není lehké být mrtvým mužem. Podle současné medicíny jsem zdravý. Tak proč mě všechno tolik bolí? Nespím, nejím, jen piju. Chodím do práce a mlčím. Odpoledne do školy, která je plná šťastných mladých děvčat a pár kluků, co by jim chtěli do kalhotek. Všichni jsou tak veselí. A já utíkám do hospod. Občas se mihnu jako stín na panelech, ale spíš se toulám po místech, která jsme měli s Káčou rádi. Někdy to dám skoro týden v kuse. Pak se vždycky zhroutím a najde mě Jana někde pohozeného na ulici. Uloží mě k sobě. Koukám do zdi a moje červené oči jsou promítačkou vzpomínek. Hrozně to bolí. Pláču na boku a pořád cítím tvé dotyky.

Za pár dní budu dospělý. A co jako? Co mě čeká? Další smrt? Máma mě prosí, abych se vrátil domů. Zkusím to, ale až moc o mě pečuje. Já potřebuji spíš trest. Za to, že jsem byl na špatným místě ve špatný čas. Už ani ten Prcalík není tak vtipnej jako dřív. Občas za ním zajdu, nechce nikoho vidět. Říká, že si přeje utéct do lesů a chcípnout někde v klidu. Je hrozně silnej. O hodně silnější než já. Chrchlá krev, sere ho, že nemá vlasy. Podle doktorů to má za pár. Přitom vydrží ještě několik měsíců. Je v něm kus bojovníka. Musím mu slíbit, že mu nepůjdu na pohřeb. Prý mě nechce trápit ještě víc. Když potom opravdu zemře, jsem tak ožralej, že nedokážu stejně na hřbitov dojít. Přitom jsem chtěl slib porušit. Sorry, vole.

To jsme dopadli, co pane kurva Bože? Není to tak dlouho, kdy jsme byli rozesmátí, dělali jsme bordel, pořád dokola řešili muziku. Tlemili se každý kravině. Pařili do vyčerpání. Plácali holky po zadku. Cinkali lahváčema. To jsme si fakt zasloužili, jo, kurva Bože? Za co? Tolik hodných lidí pohromadě jsem od té doby nikdy nepotkal. Mí kamarádi. Mí bratři. Moje holka, co byla nekrásnější ve městě. A byla metal, kurvo - Bože! Nikomu jsme neubližovali. Jo, byli jsme často opilí a dělali spoustu blbostí, ale to k mládí patří, ne? Tak proč? 

Mirka je v nemocnici, musí ležet. Chodím za ní také. Je jediná, u které cítím alespoň nějakou naději. Její těhotenství je provázeno pláčem, bolestmi a občas znenadání vyděšeně krvácí. Nemluvíme, víme oba své. Slova jsou stejně zbytečná. Pár sestřiček si myslí, že jsem otec, ale rychle jim to vyvrátím. Táta je můj nejlepší kamarád Kytka, rozumíš!

Dvakrát se poperu, protože některé opilce nezajímá mé blábolení o panelech, o Kytkovi, ani o holce s kaštánkovýma očima. Jsem mrtvý muž, kterýmu dali do držky. Dělá mi to hrozně dobře. Soustředím se alespoň chvilku na rozsekanou hubu a na moment zapomenu na bolest, která mě hlodá zevnitř. Mluvíme o tom s Prcalíkem, ten leží a pořád si sahá na břicho. Dobrá blbost, co Smrťáku? Mám rakovinu plic a držím se za pajšl.

Kolik temnoty a bolesti unese jeden člověk? Uchlastám se? Zemřu taky? Zkusil jsem všechno. Jenže to pořád hrozně bolí. Jana se mnou spí. Drží mě jak malý mimino za ruku. Mám děsný sny. Křičím ze spaní. Aspoň už na chvíli zamhouřím oči. Ona je ta, která může za to, že jsem ještě pořád tady. Nebýt Jany, už dávno bych skočil z naší vyhlídky, kam jsme chodili s Káčou tokat a muchlovat se. Chci se zničit, rozpustit, nebýt. Už ani nemám slzy.

Prý, co si přeješ k narozeninám. Bude ti osmnáct. Abych chcípnul. Víc nepotřebuju. K Janě se přidala Prcalinka. Já a dvě holky. Moc nemluvíme. Pořád mě objímají. Nebude to dlouho trvat a zůstaneme tu na tom božím světě sami, víš? Filozofie smrti, zažívaná na vlastní kůži. Jsem mrtvý muž a vy dvě krásný prdelky, o který se musím postarat. Dobře, tak já ještě neumřu.

Řeknou mi, kam Kačenku pochovali během mého pobytu v nemocnici. A já jsem jak stará bába, co chodí na hrob svýho manžela. Zůstávám u mramorový desky s jejím jménem do zavíračky. Poslouchám pořád dokola Saxon, Paradise Lost a rozmlouvám s ní. Někdy mám pocit, že si ke mě sedne na lavičku a je všechno jako dřív. Má velkej pupek a těšíme se, ať budeme mít malý byt nad řekou. Pořád jí říkám, jaký repráky budou v obýváku. A kam dáme všechny naše kazety a CD. Možná blouzním nebo si u mě fakt byla?

Skončila jedna etapa mýho života. Měl jsem pocit, že je mi tak padesát. Taky se mi objevilo pár prvních šedivých vlasů. Byl jsem bledý, hubený a šíleně smutný. Příběhy mrtvého muže jsem psal skoro pět let. Vzpomínal na dobu, která i když skončila hodně špatně, tak mi dala do budoucna hrozně moc. Dodnes se mi občas zasteskne. Po Kytkovi, který byl mým pokrevním bratrem. Po Prcalíkovi, jehož vtipy vyprávím doteď. Po tom našem metalu. A hlavně po první holce, co mě naučila, jak může být krásné, když jsou dva spolu. Mé vyprávění je vlastně takovým poděkováním, možná i terapií. Děkuji všem, kdo dočetli až sem. Občas jste to se mnou neměli lehké, co? Někdy jste mi nevěřili, že jo? Jenže já neumím lhát. Jsem tak vychovanej. Možná jsem sem tam něco lehce upravil, taky už si nepamatuji úplně všechno, ale základ byl vždy ryzí a syrovej.

Budu pokračovat v příbězích dál. Lidskej život je stejně divnej. Dostanete se totálně na dno, pak ještě hlouběji. A dlouho nevidíte světlo. Potom se rozsvítí. Mě to trvalo tři roky, než jsem se znovu opravdu od srdce zasmál. Ale k tomu se dostaneme. Bylo to úplně v jiném městě a v úplně jiném světě, možná i v jiném životě.

Vždycky mi přišlo, že se na metalisty kouká tak trošku skrz prsty. Já to vidím jinak. Svině jsou všude, ale já zažil s klukama na panelech, koncertech a po hospodách většinou samé dobré věci. Tolik skvělých lidí, jako kolem metalu, jsem jinde nepoznal. Bylo to super, hudba nás spojovala. Žili jsme a nakonec všichni zemřeme, tak už to na světě chodí. Jsem vděčný, že jsem mohl s naší partou zažít tolik světla.

Říká se, že čas všechno narovná a bolest ustoupí. Mě to trvalo tři roky, než jsem se trošku ze všeho vzpamatoval. Dnešní příběh mě i po letech bolel. Je věnován Janě a Prcalince. Bez vás bych to nezvládl. Řekněme si na rovinu, nebýt vás, vznáším se někde ve vesmíru s Káčou, Kytkou a Prcalíkem. Pařím s nima na jiné planetě. Díky moc, že jste mi dovolily o všem napsat, pomohly mi s detaily. A vůbec, mám vás moc rád, kočky. 

Každej potřebujeme v životě někoho, kdo nás obejme. Nejdřív to bývají mámy. Pak naše holky, ženy, manželky. Taky se naučíme objímat a ochraňovat my. Své děti, kamarády. Na světě je to nakonec hlavně o dotycích a povídání. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem jako svoji první největší lásku potkal právě Kačenku. Naučila mě toho spoustu. O radosti, o ženách, o muchlování. Jo, vzpomínám na tebe, dnes už jako na krásný sen, který jsem kdysi žil. Byla si jak nějaká hvězda z písní, co najednou zhasla. Stal jsem se mrtvým mužem. Kolem se setmělo a já se ploužil v temnotě. Co bude dál? Kde jsi? Mám taky umřít, abych tě viděl? Otázek na mě bylo moc a já nevěděl jak dál.

Vzal jsem Janu za ruku a žmoulal ji nervozně dlaň. Chodila vždycky po pravici. Prcalinka po levé straně. Jsem zase opilej a už je asi nudím a štvu, protože jediný, o čem dovedu blábolit, tak je o Kačence. Odvedou mě k Janě, já si lehnu a skoro spím. Slyším holky, jak si o mě povídají. Už se to se mnou nedá vydržet. Jsem prý jak mrtvý muž, co nemá naději. Mají o mě strach. Abych se nerozplynul ve tmě.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. října 2018

Recenze/review - DEAD END - The Mind's Asylum (2018)


DEAD END - The Mind's Asylum
CD 2018, vlastní vydání

 Občas mi přijde všechno kolem mě zahalené v mlze. Jako bych opustil svoje tělo, vznášel se kolem a sledoval lidské snažení zpovzdálí. Zvláštní věc, tahleta muzika, co říkáte? Pokud je dobrá, dokáže v člověku vyvolat všelijaké emoce. Sedím na židli z kostí, uprostřed šedivého močálu a sleduji na plátně přede mnou černobílé filmy plné smrti a utrpení. Stromy se houpou do rytmu a já se nemohu hnout ani o píď. Jsem doslova uhranut.

 Starý dobrý doom metal, poctivě nasáklý smrtí, takový styl hrají holandští DEAD END již od roku 1988. Sice na mnoho let kapelu uspali, ale v roce 2014 se vrátili, aby o sobě dali zase vědět. Musím říci, že novinka "The Mind's Asylum" se nebývale povedla. Je doslova nasáklá pesimismem, smutkem, starobou a šílenstvím. Podali jste někdy ruku mrtvole? Pokud ne, tak zde máte možnost.



"The Mind's Asylum" je klasikou se vším, co k tomu patří. Deska má samozřejmě dobrý zvuk, zajímavý obal a hlavně spoustu tradičních doom metalových nápadů (lehce inspirovanými třeba takovými ANATHEMA, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, CANDLEMASS, plus samozřejmě death metalovými kapelami v jejich základní podobě). Na DEAD END je hodně znát, že si vydali album pro radost. Ze skladeb nadšení doslova sálá a i když není nahrávka vlastně ničím výjimečná, tak se velmi dobře poslouchá. Kapela se nikam netlačí, ale odvádí skvělé řemeslo. Plus navíc všude přítomný šedivý opar z mlhy. Opuštěné katedrály, rakve, žalující nad svým osudem, také lidé, hledající marně svůj směr. Nevíme, kdy dojdeme svému spočinutí. Než se tak stane, tak budu poslouchat "The Mind's Asylum" a podupávat si do rytmu. Velmi dobrá doom death metalová pocta pomalému umírání. Rozpustím se v nicotě. U tohoto hrobu se klaním až k zemi!




sumarizace:

Novinka holandských DEAD END mě doslova uhranula. Kombinace řezajících riffů a hrubého hlasu, smutných melodií a atmosféry opuštěných kostelů dělá z nahrávky hodně silné album. Z hudby cítím kus doom metalových tradicí, dlouhých procházek opuštěnou přírodou, pomíjivosti a věčnosti. Kapela sází na poctivost, tradici, klasické postupy. Je to jen dobře. Deska obsahuje velké množství velmi zajímavých nápadů. Doporučuji dlouhé výlety s novinkou ve sluchátkách. Venku, v lesích, na horách, vynikne tato hudba nejlépe. Považuji "The Mind's Asylum" za jedno z nejlepších letošních doomových alb. Doslova mě fascinuje schopnost kapely přenést emoce ze své muziky mezi posluchače. Nahrávka na mě působí velmi naléhavým, magickým dojmem. Je pro mě až osobní záležitostí. Čistá, průzračná, krásně smutná doom metalová deska, která dokázala rozervat mé srdce! Klaním se a děkuji!



Asphyx says:

The news of Holland DEAD END has bewitched me. The combination of cut riffs and gruff voice, sad melodies and mood of lonely churches makes the album very strong. I feel the doom metal traditions, long walks through abandoned natur, transience and eternity from the music. The band bets on honesty, tradition, classic methods. And this is right. The recording is full of big number of interesting ideas. I recommend long trips with this news in headset. This music excels outsides in woods, in the mountains best. I think "The Mind's Asylum" is one of the best doom albums this year. I'm fascinated by the ability of the band to bring their emotions from the music among listeners. The record is urgent and magic. It's very personally for me. Clear, limpid, beautifully sad doom metal album, that ripped up my heard. I'm bowing down and thanks a lot.

Tracklist:
01. Avarice
02. My Malady
03. Backfire
04. Goddess of Fire
05. Marked Again
06. Restless Waters
07. Wartime in Eden
08. Folly of Man

band:
Bryan - vocals
Alwin - bass
Arjan - guitar
Jeroen - guitar
Harald - drums

pátek 19. října 2018

Recenze/review - TERRORIZER - Caustic Attack (2018)


TERRORIZER - Caustic Attack
CD 2018, The End Records

 for english please scroll down

 Svět se řítí do záhuby, píší ve zprávách neustále častěji. Lidé čumí raději do mobilů, než potkávají druhé. Ledovce tají, planeta se otepluje. Někde zase začala válka, umírají tisíce nevinných. Tupá lůza, vláda většiny, staletími ověřené vzorce chování přestávají fungovat. Chemické zbraně, političtí vězni, smrt v přímém přenosu. Hamburger z mrtvého těla, nenávist plodí nenávist. Novodobá šlechta vládne, jsme jen loutky, s rozhledem zvířat. Někdy mám sto chutí vzít do rukou kladivo a rozmlátit všechny obrazovky kolem.

Přiznám se, že ve znovuzrození death grindových TERRORIZER jsem už vůbec nedoufal. Když jsem se dozvěděl, že bude nová deska, byl jsem stejně skeptický. Málokdo dovede oživit ducha starých časů. Petemu "Commando" Sandovalovi se to podařilo. S malými výhradami, ale povedlo. Novinka je surová, nepostrádá potřebný náboj a prašivinu. Kobercové nálety Mr. Sandovala doplnila kytara Lee Harrisona z MONSTROSITY a chorobného vokálu s basou se ujal Sam Molina. Výsledkem není nijak převratné dílo. Každopádně se ale jedná o pořádný kus syrového masa. Za sebe musím říct, že mi velmi chutná.



Na "Caustic Attack" dostanete přesně to, co od TERRORIZER očekáváte (směs namíchanou z podobných ingrediencí jako NAUSEA, NAPALM DEATH, REPULSION, CARCASS). Asi tunu neurvalých skladeb, napěchovaných do necelé tři čtvrtě hodiny. To je moje asi jediná lehká kritická připomínka. Deska je na hraný styl možná až moc dlouhá. Ale tak, proč si neužít větší porci morbidity, že ano? Bicí stále dominují, nováček za mikrofonem má hlas jak vytažený odněkud z hrobu. Účel je splněn. Na nějaký čas zapomínám na všechnu lidskou špínu, která nás obklopuje, jsem oproštěn od všeho zlého a jen si užívám hudbu. Mnozí budou očekávat převratné dílo, to se nekoná, ale garantuji vám, že sekáček na maso budete mít opět zaseknutý přesně doprostřed čela. A o to jde především. TERRORIZER stále devastují, ničí, koušou a kopou kolem sebe jako splašení koně. Líbí se mi jako vždy skvělý obal (Timbul Cahyono), o zastřeném surovém zvuku netřeba diskutovat. Provedení je, stejně jako obsah v naprostém pořádku. Bolí to? Ano, víc pro mě netřeba. Nehledě na to, že podobnou desku jsem potřeboval slyšet už dlouho. Skvělá práce a krásné vzpomínky na přelom 80. a 90. let! Masakr!

Asphyx says:

The world is rushing to ruin, it's writing in news more and more often. People prefer to watch mobile phones rather than meet others. The glaciers are melting, the planet is warming. Sometimes war has started, thousands of innocents are dying. Blunt mob, majority rule, centuries-old behavioral patterns cease to work. Chemical weapons, political prisoners, death in live stream. Hatred generates hatred. The modern nobility rules, we are just puppets, with the view of the animals. Sometimes I ha ve the u rge to put a hammer in my hands and distract all the screens around.

I admit that in rebirth of death grinders TERRORIZER I did not hope anymore. When I heard that would be the new record, I was just as skeptical. Few people can revive the spirit of old times. Pete "Commando" Sandoval was successful. With little notes, but he managed it. The new album is raw, it does not have the necessary charge and dust. Mr. Sandoval complemented Lee Harrison - guitarist from MONSTROSITY and Sam Molin as chorus vocal with bass. The result is not a revolutionary work. But in any case, it is a good piece of raw meat. I have to say to myself that it is very tasty.


At "Caustic Attack", you get exactly what you expect from TERRORIZER (blended with similar ingredients like NAUSEA, NAPALM DEATH, REPULSION, CARCASS). Probably a ton of tough tracks, packed in less than three quarters of an hour. This is probably my only slight critical remark. The album is maybe too long for this style. But then, why not enjoy a larger portion of morbidity, right? The drums still dominate, the novice behind the microphone has a voice as pulled out of the grave. The purpose is achieved. For some time I forget about all the human dirt that surrounds us, I'm free of all evil and just enjoying music. Many will expect anunbelievable work, it is not the case, but I guarantee you that the meat cutter will again be stuck in the middle of your forehead. And that's what it is all about. TERRORIZER still devastate, destroy, biting and kicking around like crazy horse. I always like a great cover (Timbul Cahyono) and there is no need to discuss the raw sound. Execution is, as well as content in perfect order. It hurts? Yes, I do not need more. Notwithstanding the fact that I needed to hear a similar record for a long time. Great work and beautiful memories at the turn of the 80s and 90s! Massacre!

Tracklist:
01. Turbulence
02. Invasion
03. Conflict and Despair
04. Devastate
05. Crisis
06. Infiltration
07. The Downtrodden
08. Trench of Corruption
09. Sharp Knives
10. Failed Assassin
11. Caustic Attack
12. Poison Gas Tsunami
13. Terror Cycles
14. Wasteland

band:
Pete "Commando" Sandoval, Lee Harrison, and Sam Molina

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine