Recenze/review - DISAVOWED - Revocation of the Fallen (2020)

DISAVOWED - Revocation of the Fallen
CD 2020, Brutal Mind

for english please scroll down

Ostré čepele nožů, pomalu pronikající do těla. Krev stříká všude kolem a oběť křičí i přes zakrytá ústa. Filozofie založená na umírání, zvrácený vrah, který podlehl mylné představě, že očistí tenhle svět. Miláček médií, celá kauza je od začátku zvrácená. Pozůstalí jsou zcela mimo hru. Hlavní jsou peníze a úchylný úsměv obžalovaného na kameru. Detailní popis jeho činů, trest smrti byl dávno zrušený. Utíkám raději k hudbě, tam mám alespoň jistotu, že je vše v pořádku.

Brutální death metal v podání holandské legendy DISAVOWED je propracovaný a úderný, stejně jako činy lidské bestie. Kapela hraje tento styl v jeho klasické, tradiční podobě a opět jasně dokazuje, že perfektně rozumí svému řemeslu. Novinka "Revocation of the Fallen" je ostrá, nekompromisní, surová a nepostrádá tolik důležitou atmosféru plnou násilí. Připomíná mi dobrý horor, ve kterém nakonec všichni zemřou. Jak taky jinak.

Mám rád pravý, ryzí brutální death metal a tak mi novinka "Revocation of the Fallen" sedla perfektně do noty. Skladby odsýpají jako lavina, postupně gradují a zadírají se mi pomalu pod kůži. DISAVOWED nijak neexperimentují a je to jen a jen dobře. Je na ně spolehnutí, stejně jako na další zprávu v černé kronice, jako na další rozhovor s vrahem. Líbí se mi mohutný poctivý zvuk, mocný vokál i spousta zajímavých momentů, které si na desce vyloženě užívám. Pánové zúročili své dlouholeté zkušenosti a přidali pověstnou černou jiskru navíc. Album se poslouchá samo a zároveň se k němu opravdu rád vracím. Je úderem kladiva do hlavy, bodnutím ostrého nože, který vám pronikne do břicha. Navíc smrdí jako rozkládající se tělo. Dívám se přes závoj z krve. Chci si další a další skladbu narvat pod tlakem do uší. Přidávám volume, užívám si pestrou paletu zvrácených nálad. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, všechno je přesně takové, jako má být. Nechutné, bolestivé, surové. DISAVOWED nám letos předkládají k dokonalosti vybroušený brutálně death metalový diamant, doběla ohlodanou kost. Dokonalá smrt!

Asphyx says:

Sharp blades of knives slowly penetrating the body. Blood splatters all around and the victim screams through his covered mouth. A philosophy based on dying, a perverted murderer who succumbed to the misconception that he would clean this world. The darling of the media, the whole case is perverted from the beginning. The survivors are completely out of the game. The main thing is money and the defendant's perverted smile at the camera. A detailed description of his actions, the death penalty was abolished a long years ago. I prefer to listen to music, at least I'm sure that everything is fine.

The brutal death metal performed by the Dutch legend DISAVOWED is sophisticated and striking, similar as the actions of the human beast. The band plays this style in its classical, traditional form and once again clearly proves that they understand their craft perfectly. The new record "Revocation of the Fallen" is sharp, uncompromising, raw and does not lack such an important atmosphere full of violence. It reminds me of a good horror movie in which everyone eventually dies. How else.

I like real, pure brutal death metal, so the new album "Revocation of the Fallen" fitted me perfectly. The songs pour off like an avalanche, gradually graduate and slowly get under my skin. DISAVOWED doesn't experiment at all and it's just fine. You can depend on them, as well as on another report in the Black Chronicle, or like on another conversation with the killer. I like the powerful honest sound, powerful vocal and a lot of interesting moments that I definitely enjoy on the record. The gentlemen took advantage of their many years of experience and added the legendary black spark. The listening of the album is easy and at the same time, I really like coming back to it. This album is like a hammer blow to the head, a stab with a sharp knife that penetrates your abdomen. In addition, it stinks like a decomposing body. I look through the veil of blood. I want to put more and more songs into my ears under pressure. I add volume and enjoy a variety of perverted moods. Nothing is left anywhere, nothing is missing anywhere, everything is exactly as it should be. Disgusting, painful, raw. DISAVOWED this year presents a perfectly polished brutal death metal diamond or whitened a gnawed bone. Perfect death!

Track Listing:
1. The Process of Comprehension
2. The Enlightened One
3. Revocation of the Fallen
4. Imposed Afterlife
5. Deformed Construct
6. Therapeutic Dissonance
7. Defractured in Contemplation
8. Egocentric Entity
9. The Inevitable Outcome
10. Facing the Singularity

Line-up:
Robbe K - Vocals
Gerben - Guitars
Daniel - Guitars
Nils - Bass
Septimiu - Drums

https://www.facebook.com/Disavowedofficial/
http://brutal-mind.com/
https://brutalmind.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/brutalmindjakarta/

Recenze/review - SHED THE SKIN - The Forbidden Arts (2020)

SHED THE SKIN - The Forbidden Arts

CD 2020, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Několik metrů pod zemí, pohřbený zaživa, stále hledám smysl života a smrti. V nekonečných chodbách podzemí přemýšlím a prosévám mezi prsty prach našich předků. Mým průvodcem bývá nejčastěji starý death metal. Prašivý, ryzí, opravdový. U kterého praskají kosti, pukají lebky a jsou urychleny hnilobné procesy. SHED THE SKIN je již od roku 2014, kdy vydali své první EP, přesně tím druhem kapely, jejichž hudba mi proudí v krvi.

Nečekejte nic objevného, ani svěžího. V kapele jsou jen samí zkušení staří psi, kteří hrají po svém. Nasáklí smrtícím kovem z devadesátých let letos přicházejí se svým třetím dlouhohrajícím albem, aby vás pohřbili zaživa, spálili na popel a nakonec rozházeli naše zbytky za hřbitovní zdí. Skladby jsou doslova nasáklé sírou a pokud budete poslouchat pozorně, tak určitě zaznamenáte i ozvěny z toho nejhlubšího záhrobí. Takhle by zněla smrt, pokud by uměla hrát na nějaký nástroj. 

SHED THE SKIN se, stejně jako já, příliš nehodí do dnešní doby. V současnosti se hraje death metal úplně jinak - hlasitěji, uřvaněji, techničtěji. Vše je dnes umělejší. Jsem rád, že u téhle smečky je ještě všechno v pořádku. Vezměte si třeba zvuk "The Forbidden Arts", ten zní, jakoby někdo tahal v márnici dřevěné rakve. Je organický, živočišný (Dan Swano). Hlavní devízou novinky pro mě je ale to, že se nezapomíná na temnou atmosféru, na jasnou a zřetelnou stavbu skladeb. Na řezající sóla, sem tam dokonce na klávesy, které podpoří ponurou náladu celé nahrávky. Kapela má jasný cíl a směr, poznáte ji podle několika prvních tónů. Má svůj výraz a otiskla se do mého mozku jako rozžhavené železo. Pokud máte rádi smečky jako CIANIDE, CARCASS, INCANTATION, ASPHYX, NECROPHAGIA, EXHUMED, ale i třeba DEICIDE, DIABOLIC (případně kapely ze švédské školy), tak by vám SHED THE SKIN neměli uniknout. Přeházejí vám kosti v těle podobným způsobem. Pro mě je ale nejdůležitější, že albu věřím, cítím z něj, že bylo zahráno upřímně a od srdce. To jsou věci, které se podle mého nedají naučit, musíte je mít v sobě. Kdo jste byl někdy několik metrů podzemí, pohřbený zaživa, tak mi dáte zajisté za pravdu. Old school death metal, u kterého shoříte zaživa!

Asphyx says:

A few meters under the ground, buried alive, I am still looking for the meaning of life and death. In the endless corridors of the underground, I think and sift the dust of our ancestors between my fingers. My guide is most often old death metal. Scabby, honest, real death metal which cracks bones, bursts skulls and accelerates the putrefaction processes. SHED THE SKIN has been exactly the kind of band whose music flows in my blood since 2014 when they released their first EP.

Don't expect anything inventive or fresh. There are only experienced old dogs in the band, who play by their own way. Soaked in death metal from the 1990s, they come up with their third full-length album this year to bury you alive, burn you to ashes, and finally scatter our remains behind the cemetery wall. The songs are literally soaked in sulfur, and if you listen carefully, you will certainly hear echoes from the deepest graves. This is how Death would sound if she could play an instrument.

SHED THE SKIN, like me, is not very suitable for this time period. At present, death metal is played completely differently - louder, more brutal, more technically. Everything is more artificial today. I'm glad this band is still fine. Take, for example, the sound of "The Forbidden Arts", which sounds as if someone is pulling a wooden coffin in the morgue. The sound is organic, animal (Dan Swano). The main precedence of the new record for me, however, is that guys did not forget the dark atmosphere and the clear and distinct structure of the songs. Cutting solos, sometimes you can hear even a keyboard, which supports the gloomy mood of the whole record. The band has a clear goal and direction, you can recognize it by the first few tones. It possesses its own expression and it imprinted into my brain like a hot iron. If you like bands like CIANIDE, CARCASS, INCANTATION, ASPHYX, NECROPHAGIA, EXHUMED, but also DEICIDE, DIABOLIC (or bands from a Swedish school), then you should not miss SHED THE SKIN. The most important thing for me is that I believe to the album, I feel from it that it was recorded honestly and from the heart. These are things that I think you can't learn, you have to have them in you. If you were ever a few meters underground, buried alive, you will surely agree with me. Old school death metal, which burns you alive!

tracklist:
1. Skeletal Firestorm
2. Archons of the Final Creation
3. Trow of Tragedy
4. Master of Thralls
5. Necromantic Wellspring
6. Glorified in Bloodsmoke
7. The Laundress
8. Black Bile of Ceres
9. The Moors, The Madness
10. Veins of Perdition
11. Speculum in Blood

band:Kyle Severn (drums), Matt Sorg (guitars), Ash Thomas (Vokils, Guitars), Ed Stephens (Bass), Brian Boston (evil keys)

https://shed-the-skin.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/shedtheskin
https://shop-hellsheadbangers.com/

Recenze/review - DECREPID - Endless Sea of Graves (2020)

DECREPID - Endless Sea of Graves

CD 2020, Xtreem Music

for english please scroll down

Chlad se mi zadírá hluboko do kostí. Zem je pořádně zmrzlá a mě čeká ještě hodně práce. Než přijdou první návštěvníci, než se otevřou brány našeho hřbitova, tak musím vykopat jeden starý hrob. V kronikách jsem o něm našel spoustu legend. Je opředen záhadami. Prý je v něm pohřbený mnich, který před sklonkem svého života opustil víru a oddal se Satanovi. Oddělím pár prvních vrstev a pomalu se prokousávám k rakvi. Je pomalovaná černou krví a jsou na ní nakresleny symboly zla. Šílený puch rozkládajícího se těla, smrt a nenávist vydají v jeden okamžik další ze svých smradlavých svědectví.

Ano, i o tomhle je starý prašivý death metal. Ten hrají také britští DECREPID. Kapela, která letos přichází se svým třetím dlouhohrajícím albem. Opět je po okraj narvané zimou a chladem, šílenstvím a rozpadajícími se kostmi. Nic nového v záhrobí, ale deska se poslouchá velmi příjemně. 

"Endless Sea of Graves" odsýpá v podobných rytmech jako desky slavných INCANTATION, IMMOLATION, MONSTROSITY, BOLT THROWER, DISMEMBER, SUFFOCATION. Jedná se tak hlavně o záležitost pro staré fanoušky chorobného death metalu. Album není dokonalé, občas ztrácí na síle a některé momenty nejsou příliš úderné, ale jako celek v klidu obstojí. Možná mi chybí větší tlak, sem tam ztrácím pozornost, jsou to ale jen drobnosti, které mi vyloženě nevadí. Obrázek si koneckonců nejlépe uděláte sami. V opuštěných katakombách se přece také dějí často věci, které nelze jen tak jednoduše vysvětlit. Osobně beru desku jako death metal, který poslouchám jako kulisu. Nebolí mě a nedrásá, ale to rozhodně neznamená, že se k němu nebudu vracet. Naopak, po delší době nahrávka uzrála v krásný kus zohaveného těla, ze kterého odkapává zkažená krev. Za chvíli vyzvednu rakev a musím ji přemístit do márnice. Už teď moc dobře vím, co u toho budu poslouchat. Jasně že "Endless Sea of Graves". Má v sobě totiž poctivý kus hniloby. 

sumarizace:

"Endless Sea of Graves" otevírá hroby stejným způsobem, jako to dělaly kapely INCANTATION, IMMOLATION, MONSTROSITY, BOLT THROWER, DISMEMBER, SUFFOCATION. Zvuk je poctivě hnilobný, vytažený snad odněkud ze starých katakomb. Na kapele je vidět a slyšet, že je plně oddána hrobnickému řemeslu. Hudba musela vznikat v opuštěných márnicích, nápady byly dodány těmi nejvíc mrtvými zombie a výsledek si můžete poslechnout sami. Pro nás, co jsme se k death metalu dostali v devadesátých letech, se jedná o vzácný rezavý artefakt. Mám opravdu pocit, že jsem odsouzencem na smrt, čekám ve své cele a k poslední večeři mi pouštějí tvorbu DECREPID. Kapela mě zve na dlouhý nekonečný výlet za řeku Styx. Nebude to dlouho trvat, už zítra ráno mi zlomí vaz. Těším se, podobný death metal mi totiž koluje v krvi odnepaměti. Skvělá smrtící deska, která vás popraví tím nejkrutějším způsobem!

Asphyx says:

"Endless Sea of Graves" is opening the tombs by the same manner as the bands like INCANTATION, IMMOLATION, MONSTROSITY, BOLT THROWER, DISMEMBER, SUFFOCATION. The sound is honestly putrid, ripped out from somewhere of the old catacombs. Here you can see and hear that the band is devoted to the craft called "digging the graves". This music had had to be written in the abandoned mortuaries, the most dead zombies had provided the ideas and the result you can listen to by yourself. For us, who came to the death metal at the nineties, this album represents a rare rusty artifact. I really feel like I'm a sentenced to death and I wait in my cell, while the DECREPID album play for me there as my last dinner. The band invites me to a long, endless trip over the Styx River. It will not take so long time, already tomorrow morning they are breaking my neck. I am looking forward because the similar death metal I have in my veins since time immemorial. A great deadly record that will execute you by the cruelest way!

tracklist:

1. Fields of Flesh

2. Phobos Descent

3. Armoured Apocalypse

4. Plagued by Mortality

5. Per Maleficium

6. Endless Sea of Graves

https://www.facebook.com/decrepid/

https://decrepid.bandcamp.com/music

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/endless-sea-of-graves

http://www.xtreemmusic.com/

Recenze/review - DEATHSIEGE - Unworthy Adversary (2020)

DEATHSIEGE - Unworthy Adversary
Demo 2020, Dawnbreed Records

for english please scroll down

Poprvé jsem death metalovou Knihu mrtvých otevřel v devadesátých letech a dodnes si v ní rád a často čtu. Vlastně každý den. Jsem fanouškem stylu, sběratelem i podporovatelem. Ohledávám staré mrtvoly a dělám si další zápisky. Izraelští black death metalisté DEATHSIEGE si mě ihned naklonili na svoji stranu. Z jejich nové demonahrávky, která mi přišla na recenzi, totiž smrdí síra na několik kilometrů daleko. Syrová, nihilistická hudba, nahraná snad někde v opuštěných katakombách. 

Skvělý je zvuk, celková undergroundová nálada i obal, který vás ihned uvede do nečisté hry. Stejně jako procházejí mrtvá těla postupnými stádii rozkladu, tak se mi rozpadá i demonahrávka v ruce. Jako bych proséval mezi prsty black a death metal z devadesátých let minulého století. 

Zápis o DEATHSIEGE lze přidat hned vedle kapely jako MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE, DEGIAL, ASCENDED DEAD, CONCRETE WINDS, IMPRECATION a další smečky, v jejíž hudbě lze vystopovat pravé nefalšované peklo. Muzika je zde zahrána přesně tím způsobem, že budete jen sedět, překvapeni z tlaku a energie. Zahaleni do temnoty vám bude běhat mráz po zádech. Kapela hraje bez kompromisů, jejich songy jsou jasně a přesně zacíleny přímo do srdce. Stará izraelská pohřebiště vydala další svědectví o bolesti, temnotě a nekonečném zlu. Přiznávám bez mučení, že na mě má demonahrávka až uhrančivý účinek. Má krev je při poslechu zkažená a mám pocit, že každou chvíli přejdu na druhou stranu. Do země nemrtvých, kde budeme spolu s kapelou tančit na svých vlastních hrobech. "Unworthy Adversary" se opravdu povedlo a já jsem zvědavý, co DEATHSIEGE předvedou příště. Zatím, po prvním setkání, se cítím být prokletý a zavržený, zničený. Hrob byl exhumován s elegancí starých mistrů a já hledím do budoucna s nadějí. Inferno!

sumarizace:

Na oltáři bezbožnosti bylo obětováno další tělo. Z temných zákoutí podzemí přišli na tento svět další obrácení věrozvěstové, aby šířili spalující oheň, smrt a death metal. DEATHSIEGE. Izraelští vyslanci samotného pekla. Temné, zákeřné komando, ničící obrovskou silou všechno živé v okruhu několika kilometrů. Pocta starým dobrým MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE, DEGIAL, ASCENDED DEAD, CONCRETE WINDS, IMPRECATION. Neskutečně zabijácký zvuk, riffy plné šílenství a hlas otevírající víka od rakví. Takhle zní pravé, nefalšované peklo. DEATHSIEGE se pohybují v jasně daných mantinelech stylu, nepřesahují je, ale odvádějí neskutečně poctivé a uvěřitelné řemeslo. Pokud máte rádi death metalovou temnotu devadesátých let, s přihlédnutím ke zvráceným satanským rituálům, tak neváhejte ani chvilku. "Unworthy Adversary" vás smete, zničí, vyvrhne a přikove navěky do plesnivých kobek vypáleného kostela. Mysleli jste si, že už jste zažili všechno zlo světa? Tak to jste na omylu. Pusťte si novinku těchto šílených izraelských bezvěrců a poznáte pravou nefalšovanou death metalovou nenávist. Nenašel jsem na albu jediné slabé místo a nahrávka se pro mě stala jednou z obrovských překvapení letošního roku. Vítejte v pekle! Smrt už na vás čeká!

Asphyx says:

There was sacrificed another body on the altar of impiety. From the dark corners of underground came another reversal missionaries to this world. They are spreading burning fire, death and death metal. DEATHSIEGE. The maniacs from Israel envoys of the Hell itself. Dark insidious commando which destroys everything alive within a radius of several kilometres with its enormous power. It is a tribute to the good old bands like MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE, DEGIAL, ASCENDED DEAD, CONCRETE WINDS, IMPRECATION. The sound is unbelievably killing, the riffs are full of madness and the voice opens lids of coffins. This is how the Hell sounds. DEATHSIEGE have their style boundaries, however they do honest and believable craft. If you like death metal darkness of the nineties with a small amount of perverted satanic rituals, do not hesitate and listen to this album. "Unworthy Adversary"  will swept you away, kill you, cast you out and finally chain you to mouldy dungeons of burnt church forever. You thought that you have experienced every evil of the world? Well, you are wrong. Listen to this new album of the mad Israel infidels and you will learn what the real death metal hate is. I haven´t found any weak spot on this album and the record has become one of the biggest surprises of this year. Welcome to the Hell! The death is waiting for you!

Tracklist:
01. Drowned by Murderous Force
02. Poisonous Worlds
03. Dolor Aeternam
04. Unworthy Adversary
05. Infiltrate Victimize Exemplify
06. Siege of Death
07. Victorious Dead

band:
A.M - Drums, Guitars
J.S - Vocals, Guitars

https://deathsiege.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/deathsiegeband/
https://www.dawnbreed.com/

A few questions - interview with black/death metal band from Israel - DEATHSIEGE.

A few questions - interview with black/death metal band from Israel - DEATHSIEGE. 

Answered Jeff, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

Deathsiege was founded by A.M. in 2019, shortly thereafter joined by J.S. on vocals and additional guitars. Our music is probably described as Death Metal with some sensibilities borrowed from its obvious sibling genres Black and Thrash Metal. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

Unworthy Adversary is 100% self recorded and self produced. All instruments and vocals were recorded by us at our rehearsal space affectionately named The Pit, mixed and mastered by A.M. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

Unworthy Adversary was recently released on cassette by Dawnbreed Records and is also available digitally through our Bandcamp page. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Most lyrics were penned by J.S. and deal with murder, violence and war as inescapable elements of our regrettable existence as humans in this poisonous world. 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Deathsiege’s logo was created by A.M. and the cover art for Unworthy Adversary by brilliant local artist Jessica Astral Odyssey. The year is 2020 and so some presence on social media seems unavoidable if we wish to have our music heard by anyone. The underground remains underground and having a Facebook page for your band does not mean you’ve signed with Warner Music.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

Dawnbreed Records from Netherlands fucking rules and we hope to continue the great collaboration started on this cassette. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

We idolise nothing and no one. We honor and take inspiration from many Old School American Death Metal acts, South American Metal is also a big influence on us, as well as indirect influence by all forefathers of extreme metal – Sodom, Mercyful Fate, Bathory, etc. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We did send the demo to a few labels we appreciate, responses were pretty much positive. 

Eventually, Dawnbreed records made this release possible physically and we are happy with this collaboration. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Deathsiege is currently a duo and we hope to expand our lineup and take this music live during 2021. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We are currently writing our debut full-length, to be recorded hopefully by the end of 2020. Playing live which will require additional members to the band is also in mind of course. Basically, Creating new music, extreme metal in particular, is our constant desire and so we are committed to it, Deathsiege is the spawn of this desire. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Our Facebook and Bandcamp pages.

As far as people wanting to get in touch for trades, offers, shows, etc., e-mail is better. 

Thanx for the interview.

https://deathsiege.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/deathsiegeband/
https://www.dawnbreed.com/

Recenze/review - HEBOÏDOPHRENIE - Cannibalism for Dummies (2020)

HEBOÏDOPHRENIE - Cannibalism for Dummies
CD 2020, Great Dane Records

for english please scroll down

Lákalo jej to už hodně dlouho. Přečetl si spoustu literatury. Teď už byl rozhodnutý. Musí ochutnat lidské maso. Zajímavé bylo, kolik se mu ozvalo potencionálních obětí. Stačilo jen kývnout a připravit přísady. Zpočátku byl mírně zklamán. Jedl už lepší. Ale zase ta výjimečnost. Okamžik, který se už nemusí opakovat. Vždyť co může být krásnějšího, než překračovat zakázané hranice? O něčem bych věděl. Třeba takoví HEBOÏDOPHRENIE, kteří o podobných záležitostech hrají. A je to bez bolesti.

Tedy vlastně, ona jejich prvotina "Cannibalism for Dummies" taky tak trošku bolí, ale jinak, o hodně příjemněji. Jestli mi tedy rozumíte. Pokud posloucháte death metal s lehkých nádechem deathcore, tak byste měli. Album je totiž výborné. A to říkám, jako člověk, který se každý den proplétá nekonečnou řadou demonahrávek, desek s nesmyslným zvukem. Novinka je velmi osvěžující a pestrá. A vůbec mi nevadí, že se podává syrové lidské maso. V tomhle podání mi chutná a to moc!

Nebudu vás příliš zatěžovat přirovnáním k jiným kapelám, zrovna u HEBOÏDOPHRENIE je lepší, pokud si názor uděláte sami (malou nápovědou ale mohou být třeba ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL). Mě osobně na nahrávce doslova fascinuje neklidná atmosféra. Jakoby se náš hlavní hrdina z úvodu již vydal na lov. Napětí, pnutí, tajemno, temnota, chlad, surovost, tohle vše zde naleznete. Navíc působí deska velmi kompaktním dojmem a opravdu skvěle se poslouchá. Sám moc death core nevyhledávám, ale zde je dávkováno spíše jako zákusek. Hlavním směrem je pořád klasický death metal, který doslova řeže, pálí, hněte, drtí. Skladby utečou jako krev stříkající z tepny, vy se ani nenadějete a je konec. A chcete znovu. Víc masa, víc nahlas, víc melodií. Na rovinu píšu, že jsou pro mě tihle Francouzi takovým malým soukromým objevem. V mé sbírce se budou i po letech myslím velmi dobře vyjímat. Tento počin je totiž takovým velmi příjemným dezertem, který ocení opravdoví gurmáni. Už dlouho jsem neslyšel album, kde by všechno takhle krásně sedělo pohromadě. Plus ten obal, který je kouzelný. Masakr pro fajnšmekry!

sumarizace:

Prvotina francouzských death metalistů by s klidem mohla sloužit jako hudební kulisa k vyšetřování nějakého hodně morbidního násilného činu. Už jen obal od šílence Bastien Jez dává tušit mnohé. HEBOÏDOPHRENIE přicházejí s deskou, která bude vaší noční můrou, přitažlivým stínem, který vám pronikne hluboko do mysli. 

Přiznávám, že jsem velmi mile překvapen. Je slyšet, že si HEBOÏDOPHRENIE dali s novinkou velký kus práce. Základem je tradiční, klasický death metal, který vás rozhoupe a přesvědčí. Líbí se mi, že kapela do svých skladeb umně vložila i modernější prvky (ano, i deathcore a složitější melodie). Songy jsou tak nebývale pestré, zajímavé, propracované a poslouchám je s krvelačnou chutí. Po delších setkáních si jednotlivé motivy pamatuji, jsem jimi stržen a usvědčen z morbidní vraždy. "Cannibalism for Dummies" devastuje, je temné, šílené, velmi dobře složené album. Skupina se vyhnula zbytečným technickým ekvilibristikám, sází spíše na přímé údery kladivem do vaší hlavy. Jsem znovu na místě činu, ohledávám mrtvolu. Sem všichni patříme. Brutalita ovlivněná ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL, ale hlavně smrtí v jejích nekrásnějších podobách (ano, nic nového, ale já si rád užiji i dobré řemeslo, když má v sobě poctivou temnou energii). Chtěli jste masakr a záhubu? Máte je mít. A to společně na jedné nahrávce. Rád budu znovu a opět vstupovat do místnosti plné děsu! Masakr, krev, smrt!

Asphyx says:

The novelty of French death metallers could quietly serve as a musical backdrop for investigating a lot of morbid violent acts. Just the cover of the madman Bastien Jez gives a lot of insight. HEBOÏDOPHRENIE comes with an album that will be your nightmare, an attractive shadow that penetrates deep into your mind.

I admit that I am very much surprised. It can be heard that HEBOÏDOPHRENIE gave a great deal with the news. The basis is traditional, classic death metal that will make you feel and convinced. I like the fact that the band artificially added more modern elements (yes, deathcore and more complicated melodies). Songs are so unusually colorful, interesting, sophisticated and listening to them with bloody taste. After long meetings, I remember each motif, I was torn and convicted of morbid murder. "Cannibalism for Dummies" devastates, it is a dark, insane, very well composed album. The band avoided unnecessary technical equilibrium, but rather relies on direct hammer blows into your head. I'm back at the crime scene, looking at the corpse. We all belong here. Brutality affected by ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL, but mainly by death in its most beautiful forms (yes, nothing new, but I like to enjoy the good craft if it ha s a fair dark energy inside). Did you want a massacre and a disaster? You have them. And this together on one recording. I'd love to come back and again into a room full of horror! Massacre, blood, death!

tracklist:

1. Intro

2. HFC (Human Are Fucking Cooked)

3. Beheaded

4. Flush The Meat

5. Techno Messiah

6. Bleeding Love

7. Interlude

8. Hipster Slaughter

9. 2064

10. Left Half Dead

11. The Last Breath

band:

Eric (.:: Abyss ::.) : Lead Guitar

Mickael Béarnais : Lead Guitar

Rémy : Bass / Backings

Matthieu (Crush) : Drums

Loic (...W...) : Vocals

https://heboidophrenie.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/Heboidophrenie/

https://heboidophrenie.wixsite.com/heboidophrenie

https://twitter.com/Heboidophrenie

https://www.greatdanerecs.com/eshop/web/

https://greatdanerecords.bandcamp.com/album/cannibalism-for-dummies

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý pátý - Kazety ven, CD domů

Příběh dvoustý padesátý pátý - Kazety ven, CD domů

Když jsem přinesl tu obrovskou krabici domů, všichni se sesedli a čekali, až ji rozbalím. Zboží tenkrát už sice byly plný krámy, ale elektronika byla pěkně drahá. Hi-fi věž Sony, taková moje náhrada Technicse, který mě provázel od Kačenky, přes Moniku až ke Kristýnce, které jsem ji nechal. Obešel jsem se Sabathem několik obchodů, vydal se dokonce až do Prahy a neustále řešil detaily. Zvuk byl pro mě vším. Měl jsem s sebou CD Obituary, které jsem měl naposlouchané do zblbnutí a zkoušel je ve všech různých přehrávačích. Sony vyhrálo a já byl najednou zase chudej. Respektive, za věž padla spousta našetřených peněz. Roztrhnu polystyren a všechny šokuje krása a jednoduchost. Žádný současný blikající nesmysly se spoustou měničů na CD. Ale klasika. 

Moje nová hračka byla tak dobrá, že nechtěla přehrávat staré kazety. Muchlaly se. Jak byly povolený a ošuntělý, tak se vždycky rozjela jedna dvě skladby a pak se ozvalo podivné syčení. Hlavy se automaticky zastavily a na displeji na mě blikalo výstražné STOP. Co teď? Většina mé sbírky je o kazetách. Těch pár CD, které mám a byly neskutečně drahý, hrajou tak o 150 procent lépe než kazety. Ostře, dynamicky, organicky. Je to nebe a dudy. Hrozně mi to vrtá hlavou, protože metalista bez sbírky je sice na nic, ale ještě horší je metalista, který má obrovskou sbírku a nemůže ji poslouchat. Jdu za Chorvatem, kterýmu krámek na Starým Městě jen kvete. Hele vole podívej se dozadu do místnosti. Vlezu tam a v krabicích tam leží tuny kazet a vinylů. Nikdo je nechce. Prodávají se za pár kaček.

Přece všechno, co jsem dlouhý roky sbíral nenaházím do kartonu? Na to mám kazety moc rád, je v nich kus nostalgie. Někdy tenkrát byla založena, doopravdy a systematicky opatrovávána moje sbírka CD. Ono se to nezdá, ale mám v nich dodnes šílený peníze. Nikdy jsem to neuměl, ale začal jsem kšeftovat. Kompletovat si diskografie kapel, které mám rád. Všechno se to stalo během jednoho týdne. Přinesl jsem domů svý Sony, šel do hospody U Startu a sedl si k Pšonkům. Byl mezi nima jeden týpek, Jacek si říkal, který měl na sobě triko Vader. To tenkrát spojovalo jako nic jiného. Dva Vadeři v jedný hospodě. Polský metalisti se vyznačovali tím, že měli často podholený po stranách vlasy. Bylo to hrozně hustý, jako fakt jsem jim to záviděl.

Jacek byl sice tak trošku kurva a myslím, že mě dost často doslova odíral, ale byl to kšeftař jak se patří. Každý měsíc se jednou vydal domů do Polska a přinesl mi dvě igelitky CD, co jsem chtěl. Já mu za to dával kazety a doplácel jsem. Někdy hodně, občas jen pár piv. Nikdo z naší party mě nechápal. Fanatik do sbírání hudby byl kdysi jen Kytka a pak Kristýnka. Ta v tom uměla chodit. Já moc ne. Většinou jsem se nechal ukecat. Bylo to jak nějakej veksl. Ale zase na druhou stranu, když jsem pak přišel domů a ohulil Soňáka naplno... Bože to byl zvuk. Velký dřevěný repráky. Japončíci se předvedli v nejlepším světle. S Jackem jsme se stali tak trošku i kamarádi. Byl to borec, kterej se vyznal. Navíc poslouchal hlavně death metal a uměl sehnat vlastně cokoliv.

Základy má sbírky byly založeny, kazety šly z domu a CD vyrovnaná na poličkách se utěšeně množila. Najednou se nic nikde nemuchlalo, taky obaly byly lepší, lesklejší, bohatší. Do náprsní kapsy u křiváka se mi vešla 3 CD a do žebradla asi 15. Když jsme udělal s Jackem další z našich pochybných kšeftů, musel jsem to s ním zapít. A Poláci umí, to vám nemusím povídat. Samá vodka, samá kurva ve větách. Ne, že bych uměl polsky a on česky, ne že by jeden z nás uměl anglicky nebo německy, ale vždycky jsme se nějak domluvili. Byl to hodnej kluk a já se dostal ke kapelám z jejich země, které jinak u nás vůbec nebyly k dostání. Někdy za mnou přišel i v práci, předal kontraband v igelitce a pak jsme dali cigáro na střeše tovární haly. 

Vyprávěl mi smutně o domově, o svý mámě, přijel si vydělat peníze a jako každý, kdo přijede za prací do cizí země, tak měl smutný pohled. Stýskalo se mu a často mluvil o Wroclawi, ze které pocházel. Proběhl mým životem jen během několika měsíců, spíš byl člověkem, kterého pozdravíte kývnutím hlavy, protože jste s ním kdysi pili u jednoho stolu, ale není pro vás ryzím, pravým kamarádem, ale ovlivnil mě v hudbě hodně. Krabice kazet byly nahrazeny řadou CD, která úspěšně rostla. Začal jsem je dokonce kupovat i na koncertech, což jsem dřív kvůli penězům a chlastu zásadně nedělal. Kytka, na kterýho jsem u každý nový igelitky vzpomínal, by na mě byl hrdej. Hele na rovinu, většina kamarádů kolem měla jen těch pár oblíbených skupin, který točila stále dokola. 

Být sběratelem je vlastně prokletí. Musíte mít (nebo já to tak tenkrát měl) různý limitovaný edice, objednáváte si dopředu novinky, který se vám pak ani moc nelíbí. Šmelíte jak veksláci, utrácíte peníze, který jste mohli dát za něco jinýho. Potom machrujete, že máte ten a ten titul a lidi nad vámi kroutí hlavou. Pak jste zahlceni CD tolik, že je nemáte kam dávat a všichni vám nadávají. Padá na ně prach, na některá si vzpomenete až po dlouhých letech nebo když se stěhujete. Jenže já nemohl jinak. Jacek a Sony, předtím Kytka, Kristýnka a Technics. Taky Sabath, kterej pokaždý přinesl nějakou vzácnost, zajímavost a moji sbírku okořenil. Kolikrát jsem jeho nápady ocenil až teď.

CD jsem chtěl k narozeninám, k vánocům, utrácel za ně někdy třeba i půlku výplaty. Bylo to jak prokletí, které mnozí příliš nechápali. Kazety byly zapomenuty, ten komfort při poslechu byl s novým nosičem, záznamem i přehráváním, o hodně lepší. Sice jsem každý pásek otočil dvacetkrát v ruce, než šel ode mě, ke každému jsem měl spoustu vzpomínek, ale směr byl dávno určen. Najednou stačilo zmáčknout play a nemusel jsem přetáčet na tužkách nekonečnou smyčku. Hlavní, proč jsem ale přešel, byl zvuk. Kazety po čase zpuchřely, nedalo se to poslouchat. Hlavně ty nahraný, to bylo šílený. Jen šum. Taky se rozklížily, nedržely u sebe, čvachtaly na hlavách a nedalo se to poslouchat. Navíc, já měl vždycky rád techniku, moderní výstřelky. Usnadňují nám život, pokud je umíte ovládat a rozumíte jim.

Jacek byl dokonce jednou u nás doma. Seděli jsme u Soňáka, točili polský Trauma a on měl skelný pohled. Byl tak dojatej, že si ho někdo vzal domů, pohostil jej pivem a rumem, dal mu obyčejnou večeři, že mi za měsíc přivezl jednu igelitku zadarmo. Bylo v ní spousta alb, která jsem neznal. Měli jsme s tímhle maníkem stejnej vkus, taky nás na death metalu fascinovala temnota, živočišnost, chlad, starý hroby, vykopaný mrtvoly. Peklo a smrt. Byli jsme mladí a podobná témata nás samozřejmě fascinovala. Bylo to něco jinýho, než nagelovaný disko, který znělo všude kolem. Neustále omílané písničky od socialistických hvězd, které odmítaly odejít do důchodu v rádiích. Plus MTV hvězdy. Prázdné a pomíjivé. Byli jsme mimo, uzavření ve své bublině, s trikama plnýma lebek. Už jen to rozbalování nových CD, pokaždé mě dokázalo doslova vytočit, když už někdo přede mnou otevřel obal!

Nějak mi nevadilo, že si ze mě všichni kolem dělali srandu a říkali mi, že mám CDčka jak nějakej fetiš. Já to tak nebral. Mě šlo hlavně o výsledný zážitek - požitek při poslechu. Některá setkání s novými alby si pamatuji dodnes. Zvláštní co? Rituál prvního poslechu. Když jste se těšili. Někdy zklamaní, ale většinou nadšení a radostní, že vaši oblíbenci to zase dokázali a nakopali vám zadek. Že vás vzali do nekonečné země fantazie, do starých katakomb, na pohřebiště, do piteven, odkud se neodchází. Není nic lepšího, než když je víkend, vy nikam nemusíte a k opulentní snídani si pustíte nějakou pořádnou pecku. Naladíte si zvuk, aby byly pořádně slyšet basy (to já moc rád), položíte si ovladač vedle míchaných vajíček a pak říkáte své milé....hele, slyšíš, to je přesně ono, to je bomba, co? A ona na vás kouká jako vyoraná myš, vůbec neví, o čem mluvíte a pak se usměje, protože je ráda, že jste spokojený. 

Kazety šly ven a spousta CD zase domů. Kdo zažil, tak mě určitě chápe. Mělo to svý kouzlo, svoji atmosféru. Jsem hrozně rád, že jsem u toho mohl být. Muzika a metal zvlášť pro mě byly hlavně o radosti. O radosti z objevování. Jacek to kdysi krásně při jednom poslechu vyjádřil, řekl: "Kurva Jakub, tenhle metal, to je kurva takova pohoda". Smáli jsme se tomu celý den, neustále hlášku opakovali dokola a já se těšil na další igelitku s poklady. Byla to krásná doba, kouzlo objevování, nová jména, mládí, a už dost (ať se nedojímám jak stará bába), byla to hlavně neskutečná prdel. Tak je doufám všem jasný, že od těch časů nedám na CD dopustit. Má sbírka atakující 5500 CD myslím mluví za vše. Tak jo, jdu si pustit nějakou dobrotu. A je mi jedno, že svět se dávno točí úplně jinak.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - ANAXAGOR - Anaxagor (2020)

ANAXAGOR - Anaxagor
CD 2020, Great Dane Records

for english please scroll down

Běžím proti ledovému větru. Nemůžu se nadechnout a ostré kousky ledu se mi zadírají do tváře. Přemýšlím, jak jsem se do téhle vichřice dostal. Stačí pár dalších poslechů a je to zcela jasné. Poslouchám totiž prvotinu francouzských thrash death metalistů ANAXAGOR. A je to přesně ten druh natlakované smršti, do které je hrozně příjemné skočit rovnou po hlavě. Jsou zkrátka kapely na světě, o kterých jsem ještě před několika dny nevěděl vůbec nic a dnes se mi protáčejí v přehrávači, jako by tam byly odnepaměti.

Mám rád, když smečky u skládání přemýšlejí, když nezapomínají na tolik důležité věci jako zvuk (podepsán Sylvain Octor-Perez z EXOCRINE), parádní obal (Fédric Vinciguerra a Jeff Grimal). To by ale nebylo tolik vzácné, produkovat umí spousta lidí, ale tady mám pocit, že padám od začátku do obrovského mlýnu na maso, jsem drcen, ničen a nechce se mi vůbec ven.

"Anaxagor" je inteligentně složeným albem, které má v sobě pověstnou černou jiskru. Mám potřebu pořád podupávat novou, zvyšovat hlasitost, sem tam mě napadne, že bych měl vzít do ruky bourací kladivo a jít se podívat na nějakou nepotřebnou zeď. O tom, že před sebou vidím pár nesympatických ksichtů, nemluvě. Album se poslouchá dobře už od začátku a na rozdíl od jiných, má u mě i dlouhou trvanlivost. ANAXAGOR se povedlo všem pořádně nakopat zadky. Mají takový ten starosvětský feeling, ale zároveň jsou svým způsobem moderní. Muzika tepe, hněte, přetváří si mě k obrazu svému. Nevidím a neslyším nic okolo. Není to vlastně ani potřeba, natolik jsem pohlcen. Nebudu vám tady zbytečně opisovat promo materiály, myslím, že si svůj názor stejně uděláte sami a koneckonců, stačí jen pár kliknutí a víte všechno. Pro mě je tahle nahrávka stejně víc o pocitech, o radosti z toho, jak jim to hezky odsýpá. Skáču do vichřice po hlavě, nechce se mi odejít. Občas se nemůžu nadechnout. Baví mě to moc!

sumarizace:

Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a ten který zvolili ANAXAGOR, je mi asi nejbližší. Jedná se o pravý, ryzí, poctivý nářez, ale nezapomíná se ani na melodie. Skladby mají potřebný tlak, dokáží rozhýbat i mé pomalu stárnoucí tělo. Francouzi vzali to nejlepší, co mám na tomto stylu rád, okořenili vše temnotou, ošetřili skvělým zvukem a obalem a podávají podchlazené. Tohle je thrash/death metalová válka par excellence! 

Nahrávka nepostrádá určitou syrovost a surovost, kterou u kapel tolik obdivuji. Zákon o zachování energie opět funguje a já si musím dát další pivo, tahle deska totiž řeže jako zuby pořádně naštvané bestie. Raz, dva, tři, zápalná šňůra již byla zapálena, stačí si chvilku počkat a hudba vás rozmetá na krvavé kusy zcela zbytečného masa. Ano, novinka má pro mě opravdu takovou sílu. Album je obrovským překvapením, poslouchám jej s velkou chutí, narval jsem si jej do přehrávače, drtím jej i v autě, v práci. Zkrátka, pokaždé, když si potřebuji vyčistit hlavu od zbytečností a srovnat si myšlenky. ANAXAGOR sice nijak nepřepisují dějiny hudebního násilí, ale k perfektně odvedenému řemeslu přidávají ještě něco navíc. Pořádnou porci odhodlání, šílenství, rychlosti a smrti. Thrash/death metal, po kterém zůstane jen spálená země! Vynikající zásek!

Asphyx says:

Thrash metal can be played in many ways, and the one that ANAXAGOR chose is the closest to me. It is a true, genuine, honest cut, but the melodies are not forgotten either. The songs have the necessary pressure, they can also move my slowly aging body. The French maniacs took the best what I like about this style, spiced everything by darkness, treated with great sound and cover, and served it undercooling. This is thrash metal war par excellence!

The record doesn't miss rawness and brutality which I admire so much at bands. Energy conservation act is working again, and I have to drink another beer, as this album cuts like angry beast's teeth. Once, two, three, the ignition cord has already been set on fire, just wait a moment and the music will scatter you into bloody pieces of completely useless meat. Yes, the novelty really has that power for me. The album is a huge surprise, I listen to it with great taste, I put it into the player, I’m listening to it in the car, at work. In short, every time I need to clear my head of uselessness and compare my thoughts. ANAXAGOR does not rewrite the history of musical violence but adds something extra to a perfect craft. A good portion of determination, madness, speed, and death. Thrash/death metal, after which only burnt earth remains! Excellent record!

tracklist:
1. The Plague
2. Shepard
3. Stomping on a Face
4. Rise from Your Grave
5. Fame of Thrash
6. Panopticon
7. Blood Lord
8. Louder than All
9. Born to Frag
10. Toxic Troll

band:
Alex : Chant
Jérémie : Batterie
Mathieu : Basse
Antonin : Guitare
Rémi : Guitare

https://anaxagor.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/AnaxagorBX/
https://www.youtube.com/channel/UCsLMzfuqIjjIZuFDJO51Ezg
https://www.greatdanerecs.com/eshop/web/

Recenze/review - PAINKILLER - Suffering of Exile (2020)

PAINKILLER - Suffering of Exile
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Kdysi dávno jsem proskočil velkými skleněnými dveřmi. Ještě dnes cítím, jak se mi jednotlivé střepy zabodávaly do těla. Byl jsem tak trošku jako Ježíš a zůstaly mi hodně podobné jizvy. Při poslechu novinky polských death thrasherů s názvem PAINKILLER jsem se cítil úplně stejně. Kapel se stejným výrazem, postupy a tématikou je samozřejmě velká spousta a pánové nijak nevybočují ze šedého průměru. Tak proč jsem se vlastně rozhodl o nich psát? Je to jednoduché. Prostě jsem si sedl, poslouchal desku stále dokola a nakonec zjistil, že mě vlastně baví. Není to žádný zázračný zásek, o kterém se budou vést vášnivé diskuze, ale jedná se o slušné řemeslo. Nebývá to zase tolik časté. 

Starý shnilý death metal, zemitý jako čerstvě otevřený hrob a thrash metal, který dodává albu na údernosti. Nezapomínejme ale, že se pořád pohybujeme v hlubokém undergroundu, kde se na nějaké ty nedokonalosti nehledí. "Suffering of Exile" je zkrátka solidním počinem se vším, co k tomu patří a co toto slovo vystihuje. 

"Suffering of Exile" je dobře zvukově ošetřeným albem, se zvláštním, zajímavým obalem. Po formální stránce si není na co stěžovat. Trošku horší už je to s motivy jednotlivých skladeb. Občas mám zkrátka pocit, že spadne řetěz. Jsou to jen chvilky, možná jen můj pocit, ale takhle to zkrátka slyším. Když se to vezme kolem a kolem, tak to vlastně zase tolik nevadí, protože PAINKILLER doženou všechno svojí energií. Ano, deska má potřebný tlak, tah na branku, odsýpá přesně tím způsobem, jaký mám rád. Sem tam monotónně, ale přirozeně, je slyšet, že kluci do toho dali všechno. Nejvíc jejich síla vynikne, když trošku zvolní a dovolí vám se nadechnout. Jako by mi někdo narval hubu kilem těch nejpálivějších papriček a nedovolil mi je ničím zapít. "Suffering of Exile" by mohlo zaujmout spíše starší posluchače deathu a thrashe, kteří na hudbě vyrůstali v devadesátých letech. A víte vlastně co, mě se nakonec nahrávka líbí. Výsledný pocit je velmi dobrý a to přese všechny mé připomínky. Kdybych býval byl bodoval, dal bych s klidem a čistým svědomím sedmdesát procent. Už jen za to nadšení a řemeslo. Howgh, domluvil jsem. Zbytek si poslechněte, stejně uděláte nejlíp. 

sumarizace:

"Suffering of Exile" je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. PAINKILLER nám přinášejí další porci klasického death thrash metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school death thrash metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. "Suffering of Exile" je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných death thrash metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý death thrash metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.

Asphyx says:

"Suffering of Exile" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. PAINKILLER bring us the next amount of classic death thrash metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy death thrash metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "Suffering of Exile" is like an old again open grave, like reading from the old death thrash metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is great experience. Moldy death thrash metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.

tracklist:

01. Intro

02. Blindfold Beast

03. Redeemers prophecy

04. Antihuman terror

05. Putrefaction of mind

06. In the name of nothing

07. Flesh factory

08. Wheels of fire

band:

Łukasz Ferenc – Drums

Michał „Crowley“ Warachowski – Guitars, Vocals

Tomasz Przybysz – Bass

Oz Villarruel Gómez – Vocals

https://www.facebook.com/painkillerpl/

https://soundcloud.com/user-485318871

https://open.spotify.com/album/69xMUgt3fUIKOoHmXt8Qsb?si=lpPnmDRUTm20LnCZVAyY2g