DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 14. září 2020

Interview - SHRAPNEL STORM - I don't think there are rules that define war death metal.


Interview with death metal band from Finland - SHRAPNEL STORM.

Answered vocalist Yka and drummer Mikko, thank you!

Translated Petra, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.


Ave SHRAPNEL STORM! Greetings to Finland. This year, you came back into battle with a new album, which took me straight into the battlefield. Five years ago, I also got your previous record "Mother War" and to tell you the truth, I didn't like it very much. But the new record is great. I totally feel like I'm presented right in the war. What has changed in those five years and how did the new album come about? 

Hello Jakub! To speak the truth, it's difficult to hear the change yourself that happens between albums until you go back listening to the older records. I believe that the "soul" of music changes with people as they age. Different experiences we encounter, different music we listen to shape what we compose. We have never decided that the next demo or album should sound like something predetermined. That it why I believe there are elements borrowed from outside death metal in our music. We just do what we like. 


Before we approach the questions about your new record, could you please tell us how the idea of starting a band was born, who was at the birth of the band? Please guide us through the history of SHRAPNEL STORM. 

I haven't been in the band that long, I joined in 2012, so I will let Mikko answer this one: 

"Yeah, all started long ago somewhere back in the start of new millenium. I was studying and actively looking for mates to jam with. The university I studied had a common band rehearsal room in an air-raid shelter with complete (and free!!) gear, so the threshold was not so high to go there and play with bunch of unknown people. Well, I found some cool guys to jam with, but it did not last so long. Matti, our former guitar player (and a hell of a solo guy!) was one of those cool guys and we rehearsed couple of years just by two of us together. At that point we played some thrash related stuff and had no clear idea about the direction. 

At some point me and Matti fed up and started to look more guys to start a serious band and we caught up Aki. He joined to the group as a lead vocalist, and had also some killer death metal riffs in his backpack, so why not? I guess the year was 2006 or something, I can't remember it clearly, but I'd say that was the starting point of Shrapnel Storm. Pete (bass) and Tohtori (guitar) joined briefly after that. We had friendship connections with the guys, so it was quite easy to put the pieces in the puzzle together and start to raise hell! 

We rolled up the sleeves immediately and recorded our first demo (Battlefield) late 2007. That was a session with lots of alcohol and not so ready songs but definitely worth doing. It at least teached us a lot about studio technique and recording. However, my ears are still bleeding listening it, haha! 

We've had only two major changes in the line-up during the years. First one was when Matti quit playing in 2012 due resettlement and family reasons. We replaced him by vox master Ykä. At the same time Aki jumped from lead vocalist place to play guitar. Afterwards thinking, that was a good swap because Aki is writing 99% of the music and can support in vocal growls, too. The second change is from the near history; Petri quit the bass playing duties this year, after the latest album was recorded. It came a bit unexpected, the cuts are still visible and we've not been talking about it before this interview. We found a replacement from our old buddies, a guy called Henkka Leppänen. Henkka is an experienced musician, a truly likable and loyal person, so I hope we'll do some extreme and eternal stuff with this line-up for long!" 

When I first heard your actual album "Shrapnel Storm", I had previously watched an old documentary about the First World War. I can tell you that I did one thing then. I watched the documentary again along with playing your new record as a background to it. All fitted perfectly together! As if the sound was made exactly for such a movie. Where and how did you record, who is signed under the mix? The production reminds me of very good old stuff from BOLT THROWER. Was that the purpose? 

Both our new and previous album was mixed and mastered by Daniel 'Danko' Rantanen of Danko Tones Studio, and all the stuff in new album was recorded in his studio. We felt like he understood what we wanted the album to sound like and he did deliver it. There were also producers Aadolf Virtanen (from major finnish metal act Diablo) and Tom Gardiner (a well-known metal musician) who gave their input and insight. Bolt Thrower being one of our most important influencer I am not surprised there is similarity in our music and sound. 

I have an original CD in my hand and I'm thinking about what the cover of the record should represent. The motive looks like an explosion. Subconsciously, I like the cover, I just need help. Tell us who is the author and how is the motif connected to your music? 

Our former bass player Petri Saarenmaa drew the album cover and I colored it. Not sure if I can go ahead and say "that's shrapnel storm", but it is also meant to reflect extreme conditions of war, just like our band's name Shrapnel Storm. It's destruction, despair, annihilation. 

Wars are crap, but it is also true that, from a historical point of view, they are, of course, very interesting. How did the lyrics to the new album come about? Are you searching in the archives, watching war-themed movies? And are the lyrics historically accurate? I remember the HAIL OF BULLETS once telling me that a history professor came to them after the concert and rebuked them for being inaccurate in one passage. Who creates lyrics for SHRAPNEL STORM and how? 

When we start writing a song, the topic is somewhat set with the riffs, melodies and rhythm. I just translate the mood of the song to lyrics. That's how our tracks come to be. We do have a common interest in history. What are the most common and well-recoreded events in human history? The answer is wars, unfortunately. I do watch quite a bit documentaries and movies about war, but I try not to write historically accurate lyrics. They're mostly timeless and placeless, they could happen pretty much anywhere in recent wars. 

Besides the obvious theme of war, I find myself writing sometimes about my own personal conflicts as well that gets fused within the story. I don't do it on purpose, but I think it's a great add to the song because there are actual feelings behind them. 

What about you and the concerts? Do you perform a lot, and do you like it? And what do you like more, bigger festivals or small clubs? What is the scene in Finland? I recently watched the movie “Heavy Trip” again. Does it really reflect the scene in Finland, haha? Now seriously, I wonder how the death metal underground looks in Finland. I really like PURTENANCE, NECROPSY, SOLOTHUS, DECYING, I did an interview with these bands and each one has a different view at your scene. How do you perceive it? 

We would certainly like to do more concerts that we currently do. Fortunately the Covid-19 situation here in Finland is now moderately good, so live shows are slowly coming back to the scene. Hopefully, a possible second wave of the pandemic won't screw that up. Can't say that we have a lot of experiences from festivals, since death metal is usually something you get to hear only in clubs, even in Finland, unless you're globally recognized act. To answer your question if we enjoy doing concerts? Hell yes! 

From my perspective, the death metal in scene in Finland is doing as well as it always has. Pretty good. Not great, not bad. People still come see death metal bands to play live, but you couldn't propably fill an entire stadium with them. Some club festivals like Helsinki Death Fest do sell tickets quite well I think, so in that sense we do have our own bigger events annually, when there are no pandemics around. 

I haven't seen "Heavy Trip" movie but I bet there is a lot of truth behind it. 

Also shout-out to our friends in Purtenance! 

Finland is a land of promise concerning the metal for me. I mean now death metal, which most of your bands combine with doom metal. I like your doom metal bands. In both styles, you can add a kind of sadness to the music, such a strange vibration. You are not only brutal, raw and harsh, but the songs also have melodies and a special mood. Do you think it can be caused by the place where you live? Environment, history? For example, in the Czech Republic, we have twice more inhabitants but we don't have a lot of death metal bands here. 

Environment and history definitely has something to do with it. I don't think it is coincidence that our neighbours Norway and Sweden also puts out a lot of great death and black metal bands. Maybe the northern atmosphere and polar nights are behind it? Maybe it's in our genes? In Finland a lot of other music than metal also has that distinct melodramatic feeling to it. 

In Finland it is also socially greatly accepted to listen or play metal music. You don't see everyone wearing shirts with pentagrams on it, but when you do, it 's okay. 

"Shrapnel Storm" is about war. In modern history, Finland went through the so-called Winter War (I think it is a “Talvisota” in your language). It took place between November 30, 1939 - March 13, 1940 with Russia. Then World War II followed. The wars must have drained your country terribly. Do you still feel the links from the history in the society even now? We had socialism for many years, and in some moments, it is returning to us in various forms. Is the Winter War also your theme when it comes to music? 

There are certainly some influences in our music from Talvisota, take for an example the track (you guessed it) Heart of Winter. The wars definitely had an impact on Finland. Those experiences our grandparents and great-grandparents went through is still visible today. It left mental scarring in our veterans and that combined with the harsh times in economy and our serious mindsets, many took their lifes after the war. 

Finland being often called the happiest country in the world, we do have moderately high suicide rate and a lot of mental illness. Maybe those mental scars were passed down from generation to the next. Perhaps we are such a "happy country" because sad people end their days. Or start playing in a metal band, haha! 

You play war death metal, for me personally it's one of the most favourite types of this style. You will probably agree with me that the founding fathers were once BOLT THROWER. They were followed by HAIL OF BULLETS, more recently DECYING, MEMORIAM, DEATH KOMMANDER, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE. VADER also often deals with war topics. Why do you think the war is so interesting for death metalists? How would you even define what an honest war death metal should include? 

I agree those bands are amongst the first to have war as a re-occuring theme. Black Sabbath also has a lot of war-themed songs, maybe that is where the seed was planted. War has such depressing and horrifying things to it, that it's no wonder it's an interesting subject for people who write / compose death metal. War is where people suffer and die. 

I don't think there are rules that define war death metal, I am not a purist in nature at all. 

I am sure, SHRAPNEL STORM are definitely planning some concerts, events for fans. What about a tour of a new record? Please tell us what's new in your camp and what are you planning next? 

A lot more concerts, some in Finland, some hopefully abroad. New merch coming soon, maybe a new music video at some point. Future is very uncertain with this covid-19 pandemic rummaging around. But a new record? Who knows. That could be 2 or 6 years away, we'll see. Now we just want to enjoy the album we just made and share it with others! 

I think you definitely won the war with your new album this year. I listen to it very often. I definitely enjoy your music. Thank you so much for that! And thank you for this interview. I will be looking forward to the next battlefield and I wish you good luck also in your private lives! 

Ok, it's nice to hear that the current stuff is delivering! Our battle is definitely not over yet, and we are actively looking for gigs from abroad too. Maybe we'll see in Czech Republic some day! Cheers!


neděle 13. září 2020

Recenze/review - EVOKE - Seeds Of Death (2020)


EVOKE - Seeds Of Death
CD 2020, Pulverised Records

 for english please scroll down
Satan zase jednou sedí na svém trůně a spokojeně pokyvuje hlavou. Je na čase se mu poklonit a pustit mu nějakou pořádnou hudbu. Bývá hodně vybíravý, rozmařilý, miluje nadevše chlad, temnotu a rychlost. Troufám si tvrdit, že norští black/thrash metalisté EVOKE by mohli potěšit jeho zmlsaný vkus. Hrají postaru, klasicky, tradičně. S postupy, které jsou všem notoricky známé. 

Točíme se v nekonečném kruhu, paříme, řveme do bezvědomí. Nic nám není svaté a Satan je náš pán. Mám rád tyhle výlety do starých časů. Kapela se stylizuje do osmdesátých až devadesátých let, má prašivý zvuk, zkrátka retro jako řemen, které bude bavit jak staré metalové veterány, tak spoustu mladých, kteří si chtějí staré časy znovu prožít. Vše se zdá být v pořádku.



Podobných smeček je dnes na každém rohu spousta, jednou dobrých, jindy šílených. Člověk se musí oprostit od toho, že zažil dávné doby, musí dát sbohem nostalgii. Potom zůstane jen hudba, ohlodaná na kost - a EVOKE s klidem obstojí. Skladby jsou totiž velmi slušně napsány, dobře se poslouchají. Zvolen je sice starý thrash, black, speed a NWOBHM, tisíckrát slyšený i přehraný, ale tentokrát také zajímavý. S černou jiskrou, se spoustou zajímavých momentů. Zvukem který zabíjí i mrazí. Odkazuje se zde na VENOM, HELLHAMMER, DESASTER, AURA NOIR, SODOM, DARKTHRONE, DESTROYER 666, IRON MAIDEN, SABBATH, SLAYER a mnoho dalších. Hudba je určena pro pořádný, poctivý headbanging, u kterého vám upadne hlava. Sedím, poslouchám a připadám si, jako by mi kapela každým riffem zabodávala do těla ostré jehly. Jen do těch nejbolestivějších míst. Jedná se o debut, ale netřeba nijak přimhuřovat oči, dostanete profesionálně odvedenou práci po všech stránkách (zvuk, obal, produkce). Staré katakomby vydaly další svědectví. Satan se usmívá! Velmi dobře!


sumarizace:

Staré dobré metalové časy se už asi nikdy nevrátí, na to lidé až příliš čumí do obrazovek svých telefonů, ale vrátit se můžu alespoň díky muzice. Všichni na mě koukají, jako na metalového veterána, ale já se usmívám. Poslouchám nové CD "Seeds Of Death" a když mě někdo naštve, tak mu ukážu FUCK OFF! Tohle je totiž poctivý black thrash metal, který mi koluje v krvi. 

Jedná se přesně o ten typ smrtícího koktejlu, který nenechá v klidu žádného pravého fanouška. Pokud jste vyrůstali jako já na kapelách typu VENOM, HELLHAMMER, DESASTER, AURA NOIR, SODOM, DARKTHRONE, DESTROYER 666, IRON MAIDEN, SABBATH, SLAYER a spoustě dalších, tak rozhodně neváhejte. Dostanete zde poctivé skladby, které řežou tou správnou stranou nože. Nic nikde nepřebývá, nic nikde nechybí. EVOKE vás rozemelou na prach, donutí jej sníst a ještě si zatančí na vašich hrobech. Jestli máte jako já poslední dobou plné zuby přetvářky, lží a klamu, budete také nadšeni. Skladby totiž mají v sobě pravou černou jiskru. Tohle je syrový očišťující metal, ukovaný z těch nejušlechtilejších slitin. Surové železo je tvářeno temnotou a ochlazováno v prašivých hrobech. Rozkopni dveře, roztrhni řetězy, pošli všechny do pekla! Buď zase rebelem, který žije rychle a zemře mladý. Alespoň se před sebou nebudeš muset jednou na smrtelné posteli stydět. Vynikající album, které se mi zadřelo hluboko pod kůži! Cejch byl vypálen! Metal!

Asphyx says:

Good old metal times will probably never come back, people look too much at the screens of their phones, but I can come back at least thanks to the music. Everybody looks at me like a metal veteran, but I'm smiling. I listen to the new CD "Seeds Of Death" and if I someone make me angry, I'll show him FUCK OFF! This is an honest black thrash metal that circulates in my blood.

This is exactly the kind of lethal cocktail that will not leave true fan calm. If you grew up like me on bands like VENOM, KREATOR, CELTIC FROST, MAYHEM, SODOM, IRON MAIDEN, SABBATH, SLAYER and many others, don't hesitate. You get honest songs which cut by the right side of the knife. Nothing is left anywhere, nothing is missing. EVOKE will grind you to dust, force you to eat it then they will dance on your grave. If you, like me, have latent teeth of pretense, lies and deceit, you will also be thrilled. The songs have a true black spark. This is raw metal, forged from the finest alloys. Raw iron formed by darkness and cooled in rainy graves. Kick the door, tear the chains, send everyone to hell! Be a rebel who lives fast and dies young. At least you won't have to be ashamed of your deathbed. Excellent album that seized deep under my skin! The sear was burned! Metal!


TRACKLIST
1. Deadly Revenge (4:29)
2. Seeds Of Death (4:15)
3. Souls Of The Night (2:51)
4. Leviathan's Victory (4:44)
5. Wrathcurse (6:09)
6. Demons Of War (4:13)
7. Satanic Rebirth (6:31)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý šedesátý třetí - Poslední leč skinheada Ámose


Příběh dvoustý šedesátý třetí - Poslední leč skinheada Ámose

 Bývalo to kdysi šílený, psát na pohledy adresu domů Neubrandenburgská. Nikdy jsme nechápali, kdo ten název vymyslel. Zrovna se o tom bavíme, když jdeme kolem nápisu U Stadionu. Tak se to tady jmenuje teď. Jednoduše a jasně. A každej hned taky ví, že se tady vedle hraje fotbal. Támhle kousek před vstupem do areálu startovala vždycky Škoda rallye. Jako děti jsme žebrali u zahraničních jezdců o samolepky. Camel, Marlboro, ty se cenily nejvíc. Nebavilo mě se rvát s ostatními, tak na mě vždycky zbyl jenom Castrol. To už je ale všechno hrozně dávno. Na rozdíl od spousty lidí okolo nijak po starých časech neteskním. Ono když vám strejdu málem nejdřív utýrají nacisti a hned potom komouši, tak vám přijde alespoň lehké svobodné nadechnutí k duhu. 

 Osobně jsem ale příliš socialismus vs kapitalismus kolem nevnímal. Mívali jsme s klukama jiný starosti. Třeba takovej fotbal, ten jsme vždycky hráli, ale nikdy na něj nekoukali. Pro nás to byl symbol hroznýho fotrovství. Válení u televize, případně domluva s kamarády v panelácích, které stály hned okolo stadionu a řvaní z oken, povzbuzování a černá svině, rozhodčí je píča. Před tímhle jsme utíkali ven za město, na Radouč. Hráli jsme si na indiány, pak na vojáky a když jsme postupně zjistili, že holky jsou taky na něco dobrý, tak jsme tam s nima chodili a balili je. K tomu nás provázel tak nějak automaticky metal. Přišel k nám sám, postupně. Pivo se dostavilo spolu s ním a po hospodách jsme s naší partou nic jiného neřešili.

 V Boleslavi jsme ale byli výjimkou. Metalisti z města, punkáči, skinheadi a vlastně všichni dohromady, se pokaždé "spojili", když se u nás hrál fotbal. U nás v rodině tomuto sportu nikdo neholdoval, sledování fotbalu v televizi bylo považováno za ztrátu času a tak jsem vlastně celý život mimo. Jakmile na mě někdo zahlásí slova jako Sparta, Slavia, plus nekonečnou řadu dalších jmen, tak se jen nejistě uculím. Na zápasy nemám dobré vzpomínky. Vždycky jsme museli přeparkovat auto o několik ulic dále a v hospodách nebyl najednou klid. Třeba tuhle, jedno nedělní odpoledne. Už cestou na Radouč jsme zaznamenali pár maníků ožralých jako doga a provolávajících jakási hesla. Jak tomu nerozumím, tak po mě nechtějte přesná jména klubů, přijde mi to prašť jako uhoď. A když se mě někdo zeptal, komu fandím, tak jsem odpovídal, komu chceš.

 Copak o to, většinou nás nechávali na pokoji, policajti si to nějak pošéfovali, ale tentokrát to bylo jiné. My seděli v hospodě U Startu, u svýho stolu a bylo nám fajn. Pak ale někdo přišel a mluvil o peklu, o běhání lidí po autech, demolování výloh, převracení popelnic v naší ulici. Už jsem to párkrát viděl, ale to bylo z okna. A to měl zápas teprve začít. Někdo pustil televizi a jelikož ji v hospodě nemám rád, navrhl jsem své milé romantickou procházku na Staré město. Teď tam nikdo nebude, všichni čumí na bednu a my budeme mít klid. Propleteme se mezi několika partami, jedna řve jedno heslo, druhá druhé, samej plešatec a lítají jim sliny od huby. Utečeme uličkama pryč. Jde z nich strach a potom taky, mě tohle fakt nebaví, možná spíš děsí. Jak mám sport rád, tak aktivně. Navíc jsem pár fotbalistů zažil osobně a i když vím, že nejsou všichni stejní, tak tohle byl opravdu výkvět inteligence. Nic proti, ale kdyby tupost nadnášela...

 Vezmeme to směrem k hradu. Naschvál procházíme co nejvíc temnými kouty, abychom se mohli muckat. Je nám veselo, pohodička. Plánujeme, kam vyrazíme, kde je nějaký další koncert, jaké vyšly nové desky. Z obýváků se k nám ozývají výkřiky nadšení, nadávky, všichni zápas očividně prožívají. Vylezu pod Mírákem na hřbitovní zeď a dělám klauna. Andrea se směje. Prázdné ulice, jak po nějaký epidemii. Běháme, jen tak, z rozmaru mládí, z přebytku síly. Ještě nejsme opotřebovaní, chycení do spárů, ještě máme dostatek energie. Moje holka a já. Přemýšlím o tom, jak jsem mohl Andy křivdit, zpočátku jsem si ji zařadil do škatulky povrchních sexy děvčat. Ale nebyla taková, pálilo jí to jako nikomu. A to většinou mívám velmi dobrý odhad na lidi. Někdo zařve góóól...a my na sebe dostaneme velkou chuť. Zamíříme zpátky na sídliště. 

 Fotbal skončil a proti nám jde dav tatíků. Asi to nedopadlo dobře, protože všichni mumlají, pobrukují a gestikulují divoce rukama. Mluví o lemrách, debilech, ty vole ten to pískal, jak magor. Kličkujeme mezi partičkami. "Hej konečně tě zase vidím, zmrde": ozve se proti mě. Zatrne mi. Ámos. Uff. Vlastně dodnes nevím, proč mě tenhle pokřivenej skinhead nesnášel. Možná jsem byl na něj kdysi drzej, fakt si to nepamatuju. Tupej, vymaštěnej blbec, kterýho zase po nějaký době propustili z vězení. Napadení, pobodání, rvačky. Přitom takovej malej hajzlík. Připomíná vzteklýho ratlíka. Asi jsem jak zkoprnělej, už jsem si myslel, že ho nikdy neuvidím, že už je po všem, že kdysi dostali skinheadi od punkáčů a metalistů tak na prdel, že skončili.

 Jenže pár věrných dementů svého malého vůdce opět následovalo. Asi se potřeboval vybít. A já stál proti němu a dalším deseti sám. Velmi přesně jsem vyhodnotil svoji situaci a začal utíkat. Chytl jsem Andreu za ruku a vyrazili jsme. Za náma se ozývaly výkřiky nenávisti. Byli jsme jak lovná zvěř. Já vzpomínal na Vencu, kterýmu jsem kdysi zachránil život, když ho hololebci málem ukopali k smrti. Všechno se mi promítalo v hlavě a neznal jsem bolest. Pálilo mě na prsou. Nepomohl nám nikdo. Proběhli jsme kolem policajtů, naschvál, v naději, že provařený ksicht pana Ámose zastaví a zachrání nám život. Jenže otočili obličej na druhou stranu a nám nezbývalo nic jiného než běžet. Vzal jsem to mezi starý domy, měl jsem pár svých zkratek ještě z doby, kdy byli skinheadi na vrcholu a nás, metalisty (nebo vlastně kohokoliv), vyráželi lovit.

 Andrea na mě křičí, že už nemůže, ale asi vypadám fakt vyděšený (a jsem!), že přidá. Zakopnu a narazím si koleno. Šíleně to bolí, jsem celej odřenej, ale ihned se zvednu. Krásná louka. Rovinka dole u Jizery. Teď a nebo nikdy. V dálce se ozývají výhrůžky, mám pocit, že někdo má v ruce nůž. Tohle jsou jiný skinheadi, než ty, který s náma chodí do hospody. Ti působí proti těmhle rváčům jak pokojoví psíci. Napadne mě šílená věc, která nám asi zachrání život nebo minimálně žebra a polámaný tělo. Křiknu na Andreu, aby běžela za mnou. Tady někde je zátoka. Když vlezeme do vody, tak odtud není vidět. Budeme mimo úhel. "No, ale já mám nový kalhoty": pronese zcela nemístně má milá, ale pak jen mávne rukou.

 Slyšíme z dáli čuchání skinheadských zvířat. Mluví nahlas a předhánějí se v tom, co by nám udělali. O nějakém tom vykošťování a rozkopání mého ksichtu bych pomlčel, na to jsem byl "zvyklej". Vždyť mě ten magor pronásleduje s přestávkami dobrých pět let. Možná i víc. Pak ale začnou mluvit o tý jeho kurvičce. Předtím chodil s nějakou holkou na kriplkáře. Ale tuhle bychom mohli pěkně oprcat a pořezat ji na obličeji. Jednu chvíli to bylo tak hnusný, že jsem raději Andree zacpal pusu. Kousala mě do dlaně a měla tak vystrašený výraz, že jsem ji pořád musel pevně objímat. Klepala se zimou a strachem. A já přemýšlel, kde se v lidech bere tolik hnusu a špíny, jak jsou některý jedinci mimo veškerá nepsaná i psaná pravidla. Dostat se jim tenkrát do spárů, nevím, jak by to dopadlo.

 Domů jdeme raději podél řeky, pak tmou přes Radouč. Andrea pořád pláče, je v šoku. Prochladlá a utahaná. Zajdeme si šíleně moc, ale ještě než ulehneme ke spaní, vzbudím Vencu (a uložím do tepla a sucha Andreu s tím, že ji slíbím, že za chvilku přijdu a budu ležet u ní), abych jej varoval. Ihned je na nohou, podá nám rum a pivo. Chvilku pokyvuje hlavou a pak mi řekne, abych se už nebál, že to zařídí. A zmizí. Ještě nevím, že na několik dní, ale je pryč. Nejdřív si myslím, že propadl zase drogám nebo dostal takovej strach ze skinů, že utekl, ale on mezitím navštívil pár kamarádů a daly hlavy dohromady. Ámos byl tupec, kterej naštval hodně lidí. Zlo plodí zlo a boží mlýny melou pořád dokola. Na to vemte jed. Dodnes nevím, jak to Venca udělal (ale tak měsíc měl Ámos šíleně rozsekanej ksicht), ale byla to poslední leč páně Ámose. Od té doby přecházel na druhou stranu ulice, když mě viděl. Hlavně mi dal pokoj. Vždycky sklopil oči. 

Pamatuji si doby, kdy byli skini hodně silní. Neměli jsme se s nimi rádi. Byli agresivní, mlátili nás, cikány, mýho bráchu třeba pronásledovali cestou ze školy kvůli tomu, že měl vínový džíny. Zažil jsem počátek devadesátek, kdy jsem z nich měl strach. A nejen já. Nejhorší to vždycky bylo, když měli ve svém středu Ámose. Nácka a násilníka. Všichni jsem si pokaždé oddechli, když se rozkřiklo, že je zavřenej. Nebo třeba teď, když dostal na budku nebo já nevím, co to s ním udělali. A dal konečně pokoj. Jakoby zmizela moje noční můra. No, ona tady pořád někde je, ale už to s ní mám jako malé dítě, když se bojí příšery pod postelí. Někdy stačí rozsvítit. Ale stejně, pokaždé, když vidím někde fotbalové fanoušky, tak mi zatrne. Většina jsou samozřejmě normální lidé, ale člověk nikdy neví. Co vám budu povídat. Mám to zkrátka zakódováno v sobě. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. září 2020

Recenze/review - UADA - Djinn (2020)


UADA - Djinn
CD 2020, Eisenwald

 for english please scroll down
Bývaly to krásné temné časy, když člověk ještě věřil na strašidla. Hledal je pod postelí, když šel na záchod v rozvrzané dřevěné chalupě. Existovaly jen v jeho mysli. Teď je to jiné, šerá ulice je o hodně nebezpečnější, než obyčejný les. Šelmy mají úplně odlišné tváře. Ráno už je tma a na mě jde melancholie. Vzpomínám na své noční můry, na vlastní běsy a poslouchám u toho melodický black metal. Ano, americká UADA mě opět uhranula. 

Je to samozřejmě album, na kterém se ctí staré pořádky. Vlastně se nevymýšlí ani nic jiného, ale mě to nějak nevadí. Ono totiž, deska "Djinn" se opravdu velmi dobře poslouchá. Sedne mi přesně do kroku. Když jdu kolem tovární zdi a vyhýbám se krvi, která mokvavě čvachtá ulicí. Strašidla možná existují. Záleží na tom, čemu věříte.



Intenzivní, okultní, mystické, divoké, chladné, temné a záhadné, takové je nové album "Djinn". Kapela má, a to je její největší předností, velký cit pro atmosféru. Umí složit skladby přesně tím způsobem, že si po chvilce budete podupávat nohou do rytmu a těšit se na ranní cestu šedivým městem. Nemám moc rád patos, ale zde je podáván s citem a takovým způsobem, že člověk chce ihned další skladbu, stále znovu a znovu. UADA ale nezapomněli ani na parádní zvuk (Jake Superchi, Greg Chandler) a opravdu úžasný obal (Kris Verwimp), který je doslova magický. Mám rád, když už je ráno zima, když se potácím v mlze a vyhýbám se démonům noci, kteří ještě nešli spát. Fanouškům MGLY, DISSECTION, CULT OF FIRE, PILLORIAN a podobných tmářů by se mohla líbit i nová deska "Djinn". Je totiž až po okraj narvaná podobnými náladami, skvělým řemeslem i posvátnou metalovou jiskrou navíc. Najednou věřím na démony, čarodějnice i strašidla. Umírám a znovu se rodím, v samotě duše, v chladu ulice. Úžasná záležitost!



sumarizace:

Black metal v podání UADA je lehký, vznešený. Útočí spíše pomalu, nahlodává vás jako krysa uzavřená v kleci na vašem těle. Jed proniká postupně, kroutí vás v křeči a vy jen bezbožně spínáte ruce k nebi. Vynikající jsou bicí a zajímavý je také vokál. Kytaristé dodávají opravdu ostré riffy, které vás zmrazí a doslova zašlápnou do země. Osvědčil se mi poslech při ranních cestách do práce, kdy se den teprve probouzel a vítr byl studený a šílený. Takhle nějak si představuji, že přichází Armageddon. Svět je na "Djinn" velmi těžký, černý a mraky se dotýkají skoro země. V dálce zvoní zvony na poslední cestu. Průvod nese rakev s prokletým nebožtíkem. UADA dokážou vytvořit atmosféru absolutního zmaru a beznaděje. Songy mají mnohdy až doom metalovou náladu. Dejte si pozor, aby vám neztuhla krev v žilách! Black metal, plný studených emocí a ozvěn ze záhrobí. Velmi dobré smrtící album!


Asphyx says:

The black metal played by the band UADA is light and majestic. It attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and the vocal is very interesting. Guitar players play very sharp riffs which will freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very heavy on this album and it´s black with clouds touching the ground. In the distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is holding a coffin with a cursed death man. UADA can make the atmosphere of absolute ruin and desperation. Sometimes, their songs have doom metal mood. Be careful, your blood could become ice! This black metal is full of cold emotions and echo from the other world. Amazing deadly album!


TRACKLIST
1. Djinn (7:50)
2. The Great Mirage (6:50)
3. No Place Here (13:40)
4. In the Absence of Matter (9:49)
5. Forestless (7:55)
6. Between Two Worlds (13:57)

LINE-UP
Jake Superchi - Vocals, Guitar
James Sloan - Lead Guitar
Nate Verschoor - Bass
Session drums recorded by Josiah Babcock

pátek 11. září 2020

Rozhovor - GÖTTERRDÄMMERUNG - Thrash metalová válka!


Rozhovor s thrash metalovou skupinou GÖTTERRDÄMMERUNG.

Odpovídal Brummbär, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.


Ave GÖTTERDÄMMERUNG! Tak se vám musím rovnou na úvod k něčemu přiznat. Novinka "Neuschwabenland" je po dlouhých letech prvním albem, které jsem si objednal, aniž bych z něj slyšel jedinou notu. Předchozí album „Projekt Riese“ (2017) mě totiž natolik zaujalo, že jej poslouchám dodnes. Zkrátka a jednoduše, když dostanu chuť na dobrý thrash metal, tak si jej pustím. Někde jste zmiňovali, že novinka bude techničtější. Co si pod tím mám představit? Kam a jak se Meruňky na novince posunuli? Představ nám ji prosím. 

 Děkujeme Jakube za tvoji důvěru, kterou do nás vkládáš. Moc si toho vážíme! V zásadě pracujeme na novém materiálu obdobně jako na první desce. Samozřejmě, že se do novinky snažíme vklínit i nové prvky, tím nemyslím ty moderní, ale v rámci našeho stylu. Využíváme ve větším množství zkracované doby, stopky, rychlost až 300bpm a k tomu nemalou měrou přispěli i naši nováčci v kapele: Wunderpepi a Grinsen. Otvírák evokuje začátek bitevní vřavy, vydáme se vzhůru ke hvězdám, až na Alfa Tauri, vzdáme hold mohyle Viktoria Höhe, pokračujeme výstupem na Elbrus, vracíme se ke klipovce Trojný bod, nejrychlejší Talvisota, záhadná Poslední bitva, majestátní Neu Schwabenland a bonus Klíče němce Strauba/ ano, záměrně s malým „n“/, na kterém hostuje na zpěv Blackosh. 


Novou desku jste opět nahrávali v Davosu. Plně to chápu, dlouhodobě tam odtud vycházejí nejlepší české extrémní nahrávky. Zajímalo by mě, jak nahrávání probíhalo, vlastní proces. Mluvili jste do toho mistrovi hodně? Měli jste připomínky? A jak znělo zadání? Bylo to něco v tom smyslu – ať to zní jako starý SODOM? Nebo jste ke všemu přistupovali hodně zodpovědně? Já totiž z vaší hudby pořád cítím takové to staré nadšení, které měly kapely v devadesátých letech. 

Na zkušebně připravíme kompletně celý materiál jako demo, poctivě nazkoušíme a hurá do Davosu. Víš, proces našeho nahrávání u mistra Otyna je a bude v podstatě totožný. On nás už zná a na zvuku se vždy shodneme, dokáže se do kapely vcítit a tím myslím do jakékoli. Je to prostě profík každým coulem a to staromilské nadšení s námi sdílí, všichni jsme dokonale připraveni, takže žádný problém nenastává.


Novinku zdobí zajímavý obal. K muzice i textům určitě perfektně sedne, v tomhle je na vás také spolehnutí. Jen si říkám, v dnešní době, kdy se hledají různé symboly a často se vysvětlují absolutně nelogicky, zkratkovitě a zmatečně…aby vás nezakázali. Znáš to, někdo vidí motiv jak vystřižený ze starých válečných novin a problém je i tam, kde není. Facebookoví bojovníci pak dílo dokonají. Co má vlastně přesně obrázek na obalu představovat a kdo je pod ním podepsán? 

Sice chápu, na co narážíš, ale já nedělám texty, ve kterých by měl někdo něco hledat. Navíc fb není mojí silnou zbraní. Kdybych psal třeba o první světové válce, nikdo by se nad tím nepozastavoval, no ta druhá spoustě lidem prostě nedá spát. Obal jako vždy na výtečnou zvládl Teufel, mé druhé já v kytarové sekci. Představuje pohled pilota na břeh Nového Švábska a slečna Maria Orsic mu propagandisticky dělá společnost do země Královny Maud. 


Textově se opět pohybujete v tématech Druhé světové války? Někde jsem četl, že už máš texty připraveny i na třetí album. Z čeho čerpáš inspiraci? Jsou to knížky, filmy, kroniky? A na kolik se držíš reálných dat? O čem jsou texty na "Neuschwabenland"? 

Ano, vše o čem píšeš a k tomu navštěvuji reálná místa u nás, v Polsku, Maďarsku, Rakousku a na Slovensku. Snažím se historická data zachovat, ale píšu i o různých konspiracích, smyšlené příběhy, které mě napadají při toulkách po těchto objektech. Jdeme na to: Jarní probuzení je poslední operace ve druhé světové válce, které se odehrává na území Maďarska. Alfa Tauri, hvězda, na kterou smyšleně, časoprostorově cestujeme. Viktoria Höhe, toť mohyla ve Vyškovském vojenském prostoru. Elbrus 42, pravdivý příběh z roku 1942. Trojný bod, místo, kde se střetnou pevné, kapalné a plynné skupenství. Talvisota, finská zimní válka. Die Letzte Schlacht, se odehrává na Benešovsku za záhadných událostí, již po kapitulaci Německa. Neu Schwabenland, průzkumná polární výprava do Země královny Maud. Klíče němce Strauba, příběh jedné jeskyně v Moravském krasu, která za války sloužila k výrobě součástek německého zbrojního průmyslu a Strauba, posledního, který továrnu uzamkl. Třetí deska, na kterou mám všechny texty hotové, bude mít nekompromisní název Totenburg a uzavře válečnou trilogii.


„Projekt Riese“ jsem si tenkrát objednával vlastně díky tomu, že jsem na něj narazil na youtube. Vím, že tenkrát jste měli i klip, ale ten záhy zmizel. Co proboha youtube vadilo? Jestli si dobře pamatuju, tak jste tam byli oblečeni jako vojáci, byla zima, nic závadného, včetně děje. Nechápu. K nové desce už je taky venku klip ke skladbě Klíče němce Strauba. S tím zatím problémy nejsou? Kdo a jak klip natáčel? 

Někdy se takové věci přihodí. Nikdo z youtube se s nějakou bezvýznamnou kapelou nebude vůbec zaobírat. Prostě jim něco nesedí a stáhnou tě, hotovo. Na Vimeo to nikomu nevadí, a tak máme Trojný bod tam. Klíče němce Strauba nejsou klasické video, jen obraz s textem. Tyhle věci má na starost opět Teufel, který se grafikou živil. Nový klip pravděpodobně budeme točit někdy v zimě, ať je autentičnost k tématu co možná nejvěrnější.


Viděl jsem vás několikrát naživo. Pro mě, jako fanouška, je to další střípek do skládanky, kdy se moje oblíbená kapela stává srdcovkou. Hele, já si připadal fakt jak v devadesátkách. Pro mě byl zatím nejpovedenější ten v Modré Vopici spolu s PROTECTOR. To byla vůbec skvělá akce. Jel jsem vlakem domů až ráno a vzpomínek a zážitků jak s vámi, tak i s PROTECTOR mám spoustu. Co pro vás vůbec znamenají koncerty? Jak je vnímáš jako muzikant? Užíváš si je? A máš raději velké festivaly nebo klubovky? 

To je právě ta sklizeň ovoce, po dlouhé cestě pěstitelské a šlechtící :)). Jakmile vyjde deska, doladíme aranžérské detaily, sesumírujeme pořadí skladeb na koncerty, vyrobíme merch, naplánujeme dopravu a vyrážíme se o svoji radost podělit. Já osobně dávám přednost klubům před festivaly z toho důvodu, že příprava není na rozdíl od větších akcí tak hektická. Rád si vše nachystám s předstihem a vím, že se nemusím obávat, jestli stihnu doladit nebo nenastane kdovíjaký nečekaný problém. 

Zrovna nedávno jsem přemýšlel, kolik je dnes mladých thrasherů, kteří se snaží hrát/kopírovat staré kapely. Často jsou hodně špatné, někdy se stylizují opravdu dobře, ale pořád mi připadá, že když jdu potom na koncert nějakých veteránů, tak jim natrhnou zadek. Ne vždycky, ale většinou. Jak vnímáš novou vlnu thrash metalu, všechny ty kapely kolem, mladíky v knírkama, džískách, stylizaci do osmdesátek? Jak mi tenkrát řekl Martin Missy, je to super, jen jsou takoví upravenější a mají mobily v rukou, jinak jsou stejní jako kdysi my:)). 

I my jsme kopírovali svoje vzory, dělo a děje se to běžně. Od dob DEEP PURPLE a URIAH HEEP, už se hudba jen různě s menšími či většími obměnami pouze kopíruje. Záleží na jedinci či kapele, jak s tím naloží. V každém období mezi sebou zápasí mladí vs. staří. Když je ti 15, nadáváš na blbce, kterým je 40 a jak ti táhne na 50, idioti jsou pro tebe ti mladí :)) Ne, já mám některé mladé kapely rád a ty spíš většinou mrzí, že osmdesátky/devadesátky nezažily. Je pravda, že někteří si zaměňují thrashovou hudbu s politickým hnutím, ale ti jdou mimo mě. Když jsme začínali, hráli spolu thrasheři i pankáči a bylo vše v pohodě. Vzpomínám třeba na turné SAX/ SPS, náramně jsme si rozuměli a muzika nás spojovala. Teď mě přijde, že se z muziky stalo politikaření a řeší se, kdo je doleva a kdo doprava. Mě politika absolutně nezajímá. A když jsme u toho, GÖTTERDÄMMERUNG si třeba rozumí s BLOODY MARY, kteří pankáči jsou:)).


Když už jsme u té hudby jako celku. Co vlastně posloucháš? Jsi ortodoxní thrasher nebo máš širší záběr? Často jsem vás viděl třeba v trikách MARDUK. Jaké desky sis naposledy koupil a která kapela tě dokáže vždy přesvědčit, aby sis od nich objednal? A co české a slovenské smečky, které se ti líbí? 

No tak konečně bude moje odpověď delší, než tvá otázka:)). Začínal jsem s THE BEATLES, STRAY CATS, TRIO. Následovali DEEP PURPLE, URIAH HEEP, YES. A potom už to bylo ráz naráz… SANTANA, ACCEPT, SAXON, OVERKILL, NUCLEAR ASSAULT, SLAYER, SEPULTURA, KREATOR, SODOM, HOLY MOSSES, ASSASSIN, A-HA, RUSH, VADER, THE CULT, CLAWFINGER, STYX, PUHDYS, OBITUARY, CANNIBAL CORPSE s Fisherem… To jen co mě namátkou napadá, je toho samozřejmě víc. Kolem čtyřicítky jsem konečně dozrál k black metalu a nedám dopustit na MARDUK a MAYHEM, ke kterým mám nejblíž, ale poslouchám i jiné. Nově vlastním ve své sbírce poslední desky DEEP PURPLE, PUHDYS, BLUE ÖYSTER CULT, PRIMUS, LAIBACH. U nás je to celkem jednoduché: FERAT a první deska CRIONIC z thrash metalu, ostatní třeba VLTAVA, KAVIAR KAVALIER, HYPNOS, ANIME a BRATŘI EBENI.


Píšu většinou o death metalu a tam mám takový zvyk se kapel ptát, co pro ně znamená death metal… Nemyslím tím techniku hraní, ale spíš filozofii, co pro ně znamená jej hrát, jak jen vnímají a jak by jej vysvětlili třeba člověku, který tuhle muziku nezná a neposlouchá. Tak tedy…co pro tebe znamená thrash metal? 

Tak takovému bych to vysvětlit nedokázal:)) 

Uvidíme se teď na několik koncertech a festivalech. Pivo bude, to určitě, ale prozraď nám, budete už mít s sebou novou desku a kolik skladeb z ní pro nás máte připraveno? Pokud tedy všechno kvůli netopýří čínské chřipce nezakážou. 

Cd vyšlo 1. září a tak bude na první štaci, která nás čeká, což je KAFEST. Hrajeme komplet nový materiál, kromě protestsongu Neu Schwabenlad. K tomu jako koření na promíchání ještě: Haudegen, Polarnacht, V_2 z prvního počinu. 

Děkuji moc za rozhovor. Na "Neuschwabenland" se hrozně moc těším. Už aby bylo CD doma v přehrávači. Thrash metalová válka může zase začít! Přeji vám, aby se desce dařilo, aby vám fanoušci utrhali ruce a ať se vám daří i v osobních životech. Thrash! 

My děkujeme za příjemné povídání a podporu… THRASH TILL DEATH!!!

GÖTTERRDÄMMERUNG /CZE/Neuschwabenland /Full Album 2020/ 
ORDERS: SK/CZ : 

GÖTTERRDÄMMERUNG SOCIAL LINKS 
Email: gotterdammerung.thrash@gmail.com 

SLOVAK METAL ARMY 
Email: info@slovakmetalarmy.sk

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 
twitter: 
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

instagram 
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook: 
https://cs-cz.facebook.com/deadlystorzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.ZINE/

tumlbr: 
https://www.tumblr.com/blog/deadlystormzine

Interview - GÖTTERRDÄMMERUNG - Thrash metal war!


Interview with thrash metal band GÖTTERRDÄMMERUNG.

Answeredl Brummbär, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave GÖTTERDÄMMERUNG! So I have to confess right at the beginning. The new "Neuschwabenland" is the first album I purchased after many years without hearing a single note from it. The previous album "Project Riese" (2017) fascinated me so much that I keep listening to it to this day. Plain and simple, when I get into the mood for good thrash metal, I play it. You mentioned somewhere that the novelty would be more technical. What can I picture under that? Where and how did “Meruňky“ (transl. apricots) move on the novelty? Please introduce it to us. 

Thank you, Jakub, for your trust you put in us. We appreciate it a lot! Basically, we’ve been working on the new material similar to the first record. Of course, we try to wedge new elements into the novelty, and I do not mean the modern ones, but those within our style. We use many reduced beats, stops, speedcore up to 300bpm, and our newcomers in the band - Wunderpepi and Grinsen - also made a significant contribution to this. The opening part evokes the beginning of a turmoil, we go up to the stars, all the way to Alfa Tauri, pay proudly hail to the mound of Viktoria Höhe, continue ascending to Elbrus, return to the clip “Trojný bod“ (Triple Point), the fastest Talvisota, the mysterious “Poslední bitva” (Last Battle), the majestic Neu Schwabenland and the bonus “Klíče němce Strauba“ (Keys of the german Straub) / yes, intentionally with a small "n" (g)/, with Blackosh as a guest singer. 


You recorded the new record again in Davos. I fully understand that for a long time, the best Czech extreme recordings have been published there. I would like to know how the recording went, the process itself. Did you have a lot of say in with the master? Did you have any comments? And what were the instructions? Was it something like - it should sound like old SODOM? Or did you approach everything very responsibly? From your music, I still feel the old enthusiasm that the bands of the nineties had. 

At the rehearsal studio, we prepare the entire material as a demo, rehearse it dutifully and right to Davos. You know, the process of our recording at Master Otyn is and will be essentially the same. He already knows us, and we always agree on the sound; he can identify with the band, and by that, I mean with any. He is simply every inch a pro, and he shares the old-fashioned enthusiasm with us. We are all perfectly prepared, so there is no problem. 


The novelty is wrapped in an interesting cover. It will definitely fit the music and the lyrics perfectly; you never let anyone down in this. These days, I'm just thinking when different symbols are being searched for, and they are often explained absolutely illogically, concisely, and confusingly - so as they would not ban you. You know, someone sees the motif straight out of old war newspapers, creating a problem where there is none. The Facebook warriors then complete the work. What exactly should the picture on the cover represent, and who did it? 

Although I understand what you're coming across, I don't do lyrics in which someone should look for something. Moreover, Facebook isn't my powerful weapon. If I wrote about the First World War, for example, no one would dwell on it, but the second one simply bothers many people. As always, the cover was beautifully done by Teufel, my other self in the guitar section. It represents the pilot's view of the shores of New Swabia, and Miss Maria Orsic is propagandistically accompanying him into Queen Maud Land. 


In the lyrics, are you moving around in the themes of the Second World War again? I read somewhere that you already have the lyrics ready for the third album. What do you draw inspiration from? Are they books, movies, chronicles? And how much do you stick to real data? What are the lyrics on "Neuschwabenland" about? 

Yes, everything you write about, and I visit real places in our country, Poland, Hungary, Austria, and Slovakia. I try to preserve historical data, but I also write about various conspiracies, fictional stories that come to my mind when wandering around these objects. Let's see it: Jarní probuzení (Spring Awakening) is the last mission in World War II that is taking place in Hungary. Alpha Tauri, the star we travel to imaginatively and spatiotemporally. Viktoria Höhe, that’s a mound in the Vyškov military area. Elbrus 42, a true story from 1942. Trojný bod (Triple Point), a place where solid, liquid, and gaseous states clash. Talvisota, the Finnish Winter War. Die Letzte Schlacht takes place in the Benešov region during mysterious events, after the capitulation of Germany. Neu Schwabenland, a polar reconnaissance expedition to Queen Maud Land. Klíče němce Strauba (The keys of the german Straub), the story of a cave in the Moravian Karst, which was used during the war to produce components for the German armaments industry, and Straub, the last to lock the factory. The third album, for which I have all the lyrics ready, will have the uncompromising title “Totenburg” and will conclude the war trilogy. 


I actually ordered the "Riese project" because once I came across it on YouTube. I know you had a clip, but it then disappeared. What the hell was YouTube bothered by? If I remember correctly, you were dressed there as soldiers; it was cold, nothing wrong, including the plot. No idea. A clip for the song “Klíče němce Strauba“ (The Keys of the german Straub) from the new CD has also been released. There are no problems with that yet? Who shot the clip, and how? 

Sometimes such things happen. No one from YouTube will deal with any insignificant band at all. There is just something they don't like, and they remove it, done. Nobody minds that on Vimeo, so we have the Trojný bod (Triple Point) there. The Klíče němce Strauba (Keys of the german Straub) is not a classic video, just an image with text. Teufel, who used do graphics for a living, is, again, in charge of these things. We will probably shoot the new clip sometime in the winter to have the highest possible authenticity to the topic. 


I've seen you live several times. For me, as a fan, it's another piece of the puzzle, where my favorite band becomes dear to my heart. Hey, I really felt like I was in the 90s. For me, the most successful one so far was in Modrá Vopice, together with PROTECTOR. In general, it was a great event. I took the train home in the morning, and I have many memories and experiences with both you and the PROTECTOR. What do concerts mean to you? How do you perceive them as a musician? Do you enjoy them? And do you prefer big festivals or concerts at clubs? 

This is exactly the reaping of benefits, after a long journey of growing and breeding:)) As soon as the CD comes out, we fine-tune the arrangement details, summarize the order of songs for concerts, do merchandise, plan transport and go out to share our joy. I personally prefer clubs to festivals because the preparation is not so hectic, unlike at larger events. I like to prepare everything in advance, and I know that I do not have to worry if I will be able to fine-tune or if any unexpected problem shows up. 

I was recently wondering how many young thrashers today are trying to play/copy old bands. They are often very bad, sometimes they style really well, but it still seems to me that when I go to a concert of some veterans, they beat their asses. Not always, but mostly. How do you see the new wave of thrash metal, all the bands around, young men with mustaches, jeans, stylization to the eighties? As Martin Missy told me once, it's great, they're just more tuned appearance, and they have cell phones in their hands; otherwise, they're the same as we used to be :)). 

We also copied our icons, it happened, and it is normally happening. Since the days of DEEP PURPLE and URIAH HEEP, music is only copied in various ways with minor or major changes. It depends on the individual or band how they handle it. In each period, there is always a clash between the young one and the old ones. When you're 15, you swear at idiots who are 40, and as you turn 50, idiots are the young ones:)) No, I like some young bands, and I'm mostly sorry that they didn't experience the eighties/nineties. Some indeed confuse thrash music with a political movement, I don’t care about them. When we started, thrashers and punks played together, and everything was fine. I remember, for instance, the SAX/SPS tour, we got on very well, and the music was connecting us. Now I feel that music has become a political tool, and everyone discusses who is left and who is right. I am absolutely not interested in politics. And talking of which, GÖTTERDÄMMERUNG gets on well with BLOODY MARY, who are punks:)).


Speaking of music as a whole. What do you actually listen to? Are you an orthodox thrasher, or do you have a broader scope? I have often seen you in MARDUK t-shirts, for example. What CDs have you bought recently, and which band can always convince you to buy from them? And what about Czech and Slovak packs that you like? 

Well, finally, my answer will be longer than your questions:)) I started with THE BEATLES, STRAY CATS, TRIO. They were followed by DEEP PURPLE, URIAH HEEP, YES. And then I got carried away… SANTANA, ACCEPT, SAXON, OVERKILL, NUCLEAR ASSAULT, SLAYER, SEPULTURA, KREATOR, SODOM, HOLY MOSSES, ASSASSIN, A-HA, RUSH, VADER, THE CULT, CLAWFINGER, STYX, PUDHYs, OBITUARY, CANNIBAL CORPSE with Fisher… That’s just what comes into my mind now. There’s more, of course. Around forty, I was finally ready for black metal, and I MARDUK and MAYHEM, which I am closest to, became my thing, but I also listen to others. Now, in my collection, I have the latest records of DEEP PURPLE, PUHDYS, BLUE ÖYSTER CULT, PRIMUS, LAIBACH. In our case, it's quite simple: FERAT and the first CD of CRIONIC from thrash metal, the others are VLTAVA, KAVIAR KAVALIER, HYPNOS, ANIME, and BRATŘI EBENI. 


I mostly write about death metal, and so I have this habit of asking bands what death metal means to them… I don't mean playing technique, but rather a philosophy, what it means to play it, how they perceive it and how they would explain it to a person who he does not know and does not listen to this kind of music. So what does thrash metal mean to you? 

Well, I wouldn't be able to explain it to such a person:)) .

I will see you now at several concerts and festivals. For sure, there will be beer, but tell us, you will already have a new CD with you and how many songs from it will you have ready for us? Unless, of course, they won’t ban everything due to that Chinese bat flu. 

The CD was released on September 1, and so it will be on the first stop that awaits us, which is KAFEST. We play the whole new material, except for the Neu Schwabenlad protest song. Adding a little bit of spicy: Haudegen, Polarnacht, V_2 from the first CD. 

Thank you so much for the interview. I'm really looking forward to "Neuschwabenland". Can’t wait for playing the CD home in the player. Thrash metal war can begin again! I wish your CD to be successful, that the fans go nuts for it and that you succeed in your personal lives as well. Thrash! 

We thank you for a pleasant chat and support… THRASH TILL DEATH!!!

GÖTTERRDÄMMERUNG /CZE/Neuschwabenland /Full Album 2020/ 
ORDERS: SK/CZ : 

GÖTTERRDÄMMERUNG SOCIAL LINKS 
Email: gotterdammerung.thrash@gmail.com 

SLOVAK METAL ARMY 
Email: info@slovakmetalarmy.sk

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter: 
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

instagram 
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook: 
https://cs-cz.facebook.com/deadlystorzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.ZINE/

tumlbr: 
https://www.tumblr.com/blog/deadlystormzine

News! - SYMBTOMY released DEMO#1 - The band is tribute to 90´s era and 90´death metal itself.


"Old school death metal" band SYMBTOMY from Czech Republic just released their "DEMO#1" with three songs and three vocal guests - Johan Jansson (INTERMENT), Jonny Pettersson (WOMBBATH, JUST BEFORE DAWN, HENRY KANE,... ), Ralf Hauber (REVEL IN FLESH). The band is tribute to 90's era and 90‘ death metal itself.


Band: SYMBTOMY
Album title: DEMO#1

Recorded at: Dejvy's Hell / HollySound Studio
Mix/Mastering: Holly / HollySound Studio
Production: Dejvy / Holly
Cover art: Jakub N. Rusek

Song titles:
- 1. The sounds of perverse thoughts /guest - Jonny Pettersson
(WOMBBATH, JUST BEFORE DAWN,HENRY KANE...)
- 2. The taste of human trophy / guest - Ralf Hauber (REVEL IN FLESH)
- 3. ...and the knife cut surgically / guest - Johan JANSSON
(INTERMENT)

contact/booking: symbtomy@symbolic.cz






Recenze/review - THORN - The Encompassing Nothing (2020)



THORN - The Encompassing Nothing
EP 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down

 Chodím si světem, často sám, uzavřený ve své ulitě. Raději ve stínu, než na přímém slunci. Našlapuji tiše, opouštím město, jeho řev a špínu. Vylezu na kopec, udýchaný, znavený a přemýšlím, jakou hudbu bych si dnes pustil. Většinou nakonec skončím u prověřených jmen, ale dnes se moje ruka zastavila na jménu THORN. Death metal, doom metal, post i grind. Zajímavý obal, proč ne, zkusím je.

 Funguje to na mě. Skladby sem, na lesní samotu, patří tak nějak automaticky. Rozhodně se jedná o zajímavý debut, který by neměl uniknout nikomu, kdo rád a často chodí temnotou. Tradiční postupy, ale také atmosféra, která ochladí vaše tělo pod bod mrazu.



 "The Encompassing Nothing" jsem si bral na své toulky po opuštěných místech. Zde vynikly skladby nejlépe. Pochmurné, šílené, smutné a návykové, tak bych je charakterizoval nejlépe. Jedná se o povedené dílo vlastně po všech stránkách. Po zvukové, zajímavý je ale i obal a celková produkce. Vše je takové zastřené, jakoby nahrané v mlze, někde v bažinách. Určitě jste někdy potkali mrtvolu nějakého zvířete. Její vyděšený pohled, břicho načaté prvními červy. Oční důlky, hledící prázdně do tmy. Mám rád hudbu, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, která mě umí přenést do černého světa fantazie. THORN se to povedlo a patří jim za to velký dík. Vím moc dobře, že vlastně nenahráli nic převratného, ale to bychom dnes nemohli poslouchat vlastně nic. Není to ale jen skvělé řemeslo, navíc jdou přidány tajné ingredience, které dělají z dobrých alb ty ještě lepší. Nahrávka má atmosféru, chladnou a syrovou. A já se tak znovu uzavírám do své ulity a mizím pryč. Do temnoty. Death doomová pocta stínům!



sumarizace:

Doom/death metal neumím vnímat stylem, že bych nad nahrávkou přemýšlel a hledal slabá místa. Spíše se nechávám ovlivnit celkovou atmosférou, jsem jako surfař, který za tichého odpoledne létá na vrcholcích krvavých vln přílivu. THORN pro mě letos splňují vše, co mám na tomto druhu soužení rád. Jsou opravdoví, uvěřitelní, dokáží mě vtáhnout do svých smutných příběhů. Líbí se mi zvuk i obal, dráp do mého srdce je zaseknutý pevně a silně. Emoce, síla a studená energie - to je oč tu běží. Až jednou budeš na úplném dně, tak neber do rukou ostré předměty, ani nepřemýšlej nad svým koncem. Život je krásný, i když za nic nestojí. Aplikuj si do hlavy novinku "The Encompassing Nothing" a uvidíš, že klasický death doom metal v tomto provedení ti dodá sílu. Položíš květiny na svůj vlastní hrob, uspořádáš smuteční hostinu, ale budeš žít! Pokud bych měl definovat krásu ledového okamžiku, volil bych letos novinku THORN. Dokonalá definice death/doom metalu!


Asphyx says:

Doom/death metal I cannot perceive the style that I was thinking over the record and looking for weaknesses. Rather, I let myself be influenced by the overall atmosphere, I am like a surfer who, on a quiet afternoon, flies at the summits of bloody tidal waves. THORN for me this year makes everything I like about this kind of tribulation. They are real, believable, they can pull me into their sad stories. I like the sound and the cover, the claw in my heart is jammed firmly and strongly. Emotions, strength and cold energy - that's what's going on here. Once you are on the bottom, do not put sharp objects in your hands, do not even think over your end. Life is beautiful, even if it is not worth for it. Apply to your head to the new album "The Encompassing Nothing", and you'll see that the classic death doom metal in this version gives you strength. You put flowers on your own grave, arrange a funeral feast, but you will live! If I should to define the beauty of the icy moment, I would vote for THORN this year. Perfect definition of death/doom metal!


tracklist:
1. Chasms of Rust 01:48
2. Häxan Womb 02:56
3. Pagan's Monolith 02:30
4. Old Father Below 02:40
5. Returning to Dust 02:40
6. Fields of Blight 02:52
7. The Encompassing Nothing 03:34

band:
Vocals, guitar, bass, & drum programming by THORN
Mixed and Mastered by @PreyForDeathProductions
All artwork by @svchislife

Bandcamp - Instagram





Mixed and Mastered by Prey For Death Productions

Artwork by Such Is Life

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine