DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 18. listopadu 2020

A few questions - interview with death metal band from USA - REVELER.


A few questions - interview with death metal band from USA - REVELER

Answered Cruciatus, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

CRUCIATUS: 

Hails Jakub! First of all thank you for the interest towards our music endeavours. Reveler was formed in Transylvania, Romania in the summer of 2018 by Cruciatus (Vocals / Guitar) and Tenebra (Bass Guitar) shortly after Digestio (Drums) joined the band. Reveler uses nicknames and a fictional location (Dunwich, US) to encircle the horror / gore concept of the band. Reveler was created with the clear intention to play Death Metal the way we know which is simple filthy and rotten with gore-drenched horror inspired lyrics, heavy riffs focused in catchy rather than technical songs. We enjoy Death metal in its seminal form. 


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 


CRUCIATUS: 

We recorded the new demo tape the same way we did with the past 2 productions, I'm in charge of the recording, mixing and mastering of all our material. Tenebra is my wife and we record all our music productions at our mini home studio, here in Romania. Our first drummer Digestio recorded his drum parts in south Texas where he lives. After the recording of our first demo tape (Disgorged Viscous Spews, 2018) Digestio left the band. With the advent of the recording of our second demo tape (The Hour of Fright, 2019) we welcomed Exhumus in the band as the new drummer, he recorded his drum parts in Northern Mexico where he lives.The recording process for the latest demo (Disembodied Excursions) was basically the same way. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

CRUCIATUS: Disembodied Excursions demo was released on tape format limited to100 copies on solid grey and solid black tapes manufactured in the US. And on CD limited to 100 copies on std jewelcase Manufactured in Asia. 


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Cruciatus: 

I do write all the lyrics and music as well, usually the lyrics came out after the music is done, I do choose to write about horror and gore, some sort of short horror stories if you will, I do think that this topic goes hand in hand with death metal very well . 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Cruciatus: 

I drawn the Reveler logo, as I already did for other bands, labels, etc (Death in Pieces Recs, Necrorite, Necrotum, Demoted, Trve Kvlt studio, among others) and I do all the graphic design related to Reveler as well, I did the cover artwork for the second demo tape (The Hour of fright), but for the new one (Disembodied Excursions demo) the artwork was made by Black Winter from Mexico. 

Social media networks are very important thing nowadays yes, I'm an old banger who used to trade tapes / demos back in the late 80's early 90's, was hard back then to be updated with new bands / releases, we were relaying in what the 'zines / mags had to say or recommend once per month or in the case of zines, every 6 months or even a year! The kids of today are one click away of new bands / music / info etc. 


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

Cruciatus: We are active in other bands besides Reveler, so the labels usually contact me to ask about any new projects / recordings that I'm involved with, this way if they like what I'm currently doing they come out with an offer for the next release, Macabre End Productions from Mexico released the MC tape version of the new demo, they are very proffessional with their releases, we are very pleased with the results of course, Narcoleptica Productions from Russia contacted us, interested in handling the CD version of the demo, they did it as a co-release with another 3 labels (Cianeto Discos, brazil, Careless 'Demo“ Recs, Kazakhstan and Viceral Vomit Recs, Costa Rica), they did an awesome job as well! 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

Cruciatus: 

We all have different taste in metal, but we all have almost the same influences, the early death metal bands that we used to listen back then and left a mark on us indeed such as: early Death, Slaughter, Chakal, Deceased, Repulsion, Necrophagia, Necrovore, Autopsy, early Asphyx, Grave among others 


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

Cruciatus: Not really, I've crossed words with Rotted Life Recs from the US, but they have a very tight schedule for this year, they shown interest but it was impossible to do it in time, due their schedule of course. Some other labels like Unhloy Domain Recs from Italy and Tenebrous Aberrations Prods from the US, wanted to release the new demo tape, but we chose Macabre End Prods from Mexico, because they are super fast putting out their releases. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Cruciatus: We do not play live unfortunately, it is about logistics I guess, our drummer lives in Mexico and us in Romania, it's kind of difficult to coordinate. Reveler is more of a studio band I believe, anyways we had some invitations to play live, some festivals here in Europe and in America, we couldn't decide yet due the Coronavirus pandemic going on, hope to set something in the near future, after this nightmare ends, of course. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

Cruciatus: Are plans for a few splits in the upcoming months, then we want to start to write new songs for the debut full length album to be released sometime next year, but nothing in concrete yet, just speculations for now. Our plans for next year are first of all to focus in our main band Vorus, to write and record the second full length album, then new Reveler stuff. 


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Cruciatus: 

Reveler can be reached here: E-mail: deathreveler@gmail.com, bandcamp: reveler.bandcamp.com, on Facebook: facebook.com/deathreveler 

Thanx for the interview. 

Cruciatus: 

Thanks to you for the awesome questionary and for the interest and space given to Reveler, we really appreciate it! Keep up the good work! 

In Death... Cruciatus / Reveler



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

tumlbr:

úterý 17. listopadu 2020

Recenze/review - MACABRE - Carnival of Killers (2020)


MACABRE - Carnival of Killers
CD 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Psát o amerických MACABRE je pro mě velmi těžké. Chápu, že je to legenda, staré desky mám dokonce i rád, ale když já od dětství nemusím kabarety, cirkusy, komedianty. Taky považuji vraždy a násilí za poměrně smutnou a závažnou věc. Fascinaci sériovými vrahy jsem také nikdy nepochopil. Jako člověk, který píše o hudbě, se ale od podobných pocitů musím oprostit. MACABRE mají novou desku. A jsou opět vtipní za každou cenu. Jen je to jiný druh humoru, než mám rád.

Tím bychom mohli celou recenzi vlastně ukončit. Ale to by potom nebyla recenze, ale jen řekněme takový výkřik třeba na facebooku a to po mě nemůžete chtít. Mě zkrátka nová deska "Carnival of Killers" nebaví hudebně. Nadsázka tu sice je, bez ní by kapela nebyla vlastně ničím, ale riffy a motivy mě nijak nepřesvědčily. Nepamatuji si je ani po delší době, to už mi v hlavě víc zní různé legrační vsuvky. Ale možná jsem to celé jenom nepochopil. A nebo nechci.


Chvílemi je to skate punk, občas BESTIE BOYS na tripu. Základem by měl být death, grind, thrash, alespoň se to všude uvádí, ale těžko říct, já tam tyhle styly příliš neslyším. Mě spíš přijde, že se snaží být MACABRE jakože legrační a přehánějí, až to není hezké - balancování na hraně trapnosti převážilo špatným směrem. Nikdy jsem neměl rád klauny a tady si na ně při poslechu často vzpomenu. A že mají v rukou nože od krve, milují k smrti malé děti a po večerech na pánvi ohřívají zbytky lidských ostatků od oběda? No jo, mě to ale nešokuje, nepřipadá mi to ani vtipné. Možná na poprvé, možná i na podruhé, ale nakonec jsem rád, když můžu celému panoptiku zamávat a říci sbohem. Studium problematiky sériových vrahů je samozřejmě chvályhodné, ale tentokrát si říkám, co by asi říkaly zástupy pozůstalých na tyhle skladby? Ne, nejsem konzervativní, sám někdy říkám vtípky hodně za hranou, jsem nekorektní, občas dokonce zdravě zlomyslný, ale tady mi nesedí skoro nic. Nebaví mě to, přijde mi to trapný a zbytečný. Hudebně o ničem a obal všechno jen podtrhuje. "Carnival of Killers" je prostě kýč, neskutečný kýč vhodný tak do mateřské metalové školky. Škoda, míval jsem je docela rád. Jdu to radši vypnout, to se fakt nedá. 


sumarizace:

"Carnival of Killers" je neskutečně dlouhou porcí totální nudy. Na MACABRE obyčejné motivy, příliš obyčejné kompozice, nekonečné opakování motivů. Ne, takto tuhle kapelu neslyším rád. Album mi připomíná nějaký nepovedený muzikál, případně nasládlý seriál o sériových vrazích, který nemá žádný konec. Pár dobrých nápadů, sem tam něco trošku zajímavého, jako celek mě ale novinka vůbec nezaujala. MACABRE se motají v kruhu, skladby jsou obyčejné a ničím zajímavé. Omlouvám se, ale takto ne. Za mě palec dolů. Nedělá to se mnou vůbec nic.


Asphyx says:

"Carnival of Killers" is unbelievable long total boredom. MACABRE here are common themes, too ordinary composition, endless repetive overtures. No, I don't like to hear this band in this way. The album reminds me some badly done musical or sweet soap opera about serial killers without end. There are some good ideas here and something a little bit interesting from time to time, but the news isn't interesting for me as a whole. MACABRE are blundering in the circle, tracks are common and uninteresting. I'm sorry, but not in this way. For me thumbs down. It doesn't make anything with me.



tracklist:
1. Intro 
2. Your Window Is Open 
3. Joe Ball Was His Name 
4. Sticky 
5. Abduction 
6. Tea Cakes 
7. Them Dry Bones 
8. Richard Speck Grew Big Breasts 
9. Slaughter House 
10. Breaking Point 
11. The Lake of Fire 
12. Warte, Warte 
13. Now It´s Time to Play 
14. The Wheels on the Bug 
15. Corpse Violator 
16. The Murder Mack




MACABRE ARE AND ALWAYS HAVE BEEN:

CORPORATE DEATH
LEAD VOCALS AND GUITAR

DENNIS THE MENACE
DRUMS

NEFARIOUS
BASS AND VOCALS

Recenze/review - KORPSESOTURI - Korpskrist (2020)


KORPSESOTURI - Korpskrist
CD 2020, Xtreem Music

for english please scroll down

Pršelo již mnoho dní a staří lidé říkali, že se na nás zlobí nebe. Obloha byla temná a blesky už spálily několik domů. Městem obcházel strach a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Připomínalo to apokalypsu. Uprostřed noci se začal ozývat ulicemi děsivý křik. Voda si našla cestu silou a vzala s sebou hroby ze starého pohřebiště. Ještě nerozložené mrtvoly se shnilými kusy masa na kostech. Rozšklebené tváře, atmosféra beznaděje a neskutečný puch.

To jsou atributy nejen našeho šíleného zážitku, ale i nové, v pořadí druhé dlouhohrající desky finských death metalistů KORPSESOTURI. Ti k nám přišli ze záhrobí, aby přinesli zprávu o onom světě. Nálada celé nahrávky je zahalena do nepropustné mlhy. Cítím ve vzduchu krev!

 

"Korpskrist" je surovým, syrovým a špinavým albem ve stylu GRAVE, UNDERGANG, švédských CREMATORY, ale i třeba INCANTATION, ROTTREVORE, CANNIBAL CORPSE. Songy jsou velmi propracované, mají v sobě pradávnou jiskru, kterou mívaly kapely v devadesátých letech. Kosti jsou lámány s nadšením a elegancí, nemrtví se usmívají a já si užívám chorobnou atmosféru celého alba. Poslech opravdu nejvíc připomíná návštěvu starého pohřebiště, na které už skoro všichni zapomněli. Uprostřed noci, v zimě a se strachem někde uvnitř břicha, se procházíte mezi nakloněnými náhrobky a nasáváte pach smrti. KORPSESOTURI mezi nás hodili mršinu od krve, s rozdrcenými kostmi. Její pohled žaluje a vy si můžete vychutnat parádní zvuk (Zack Ohren, Jani Elokoski), nápady, podívat se na nádherný obal (Azoth Artwork). "Korpskrist" působí jako starodávný pohřeb do země, u kterého musely být zachovány prastaré rituály. Zlí duchové se procházejí vždy kolem, jsem nucen neustále přidávat hlasitost. Finové mě rozsekali, rozervali na kusy, zničili a já vám mohu novou desku jen doporučit. Prašivý death metal, který vás spálí na popel! Masakr!


Asphyx says:

It had been raining for many days, and the old people had said that heaven was angry with us. The sky was dark and lightning had already burned several houses. Fear circled the city and we didn't know what was waiting for us. It resembled an apocalypse. In the middle of the night, a terrifying scream echoed through the streets. The water found its way by force and took the graves from the old burial ground. Still undecomposed corpses with rotten pieces of flesh on the bones. Grinning faces, an atmosphere of hopelessness and an unbelievable stench. 

These are the attributes not only of our crazy experience, but also of the new, second full-length album of Finnish death metallers KORPSESOTURI. They came to us from the grave to bring the news of the afterlife. The mood of the whole recording is shrouded in an impenetrable fog. I can feel blood in the air!


"Korpskrist" is a raw and dirty album in the style of GRAVE, UNDERGANG, Swedish CREMATORY, but also INCANTATION, ROTTREVORE, CANNIBAL CORPSE. The songs are very sophisticated, they have the ancient spark that bands used to have in the nineties. The bones are broken with enthusiasm and elegance, the undead smile and I enjoy the sick atmosphere of the whole album. Listening is most reminiscent of a visit to an old burial ground, which almost everyone has forgotten. In the middle of the night, in the winter and with fear somewhere inside the abdomen, you walk among the sloping tombstones and absorb the smell of death. KORPSESOTURI threw a carcass of blood between us, crushed bones. Her gaze sues and you can enjoy a great sound (Zack Ohren, Jani Elokoski), ideas, look at the beautiful cover (Azoth Artwork). The "Korpskrist" acts as an ancient burial in the land, where ancient rituals had to be preserved. Evil spirits are always walking around, I'm forced to keep adding volume. The Finns chopped me up, tore me to pieces, destroyed me, and I can only recommend you. Dusty death metal that will burn you to ashes! Massacre!


Tracklist:
01. Fatus
02. Pedon Sielu Sisältäsi
03. Ihmisyyden Rippeet
04. Himo Veren, Kuoleman
05. Saappaat Puolillaan Verta
06. Infernon Lahja
07. Kadotuksen Kiihkeä Voima
08. Helvetin Vanha Kiulu
09. Korpskrist
10. Kutsu Varjojen

band:
Juha Ahlfors, bass/growl
Sami Väkkärä, drums/backup growl
Jani Elokoskil, guitar

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/korpskrist

https://www.facebook.com/korpsesoturi/
https://korpsesoturi.bandcamp.com/
https://www.instagram.com/korpsesoturi_official/
https://open.spotify.com/artist/4a7K9VpFz6SjU9mupPkPew
https://www.youtube.com/channel/UC_HJvy14qB9M3CXR-gNw3cw

http://shop.xtreemmusic.com/english.main.index.php

Recenze/review - SOUL GRINDER - Chronicles of Decay (2020)


SOUL GRINDER - Chronicles of Decay
CD 2020, Black Sunset

 for english please scroll down

Když vyrábíte novou rakev, tak nepotřebujete znát jenom váhu a velikost nebožtíka, ale také jeho život. Mám to takhle nastavené, je to známka dobrého řemesla. Každý den ráno vstávám a chodím do márnice. Měřím mrtvé, podávám si ruku s těmi, kteří ještě nepřešli na druhou stranu. Poslouchám u toho jen dobrý starý death metal. Nedávno se mi dostala do rukou prvotina německých SOUL GRINDER. Ihned se stala na nějaký čas mým průvodcem. Vyrobil jsme za tu dobu ty nejkrásnější rakve. Mrtvoly by mohly vyprávět.

Riddick Art odvedli na obalu, jak už u nich bývá dobrým zvykem, skvělou práci. Stejně jako studio a produkce, kteří jsou podepsáni pod zvukem. Mě zkrátka od prvních tónů až do konce baví "Chronicles of Decay" baví poslouchat.  Je to death metal pro všechny, kdo jej mají rádi v jeho old schoolové podobě. Řeže to!

Nejkrásnější jsou pro mě chvíle, když si na chvilku lehnu do čerstvé voňavé rakve a pustím si novou desku "Chronicles of Decay". Jsem pokaždé přenesen do devadesátých let minulého století. Užívám si atmosféru nahrávky, která je nebývale temná a chladná. Zároveň z ní ale cítím takový ten starý neklid, nadšení a hlavně pravou nefalšovanou smrt. Němci si se mnou hrají jako šelma se svojí obětí. Osobně si myslím, že se nejedná jen o poctivé řemeslo, ale nahrávka časem uzrála jako dobře uleželá mrtvola. Pořád platí pravidlo, že hrát death metal se sice dá naučit, ale musíte do něj dát ještě pořádný kus srdce. SOUL GRINDER nezapomínají ani na melodie a vy si tak můžete alespoň na chvilku vydechnout. Je to ale jen na moment, kapela vás nakonec stejně strhne do víru nekompromisních riffů. Tahle deska masakruje, ničí, pohřbívá zaživa, je jako stará, poctivě vyrobená rakev. Budeš i ty dalším fanouškem, dalším, kdo do ní ulehne a navěky spočine? Až navěky, amen! Album, které vás rozemele na prach!


Asphyx says:

When you make a new coffin, you need to know not only the weight and size of the deceased, but also his life. I set it up like this, it's a sign of good craftsmanship. I get up every morning and go to the morgue. I measure the dead, shake hands with those who have not yet crossed. I only listen to good old death metal. I recently got my hands on the first German SOUL GRINDER. She immediately became my guide for a while. We made the most beautiful coffins during that time. The corpses could tell you the stories. 

Riddick Art did a great job on the cover, as usual. Like the studio and the production, which are signs under the sound. I just really enjoy listening to “Chronicles of Decay” a lot, from the beginning to the end. It is death metal for everyone who loves it in its old school form. It cuts!


The most beautiful moments for me are when I lie down for a whole in a fresh fragrant coffin and play the new album “Chronicles of Decay”. I am always carried over to the 90s. I enjoy the atmosphere of the recording, which is unusually dark and cold. At the same time, however, I feel such an old uneasiness, enthusiasm and, above all, a real unadulterated death. The Germans are playing with me like a beast with their victim. Personally, I don't think it's just an honest craft, but the recording has matured over time as a well-laid corpse. The rule that death metal can be learned but you still have to put a good bit of heart into it, is still true. SOUL GRINDER don´t forget about melodies either, so you can breathe a sigh of relief for at least a while. But it's only for a moment, the band will eventually pull you into a whirlwind of uncompromising riffs. THis record massacres, destroys, is buried alive, is like an dold, honestly made coffin. Will you be another fan, another who will lie down and rest forever? Forever, amen! An album that will grind you to dust! 

Tracklist:
01. Infernal Suffering (03:49)
02. Flesh Defiler (03:41)
03. Ruins of Existence (04:22)
04. My Unwilling Giver (04:10)
05. Morbid Masquerade (04:20)
06. The Sun and the Serpent (04:06)
07. The Delusionist (04:13)
08. Signs Of Decline (03:39)
09. March Of The Dead (04:24)
10. The Withering (06:25)
11. Hymn of Death (Bonus Track) (04:29)

Line-up:
Mathias Junge - Vocals / Bass
Jan Resmer - Guitar / Backing Vocals
Matè "Balrogh" Balogh - Drums

https://www.facebook.com/soulgrindermetal/
https://open.spotify.com/album/42KYo7ugwIvuURMhmycU6v
https://mdd-records.de/

Recenze/review - WAR AGENDA - Propaganda (2020)


WAR AGENDA - Propaganda
CD 2020, Great Dane Records

for english please scroll down

Někdy to vypadá, že válka je znovu na spadnutí. Možná nás zachrání poslední zbytky rozumu nebo jen pořádná dávka štěstí, ale rozhodně se něco děje. Dostali jsme se do bodu zlomu, společnost je rozdělena. Všichni moc dobře vědí, že je politika svinstvo a přesto jsou kvůli ní schopni druhého zabít. Rozzuřený krvelačný dav s tupým pohledem, to je to, co mě poslední dobou děsí. Násilí plodí násilí a historie se opakuje s krutou pravidelností. Potřebuji něco ostřejšího do uší.

Volím thrash metal, protože ten dobrý má v sobě pořádnou porci energie, která mě dokáže uvolnit. Druhé dlouhohrající album německých WAR AGENDA se mi trefilo přesně do vkusu i současné nálady. Poctivá hudba, která si na nic nehraje. Jedovaté a pobuřující skladby, které přesně vystihují současný stav věcí kolem.

 

Velmi dobře zahrané skladby ve stylu SLAYER, KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, METALLICY, TESTAMENT, EXODUS. Melodie a síla. Parádní zvuk, zajímavý obal, ale hlavně velká spousta energie doslova napěchované do skladeb. Songy si opravdu užívám, mám rád, když není kapela jen obyčejným retrem, ale když se u skládání přemýšlí. Jasně, že jsme podobné motivy někde už slyšeli, ale to snad neznamená, že by se na to měli všichni vybodnout. Naopak si myslím, že podobné oživení se spoustou nápadů je velmi příjemné. Jednak je co poslouchat a jednak mám rád, když si můžu se skupinou pořádně zakřičet. Najednou jsem také v davu, je to pochod proti všem debilům. Řvu stejně jedovatě, už bylo potřeba, aby někdo řekl pravdu pořádně hlasitě. Líbí se mi sóla, která mi často přijdou u mnohých jen jako nudná exhibice, ale zde mají jasný řád a smysl. Užívám si náladu celé desky, možná by se dalo také napsat, že je pro mě osvěžením. Srdce starého thrashera je zase po nějaké době probuzeno a tepe do rytmu desky "Propaganda". Tohle je pravá, ryzí ocel, žádný náhražky. Berte a nebo nechte být. Thrash metal ostrý jako břitva!


sumarizace:

"Propaganda" je deskou, která má v sobě vše potřebné pro poctivý thrash metalový zážitek. Ostré riffy, spoustu energie, ten správný neučesaný zvuk. Cítím jiskření, mám chuť skočit přímo do davu a pařit, než omdlím únavou. WAR AGENDA patří do kmene kapel jako SLAYER, KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, METALLICY, TESTAMENT, EXODUS a spousty dalších, kteří nejen že svoji hudbou řežou a bourají zdi, ale nezapomínají i na propracované melodie. Svět se dnes možná, co se týká hudby, točí jiným směrem, ale pro mě, jako pro pamětníka, je nové album dokonalou esencí toho, co mám na thrash metalu rád. Líbí se mi nápady, atmosféra i tlak celé nahrávky. Pařím hned vedle Satana, usmíváme se. Přesně takhle to má vypadat. Skvělý, inteligentní thrash metal, který vás rozdrásá na kusy!


Asphyx says:

"Propaganda" is an album which has all the necessary things for the honest thrash metal experience. Sharp riffs, lots of energy, the real and uncut sound. I feel the sparkle, I want to jump straight into the crowd and smash everything before passing out with lassitude. WAR AGENDA is in the same tribe as SLAYER, KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, METALLICY, TESTAMENT, EXODUS and many others which not only smash their music and they break walls but they also do not forget the sophisticated melodies. Maybe today’s world, in case of music, turns to a different direction but for me, as an old fan, the new album is a perfect essence of what I like about thrash metal. I like the ideas, atmosphere and the pressure of the album. I am dancing right next to Satan, we are laughing. This is how it supposed to look like. Great, intelligent thrash metal which will tear you into pieces!

tracklist:
1. Sounds of Oppression
2. Propaganda
3. Plan B
4. Human Race
5. United in Hypocrisy
6. Silence of Justice
7. Apartheid
8. Chaos Invasion
9. War of Nations
10. Killer Disease
11. Child of Dreams

band:
Moustafa Troll (Vocals)
Ingo (Guitars)
Raafat (Guitars)
Marcel (Bass)
Hamdi (Drums)

pondělí 16. listopadu 2020

Recenze/review - !T.O.O.H.! - Free Speech (2020)


!T.O.O.H.! - Free Speech
CD 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Občas nevím, který svět je vlastně normální. Ten náš, všeobecně známý, s jedovatými obrazovkami, pozlátkem a nádhernými reklamami nebo dům, kam se zavírají duševně choří? Kdo je vlastně dneska normální a kdo ne? Rozdíly se postupně stírají, připadá mi občas, když se pozorně rozhlédnu. Jsme zavření ve svěrací kazajce představ o své vlastní výjimečnosti, přitom jsme jen zrnko písku ve vesmíru. Maskáče, tlustá prdel a umaštěná huba plná keců. Tupá masa u slev v supermarketu má najednou příliš velké slovo, nepřipadá vám? Taky je máte někdy chuť pořádně nasrat? 

!T.O.O.H.! jsou v tomhle přesně moje krevní skupina. Dekadentní, progresivní, avantgardní, hraví, s texty, za které by se nemuseli stydět ani prokletí básníci. Čeština je krásný jazyk, dle mého hrozně těžko použitelný pro hudbu. Ale pánové se i letos pochlapili a je doslova radost rozplétat jednotlivé sloky. Jakoby se Vančura s Hrabalem sjeli LSD a onanovali na náměstí do kašny i ve vašem městě. No nádhera, co vám budu vykládat. Na to jsme ale u téhle smečky zvyklí. 

Všichni se dělají lepšími než jsou, dávkují nám předstíranou radost a po večerech stahují porno s tématikou, o které si nejsem jist, jestli už nepatří za zeď domu šílenství. Přetvářka a klam vládnou světem, od pradávna, ale teď je to kurva fakt hodně vidět a slyšet. Novou desku !T.O.O.H.! vlastně ani pořádně nelze popsat slovy. Netroufám si, v tomhle případě jsem velmi pokorný. Můžu vám ale prozradit, že mě neskutečně baví. Má v sobě vnitřní náboj, je pestrá, divoká a chladná zároveň. Talent i nápady zde tryskají na všechny strany, zároveň jsou ale otesány do podoby, která se dá skvěle poslouchat. Některé postupy mi připomínají vážnou hudbu, death grindovou operu se spoustou moderních prvků. 

Taky si pamatujete, když vaše paní učitelka škrábala nehty po tabuli? A dívali jste se jí do výstřihu? Takových hudebních momentů je zde obrovské množství, posluchač je zpočátku doslova zahlcen, ale s každým dalším návratem si začíná pobrukovat, pohupovat se v kolenou a po delší době se konečně přestane stydět za to, že snad pobral alespoň nějakou inteligenci. "Free Speech" je plivancem do ksichtu všem šosákům, pokrytcům, bojovníkům za svobodu všech, kteří jsou dávno svobodní. Můžete ji poslouchat v našem rádoby normálním světě, ale klidně i za zdmi vašeho ústavu. O zvuku, obalu, muzikantských výkonech a podobných "drobnostech" netřeba diskutovat, vše je v absolutním pořádku. Pokud máte rádi pestrou, svěží, neotřelou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Konečně někdo, kdo má opravdu co říct a umí to vyjádřit i písněmi, přátelé. Našlapané album, které má neskutečný drive i poctivý metalový chlupatý koule!

- pro fanoušky deathu, grindu, progresivity, techniky, avantgardy, perverzních básní a nekonečné onanie
- není určeno pro pokrytce, tupé stádo, lidi bez fantazie, zmrdy a vohnouty
- moje nejoblíbenější songy - Nácek radikál a Komouš, v nich je absolutně všechno, vy kurvy!



Asphyx says:

Sometimes I don't know which world is actually normal. Ours, widely known, with poisonous screens, tinsel and beautiful advertisements, or a house where they close mentally ill? Who is actually normal today and who is not? The differences gradually disappear, it seems to me sometimes when I look around carefully. We are locked in a straitjacket of ideas of our own uniqueness, yet we are just a grain of sand in space. Camouflage, fat ass and a greasy mouth full of bullshit. Dull crowd at supermarket discounts have suddenly too strong word, don't you think? Do you ever feel like to pissing them off? 

! T.O.O.H.! They’re exactly my blood type in this. Decadent, progressive, avant-garde, they are playing with lyrics and even cursed poets would not be ashamed of. Czech is a beautiful language, in my opinion very difficult to use for music. But the gentlemen have caught up again this year and it is literally a pleasure to unravel the individual verses. It is like Vančura and Hrabal gathered LSD and masturbated in the square to the fountain in your city. Simply great, I don't need to explain this to you. But we are used to that with this band. 

They all make themselves better than they are, they give us pretended joy and in the evenings they download porn with a theme that I'm not sure if it doesn't belong behind the wall of the house of madness. Hypocrisy and delusion have ruled the world since ancient times, but now it's fucking a lot to see and hear. New record! T.O.O.H.! in fact, it cannot even be properly described in words. I do not dare, in this case I am very humble. But I can tell you that I really enjoy it. It has an internal power, it is colorful, wild and cold at the same time. Talent and ideas gush here in all directions, but at the same time they are carved into a form that can be easily listened. Some techniques remind me of classical music, death grind opera with lots of modern elements. Do you also remember when your teacher scratched her nails on the board? And did you look at her neckline? There are a huge number of such musical moments, the listener is literally overwhelmed at first, but with each subsequent return he begins to grunt, sway his knees and after a long time he finally stops being ashamed that he may have at least some intelligence. "Free Speech" is a spit in the face of all the scoundrels, hypocrites, freedom fighters of all who are already free for a long time. You can listen to it in our would-be normal world, but also behind the walls of your institute. There is no need to discuss sound, sound, musical performances and similar "trifles", everything is in absolute order. If you like colorful, fresh, original music, don't hesitate for a moment. Finally, someone who really has something to say and can express it in songs. A well-done album that has an incredible drive and honest metal hairy balls! 

- for fans of death, grind, progressiveness, technique, avant-garde, perverse poems and endless masturbation 

- not intended for hypocrites, blunt herds, people without imagination, bastards and snares - my favorite songs - Nácek radikál and Komouš, there is absolutely everything in them, you whores!




about !T.O.O.H.! on DEADLY STORM ZINE:

!T.O.O.H.! - Komouš:
https://www.deadlystormzine.com/2019/05/recenzereview-tooh-komous-2019.html

tracklist.
1. Pět neděl ve srubu
2. Unést, prcat a čekat
3. Nácek radikál
4. Kratochvíle pana M
5. Proto moudří v ústraní
6. Tfuj, Jirko!
7. Roztřískám jim papule
8. Zrozen k božským cílům
9. Pak jí ruce svážu
10. Čarovné mlíčí
11. Poslední hon dcery doktora Hamky, majitele nejedné golfové jamky
12. Komouš

band:
Humanoid - guitar, vocals
Schizoid - drums, backing vocals

order here:

Recenze/review - THEOTOXIN - Fragment : Erhabenheit (2020)


THEOTOXIN - Fragment : Erhabenheit
CD 2020, AOP Records

 for english please scroll down
Ohně zase hoří černým plamenem. Byl mi znovu umožněn vstup do pekla. Vtáhla mě tam rakouská kapela THEOTOXIN, která letos přichází se svým třetím dlouhohrajícím albem. Jedná se o black death metalové orgie v klasickém stylu. Satan je vyvoláván důrazně a silně. Kapela sice nepatří k nejoriginálnějším, ale jejich tvorba rozhodně stojí za pozornost. Především pro fanoušky, kteří rádi a často tráví svůj čas ve stínu.

Mocné nástupy skladeb, nálada na hrubo nakrájené tmy. Ne, není to nic objevného, ani vlastně zajímavého, ale Rakušané do hudby dávají kus svého shnilého srdce. A je to znát. Také slyšíte tichý šepot z podsvětí? Také s chutí nasloucháte nemrtvým? Tak potom jste zde správně.



Na "Fragment : Erhabenheit" se vyvolávají duše zemřelých. Kolem sedí všichni démoni a spokojeně pokyvují hlavou. U black death metalu je hodně důležitá atmosféra a tu dokáží THEOTOXIN vytvořit až magickou. Přikládají pod kotel opravdu poctivě a vy si tak můžete vychutnat opravdu pekelnou muziku. Není to ale jen ostrá nálož riffů, muzika zde zároveň chladí a mrazí. Při poslechu doslova cítím, jak se mi ve vnitřnostech usadilo něco zlého. Pokud máte rádi třeba takové BEHEMOTH, BELPHEGOR, norskou, polskou i švédskou black metalovou školu a vaše nejoblíbenější barvy jsou černá a rudá, tak budete určitě spokojeni. Až mě jednou budou spouštět v rakvi do země, přál bych si, aby mi podobné skladby zazněly na pohřbu. Ohně zase hoří černým plamenem. Kříže jsou obráceny směrem dolů a Satan se usmívá. Má důvod, "Fragment : Erhabenheit" je přesně albem pro něj. Peklo vydalo nové svědectví. Temnota!


Asphyx says:

The fires burn again with a black flame. I was allowed to enter hell again. I was drawn there by the Austrian band THEOTOXIN, which is coming out with their third full-length album this year. This is a black death metal orgy in a classic style. Satan is evoked emphatically and strongly. The band is not one of the most original, but their work is definitely worth attention. Especially for fans who like to spend their time in the shadows. 

Powerful onset of songs, mood for roughly chopped darkness. No, it's nothing discovery or interesting, but the Austrians put a piece of their rotten heart into the music. And you can tell. Do you also hear a quiet whisper from the underworld? Do you also gladly listen to the undead? Then you are at the right place here. 

The souls of the dead are evoked in “Fragment: Erhabenheit”. All the demons are sitting around, nodding contentedly. The atmosphere is very important for black death metal and THEOTOXIN can create a magical one here. They attach under the boiler really honestly and you can enjoy really infernal music. But it's not just a sharp charge of riffs, the music also cools and freezes here. As I listen, I literally feel something bad settle in my gut. If you like BEHEMOTH, BELPHEGOR, Norwegian, Polish and Swedish black metal school and your favourite colours are black and red, then you will definitely be satisfied. Once they let me into the ground in a coffin, I wish similar songs would be heard at my funeral. The fires burn again with a black flame. The crosses are turned down and Satan smiles. He has a reason, “Fragment: Erhabenheit” is exactly the album for him. Hell has recorded a new testimony. Blackness!

TRACKLIST
1. Golden Tomb (6:22)
2. Obscure Divinations (5:55)
3. Prayer (7:58)
4. Through Hundreds of Years (7:32)
5. Philosopher (4:18)
6. Two Ancient Spirits (5:43)
7. Sanatory Silence (6:49)

LINE-UP
Ragnar - Vocals
Flo "Plaguebringer" Musil - Drums
Fabian Rauter - Guitars
Martin Frick - Guitars
Joachim Tischler - Bass

neděle 15. listopadu 2020

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020)


HEADS FOR THE DEAD - Into The Red
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Pozvali mě a tvářili se tajemně. Bylo to tak přitažlivé, záhadné, zahalené do té nejčernější tmy. Připadal jsem si jako při nějakém spiknutí. Opuštěný kostel, seance měla probíhat dole ve sklepě, nad rakvemi starých mnichů. Sestupuji dolů, nasávám plesnivý vzduch. Pentagram je nakreslen krví a svíce plápolají do rytmu odříkávané zvrácené modlitby. Nikdo mi neřekl, že budu obětí, prostředkem k vyvolání sil z onoho světa. Podříznou mi hrdlo a sledují, jak ze mě postupně uniká život. Tajný rituál, odcházím pomalu, zahalen do kouře a nekonečné bolesti. Potkávám duše zemřelých a poslouchám jen hudbu, která je mým průvodcem na druhé straně 

HEADS FOR THE DEAD dokázali navodit velmi podobné nálady již předchozí deskou "Serpent's Curse" z roku 2018 (odkaz na recenzi dole pod článkem). Letos pokračují v započaté práci. Riffy jsou opět nasáklé zkaženou krví, vokál vykazuje známky dávno zapomenutých death metalových chorob a vy si tak můžete vychutnat totálně temnou a chladnou atmosféru.


Každá nová deska je pro mě příběhem. Kapela se mnou pomocí své hudby rozmlouvá, našeptává, předává mi nepřeberné množství emocí. HEADS FOR THE DEAD jsou dle mých pravidel a názorů nasbíraných za dlouhých 30 let poslechu tvrdé muziky letos dokonalí po všech stránkách. Produkce, zvuk, obal, vše sedí na svých místech. Navíc je přidávána pověstná jiskra a drive. Držím v ruce kus smradlavého masa, které vyřízli při obřadu z mého nebohého těla. Skladby na "Into The Red" jsou opět načichlé death metalovým severem, okultismem, špínou a nahrubo nasekanou tmou. Album muselo vznikat v tom nejhlubším podzemí, během nářku všech prokletých. Znovu ležím na dřevěném stole, hlavní velekněz pozvedá obětní nůž. Všimnu si, že je na něm vyryto číslo 666. V ústech mám sucho a první bodnutí ani necítím. Natolik jsem ponořen do muziky, že vnímám vše ve svém okolí jenom jako mlhavý zlý sen. Potom přijde bolest a nekonečné utrpení. Smrt je jako vždy nakonec vysvobozením. Chvíle ticha a představa klidného spočinutí vezme za své při další skladbě. Následuje pravé, nefalšované a záhadné peklo. "Into The Red" je nahrávkou, které žhne pod povrchem, pálí a chladí zároveň. Postupně rozkládá moje vnitřnosti a stává se krví v mých starých žilách. Pradávné rituály znovu ožívají! Vynikající death metalová seance!


Asphyx says:

They invited me and looked mysterious. It was so attractive, mysterious, shrouded in the darkest darkness. I felt like I was conspiring. Abandoned church, the session was to take place down in the cellar, above the coffins of the old monks. I descend, sucking in moldy air. The pentagram is drawn by blood and the candles burn to the rhythm of the recited perverted prayer. No one told me that I would be a victim, a means to evoke forces from the other world. They slit my throat and watch as life gradually leave me. A secret ritual, I leave slowly, shrouded in smoke and endless pain. I meet the souls of the dead and listen only to the music that is my guide on the other side. 

HEADS FOR THE DEAD were able to evoke very similar moods with the previous album "Serpent's Curse" from 2018 (link to the review below the article). This year, they continue in their work. The riffs are again soaked with rotten blood, the vocals show signs of long-forgotten death metal diseases and you can enjoy a totally dark and cool atmosphere.


Every new record is a story for me. The band uses my music to talk to me, whisper to me, and pass on an inexhaustible amount of emotion to me. HEADS FOR THE DEAD are, according to my rules and opinions collected over 30 long years of listening to hard music, perfect in all respects this year. Production, sound, cover, everything fits. In addition, the famous spark and drive is added. I hold in my hand a piece of stinky flesh that was cut out of my poor body during the ceremony. The songs on "Into The Red" are once again smell of death metal north, occultism, dirt and roughly chopped darkness. The album had to be written in the deepest underground, during the lamentation of all the damned. I lie on the wooden table again, the high priest raising the sacrificial knife. I notice that the number 666 is engraved on it. My mouth is dry and I don't even feel the first stab. I am so immersed in music that I perceive everything around me as a vague nightmare. Then comes pain and endless suffering. Death, as always, is ultimately liberation. The moment of silence and the idea of ​​calm rest will take over during the next song. This is followed by true, unadulterated and mysterious hell. "Into The Red" is a recording that glows below the surface, burns and cools at the same time. It gradually breaks down my insides and becomes blood in my old veins. Ancient rituals come to life again! Excellent death metal session!



For fans of - Wombbath, Revel In Flesh, Feral, Crawl, Live Burial, Asphyx, Grave, Dismember, Hypocrisy, Paganizer, Rogga Johansson, Ursinne, Entombed


about HEADS FOR THE DEAD on DEADLY STORM ZINE:
https://www.deadlystormzine.com/2018/08/recenzereview-heads-for-dead-serpents.html

Line up -
Ed Warbie (ex-Gorefest, ex-Hail of Bullets) - Drums
Ralf Hauber (Revel In Flesh) - Vocals, concept
Jonny Pettersson (Wombbath, Gods Forsaken, Henry Kane) - Guitars, Bass, Keys, FX

Artwork by Branca Studio (Paradise Lost)

Track listing -
1. Into The Red
2. The Coffin Scratcher
3. At The Dead Of Night
4. Horror Injection
5. The Seance
6. Night Ripping Terror
7. The Midnight Resistance
8. Multi Morbid Maniac
9. The Revenant
10. The Prophecy Fulfilled
11. Transilvanian Hunger
12. Creatures Of The Monolith

Official Lyric Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Heads For The Dead Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý druhý - Hurá na Plzeň


Příběh dvoustý sedmdesátý druhý - Hurá na Plzeň

Velkým problémem každého mladého muže byla pořád vojna. Asi bych ji zvládl, ale nechtělo se mi. Máma se pořád hádala s otcem, cítil jsem se přikovanej, některý chvíle byly fakt o strach. Nesmí s ním zůstat samotná. Aspoň do doby, než se rozvedou. Už jsem nestudoval a zelený gumy po mě šly. Ostré dopisy, začaly vyhrožovat soudem. Vyhýbání se vojenské službě. Co mám jako dělat? Já už nechci do školy. Nebaví mě to. Ale musel jsem. Jiné východisko nebylo. Andrea mě prozřetelně donutila rozeslat pár přihlášek. Do Liberce na strojárnu jsem se dostal bez přijímaček, do Plzně taky, ale nejzajímavější byl pohovor na filozofii do Prahy.

Vůbec nevím, co mě to napadlo se tam hlásit. Ale úkolem bylo sepsat esej o budoucnosti. Sedl jsem si a v rohu hospody a vyfikl apokalyptickou vizi, která dělala z lidí jen tupá zvířata. Odpověděli mi, že jsem se dostal do dalšího kola. Měl následovat pohovor, na který jsem se dostavil trošku upravený. Vedle fakulty byla studentská hospoda. Řeknu vám, od pohledu úplně jinej biotop, než jsme znal ze svého okolí. Já chodil s dělňasama do fabriky a tady seděla partička kluků se šálama kolem krku v létě, rozmlouvala rozvážně a řešila podle mě totální kraviny. Andrea, která mi dělala podporu, se jim smála. Na starost mě dostal asi čtyřicetiletý pán, řekl mi sedněte si a co myslíte, má cihla vnitřek? Odpověděl jsem logicky jak kdy, že je několik druhů cihel. Jedny jsou dutý, záleží, jakou chcete izolaci. Chvilku na mě koukal a pak se začal smát. POVEDL SE VÁM VYNIKAJÍCÍ VTIP, PANE KOLEGO. Vůbec jsem nevěděl, která bije. Přijali mě.

Asi takhle, připadal jsem si tam jako z jinýho světa. Nevím, jestli bych dokázal sedět a třeba tři hodiny řešit nesmrtelnost Ježíše Krista. Nic proti, ale já vyrostl v dělnický rodině, na sídlišti, kde na podobný věci nebyl čas. Neodpovídají mému naturelu. Rád čtu filozofické knihy, zajímal jsem se s chutí o jednotlivé směry, ale představa, že v podobném prostředí strávím spoustu času mě vyděsila. Proč kecat blbosti, když jsem mohl vzít do ruky třeba kladivo a postavit zeď? Třeba z těch cihel, který asi měly nebo neměly duchovní vnitřek. Aspoň by po mě něco zůstalo. No, smáli jsme se ještě ve vlaku do Boleslavi. Naše mise sice dopadla dobře, ale nějak jsem si nedovedl představit mladýho floutka se zálibou v pivu, metalu a ženských, že by něco takového studoval. Šli jsme radši k Hymrům a potom si udělali hezkej večer.

Liberec jsem znal jako svý boty, ale v Plzni jsem byl do té doby jen jednou v životě. Měli jsme tam z babičiný strany strejdu. Byl jsem hodně malej, ale vím, že mi to město připadalo hrozně špinavý a temný. Holky napadlo, že pojedou se mnou. Měl jsem se jen představit na studijním, chtěl jsem se kouknout po okolí a načerpat ducha místa. Poslouchal jsem hrozně moc a pořád dokola kapelu WINTER (album Into Darkness), dodnes jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec. Miluju jeho atmosféru. Mám jej na uších a blaženě se usmívám. Sedíme ve vlaku a mé kamarádky štěbetají. Mise začíná. Vůbec ještě netuším, že v Plzni jednou skončím, že tam založím rodinu, koupím byt, zapustím kořeny.

Je brzy ráno, už chládek. Andrea se tulí a mě to dělá hrozně dobře. Tvrdím pořád, tyhle chvilky jsou na vztahu nejkrásnější. Někdo vytáhne placatku rumu. Odmítám a pořád mě přemlouvají, jen si dej študente. V Praze máme chvilku čas, jedno pivko snesu. Směrem na Plzeň s náma jedou nějaký divný lidi. Sedí a i když patří k sobě, tak spolu nemluví. Situace se opakuje i na nádraží, když dorazíme na místo. Můj první dojem z města je hroznej. Trošku zabloudíme. Připadá mi, že jsou všichni kolem naštvaný. Zlatá usměvavá Boleslav. Já se tady bojím, řekne mi Andrea a mě přeběhne mráz po zádech. Zde bych měl jako studovat? Všechno je špinavý, spousta cikánů a to i kolem hlavního náměstí. Pak jdeme nekonečně dlouhou ulicí (Klatovská). Párkrát se zeptám na cestu, ale tázaní buď neodpoví nebo podivně zakdákají. Kurva, co to je? 

Nechám holky čekat před fakultou a jdu dovnitř. Paní na studijním mě neskutečně seřve. Že jsem přijel mimo dny, které nejsou určeny pro konzultace se studenty. Vůbec nevím, jak jsem si to měl dopředu zjistit. Zkusím na ní svůj šarm, ale je neústupná. Tak se naštvu a jsem nevrlej. Funguje to. Takhle se tady asi musí jednat. Vyřídím papíry a rovnou mi řeknou, že nemám nárok na kolej. Vzdálenost by si sice podle dalších pravidel odpovídala, ale jsem starej. Zatím ubytování vůbec neřeším, chytne mě slina. Navíc potřebuju jen potvrzení kvůli vojákům. Jdeme vedle do hospody k Darebákovi, pajzl jak sviň, ale tenkrát ještě dobrý pivo. Vedle u stolu sedí taková černovlasá samice, přesně můj typ. Ještě nevím, že s ní budu za několik měsíců spát, ale usmějeme se na sebe. Opravdu kusanec.

Večer mají hrát v Plzni v kulturním domě Šeříková (vůbec nevím, jestli se to tenkrát tak jmenovalo, ale asi jo) nějací TIAMAT. Šli jsme na ně vlastně kvůli tomu, že nám jel vlak až ráno. Na plakátu byl nápis, který nás jako metalisty zaujal. Čekalo nás ale ještě odpoledne. Takže věž, synagoga, pivovar. V tramvaji se chováme jako burani, protože je u nás nemáme. Ale je nám spolu moc fajn. Těším se, až skočím do mosh - pitu, že rozpustím vlasy, uděláme vějíře. Nálada je perfektní. U vstupu nás ale ihned schladí divná atmosféra. Všichni koukají jak na pohřbu. Vlezeme dovnitř a na to, že je to město piva, tak je pěkně hnusný, nedá se skoro pít. Mám radost, že jsme si udělali výlet. Jsem zvyklej, že se chodí pařit, dělat bordel, že je to velká sranda. Tady ale stojí pod pódiem jen solný sloupy. Sem tam někdo zahrozí, občas pokývá hlavou, jinak nic. Nuda. Můj první zážitek z koncertu v Plzni teda velkej propadák.

První hrajou místní legendy Fata Morgana. Připadá mi to děsně legrační. Mezi skladbama se několikrát zatlemím, až mě někdo okřikne. Jako chápete to? Něco podobnýho jsem v životě nezažil. Tohle nebyl metalovej Debustrol s chlastem a divočinou, ale koncert vážné hudby. Musím ale napsat, že TIAMAT byli vynikající, jejich předkapelu si nepamatuji, sorry. Moje první setkání s kapelou vůbec a ihned jsem si je oblíbil. Vykoupil jsem distro a přinesl každé své kamarádce tričko. U Jany jsme ho museli ale dojít vyměnit. Prostě ji přes ty její prsa nebylo. Čekal jsem, že po koncertě bude párty, že si dáme do zobáčku, seznámíme se s místními, ale dohrál poslední song a byl konec. Hurá na Plzeň se změnilo v divnej pocit z místa. Vyhodili nás ven. Byla zima. Já, Andrea, Prcalinka a Jana jsme byli naštvaní. Co jako teď? 

Ale my se nedáme. Nějak jsem si pamatoval, že když půjdeme po kolejích, tak se dostaneme na nádraží. Cestou potkáme nonstop hernu. Podobný podniky nesnáším, ale holky mě přemluví. Uvnitř jsou divný týpci se spoustou tetování po těle. Sedneme si do rohu a asi 50x někdo přijde, za kolik je prodám. Pošlu je do prdele a ke konci to dojde tak daleko, že tu máme menší strkanici. Mám bobky, zase takovej hrdina nejsem, tak zdrhneme. Zbývá nádraží. Kolem se potulují zvláštní postavy. Hrozně to tady smrdí (ještě nevím, že to jdou vagóny plné sladu). Konečně vlak. Netopí se. Jana s Prcalinkou usnou a Andrea se mě ptá, jestli chci fakt studovat v takhle hnusným městě? Nějak nevím, nejsem si jistej, ale poslední dobou mě všechno štve - z práce je stereotyp, otec má neskutečný alkoholický výstupy. Chci od všeho utéct. Taky ta vojna. Přemýšlím nad tím. Zatím mě drží v Boleslavi už jen Andrea a potom taky pes. 

Hrajou mi WINTER a přidám i TIAMAT. Celé kupé spí a já koukám do krajiny. Rokycany, Zdice, Beroun. Myslím na Plzeň. Něco, ani nevím co, mě na ní přesto přese všechno láká. Je zatím špinavá, šedivá, se spoustou komínů (v Boleslavi jsme měli dva), zachmuřených lidí, je v ní ale až doom metalový genius loci. Takhle jsem svoje budoucí město vnímal při své první návštěvě. Ještě jsem nevěděl, že za pár měsíců bude mým působištěm. Vůbec by mě to nenapadlo. Vždyť kdo by byl tak hloupý, aby opustil dobrou práci a všechny své prdelky? Kterej chlap by odjel z puberťáckýho ráje? Od kamarádů, od metalu? WINTER dohrají a musím si je dát znovu. Vstávejte křepelky, plácám je po stehnech. Smrťáku di do prdele, mžourají na mě a pozvu je do hospody na snídani. Kousek od Václaváku, v Praze jednu znám. Navíc, tady se všichni usmívají. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. listopadu 2020

Recenze/review - AUTOPSY - Live In Chicago (2020)


AUTOPSY - Live In Chicago
CD, DVD 2020, Peaceville Records

for english please scroll down

Ve svém metalovém životě už příliš nesplněných snů nemám. Většinou ožívám jenom v případě, když k nám přijede nějaká legenda. Občas vyrazím i za hranice. Většina přání se mi již dávno splnila, některé přání mě zklamaly, ale tak tomu již v životě bývá. Je ale jedna legenda, kterou bych si ještě přál moc vidět naživo. Ano, jsou jimi američtí AUTOPSY. Kapela, které kdysi formovala můj vkus a směr, kterým jsem se vydal. Zažili jsme spolu nespočet pitev, nechutností, ale i legrace a nadsázky. 

Psal se sedmý březen roku 2020 a v Reggie's Rock Club v Chicagu byl nasnímán jejich koncert. Osobně živáky příliš nemusím, ale tentokrát jsem se nechal nalákat. Přesvědčil mě hlavně parádní zvuk a potom také to, že pro AUTOPSY je to vůbec první záznam celého koncertu, který je oficiálně vydáván. Je to s podivem, protože kapela hraje od roku 1987. Inu, těžký a hluboký underground. Fanoušci si mohou objednat CD nebo vinyl s DVD. Samozřejmě, vše lze stáhnout za úplatu i digitálně. 


Koncert na mě působí jako veřejná pitva. Sešli se na něm jen praví fanoušci kapely, která se jim odměnila skvělým ponurým zážitkem. Řezají se břicha, krev cáká všude kolem, oči jsou napichovány na vidličku a člověk doslova cítí chladnou desku pitevního stolu. Přiznám se, že Chicagu tak trošku závidím. Obzvlášť v době, kdy se v mnoha zemích svět doslova zastavil a koncerty jsou díky pandemii zakázané. Líbí se mi průpovídky mezi skladbami, potlesk i výkřiky fans, oceňuji zvuk (Adam Munoz) a jako vždy velmi povedený obal (Wes Benscoter). Nejvíc mě ale, ostatně jako vždy, baví atmosféra. AUTOPSY se povedlo přenést ducha desek na koncert, zamíchat kotlem plným krve a vnitřností, kterými jsou tolik proslulí. V pomalých pasážích musí obcházet klubem přízraky sériových vrahů, stíny se prodlužují a já si všechno neskutečně užívám. Songy jsou vybrány velmi pečlivě, možná některým jich bude pár chybět, ale vzhledem ke stáří a produkci kapely, je myslím vše poskládáno velmi dobře. "Live In Chicago" je velmi povedeným záznamem s neskutečně podmanivou atmosférou. Člověk si uvědomí, jaká je to paráda, být fanouškem AUTOPSY. Veřejná pitva se opravdu povedla, pacient opět zemřel!


Asphyx says:

I don't have too many unfulfilled dreams in my metal life. Usually I only come to life when a legend comes to us. Sometimes I go abroad. Most of my wishes came true long time ago, some wishes have disappointed me, but this is life. But there is one legend that I would still like to see live. Yes, American AUTOPSY. A band that shaped my taste and the direction I went. We experienced countless autopsies, disgusts, but also fun and exaggeration. 

It was March 7, 2020, and their concert was recorded at Reggie's Rock Club in Chicago. Personally, I don't like too much live recorded gigs, but this time I was lured. I was convinced mainly by the great sound and then also by the fact that for AUTOPSY this is the very first recording of the whole concert, which is officially released. It's weird because the band has been playing since 1987. Well, a hard and deep underground. Fans can order a CD or vinyl with a DVD. Of course, everything can be downloaded for a fee digitally.


The concert seems to me like a public autopsy. Only real fans of the band gathered at it, which rewarded them with a great gloomy experience. The abdomen is cut, blood is splashing all around, the eyes are pierced on a fork and one can literally feel the cold plate of the autopsy table. I admit I'm a little jealous of Chicago. Especially at a time when the world has literally stopped in many countries and concerts are banned due to a pandemic. I like the stories between the songs, the applause and the screams of the fans, I appreciate the sound (Adam Munoz) and, as always, the great cover (Wes Benscoter). But most of all, as always, I enjoy the atmosphere. AUTOPSY managed to transfer the spirit of the records to the concert, stirring it with a cauldron full of blood and entrails for which they are so famous. In the slow passages, the ghosts of serial killers have to go around the club, the shadows lengthen and I really enjoy everything. The songs are chosen very carefully, maybe some of them will be missing, but due to the age and production of the band, I think everything is put together very well. "Live In Chicago" is really great record with an incredibly captivating atmosphere. One realizes how great it is to be a fan of AUTOPSY. The public autopsy was really successful, the patient died again!


Tracklist:
01. Severed Survival
02. Twisted Mass Of Burnt Decay
03. Disembowel
04. Ridden With Disease
05. In The Grip Of Winter
06. Arch Cadaver
07. Fleshcrawl
08. Torn From The Womb
09. Embalmed
10. Gasping For Air
11. Voices
12. Maggots In The Mirror
13. Burial
14. Critical Madness
15. Service For A Vacant Coffin
16. Pagan Saviour
17. Charred Remains
18. Fuck You!!! (Bloodbath Cover)

band:
Chris Reifert - Vocals, Drums
Eric Cutler - Vocals, Guitars
Danny Coralles - Guitars
Joe Allen - Bass

https://autopsy.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/pages/Autopsy-Official/162194133792668
https://autopsydeathmetal.bigcartel.com/
https://www.instagram.com/autopsyofficial/
https://www.reverbnation.com/autopsyofficial
https://peaceville.com/

pátek 13. listopadu 2020

Recenze/review - OBSECRATION - Onwards The Mystic Paths Of The Dead (2020)


OBSECRATION - Onwards The Mystic Paths Of The Dead
CD 2020, Witching Hour Productions 

for english please scroll down

Je brzy k ránu a já nemůžu spát. Probuzen z děsivých snů se obléknu a vydám na cestu. Opustím město a mé kroky směřují na kopec, o kterém se říká, že se na něm popravovalo. Potkávám rozšklebené tváře v kápích. Nejdřív nemohu rozlišit, kdo je živý a kdo už dávno překročil řeku Styx. Smrt je cítit všude kolem, do kostí se mi vkrádá chlad. Nekonečná mlha, pomalu nalézám rezavé dveře do podsvětí. Po celou dobu mě provází nová deska řeckých OBSECRATION.

Bájné příšery, svět podle páně H.P. Lovercrafta, Necromonicon, jsem zde správně. V záhrobí, s pravým, ryzím a prašivým death thrash metalem. Kapela datuje svůj vznik do devadesátých let minulého století a jejich muzika byla vždy uvěřitelná, temná a studená. Jako čerstvě otevřený hrob. Letošní deska "Onwards The Mystic Paths Of The Dead" není výjimkou. Je neméně shnilá a mokvající. 


OBSECRATION hrají staroškolský death thrash metal, který je opředený pavučinami. Poslech připomíná exhumaci dávno opuštěného hrobu. I na novince dostanete riffy jak vystřižené ze základních učebnic prašivého metalu. Odhodlání, nadšení pro záhrobní věci, nic z toho kapele rozhodně nechybí. Řekové jsou po právu nazýváni legendou, mají svůj vlastní výraz, rukopis, dokáží vám vypálit cejch na kůži. Novinka nechá vzpomenout na kapely jako POSSESSED, MASTER, OPPROBRIUM, MALEVOLENT CREATION, DEICIDE, ale i KREATOR, SEPULTURU. Zkrátka a jednoduše, nemrtví se opravdu pobouzejí a novou desku si užívají spolu s námi. Album je 47 a půl minuty dlouhé, jedná se tedy o opus smrti, který je nutné poslouchat v klidu a temnotě. Navíc má potřebný feeling a drive. Spousta zajímavých momentů vás doslova přiková ke zdi. Mám rád klasické pohřby do země, zástupy pozůstalých a "Onwards The Mystic Paths Of The Dead" je nahrávkou, která vám usnadní přechod na onen svět. Řekové hrají od srdce, songy mají hnilobnou atmosféru. Těším se na další noc, na novou noční můru, která mě dovede až na pradávné pohřebiště. Na jednom náhrobku je jméno kapely a mě nezbývá nic jiného, než přidat hlasitost. Smrt má jak známo mnoho podob a OBSECRATION dokáží znázornit tu pravou, ryzí, prašivou. Rakve praskají, skvělý zásek!


Asphyx says:

It's early in the morning and I can't sleep. Awakened from terrifying dreams, I get dressed and set out on a journey. I leave the city and my steps lead to the hill, where people have been executed. I meet grimaced faces in hoods. At first I can't tell who's alive and who's crossed the Styx River a long time ago. Death can be felt all around me, cold is creeping into my bones. Endless fog, I'm slowly finding a rusty door to the underworld. The new Greek OBSECRATION record accompanies me all the time. 

Mythical monsters, the world according to Mr. H.P. Lovercraft, Necromonicon, I'm right here. In the grave, with real, pure and dusty death thrash metal. The band dates back to the 1990s and their music has always been believable, dark and cold. Like a freshly opened grave. This year's album "Onwards The Mystic Paths Of The Dead" is no exception. It is no less rotten and wet.


OBSECRATION play old school death thrash metal, which is entwined with cobwebs. The listening is reminiscent of the exhumation of a long-abandoned grave. Even on the new album, you will receive riffs as cut from basic textbooks of dusty metal. Determination, enthusiasm for graveyard things, nothing is missing here. The Greeks are rightly called a legend, they have their own expression, signature, they can burn a mark on your skin. The new album will let you remember bands such as POSSESSED, MASTER, OPPROBRIUM, MALEVOLENT CREATION, DEICIDE, but also KREATOR, SEPULTURA. In short and simply, the undead really wake up and enjoy the new record with us. The album is 47 and a half minutes long, so it is an opus of death, which must be listened to in peace and darkness. In addition, it has the necessary feeling and drive. Lots of interesting moments will literally pin you to the wall. I love classic funerals in the country, crowds of survivors, and "Onwards The Mystic Paths Of The Dead" is a recording that will make it easier for you to go to the afterlife. The Greeks play from the heart, the songs have a rotting atmosphere. I'm looking forward to another night, a new nightmare that will take me to an ancient burial ground. On one tombstone is the name of the band and I have no choice, I have to add volume. Death is known to take many forms, and OBSECRATION can represent the real, pure, dusty one. Coffins burst, great matter!


Tracklist:
01. Onwards The Mystic Paths Of The Dead (Intro)
02. Beyond The Nightmarish Passage At The Skeletons Valley
03. Recollections For The Great Unknown (Hyperborea Pt. III)
04. Shadows ...
05. The Powers Of Darkness
06. The Cry Of Those Who Rejected Life
07. Incest, Brutality & The Abuse (Avoriaz Pt. I & Pt. II)
08. Circle Of The Nemesis (Avoriaz Pt. III)
09. ... At The Bonds Of Lucifer
10. When The Sky Turns Dark
11. Chaotic Threat

band:
C. Dead V. - Vocals.
Drakhon - Bass.
Ungod - Drums/Guitars.

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine