Někdy mi připadá celý svět jako jeden velký sociální experiment. Bohatí stále bohatnou a chudí nemají šanci ani na trochu slušného života. Ládujeme se jídlem a u toho si čteme články o hladovějících. V některých zemích se narodíš a kupuješ si ty nejnovější věci podle reklamy a v jiných bojuješ o život každý den. Nůžky se rozevírají a až jednou vyjdeš ven, na periferii města, tak tě roztrhá smečka rozzuřených psů.
NUCLEAR z Chile se tohle všechno povedlo propašovat i na svoji novou desku "Murder of Crows". Novinka je hodně syrovým, surovým thrash metalovým albem, ze kterého je cítit, že je zahraný od srdce. Jakoby do ulic vyšel naštvaný dav.
Thrash metal NUCLEAR je inspirovaný SLAYER, KREATOR, EXODUS. Starý dobrý metal z osmdesátých let minulého století, zahraný s nadšením a odhodláním. Bez zbytečností, bez příkras, s tlakem a energií. Mám rád podobné smečky, které dokáží zachovat ducha původních thrash metalových kapel. Umí vytvořit atmosféru, donutí vás přemýšlet. Ve skladbách naleznete spoustu zajímavých nápadů, kousky nahrubo nasekané tmy. Album je plivnutím do ksichtu všem pochybovačům, je mementem o násilí, nenávisti, strachu a beznaději. Ale hlavně je upřímnou a jasnou výpovědí, metalem zahraným přirozeně. Což jsou věci, které nás, staré fanoušky thrash metalu, k tomuto stylu stále přitahují. Schválně, zkuste se někdy projít nočními ulicemi vašeho města a uvidíte sami. Poslední roky si podobné desky neskutečně užívám. Mám pocit, jakoby mi NUCLEAR mluvili z duše, napadají mě často stejná slova i názory. A o tomhle thrash metal kdysi býval. O rebelii, o kritice společnosti, o tom, že jste měli po poslechu chuť rozervat svoji košili a vyjít do ulic. Chilané jsou jako smečka rozzuřených psů, která mi jde po krku. Troufám si už teď tvrdit, že "Murder of Crows" bude trávit ještě dlouhý čas v mém přehrávači! Skvělý zážitek!
Asphyx says:
Sometimes the whole world seems to me like one big social experiment. The rich are still rich and the poor have no chance of a decent life. We enjoy eating and reading articles about the hungry. In some countries, you are born and buy the latest things from advertising, and in others, you fight for your life every day. The scissors open and once you go out, on the outskirts of the city, you are torn apart by a pack of angry dogs.
NUCLEAR from Chile managed to smuggle all this on their new record "Murder of Crows". The novelty is a very raw, raw thrash metal album, from which you can feel that it is played from the heart. It was as if an angry crowd had taken to the streets.
Thrash metal NUCLEAR is inspired by SLAYER, KREATOR, EXODUS. Good old metal from the eighties of the last century played with enthusiasm and determination. No needless, no embellishments, no pressure and no energy. I like similar packs that can preserve the spirit of the original thrash metal bands. It can create an atmosphere; it will make you think. In the songs, you will find a lot of interesting ideas, pieces of roughly chopped darkness. The album is a spit in the face of all sceptics, a memento of violence, hatred, fear and hopelessness. But most of all, it's an honest and clear statement, metal played naturally. Which are things that still attract us, old fans of thrash metal, to this style. Deliberately, sometimes try to walk through the night streets of your city and see for yourself. I've been really enjoying similar records in recent years. I feel as if NUCLEAR is speaking from my soul, I often have the same words and opinions. And that's what thrash metal used to be about. About the rebellion, about the criticism of society, about the fact that after listening you wanted to tear your shirt and take to the streets. Chileans are like a pack of angry dogs that go down my throat. I dare say that "Murder of Crows" will spend a long time in my player! Great experience!
Zase jsem se měl na co těšit. Přišel jsem sice skoro o všechny věci, ale nevadí. Jak jinak, při mých rozchodech jsem nechával svým předchozím dívkám vše. Ale věž Sony a svoji utěšeně se rozrůstající sbírku CD jsem si odnesl. Vyskládal jsem ji vedle černot od Mayhem a Immortal k Markétiným pokladům. Bylo pěkný chodit spolu každou sobotu ráno k Chorvatovi poslouchat novou muziku. Měl tam obrovská sluchadla. Půjčili jste si nosič, šli do boxu a potom to bylo už jen na vás. Vždycky jsem byl napnutej, když slyšela moje milá něco dřív než já. Novinky, ty nás zajímaly nejvíc. Metly tenkrát chodili hodně. Samej vlasáč. Museli jste dorazit na devátou, jinak jste neměli šanci. Poslouchal jsem v té době už hlavně death metal, mojí modlou byli POSSESSED, MASTER, VITAL REMAINS, DEICIDE, OBITUARY a samozřejmě VADER a KRABATHOR. Z evropských PESTILENCE, ASPHYX, THANATOS, PUNGET STENCH, ale i třeba francouzští MERCYLESS. Záleželo, jak byl label schopnej a dostal hudbu k zákazníkovi.
Konec léta 1995 mám ale zakódovaný hlavně jako zákon severu. Znal jsem sice už DISMEMBER, NIHILIST, UNLEASHED, ENTOMBED, ENTRAILS (taky švédská kapela, ale ta stará, ze splitka s UNCANNY a ASOCIAL). Ale bylo to spíš z kazet, co mi dodal Sabath. Srpnové ráno předposledního týdne prázdnin si pamatuji moc dobře. V pátek jsem chtěl jít s Markétou k Hymrům, ale volala sousedka, že se u nás doma hrozně řve a že bych měl přijet. Naštvanej jsem sedl na kolo a vyjel. Už před barákem jsem slyšel lámání nábytku. Otec byl zase jednou v plné síle. Brácha s monoklem na tváři, máma ubrečená. Vzal jsem ho za ruku, zkroutil ji a po schodech vyvedl ze šestýho patra ven. Nikdo se neodvážil vylézt, navenek byl tenhle pán milý a vtipný, oblíbený a bodrý. Ale doslova jsem cítil, jak hledí do kukátek oči zvědavců. Vytáhl jsem ho dozadu k popelnicím a měl zase jednu ze svých přemlouvacích řečí. Chtěl mi dát pár ran, ale nebolely. Jednak jsem je vykryl a hlavně se moc netrefil. Zasáhly mě ale hluboko do srdce. Tak nějak jsem pořád nedovedl z hlavy vyhnat představu, jak se smějeme, je mi tak deset a hrajeme spolu hokej. Nebudu vás dál zdržovat. Chodil jsem s ním snad dvě hodiny venku, aby vystřízlivěl. Vyslechl si spoustu hnusného a pak už neměl sílu jít do hospody.
Měl jsem neklidnou noc, moc jsme nespal. Pořád se mi hlavou honil strach z toho, aby můj otec někomu něco neudělal. Hele, bylo to hrozný, ale měl jsem Markétu. Ta byla silná, stejně jako kafe, které mi ráno udělala. Já nikdy nebyl kafovej, ale potřeboval jsem pořádně nakopnout. Makový rohlíky naproti z pekárny a už stojíme u Chorvata před krámem. Pár podobně postižených s náma. Postavičky boleslavské, závisláci na hudbě jako my. V krámě jsem třetí. Chorvat si mě zavolá a podá mi jednu podpultovku. GRAVE – „Soulless“. Už jsem samo znal Into the Grave i You'll Never See..., obě předchozí desky jsem měl moc rád, ale býval jsem víc americkej, temnější, jestli mi rozumíte. Asi jo, jinak byste tenhle příběh nečetli. Soulless bylo deskou, která se u mě rovná průlomu. Nasměřovala mě na sever. Začal jsem švédský, ale i třeba finský death metal doslova žrát. Spousta lidí tohle album nemusí, ale pro mě je dodnes zásadní. Jednak mě vrátilo a donutilo koupit i předchozí alba na CD (do té doby jsem měl jen asi stokrát přehrané kopie kazet, které měly tak hnusnej zvuk, že se mi to prostě nelíbilo, přitom zrovna zvuk je to, co dělá švédské kapely kultem).
Určitě jste to také zažili. Každej pravej metalista to tak má. Poslechne si novou desku (a v devadesátkách bylo pořád z čeho vybírat, těch smeček bylo fakt hrozně moc), je prokletý a musí se k ní stále vracet. Neslyší nic okolo, propadne jí, lidé na něj mluví a on nereaguje. Vnímá všemi póry každý tón, řve texty, když má sluchátka na uších a připomíná blázna, totálního mimoně. Občas ho nechápou ani jeho kamarádi, který poslouchají něco trošku jiného. Já měl ale kolem sebe pořád super partu. Bylo to jako vždycky. Jana, Tomáš, Prcalinka, Buddha, Mirka a samozřejmě i Sabath nakonec Markétu přijali mezi sebe. Měli mě rádi. Zase jsem začali chodit k Hymrům. Dnes by se tomu řeklo kouzlo a síla osobnosti, tenkrát to bylo jen normální kamarádství. Hele, dobrý lidi se musí vždycky spojit, aby zmrdům zatopili, to si pamatujte, říkal to Prcalík a ten měl vždycky pravdu. Na to vemte jed.
Vyměnil jsem ten den snad milionkrát ohrané Possessed a Vital Remains za GRAVE. Tři alba, která mě zavřela do katakomb. Prý jsem divně zíral, cestou z prodejny jsme se stavili na tradiční vlašák a pivko v bufetu. Nějakej dělňas mi taky řekl, že čumím jak sůva z nudlí. Asi měl pravdu. Markéta na mě dělala cukrbliky a potom ze srandy i nemravný návrhy, sahala mi mezi nohy, aby to nikdo neviděl. Ale já se těšil, já potřeboval doma vohulit volume na Soňákovi a odlítnout na sever. Na starý hřbitovy, mezi nahnutý náhrobky. Hudba měla zase jednou neskutečnou sílu. Miloval jsem a dodnes zbožňuju ten chladnej zvuk, temnotu, neurvalost. Četl jsem na jaře Pytel kostí od Kinga a vždycky jsem si na některé pasáže z knížky vzpomněl, když jsem roztáčel vrtuli před reprákem. Třeba DISMEMBER jsem viděl už i na živo, byl to jeden z nejlepších mých koncertů vůbec (a dodnes je, samozřejmě opentlený nostalgií). O death metalovém severu jsem měl představu, ale nijak jsem jej podrobně „nestudoval“.
Já byl totiž vždycky spíš nárazovej. Buď jsem muziku neskutečně žral, doslova srkal informace, zapisoval si je, třídil. Nojo, ale pak se kolem mihla nějaká sukně (rozuměj džínová vesta s prsama) a všechno šlo bokem. S Markétou bylo super, že se dalo přirážet za zvuků dunivých bicí, jak říkával Kytka, kterej mi zase hrozně chyběl. On by moje nadšení chápal, byla s ním navíc hrozná sranda. Stejně je to zvláštní, asi se takhle pozná dobrá muzika. Vytváří v nás představy, předává emoce. Ta ze severu byla syrová, upřímná, bez zbytečností. Měl jsem nějak v sobě, myslel jsem si, možná si i vsugeroval, že kdyby tady mí kámoši ještě byli, poslouchali by severský kapely se mnou. Nějak jsem si je nedovedl představit, že by se vydali cestou americké brutality. Nevím, možná se mýlím, ale byli jsme si hodně podobní. Už dlouho se mi nestalo, abych myslel při sexu na něco jnýho. Jako fakt že jo, já mladej, testosteronem nabitej cápek, jsem se těšil, až dokonáme dílo a budu moc zase pustit přehrávač. Byl jsem asi trošku blázen, ale bylo tomu tak. Historii nezměníte.
Už ani nevím, kdo mi vyšil na džísku nášivku GRAVE. Těžko říct, ale tipoval bych si to na Janu. Ona sice byla pořád thrashová, ale švédskej death ji taky učaroval. Na Prcalinku už to bylo moc tvrdý a špinavý a teploušci měli ty svý heavíky. Když si vezmu, kolikrát jsme se o tom pohádali. Říkali mi - to tvoje zvracení, bordel, chaos, jak to můžeš poslouchat a já kontroval elasťákama, pózama, pozlátkem. Všechno to ale bylo ve srandě. Byla to koneckonců „jenom“ hudba, která pro nás sice byla životně důležitá, ale nikomu jsme nic nevnucovali. Já si třeba pouštěl švédskej death metal, když jsem chodíval z kontrol "stavu násilí" od rodiny. Vyřval jsem se. Vyblbnul. Upustil ventil. Mám to tak dodnes. A je to tak správně.
Byl jsem tak nadšenej, že jsem chtěl ihned odjet do Stockholmu. Dokonce jsem našetřil peníze. Plán byl připravenej, Markéta měla přímo na místě nějakého vzdáleného strýčka. Cílem byl listopad. Jenže to už jsem byl dávno v Plzni a všechno bylo úplně jinak. Zatím jsem ale snil o malém koncertě v klubu. Stoupnul bych si bokem, asi i trošku zaslzel, protože když něco prožíváte a je vaší součástí, když nasáváte emoce a pak se vám váš sen splní, musí to ven. Některé sny se mi plní až poslední roky. Některé se mi nesplní už nikdy. Přesto stále často hledím na sever. Hergot, to jsem se zase navnadil. Je víkend, jdu si zase projet celou diskografii GRAVE. Prostě musím, teď už víte proč.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Interview with death metal band from Poland - DIRA MORTIS.
Answered guitarist Leszek Makowiecki, thank you!
Translated Duzl, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
1. Ave DIRA MORTIS! I'm just listening to your new album "Ancient Breath Of Forgotten Misanthropy", which came to my review and I can't get enough of it. After the last, very successful album "Psalms of Morbid Existence" (2015), you are back and it occurs to me again that your music is darker and colder. What direction did you want to move in and how do you see your development?
Hello to you and everyone who is reading this interview. The direction of this album was not particularly intended, just as always, when I started writing it all, I vented the emotions, thoughts or inspirations, that I had somewhere at the particular moment. The album is indeed darker, colder, etc., due to the fact that in recent years, I have less optimistic perception of reality and also what surrounds me, plus personal life experiences. All of that did not give me a reason to create an album with a positive tone along with my colleagues. I must admit that there are also some brighter points on this album for a simple reason, human life is not only negative, so everything is mixed up. The only intention, the goal, was for this record to be fucking hard, and I hope it worked very well.
2. The gap between the two albums is five long years. Why actually? You are not one of the bands that would suffer from overproduction. How do you explain that? Are frequent assembly changes due to lack of time? Or money, inspiration?
I think five years is really ok for our record. You know, our previous album “Psalms of Morbid Existence” was released in December 2015, after that time we toured a bit and in fact at the end of 2016, between the concerts we had the opportunity to play, I started writing new songs and it was not on demand, because I had to wait for the moment, when I have something meaningful to say with the guitars. Each track is thought out and putting everything together with Vizun (drummer) during rehearsals, we made every effort to meet our expectations. We also have a great deal that our listeners will be eager to reach for this album. It was a titanic job, just like everything else, I live a long way from the rest of the squad, we meet at real rehearsals face to face, and we do not make numbers via e-mail, if only to avoid destroying the remaining authenticity, which is disappearing everywhere. Just let everything flow naturally, force-recording, so that every two years you have an album of dubious quality is out of the question.
Like I said, everything has its time and place. I often tried to put together a song because I wanted it at the moment – here and now. The effect is that 60 percent of the time I had to let it go until I was sure it was the riff. It all happens individually with us, I think so, and today this system works well. Our songs are also a bit longer than usual, other bands do that, so we need a little more time to not bore the audience. Money is the last thing that could prevent us from making the album, more burnout, no ideas, when that moment comes we'll end our business, that's all.
3. Leszek, you are the last and also founding member of DIRA MORTIS. I first came to your music in 2003, when you released the EP "Architecture of Mind". But I still have gaps in your history. Could you please explain to us how the band was formed, who stood at its birth and how it gradually evolved? Remember the old days…
The beginnings were of course very hard, as most of them were at that time. I loved death metal and really wanted to play that kind of music. Together with the first drummer, we assumed that we also wanted to do it, even though he had no clue about this genre, because he listened to punk and ended up with hip hop, he did not have any sensible instrumental technique, just like me ... In two years we did a few songs that made it into the “Revulsion” demo, but before that happened, we poured liters of sweat and blood to have rehearsal rooms, whatever equipment and everything was needed to record it. It was poor, I would say very poor, only thanks to the combinations and the help of our few friends, we managed to achieve it all. The songs that are there were beaten for hours and thanks to this, today I am not ashamed of any published materials under our logo. I managed to do what I intended. Back then, we got a lot of good feedback, even though there were many shortcomings in various fields. Later, I converted a few similar mates with the enthusiasm to play for a week and with a questionable approach to everything, after which I had no one to completely play with for three years. Trying to work again with one of the drummers from that period was the biggest failure. In 2009, thanks to a very good friend, I got to know Vizun and Mścisław, professional people in what they do, and it is so today, from “The Cult of the Dead” everything works fine.
4. The coming of the vocalist Kuba Brewczynski from STRAIGHT HATE is probably the most significant change for me and I would say a benefit, which is an excellent death grind, but also Kuba sings in a completely different way. How did you get together and why him?
Kuba from Straight Hate is our new vocalist and yes, I'm happy as you are. I got to know Kuba earlier because Vizun also plays in his team. Łukasz ignored us after eleven years of cooperation, for a few years back his interests went in other directions, probably incomprehensible to anyone. He showed us the day before the session for this album, although the vocal was OK until the end, he did not find time to prepare for the session. Despite this his contribution to this band was considerable and I wish him good luck ... It was Mścisław who suggested that Kuba replace Łukasz, and when you heard it hit the jackpot, he agreed, he did a hard job and put great vocals, and I hope we will record another record together, as you can hear is a versatile singer.
5. How did the album "Ancient Breath Of Forgotten Misanthropy" come about? I mean the process itself and the way it is put together? Who wrote the riffs? And how did you put it all together?
The album was created like all of them, I wrote riff after riff tracks one by one, creating all the guitars, then during the days off from working with Vizun in the rehearsal room, we worked on the rest, i.e. drums. The next stage is recording in the studio, where Mścisław records bass and plays the solos he composed, and finally the lyrical layer and vocals are recorded. Covers and concept are my idea. To sum up, it is not easy, because I have been working on business trips for 13 years in various parts of Europe. What is more I have my family house and my band members 300 km away from themselves.
6. The novelty has a really great sound. You managed to create an absolutely nihilistic atmosphere. I write about the feeling that I am lost somewhere in a deep swamp, all around me is only fog, decaying bodies and death, in the review. You recorded at the Roslyn Studio with Krzysztof Godycke just like last time. Does this mean that Krzysztof understands you best and you feel good about him? How did the recording of the new album go?
Once again, we bet on Roslyn and everything is correct. Krzysztof Godycki is a man who can cooperate wonderfully, understands our expectations and is able to compromise, which is the main reason why we record together. Another thing is a really good producer and this studio is growing all the time. The location of the studio is also important, because it is in the countryside, where there is peace and quiet. We have comfort of work, we see no reason to change the place of recordings, maybe someday, somewhere else mix mastering, but as of today I do not need to, the album sounds as it should.
7. Bartłomiej Kurzok is signed under the cover of the new album. I like his job. On the cover is a procession of people entering a huge coffin. Why did you choose this theme and how does it relate to the themes on the album?
Bartłomiej Kurzok had previously created a cover for the re-edition of the Euphoric Convulsions album from 2012 and we were very pleased with this work, which is why he made a painting for the new album. As for the theme, I had it in mind halfway through the process of creating the material. The people who go up the stairs to the great coffin are nothing more than the moment of passing from this world to the gate of death, what is behind it, just like you, I do not know ... On these steps, which are figurative, there are honest people and also motherfuckers who, under the guise of false faith in various deities, harm others on this earth, living in the belief that their time is still far away ... I believe that death is the greatest justice, especially for people who act to harm others for profit, political power, etc.
These days clearly show manipulation and what the world is striving for, it all comes together with the lyrics of Kuba, while reading the texts, you should have the cover in front of your eyes. A large part of my life is devoted to reflecting on these topics. I do not belong to people who pay special attention to materialism, money, luxury, and I despise people who are greedy, hungry for applause, huge power, domination, etc. I do not see the need during such a short existence to destroy others in the name of sick goals, let's a good example there will be a majority of politicians who have no respect for their own nation and their land. Of course, each listener can have different interpretations, I just convey what I had in mind.
8. The lyrics were taken care of by Kuba Brewczynski, who also sang them. I wonder where he got the inspiration for them and how they fit into the overall concept of DIRA MORTIS? I don't have them in front of me, I haven't had time to buy a CD yet, so what are they about?
As for the lyrics, I sent to Kuba my vision, which I briefly presented, he wrote everything in a few weeks, so you have a lot of the answer above. Of course, he put a lot of work into it and he wrote all the lyrics himself, in his own words based on my concept, with the exception of half of one lyrics written by Mścisław. As for inspiration you'd have to ask him, we didn't talk about it, he got the cover sketches, also I think he based on that, but he probably had his thoughts a lot. The lyrics blend beautifully with the album's contents and cover, and that's what I meant.
9. When I look at your profile on Facebook, you have published several concerts in Poland (once even with our HYPNOS). Does this mean that you can also have events during coronavirus? I'd like to see you live somewhere. For me, the presentation of new songs is always such a supplement to a CD and a T-shirt. Aren't you planning to support a new tour? And don't you look at us in the Czech Republic as well?
That's right, we've played some gigs with HYPNOS, I really respect Bruno and his bands, they are genuine and honest people in what they do. I have a great fondness for your country, I lived in Prague for a year and a half in 2008. The Czech Republic is a great place to live, I love your beer, food - goulash with dumplings, people's approach to life, beautiful Prague, Ostrava, if I had the opportunity, I would stay with you permanently. I would love to play at least a few concerts in your country, I hope someone will suggest us. As for our plans, of course we will want to play concerts promoting this album, but when the world finds itself there may be a problem for a while, I hope it will eventually end, but from what I can see some my hand is to destroy everything economically and finally get to people, let me be wrong.
10. I've been listening to death metal since its inception. I was always fascinated by the combination of darkness and energy. How do you perceive this style and what does it mean for you? You can easily embark on philosophical considerations.
You know, DIRA MORTIS is my tool for expressing myself through sounds, with death metal I can do it the best I can. For me, the choice of genre was obvious when I heard the American or Swedish scene for the first time, of course, thrash and black metal also had a great influence, but when it comes to sound realization - death metal. In this genre I can express myself lyrically, visually and sonically, just as I feel the need, so this band will remain death metal until the end of their activity. Of course, if I have a need to express myself in a different form, then it's worth creating something completely new.
11. What is DIRA MORTIS planning in the coming months?
We plan to release the album on December 25th, that's for sure, then I don't know what will happen, I hope everything will turn in the right direction.
12. Thank you so much for the interview and your music. "Ancient Breath Of Forgotten Misanthropy" is a record for me, to which I like to return often. I'm already looking forward to the original carrier for the collection. I wish the newcomers and your whole band a lot of success and I hope to meet you somewhere at the concert. Good luck with your personal life!
Thank you for a great interview too, and I sincerely hope that we will be able to come to you and remember the good old days. Until then, and maybe, see you on the Czech soil.
Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - DIRA MORTIS.
Odpovídal kytarista Leszek Makowiecki, děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave DIRA MORTIS! Právě poslouchám vaše nové album „Ancient Breath Of Forgotten Misanthropy“, které mi přišlo na recenzi a nemůžu se ho nabažit. Po minulé, velmi zdařilé desce „Psalms of Morbid Existence“ (2015) jste zpět a opět mi přijde, že je vaše hudba temnější a chladnější. Jakým směrem jste se chtěli posunout a jak vidíš váš vývoj ty?
Směr tohoto alba nebyl nijak zvlášť předurčen, jako pokaždé, když jsem začal všechno psát, ventiloval jsem emoce, myšlenky, inspirace, které jsem v danou chvíli měl. Album je skutečně temnější, chladnější atd., vzhledem k tomu, že v posledních letech méně optimisticky vnímám realitu a také to, co mě obklopuje, plus osobní životní zkušenosti. To vše mi nedalo důvod k tomu, abych spolu se svými spoluhráči vytvořil pozitivně laděné album. Musím ale přiznat, že na tomto albu jsou i některé jasnější body a to z jednoduchého důvodu, lidský život není jen negativní, takže vše se mísí. Jediným cílem bylo, aby tato nahrávka byla kurva tvrdá, a doufám, že se to podařilo.
Mezera mezi oběma alby je dlouhých pět let. Proč vlastně? Ono vy vůbec nepatříte mezi kapely, které by trpěly nadprodukcí. Čím si to vysvětluješ? Jsou příčinou časté změny sestavy, nedostatek času? Nebo peníze, inspirace?
Myslím, že pět let je pro naši nahrávku docela v pohodě. Víte, naše předchozí album „Psalms of Morbid Existence“ vyšlo v prosinci 2015, poté jsme jeli turné a vlastně na konci roku 2016 jsme měli možnost mezi koncerty hrát, začal jsem psát nové skladby a nebylo to na počkání, protože jsem musel vyčkat na okamžik, kdy budu mít něco smysluplného, co bych kytarami vyjádřil. Každá skladba je promyšlená a během zkoušek jsme dali všechno dohromady s Vizunem (bubeníkem), vynaložili jsme veškeré úsilí, abychom splnili naše očekávání. Máme také skvělý deal, že naši posluchači budou horliví sáhnout po tomto albu. Byla to titánská práce, stejně jako všechno ostatní, žiji daleko od zbytku kapely, setkáváme se na zkouškách tváří v tvář a nepracujeme prostřednictvím e-mailu proto, abychom nezničili zbývající autenticitu, která se všude vytrácí. Prostě necháváme vše přirozeně plynout, společně nahráváme, takže mít každé dva roky album pochybné kvality, nepřichází v úvahu. Jak jsem řekl, všechno má svůj čas a místo. Často jsem se snažil složit skladbu, protože jsem ji v tu chvíli chtěl - tady a teď. Výsledek byl, že z šedesáti procent jsem toho musel nechat do chvíle, než jsem si byl jistý, že to byl ten správný riff. Myslím, že se to všechno u nás děje individuálně a dnes tento systém funguje dobře. Naše skladby jsou také o něco delší, než obvykle, dělají to i jiné kapely, potřebujeme trochu více času, abychom publikum nenudili. Peníze jsou to poslední, co by nám mohlo bránit v tvorbě alba, až vyhoříme, nebo nám dojdou nápady, až přijde ten okamžik, ukončíme to, toť vše.
Leszeku, ty jsi posledním a zároveň zakládajícím členem DIRA MORTIS. Já se k vaší hudbě poprvé dostal až v roce 2003, když jste vydali EP „Architecture of Mind“. Dodnes mám ale mezery ve vaší historii. Mohl bys nám prosím objasnit, jak kapela vznikla, kdo stál u jejího zrodu a jak se postupně vyvíjela? Zavzpomínej na staré časy…
Začátky byly samozřejmě velmi těžké, tak jak to měla většina kapel. Miloval jsem death metal a opravdu jsem chtěl hrát tento hudební žánr. Spolu s prvním bubeníkem jsme se domnívali, že to chceme dělat, i když on o tomto žánru neměl žádné ponětí, protože poslouchal punk a skončil u hip hopu, neměl žádnou hudební techniku, stejně jako já ... Za dva roky jsme udělali několik skladeb, ze kterých vzniklo demo „Revulsion“, ale než se to stalo, prolili jsme litry potu a krve, abychom měli zkušebnu, jakékoli vybavení a vše, co bylo potřeba k nahrávání. Bylo to špatné, řekl bych, že velmi špatné, ale jen díky pomoci našich několika přátel se nám podařilo získat vše. Skladby, které tam jsou byly kovány celé hodiny a díky tomu se dnes nestydím za žádné publikované materiály pod naším logem. Podařilo se mi vytvořit to, co jsem zamýšlel. Tehdy jsme obdrželi spoustu dobrých reakcí, i když v různých oblastech bylo mnoho nedostatků. Později jsem přesvědčil několik kamarádů s podobným nadšením hrát tak týden a se sporným přístupem ke všemu, po kterém jsem neměl s kým hrát tři roky. Největší neúspěch byl pokus znovu spolupracovat s jedním z bubeníků z tohoto období. V roce 2009 jsem díky velmi dobrému příteli poznal Vizuna a Mścisława, profesionální lidi v tom, co dělají a je tomu tak do dneška na „The Cult of the Dead“ vše funguje dobře.
Pro mě asi nejvýraznější změnou a řekl bych i přínosem, je příchod vokalisty Kuby Brewczynskeho ze STRAIGT HATE, což je vynikající death grind, ale také v něm Kuba zpívá úplně jinak. Jak jste se dali dohromady a proč právě on?
Kuba ze STRAIGHT HATE je náš nový zpěvák a ano, jsem šťastný jako ty. Kubu jsem poznal dříve, protože Vizun hraje v jeho kapele. Łukasz se na nás po jedenácti letech spolupráce vykašlal, několik let nazpět se jeho zájmy ubíraly jinými směry, pro někoho pravděpodobně nepochopitelnými. Objevil se den před nahráváním tohoto alba, přestože vokály były v pořádku, nenašel si čas na přípravu k nahrávání. Navzdory tomu byl jeho přínos pro tuto kapelu značný a přeji mu hodně štěstí... Byl to Mścisław, kdo navrhl, aby Kuba nahradil Łukasze, a když to slyšíš, je to jackpot, souhlasil, odvedl tvrdou práci a předvedl skvělé vokály, a doufám, že společně nahrajeme další desku, jak můžete slyšet, je všestranným zpěvákem.
Jakým způsobem album „Ancient Breath Of Forgotten Misanthropy“ vznikalo? Mám na mysli samotný proces a způsob skládání? Kdo napsal riffy? A jak jste vše dali dohromady?
Album vzniklo tak jako všechny, psal jsem postupně skladby riff po riffu, stopu po stopě, napsal jsem všechny kytary, pak během volna v práci jsme s Vizunem ve zkušebně pracovali na ostatním, to znamená na bicích. Další fází je nahrávání ve studiu, kde Mścisław nahrál basy a sóla, která složil a nakonec se nahrávala lyrická vrstva a vokály. Obal a koncept jsou moje nápady. Abych to shrnul, není to snadné, protože už 13 let jezdím na služební cesty po různých částech Evropy. Navíc mám svůj domov a členy kapely 300 km od sebe.
Novinka má opravdu skvělý zvuk. Povedlo se vám vytvořit absolutně nihilistickou atmosféru. V recenzi píšu o pocitu, že jsem někde ztracený v hlubokém močálu, kolem mě je jenom mlha, rozkládající se těla a smrt. Nahrávali jste v Roslyn Studiu u Krzysztofa Godyckeho stejně jako minule. Znamená to, že vám Krzysztof nejlépe rozumí a cítíte se u něj dobře? Jak probíhalo samotné nahrávání nové desky?
Opět jsme vsadili na Roslyn a všechno je, jak má být. Krzysztof Godycki je chlápek, který dokáže úžasně spolupracovat, chápe naše očekávání a je schopen dělat kompromisy, což je hlavní důvod, proč spolu nahráváme. Další věc je ta, že je opravdu dobrý producent a toto studio neustále roste. Umístění studia je také důležité, protože je na venkově, kde je ticho a klid. Máme pracovní pohodlí, nevidíme důvod měnit místo nahrávání, možná někdy, někde jinde mixovat, masterovat, ale momentálně nemusíme, album zní tak, jak by mělo.
Bartłomiej Kurzok je podepsaný pod coverem nového alba. Mám jeho práci moc rád. Na obalu je průvod lidí, kteří vchází do obrovské rakve. Proč jste zvolili právě tento motiv a jakým způsobem souvisí s tématy na desce?
Bartłomiej Kurzok předtím vytvořil obal pro reedici alba “Euphoric Convulsions” z roku 2012 a tato práce nás velmi nadchla, proto jsme jej nechali vytvořit obal pro nové album. Pokud jde o motiv, měl jsem ho v hlavě už v polovině tvorby materiálu. Lidé, kteří jdou po schodech k velké rakvi, nejsou nic jiného než okamžik přechodu z tohoto světa k bráně smrti, co je za ní, stejně jako ty, nevím... Na těchto schodech, které jsou obrazné, se vyskytují čestní lidé a také svině, které pod rouškou falešné víry v různá božstva škodí ostatním na této zemi a žijí v přesvědčení, že jejich čas je ještě daleko... Věřím, že smrt je největší spravedlnost, zejména pro lidi, kteří jednají tak, aby ublížili jiným kvůli zisku, politické moci atd. Současná doba jasně ukazuje manipulaci a to, o co svět usiluje, vše se to prolíná s Kubovými texty, při čtení textů byste měli mít obal alba před očima. Velká část mého života je věnována přemýšlení o těchto tématech. Nepatřím k lidem, kteří věnují zvláštní pozornost materialismu, penězům, luxusu, a pohrdám lidmi, kteří jsou chamtiví, hladoví po potlesku, obrovské moci, nadvládě atd. Nevidím potřebu během tak krátké existence ničit ostatní ve jménu chorých cílů, dobrým příkladem může být většina politiků, kteří nemají úctu k vlastnímu národu a své zemi. Každý posluchač samozřejmě může mít různé interpretace, já jen říkám, co jsem měl na mysli.
O texty se postaral Jakub Brewczynski, který je i nazpíval. Zajímalo by mě, kde pro ně bral inspiraci a jak zapadají do celkového konceptu DIRA MORTIS? Nemám je před sebou, ještě jsem si nestihl koupit CD, o čem tedy jsou?
Pokud jde o texty, poslal jsem Kubovi svou vizi, kterou jsem mu stručně nastínil, on napsal vše za pár týdnů, o něco výš jsem zodpověděl většinu tvé otázky. Samozřejmě si s tím dal hodně práce a všechny texty napsal sám, vlastními slovy na základě mého konceptu, s výjimkou poloviny jednoho textu, který napsal Mścisław. Pokud jde o inspiraci, musel by si se zeptat jeho, nemluvili jsme o tom, dostal náčrt obalu, takže si myslím, že i na základě toho, ale pravděpodobně měl hodně různých myšlenek. Texty krásně splývají s obsahem a obalem alba a o to mi šlo.
Když se podívám na váš profil na facebooku, máte tam uveřejněno několik koncertů v Polsku (jednou dokonce s našimi HYPNOS). Znamená to, že u vás se mohou pořádat akce i během coronaviru? Rád bych vás někde viděl naživo. Prezentace nových skladeb je pro mě vždy takovým doplňkem k CD a tričku. Nechystáte na podporu novinky turné? A nepodíváte se i k nám do Čech?
Máš pravdu, hráli jsme nějaké koncerty s HYPNOS, opravdu si vážím Bruna a jeho kapel, jsou to skuteční a upřímní lidé v tom, co dělají. Mám velmi rád vaši zemi, v roce 2008 jsem žil rok a půl v Praze. Česká republika je skvělé místo k životu, miluji vaše pivo, jídlo - guláš s knedlíky, přístup lidí k životu, krásná Praha, Ostrava, kdybych měl možnost, zůstal bych tam na trvalo. Rád bych si zahrál alespoň pár koncertů ve vaší zemi, doufám, že nám to někdo nabídne. Co se týče našich plánů, samozřejmě budeme chtít hrát koncerty propagující toto album, ale až se svět vrátí do normálu, můžou nastat jiné problémy, ve kterých se svět na nějakou dobu ocitne, doufám, že to vše nakonec skončí, ale podle toho, co vidím, je ekonomika zničena, což ovlivní i lidi, doufám, že se mýlím.
Death metal poslouchám od jeho počátků. Vždycky mě na něm fascinovalo spojení temnoty a energie. Jak vnímáš tento styl ty a co pro tebe znamená? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.
DIRA MORTIS je můj nástroj, jak se vyjádřit prostřednictvím zvuků a death metalem to jde nejlépe, jak umím. Výběr žánru byl pro mě jasný, když jsem poprvé slyšel americkou a švédskou scénu, samozřejmě na mě měl velký vliv také thrash a black metal, ale pokud jde o zvukovou realizaci - death metal. V tomto žánru se mohu vyjádřit lyricky, vizuálně a zvukově tak, jak potřebuji, takže tato kapela zůstane death metalovou až do konce svého působení. Samozřejmě, pokud bych měl potřebu vyjádřit se jinou formou, pak stojí za to vytvořit něco úplně nového.
Co chystají DIRA MORTIS v nejbližších měsících?
Vydání alba je naplánováno na 25. prosince, to je jisté, pak nevím, co bude, ale doufám, že se všechno obrátí správným směrem.
Děkuji moc za rozhovor i vaši hudbu. „Ancient Breath Of Forgotten Misanthropy“ je pro mě deskou, ke které se již teď rád a často vracím. Už se těším na originální nosič do sbírky. Přeji novince i celé vaší kapele hodně úspěchů a doufám, že se potkáme někde na koncertě. Ať se vám daří i v osobním životě!
Také děkuji za skvělý rozhovor a upřímně doufám, že k vám budeme moci dorazit a zavzpomínat na staré dobré časy. Mějte se a na viděnou v Čechách.
Také máte plné zuby všech těch přeslazených metalových kapel všude kolem? Štvou vás lesklé časopisy, se stále stejnými jmény? Chce se vám zvracet, když slyšíte a vidíte smečky, které více než na hudbu dbají na to, jak vypadají? Image je nanic, poslouchejte black metal! A teď nemyslím různé pozéry, kterých je také spousta, ale poctivý shnilý sound. Měl bych pro vás jeden tip - americké SCOUR.
Pokud jste se o black metal začali zajímat někdy v devadesátých letech, kdy světu vládly kapely jako MAYHEM, BURZUM, DARKTHRONE, GORGOROTH, 1349, MARDUK, mohli byste být spokojeni i s novým EP s jednoduchým a vše vystihujícím názvem "Black". Kapela navíc do své hudby propašovala i thrashové a grindové prvky. Výsledek je doslova zničující. Deska zní hodně undergroundově.
Nebudeme si nic nalhávat, temnotu zase tolik kapel znázornit neumí. SCOUR patří mezi vyvolené. Skladby jsou perfektně napsány, talent je zde cítit v každém tónu. A Philip H. Anselmo? Jako vždy vynikající. Tohle není žádná napomádovaná hudba současných mnohých black metalistů, žádné koketování s post rockem, heavy metalem a podobné slepé uličky, ale čirá nenávist. Najednou jsem na hřbitově a desku si neskutečně užívám. Pro mě osobně po letech zase black metal, který mě baví poslouchat. Špinavý a ošklivý, v určitých momentech až primitivní, ale zároveň pestrý a zajímavý. SCOUR se sice inspirují v Norsku, ale přidávají velký kus sebe samého. Navíc umí napsat motivy, které se mi zadírají přímo pod kůži. "Black" je jako samotná Smrt. Tajemná, zlá, ošklivá, temná a neuchopitelná. Jakoby právě někdo vyhrabal ze země vaši mrtvolu. Už trošku nahnilou, smradlavou a naštvanou, že ji nenecháte v klidu přejít na druhou stranu. Na onen svět. Vynikající black metal s thrashovými a grindovými ozvěnami! Masakr v márnici!
Asphyx says:
Are you also upset about all of those sweetened metal bands all around? Are you annoyed by glossy magazines, still promoting the same names? Do you want to vomit when you hear and see bands that pay more attention to how they look like than to music? Image is useless, listen to black metal! And now I don't mean another posers, of which there are also a lot, but an honest rotten sound. I have one tip for you - American SCOUR.
If you became interested in black metal sometime in the 1990s, when bands like MAYHEM, BURZUM, DARKTHRONE, GORGOROTH, 1349, MARDUK ruled the world, you could be satisfied with the new EP with a simple and all-encompassing name "Black". On top, the band smuggled thrash and grind elements into their music. The result is literally devastating. The record sounds very underground.
We will not lie to each other, so many bands can't depict the darkness. SCOUR is one of the chosen ones. The songs are perfectly written, the talent is felt in every tone. And Philip H. Anselmo? As always excellent. This is no contradictory music by many black metallers today, no flirting with post rock, heavy metal and similar dead ends, but pure hatred. Suddenly I'm in the cemetery and I'm really enjoying the album. For me personally, after years, again black metal, which I enjoy listening to. Dirty and ugly, at some point even primitive, but at the same time colorful and interesting. SCOUR is inspired in Norway, but they add a lot of themselves. In addition, They can write motifs that look right under my skin. "Black" is like Death itself. Mysterious, evil, ugly, dark and elusive. It's like someone just dug your corpse out of the ground. It's a little rotten, smelly and angry that you won't let her go to the other side in peace. To the other world. Excellent black metal with thrash and grind echoes! Morgue massacre!
Už od svého dětství přemýšlím, jestli jsme ve vesmíru sami. Možná ano, možná ne, já bych se ale přikláněl k tomu, že jsme jen kolonie, takový pokus, který se poslední dobou příliš nedaří. Jakoby měli autoři sci-fi z osmdesátých let pravdu. Lidstvo se možná nakonec zahubí samo a vůbec k tomu nebude potřebovat žádný zásah z vesmíru. Představuji si, že potom přiletí vesmírné lodě a na Zemi bude klid. Absolutní ticho, bez druhu zvaného člověk.
Všude kolem bude znít jenom dobrá hudba. Třeba noví DEEDS OF FLESH, kteří v sobě mají stále apokalyptický nádech. Technický death metal je hodně těžká a náročná disciplína. Musíte mít talent, skvělého zvukaře a zároveň si musíte zachovat živočišnost a temný náboj. DEEDS OF FLESH tohle všechno umí na výbornou. Příběh byl započat v roce 2018 (Of What's to Come), pokračoval na Portals to Canaan (2013), aby letos vyvrcholil. Všichni víme, že odešel Erik Lindmark. Jedna z největších osobností death metalu nové éry. Skvělý člověk i hudebník. "Nucleus" chápu jako poctu jeho odkazu.
Trošku jsem se pokračování, asi jako každý fanoušek DEEDS OF FLESH, bál. Ale není čeho. Kapele se povedlo dokončit dílo, které by s klidem mohlo letět do vesmíru jako odkaz budoucím generacím. Skladby (které napsal Erik Lindmark), jsou skvěle doplněny, zaranžovány, mají jasnou strukturu a rukopis. Pozvána byla velká spousta hostů. Měl jsem trošku strach, že bude deska roztříštěná, ale není tomu tak. Všichni se zhostili své práce na výbornou, těžko někoho vyzdvihnout, ale album drží pohromadě jako pevný monolit. Je technické, progresivní, pestré, ostré, divoké, mocné, lehce boří hranice, ale zároveň se skvěle poslouchá. Obzvláště ve chvílích, když hledím na noční oblohu. Přichází z ní, stejně jako z nahrávky, temná energie. Možná už je vyspělejší civilizace infiltrována mezi námi, směje se našim zbabělým činům, ničení planety, zlobě a nenávisti, jedovatým útokům z obrazovek. Nevím, co ale mohu podepsat vlastní krví je, že poslouchají stejně jako já "Nucleus". Náš druh by si zasloužil restartovat, začít znovu na zelené louce, často na to myslím. Nová deska DEEDS OF FLESH mi ale dává naději, je pro mě záchytným bodem, kusem poctivého řemesla s velkou přidanou hodnotou navíc. Je jako k dokonalosti vybroušený křišťál. Slyšte ozvěny z vesmíru a poklekněte! Vynikající záležitost pro všechny posluchače s bohatou fantazií!
for fans: Cannibal Corpse, Disgorge, Suffocation, sci-fi and excellent music!
Asphyx says:
Ever since I was a child, I have been wondering if we are alone in the universe. Maybe yes, maybe no, but I would be inclined to say that we are just colonies, an attempt that has not been very successful lately. As if the authors of science fiction from the eighties were right. Mankind may eventually destroy itself, and it will not need any intervention from space at all. I imagine that spaceships will then arrive and there will be peace on Earth. Absolute silence, without the kind called man.
All that will be heard is good music. For example, the new DEEDS OF FLESH, which still have an apocalyptic touch. Technical death metal is a very difficult and demanding discipline. You have to have talent, a great sound engineer and at the same time, you have to keep the animals and the dark charge. DEEDS OF FLESH can do all this very well. The story began in 2018 (Of What's To Come), continued on Portals to Canaan (2013), culminating this year. We all know that Erik Lindmark has left. One of the greatest personalities of death metal of the new era. Great person and musician. I understand "Nucleus" as a tribute to his legacy.
I was a little afraid of the sequel, like any DEEDS OF FLESH fan. But there is nothing. The band managed to complete a work that could easily fly into space as a legacy for future generations. The compositions (written by Erik Lindmark) are perfectly complemented, arranged, have a clear structure and handwriting. A large number of guests were invited. I was a little worried that the record would be shattered, but that's not the case. Everyone did a great job, it's hard to pick someone up, but the album holds together like a solid monolith. It is technical, progressive, colourful, sharp, wild, powerful, slightly breaks the boundaries, but at the same time, it is great to listen to. Especially when I look at the night sky. Dark energy comes from it, as well as from the recording. Perhaps the more advanced civilization is already infiltrated among us, laughing at our cowardly actions, the destruction of the planet, anger and hatred, the poisonous attacks from the screens. I don't know what I can sign with my blood is that they listen just like I do "Nucleus". Our species deserves to restart, start again on a green field, I often think about it. But the new DEEDS OF FLESH record gives me hope, it is a point of reference for me, a piece of honest craftsmanship with great added value. It is like a crystal cut to perfection. Hear echoes from space and kneel! An excellent affair for all listeners with a rich imagination!
TRACKLISTING: 1. Odyssey 2. Alyen Scourge 3. Ascension Vortex (Feat: Decrepit Bill, Obie Flett, Anthony Trapani) 4. Catacombs of the Monolith (Feat: Luc Lemay) 5. Ethereal Ancestors (Feat: George “Corpsegrinder” Fisher) 6. Nucleus (Feat: John Gallagher) 7. Races Conjoined (Feat: Matti Way, Frank Mullen and Jon Zig) 8. Terror (Feat: Dusty Boisjolie, Robbe Kok) 9. Onward
DEEDS OF FLESH ARE: Jacoby Kingston: vocals Mike Hamilton: lyric writing and vocal patterns Craig Peters: guitars and cinematic arrangements Ivan Munguia: bass Darren Cesca: drums
GUESTS Luc Lemay (Gorguts) John Gallagher (Dying Fetus) George “Corpsegrinder” Fisher (Cannibal Corpse) Frank Mullen (Suffocation) Matti Way (Submerged, ex Disgorge) Bill Robinson (Decrepit Birth) Dusty Boisjolie (Severed Savior, Illuminegra) Anthony Trapani (Odious Mortem, Severed Savior), Obie Flett (Pathology) Robbe Kok (Disavowed) Jon Zig (Serpentian)
Zatloukám do rakve další hřeb. Zemřelý trávil většinu života rouháním a jeho zlé činy se vznášely v márnici jako němá výčitka. Za ty roky, co dělám hrobníka a poslouchám death metal, si nejsem jistý, jestli mají mít i zlí lidé všechny pocty, které pohřeb provází. V tomhle byli v středověku dál. Těla prokletých pohodili za hřbitovní zeď a nechali na pospas toulavým psům. Rakev je zavřena a najednou mám pocit, že se z ní ozývají podivné zvuky.
Velmi podobné pocity mám i z nové desky francouzských death metalistů IRON FLESH. S hudbou kapely jsem se setkal poprvé loni (recenze na předchozí desku "Forged Faith Bleeding" odkazována dole pod článkem) a ihned si mě získali na svoji stranu. Skupina má velký cit pro záhrobní melodie, chlad i temnotu. Je pro mě ozvěnou starých dobrých časů. Jejich death metal je ryzí a opravdový i na novince "Summoning the Putrid".
"Summoning the Putrid" je pro mě vyloženě návykovou záležitostí. Uznávám v hudbě spíše pohřeb do země, než obyčejný žeh. Lépe při něm vynikne osobnost kapely. Líbí se mi zvuk, oceňuji opravdu povedený obal. To jsou ale věci, které umí dnes spousta skupin. Nejvíce mě oslovily nápady, atmosféra celé nahrávky. Jsem při poslechu opravdu zavřený v márnici. Víte o tom, že mrtví přes noc promlouvají? Jsou zrovna na cestě mezi naším a oním světem. Zní to děsivě, ale taková už smrt je. Bez příkras, stejně jako nová deska IRON FLESH. Mám rád malé hřbitovy, kde se všichni se všemi znají. Líbí se mi, když ve mě probudí hudba spoustu obrazů, emocí, nálad. Francouzi tohle všechno umějí na výbornou. Stali se na dlouhou dobu mými průvodci, kulisou k četbě starých hororů. Poslouchal jsem je i soustředěně, obzvláště brzy ráno, když jsem bral do ruky lopatu a rýč. Hroby se musí vykopat, než přijdou první návštěvníci. Myslím, že fanoušci třeba takových ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, SORCERY, DISMEMBER, by mohli být spokojeni. IRON FLESH mají svůj vlastní rukopis, výraz, který sice možná poznají jen staří hrobníci, ale to nemění nic na tom, že nové album "Summoning the Putrid" je excelentní. Zatloukám do rakve další hřeb. Přidávám volume. Těším se na příští noc s mrtvými, těším se na další poslech. Hnilobný death metal, u kterého praskají lebky!
Asphyx says:
I hammer another nail into the coffin. The deceased spent most of his life blaspheming, and his evil deeds floated in the morgue like silent remorse. In the years I've been working as a gravedigger and listening to death metal, I'm not sure if even bad people should have all the honors that accompany a funeral. In this, they were further in the Middle Ages. They threw the bodies of the cursed behind the cemetery wall and left them to the stray dogs. The coffin is closed and I suddenly feel strange noises.
I have very similar feelings from the new album of French death metalists IRON FLESH. I first met the band's music last year (review of the previous album "Forged Faith Bleeding" referenced below under the article) and they immediately got me on their side. The band has a great feeling for funeral melodies, coldness and darkness. It's an echo of the good old days for me. Their death metal is pure and real even on the novelty "Summoning the Putrid".
"Summoning the Putrid" is a purely addictive affair for me. I recognize in music more a funeral in the ground than ordinary iron. The personality of the band stands out better. I like the sound, I appreciate the really good packaging. But these are things that many groups can do today. The ideas, the atmosphere of the whole recording appealed to me the most. I'm really locked in the morgue while listening. Do you know that the dead talk overnight? They are on their way between our world and the other. It sounds scary, but that's the way death is. No embellishments, just like the new IRON FLESH album. I like small cemeteries where everyone knows everyone. I like it when music awakens a lot of images, emotions, moods in me. The French know all this very well. They became my guides for a long time, a backdrop for reading old horror movies. I listened intently, especially early in the morning, picking up a shovel and a spade. Graves must be dug before the first visitors arrive. I think fans like ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, SORCERY, DISMEMBER, could be satisfied. IRON FLESH has their handwriting, an expression that may be known only to old gravediggers, but that doesn't change the fact that the new album "Summoning the Putrid" is excellent. I hammer another nail into the coffin. I'm adding volume. I'm looking forward to the next night with the dead, I'm looking forward to more listening. Rotting death metal with skulls cracking!
