DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 4. ledna 2021

Interview - CONVULSE - For me it seems the humankind is getting worse day by day and year by year.


Interview with legendary death metal band from Finland - CONVULSE.

Answered vocalist and guitarist Rami Jämsä, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - CONVULSE - Deathstar (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/11/recenzereview-convulse-deathstar-2020.html

Ave CONVULSE! Greetings Finland! I hope you are doing well even in these difficult times. You released your new album Deathsta; this year. The album immediately got me mainly thanks to the mood. The first word that comes to my mind is melancholy. How the album came about and where did you want to move when compared to your previous work the Cycle of Reveng? 

Hi and thanks for this interview. We started to compose new songs after Cycle of Revenge has done at spring 2016. Afterwards I think Cycle of Revenge was a significant album for us, because it made possible our further progress that lead finally three years later to Deathstar album. We had gradually found our style to express our musical ambitions and also how to play as a trio. We didn´t make any conscious decision to play with certain style and I am sure it can be heard on Deathstar too. We just played together and decided to see what ideas start carry on further. We rehearsed years weekly and it was quite soon clear that we would like to record and mix this album in a same analog studio, where we did Evil Prevails album. 


I remember you as an old classic death metal band. But on the new records you have completely changed your style. Personally, I understand that, I would not want to play the same thing over and over again, but I still can´t help asking. Why? You wanted to evolve, or did you get a new stimulus? Let´s talk about your new thing. Deathstar is a really colourful album. It is interesting and will definitely suit people with a rich imagination. How did you create the record? Or rather, how do you compose new material in CONVULSE? 

I am the main composer and bringer of the musical ideas on our band. For me it has always been quite impossible to write certain music which style has decided in advance. I can´t put myself just in one formula and go on forever with it. On the other hand, I´m also very lucky man, because every time I take the guitar and play, I found myself on creating some new riffs or melodies. Lately I have noticed that I have haunting melodies inside my head and it has lead more melodic approach on music I make. How do we compose new songs? Well, some melodies come to my head out from somewhere. I pick my guitar or piano and start to play it. Then I go to our rehearsal studio, I introduce my idea to Rolle and Juha. Then we start to jam this idea together. If it works, we will go on with it and play and play it again with various ways. Some songs come quite ready in one or two rehearsals. Some songs take year to find their final form. 


I really enjoy the crystal sound of the new recording. Who is signed under it? Where did you mix the record and who produced it? 

I am huge fan of an analog technology. There is an analog JJ-studio near of my hometown. Juuso Nordlund is a well known musician and recording engineer in Finland and I have pleasure to know him a bit. Juuso has ran his studio since 1980 and it is full of the best analog equipment from 80s including 24 track reel to reel tape recorder and analog mixing console. I love to work with Juuso, because he satisfies my ambitions perfectly. We used several tape echoes and vintage microphones to produce timeless sound of Deathstar. It took about 4000 e to cover studio recordings and mixing sessions, but it was worth of every euro. I have to say also that we didn´t have a record deal when we started to make Deathstar album and we produced it with the band´s money and it cost totally 6000 e. 


The author of the cover is Jan Yrlund. Why him? The Earth motif, wrapped in barbed wire, which is great! I have to say, it gives me goosebumps. How did you and Jan get together? He also plays in IMPERIA, if I am not mistaken? 

I had an idea of an earth collapsing and perishing to our egoism, greediness and nationalism. The suddenly I saw my old friend Minna´s painting called “Strangled” and it visualized my thoughts so well that I asked Minna´s permission to give her painting to Jan Yrlund, who could breed the idea further. I knew Jan from the 90s when he played in thrash metal called Prestige (and plays still). Jan has also made two album covers for my previous band When the Empire Falls. So I knew and trusted him perfectly and the result is magnificent. 




Deathstar is for me a complex work in all aspects. That´s the way I like it and when fans get a beautiful piece of music. But sometimes in metal we forget about lyrics. What do the lyrics in the newalbum represent? What I like most is the idea in the song Deathstar -We have connected our nations to express our hatred. I often say this when I open the newspaper in the morning. Who is the author of the lyrics and where the inspiration came from? 

I write all the lyrics and this time all the songs except “We sold our soul for rock ´n roll” are dealing with the same theme. As you look back in history and especially last 10 years, I see a very bad progress. We have all keys to collaborate and to love each other and solve worldwide problems and issues. But what we do about it? For me it seems the humankind is getting worse day by day and year by year. 

This new stuff has death metal basics, but you can´t resist rock, progressive metal and a lot of other things. Sometimes bands that do the same have their music fragmented, difficult to understand and chaotic but you managed to avoid this on the new record. The album is really easy to listen to. It´s like a trip to the stars, I´d say. In addition, the songs have a melancholy touch in them, which perhaps nobody can do better than the Finns. How do you explain that? Do you think it´s because of the environment? Personality? Or is it historically inherited? 

It´s very hard to explain. As I said before, I don´t plan my and our songs beforehand. Of course, our surroundings, history of society and as well personal history has an effect for our output. We can´t either forget all the music I have listened to for a decades with very open mind. 


Live performances are an integral part of every band. How is it in CONVULSE? Do you play a lot? Do you go on tours? And how do fans perceive your change of style? I was supposed to see you at the Czech Symbolic festival this year and I was really looking forward to it. You will come next year? 

I love to play live shows and travel all around the world. We always try to make some free days around selected shows we play. Convulse is not our day job and we have quite small children at home, so we can´t do long tours in this personal situation. Of course this covid-19 situation makes impossible to play even those few selected festivals per year. Symbolic festival is deferred to 2022. Let´s see when this all comes better. Mostly we play World without God set on live shows, but we would like to perform new tunes as well, but you can´t fit everything for 45 minutes show. Ideal situation for us would be two shows. One for the classic death metal songs and one for our newer songs. Perhaps they are classics 2040 and we play them then. 


For me, good music is one that can evoke certain emotions in me and to which I want to return. Deathstar is an album that literally enchanted me. I often think where this world is heading to. I would like to be positive, but I can´t manage to do that. How do you perceive the direction of society, music, technology? What do you think our future will be like? 

I share the same worry with you. I have decided to try my best for my family and local surroundings. It is something I can do. It´s my way to see some hope and positive progress. Deathstar album ends to hope, love and good wishes for my son. It´s worth to go on and believe everything will be good. 


What was the first impulse that you started playing music? What were the beginnings of CONVULSE? Please give us some reminiscent thoughts of metal in Finland during the 1990s. 

Weleased Resuscitation of Evilness exactly 30 years ago. World has changed a lot and lot of things are more complicated these days, but running a band is still basically the same as before. We practice together, write new music and hope somebody is interested to release it. I have the same enthusiasm today as back in 1990. We found new music death metal 90´s and now it´s called old school death metal. Those days we had a big metal boom in Finland and we had several young metal bands in every town. Now we still have some mature metal bands, but much less new kids playing metal music. Rap and hiphop a is big thing in Finland now and it´s ok for me. Younger people make music more with computers and it is also a part of this evolve. 

Where will CONVULSE go in the future? Do you have a dream, an unfulfilled vision for example? And what are your plans for the near future? 

We have started to make new songs and if things keep on interesting and fresh, we will do 6th Convulse album some day in future. I don´t see any good reason to bury Convulse as long as new songs keep on coming. 


Thank you so much for the interview, I appreciate a lot. It has been a long time since a band hit me right in the spot and got me in the right mood. I wish you much success not only with Deathstar. Good luck to you in private lives as well. 

Thanks a lot for this interesting interview and sharp points from Deathstar album. All the best wishes for all of you as well! Take care, stay safe and give a chance for a new Convulse album Deathstar.

Recenze/review - CONVULSE - Deathstar (2020):

https://transcendingrecs.bandcamp.com/album/deathstar

Rozhovor - CONVULSE - Zdá se mi, že se lidstvo každým dnem a rok od roku zhoršuje.


Rozhovor s legendární skupinou z Finska - CONVULSE.

Odpovídal kytarista a zpěvák Rami Jämsä, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - CONVULSE - Deathstar (2020):

Ave CONVULSE! Zdravím do Finska. Doufám, že se vám daří dobře i v těchto těžkých časech. Letos vám vyšla nová deska „Deathstar“. Ihned si mě podmanila hlavně svojí náladou. První slovo, které mě napadá, tak je melancholie. Jak album vznikalo a kam jste se chtěli oproti předchozímu počinu „Cycle of Revenge“ posunout? 

Ahoj a děkuji za rozhovor. Začali jsme skládat nové písně vzápětí poté, co vznikl Cycle of Revenge na jaře 2016. Proto si myslím, že Cycle of Revenge bylo pro nás významné album, protože to umožnilo náš další krok, který konečně vedl o tři roky později k albu Deathstar. Postupně jsme našli svůj styl vyjadřující naše hudební ambice a také to, jak hrát jako trio. Nerozhodli jsme se hrát žádný určitý styl a jsem si jistý, že je to slyšet i na Deathstar. Právě jsme hráli společně a zjistili jsme, jaké nápady z toho mohou vzniknout. Zkoušeli jsme roky každý týden a brzy bylo jasné, že bychom chtěli nahrávat a mixovat toto album ve stejném analogovém studiu, kde jsme dělali album Evil Prevails. 


Pamatuji si vás jako starou klasickou death metalovou kapelu. Na nových deskách jste ale úplně změnili styl. Osobně to chápu, mě by se také nechtělo hrát pořád dokola to samé, ale přesto se nejde nezeptat. Proč vlastně? Chtěli jste se vyvíjet, dostali jste nové podněty? 

Jsem hlavním skladatelem a nositelem hudebních nápadů naší kapely. Pro mě bylo vždy docela nemožné napsat určitou hudbu, pokud jsem se rozhodl pro určitý hudební styl předem. Nemohu dát vše do jen jednoho vzorce a pokračovat s ním pořád. Na druhou stranu jsem také velmi šťastný muž, protože pokaždé, když vezmu kytaru a hraji, ocitnu se ve vytváření nových riffů nebo melodií. V poslední době jsem si všiml, že mám v hlavě strašidelné melodie a vedlo to k melodičtějšímu přístupu k hudbě, kterou dělám. Jak skládáme nové písně? Odněkud z hlavy mi vycházejí melodie. Vezmu si kytaru nebo klavír a začnu hrát. Pak jdu do našeho zkušebního studia a představím svůj nápad Rollemu a Juhovi. Pak začneme tuto myšlenku zpracovávat společně. Pokud to funguje, pokračujeme v tom dále a hrajeme ji znovu různými způsoby. Některé písně jsou připravené za jednu nebo dvě zkoušky. Některým skladbám trvá rok, než najdou konečnou podobu. 


Pojďme k novince. „Deathstar“ je opravdu pestrým albem. Zajímavým a rozhodně bude víc vyhovovat lidem s bohatou fantazií. Jak deska vznikala? Respektive, jakým způsobem skládají nový materiál CONVULSE? 

Jsem velkým fanouškem analogové technologie. Nedaleko mého rodného města je analogové JJ-studio. Juuso Nordlund je ve Finsku známým hudebníkem a nahrávacím inženýrem a jsem potěšen, že ho trochu znám. Juuso provozuje své studio od roku 1980 a je plné nejlepšího analogového vybavení z 80. let včetně 24 stopového kotoučového magnetofonu a analogového mixážního pultu. Rád pracuji s Juusem, protože dokonale splňuje moje ambice. K vytvoření nadčasového zvuku Deathstar jsme použili několik páskových ozvěn a vintage mikrofony. Pokrytí studiových nahrávek a mixování vyšlo na asi 4000 Euro, ale stálo to za každé euro. Musím také říci, že když jsme začali dělat album Deathstar, neměli jsme nahrávací smlouvu a vyrobili jsme ho za peníze kapely a stálo to celkem 6000 Euro.

 

Autorem obalu je Jan "Örkki" Yrlund. Proč právě on? Motiv Země, zabalené do ostnatého drátu je skvělý! Musím říct, že mě z něj trošku mrazí v zádech. Jak jste se s Janem dali dohromady? On hraje i v kapele IMPERIA, jestli se nepletu? 

Měl jsem představu, že se Země zhroutí a zahyne pro náš egoismus, chamtivost a nacionalismus. Najednou jsem uviděl obraz mého starého přítele Minna s názvem „Strangled“ a zobrazil mé myšlenky tak dobře, že jsem požádal Minnu o svolení předat jeho obraz Janu Yrlundovi, který mohl tuto myšlenku dále rozmnožovat. Znal jsem Jana z 90. let, když hrál thrash metal s Prestige (a hraje stále). Jan také vytvořil dva obaly alb pro mou předchozí kapelu When the Empire Falls. Díky čemuž jsem ho dokonale znal a důvěřoval mu, a proto jsem si mohl být jist, že výsledek bude úžasný. 



„Deathstar“ je pro mě komplexním dílem po všech stránkách. Takhle to mám rád. Když fanoušek dostane do ruky krásný kousek hudby. Ale občas se zapomíná u metalu na texty. O čem na novince jsou? Mě se nejvíc líbí myšlenka přímo ve skladbě Deathstar – „Propojili jsme naše národy, abychom vyjádřili nenávist“. Tohle si často říkám, když otevřu ráno noviny. Kdo je autorem textů a kde pro ně bral inspiraci? 

Píšu všechny texty a tentokrát se všechny písně kromě „We sold our soul for rock ´n roll“ zabývají stejným tématem. Když se podíváte zpět do historie, zejména za posledních 10 let, vidím velmi malý pokrok. Máme všechny podněty ke spolupráci, vzájemné lásce a k řešení celosvětových problémů. Ale co s tím děláme? Zdá se mi, že se lidstvo každým dnem a rok od roku zhoršuje. 

Novinka má sice death metalové základy, ale nebráníte se ani rocku, progresivnímu metalu a spoustě dalších věcí. Občas se kapelám, které na to jdou podobně, stává, že je jejich hudba potom roztříštěná, těžko se chápe a vzniká chaos. Vy jste ale dokázali podobným nešvarům na nové desce vyhnout. Album se opravdu velmi dobře poslouchá. Je to jako výlet po hvězdách, řekl bych. Navíc v sobě mají skladby melancholický nádech, který snad nikdo jiný, než Finové neumí. Čím si to vysvětluješ? Myslíš, že je to prostředím? Náturou? Nebo je to dáno historicky? 

Je velmi těžké to vysvětlit. Jak jsem již řekl, neplánuji předem naše písně. Na náš výstup má samozřejmě vliv naše okolí, historie společnosti a také osobní historie. Nemůžeme zapomenout ani na veškerou hudbu, kterou jsme poslouchali po celá desetiletí s velmi otevřenou myslí. 


Nedílnou součástí každé kapely jsou živá vystoupení. Jak jsou na tom CONVULSE? Hrajete hodně? Jezdíte turné? A jak vnímají fanoušci vaši změnu stylu? Měl jsem vás letos vidět na českém Symbolic festivalu a hrozně jsem se těšil. Přijedete příští rok? 

Rád hraji živá vystoupení a cestuji po celém světě. Vždy se snažíme udělat několik volných dní kolem vybraných koncertů, které hrajeme. Křeče a stres nejsou naší každodenní prací a také máme doma docela malé děti, takže v této osobní situaci nemůžeme dělat dlouhé turné. Situace okolo Covid-19 samozřejmě neumožňuje hrát ani těch několik vybraných festivalů ročně. Symbolic festival je odložen na rok 2022. Většinou hrajeme Svět bez Boha na živých vystoupeních, ale rádi bychom předvedli také nové melodie, ale na 45 minutové představení se vám všechno nedostane. Ideální situací by pro nás byla dvě představení. Jeden pro klasické death metalové skladby a jeden pro naše novější skladby. Možná je to klasika 2040 a ty my potom hrajeme. 


Pro mě je dobrá hudba ta, které ve mně dokáže vyvolat nějaké emoce a ke které se chci vracet. „Deathstar“ je albem, které mě doslova okouzlilo. Často teď přemýšlím nad tím, kam tenhle svět směřuje. Chtěl bych být pozitivní, ale moc mi to nejde. Jak vnímáš směřování společnosti, hudby, technologií ty? Jaká myslíš, že bude naše budoucnost? 

Sdílím s vámi stejnou starost. Rozhodl jsem se, že se budu snažit co nejlépe sloužit pro svou rodinu a místní okolí. Je to něco, co mohu udělat. Je to můj způsob, jak vidět určitou naději a pozitivní pokrok. Album Deathstar končí nadějí, láskou a dobrým přáním pro mého syna. Stojí za to pokračovat a věřit, že všechno bude dobré.

 

Co bylo prvním impulsem, že jsi začal hrát hudbu? Jaké byly vlastně začátky CONVULSE? Zavzpomínej pro nás prosím na metalové Finsko devadesátých let.

"Resuscitace Zla" vznikla přesně před 30 lety. Svět se hodně změnil a spousta věcí je dnes složitější, ale provozování kapely je stále v podstatě stejné jako dříve. Cvičíme společně, píšeme novou hudbu a doufáme, že někoho zaujme. Dnes jsem stejně nadšený jako v roce 1990. Hráli jsme nový hudební Death metal 90. let a nyní se tomu říká Old school Death metal. V té době byl ve Finsku velký metalový boom a v každém městě jsme měli několik mladých metalových kapel. Nyní stále máme několik vyspělých metalových kapel, ale mnohem méně nových dětí hrajících metalovou hudbu. Rap a hiphop je nyní ve Finsku velká věc a je to pro mě v pořádku. Mladší lidé dělají hudbu více pomocí počítačů a ty jsou také součástí tohoto vývoje. 

Kam budou CONVULSE směřovat v budoucnosti? Máte třeba nějaký sen, nesplněný zážitek? A co pro nás chystáte v nejbližší době? 

Začali jsme dělat nové písně a pokud to bude i nadále zajímavé,  uděláme někdy 6. album Convulse. Nevidím žádný dobrý důvod pohřbít Convulse, dokud budou přicházet nové písně.

 

Děkuji moc za rozhovor, vážím si toho. Už dlouho se mi nějaká kapela netrefila deskou přesně do nálady. Přeji vám mnoho úspěchů nejen s „Deathstar“. Ať se vám daří i v soukromí. 

Díky moc za tento zajímavý rozhovor a poznámky k albu Deathstar. Všechno nejlepší také pro vás všechny! Buďte opatrní, zůstaňte v bezpečí a dejte šanci novému albu Convulse Deathstar. 

neděle 3. ledna 2021

Recenze/review - EVANGELIST - Ad Mortem Festinamus (2020)


EVANGELIST - Ad Mortem Festinamus
EP 2020, Nine Records

for english please scroll down

Rád a často se procházím starými chrámy. Přemýšlím, co se v nich kdysi odehrávalo. Kamenné stěny vypráví. O životě a smrti. O bolesti. O naději. Dnes jsem zvolil i hudbu, která podpořila mé myšlenky. Epičtí doom metalisté z Polska - EVENGELIST, se hodí k mému rozjímání více, než cokoliv jiného. Dlouhé, táhlé, přemýšlivé melodie. Chlad a mocný vokál ve mě probouzejí vzpomínky. Na pohřby v dávných dobách. Není lehké být řečníkem.

Mluvit o životě jiných a vyzdvihnout to dobré i u špatných jedinců musí být opravdu náročné. Pozůstalí jsou jako šedé stíny, jako melodie na novém EP "Ad Mortem Festinamus". Poláci jsou vznešení, záhadní a čerpají ze starých doom metalových knih. 

 

Každého asi ihned napadne podobnost se slavnými CANDLEMASS. Nijak mi to nevadí, pro mě je důležité, jaká energie z hudby působí a jak ji vnímám. EVENGELIST umí perfektně vystavět skladbu, zasáhnout mě do citlivých míst. Jsou jako tajemní našeptávači, kteří žili dlouhé roky ve stínu, aby z něj vystoupili a nechali mě pomalu umrznout. Líbí se mi celkový dojem, který je velmi podmanivý, zvuk i obal. Mám před sebou dílo, které donutí posluchače k zamyšlení. Smutek a chlad, mí průvodci opuštěnými chrámy bolesti. Vím, mnohé zde již bylo, ale v dnešní době je velmi těžké, se někomu nepodobat. "Ad Mortem Festinamus" je jako starý testament, závěť napsaná na zažloutlém papyru. Krása i smrt se ukrývá v každém z nás, ale jen někteří je dokáží sepsat, namalovat na obraz a nebo zhudebnit, jako se to povedlo polským doomařům. Nové album je určeno pro okamžiky, když budete chtít zastavit své kroky, pomalu spočinout na hrobě svých předků. Pro chvíle, které se příliš často v dnešním uspěchaném světě neopakují. Epický doom metal, který je dokonalou definicí smutku!


Asphyx says:

I like and often walk through old temples. I wonder what happened in them once. Stone walls tell. About life and death. About the pain. About hope. Today I also chose music that supported my thoughts. Epic doom metalists from Poland - EVENGELIST, are more suitable for my contemplation than anything else. Long, long, thoughtful melodies. Cold and powerful vocals awaken memories in me. For funerals in ancient times. It is not easy to be a speaker. 

Talking about the lives of others and highlighting the good even in bad individuals must be really challenging. The survivors are like gray shadows, like melodies on the new EP "Ad Mortem Festinamus". The Polish are noble, mysterious, and draw from old doom metal books. 


Everyone has a resemblance to the famous CANDLEMASS. I don't mind, it's important to me what energy from the music works and how I perceive it. EVENGELIST can build a song perfectly, hitting me in sensitive places. They are like mysterious whisperers who have lived in the shadows for many years to get out of it and let me slowly freeze. I like the overall impression, which is very captivating, the sound and the cover. I have a work in front of me that will make the listeners think. Sadness and cold, my guides to abandoned temples of pain. I know a lot has already been here, but these days it is very difficult not to resemble someone. "Ad Mortem Festinamus" is like an old will, a will written on a yellowed papyrus. Beauty and death are hidden in each of us, but only some can write them, paint them on a picture or set them to music, as the Polish doomars did. The new album is designed for moments when you want to stop your steps, rest slowly on the grave of your ancestors. For moments that are not repeated too often in today's hectic world. Epic doom metal, which is the perfect definition of sadness!


Track Listing:
1. Perceval
2. Anubis (On the Onyx Throne of Death)
3. The Puritan
4. Pale Lady of Mercy
5. Towards the End
6. Mystification (Manilla Road cover)


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý devátý - Black metal není mrtvý, mrtvý jsi ty.


Příběh dvoustý sedmdesátý devátý - Black metal není mrtvý

Nevím jak jinde, ale my zatím všichni poslouchali všechno. Každý metal, který byl dobrý, u nás měl místo. Kdybyste mě tenkrát navštívili a prohlédli si moji rostoucí sbírku CD, našli byste vedle sebe thrashovky, doomařinu, heavík a poslední roky hlavně death metal. Ten zase tolik lidí v mém okolí neposlouchalo. Byl jsem spíš výjimkou. Člověk sice začínal na polských kazetách a na všem, co mělo na obalu lebku, ale časem si začal vybírat. Někdy tak v roce 1995 mi připadalo, že zájem o metal začal trošku opadat. Bylo to vidět hlavně na koncertech českých kapel. Už nevyprodávaly vyloženě velké haly.

Jak se otevřely hranice, tak začali i metalisti podléhat módě. Já byl ortodoxní, mí kamarádi taky, ale takových nás moc nebylo. Říkali jsme tenkrát, že Nirvana zabila metal. Já ji nikdy moc nemusel, celý grunge mi přišel jako hrozná póza, což bylo s podivem, protože třeba u Manowar mi to nikdy nevadilo. Nikdy jsem nebyl z těch, co podléhají momentálním trendům. Jel jsem si svoje a bylo to hlavně díky Sabathovi. On věděl, co mi dělá dobře. A tak jsem přirozeně a samozřejmě objevil skvosty jako Hellhammer, Sarcófago, Emperor. Prostě vždycky přišel a dal mi něco do ruky. Jak byl technicky na výši, tak měl jednu z prvních vypalovaček na CD. Poslechl jsem si dobrotu, někdy ji odložil a víckrát neslyšel. Ale většinou se mi trefil do vkusu. Znal mě jako vlastní táta, možná i víc.

Věděl, že mám rád, když hudba řeže do živého. Když má v sobě temnotu a chlad, určitou magii. Tohle je taky zajímavá věc. Mám třeba za ty roky vypozorované, že ženským se líbí úplně jiná škála tónů. V metalu klidně skousnou šílený prasárny, ale jakmile třeba chlap kvičí do mikrofonu, vadí jim to. Tedy alespoň v mém okolí to tehdy tak bylo. Samozřejmě, že dají i na to, jak kapela vypadá. Moje holky měly vždycky rády rebely. Rozdrbaný vlasáče, co se s tím na pódiu moc neserou. Žádný nažehlený panáky. Prostě metal vole, nic moc neřešit, přijít, vyložit náklad a pak se všichni poserte. Markéta v tomhle byla ale trošku jiná. Mé první setkání s norským black metalem proběhlo kdysi v hospodě U Hymrů, když mi jedna pomatená dívka půjčila kazetu Mayhem.

Nechci se nikoho dotknout, ale black metalisti, co jsem zatím potkal, byli vždycky trošku divní. Ono je to asi hudbou samotnou i všema těma sračkama okolo, který ji provázejí. Má milá milovala norskou a švédskou klasiku. MARDUK, MAYHEM, DARKTRHONE, DISSECTION a spoustu dalších. Pořád mi je pouštěla a vedli jsme nekonečný debaty o tom, že jako hudba super, ale ty věci, co je provází, mě moc neimponují. Mě zkrátka ta nenávist vadila. Death metalisti mají svý hrobečky, roztrhaný těla, ale k ničemu nevybízejí, provokují spíš temnotou. Její bývalej, který jí k blacku přivedl, byl navíc fakt magor. Stylizoval se (tak jak to bylo a dodnes dost často je) do hlavních postav norský scény, byl děsně záhadnej, temnej, bílej, průsvitnej a když se opil, tak se chtěl pořád řezat do zápěstí. 

Na jednu stranu jsem to chápal. Mladý se snaží vymezit, sám jsem nebyl výjimkou, ale já byl spíš pro každou neplechu, udělat bordel, ale abych ničil svý krásný tělo, to po mě nikdo nemůžete chtít. Proto třeba nemám žádný tetování. Měl jsem rád srandu, zábavu. Jasně, že metal přitahuje díky své agresivitě i spoustu pomýlených ovcí, které vůbec nechápou o co jde a jen se snaží ze sebe vymlátit démony. Já bral hudbu jako relax, vždycky jsem chápal, že jsou i důležitější věci. Zrovna mě moje holka učila poslouchat SATYRICON a IMMORTAL. Kýval jsem spokojeně hlavou, ale když se ke mě otočila zadkem a povyhrnulo se jí tričko, tak šel black metal stranou. Dokonce bych řekl, že mě trošku rušil. Markéta měla ráda (stejně jako Kačenka) horory, černej kov a mě. Vždycky jsem si říkal, že jako zdravotní sestřička toho musí vidět za den spoustu ošklivého, že bych ji klidně romantickej film odpustil. 

Aby si odpočinula, ale to ona ne. Místo toho přinesla videokazetu od Sabatha, na který se proháněli maníci s motorovejma pilama, lidojedi, upíři jedli syrové maso a každej chlap přes padesát byl úchyl. Někdy to bylo moc i na mě, odcházel jsem raději do své metalové ulity ke sluchátkům, ale ona vždy všechno dokoukala. Otrlý divák, řekl bych. Člověče, ti IMMORTAL nejsou vůbec špatní. Chci ji udělat radost a taky se mi album fakt líbí. Black metal nebyl ještě rozhodně mrtvej, to spíš heavík a k mé nelibosti i thrash. V death metalu se teprve začaly dít věci. Musel jsem ale uznat, že ze severu stále přicházejí ti pánové s pomalovanými obličeji (to nejsou Kiss vole) s fakt jiným, parádním zvukem a spoustou skvělých nápadů. Markéta ale byla první, která tuhle hudbu poslouchala a byla normální.

Dosud jsem totiž potkával black metalisty s poněkud pokřiveným pohledem na svět. Podle mě tedy. Já tyhle nekonečný debaty o smrti a temnotě a o tom, jak je všechno totálně v prdeli, moc nemusím. Dodnes nedám dopustit na VENOM a první "vlnu" blacku, ze které Norové pak čerpali. Ono taky, spoustu věcí jsme znali jen z časáků, případně nějakého pořadu v televizi. Myslím tím teď vyhořelé kostely, sem tam nějakou tu vraždu. Mě to zkrátka nepřišlo přitažlivý. Nevadí mi si "hraní na vraždu", rozsekaný ksichty na obalu, ani ošklivé a nechutné texty, ale tohle mi zkrátka nešlo přes pysky. Mám asi nějakej blok, nebo co. To je to samý, jako když ve svý době všichni žrali Rage Agains the Machine. Muzika super, ale tahali do toho politiku a ještě debilním způsobem. Je to u mě o vkusu a přes něco prostě nejede vlak. 

O všem jsme samozřejmě diskutovali, scházeli se, probírali to. Dneska se tomu říká facebook, dřív to byla hospoda. Někdo měl načteno, tak začal diskuzi. Často jsme se pohádali, ale byla to hlavně neskutečná sranda. Pořád v nás byl kus těch mladejch rebelů z panelů, cucáků, co se chodili převlékat do sklepa do rozdrbaných džínů, aby je máma neviděla. Mě vždycky fascinuje, jak byl každej jako mladej uvědomělej, všechno si pamatuje a přesně vám popíše každý svůj pohyb, názor, tehdejší myšlenku. Naplno a přede všemi přiznávám, že spoustu asi krásných koncertů jsem prochlastal, někdy tam ani nedošel. O festivalech nepíšu raději vůbec. Protože rum. Vzpomínání starých fotrů přeci nesmí být jen nudnou přednáškou, nemám pravdu? Vždyť jsme přece takoví nebyli nebo ano? Doufám, že ne. Já to měl třeba tak, že jsem prostě chlastal a poslouchal hudbu. Spoustu blacku se mi třeba nelíbilo. Ale to i deathu.

Často totiž mívala má první setkání s kapelou hnusnej zvuk nebo jsem na něj nebyl připravenej. Sám, aniž by mi do toho někdo moc kecal, jsem si odděloval zrno od plev. Dělal si prdelky z holek, snažil se přežít a hlavně si užívat. Neznám nic lepšího, než když jdete z hospody, máte kolem sebe partu krásnejch samiček a jedna je dokonce vaše. Jdete se vyčůrat a když se vrátíte, tak si zazpíváte. Tu naši, od Debustrolu, Kryptoru, Masters Hammeru, Krabathoru. Nebo když jedete na koncert a tlemíte se dokola jako blázen a bolí vás pak týden bránice. Metal pro mě znamenal vždycky vypnout, vyřadit, odpočinout si. A bylo mi úplně jedno, jestli byl zrovna komerční nebo underground. Třeba zrovna teď mě hrozně začali bavit IMMORTAL. Jako fakt hodně. Markéta je moc ráda. Máme společnou řeč, jdeme se ještě po knajpě projít.

Mluvíme o Norsku, o divnejch lidech tam, o muzice, která je jiná, odlišná. Syrová a chladná. Hele, koukej, není to tvůj bejvalej? Zeptám se a chci otočit směr našich kroků. Nemám nějak náladu na filozofický nihilistický kecy. Mám u něj pokaždý pocit, že vytáhne jednou nůž a propíchne mě s ním. Ale Markéta mě přemluví. Stojí tam u hřbitovní zdi a divně se kývá. Jebe mu? Je nadranej? Asi obojí. Ty vole von krvácí...zděsíme se, ale když přijdeme blíž, tak má kýbl červený barvy (říká že krve, ale podle mě krev nesmrdí syntetikou, ledaže by žral igráčky). Napíše na omítku Black metal není mrtvý, mrtvý jsi ty. Normálně česky. Aby asi všichni rozuměli. Všem je to ale jedno, chodí okolo a nikdo se ani nezastaví. Vím to, protože další dny procházím dost často kolem. Byl to jen nápis, výkřik do divnýho světa kolem. 

Vždycky jsem se stavěl k blacku trošku s despektem. Spousta kapel ani neumí hrát. Jde tam hodně o atmosféru a tu asi dokážete vytvořit jen, když tomu věříte fakt srdcem. Musíte být zvíře, divnej pavouk, šelma, záleží, co a jak chcete hrát. Spousta magorů nahrála skvělou hudbu a naopak. Měl jsem to vždycky tak, že jsem bral kapelu jako celek. Museli mi být sympatičtí i muzikanti. S jednou výjimkou - s černočenými spolky ze severu. Ty mě nakonec Markéta fakt naučila poslouchat. Jana si dělávala srandu, že mě svedla do Temnoty. Něco na tom bude, v hudbě určitě. Jinak to bylo moje slunce. Hlavně, když byla nahoře, ehm.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. ledna 2021

Interview - CADAVER - Its about us all getting back to life in a post apocalyptic world.


Interview with legendary death metal band from Norway - CADAVER.

Answered Anders Odden (guitar, bass & vocals), thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - CADAVER - Edder & Bile (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/12/recenzereview-cadaver-edder-bile-2020.html

Ave CADAVER! I now go to the forests very often during the pandemic. I have your new record on and play it my ears while I'm waiting to find myself somewhere at an old cemetery. The new album "Edder & Bile" has an amazingly dark atmosphere. I read somewhere that the original idea has already originated in 2012? Is it true? How did the record come about and why for so long? 

Ave. I always write music. The first riffs that survived to this record was writen in 1988 - Morgue Ritual is a remake of song called «Morgue riflig» on the Into the outside demo from 1988. Music takes forever and nothing is ever done really. 


Anders, your voice is a real demonic for a new guy. But I know you were involved a karaoke project where you sang old metal songs. But this is a slightly different discipline than death metal. Did you have to change your approach? Did you take singing /screaming classes somewhere? I admit that I am completely blown away by the vocals of CADAVER. Finally, someone who does not have generic vocals but an interesting tone and colour and can work with it. 

Thank you. My classes were listeing to Jeff Becerra, Jeff Walker, Mille Petrozza, Tom Angelripper and Quorthon. I tried to find my own voice in that realm. The trick is not to sing too loud. It’s mainly not so hard as is sounds like. I always warm up and treat my voice with respect to not go soar. This I have learned from song pedagoges that I know. 

I admit that I had to get used to the sound of Dirk's drums from the beginning. But only until I received the original CD. Then I was excited. How did you get together in the first place? And where the drums were recorded? 

The drums and 90% of everything else is recorded in a studio in North Hollywood. Its where Dirk lives and works as a drummer. We wanted the drums to sound like drums. Most metal bands like drums to sound like drum machine nowadays. Its why its «wierd» - its real. 


Simply put the sound is excellent. He is simply differs from the than others. Demonic, dark, insidious. The album was produced by Adair Daufembach from Brazil. Why him in particular? Who mixed the record? What was the collaboration with Northwood Sound Studios like?

Adair Daufembach was a suggestion by Dirk and he did everything. Recording, edits, mixing and mastering. He is a dream to work with. A truly inspired and positive man that knows music so well. I will work with him on the next record too even if this one might be recorded remotely due to the pandemic. 


You recorded several clips for the new record. I'm not much of a person who watches clips, but yours are really exciting me. Especially "Reborn" and "Morgue Ritul" are great. They really remind me of an old ritual. Beautifully filmed. I wanted to ask, who actually came up with the motive? And who are the actresses who appear in them? They are so scary! 

I had both ideas for the videos. The Morge video feature a group of occult witches form LA that I know. They are lead by the talented designer Missy Stell. MMcustomarts (google it) - She did all the props for the album cover photoshoot and I hired her crew to make the lyrics of the song be played out instead of having a band miming to the music. I turned out different and awesome. 

«Reborn» is shot in Norway and LA - My own daugther Regine is playing «Pesta» a Norwgian folklore figure from the 1349 black death plague - They thought that the plague was spread by a female demon. I wanted to picture the Pesta (representing the pandemic), The plague doctor (representing science), The Necro Jesus (representing mans fragility and imagined superiourity) and the beast (representing our true connection to nature). The song is about rising as a phoenix - As I got the nes I was cancer free the same week of the shoot this all made sense to me. Its about us all getting back to life in a post apocalyptic world. 


You have two guests on your record. Jeff Becerra and Kama Lee. They both did a great job. Why them? And how did the cooperation go? I know that everything is done online these days, but nevertheless I need to ask. Were you in the studio together during the recording? 

Jeff Becerra was doing a photo shoot with Possessed in the same room I used as my bedroom when I was recording the album. Hannah Verbeuren (Dirks wife) is a bonafide photographer and this is her studio. We came home as they packed down and I asked him if he wanted to join us for a track. He did it on the spot and used the demo recording on the album as it fittet perfectly. 

Kam Lee and I was in touch way back in 2003-2004 and agreed to keep in touch for a collaboration in the future. When we demoed «FEED THE PIGS» in 2016 I had not yet decided 100% if I was gonna sing on everything, so I sent the song to him. He came back with this classic Massacre/Death wibe and we kept it. It connects the album to the founders of death metal and make me very proud. 

Anders, you are an experienced musician with a varied and interesting history. You played and you play in many bands. You are mainly signed under CADAVER. Isn't it sometimes hard for you not to get lost in all that music? Can you still keep up? Or do you have someone who is your first critic and tells you, this is good this is not, etc.? 

Its been 30 year of albums and recording with tons of music so far. I am my own worst critic. If it sucks I can tell, but if I think its great and its not I can tell if I play it to Satyr from Satyricon. He is my bullshit filter number one. 


CADAVER are also interesting this year in terms of text as well. Where did you get your inspiration for lyrics that are really elaborate? When I compare them with those from the 1990s, they are much more mature, which is probably understandable. How were the lyrics created? As I listen, I feel like I'm somewhere in Mexico at an old cemetery, and next it will be my turn to become a victim. 

The lyrics on E&B is pretty straight forward I would say. I wanted an old school in your face almost punk attitude to them. Next time I have decided to do them more layered and poetic as my new ideas draw me to more abstract thinking. I normally just sing what feels right for the track and lyrics just come out by the wibe of the music. 

"Edder & Bile" is a pure death metal, yet it is possible to trace elements of black and grind. You are from Norway and the black manuscript is there. I think it's very good. Your inspiration is probably clear, but I would like to know which death metal records influenced you, which ones you always liked and played? By the way, I don't know many death bands from Norway, right now I can only think of BLOOD RED THRONE. 

I am from the old scene that became the black metal scene. My influences are Celtic Frost, Hellhammer, Bathory, Possessed, Morbid Angel, Sodom, Kreator, Slayer, Mayhem and Voivod. Mayhem is my mentors so I see my work as a death metal sideshow to their aproach. Its hard to explain, to me its just about the right attitude and originality. I do not like cockiemonster vocals and riffs with no meaning so most Death metal fly over my head. I like grim and simple stuff. 


It's probably hard to imagine that CADAVER would ever play live, what do you say? Do you have any plans, wish to do so? Can we look forward to it? And what about a tour? That doesn't appeal to you? Trying how songs work live for fans? 

We did our first «new» show in august 2019 before the world changed. We have several gigs and tours in 2021, so we rehearse for this every week. I cannot wait to do the new songs live! Its gonna be different - again. We have the old bassplayer from In Pains back - things are happing - slowly. 

With CADAVER you have a new record that really worked. After sixteen years. What is CADAVER planning for the future? Do you have any ideas, visions? I just hope we don't wait that long again :-). 

Most of the ideas for the next record is ready. We will start working seriously on this early 2021. It will not take that long before a new album again. 


Asking old musicians what music means to them is probably silly, but I wonder what death metal means to you. How do you perceive it, why did you actually create CADAVER? Now I refer to more philosophical view of the matter. 

I wanted to create a original band that was outside the norms. We wanted to do whatever we liked. Its my guideline for Cadaver and I will never change this. If its death metal, black metal, progressive metal - to the listener, to me I am Death Metal, and all early death metal was also a little thrash and black. I just do my thing. 

Thank you very much for the interview, I really appreciate your answers and I wish you many good fans, and may you prosper in your personal life as well ! I'm going to the woods again, maybe I'll meet some new demons! 

Thank you as well!

Recenze/review - CADAVER - Edder & Bile (2020):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

Rozhovor - CADAVER - Jde o to, abychom se všichni vrátili k životu v postapokalyptickém světě.


Rozhovor s legendární death metalovou skupinou z Norska - CADAVER.

Odpovídal Anders Odden (kytara, basa & zpěv), děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - CADAVER - Edder & Bile (2020):

Ave CADAVER! Chodím teď během pandemie velmi často do lesů. Mívám vaši novou deskou na uších a čekám, kdy se ocitnu někde na starém pohřebišti. Nové album „Edder & Bile“ má úžasně temnou atmosféru. Někde jsem četl, že prvotní myšlenka a nápady na něj vznikly již v roce 2012? Je to pravda? Jak deska vznikala a proč vlastně tak dlouho?

Ave, píši hudbu. První riffy, které k této nahrávce přežily, byly napsány v roce 1988 - Morgue Ritual je remake písně s názvem „Morgue riflig“ na demu Into the outside z roku 1988. Hudba trvá věčnost a nikdy se nic neděje. 


Andersi, tvůj hlas připomíná na novince opravdového démona. Vím ale, že jsi vystupoval s nějakým karaoke projektem, kde jsi zpíval staré metalové songy. To je ale trošku jiná disciplína než death metal. Musel si nějak změnit svůj přístup, bral si třeba někde hodiny zpěvu/řevu? Přiznám se, že jsem z vokálů u CADAVER úplně nadšený. Konečně někdo, kdo nemá generický vokál, ale zajímavou barvu a umí s ním pracovat. 

Děkuji. Mojí prací byly hodiny listování v dílech Jeffa Becerry, Jeffa Walkera, Millea Petrozzy, Toma Angelrippera a Quorthona. Snažil jsem se v té říši najít svůj vlastní hlas. Trik je nezpívat příliš nahlas. Hlavně to není tak těžké, jak to zní. Vždy se zahřívám a zacházím se svým hlasem s respektem. To jsem se naučil od pedagogů písní, které znám. 

Přiznám se, že jsem si musel trošku ze začátku zvykat na zvuk Dirkových bicích. Ale jen do té doby, než mi přišlo originální CD. Pak jsem byl naopak nadšený. Jak jste se dali vůbec dohromady? A kde se bicí party nahrávaly? 

Bicí a 90% všeho ostatního se nahrává ve studiu v severním Hollywoodu. Je to místo, kde Dirk žije a pracuje jako bubeník. Chtěli jsme, aby bicí zněly jako bicí. Většina metalových kapel dnes nezní jako bicí. Proto je jeho „divný“ - vlastně skutečný. 


Ono vůbec zvuk je jedním slovem vynikající. Je zkrátka jiný, než mají ostatní. Démonický, temný, zákeřný. Album produkoval Adair Daufembach z Brazílie. Proč právě on? Kdo desku mixoval? Jaká byla spolupráce s Northwood Sound Studios? 

Adair Daufembach byl návrhem Dirka a udělal všechno. Nahrávání, úpravy, mixování a mastering. Je snem s ním pracovat. Skutečně inspirující a pozitivní člověk, který také dobře zná hudbu. Budu s ním pracovat i na dalším záznamu, i když by tento mohl být kvůli pandemii zaznamenán na dálku. 


K nové desce jste natočili několik klipů. Nejsem moc člověk, který by je sledoval, ale ty vaše mě opravdu nadchli. Obzvláště k „Reborn“ a „Morgue Ritul“ se opravdu povedli. Připomínají mi opravdu nějaký starý rituál. Krásně natočeno. Chtěl jsem se zeptat, koho vlastně ten motiv napadl? A kdo jsou herečky, které v nich vystupují? Jde z nich strach! 

Měl jsem oba nápady na videa. Video Morge obsahuje skupinu okultních čarodějnic z LA, které znám. Vede je talentovaná designérka Missy Stell. MMcustomarts (google it) - Udělala všechny rekvizity pro focení obalu alba a najal jsem její štáb, aby nechal hrát text písně, místo aby kapela napodobovala hudbu. Ukázalo se, že jsem jiný a úžasný.

«Reborn» je v Norsku a LA - Moje vlastní dcera Regine hraje «Pesta» norskou folklórní postavu z černého moru smrti z roku 1349 - Mysleli si, že mor byl rozšířen ženským démonem. Chtěl jsem si představit Pesta (představující pandemii), morového lékaře (představující vědu), Necro Jesus (představující křehkost člověka a představenou nadzralost) a zvíře (představující naše skutečné spojení s přírodou). Píseň je o povstání jako fénix - Když jsem dostal nes, byl jsem bez rakoviny ve stejném týdnu natáčení, to mi všechno dávalo smysl. Jde o to, abychom se všichni vrátili k životu v postapokalyptickém světě. 


Na desce máte dva hosty. Jeffa Becerru a Kama Leeho. Oba odvedli skvělou práci. Proč právě oni? A jak probíhala spolupráce? Vím, že dnes se všechno řeší po internetu, ale přesto se zeptám. Byli jste spolu ve studiu při nahrávání? 

Jeff Becerra fotografoval ve stejné místnosti, kterou jsem používal jako svou ložnici, když jsem nahrával album. Hannah Verbeuren (Dirksova manželka) je dobročinná fotografka a toto je její studio. Když jsme se sbalili, přišli jsme domů a já jsem se ho zeptal, jestli se k nám nechce přidat. Udělal to na místě a použil demo nahrávku na albu, která se perfektně hodí. 

S Kam Leem jsme byli v kontaktu v letech 2003-2004 a dohodli jsme se, že budeme v kontaktu pro budoucí spolupráci. Když jsme v roce 2016 předváděli „FEED THE PIGS“, ještě jsem se na 100% nerozhodl, jestli budu zpívat všechno a tak jsem mu poslal píseň. Vrátil se s tímto klasickým masakrem / smrtí a my jsme si ho nechali. Spojuje album se zakladateli death metalu a je na mě velmi pyšný. 

Andersi, ty jsi zkušený muzikant, který má za sebou pestrou a zajímavou historii. Hrál si a hraješ ve spoustě kapel. Pod CADAVER jsi podepsán hlavně ty. Není pro tebe někdy těžké se ve vší té muzice neztratit? Dokážeš mít nadhled? Nebo máš někoho, kdo je tvým prvním kritikem, kdo ti řekne, ne tohle není dobré apod.? 

Je to již 30 let alb a nahrávání hromady hudby. Jsem svůj nejhorší kritik. Pokud je to na hovno, mohu to říct, ale pokud si myslím, že je to skvělé a pokud není, zahraji to Satyrovi ze Satyriconu. Je to můj hovadinový filtr číslo jedna.

 

CADAVER jsou letos zajímaví i po textové stránce. Kde jsi pro texty, které jsou opravdu propracované, bral inspiraci? Když je srovnám s těmi z devadesátých let, tak jsou o hodně vyzrálejší, což je asi pochopitelné. Jak texty vznikaly? Já mám při poslechu pocit, že jsem někde v Mexiku na starém pohřebišti a za chvíli jdu na řadu jako další oběť. 

Text na E&B je docela přímočarý, řekl bych. Chtěl jsem, aby měla stará škola téměř punkový přístup. Tentokrát jsem se rozhodl, že udělám vše více vrstvené a poetické, protože moje nové myšlenky mě přitahují k abstraktnějšímu myšlení. Normálně zpívám jen to, co je pro skladbu správné, a texty prostě vycházejí z hudby. 

„Edder & Bile“ je ryzím death metalem, přesto v něm lze vystopovat i prvky blacku i grindu. Jsi z Norska, ten černý rukopis nelze přehlédnout. Podle mého je to moc dobře. Inspirace je asi jasná, ale mě by spíš zajímalo, které death metalové desky tě ovlivnily, které si vždy rád a často pouštíš? Mimochodem, z Norska příliš deathových kapel neznám, napadají mě teď snad jen BLOOD RED THRONE. 

Jsem ze staré scény, která se stala scénou Black metalu. Mé vlivy jsou Celtic Frost, Hellhammer, Bathory, Possessed, Morbid Angel, Sodom, Kreator, Slayer, Mayhem a Voivod. Mayhem je mým mentorem, takže svou práci vnímám jako death metalovou vedlejší show jejich přístupu. Je to těžké vysvětlit, podle mě je to jen o správném přístupu a originalitě. Nemám rád kokiemonsterské vokály a riffy bez smyslu, takže většina death metalu mi letí nad hlavou. Mám rád ponuré a jednoduché věci. 


Je asi těžké si představit, aby CADAVER hráli někdy naživo, i když, co na to říkáš? Nemáš plány, chuť? Můžeme se těšit? A co nějaké turné, neláká tě? Zkusit si, jak fungují skladby naživo na fanoušky? 

První «novou» show jsme uskutečnili v srpnu 2019, než se svět změnil. V roce 2021 máme několik koncertů a turné, takže každý týden zkoušíme. Nemůžu se dočkat, až začnou nové skladby žít! Bude to jiné - znovu. Máme zpět starého bassplayera z In Pains - věci se dějí - pomalu. 

S CADAVER máš novou desku, která se fakt povedla. Po šestnácti letech. Co chystají CADAVER do budoucna? Máš už třeba nějaké nápady, vize? Jen doufám, že nebudeme čekat zase tak dlouho:). 

Většina nápadů pro další desku je připravena. Začneme vážně pracovat na začátku roku 2021. Nebude to trvat tak dlouho, než znovu vydáme nové album. 


Ptát se starých muzikantů, co pro ně znamená hudba, by bylo asi hloupé, ale mě by zajímalo, co pro tebe znamená death metal. Jak jej vnímáš, proč si vlastně kdysi CADAVER založil? Myslím tím teď spíše filozofický náhled na věc. 

Chtěl jsem vytvořit originální kapelu, která by byla mimo normy. Chtěli jsme dělat to, co se nám líbilo. Je to moje směrnice pro Cadaver a já to nikdy nezměním. Je to Death metal, Black metal, progresivní metal - je pro posluchače, tak i pro mě. Jsem pro Death metal, ale i veškerý raný Death metal byl také trochu odpad a černota. Prostě dělám věci po svém. 

Děkuji moc za rozhovor, moc si vážím tvých odpovědí. Přeji CADAVER jen samé dobré fanoušky a ať se vám daří i v osobním životě! Odcházím do lesů, snad potkám nějaké nové démony!

Taktéž děkuji!

Recenze/review - CADAVER - Edder & Bile (2020):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

pátek 1. ledna 2021

Recenze/review - OFFSET - Bent Benevolence (2020)



OFFSET - Bent Benevolence
CD 2020, Pulverised Records

for english please scroll down

 Zničit, spálit, roztrhat. Rozzuřený dav, adrenalin stoupá. Chytí jej náhodou, když se pokusí utéct temnou uličkou. Obviněný, svázaný, vláčený po zemi. Pro výstrahu všem. Soud bez pravidel, krvelačnost a strach. Pověšený na nejvyšší lampu na náměstí se houpá do větru. Jazyk vyplazený, oči vypoulené. Udělej si s ním fotku, všichni ti ji budou závidět. Emoce se uklidní a pak někdo do ticha pronese, že byl nevinný.

 Singapurští OFFEST už na první poslech působí, jakoby přišli do studia ze špinavé ulice. Kolem se potulují party ostrých hochů a všichni se těší na další skladbu. Death metal, punk, crust. Tohle všechno naleznete i na novém EP "Bent Benevolence". Surová, syrová nálož, špinavá bomba.



Skladby odsýpají jako lavina z černého kamení. Celou deskou navíc prostupuje temnota, která si vás ihned přitáhne na svoji stranu. Je to zkrátka klasický masakr ohlodaný až na kost. Muzika, která patří do zaplivaných klubů, na periferii města, do podchodů, ve kterých se bojíte zastavit. Zvuk láme kosti, bicí drtí, kytary řežou, myslím, že si není na co stěžovat. Možná vokál, ten je občas trošku monotónní, ale to k tomuto stylu tak nějak patří. Poslouchám dál a kolem mě proběhne jedna parta. Je to jen okamžik, malý záblesk a padám k zemi s proříznutým hrdlem. OFFEST nahráli poctivou desku, která vás přišpendlí na zeď. Musíte mít samozřejmě svoje uši naladěné do podzemí, ale potom budete odměněni pořádně ostrým zážitkem. Songy řežou, pálí a žhnou. A zároveň chladí. To jsou pro mě atributy dobrého death/crust/punku. Pánové jej hrají dobře, bez zábran a vy si tak můžete vychutnat pocity rozzuřeného davu. Hodně divoká záležitost!


Asphyx says:

Destroy, burn, tear. Angry crowd, adrenaline rising. It catches it by accident when it tries to escape through a dark alley. Accused, bound, dragged on the ground. To warn everyone. Court without rules, bloodthirstiness and fear. Hanging on the tallest lamp in the square, it sways in the wind. Tongue out, eyes bulging. Take a picture with it, everyone will envy you. Emotions calm down and then someone says in silence that it was innocent. 

At the first listening, Singapore´s OFFEST look like they came to the studio from a dirty street. Parties of sharp boys are wandering around and everyone is looking forward to the next song. Death metal, punk, crust. You can find all this on the new EP “Bent Benevolence”. Raw bomb, dirty bomb. 

The songs spill away like an avalanche of black stones. In addition, darkness permeates the entire board, which immediately draws you to its side. It is simply a classic massacre gnawed to the bone. Music that belongs to spit clubs, on the outskirts of the city, to the subways where you are afraid to stop. The sound breaks the bones, the drums are crushed, the guitars are cut, I don't think there's anything to complain about. Maybe the vocals, it's a bit monotonous at times, but it kind of belongs to this style. I keep listening and a bunch runs around me. It's just a moment, a small flash and I fall to the ground with my throat slit. OFFEST recorded an honest record that will pin you on the wall. Of course, you have to have your ears tuned underground, but then you will be rewarded with a really sharp experience. The songs cut, burn and glow. And at the same time it cools. These are the attributes of good death / crust / punk for me. Gentlemen play it well, without hindrance, so you can enjoy the feelings of an angry crowd. Very wild affair!


TRACKLIST
1. Plunged Into (2:04)
2. Plugged Illusion (2:19)
3. Playhell (1:30)
4. Plagueatory (3:41)

https://www.facebook.com/offsetcrustmachine
https://www.pulverised.net
https://www.facebook.com/pulverisedrecords
https://pulverised.bandcamp.com

čtvrtek 31. prosince 2020

Recenze/review - BASTARD PRIEST - Vengeance... of the Damned (2020)


BASTARD PRIEST - Vengeance... of the Damned
EP 2020, Electric Assault Records

for english please scroll down

Zvedám další víko od rakve a musím si zacpat nos. Takový neskutečný puch jsem již dlouho necítil. Takhle smrdí opravdová smrt. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu vypadá, jako nějaká hodně stará loutka. Kdysi dávno zubožené a prokleté tělo snad není ani z tohoto světa. Cítím z něj velkou bolest a strach. Tahle exhumace bude hodně náročná, ještě že k ní mám dobrou hudbu.

Napadá vás něco lepšího než starý dobrý švédský death metal? BASTARD PRIEST se vrátili. Po dlouhých devíti letech. Jsou stále v plné síle a jejich čtyři nové skladby jsou velmi přesvědčivé. Jako za starých časů, jako v minulém století, kdy se po světě proháněly podobné death metalové smečky a svět přísahal na pohřeb do země.

 

Směsice prašivého death metalu, crustu a punku téhle kapele vždy slušela. "Vengeance... of the Damned" je pokračováním věcí minulých. Odkazem z opuštěných katakomb. Dlouhým stínem, čerstvě exhumovanou mrtvolou ve stylu CARNAGE, ENTOMBED, REPUGNANT. Čtyři ostré skladby, čtyři čepele, které se vám zabodnou přímo do břicha. Švédi moc dobře ví, jak složit dobrý motiv. Umí vytvořit náladu starých pohřebišť. Není to sice nic, co bychom už někde neslyšeli, ale to dnes můžete napsat o každé kapele. BASTARD PRIEST jsou velmi uvěřitelní v tom, co dělají. Ve starém prašivém old school death metalu. Vytáhnu mrtvolu na světlo a ona se začne postupně rozpadat v prach. Stejný pocit mám i z téhle desky. Trávím v podzemí již dlouhé roky, ale pokaždé jsem rád, když pro sebe najdu kus hudby, který dokáže znázornit temnotu. Není to lehké, ale Švédům se to opět povedlo. Po mrtvém těle zůstal jenom smrad a plesnivá dřevěná rakev. Neboj se, také jednou takhle skončíš. Než se tak ale stane, tak poslouchej  "Vengeance... of the Damned". Připraví tě na poslední cestu. Smrt si říká BASTARD PRIEST!


Asphyx says:

I lift another lid from the coffin and I have to stuff my nose. I haven't felt such an unbelievable stench for a long time. That's how real death stinks. The corpse, in a considerable stage of decay, looks like a very old puppet. The once impoverished and cursed body is perhaps not even from this world. I feel great pain and fear from him. This exhumation will be very demanding, even though I have good music for it. 

Can you think of anything better than good old Swedish death metal? BASTARD PRIEST are back. After nine long years. They are still in full force and their four new songs are very convincing. As in the old days, as in the last century, when similar death metal bands drove around the world and the world swore to the funeral in the ground.


The mixture of dusty death metal, crust and punk has always suited this band. "Vengeance ... of the Damned" is a continuation of things from past. A reference from abandoned catacombs. A long shadow, a freshly exhumed corpse in the style of CARNAGE, ENTOMBED, REPUGNANT. Four sharp tracks, four blades that stab right into your stomach. Swedes know very well how to put together a good motive. They can create the mood of old cemeteries. It's nothing we wouldn't hear anywhere else, but you can write this about every band today. BASTARD PRIESTS are very believable in what they do. In old dusty old school death metal. I pull the corpse to light and it gradually begins to crumble to dust. I have the same feeling from this record. I have spent many years in the underground, but I am always happy to find a piece of music for myself that can depict darkness. It's not easy, but the Swedes did it again. All that was left of the dead body was a stench and a moldy wooden coffin. Don't worry, you'll end up like this one day. But before that happens, listen to "Vengeance ... of the Damned". It will prepare you for the last journey. Death calls itself a BASTARD PRIEST!

Tracklist:
01. Eyes םf the Possessed
02. March into Obliteration
03. Vengeance of the Damned
04. Into the Endless Dark

band:
Matt Mendoza - Bombs of Mayhem / Rabid Screams of the Mutilated Dead
|||
Inventor - Six & Four String Chains / Unholy Cries (of Doom)

https://bastardpriest.bandcamp.com/album/vengeance

https://electricassaultrecords.bandcamp.com/album/vengeance-of-the-damned
https://bastardpriest.blogspot.com/
https://www.facebook.com/bastardpriestsweden
https://www.instagram.com/bastardpriestsweden/
https://open.spotify.com/artist/3xTU8leecAnwCERgBKlnKg?si=l7bPYvK2QE-tvf9U7WzQXw
http://electricassaultrecords.com/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine