Příběh sto třicátý osmý - Vader jsou temnota
"Hele Kubo, víš o tom, že v březnu vyjde nový EP od Vader?": zeptá se mě takhle jednou odpoledne cestou z práce Kytka. Nevím nic. Nějak jsem se v té vší muzice ztratil. Víc mě momentálně zajímalo, kdy a kde za chvíli smočím kladélko. Před školou ve městě mě měla čekat roztoužená Káča a tak jsem jen s myšlenkami někde úplně jinde něco zamumlal, ukázal paroháče a děsivě se zašklebil.
"Já ti jednu kazetu nahraju, má se to jmenovat Sothis a obal je fakt pořádně vostrej": zakřičel za mnou ještě kamarád, ale pro mě byla jeho slova spíš ozvěnou, než že bych si je pamatoval. Lezlo na mě jaro (Prcalík sice říkal, že přichází jediné období, kdy se mohu vymlouvat, ale že na mě jinak roční doba nemá žádný vliv. Jakoby na něj mělo - no a co, tak se nám líbily holky) a když mezi topoly u bazénu problesklo slunce, těšil jsem se o to víc. Běhával jsem, jinak bych nestíhal. Je totiž středa a v práci byla vždy před koncem směny kolektivní jebačka od šéfů, která se pokaždé protáhla. Nechtěl jsem nechávat moji milou čekat.
Z nějakého mě neznámého důvodu si vyčesala na hlavě dva copy. Člověk měl pak u nich doma ve sklepě pocit, že si něco začal se školačkou. Moc se mi ten účes nelíbil, mám raději prameny vlasů obtékající má holá ramena (to když je nahoře). Ještě lepší je, když je rozloží do vějíře a já k nim při každém přírazu přičichnu. Dokonáno jest a vlastně ani nechápu proč, ale má první slova jsou o Vader. Kačence nejdřív nic nedochází, je ještě moc vláčná, rozrušená. Potom se usměje, pohladí mě a kouká na mě shovívavě.
Jdeme na panely a tam už osazenstvo o ničem jiném nemluví. Božští, v té době již slavní Vader, přicházejí s novou deskou! Dopředu se toho moc neví, tak se jen splétají neskutečné teorie o tom, jak bude znít a jestli nás "pořádně zabije". Jako vůdce smečky ihned "pověřím" Kytku, aby koupil originální CD. Vybírají se peníze, každý dá pár drobných, studentíci skoro nic, my co už chodíme do fachy, tak většinou padesátku. "No, to abych si zase půjčil od mámy, moc jste se nepředvedli": nadává trošku Kytka, ale my víme, že on si CD stejně koupí. Musí, je na nich závislej. Typ sběratele, který se ze mě stane za několik let.
"Tak co si udělat v pátek přípravu na novou desku? Fotr je ve vazbě, zase se někde porval a máma jede k babičce...můžeme poslouchat Vader celý večer": navrhne Jana a kouká při tom na mě. Samozřejmě ji podpořím. Jednak se u nich vždy hrozně dobře jedlo (uměla fakt úžasnej guláš) a hlavně měli jeden pokoj navíc, kam jsme si mohli v případě potřeby s Káčou zalézt. Ideální představa pátku. Jde už jen o to, přežít čtvrtek, nějak překlepat další ráno a už odpoledne se mi začnou sbíhat sliny. Bude pivo, budou holky a k tomu Vader. Stejně je furt neskutečně žeru. Je to srdcovka a všichni chápou, že jsem z očekávání nového alba jak na trní. Každej měl tu svoji NEJ kapelu a já měl plachtu Morbid Reich pořád přes celý záda.
Protože Jana bydlí na sídlišti jako většina z nás, tak na mě čeká v pátek Káča před Škodovkou. Dělňasové na ní hvízdají u brány, občas mají blbý kecy a všichni se hrozně diví, že nakonec obejme mě. "Takovej vágus a tlama...nechápu....slečno, já mám nový auto, nechcete si vyrazit?": láká jí ještě jeden. Odpovědí je mu její vztyčený prostředníček a moje vyceněné zuby. Musíme nakoupit. Pivo a pivo a rum. Prcalík samozřejmě zelenou, Kytka vodku. Už dopředu je mi trošku blbě od žaludku.
Jana bydlí v hezkém bytě, plném takových těch holčičích drobností, které my chlapi moc nevnímáme. Taky má velkou věž Technics, kterou si doslova vybrečela před několika lety k narozeninám. Zvuk z ní byl skvělej. Mám s sebou všechny kazety Vader, co dosud vyšly. Kytka pár CD. Ihned mě vystrčí od přehrávače. On chce být vždy ten, kdo pouští muziku. Dám si tedy pivo, loknu mocně z lahve rumu a usednu si jak turecký paša mezi Janu a Káču. Mám nenechavý ruce u své milé a omylem zajedu občas i k Janě. Ehm.
Povídáme, kecáme, pořád přidáváme hlasitost hudby i našich slov. Několikrát přijde sousedka - dvakrát se jemně omluvím, potřetí na ni vystrčím holý zadek. Pošle manžela, který je ostrý, ale taky malý a plešatý jak koleno. Na něj stačí jen houknout a zaleze. Přesto je nám blbý dělat pořád takovej bordel a tak jdeme opilí a po okraj naládovaní death metalem od Vader ven.
Řveme v ulicích, smějeme se snad všemu co vidíme. Děláme takovej ten bordel, který musí každýho obtěžovat, ale zároveň nám trošku závidí. "Kam máme jít, kam máme kurva jít?": ptá se Prcalík jedné nabroušené dámy a nabídne ji hlt zelené. Naštvaně odmítne a můj kamarád ji za trest hodí vedle bot šavli plnou lupínků, chlebíčků, chleba a salámu. Pak si utře hubu a na celou ulici zakřičí: "Mamí, podívej se, ty vůbec neumíš vařit, mě je tak blbě...." Už vím, co to znamená, když se někdo otočí na podpatku. Paní má sice asi sto kilo, ale najednou od nás běží jako laňka. Děláme za ní na rozloučenou: "Hůůůůů, hůůůů, hůůů..."
"Vader jsou temnota...Vader jsou temnota...Vader jsou temnota": vymyslí z ničeho nic nový pokřik Kytka. Řveme ho potom na potkání až do doby, než držíme nové EP v ruce. Protože je pátek, pijeme na panelech až do svítání. Domů se dostanu v osm, mám několik jednání na záchodě. V devět mě naloží jak otroka do auta a najednou jsem jen kusem hadru odvezeným do Jizerek na chalupu. Prořezávám stromy, dvakrát usnu na větvi a jednou spadnu. Večer jdu spát radši brzy. Před tím, než usnu, tak si najdu starý ohmataný kalendář jablonecké Bižuterie, kde jsou nafoceny polonahé dívky s brožemi různě na těle. Jsem tak unaven, že se ve svých představách dostanu jen do srpna. Přitom jsem se na listopad tolik těšil.
Všichni na mě vidí, že jsem nervní. Jak rodina, tak celá parta. Nové album Vader mi začalo najednou hrozně vrtat hlavou. Naočkoval mě Kytka. Ráno v pět sraz u nás před domem - řešíme Vader. Svačina v práci - my dva stranou, řešíme Vader. O odpoledních procházkách s Káčou a mém neustálém omílání stejného tématu snad ani hovořit nemusím. Jo, polský death metalisty jsme neskutečně žrali. Byli kultem, drsnou a ostrou kapelou, která všem ukázala, že i v bývalém socialistickém bloku se dá dělat pořádná extrémní muzika.
Den D nastal bez varování. Možná proto si také všechno tak pamatuji. Byl to šok. Kytkovi přivezl Sabath CD ve tři odpoledne na kole domů. Muchlování s Kačenkou jsme dokončili o páté a právě jsem jedl rohlík s paštikou Májka. Pil k tomu žlutou limonádu, o které se říkalo, že se po ní rodí holky. Zazvučel zvonek, my se lekli, protože jsem zrovna Káču přemlouval v jejím pokoji (rodiče už byli doma) k ústnímu rozhovoru s mým menším já. Byl jsem neskutečně rudej, když na nás paní Kačenková zaťukala. Něco jsem blekotal, ale to už do dveří vrazil Kytka a na celý kolo zařval: "Ty vole z toho se poserete! Fakt bomba!"
Vložil ještě teplou, čerstvě nahranou kazetu do přehrávače. Pamatuji si, jak obloukem vyhodil ven Saxon, na což Káča reagovala vyjeknutím. Měl jsem otevřenou pusu dokořán a fakt nekecám, že mě mrazilo. Novinka Sothis byla drsná, surová, byla odpovědí na Morbid Angel (to jsem ale ještě netušil). Hudba nás doslova vtáhla dovnitř a nevnímali jsme nic okolo. Mimochodem, všichni tři - Káča měla Vader ráda, ale spíš kvůli mě. Tentokrát ale podlehla absolutně i ona. "Musíme na panely, dělej přehraj/naláduj ještě jednu kopii, ať tam máme do kazeťáku...tuhle si nech": netrpělivě breptal Kytka, protože se chtěl ihned podělit i s ostatními.
Vzali jsme Káču za ruce mezi sebe a jak tři blázni jsme dolů na sídliště běželi opravdu rychle. Moje víla byla přeci jen menší a tak občas musela popoběhnout, jako to dělávají malé děti, natolik jsme byli natěšení. "Mám, kurva máme Vader...Vader jsou temnota!": křičeli jsme hned, jak jsme v dálce spatřili panely. "To mě poser, super!": přivítal nás Prcalík. A bylo to tu zase. Jak první přijímání, obřad, přivítání, modlitba s další novou hudbou. Následující poslechy stáli všichni zamyšleně a poslouchali. Potom byla až hmatatelná chvilka napětí, ticho a pak Kytka pronesl: "Je to vynikající, já se málem zase udělal." Tím bylo vše dáno. Jakmile se líbilo něco našemu "šéfovi přes hudbu a kulturnímu referentovi", většinou jsme si doporučovanou novinku oblíbili i my. Tady to navíc ještě byli Vader, rozumíš?
Sothis nejen mě tenkrát neskutečně smetli. Nečetl jsem žádné recenze, nezajímal mě názor někoho jiného. Jasně, bylo pár žbrblalů, několik mudrlantů, kteří měli takový ty typický hlášky, jako že už to není ono a podobně, ale na ty sere bílej tesák, ne? Hlavní bylo, že já byl v euforii, Kytka na vrcholu blaha a Prcalík nadšený. Holky se tak nějak přidaly ke Káče, ale řeknu vám jednu věc. Krásný bylo to poznávání, to napětí, ten obřad vnímání/vnuknutí nové desky. Všechny nás Vader opravdu úplně pohltili.
23:43 - čas rozkouskovaný na šest skladeb a jeden cover od Black Sabbath. Inferno, peklo, které utvářelo můj náhled na hudbu jako takovou. Ještě, že jsem měl tenkrát Kytku, své kamarády. Mohli jsme si o všem pokecat, probrat a pořádně zapařit. Šli jsme s Káčou spát k Janě, do toho pokoje se spoustou kytek a peřinami, které voněly levandulí. Cestou jsme si jednohlasně pobrukovali:"Vader jsou temnota, Vader jsou temnota..."
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
