A few questions - interview with death metal band from Greece - BLESSED BY PERVERSION.
Answered vocalist Andreas, thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Our band is called "Blessed By Perversion" and was created in mid 2010 inspired by death metal and extreme music. We independently released our first EP called "Destroy the Image of God", in 2012. After many gigs and the addition of a new member, we were ready to record our first full length album "Between Roots and Darkness", which is an old school feeling death metal album with a lot of melodic parts. The album was released in 2016 via "Razed Soul Productions" and received great reviews from metal sites and magazines from around the world. With our new drummer and with more consistency than ever, we released in December 2020 our second complete studio album called "Remnants of Existence" via the Mexican label "Iron, Blood and Death Corporation". Faithfull to our original sound, we deliver a heavier and more mature work with great potential for the future!
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
The album was recorded in November 2019 at "Mothstudio Productions" in Kantza, in the area where we live. John Tsiakopoulos was in charge of the recording as well as the mixing. The mastering was done in "Loud Monster Mastering" by Marios Methenitis. The process of the new album began four years after the release of the previous one, because it took us a long time to get the composition of our tracks to the desired result.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
It was released in 500 copies in CD format (digipack), as well as in digital format on Bandcamp by our label, "Iron, Blood and Death Corporation". A goal for the near future, is to release our album in vinyl format, as well!
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
In previous releases the lyrics were written by me (Andreas). In this album, besides me, Manolis Kouelo as well as Kostas Foutris, the two guitarists, wrote some of the tracks. The lyrics reflect many and different images. Our main purpose was the reader to travel into the scenes through them. The songs deal with a future dystopian reality world as well as the inner independence of each person.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The logo was a created by Kostas Foutris, the band's (lead) guitarist, as I said before. Kostas also deals with the band's graphics, the album’s artwork and layout, the design and the stylistic part of many of our sites, such as Bandcamp. As an active band in 2021 we also deal with social media, not to an excessive degree, but as long as it takes to have a normal contact with the world. In the days we live in, these things are mandatory if you want to promote properly your work, your live performances and in general your actions as an artist.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
The label that we chose to release our album is called "Iron, Blood and Death Corporation". It’s located in Mexico and is owned by Antonio. We chose this label because after a lot of research we came to the conclusion that is the right one to fulfill our goals. We are very satisfied so far because it represents us in the best possible way and cares about the future of the band.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We wouldn’t say we idolize any particular bands. We listen to a lot of music, a lot of non metal stuff included, but we can also be inspired by any other form of art (cinema, literature etc).
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We contacted with some labels, which we think there is no reason to be named. We received a good response by the most of them, but we had to choose the one with the best proposals.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We have played over 20 gigs over the years and the most of them took place in clubs. Some of our best moments were in 2014 in Thessaloniki, in 2015 in Heraklion Crete and our last gig just before the pandemic in Athens. The open-air festivals are far better than clubs, for sure!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We always want our targets to be realistic and can be achieved in the near future, so our target for the time being is to play a nice gig or maybe a tour outside of our country, at the end of this difficult situation of course.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Our fans can contact us via our Facebook / Instagram profiles and our email:
Ave TRIBE OF PAZUZU! Greetings
to Canada. I hope you are doing well in these difficult times. I’m just
listening to your new EP this year’s “King of All Demons” and I’m literally
excited. I feel like someone locked me in an old dungeon. How did the novelty
come about? I have the previous “Heretical Uprising” from you at home, and this
year’s deed seems crueler, more cruel.
Thanks! I was definitely channelling a lot of hate into the newer material,
with an effort at keeping it relentless and catchy at the same time. A song
like 'Retaliation & Wrath' is wholly uncompromising, from start to finish,
but still really catchy and memorable. I think I felt more comfortable about
pushing the boundaries of speed and aggression on the second EP. Perhaps some
people will take this the wrong way, but 'hate' as an energy is necessary for
this style of music. It helps serve the intensity, I find that missing in a lot
of bands these days.
TRIBE
OF PAZUZU is a band composed of just famous names.- John McEntee, Flo Mounier,
Randy Harris and Nick Sagias. Just write you side by side and it sounds great
in itself. But how did the band even start? How did you get together? It must
be very difficult to meet at all, right? Everyone has their bands, tours,
responsibilities.
The band started simply because I was fed up with playing with musicians that
limited the way I write. People who were just not serious enough to get
anything done. So, in 2017, I was already writing in this style. By the end of
that year, I mentioned to a friend who has ties in the industry that I have a
handful of songs. Right away he offered up Flo and John, then we got Randy to
play leads. I heard Randy play and knew right away he would be able to pull off
the rhythm guitars as well. Of course, both Flo and John are busy with their
own bands, and Randy is busy with a job and home life. As such, we don't ever
get together. I try and meet up with Randy once or twice before we head into
the studio to go over some finer points. Everyone else just hears the demo and
goes off of that.
I
know that it can be recorded today, even if every musician is on a different
end of the world. The Internet and technology allow us to do that. But how do
you record? Have you ever met? The sound of your EP is dense, massive, cool. It
reminds me a bit of the production of MORBID ANGEL base plates. How and where
did you record? And who is signed under the final mix?
For both EPs, we have gone to Montreal to record at Cryptopsy's studio, The
Grid, with Christian Donaldson (Cryptopsy guitarist) at the helm (mixing and
mastering). In fact, we haven't all been in the studio at the same time. Flo's
parts are usually recorded the day before Randy and I get into the studio. John
is pretty busy, so he does his parts from his studio or Kyle's (Severn -
Incantation drummer) place. This is the same studio where Incantation do all
their recordings. All the bass, rhythm and lead tracking is done with Marco
Freche, engineer at The Grid in Montreal. It's so great working with Marco. We
just motor through the songs with him. Christian then comes in and I do the
vocals, which again goes by so smooth and fast. At this point, Christian comes
in and does the mixing and mastering.
The
drums are clear to me, the vocals too, but who actually took care of the main
motifs, the riffs? Was it John or you Nick? I ask because John has such a
typical and unmistakable handwriting that I'm a little confused, because I
can’t hear it here.
Yes, good ear. John's writing is a lot different than mine. I’m honored he has
the time to work with us. It's a huge compliment that he chose to be a part of
Tribe. From the beginning, I have written all the music and lyrics for Tribe of
Pazuzu. There was talk at the beginning of John helping with some writing, but
he got busy with Incan. That said, he did add some second guitar type stuff on
the first EP. Additionally, Randy has full reign over the solos and Flo has all
the fills. In fact, he often improves on the beats. When I demo the tracks, the
demo is usually approx. around 10 bpm, slower than when we get into the studio.
It's quite amazing to hear this team of great musicians and studio
professionals bring these songs to life.
In
your texts, you criticize the church, but they are also about cultism, war and
other dark topics. Who is their author and how did they come about? I wonder
where do you get your inspiration for? Pazuzu was, I think, the king of demons
in Mesopotamia, am I right?
There are lots of places I draw inspiration from. This includes books, movies,
documentaries. In fact, when certain words or phrases catch your ear, sometimes
you will hear rhythms in those phrases. I usually compile all my ideas early.
As it gets closer to recording, I then finish them. I usually know how they
will flow. That being said, it's not all worked out or written down until a
week or two before we enter the studio.
Regarding the band name, Pazuzu is a demon from the old Sumerian religion. He
seems to have a few titles, such as 'King Of The Demons' or 'The Bringer Of
Plagues'. The imagery is perfect for death metal. I was obsessed with him from
an early age, watching the Exorcist and especially Heretic. In fact, Exorcist 2
goes further into the Pazuzu story. So, when it was time to come up with a
name for this band, I immediately knew it needed to have something to do
with the things that I'm most passionate about. Pazuzu, in his very own way,
helped give this band focus.
I
like the Canadian metal scene. Your bands seem different to me, different from
the others. I love VOIVOD. This is how it seems to boil over from us in Europe,
but how is it really? Is the approach of musicians different than in the USA?
And what about the scene as a whole, how does it work?
Something that many people might not know is that the Canadian music scene has
never really been that supportive of death metal. To clarify this point, I am
not talking about the fans. We have killer fans here in Toronto and across
Canada. My point is, that the general vibe is not supportive of straight-up,
REAL death metal. It never has been in this country, definitely from an 'industry'
perspective. Of course, the sheep flock to the melodic or symphonic stuff,
which is safe and has wider appeal. This satisfies their overt need to be
unique. But, make no mistake, this is not death metal, even if it has
smatterings of death metal-like elements buried deep within all the melody and
frills. Those who don't understand, the same ones that scoff at true death
metal, can then claim to be edgy. So, in return, it impacts the style that
band's choose to play here in Canada. If they want to be written about by
Canadian journalists, then the driving force becomes one where band's play
it safe and comfortable. Tribe Of Pazuzu spits in the face of this mentality.
We will never compromise. If you like us, you like us. If you don't, well, we
could give two fucks. Long live true death metal!
Why
did you choose the EP format at all? Is it because you didn’t have enough
material for a full- length album? Or as black metal SCOUR claims, for example,
that the records aren’t sold today, so we give fans the opportunity to buy
vinyl and let the rest download it? It’s the same, it’s just a fact. How do you
actually react to downloading?
We chose the EP format simply because we are a new band. It didn't make sense
to spend a couple of years working on a full-length album, but rather to have
more exposure during this beginning stage. I had about fifteen tracks as early
as 2017, so that wasn't an issue. The idea behind releasing the EPs was to just
hit hard and fast, and then follow-up with that almost right away. My listening
tastes have changed. As a result, I have noticed the way people are consuming
music these days.
In reality, as with everything else, it seems that attention spans have
diminished. So, it made sense to go the EP route. Additionally, the way people
access music these days, as far as platforms like Bandcamp, Spotify, iTunes,
also was a motivating factor. I have always been a huge fan of music and the
medium in which it is delivered. I loved vinyl, and had a big collection. When
CDs came out, I jumped on immediately. The benefits - clarity, ease-of-use,
space-saving - were just too great to ignore. Later, when things moved from
disc to digital - sure, there was some hesitation due to the fact that you no
longer held a physical product in your hand. It took some time, but music
lovers tend to adapt. The benefits of digital are incredibly appealing, instant
access being the biggest. I'm not so nostalgic that I scoff at digital. Of
course, I understand that there are fans out there that love holding a physical
product in their hand. As such, we aren't going to ignore these fans. If you
support the Tribe, we will do our best to support your platform of choice. With
this in mind, we have plans to release vinyl for all the vinyl junkies out
there... even cassettes, if we get offers to do so.
It really comes down to being open-minded enough to embrace all technology, as
each has its own benefits for creators. In the end, it just makes things
easier. Of course, I suppose you have to know your end goal, and why you use
these technologies, and what makes most sense for you and the way you consume.
What about you and new technologies? Do you watch
them, do you use them? Do you enjoy the possibility that the whole world is
interconnected or does it sometimes scare you a little like me? And how did new
technologies affect you as a musician?
As far as things like social
media, I don't really have much use to have personal accounts, other than to
promote my music. I make an effort to only connect with those I admire and
respect... like-minded people. If it wasn't for social media, I don't think
much of what we have accomplished could have happened. The whole band came
together via social media. The studio and producer came together via social
media. The artist who creates our incredible covers came together via social
media. All our merch... social media. Everything. All the amazing bands I have
discovered over the last few years can be credited to social media. Every
single day I discover and share bands via social media. It's akin to the days
of tape-trading, now on an infinite scale. When I post music, I now have
5000 friends on Facebook who have instant access to it. The spread of
information is much quicker. It allows you to target your audience. Almost all
of the music I post is death metal or black metal.
For
each band, the best feedback is the reaction of the fans to the live concert.
Will TRIBE OF PAZUZU ever play live? Doesn’t that appeal to you? Maybe just a
few times, for fun? I know it would be so hard to put them all together, but it
would be worth the experience, don’t you think?
Yes, of course we would love to play. Each of us has expressed the interest to
take Tribe live. It would be a most amazing thing to hear this beast come to
life. This is not an easy task, taking into account the full-time projects of
the various band members. Additionally, this 'virus' has really put the brakes
on the entirety of the entertainment industry, impacting the music industry the
hardest. Hitting the road has been a huge outlet for both bands and fans. It is
very sad to see what has happened.
Nick,
you played in SOULSTORM, OVERTHROW, even in PESTILENCE. But if I’m not
mistaken, are all the bands over? If so, why? I know that, for example,
SOULSTORM had a very good start to the future? Is TRIBE OF PAZUZU your current
only band?
Well, Overthrow I started in my teens... thirty years ago. Soulstorm was an
experiment in abrasive heaviness. The intention was to mix the aggressiveness
of death metal with other elements. The basic template was one that saw
combining elements of Obituary and Celtic Frost, as far as the riffs/vocals,
with electronic elements from bands like Ministry. We then mixed these elements
with the repetitive pounding of something like the Swans.
Anyway, Soulstorm was on and off for so long that I eventually just wanted to
get away from that sound and return to a more organic, old-school death metal
vibe. I really wanted the focus to be more on just one style, instead of trying
to incorporate so many different styles. There was always a heavy doom element
in Soulstorm, and I was just pretty much done writing in that slower style.
Moving into the writing for Tribe, I was very conscious not to get bogged down
in slow parts that might drag on too long. Tribe is meant to rip your face
off... fast... my approach to death metal mixed with elements of black
and thrash.
Are you a fan too? By that I mean not just death metal. And do you collect, look for new records? Do you buy, support bands? What’s new recently?
Yes, of course. I'm a huge music fan. I used to have about six milk crates full of vinyl in my teens. When CDs dropped, it was around 89/90, right around the time death metal really became the new exciting force. As a result, my collection became enormous. About ten years ago, I had about eighteen milk crates full of CDs. I sold almost all of them, apart from four crates. Now, I have nothing to play them on. These days, I really don't collect much in the form of CDs or vinyl. That said, I always stay on top of new music. I regularly buy merch from the bands I love. I post new bands daily. I find them all over the place. It's pretty exciting to me, and I like to share these bands to help spread the word and support the underground.
What are TRIBE OF PAZUZU going to do in the future? Have you already prepared the new material? Do you compose?
The future for Tribe of Pazuzu is one which will always see us delivering relentless death metal... no exceptions. Brazil's Eat My Records will be releasing both our first two EPs on one 12” vinyl. We are all looking forward to that. If all goes well, we should be ready with those in a few months. Things have been going better than expected. We sold out of both CDs, as well as selling out our first two shirt styles. We've now restocked our store with those first two shirt designs, along with beanies, flags and patches. Additionally, I have been busy writing the first full-length Tribe album. I pretty much started from scratch. We have about ten or eleven song ideas. This just happens to be the perfect amount, as we had been planning on about eight songs for the full-length, which leaves us with a handful of songs for two split recordings that are planned for the future. These will be exclusive tracks, a nice bonus for fans. If all goes as planned, we will have a split 7” with Zealot Cult, and another split 7” with Abyss Of Perdition.
Thank you very much for the interview, I really appreciate it. And I'm so glad that there are still bands like yours. I wish you the best sales, lots of enthusiastic fans and good luck in private. I'm going to release the TRIBE OF PAUSE again and get lost among the demons.
Recenze/review - TRIBE OF PAZUZU - King of All Demons (2020):
Ave TRIBE OF PAZUZU! Zdravím do Kanady. Doufám, že se ti v těchto těžkých časech daří dobře. Zrovna poslouchám vaše nové letošní EP „King of All Demons“ a jsem doslova nadšený. Připadám si, jako by mě někdo zavřel do staré kobky. Jak novinka vznikala? Mám od vás doma ještě předchozí „Heretical Uprising“ a letošní počin mi přijde krutější, surovější.
Díky! Rozhodně jsem do nového materiálu nasměroval spoustu nenávisti se snahou udržet ho neúprosný a chytlavý zároveň. Píseň jako „Retaliation & Wrath“ je od začátku do konce naprosto nekompromisní, ale přesto opravdu chytlavá a zapamatovatelná. Myslím, že jsem se cítil víc v pohodě, když jsem na druhém EP posunul hranice rychlosti a agresivity. Možná to někteří pochopí špatně, ale pro tento styl hudby je nezbytná „nenávist“ jako energie. Napomáhá intenzitě, zjistil jsem, že ta dnes chybí mnoha kapelám.
TRIBE OF PAZUZU je kapela, složená ze samých slavných jmen.- John McEntee, Flo Mounier, Randy Harris a Nick Sagias. Stačí vás napsat vedle sebe a už samo o sobě to zní parádně. Jak ale kapela vůbec začala? Jak jste se dali dohromady? Musí být hodně těžké se vůbec sejít, ne? Každý má své kapely, turné, povinnosti.
Kapela vznikla jednoduše proto, že jsem měl už po krk hraní s muzikanty, kteří omezovali způsob, jakým skládám. Lidé, kteří to nebrali dost vážně na to, aby něco dokázali. Takže v roce 2017 jsem už psal tímto stylem. Na konci toho roku jsem zmínil příteli, který má vazby v oboru, že mám několik skladeb. Hned nabídl Flo a Johna, pak jsme oslovili Randyho. Slyšel jsem, jak Randy hraje, a hned jsem věděl, že bude schopen povýšit rytmické kytary. Samozřejmě, Flo i John mají plné ruce práce s vlastními kapelami a Randy je zaneprázdněn prací a rodinným životem. Jako tak se nikdy nesejdeme. Pokusím se jednou nebo dvakrát setkat s Randym, než se vydáme do studia, abychom si prošli několik bodů. Všichni ostatní poslouchají demo a vychází z toho.
Vím, že dnes se může nahrávat, i když je každý muzikant na jiném konci světa. Internet a technologie nám to umožňují. Jak ale nahráváte vy? Sešli jste se vůbec někdy? Zvuk vašich EP je hutný, masivní, chladný. Připomíná mi trošku produkci zásadních desek MORBID ANGEL. Jak a kde jste nahrávali? A kdo je podepsán pod výsledným mixem?
V případě obou EP jsme jeli nahrávat do Montrealu do studia Cryptopsy - The Grid, s Christianem Donaldsonem (kytarista Cryptopsy) u pultu (mix a mastering). Ve skutečnosti jsme nebyli všichni ve studiu najednou. Floovy části jsou obvykle nahrávány den předtím, než se s Randym dostaneme do studia. John je docela zaneprázdněný, takže dělá své party ze svého studia nebo z Kyleova (Severn – bubeník Incantation). To je stejné studio, kde Incantation nahrávají všechny své nahrávky. Veškeré nahrávání basy a kytar provádí Marco Freche, inženýr z The Grid v Montrealu. Spolupráce s Marcem je skvělá. Právě jsme s ním procházeli skladbami. Pak přijde Christian a já nahraju vokály, které jdou hladce a rychle. V tomto bodě přichází Christian a postará se o mix a mastering.
Bicí jsou mi jasné, vokál taky, ale kdo se postaral vlastně o hlavní motivy, riffy? Byl to John nebo ty Nicku? Ptám se, protože John má tak typický a nezaměnitelný rukopis, že jsem trošku zmatený, zde jej totiž neslyším.
Ano, máš dobré ucho. Johnovo psaní se hodně liší od mého. Je mi ctí, že má čas s námi spolupracovat. Je velkou poctou, že se rozhodl být součástí TRIBE. Od začátku jsem psal veškerou hudbu a texty pro TRIBE OF PAZUZU. Na začátku se mluvilo o Johnovi, který by pomáhal se skládáním, ale INCANTATION ho plně zaneprázdnili. Na první EP přidal pár riffů. Navíc Randy se postaral o sóla, která Flo doplnil. Ve skutečnosti je neustále vylepšuje. Když prezentuji skladby, je obvykle nahrávka o 10bpm pomalejší, než když se dostaneme do studia. Je úžasné slyšet, jak tento tým skvělých hudebníků a profesionálů ve studiu přivádí tyto skladby k životu.
Ve svých textech kritizujete církev, jsou ale i o kultismu, válce a dalších temných tématech. Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Zajímalo by mě, kde pro ně berete inspiraci? Pazuzu byl myslím král démonů v Mezopotámii, jestli se nepletu?
Existuje spousta oblastí, z nichž čerpám inspiraci. To zahrnuje knihy, filmy, dokumenty. Ve skutečnosti, když vám nějaké slovo nebo fráze padne do ucha, někdy v těchto frázích uslyšíte rytmy. Všechny své nápady dám dohromady obvykle brzy. Když se blíží nahrávání, dokončím je. Obvykle vím, jak budou znít. Můžu říct, že nejsou dokončeny dřív, než dva až tři týdny předtím, než jdeme do studia. Pokud jde o název kapely, Pazuzu je démon ze starého sumerského náboženství. Zdá se, že má několik titulů, například „King Of The Demons“ nebo „The Bringer Of Plagues“. Představivost je ideální pro death metal. Byl jsem od malička posedlý sledováním filmů „Exorcist“ a obzvláště „Heretic“. „Exorcist 2“ zasahuje hlouběji do příběhu Pazuzu. Takže když nastal čas vymyslet název této kapely, okamžitě jsem věděl, že to musí mít něco společného s věcmi, které mě nejvíce zajímají. Pazuzu svým způsobem určil zaměření této kapely.
Mám rád kanadskou metalovou scénu. Vaše kapely mi připadají jiné, odlišné od ostatních. Miluju VOIVOD. Takhle od nás z Evropy to vypadá, že to u vás vře, ale jak je tomu doopravdy? Je přístup muzikantů třeba jiný, než v USA? A co scéna celkově, jak funguje?
Mnoho lidí možná neví, že kanadská hudební scéna nikdy opravdu nepodporovala death metal. Abych to objasnil, nemluvím o fanoušcích. Tady v Torontu a po celé Kanadě máme skvělé fanoušky. Chci říct, že obecně atmosféra nepodporuje upřímný, opravdový death metal. V této zemi to tak nikdy nebylo, rozhodně z pohledu „průmyslu“. Ovce se samozřejmě hrnou na melodické nebo symfonické věci, které jsou bezpečné a šíře dostupné. To uspokojuje jejich zjevnou potřebu být jedinečný. Ale nenechte se mýlit, nejde o death metal, i když to má v sobě všechny fragmenty death metalových prvků pohřbených někde hluboko v melodiích. Ti, kteří nerozumí, stejně tak jako ti, kteří se posmívají skutečnému death metalu, pak mohou tvrdit, že je to na hraně. To se zrcadlí v tom, jaký styl si kapela vybírá, aby hráli tady v Kanadě. Pokud chtějí, aby o nich psali kanadští novináři, pak se hnací sílou stane to, kde kapela hraje bezpečně a pohodlně. Tribe of Pazuzu plivá do tváře této mentalitě. Nikdy nebudeme dělat kompromisy. Pokud se vám líbíme, tak se vám líbíme. Pokud ne, tak si naserte. Ať žije poctivý death metal!
Proč jste vůbec zvolili formát EP? Je to kvůli tomu, že jste neměli dostatek materiálu na dlouhohrající album? Nebo jak tvrdí třeba black metaloví SCOUR, že desky se dnes neprodávají, tak dáme fanouškům možnost koupit si vinyl a zbytek ať si jej stáhne? Stejně se to děje, to je prostě fakt. Jak se vlastně stavíš ke stahování?
Formát EP jsme zvolili jednoduše proto, že jsme nová kapela. Nemělo smysl strávit pár let prací na plnohodnotném albu, ale spíše mít více nahrávek během této počáteční fáze. Už v roce 2017 jsem měl asi patnáct skladeb, takže to nebyl problém. Myšlenkou vydání EP bylo jen udělat to tvrdě a rychle a následně v pravý čas pokračovat. Můj poslech se změnil. Konečně jsem si všiml, jak lidé dnes konzumují hudbu. Ve skutečnosti, stejně jako u všeho ostatního, se zdá, že se rozpětí pozornosti zmenšilo. Takže mělo smysl jít cestou EP. Motivujícím faktorem byl také způsob, jakým lidé v dnešní době přistupují k hudbě, pokud jde o platformy jako Bandcamp, Spotify, iTunes. Vždy jsem byl velkým fanouškem hudby a médií, na kterých je hudba dostupná. Miloval jsem vinyl a měl jsem velkou sbírku. Když vyšly CD, okamžitě jsem na ně přešel. Výhody - čistota, snadné použití, úspora místa - byly prostě příliš skvělé na to, abychom je ignorovali. Později, když se věci přesunuly z disku do digitální podoby - jistě, chvíli jsem váhal vzhledem k tomu, že jste již nedrželi fyzický produkt v ruce. Trvalo to nějaký čas, ale milovníci hudby mají tendenci se přizpůsobovat. Výhody digitálu jsou neuvěřitelně přitažlivé, okamžitý přístup je ta největší výhoda. Nejsem tak nostalgický, že se posmívám digitálu. Samozřejmě chápu, že tu jsou fanoušci, kteří milují držení fyzického produktu v ruce. Proto nebudeme tyto fanoušky ignorovat. Pokud podporujete TRIBE, uděláme vše pro to, abychom podpořili vaše médium, které si vyberete. S ohledem na to máme v plánu vydat vinyl pro všechny vinylové závisláky ... dokonce i kazety, pokud dostaneme nabídku. Je potřeba, abychom byli dostatečně otevření na to, abychom přijali všechny technologie, protože každá má pro tvůrce své vlastní výhody. Nakonec to všechno jen usnadňují. Samozřejmě předpokládám, že musíte znát svůj konečný cíl a proč používáte tyto technologie a to co vám dává největší smysl ve způsobu, jakým hudbu konzumujete.
Co ty a nové technologie? Sleduješ je, využíváš? Užíváš si možnost, že je celý svět propojený nebo tě to jako mě občas trošku děsí? A jak se tě nové technologie dotkly jako muzikanta?
Co se týče věcí jako sociální média, moc nepoužívám osobní účty, kromě propagace své hudby. Snažím se spojit pouze s těmi, které obdivuji a respektuji ... podobně smýšlející lidi. Kdyby nebylo sociálních médií, nemyslím si, že by se mohlo udát mnohé z toho, čeho jsme dosáhli. Celá kapela se spojila prostřednictvím sociálních médií. Studio a producent se spojili prostřednictvím sociálních médií. S umělcem, který vytváří naše neuvěřitelné obaly, jsme se spojili prostřednictvím sociálních médií. Všechen náš merch ... sociální média. Všechno. Všechny ty úžasné kapely, které jsem za poslední roky objevil, lze připsat sociálním médiím. Každý den objevuji a sdílím kapely prostřednictvím sociálních médií. Je to podobné jako v době obchodování s kazetami, nyní v nekonečném měřítku. Když uveřejním hudbu, mám na Facebooku 5 000 přátel, kteří k tomu mají okamžitý přístup. Šíření informací je mnohem rychlejší. Umožňuje vám cílit na své publikum. Téměř veškerá hudba, kterou zveřejňuji, je death metal nebo black metal.
Pro každou kapelu je nejlepší zpětnou vazbou reakce fanoušků na živém koncertě. Budou někdy TRIBE OF PAZUZU hrát naživo? Neláká vás to? Třeba jen párkrát, pro radost? Já vím, bylo by hrozně těžké dát všechny dohromady, ale za ten zážitek by to stálo, nemyslíš?
Ano, samozřejmě bychom rádi hráli. Každý z nás vyjádřil zájem o to, že bychom TRIBE oživili. Bylo by nejúžasnější slyšet, jak tato bestie ožívá. S ohledem na projekty různých členů kapely na plný úvazek to není snadný úkol. Navíc tento „virus“ skutečně zabrzdil celý zábavní průmysl a nejvíce zasáhl hudební průmysl. Vydat se na cestu bylo obrovským odbytištěm pro kapely i fanoušky. Je velmi smutné sledovat, co se teď děje.
Nicku, ty jsi hrával v SOULSTORM, OVERTHROW, dokonce i v PESTILENCE. Jestli se ale nepletu, tak všechny kapely už skončily? Pokud ano, tak proč vlastně? Vím, že třeba SOULSTORM měli velmi dobře nakročeno do budoucnosti? TRIBE OF PAZUZU je tvojí současnou jedinou kapelou?
No, v OVERTHROW jsem začal v mládí ... před třiceti lety. SOULSTORM byl experiment s abrazivní tíhou. Záměrem bylo smíchat agresivitu death metalu s dalšími prvky. Základní předlohou bylo kombinovat prvky Obituary a Celtic Frost, pokud jde o riffy / vokály, s elektronickými prvky od kapel jako Ministry. Poté jsme tyto prvky smíchali s opakujícími se bicími ve stylu SWANS. Soulstorm byl tak dlouho v kurzu a naopak, že jsem se nakonec chtěl od toho zvuku dostat pryč a vrátit se k organičtější atmosféře death metalu ze staré školy. Opravdu jsem chtěl, aby se důraz více soustředil pouze na jeden styl, místo toho, abych se snažil začlenit tolik různých stylů. V Soulstorm vždy byl doomový prvek a já jsem měl už dost skládání tímto doomovějším pomalejším stylem. Když jsem se pustil do psaní pro TRIBE, byl jsem si dobře vědom, že nebudu zabředávat do pomalých pasáží, které by se mohly táhnout příliš dlouho. TRIBE ti má utrhnout ksicht ... rychle ...je to mé vnímání death metalu smíchané s prvky blacku.
Jsi i fanoušek? Myslím tím teď nejen death metal. A sbíráš, vyhledáváš nové desky? Kupuješ, podporuješ kapely? Co nového si poslední dobou objevil?
Ano, samozřejmě. Jsem velký hudební fanoušek. V mládí jsem měl asi šest přepravek plných vinylu. Pak přišla CD, bylo to kolem 89/90, právě v době, kdy se death metal skutečně stal novou vzrušující silou. Výsledkem bylo, že moje sbírka byla obrovská. Asi před deseti lety jsem měl asi osmnáct přepravek plných CD. Prodal jsem téměř vše, kromě čtyř beden. Nyní ani nemám, na čem bych je přehrál. V dnešní době toho opravdu nesbírám moc ve formě CD nebo vinylu. Pravidelně nakupuji merch od kapel, které miluji. Postuji nové kapely denně. Nacházím je všude. Je to pro mě docela vzrušující a rád sdílím tyto kapely, abych jimi zamořil svět a podporoval underground.
Co chystají TRIBE OF PAZUZU do budoucna? Už máte připravený nový materiál? Skládáte?
Budoucnost Tribe of Pazuzu je ta, která nás vidí přinášet neúnavný death metal ... bez výjimek. Brazilský Eat My Records vydá obě naše první dvě EP na jednom 12” vinylu. Všichni se na to těšíme. Pokud vše půjde dobře, mělo by to být za pár měsíců. Všechno šlo lépe, než se čekalo. Vyprodali jsme obě CD a také jsme vyprodali naše první dva motivy triček. Nyní jsme doplnili náš obchod s těmi prvními dvěma motivy, spolu s čepicemi, vlajkami a nášivkami. Navíc jsem byl zaneprázdněn psaním prvního plnohodnotného alba TRIBE. Začal jsem úplně od nuly. Máme asi deset nebo jedenáct nápadů na skladby. Je to perfektní počet, protože jsme plánovali asi osm skladeb pro celou nahrávku, což nám ponechává pár skladeb na splitko, které do budoucna plánujeme. Budou to exkluzivní skladby, což je pro fanoušky příjemný bonus. Pokud vše půjde podle plánu, budeme mít split 7 "se Zealot Cult a další split 7" s Abyss Of Perdition.
Děkuji moc za rozhovor, opravdu si jej vážím. A jsem moc rád, že pořád ještě existují kapely jako ta vaše. Přeji co nejlepší prodeje, spoustu nadšených fanoušků a ať se vám daří i v soukromí. Jdu si znovu pustit TRIBE OF PAZUZU a ztratit se mezi démony.
Recenze/review - TRIBE OF PAZUZU - King of All Demons (2020):
Musí být hrozně těžké se zmítat mezi vírou a vlastním svědomím. Každé tvé rozhodnutí bude špatné. Jsi jako krysa, zahnaná do rohu. Nenávidíš vlastní stín, zvuk svých kroků. Modlíš se, odůvodňuješ si své činy, ale rozhřešení nikdy nepřijde. Protivil ses lidskosti a historie ti nikdy neodpustí. Nakonec budeš jen černou skvrnou, která nelze vyčistit. Těsně před smrtí uvidíš žalující obličeje svých obětí. Budou mlčet, ale ty uslyšíš jejich nářek.
Nihilisté TOTALITARIAN jsou zpět s novým EP a vezmou vás na dlouhý výlet do zdánlivě opuštěných katakomb dole pod Vatikánem. Ano, přímo pod jednou z nejmocnějších církví světa. Která nám dala spoustu dobrého, ale často se zapomíná i na její zlé činy. Pánové se na spolupráci mezi pohlaváry křesťanů a jejich kolaboraci s nacisty dívají kritickou optikou. Ze skladeb je cítit nenávist ke všem nespravedlivostem, které byly napáchány. Některé zlo nelze odčinit, je příliš čitelné a bolestivé. Stejně jako hudba TOTALITARIAN.
"Kulturkampf / Los Von Rom" volně navazuje na předchozí EP "Bloodlands", hudebně mi ale přijde pestřejší, chladnější a temnější. Dvě skladby musíte poslouchat v klidu, nejlépe poučeni o našich vlastních dějinách. V temnotě a chladu. Potom nahrávka vynikne nejlépe. Atmosféra, která je jedním slovem podmanivá, vás zavede do starých katakomb. Na každé zdi je jméno někoho prokletého. Proč se díváš jinam, když vidíš zlo? Black death metal, odbočky až někam k noise, tajemno. Poslech se rovná sledování špinavé stoky pod vaším městem. Řeka zkažené krve a neodpustitelných hříchů. Ne, nebudu vám TOTALITARIAN k nikomu přirovnávat, raději přidám hlasitost a nechám se strhnout proudem. Italům se povedlo nahrát desku, která je skvělá ve všech směrech, hudba je doslova magická, obraz na obalu přesně vystihuje to, co se na ní odehrává - smrt. Témata textů sice mohou někoho šokovat, ale jak známo, pravda je nakonec jenom jedna. Surové zlo, překapaná a extrahovaná tma, vše smíchané se špínou, riffy jak vystřiženými z knihy mrtvých s vokálem bestie. Nakonec nás vždycky dostihne vlastní svědomí. A je jedno, jakým modlám se zrovna klaníme. "Kulturkampf / Los Von Rom" vám vypálí do kůže cejch. Líbí se mi kompozice skladeb, jejich gradace, směr i vášeň, které jsou v nich obsaženy mírou vrchovatou. Black death metal, u kterého ztratíte víru v lidskost!
Asphyx says:
It must be very difficult to toss between faith and one's own conscience. Your every decision will be wrong. You´re like a rat, driven into a corner. You hate your own shadow, the sound of your steps. You pray, you justify your actions, but absolution never comes. You have opposed humanity and history will never forgive you. In the end, you will only be a black spot that cannot be cleaned. Just before death, you will see the complaining faces of your victims. They will be silent but you will hear their cries.
The nihilists of TOTALITARIAN are back with a new EP and will take you on a long trip to the seemingly abandoned catacombs below the Vatican. Yes, right under one of the most powerful churches in the world. Which gave us a lot of good, but often forgets her bad deeds. The gentlemen look at the cooperation between the chiefs of Christians and their collaboration with the Nazi from a critical perspective. There is a sense of hatred for all the injustices that have been done. Some evil cannot be undone, it is too legible and painful. Just like the music by TOTALITARIAN.
“Kulturkampf / Los Von Rom” is a loose continuation of the previous EP “Bloodlands”, but musically I find it more colorful, cooler and darker. You have to listen to two songs in peace, best informed about our own history. In the dark and cold. Then the recording will stand out best. An atmosphere that is captivating in a word will take you to the old catacombs. On each wall is the name of someone cursed. Why do you look away when you see evil? BLack death metal, turns to somewhere to noise, mystery. Listening is tantamount to watching the dirty sewers under your city. A river of corrupt blood and unforgivable sins. No, I won't compare TOTALITARIAN to anyone, I´d rather turn up the volume and be swept aways by the current. The Italians managed to record an album that is great in every way, the music is literally magical, the picture on the cover captures exactly what is happening on it - death. The themes of the texts may shock someone, but as is well known, there is only one truth in the end. Raw evil, dripping and extracted darkness, all mixed with dirt, riffs as if cut from a book of the dead with the beast´s vocals. In the end, our own conscience always catches up with us. And it doesn't matter what idols we worship. “Kulturkapf / Los Von Rom” will burn a mark on your skin. I like the composition of the songs, their gradation, direction and passion which are contained in them to a great extent. Black death metal where you lose faith in humanity!
Občas člověka trošku mrazí. Co všechno o nás ví? A kdo nás sleduje? Viděli jste film Sociální dilema? Tak z Na okraji propasti od francouzského autora detektivek Bernarda Miniera vás bude mrazit úplně stejně. Nejhorší na tom je, že všechno zažíváme právě teď a tady. Témata sociálních sítí, internetu, úniku dat, jsou stále aktuální. V téhle knize je Minier hodně jiný, než v ostatních. Nejedná se o klasickou detektivku, ale spíše o krutou realitu dneška. To, co dříve bývalo jen představou sci-fi spisovatelů, můžeme zažívat právě teď a tady. Je jen na vás, jak se svými daty naložíte. Já vím jediné. Často jsem po přečtení kapitoly zavřel oči a přemýšlel. Miniera mám moc rád, líbí se mi jeho styl vyprávění, způsob, jakým vyjadřuje své myšlenky. Troufám si tvrdit, že spoustě lidem se tahle kniha nebude vůbec líbit. Bude jim připadat překombinovaná, složitá, ale přátelé, takový dnešní svět je. Alespoň dle mého, bez základních technických znalostí nepřežijete.
Schválně, rozhlédněte se kolem sebe. Právě teď. Kolik lidí kolem vás právě zrovna do mobilu? Sdílí svoji polohu, lajkuje koťátka či zadky, šmíruje sousedku, hltá reklamu, aniž by o tom věděl? A co vy? Jak jste na tom? Mě se Na okraji propasti líbilo hodně moc. Možná proto, že jsem ještě zažil dobu, kdy jste si mohli dojít na záchod, aniž by o tom někdo věděl. Pokud jste na tom podobně, tak přeji příjemnou četbu! Svět se zbláznil a ne že ne.
Mladá Francouzka Moira pracuje v oblasti nových technologií. Když se kvůli vývoji nového softwaru ocitne v hongkongském digitálním gigantu Ming, má pocit, že ji někdo stále sleduje. Mezi zaměstnanci firmy rychle narůstá počet násilných úmrtí a Moira zjišťuje, že svoboda pod taktovkou algoritmů je pouze krutá iluze. Znepokojující thriller o zneužívání moderních technologií ukazuje nejtemnější stránky digitálního světa. Není to dystopie – už se to děje.
Šel jsem proti proudu řeky a každou chvíli jsem se musel zastavit. Chtělo se mi zvracet. Na vlnách se vznášely usekané kusy těl, hlavy oddělené od trupu, střeva i spálené kusy čehosi, co kdysi bývalo lidskými bytostmi. Přemýšlel jsem o peklu a odpuštění. Vesnice vysoko v horách, kdesi ve válečné zóně. Smrt je někdy hnusná, ošklivá a nechutná. Své o tom ví i brutální death metalisté INFECTED HUMANS z Ekvádoru, kteří letos přicházejí se svoji prvotinou.
Jedná se o špinavost, která sice není dokonalá, ani nepřináší do tohoto stylu cokoliv nového, ale jak už tomu bývá, vše je vyváženo nadšením a odhodláním, se kterými kapela svoji práci odvádí. Album mě tak baví víc, než tolik častá vyumělkovaná současná produkce, u které nevíte, jestli hudbu hrají ještě lidé. Deska má totiž uvěřitelnou špinavou atmosféru.
Uklízím mrtvá těla v podobných rytmech jako to umějí DISAVOWED, DEEDS OF FLESH, INVERACITY, ARSEBREED - těmi jsou INFECTED HUMANS inspirováni. Surový zvuk s bicími jako mlácení do plechových sudů, morbidní obal, myslím, že splněno bylo vše pro duši brutálních death metalistů. "Unexpected Traumatic Experiences" vás zavede do zdánlivě opuštěných márnic, do vesnic, které byly vypáleny lidskou zlobou, do starých sklepů, kde spřádají své plány úchylové. Skladby opravdu plynou jako řeka plná zkažené krve. Dobře se poslouchají, je slyšet, že pánové si dali se vším hodně práce. Zároveň jim nechybí nadšení, odhodlání zabíjet hudbou. Vlastně by se dalo také napsat, že jsem velmi rád, že jsem je mohl potkat, poslechnout si jejich prvotinu a zařadit si je na svůj playlist. Falešná humanita stranou, koneckonců spousta z nás je jen zcela zbytečnými prázdnými schránkami. Tohle album doporučuji všem šílencům, kteří se rádi rochní po lokty v krvi a milují k smrti brutální death metal. Budiž krví zapsáno, že v Ekvádoru je kapela INFECTED HUMANS, která se toho rozhodně nebojí. Masakr!
sumarizace:
"Unexpected Traumatic Experiences" je pořádně syrovým kouskem hudby. Během poslechu se ocitneme spolu s INFECTED HUMANS na hodně morbidních místech. Hnus, špína, litry krve a neskutečný tlak. Tak by se dala nová desky těchto Ekvádorců charakterizovat asi nejlépe. Po hudební stránce se jedná o klasický brutální death metal, který vás doslova ukřižuje. Syrové, mocné, zákeřné a ostré jako břitva. Takové jsou songy z nového alba. Pokud si vedle sebe vyskládám deset posledních alb z tohoto stylu, sahám po INFECTED HUMANS nejčastěji. Muzika zde totiž obsahuje jakousi nechutnou přitažlivost a já si musím dávat tyhle ostré skladby do hlavy čím dál tím častěji. Po poslechu jsem očištěn jako věřící po zpovědi. Exhumujte všechno mrtvé a slyšte slova mocné hydry! Brutal death metalové album, které vás rozdrtí obrovskou silou!
PRO FANOUŠKY: DISAVOWED, DEEDS OF FLESH, INVERACITY, ARSEBREED
Asphyx says:
"Unexpected Traumatic Experiences" is a raw piece of music. When you listen to this album you feel that you are with INFECTED HUMANS on really morbid places. Dirt, filth, gallons of blood and unbelievable pressure. That´s the best way how to describe this album by Ecuadorians. Musically speaking this is a classic brutal death metal which would crucify you immediately. Raw, powerful, felonious and sharp as a blade. This is how new songs feel like. When I think about their last ten album I would say that INFECTED HUMANS is my favorite one and I listen to it the most. This music just has something disgustingly attractive and it makes me listen to it over and over again. After this I´m purged like a faithful after a confession. Exhume everything which is death and hear the words of the powerful hydra. This is a brutal death metal album which would kill you with its amazing strength! Well done!
FOR FANS: DISAVOWED, DEEDS OF FLESH, INVERACITY, ARSEBREED
Line-up: Claudio C - Guitar/Vocals Israel - Bass/Vocals M. Togra - Drums
Krátký záblesk ve tmě. Ulice na periferii vašeho města. Ani nevím, proč jsem sem šel. Možná jsem nemohl spát. Z postele mě vytáhly zlé sny. Ošklivá předtucha. Ode zdi se odlepila postava. Věděl jsem, že teď se bude rozhodovat o tom, jestli budu dál žít. Byl moc rychlý a surový, neměl v sobě žádné slitování, jenom vztek. Mé tělo leží na chladné zemi a sleduje lampu nad sebou. Třepotají se kolem ní můry a smrtihlav. Znamení? Kdo ví? Nejdříve mě zahalí mlha a zůstane po mě jen rudá kaluž krve.
Nové album německých thrash death metalistů DARK ZODIAK je jako rezavý nůž, který vám někdo zapíchne rovnou do břicha. Pálivá bolest se násobí každým dalším tónem, další skladbou, dalším otočením čepele ve vnitřnostech. Němci datují svůj vznik do roku 2011. Přesně ví, co a jak chtějí hrát. Zabijácký metal, který nepostrádá melodie a chladnou atmosféru.
Nová deska "Ophiuchus" je pro mě velmi milým překvapením. Přiznám se, že jsem nečekal, že mě až tolik rozseká. Ale stalo se. Může za to hlavně energie a nadšení, které z každé skladby doslova cákají na všechny strany. Jako proříznutá tepna. Je to podobné, jako když čtete napínavý krvavý román, od kterého se nedokážete odtrhnout. Zvuk zabíjí a o hadu na obalu se vám bude zdát. Uštkne vás, stejně jako každý song na desce. Jedovaté riffy, ostrý vokál Simone (která se občas pouští i do grindu), i totálně zničující bicí, mi dávají za pravdu. Poslech "Ophiuchus" mi nejvíce připomíná setkání se smečkou rozzuřených zdivočelých pitbulů. Nikdo nikde, jen vy a vyceněné zuby naproti vám. Pokud máte rádi umně namíchaný koktejl thrashe a deathu ze staré školy, tak neváhejte ani chvilku. Tahle deska má v sobě totiž něco navíc. Možná to jsou zkušenosti, nadšení, vzájemná chemie mezi muzikanty, cit pro rituály smrti, nevím. Co ale vím jistě je, že se k nahrávce budu rád a často vracet. Mám rád, když jsou v hudbě různé nálady, když je pestrá a není to záležitost jen na první setkání. DARK ZODIAK musíte poslouchat hodně nahlas. Teprve až potom vynikne naplno jejich síla. Thrash death metal, který vás vykostí zaživa! Velmi dobře!
Asphyx says:
A short flash in the dark. Streets on the outskirts of your city. I don't even know why I came here. Maybe I couldn't sleep. I had bad dreams out of bed. Ugly premonition. A figure detached from the wall. I knew that now he would decide whether to continue living. He was too fast and cruel, he had no mercy in him, just anger. My body lies on the cold ground, watching the lamp above me. Moths and deaths flutter around her. Sign? Who knows? At first I am enveloped in fog and only a red pool of blood remains.
The new album of German thrash death metalists DARK ZODIAK is like a rusty knife that someone stabs right in your stomach. The burning pain is multiplied by each additional tone, another composition, another rotation of the blade in the entrails. The Germans date their origins to 2011. They know exactly what and how they want to play. Killer metal that does not lack melodies and a cool atmosphere.
The new album “Ophiuchus” is a very nice surprise for me. I admit that I didn't expect him to hack me so much. But it happened. This is mainly due to the energy and enthusiasm, which literally splashes in all directions from each song. Like a severed artery. It's like reading a thrilling bloody novel you can't tear yourself aways from. The sound kills and you will dream of a snake on the cover. It bites you, just like every song on the record. Poisonous riffs, sharp vocals by Simone (who sometimes even goes into the grind), and totally devastating drums, prove me right. Listening to “Ophiuchus” most reminds me of meeting a pack of angry wild pitbulls. No one anywhere, just you and bared teeth across from you. If you like an artfully mixed cocktail of thrash and death from the old school, don´t hesitate for a moment. This record has something extra in it. Maybe it is the experience, enthusiasm, mutual chemistry between musicians, feeling for death rituals, I don´t know. But what I do for sure is that I will be happy to return to the recording often. I like when there are different moods in the music, when it is varied and it is not just a matter of the first meeting. DARK ZODIAK you have to listen very loud. Only then the strength of the band stands out fully. Thrash death metal that will make your bones leave your body! Very good!
