Ocitlo se mi na pitevním stole pořádně zohavené tělo. Jakoby ten nebožák těsně před smrtí spadl do obrovského mlýnu na maso. Začal jsem pitvat a po chvilce se pěkně vyděsil. On ještě žije! Zakalené oči se na mě podívaly a měl jsem pocit, že chce něco říci. Přes krvavá ústa zašeptal jenom: "Démoni se vrátili". Pak vydechl naposled. Jeho popraskané kosti mi budou navěky připomínat, že se setkal s novou deskou švédských maniaků TO DESCEND.
Ti se po třech letech od EP "People of the Abyss" (2018) znovu vracejí, aby mezi nás přinesli starodávnou zkázu a beznaděj. Prašivý death metal, jak vystřižený z devadesátých let minulého století. Stačí se jenom podívat na sestavu kapely (viz. info dole pod článkem) a ihned víte, co se zde bude odehrávat. Rogga Johansson a jeho věrní. Death metalová šlechta severu, která se rozhodla zase jednou zničit náš svět.
Novou desku "Exorcism of Hope" zdobí parádní cover od Marka Riddicka. Mám rád černobílé obaly a tentokrát přesně znázorňuje to, co se na desce odehrává. Prašivý, chladný a surový death metal staré školy ve stylu ENTOMBED, AUTOPSY, MASTER. Muzika, která kdysi vzešla z temných katakomb, opuštěných hřbitovů a pohřebišť. Nic nového v záhrobí, ale album má rozhodně dobrý zvuk a najdete na něm spoustu zajímavých momentů. Nejedná se ale jen o obyčejné řemeslo. Přidáno je nadšení, odhodlání a samozřejmě zkušenosti. Staré psy novým kouskům nenaučíš a je to jen a jen dobře. Samozřejmě vím, že všechno tohle zde bylo už tisíckrát, jenže když ona se nahrávka opravdu skvěle poslouchá. Jakoby mi někdo do žil nalil časem ověřený jed. Poslouchám "Exorcism of Hope" stále dokola a říkám si: "Ano, to je přesně ono, tohle je i moje krevní skupina". Toulám se Hádovou říší už tak dlouho, že dávno vím, co mi dělá dobře. Píšu už jen o deskách, které se mi líbí. Muziky je moc a času málo. Ocitlo se mi na pitevním stole pořádně zohavené tělo. Jakoby ten nebožák těsně před smrtí spadl do obrovského mlýnu na maso. Je to divné, má moji tvář. Zničenou, ale usmívá se. Užívá si hudbu! Starý plesnivý death metal, který vám zpřeráží všechny kosti v těle!
Asphyx says:
My body was completely mutilated on the autopsy table. It was as if the undead had fallen into a huge meat mill just before he died. I started dissecting and after a while he got pretty scared. He is still alive! Cloudy eyes looked at me and I felt like he wanted to say something. He whispered through his bloody mouth, "The demons are back." Then he exhaled for the last time. His cracked bones will remind me forever that he met a new record of Swedish maniacs TO DESCEND.
After three years from the EP "People of the Abyss" (2018), they return again to bring ancient destruction and hopelessness among us. Dusty death metal, as cut from the 1990s. Just look at the band's line-up (see info below the article) and you know immediately what's going to happen here. Rogga Johansson and his faithful. Death metal nobility of the north, who decided once again to destroy our world.
The new album "Exorcism of Hope" is decorated with a great cover by Mark Riddick. I like black and white packaging and this time it shows exactly what is happening on the record. Dusty, cool and raw old school death metal in the style of ENTOMBED, AUTOPSY, MASTER. Music that once arose from dark catacombs, abandoned cemeteries and burial grounds. Nothing new in the graveyard, but the album definitely has a good sound and you will find a lot of interesting moments on it. But it is not just an ordinary craft. Enthusiasm, determination and, of course, experience are added. You can't teach old dogs new tricks and it's just fine. Of course, I know that all this has been here a thousand times, but when she listens really well. It was as if someone had poured a time-tested poison into my veins. I listen to "Exorcism of Hope" over and over and I say to myself, "Yes, that's exactly it, this is also my blood type." I have been wandering the Serpent Realm for so long that I have long known what does make me good. I only write about records that I like. There is a lot of music and little time. My body was completely mutilated on the autopsy table. It was as if the deceased had just fallen into a huge meat mill just before he died. It's weird, he has my face. Destroyed, but smiling. She enjoys music! Old moldy death metal that breaks all the bones in your body!
Zatímco ve virtuálním světě proti sobě bojovali zástupci různých skupin, ty si trávil svůj život na ulici. Na periférii, na kraji města, kde každý musel patřit do nějaké party. Vybral sis kdysi dobře. Tihle kluci poslouchali death metal a thrash metal. Taky se občas poprali s ostatními. Kazeťák na ramenou, seprané džínové vesty, hektolitry testosteronu a špína ulice. Někam přesně do těchto míst a doby patří i nová kapela TERRIBLE CLAW.
Skupina, složená ze samých zkušených muzikantů, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Syrovou, nekompromisní muziku, ohlodanou až na kost. S parádním zvukem (hrozně se mi líbí bicí), tradičním obalem, vám všem nakope zadek. Jsem rád, že v dnešním chaotickém světě existují ještě nějaké jistoty. Tohle je old school metal jak se patří!
Na TERRIBLE CLAW je hodně znát, že jsou dlouhá léta fanoušci klasického prašivého death metalu a thrashe. Návrat do osmdesátých a devadesátých let minulého století se více než vydařil. Cítím, že skladby vznikaly od srdce, upřímně, s pradávnou jiskrou. Jako bych se znovu toulal ulicemi. Sem tam nějaká rvačka, krásný holky, spoustu piva, zkrátka všechno, co k dobré muzice patří. Na Britech se mi líbí, že jim mohu jejich hudbu věřit. Jsou jako smečka hladových pitbulů, kteří se vás rozhodli roztrhat na kusy. Songy jsou chladné, syrové, s kusy nahrubo nasekané tmy. Kamarád vždycky říkával, že u dobrého metalu musejí praskat kosti v těle a mohu vám potvrdit, že u "Disaster Catalyst" se tak děje po celou dobu poslechu. Vše je neurvalé, syrové, mám pocit, že bylo nahráváno opravdu někde v zaplivaném klubu na kraji města. Přidávám volume a podupávám si nohou do rytmu. Ano, tohle je reálná hudba, přesně v podobě, v jaké ji mám tolik rád. Až zase půjdu ráno do práce a kolem budou chrchlat kuřáci, až se budu toulat temnou ulicí, tak si dám album určitě do sluchátek. Budu dávat pozor, aby se od zdi neodlepil stín a já neucítil mezi žebry ledové ostří. A i kdyby, tak pořád tu mám hudbu. Starý, plesnivý death thrash metal, ostrý jako čerstvě nabroušená skalpel! Skvěle!
Asphyx says:
While representatives of various groups fought against each other in the virtual world, they spent their lives on the streets. On the outskirts, on the outskirts of the city, where everyone had to belong to a party. You made a good choice once. These guys listened to death metal and thrash metal. They also fought with others from time to time. A shoulder strap, washed denim vests, hectolitres of testosterone and street dirt. Somewhere exactly in these places and times belongs the new band TERRIBLE CLAW.
A group composed of experienced musicians themselves who know exactly what and how they want to play. Raw, uncompromising music, gnawed to the bone. With a great sound (I really like drums), traditional packaging, it will kick your ass. I am glad that in today's chaotic world there are still some certainties. This is old school metal as it should be!
At TERRIBLE CLAW, it is very well known that they have been fans of classic dusty death metal and thrash for many years. The return to the 1980s and 1990s was more than successful. I feel that the songs were created from the heart, honestly, with an ancient spark. It's like wandering the streets again. Here and there a fight, beautiful girls, a lot of beer, in short, everything that belongs to good music. I like the British that I can trust their music. They are like a pack of hungry pit bulls who have decided to tear you to pieces. The songs are cold, raw, with pieces of roughly chopped darkness. A friend always said that with good metal, the bones in the body have to crack, and I can confirm to you that this is the case with "Disaster Catalyst" throughout the listening time. Everything is erratic, raw, I feel like it was really recorded somewhere in a spit-out club on the outskirts of the city. I add volume and stamp my feet to the beat. Yes, this is real music, exactly as I love it so much. When I go to work again in the morning and the smokers are giggling around, when I'm wandering the dark street, I'll definitely put the album on my headphones. I'll make sure the shadow doesn't come off the wall and I can't feel the ice blade between my ribs. And even if I did, I still have music here. Old, moldy death thrash metal, sharp as a freshly sharpened scalpel! Great!
Knížka My děti ze stanici Zoo mě zaujala tak, že jsem se v devadesátkách znovu vrátil do knihovny a hledal něco dalšího o drogách. Knihovnice mi tenkrát doporučila Radka Johna a jeho Memento. Byla to zvláštní doba. I u nás, na malém městě, se najednou objevily partičky, které lákaly nové ovečky. Bohužel do toho kdysi spadl i jeden můj kamarád. Nevěděli jsme nic, všechno nové bylo tak přitažlivé. Kolem zuřila svoboda, nadšení z demokracie se nedalo snad ani popsat slovy. Bylo to krásné, ale dole pod povrchem už bublalo zlo. Hodně známých drogám neodolala. Na extrémní muziku se nabalila spousta různých dealerů. Marihuana se kouřila kde to šlo.
A já četl a připadal si trošku jako blázen, protože jsem pil pořád dokola jen pivo a rum. Jasně, že člověk sem tam nechtěl být za trhače party a tak potáhl i něco málo zeleného. Memento je kniha tak trošku i o mém mládí. Syrovém. Vyrůstal jsem na sídlišti, s partou a měl jsem vlastně obrovské štěstí, že jsem uměl vždycky říct ne a někdy to nebylo vůbec lehké. Drogy jsou přeci tak lákavé. Zpočátku legrace, uděláme si dobře. Vzorem nám byly máničky, který pocházely z doby, kdy se na nějaký to fetování zase tolik nehledělo. Můj kamarád vše odnesl neskutečně, viděl jsem v přímém přenosu, co je s člověkem schopen udělat pervitin.
Varoval jsem ho, říkám, přečti si Memento. A on se smál, tenkrát už nafrčený. Prošel jsem si s ním všemi stádii, věřil mu. Věřím i Radku Johnovi. Za trošku radosti nakonec věčné zatracení. To mi jednou řekl u dveří léčebny kámoš a mě se dodnes spousta momentů prolíná právě s četbou téhle knížky. Věřím ji. Není určitě literárně "dokonalá", ale možná právě proto tak dobrá.
Mám rád příběhy ze života, líbí se mi, když mě umí autor přenést přímo do děje. Zajímavé je, že ostatní knihy od Radka Johna mě moc nebavily. Možná ještě Džínový svět. Obě jsem si teď, v době svých retro návratů, znovu přelouskal a musím říct, že se nedivím, že jsem ji tolik prožíval. Drogy jsou neskutečný svinstvo. Znali jsme ze sídliště davy opilců, alkáčů, ale tohle bylo ještě horší. Často o podobných příbězích přemýšlím. Mohli jsme pro kamaráda udělat ještě něco, čím jsme ho mohli zachránit? Litoval toho pak celý život. A jsou to dva roky, co zemřel. Na selhání srdce.
Memento bylo vlastně svým způsobem i mým mementem. Čtivou, zajímavou knížkou, příběhem, který se mé osoby až osobně dotýkal. Je v něm spousta bolesti, lží, strachu, beznaděje. I teď, po více než dvaceti letech, jsem knihu odložil a přemýšlel. Ano, už tenkrát jsem četl dobrou literaturu:)). Pořád je to silný příběh. Osobně doporučuji!
Hele, a až na vás padne splín, bude vám blbě, tak si radši pusťte muziku, jděte se vyřvat do lesa nebo si ožerte hlavu pivem a rumem nad dobrou knihou. Hlavně nedejte na sladký řečičky magorů, co vám chtějí vnutit jed. Děkuji za přízeň a pozornost!
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají po šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze.
V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.
Krása stínů je v tom, že se v nich můžete schovat. Až navěky, amen. Uniknout z podivného světa kolem, nechat si do srdce bodnout ledové ostří. Záleží na každém z vás. Já třeba poslouchal novou desku českých BOHEMYST nejvíc ráno cestou do práce. Když ještě město spalo a démoni se toulali ulicemi. Občas jsem je potkával a nevěděl, jestli ještě spím spolu s nočními můrami nebo už bdím. Black metal a death, dva styly, které mám rád. Obzvlášť, když někdo dokáže namíchat takhle chutný koktejl.
Není žádným tajemstvím, že je kapela pohrobkem bývalých AVENGER. Zmiňována bývá i spřízněnost s MASTER´S HAMMER. Oběma slavným smečkám je podobná i hudba BOHEMYST. Rukopis zkrátka nezapřete. Staří metaloví bardi, kteří už nemusí nikomu nic dokazovat. A na nové desce s úžasným názvem "Čerň a smrt" je to hodně znát. Cítím z ní radost z opravdové, hnilobné temnoty.
Trošku jsem se bál českých textů, můj rodný jazyk je velmi těžké ohýbat a vložit do hudby tak, aby nezněl pateticky, případně legračně. Ale povedlo se. Témata jsou klasická, ani zde se nepouštěli pánové do žádných zbytečných experimentů. Jedovatý vokál, kterého si ihned všimnete, nemusí vyhovovat každému, ale dle mého do muziky sedne perfektně. Hlavní devizou nahrávky je ale atmosféra. Jako bych se transportoval ze špinavé ulice někam na hřbitov na Šumavě. V močálech a slatích bývá také chladno a zima. Hudba BOHEMYST se mi zadřela pod kůži. Byl jsem z nějakého důvodu trošku skeptický, ale povedlo se. Mám doma promo materiály už hodně dlouho, ale podvědomě jsem čekal, až se prodlouží noc. Když se totiž setmí, skladby vyniknou nejlépe. Líbí se mi dokonce i "lehce kýčovitý" obal, který bych jinak pravděpodobně zavrhl, ale tady mi vše tak nějak sedí všechno pohromadě. Deska má skvělou dramaturgii, jestli mi rozumíte. Songy postupně gradují, démoni vyprávějí své příběhy, stíny se prodlužují a na márách nesou další oběť. Většinou poslouchám úplně jinou muziku, ale "Čerň a smrt" mi ihned proniklo do žil. A zůstalo mi v krvi, jako nějaký vir, zlá choroba. Krása stínů je v tom, že se v nich můžete schovat. Až navěky, amen. Uniknout z podivného světa kolem, nechat si do srdce bodnout ledové ostří. Temný black metal studený jako nahrubo nasekaná tma!
Asphyx says:
The beauty of shadows is that you can hide in them. Until forever, amen. Escape from the strange world around you, let the ice blade stab your heart. It's up to each of you. For example, I listened to the new album of Czech BOHEMYST most in the morning on the way to work. While the city was still asleep and demons wandered the streets. Sometimes I met them and didn't know if I was still sleeping with nightmares or already awake. Black metal and death, two styles that I like. Especially when someone can mix such a tasty cocktail.
It's no secret that the band is the tomb of the former AVENGER. The affinity with MASTER´S HAMMER is also mentioned. The music of BOHEMYST is similar to both famous packs. You simply do not deny the handwriting. Old metal bards who don't have to prove anything to anyone anymore. And there's a lot to know on the new album with the amazing title "Čerň a smrt". I feel the joy of true, rotting darkness from her.
I was a little afraid of Czech lyrics, my native language is very difficult to bend and insert into the music so that it doesn't sound pathetic or funny. But it worked. The themes are classic, and even here the gentlemen did not engage in any unnecessary experiments. The poisonous vocals, which you will immediately notice, may not suit everyone, but in my opinion, they fit the music perfectly. But the main motto of the recording is the atmosphere. As if I were being transported from a dirty street somewhere to the cemetery in Šumava. It is also cold and cold in swamps and moors. BOHEMYST's music got under my skin. I was a little sceptical for some reason, but I did. I have had promo materials at home for a long time, but I subconsciously waited for the night to extend. When it gets dark, the songs stand out best. I even like the "slightly kitschy" cover, which I would otherwise probably reject, but here everything somehow fits me all together. The record has great dramaturgy, if you understand me. The songs gradually graduate, the demons tell their stories, the shadows lengthen and they make another sacrifice on the mares. I usually listen to completely different music, but "Čerň a smrt" immediately penetrated my veins. And I was left with blood, like a virus, a bad disease. The beauty of shadows is that you can hide in them. Until forever, amen. Escape from the strange world around you, let the ice blade stab your heart. Dark black metal cold as roughly chopped darkness!
Poprvé jsem spatřil její tvář dole ve sklepě. Seděla u dveří do podzemí a divně se smála. Byla nádherná. Tvář bez masa, tělo bez kůže. Šeptala slova obrácené modlitby. Lákala mě, abych šel s ní. Poslouchám death metal už od devadesátých let, tak jsem její pozvání s chutí přijal. Vzala mou ruku do kostnatých dlaní a ukousla mi kus obličeje. Má krásná zombie. Kdo by odolal večírku v její milé přítomnosti. Hrát nám dnes budou švédští DAEMONICUS. Budeme tančit na vlastních hrobech, budeme si užívat temnotu a chlad.
Švédi citují ze starých death metalových učebnic. A dělají to se zkušenostmi, nadšením a odhodláním. Přesně podle mého gusta. Kapela vám naservíruje zkažené maso s elegancí mistrů cechu řeznického. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Jenom smrt a temnota.
Pokud stejně jako já rádi a často obdivujete hrobky s nápisy jako DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DEMONICAL, GRAVE a spoustou dalších, typických zástupců švédské školy, budete spokojeni i s deskou "Eschaton". Jedná se o "HM2 buzz saw" velmi vysoké kvality. Lebky pukají tlakem, zombie tančí zběsile do rytmu. Songy v sobě mají velké množství zkažené nakumulované energie i mrazu. Představte si dávno opuštěný hřbitov, který je určený k likvidaci. Ne, to se nikdy nestane. Nemrtví to nikdy nedopustí. Dál si budou užívat pochmurná rána, ledově ostré melodie i atmosféru absolutní tmy. DAEMONICUS se povedlo nejen nahrát skvělé stylové album, ale i dílo, které rád a často s chutí protáčím ve svém přehrávači. Kosti vyskládané v úhledných hromadách, ohně zase hoří jasným plamenem. Jsem hrozně rád, že jsem přijal pozvání od své krásné zombie. A vůbec mi nevadí, že už na sobě nemá ani kousek masa. Tančíme dál, při ostrých riffech, dunivých bicích, při chorobném vokálu. Tahle deska má neskutečný tlak a energii. Nadskakují víka od rakví, nemrtví lezou z děr. Jako bych byl zpátky v devadesátých letech. Klidně mi vytrhněte srdce z těla, podobnou hudbu budu poslouchat stále dál. Až na věky, amen! Album se kapele neskutečně povedlo po všech stránkách (zvuk, produkce, obal). Zároveň má v sobě velké množství zajímavých momentů. Chladné, surové death metalové ozvěny ze záhrobí!
Asphyx says:
I first saw her face down in the basement. She sat at the door to the basement and laughed strangely. She was beautiful. Face without flesh, body without skin. She whispered the words of an inverted prayer. She enticed me to go with her. I have been listening to death metal since the 1990s, so I gladly accepted her invitation. She took my hand in her bony palms and bit a piece of my face. She has beautiful zombies. Who could resist a party in her kind presence. Swedish DAEMONICUS will play for us today. We will dance on our own graves, we will enjoy the darkness and cold.
Swedes quote from old death metal textbooks. And they do it with experience, enthusiasm and determination. Exactly to my taste. The band will serve you spoiled meat with the elegance of the masters of the butcher's guild. There is nothing left anywhere, nothing is missing anywhere. Only death and darkness.
If, like me, you like and often admire tombs with inscriptions such as DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DEMONICAL, GRAVE and many other, typical representatives of the Swedish school, you will be satisfied with the "Eschaton" plaque. This is a "HM2 buzz saw" of very high quality. Skulls burst with pressure, zombies dancing furiously to the beat. The songs have a large amount of spoiled accumulated energy and frost. Imagine a long-abandoned cemetery that is destined for destruction. No, that will never happen. The undead will never allow it. They will continue to enjoy gloomy blows, icy sharp melodies and the atmosphere of absolute darkness. DAEMONICUS managed not only to record a great stylish album, but also a work that I like and often like to spin in my player. Bones stacked in neat piles, fires burn with a bright flame. I'm so glad I accepted the invitation from my beautiful zombie. And I don't mind at all that he's not wearing a piece of meat anymore. We keep dancing, with sharp riffs, booming drums, sick vocals. This board has incredible pressure and energy. The coffin lids jump, the undead climb out of the holes. Like I was back in the 1990s. Feel free to rip my heart out of my body, I will continue to listen to similar music. Forever, amen! The band was incredibly successful in all aspects (sound, production, cover). At the same time, it has a large number of interesting moments in it. Cold, raw death metal echoes from the graveyard!
Tracklist:
01. To Poison Everything
02. Reform Or Die
03. The Double Edged Sword
04. Heretic Trials
05. The Grand Inquisitor
06. Sacred And Secular
07. You Know My Name
08. Fate Sealed By Faith
09. Termination
band: David Ekevärn - Drums PO Wester - Vocals & Guitars Jörgen Persson - Guitars Martin Pudas - Bass
Neustále se opakující ozvěny. Divoké, zběsilé, bolestivé. Otevírám dveře do podzemí a hned v první cele je postava, možná kdysi člověk. Roztrhané cáry oblečení, bez očí, tváře rozdrásané do krve. Jako by toho nebožáka někdo dlouhé roky mučil a přesto udržoval při životě. Jenže tohle nebyl živý tvor, ale bestie se shnilými zuby a touhou po čerstvém mase. Měl jsem se o tom přesvědčit během několika okamžiků. Svět náhle zčernal a po proměně jsem klečel hned vedle. Stal jsem se nemrtvým.
Podobný horor jsem viděl kdysi v devadesátých letech. Neberte mě za slovo, možná to nebylo úplně přesně tak, ale pocity zhnusení si pamatuji velmi přesně. Podobné je mám i z nové desky death metalistů SOME DEAD BODIES. Také u nich jsou horory hlavním tématem a je jim podřízeno úplně vše.
Death metal v podání SOME DEAD BODIES je opravdu velmi krvavý, temný, ponurý, šílený. Motivy se často opakují dokola, ale myslím, že je to záměr. Nejedná se o nic převratného, spoustu motivů jsme slyšeli dávno jinde, ale o to tady zase tolik nejde. Pokud máte chuť, tak neváhejte, myslím, že ve zdejším panoptiku se vám bude líbit. Klauni s krvavým úsměvem a s břitvou, schovanou pod veselým kabátem. Slušivá motorová pila, nezbytný to artefakt každého masového vraha. Atmosféře je podřízeno vše. Možná občas chybí nějaké to osvěžení v podobě trošku zajímavějšího riffu, ale beru to tak, že by to zase mohlo rušit. Když vám někdo pouští žilou, tak také nemáte chuť na výpočet rovnice o několika neznámých. I když, co my víme, na co bychom mysleli, pokud by nás někdo přinutil vykopat si vlastní hrob? Starý, ošklivý a mokvající smrtící kov, který se kdysi hrával ve starých katakombách. Zde se rodily ty největší lidské zrůdy. Koneckonců, SOME DEAD BODIES my doporučil náhodný kolemjdoucí, s divným pohledem a úsměvem havrana. Máte-li chuť ponořit své ruce do vany plné krve, případně si opláchnout i obličej, tak přidejte volume. Myslím, že pro fanoušky hororu a starého smrtícího kovu, je nahrávka doslova povinnost. "Monolith" je death metalovým albem, které probudí vaše noční můry!
sumarizace:
"Monolith" je albem, které utíká v rytmu starého death metalu. Je krvavým otiskem nalezeným na místě činu. Je zahnívající mrtvolou, zkroucenou do podivné polohy. Slyším zde odkazy starých death metalových špinavců. Deska má v sobě obrovský kus energie, je přímým úderem do obličeje. Pokud se potřebujete vyřvat ze všech nespravedlností tohoto světa, tak neváhejte ani chvilku. Navíc má nahrávka až hororovou atmosféru, velmi dobře se poslouchá a doslova vám shnije v rukou. Viděl jsem za svůj život až moc krve a nenávisti, ale v tomto podání si ji rád znovu narvu do hlavy. Vím totiž, že syrové melodie mě dokáží alespoň na chvilku přenést do imaginárního světa šílenství a odpoutat mě od nespravedlnosti všedních dní. SOME DEAD BODIES na svém druhém dlouhohrajícím albu žhnou a pálí, řežou a sekají, křičí a drásají. Pouštěl bych ji pořádně nahlas všem, kteří ztratili základní lidské instinkty. Přidal bych volume tak, až by jim začala téct z uší krev. Spravedlnost je stejně slepá. Vynikající extrémní death metalové orgie!
Asphyx says:
"Monolith" is an album that runs to the rhythm of old death metal. It is a bloody imprint found at the crime scene. It is a rotting corpse, twisted into a strange position. I hear here links such as old school death metal bands. The album has a huge amount of energy, it is a direct punch to the face. If you need to yell out of all the injustices of this world, do not hesitate for a moment. In addition, the record has a horror atmosphere, very good listenable and literally rot in your hands. I have seen too much blood and hate in my life, but in this submission I like to put it on my head again. I know that raw melodies can at least take me into the imaginary world of madness at least for a moment and detach me from the injustice of everyday life. SOME DEAD BODIES on their second long-played album, they glow and burn, cut and chop, scream and scrape. I'd play it loud to everyone who lost basic human instincts. I would add volume until the blood began to flow from their ears. Justice is blind. Excellent extreme death metal orgy!
Tracklist: 01. This Is A Horror Show 02. Left To Rot 03. Skinned ALive 04. Rot In Hell 05. Living Nightmares 06. Demon Possessed
