DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 16. prosince 2021

Rozhovor - E-FORCE - Inspirace? Život sám o sobě.

Rozhovor s thrash metalovou skupinou z Kanady - E-FORCE.

Odpovídal Eric Forrest, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - E-FORCE - Mindbender (2021):

Ave E-FORCE! Musím vám hned na úvod vyseknout poklonu. Právě jsem se vrátil z kina, kde jsem viděl Dunu a cestou domů jsem poslouchal vaši novinku „Mindbender“. Nějak se mi oboje (film i hudba) spojilo v jedno. Vynikající album! Jako bych s vámi letěl temným vesmírem. Jak novinka vznikala a proč vlastně trvalo dlouhých šest let, než jste ji vydali?

Děkujeme za poklonu! Vzniklo stejně, jako předchozí alba, začněte nějakými riffy, nápady, tématem atd. a pak bychom mohli říct, že skládáte puzzle dohromady. Po posledním vydání « Demonikhol » bylo turné, re-edice, kanadské turné, změna sestavy, turné E-FORCE « VOIVOD REVISITED », skládání, nahrávání alba, mix, mastering, zpoždění nové nahrávky kvůli Covid 19, atd., … ano je to tedy 6 let a 85 koncertů haha. Trvalo to déle, než jsme čekali, ale to je život. Album je konečně venku a my jsme s výsledkem velmi spokojeni. Produkoval ho můj nový bubeník, který ve skutečnosti produkoval další čtyři alba E-force, takže to bylo moudrým rozhodnutím dostat do kapely Patricka Friedricha, je jako rodina a teď, když je v kapele, tak je jasné, že zvuk bicích je prostě vražedný, no ne? Haha. Je to pravděpodobně nejlepší produkce za celou dobu všech nahrávek E-force!


Kdo je hlavním skladatelem? Je to Eric? A jak se účastní ostatní? Zajímal by mě samotný proces tvorby nové skladby. A kdy si řeknete, že je už song hotový? Funguje u vás v kapele demokracie nebo je někdo jediným autorem a má hlavní slovo?

Ano, jsem hlavní skladatel, složil jsem osm skladeb (hudbu/texty) i bicí postupy, které Patrick změnil. Podílel jsem se na skladbě, kterou složil Patrick (hudbu) a já texty a také skladbu s naším novým kytaristou Sébastianem Chiffotem a samozřejmě jsem se také podílel na INSECT s Piggy a Away. V zásadě uděláme demo, pak jdeme k Patrikovi do studia a tam opravujeme a přidáváme věci, dokud není skladba hotová. Mám vizi a směr, kterým se ubírám už 20 let, kapela podporuje to, co dělám, přidávají ingredience do celku. Takže ano, já mám poslední slovo, nicméně je to opravdu týmová práce v mnoha ohledech. Možná držím v ruce eso, ale potřebuješ i krále, královnu, junka a desítku, abys měl královský poker a dávalo to smysl. A kdo je královna? Haha... moje přítelkyně ve videu « HELLUCINATION ».


Když jsem psal na vaši novinku „Mindbender“ recenzi, tak jsem si často při poslechu vzpomínal na staré sci-fi knížky, které jsem v mládí čítával. Oživlé staré stroje, chlad, temnota. Zvuk desky je neskutečný! Kdo je pod ním podepsán?

Díky moc! Podepsali jsme smlouvu s Mighty Music v Dánsku, Kodani. Bylo několik dalších nabídek, ale Mighty Music se nám zdáli nejlepší ...zatím dobrý! Přidali jsme spoustu strašidelných úryvků, takže chápu, co máš na mysli pod pojmem „filmová“ atmosféra, kterou vnímáš. To byla myšlenka zejména u « FUTURES PAST », že skladba se perfektně hodí do filmu, ale čas ukáže. Jak jsem již zmínil, je to momentálně zdaleka nejlepší produkce E-FORCE. Pomáhá, když je producent zároveň bubeníkem hahaha.


„Mindbender“ lze přeložit jako „někdo kdo ohýbá, mění mysl“. Vykládám si to správně? O čem jsou texty na nové desce? Kdo je napsal? A čím jsou inspirovány? Přikládáte textům velkou váhu?

Ano, máš pravdu. «Mindbender » je o spiknutí/hypokracii/záhadách! Co se týče textů...ano, složil jsem texty. Inspirace? Život sám o sobě. Rád píšu texty, takže když je lidé poslouchají nebo čtou, mohou si namalovat vlastní obrázek, ironicky, texty odpovídají situaci COVID 19, NWO nebo jsou o osobním životním dramatu, všechno je to jen o tom, jak si to sami interpretujete. Témata textů jsou velmi důležité, musí se k hudbě v mnoha ohledech správně hodit….Navzdory tomu, že u některých kapel nechápeš o čem kurva zpívají, tak to má stoprocentně nějaký smysl a záměr.


Parádní je i obal, temný a děsivý. K vaší muzice neskutečně sedne. Kdo jej maloval?

Je to umělec z Indonésie a jmenuje se Rudi Yanto (Gorging). Ve skutečnosti dělal i obal k re-edici pro kanadské vydání « Demonikhol »….protože Mausoleum records už neexistuje….. dlouhý příběh, RIP Alfie. Skvělý umělec! Nejprve poslal barevnou fotku, ale cítili jsme, že černobílá atmosféra je efektivnější, lépe se hodí k hudbě, v atmosféře typu « Giger ».


Ericu, žiješ již nějakou dobu ve Francii. Původně jste ale byli kanadskou kapelou. Jestli se nepletu, tak teď už v E-FORCE nehraje žádný Kanaďan. Proč si se vlastně přestěhoval? A vidíš nějaké rozdíly mezi lidmi, na koncertech, ve společnosti? Jaká to pro tebe byla změna jako pro muzikanta?

Je jen jeden Kanaďan v kapele - JÁ! Přestěhoval jsem se do Francie v roce 2003 z osobních a pracovních důvodů. Nelituji, bylo to o 100 % lepší pro mou kariéru a osobní život. E-FORCE vystupovali v devatenácti různých zemích, pokud jde o peníze, nejsem si jistý, že by to bylo možné. Navíc upřednostňuji evropský trh ze svých zkušeností s E-force/Voivod.

E-FORCE byli vždy progresivní kapelou s velkou fantazií a talentem. Ale i mistři se museli někde učit. Kdo byl vaším vzorem v začátcích? Kdy si vzal poprvé do ruky hudební nástroj a jak si se vlastně k thrash metalu dostal? Zavzpomínej prosím na vaše začátky.

Řekl bych black/thrash‘n’rollová atmosféra. Začal jsem hrát na basu v září 1984 a o rok později jsem se stal zpěvákem… Znáš to,... MAIDEN, PRIEST, SABBATH, AC/DC, MOTORHEAD nás ovlivnili, abych jmenoval alespoň někoho... pak si pamatuji, jak jsem šel na večírek a slyšel všechny nahrávky, Slayer/Metalica/Exodus/Venom/Mercyful Fate/ atd., což hodně změnilo. haha


V roce 2015 jsem propásl váš koncert v Praze. Hrozně rád bych vás viděl! Nechystáte turné na podporu nové desky? Vím, pandemie covid je stále aktuální, ale až se svět vrátí do normálu. Jak jsou na tom E-FORCE s koncerty? Baví vás hrát naživo?

Čas ukáže… Na příští rok máme naplánováno několik koncertů, ale my, i zbytek světa, čekáme, co se bude dít. Milujeme turné a samozřejmě doufáme, že Čechy navštívíme co nejdříve.

Jak jsem již zmiňoval, mám rád sci-fi. Jaké jsou tvoje oblíbené knihy, filmy?

Mám rád horory / akční napínavé / mysteriózní filmy a dokumenty. Moc nečtu, ale sleduju hodně seriálů atd.

Z vaší hudby je cítit temnota a chlad. Jak vidíš budoucnost lidstva? Současné technologie jsou úžasné, spousta věcí, které jsem kdysi četl jen jako vizi, se stalo skutečností. Jen mě trošku děsí lidé, kteří jsou poslední roky schopni pokazit snad cokoliv dobrého. Kam si myslíš, že naše společnost směřuje?

Dobrá otázka….. Podívejme se, co pro nás všechny naplánovala elita iluminátů/svobodných zednářů/miliardářů…. Nevidím dobré věci, doufám, že se mýlím. Tato třetí vlna už je příliš! Co bude dál čtvrtá, pátá...? V jakém zatraceném chaosu se to nacházíme…


A kam směřují E-FORCE? Máte s kapelou nějaký cíl, metu, kterých chcete dosáhnout? Je to velký festival, label?

Momentálně těžko říct. Rádi bychom příští rok vyjeli na turné, ale vše závisí na tom, jak to bude ve světě vypadat. Natočili jsme video ke skladbě s názvem « Hellucination» a možná natočíme další, uvidíme.

Co pro tebe znamená muzika? Je to koníček, relax, práce? Jak vnímáš svůj vztah k hudbě? Klidně se pusť do filozofických úvah.

Hudba není jen hudba, pro mě je to životní styl. Dělám to celý život, ve skutečnosti toho kromě hudby moc neumím haha...smutné, ale pravdivé, takže budu pokračovat v tom, co dělám nejlépe.


Děkuji moc za rozhovor, ani nevíš, jak si jej vážím. Doufám, že uvidím E-FORCE brzy naživo. Přeji vám vysoké prodeje nejen nového alba a ať se vám daří i v soukromí! Bylo mi velkou ctí!

Díky moc! Koukněte na www.eforceofficial.com pro více informací a doufám, že se uvidíme, stejně tak, jako potkáme mnoho našich fanoušků příští rok! Mějte se.


Webshop:

Web:


---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 15. prosince 2021

Recenze/review - NECROTESQUE - The Necrotic Grotesque (2021)


NECROTESQUE - The Necrotic Grotesque
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Procházím se galerií smrti a přemýšlím, jak vlastně vypadá ďábel. Jako šílená bestie? Jako tvář bez masa? Jako přízrak? Spíš bych ho viděl jako krásného mladého muže s jedovatým jazykem. Charismatického, který dokáže pobláznit davy. Je tak lehké mu uvěřit. Umí se měnit, umí uštknout a znásilnit naše těla i duše. Přemýšlím o tom a poslouchám u toho novou desku holandských NECROTESQUE. A při každém dalším setkání má Satan jasnější kontury.

Mám rád death metal v této podobě. Poctivý, démonický, s dobrým zvukem, chladnými melodiemi, s vokálem bestie, s ďábelským obalem. Hraje se zde poctivě, hezky od srdce a album se opravdu dobře poslouchá. Má v sobě pradávnou temnou energii. 


NECROTESQUE jsou démoni hrající a inspirující se kapelami typu ASPHYX, ENTOMBED, GRAVE, SIX FEET UNDER, OBITUARY, PESTILENCE, DYING FETUS. Přidávají navíc spoustu svých nápadů. Je pro mě velmi příjemné, procházet se galerií smrti za zvuků "The Necrotic Grotesque". Naleznu zde totiž vše, co se mi na death metalu líbí. Touhu ničit, pochopit nejčernější tmu, nejtemnější stránky lidské mysli. Mrazivé melodie se mi zadřely pod kůži, nakazili i mou krev. Kolem nohou se plazí několik hadů s uhrančivým pohledem. Poslové z pekla čekají, jsou předzvěstí, pozváním. S chutí přijímám, takhle má znít pravý, nefalšovaný smrtící kov, takhle mají znít ozvěny za záhrobí. Katakomby s nápisem NECROTESQUE nad dveřmi byly otevřeny a vydaly pradávná svědectví o utrpení, nenávisti, o čirém zlu. Musím napsat, že je pro mě album velkým překvapením a vlastně i příslibem do budoucna. Nahrávka je hnisavým krvavým otiskem, cejchem, který mi vypálila kapela na tělo. Na CD může být s klidem napsáno - old school death metal vysoké kvality. Takhle zní pravé peklo ze starých dobrých časů. Smrt je velmi blízko. Zasekla do mě svůj dráp. Album, které vás vykostí zaživa!


Asphyx says:

I walk through the gallery of death and wonder what the devil actually looks like. Like a mad beast? A face without flesh? Like a phantom? I'd rather see him as a handsome young man with a poisonous tongue. A charismatic one who can charm the crowds. He's so easy to believe. He can change, he can bite and rape our bodies and souls. I'm thinking about it and listening to the new album by the Dutch NECROTESQUE. And with every encounter, Satan's contours become clearer.

I like death metal in this form. Honest, demonic, with a good sound, cold melodies, with beast vocals, with a devilish cover. The playing is honest, nice from the heart and the album is really good to listen to. It has ancient dark energy to it.


NECROTESQUE are demons playing and inspired by bands like ASPHYX, ENTOMBED, GRAVE, SIX FEET UNDER, OBITUARY, PESTILENCE, DYING FETUS. They also add a lot of their own ideas. I find it very pleasant to walk through the gallery of death to the sounds of "The Necrotic Grotesque". I find everything I like about death metal here. The desire to destroy, to understand the blackest darkness, the darkest aspects of the human mind. The chilling melodies got under my skin, infected my blood. A few snakes crawl around my feet, with a bewitching gaze. The messengers from hell are waiting, a harbinger, an invitation. I accept with gusto, this is how true, unadulterated death metal should sound, this is how echoes from beyond the grave should sound. The catacombs, with the inscription NECROTESQUE above the door, have been opened and have given ancient testimonies of suffering, of hatred, of pure evil. I have to write that the album is a great surprise for me and actually a promise for the future. The record is a festering bloody imprint, a brand burned on my body by the band. On the CD it can be safely written - old school death metal of high quality. This is what true hell from the good old days sounds like. Death is very close. It's got its claw in me. An album that will bone you alive!


Tracklist:
01. The Necrotic Grotesque
02. Demonic Sadist
03. ResErection
04. Permafrost
05. Mental Automutilation
06. Relentless Assault

Necrotesque are:
- Lodewijk van Doorn / vocals
- Arjan Jansen / guitar
- Dave Blummel / bass
- Harald Bouten / drums

A few questions - interview with death metal band from Netherlands - NECROTESQUE.


A few questions - interview with death metal band from Netherlands - NECROTESQUE.

Answered Dave Blummel, co-founder and bass player, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Dobrý den Jakub and Deadly Storm Zine!

Let me begin by expressing our gratitude for this opportunity to make ourselves known to the beautiful country that is the Czech Republic!

To answer your question; Necrotesque was founded in the spring of 2020 by Arjan (guitars) and myself (bass guitar). After a considerable amount of experience in previous bands that were mainly focussed on Doom Metal (Dead End and Into the Arcane), we had the desire to take it up a notch and start writing and playing our interpretation of uncompromising Death Metal. We invited our good friend Harald (ex-Dead End, Pictura Poesis and Daemonos) to pick up his drumsticks for us and he gladly accepted. After a few auditions, Lodewijk (ex-Plague) completed the band as vocalist. The four of us came together and sure enough the sound and feeling of our combined input created a Death Metal variation that hovers somewhere between the original Swedish Old School and the American School. Maybe that’s something typically Dutch. If we consider our predecessors; Pestilence, Gorefest, Altar and Asphyx to a certain extend we might come to the conclusion that Dutch Death Metal is a melting pot of the two greatest Death Metal schools.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

All guitar tracks are home recordings. Drums and vocals were recorded in a studio. The production and mastering was done by Rick, drummer of Dutch Heavy Metal legends Martyr and owner of Rarerecordings. Apart from the occasional annoyed wife or neighbour, the whole process went smooth.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Our debut e.p. “The Necrotic Grotesque” is currently available for digital purchase on Bandcamp. In February 2022, Brutal Insanity Records, a fantastic Dutch underground label, will be releasing our e.p. on cassette (50 pieces) and CD (200 pieces). We are also considering releasing our e.p. on vinyl.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics for the first track on the e.p. “The Necrotic Grotesque” were written by Arjan (guitars). It sets the stage for whom the Necrotic Grotesque actually are; vile beasts, lurking in the depths of a fictional hell, feeding on the blood and flesh of the doomed.

The lyrics for the second track, “Demonic Sadist”, were written by me. I come from a totalitarian religious upbringing and had to need to ventilate some of my frustrations. That is why I wrote about a fictitious entity who punishes those who were religious fanatics, assuming they would go to heaven as a reward for being pious but actually putting themselves up for eternal suffering.

The lyrics for the four remaining tracks were all written by Lodewijk. “ResErection” is about a person who revives corpses by having intercourse with them.

“Permafrost” tells the story of the war between Russia and Finland in 1939, also known as the Winter War. It paints a picture of how many soldiers were frozen to death.

“Mental Automutilation” is very much open to interpretation. Everyone has issues with something. Giving in to obsession is one way to go. Fighting it is another option. What the subject in this song chooses is up for the listener to decide.

Lastly, “Relentless Assault” was chosen by me as the title because I wanted to pay tribute to the first Death Metal band I was ever exposed to. The band “Relentless Assault” were a group of teenagers in my hometown of Gemert, the Netherlands. I was probably 15 years old when they performed at the school I was attending. Being blown away by the aggressive drumming and hellish vocals, I decided that one day I would be playing in a Death Metal band. That dream come true. Lodewijk then wrote the lyrics for this track drawing from his experience in historical re-enactment and his passion for Viking history.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

I drew a sketch of the logo and it was elaborated by an external illustrator. Arjan created the rest of the artwork and set up social media and our website. We appreciate the importance of digital media, especially in these difficult times in which it is virtually impossible to just play gigs and reach out to people the way we would prefer; up close and personal. We are getting reports from all corners of the world on how our music is received in a fantastic way, from Mexico to Russia. Without social media this would have been nearly impossible so we are very grateful for that.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We have chosen to collaborate with Brutal Insanity Records from the Netherlands. They are a smaller label, invested in the underground scene. The reason why we’ve chosen for them is because of the level of support they give. Our individual experience with bigger labels is not the best, to say the least. We appreciate a label when they actually visit the gigs we will be playing. A label that speaks through actions, not just words. And we know Roy and Thomas from Brutal Insanity Records as fanatical music fans who will do just that.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We are inspired by our Dutch predecessors; Gorefest, Pestilence, Altar and Asphyx. We simply cannot deny that they have paved the way for the current Dutch Death Metal scene. We also appreciate the American school. Bands like Cannibal Corpse, Six Feet Under, Nile, Dying Fetus and ultimately Death. Then there is the Swedish school with Entombed, Dismember, Unleashed and Grave. But we also enjoy newer bands like LIK and Carnation.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Our music was released just a mere few days ago, so we are now in the process of booking our first official gigs. We prefer gigs where the audience is passionate about music. It doesn’t really matter if it’s indoors or outdoors as long as the people attending are there for one reason; to mosh as violently as they possibly can. We have a great passion for Eastern-Europe and we have ties with Czech, Slovak and Slovenian venues so we are looking forward to touring. Hopefully this will be possible in 2022.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Now our debut e.p. is released, we are in the process of writing our first full-length album. Meanwhile, we just want to play gigs, everywhere! Our ultimate goal would be to be considered one of the Dutch Death Metal bands who paved the way for the next generation of Death Metal bands. Plus, we want fans to reminisce and say in a few decades; “Remember that Necrotesque gig? That was fucking brutal!”

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Fans can contact the band through Bandcamp, Facebook, Instagram and email. All links are available on www.necrotesque.com. Even better, we encourage our fans to come over and have a chat with us after our shows!

Thanx for the interview.

Questions answered by Dave Blummel.

úterý 14. prosince 2021

Recenze/review - REXUL - Erebus​.​.​.​Virtuosus​.​.​.​Alpha​.​.​. (2021)


REXUL - Erebus​.​.​.​Virtuosus​.​.​.​Alpha​.​.​.
CD 2021, F.D.A. Records

for english please scroll down

Probudím se ve tmě. Opuštěný a sám. Bez víry, bez naděje. Hledám marně světlo, alespoň malý kousek něčeho dobrého. Jenže všichni okolo chtějí jenom moc, peníze a je jim jedno, jak je získají. Nekonečné, pochmurné chodby podsvětí. Někde tady by měla být cela, ve které hrají REXUL, německá death metalová kapela, která letos vydává svoji prvotinu. Zapínám play a Hádovou říší se rozlehnout morbidní tóny. Prašivina, hniloba, prach. Protáhlé obličeje prokletých.

Stačilo si album několikrát poslechnout a věděl jsem, že jsem tu správně. Už nepotřebuji světlo, ani žádnou naději. Jsem jen já a hudba. Ve své bublině si vystačím. Přidávám hlasitost a zařazuji si kapelu ihned na svůj playlist. Cítím z desky nadšení, odhodlání, zkrátka věci, které mám u tohoto stylu tolik rád. Víka od rakví nadskakují, démoni mluví najednou jasnou a zřetelnou řečí. Smrt je zase hodně blízko.


Líbí se mi hrubý, zřetelný zvuk, rád se dívám na obal. "Erebus​.​.​.​Virtuosus​.​.​.​Alpha​.​.​." je jak vystřižené z devadesátých let. S mrazivými melodiemi, s chorobným vokálem, s pradávnou touhou ničit. Zní tu autentický death metal ve stylu MORBID ANGEL, BRUTALITY, DEICIDE, IMMOLATION. Mocné nástupy, masivní základ, který je okořeněný pekelnými motivy. Najednou mi nevadí, že jsem se ztratil v podzemí, najednou je mi jedno, že nevidím světlo. Je mi tu dobře, protože muzika je skvělá, podmanivá, zajímavá. Alespoň pro mě, starého death metalového psa. Album vám mohu s klidem doporučit. Je v rámci stylu nebývale pestré, připomíná záhrobní symfonii, která zazní pokaždé, když se otevřou dveře do pekla. REXUL možná vydali teprve svoji první desku, ale ta s klidem obstojí i mezi slavnějšími kapelami. Je v ní totiž vše potřebné pro poctivý záhrobní rituál. Tma, šílenství, chlad. Od té doby, co se narodíme, tak vlastně čekáme na smrt. Jsem rád, že jsem kapelu potkal a mohl si naplno užít jejich novou desku. Myslím, že je důležité mít otevřenou mysl. Němci vás převedou na druhou stranu, za řeku Styx. Starý, plesnivý death metal, u kterého se otevírají hroby! 


Asphyx says:

I wake up in the dark. Abandoned and alone. No faith, no hope. I search in vain for light, for some small piece of something good. But all they want is power, money, and they don't care how they get it. The endless, gloomy corridors of the underworld. Somewhere in here should be the cell where REXUL, a German death metal band, who are releasing their debut album this year, play. I put it on play and morbid tones reverberate through Hades. Filth, rot, dust. The elongated faces of the damned.

All I had to do was listen to the album a few times and I knew I was in the right place. I don't need the light anymore, or any hope. It's just me and the music. In my bubble, I'll make do. I turn up the volume and put the band on my playlist immediately. I can feel the enthusiasm, the determination, the things I love about this style. The coffin lids are bouncing, the demons are suddenly speaking loud and clear. Death is very close again.

I like the rough, distinct sound, I like looking at the packaging. "Erebus...Virtuosus...Alpha..." is straight out of the '90s. With the chilling melodies, the morbid vocals, the ancient desire to destroy. Authentic death metal sounds here in the style of MORBID ANGEL, BRUTALITY, DEICIDE, IMMOLATION. Powerful build-ups, a massive base that is spiced with infernal motifs. Suddenly I don't mind being lost underground, suddenly I don't care that I can't see the light. I feel good here because the music is great, captivating, interesting. At least for me, an old death metal dog. I can recommend the album to you. It's unusually varied in style, reminiscent of a symphony from beyond the grave that sounds every time the door to hell opens. REXUL may have only released their first album, but it will easily stand up among more famous bands. It has everything you need for an honest ritual in the afterlife. Darkness, madness, coldness. We've been waiting to die since we were born. I'm glad I met the band and was able to enjoy their new record to the fullest. I think it's important to keep an open mind. The Germans take you to the other side, across the river Styx. Old, moldy death metal that opens graves!


Tracklist:
01. 999
02. Intergalactic Eyes
03. Reentry In Emptiness
04. The Light
05. Entlightened By The Morning Star
06. Fraternitas Of An Old Noir Latreia
07. 333
08. Immaculate Vengeance
09. Curia
10. The Darkness
11. Undead Between The Column Of Salomon
12. Laudatio Per Mortem
13. 666



pondělí 13. prosince 2021

Recenze/review - UNANIMATED - Victory in Blood (2021)


UNANIMATED - Victory in Blood
CD 2021, Century Media Records

for english please scroll down

Pod nohama mi křupe zmrzlá země. Dívám se do tmy a čekám v černé noci. Už jsou zase tady, zlé přízraky, démoni ze snů, nemrtví, chřestící svými prašivými kostmi. Myslím si, že právě zde, na starém opuštěném hřbitově vynikne hudba veteránů UNANIMATED nejlépe. Kapela se vrátila po dlouhých 12 letech s novým řadovým albem. A musím rovnou napsat, že se neskutečně povedlo. Pokud máte rádi metalové odrůdy jako death, black, se spoustou mrazivých melodií, tak neváhejte ani chvilku.

Přiznám se, že bývám občas ke starším kapelám trošku skeptický, některé jsou již notně unavené. To ale neplatí o UNANIMATED. Ti působí velmi svěže, mrtvolně, chcete-li. Věřím jim každý tón, každou notu, každý záhrobní motiv, který zahrají. Ze songů je slyšet velké srdce, které tepe pro pravý metal. Navíc deska smrdí sírou. Vítejte v zemi nekonečných stínů!

Na UNANIMATED je skvělé, že mají svůj vlastní rukopis, originální ksicht. To bylo vždy důležité a v dnešní době nadprodukce to platí stonásobně. Švédy lze stylově zařadit po bok kapel jako DISSECTION, NECROPHOBIC, mají v sobě vznešenost BATHORY a zároveň si zachovávají zemitost severských melodických death metalových kapel. Za hudbou jsou cítit velké skladatelské schopnosti, pánové dokáží napsat skvělé skladby, které žhnou, gradují, ale dokáží být i tajemné a studené. Pocházet se mezi náhrobky s nápisy plnými smrti a temnoty musí dělat radost snad každému, kdo má rád klasický, tradiční metal z nekoneční Hádovy říše. Toulám se tmou a poslouchám "Victory in Blood" stále dokola. Užívám si silné melodie, perfektně zpracované vokály, studený, řezající zvuk. S chutí se dívám na obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Potřebuji z hudby cítit emoce, sílu a energii. Vše dodávají Švédi v exkluzivním provedení s černou jiskrou navíc. Podávám si ruku se samotnou Smrtí, klaním se démonům, přemýšlím v krutém větru. Nové album "Victory in Blood" mě rozsekalo po všech stránkách. Zní jako podmanivé, magické ozvěny ze záhrobí. Dokonale mrazivá esence melodického death black metalu, chladu, tmy, smrti a špíny! 


Asphyx says:

The frozen ground crunches under my feet. I look into the darkness and wait in the black night. They're here again, evil phantoms, demons from dreams, the undead, rattling their mangy bones. I think it's here, in an old abandoned graveyard, that the music of veterans UNANIMATED shines best. The band has returned after 12 long years with a new full-length album. And I have to write straight away that it was incredibly successful. If you like metal varieties like death, black, with lots of chilling melodies, don't hesitate a moment.

I admit that sometimes I'm a bit sceptical about older bands, some of them are already a bit tired. But this is not true for UNANIMATED. They look very fresh, dead if you like. I trust every note, every note, every backwoods motif they play. From the songs, you can hear a big heart beating for true metal. Plus, the record reeks of brimstone. Welcome to the land of endless shadows!


The great thing about UNANIMATED is that they have their own signature, original face. That's always been important, and in this day and age of overproduction, that's a hundredfold true. Stylistically, the Swedes can be placed alongside bands like DISSECTION, NECROPHOBIC, they have the grandeur of BATHORA while retaining the earthiness of Nordic melodic death metal bands. You can feel the great songwriting skills behind the music, the gentlemen can write great songs that blaze, graduate, but can also be mysterious and cold. To come among tombstones with inscriptions full of death and darkness must make anyone who likes classic, traditional metal from the infinite realm of Hades happy. I wander through the darkness listening to "Victory in Blood" over and over again. I enjoy the strong melodies, the perfectly crafted vocals, the cold, cutting sound. I look with relish at the cover art, which accurately describes what's happening on the record. I need to feel emotion, power and energy from the music. All delivered by the Swedes in an exclusive performance with extra black sparkle. Shaking hands with Death himself, bowing to demons, thinking in the cruel wind. The new album "Victory in Blood" cut me in every way. It sounds like haunting, magical echoes from beyond the grave. Perfectly chilling essence of melodic death black metal, cold, darkness, death and filth!


Tracklist:
01. Victory In Blood
02. Seven Mouths Of Madness
03. As The Night Takes Us
04. The Devil Rides Out
05. With A Cold Embrace
06. Demon Pact (Mysterium Tremendum)
07. XIII
08. Scepter Of Vengeance
09. Chaos Ascends
10. The Golden Dawn Of Murder
11. Divine Hunger
12. The Poetry Of The Scarred Earth



neděle 12. prosince 2021

Recenze/review - LOCK UP - The Dregs Of Hades (2021)


LOCK UP - The Dregs Of Hades (2021)
CD 2021, Listenable Records

for english please scroll down

Zkoušeli jste se někdy rozběhnout proti zdi a narazit do ní hlavou? Tak to ani nezkoušejte, mohl by vám vyskočit mozek z hlavy. Raději si poslechněte novou deskou maniaků LOCK UP. Účinek bude úplně stejný. V kapele se, jak je všeobecně známo, sešli staří zkušení muzikanti, aby nám prohnali ušima hrubozrnný grind death metal vysoké kvality. Každá deska je takovým malým svátkem pro všechny fanoušky extrémních hudebních stylů. Novinka není výjimkou.

Pokaždé, když slyším podobné nahrávky, říkám si, že bych je aplikoval jako terapii pro jedince se sklonem k násilí. Té energie je opět tolik, že bourá zdi v širokém a dalekém okolí. Nic pro slabé povahy, řekl bych, ale rozjetý buldozer, který nezná slitování. Vítejte v šíleném světě divokých bestií. 


Představte si obrovskou nádobu, ve které jsou smíchány vlivy kapel jako NAPALM DEATH, CORROSION OF CONFORMITY, FORBIDDEN, OVERKILL, TERRORIZER, NASUM, EXHUMED plus špína, hnis, popraskané kosti, temnota a spousta vlastních nápadů. Z výsledné rovnice je jasné a patrné, že vám hudba LOCK UP opět urve hlavu i s páteří. Zvuk je parádní, doslova zabíjí, na obal je radost pohledět. Občas je sice album lehce monotónní, ale vše vyvažuje tlak a energie, které doslova tryskají ze všech skladeb. Posluchač nedostane čas přemýšlet, řešit zbytečnosti. Je to rána přímo na solar plexus. Kapela působí jako divoká smečka rozzuřených šelem, které dlouho nikdo nekrmil. Zavřeli se naštvaní a hladoví do studia, aby vylezli ven a zůstala po nich jenom nekonečná spoušť. Jestli vám někdy přijde současný svět divný, lidé závistiví a zlí, tak se zamkněte do pokoje a vyčistěte si hlavu pomocí "The Dregs Of Hades". Garantuji vám, že bude stačit několik setkání a kouzlu téhle desky zcela podlehnete. Stejně jako já. Působí totiž jako eletro šoky, které vás zcela očistí od zbytečností. Grind death metalová jízda, po které zůstává jenom spálená země!


Asphyx says:

Have you ever tried running into a wall and hitting it head-on? Don't even try it, your brain might pop out of your head. You'd better listen to the maniacs' new record, LOCK UP. The effect will be exactly the same. The band, as it is well known, has gathered old experienced musicians to blast us with coarse­grained grind death metal of high quality. Each album is such a small feast for all fans of extreme music styles. The new album is no exception.

Every time I hear recordings like this, I think to myself that I would apply it as therapy for individuals with a tendency to violence. Again, the energy is so much that it breaks down walls far and wide. Nothing for the weak of character, I would say, but a bulldozer that knows no mercy. Welcome to the crazy world of wild beasts.


Imagine a huge vessel in which the influences of bands like NAPALM DEATH, CORROSION OF CONFORMITY, FORBIDDEN, OVERKILL, TERRORIZER, NASUM, EXHUMED are mixed, plus dirt, pus, cracked bones, darkness and a lot of your ideas. From the resulting equation, it is clear and obvious that LOCK UP music will once again rip your head and spine off. The sound is awesome, it literally kills, the cover is a joy to behold. At times the album is a bit monotonous, but it's all balanced out by the pressure and energy that literally oozes from all the tracks. The listener doesn't get time to think, to deal with uselessness. It's a blow straight to the solar plexus. The band seems like a wild pack of angry beasts that have not been fed for a long time. They shut themselves in the studio, angry and hungry, only to come out to endless havoc. If you ever find the modern world strange, people envious and evil, lock yourself in a room and clear your head with "The Dregs Of Hades". I guarantee that it will only take a few encounters and you will completely succumb to the magic of this record. Just like me. They act as electro-shocks that will completely cleanse you of uselessness. A grind death metal ride that leaves nothing but scorched earth!


about LOCK UP on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Death Itself, Brother Of Sleep (Intro)
02. Hell Will Plague The Ruins
03. The Dregs Of Hades
04. Black Illumination
05. Dark Force Of Conviction
06. Misdirection Thief
07. Dead Legions
08. Triumph Of The Grotesque
09. Nameless Death
10. A Sinful Life Of Power
11. Ashes
12. The Blind Beast
13. Reign On In Hell
14. Crucifixion Of Distorted Existence

Band line up :
Kevin Sharp ( vocals)
Tomas Lindberg (vocals)
Adam Jarvis ( drums)
Anton Reisenegger (guitars)
Shane Embury (bass)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý devátý - Punk Petržalka.


Příběh tří stý dvacátý devátý - Punk Petržalka.

První týden po návratu otce domů jsem se chvílemi dusil. Cítil jsem se, jako by mi zase někdo stoupnul těžkou okovanou botou na hrudník. Nemohl jsem dýchat. Hlava se chtěla rozskočit na tisíc kousků. Vůbec se mi najednou do Boleslavi nechtělo jezdit. Tak jsem prostě vždycky zamířil na chalupu. Sice jsem byl pořád na cestách, ale už jsem si pomalu zvykal, že bydlím ve vlaku. Dospával jsme v něm, četl si, učil se, vypisoval si poznámky do školy. Samozřejmě, netrpěla tím jen moje rodina, ale i mí kamarádi. Přísloví sejde z mysli, sejde z očí, u mě platilo víc, než u kohokoliv jiného. Esterka mě milovala, s tou jsem jezdíval asi nejčastěji. A pak se samotným Vencou, který pořád směřoval svůj život do nedalekého Jablonce nad Nisou.

Povídá mi do telefonu (volali jsme si vždy ve středu, já z koleje, on mě druhý týden do Plzně a když bylo obsazeno, tak holt až za další týden), že prý se konečně zamiloval a že je to vážný. Jezdil jako já sám na koncerty. Někde na sídlišti v Jablonci potkal holku ze Slovenska. A že je prý úžasná, že nás musí seznámit. Říkal ji Petruška. Příští víkend si nic neplánuj, jedeš s námi do Bratislavy na koncert. Inu co, aspoň nebudu muset domů. Stejně by tam jenom ležel ožralej otec u televize, měl kecy. Druhý den ráno omluvy, další kecy, napětí, jen když na to pomyslím, tak se mi rozklepou ruce. Hele Venco, jedu. Sice některý ty vaše punkový kapely, to je tedy dílo, ale koneckonců, proč ne. Jen si říkám, jestli nebude vadit, že budu za křena. Esterka se mnou určitě nepojede. Na to je moc slušná a její táta je přísnej. 

Čtvrtek a pátek ve škole nic moc. Zase jsem si přišel jak vyvrhel. Nikdo se se mnou moc nebavil a já jim nedával ani moc záminku. Sem tam za mnou přišlo nějaké děvče, jakože jen tak pokecat, ale já byl za samorosta. Neuměl jsem mluvit jen tak, o počasí, o škole, o super nejlepším disko klubu v Plzni, kde ti daj papírek u vchodu úplně zadara, chápeš to? Zase jsem cítil, že jsem z jiného kmene, jiné čeledě i druhu. Vždycky jsem jen chvilku kýval hlavou, jakože rozumím a slečně koukal na prsa. Většinou je to odradilo a když ne, tak jsem pak řekl něco hooodně drsnýho. A byl klid. Dokonce i v hospodě U Darebáka jsem sedával úplně sám. Pořád jsem si četl, za knížky jsem už tenkrát utratil víc, než za muziku. A to je co říct. Carlos byl na vojně, George někde v Zairu a na pokoji jsem měl pořád toho debila, co si ho honil nad nářkem velryb. Nelíbilo se mi ani v Boleslavi, ani v Plzni.

Bylo mi skoro dvacet a připadal jsem si jak prokletej. Odpočítávám hodiny, ze školy doslova běžím. Tramvaj, rovnou na vlakový nádraží a už si to svištím do Prahy. Měli bychom se setkat v hospodě naproti hlaváku. Dávám si Braník, kterej se tenkrát dal fakt pít. V krvi se mi pomalu rozlévá klid. Přemýšlím, jestli nakonec nejsem stejnej jako ten můj otec, když je mi fakt dobře jen u piva a na metalu. Těžko říct, moje myšlenky se rozutečou, když mi skočí na klín malá dívka a ihned začne nahlas křičet, jak mě miluje, že o mě slyšela neskutečný zkazky. Pak se ve dveřích objeví Venca a celej září. Až mu závidím, protože jsem to byl přece vždycky já, kdo měl holku a on nemohl žádnou sehnat. Hele, řeknu vám, že jsem byl až dojatej. Setkání třetího druhu, málem nám ujel vlak na Brno, jak jsme si sedli a kecali. 

Když mluví ženská slovensky, hrozně mě to rajcuje, říká mi můj kamarád a já mu musím dát za pravdu. Petruška má tričko The Exploited a pořád se k Vencovi tulí. V kupé vytáhne krabičky s jídlem a slivovici. Asi tě taky miluju, řeknu jí a už si to šineme dolů na jih. Vůbec nevím, co tam bude hrát za kapely a na rovinu, je mi to tak nějak jedno. Jsem rád, že se něco děje, že nemusím koukat na ožralej ksicht vlastního táty. Odkud si, panenko. Ale, přímo z Bratislavy, z Petržalky. Jedu vlastně domů. Někde na kraji mezi sídlištěm a starou zástavbou, je hala, kde budou punkáči. Pořádají to kluci, co jsme spolu chodili po městě. Povídá, vypráví a já najednou zjišťuji, že na tom byli stejně jako my. Oni punk, my metal, ale to courání po asfaltu mezi paneláky jsme měli společné.

V Brně zapadneme do nádražky, cestou nám stejně dojdou piva, tak musíme nakoupit zásoby. Kecáme o muzice, o životě, o lidech kolem. Petra odjela do Čech za prací. Nejdřív chtěla do Boleslavi, protože tam makal její kluk ve Škodovce, ale rozešli se a ona jako zdravotní sestřička zůstala sama na pronájem. Tak si sehnala místo v Jablonci. A Venca zase jednou rozjímal u přehrady. Náhoda, že se potkali. Ale tak tomu v životě bývá. Nemůžu se na ně vynadívat. Jsou tak spokojený, smějou se, cítím mezi nimi tu správnou chemii. Když chčijeme do žlábku, tak se mě Venca ptá, co na Petrušku říkám a já jen chválím. Važ si toho, takový ženský se rodí málokdy a aby se ještě začala zajímat o někoho, jako jsme my, to je skoro zázrak. Řekne mi, že mě hrozně rád vidí a že je super, že jsem pořád stejnej debil.

Takový ty prvoplánový krasavice, no, jako dobrý, ale nad nima se dá honit tak ve 14. Petra je hezká tak nějak jinak. Jde z ní zevnitř velká laskavá energie a dobrota. A když se usměje, má punkáče i metalistu na lopatkách. Kluci, pojďte, už nám to jede. Zasněně zalezu do vlaku a za chvilku jsme na hranicích. Kontrolují nám občanky, jsme jedni z mála, u koho se vůbec zastaví. Asi je zaujali, kluky pohraniční, naše křiváky a kožený bundy. Ale jsou slušný a my se tak můžeme zmrskat na dalším nádraží. Je už večer, jsem trošku nervózní, ale v punku se prý začíná bůhví kdy. Mám tomu nechat volnej průběh. Jsem opilej, vím, že jedu někam tramvají, pak autobusem, pak jdu poměrně docela dost dlouho pěšky. 

Taky křepčím a jsem snad jedinej metalista mezi punkáčema. Kecám s někým na baru, objímám se s dívkou, co má na hlavě kohouta. Pamatuji si pestré hlavy s kokrhely, paneláky kolem venku, když se chodí na cigáro. Hlídkující policajty kousek od haly, kde se hraje. Taky ZÓNU A, SLOBODNOU EURÓPU a měl bych si prý pamatovat i INÉ KAFÉ, kteří tenkrát prý začínali. O těch vám ale nemohu nic říci, protože jsem byl totálně namol. Jinak jsem si koupil nějaká ta CD a dlouhé roky je pak točil v přehrávači. Pro zajímavost, pokud se každý rok setkáme s klukama z plzeňské koleje a mými spolubojovníky ve škole, tak stejně nakonec skončíme u slovenského punku. S přibývajícím alkoholem v krvi si i teď, po mnoha letech vzpomeneme na texty a řveme, jako by nám bylo dvacet.

Jenže je mi fakt skoro dvacet a jsem totálně našrot. Venca mě chodí kontrolovat, když ležím na naskládaných paletách v rohu. Stejně je to zvláštní, tady, uprostřed Bratislavy potkávám taky dívky. A rozumím si s nimi víc, než se spolužačkami u nás ve škole. Holky a kluci, chlast a nekonečný cigára. Hlavně jsme se ale smáli, až se za břicha popadali. Dělali se kravinky, s partou od Petry jsme šli do non-stopu. Naše jízda neměla konce. Nebo vlastně měla. V ranním bufáči, vlašák a pivo a pivo a rum. Jsem s váma tak ráda, říká mi Petra a Venca pořád září. Dobře sis vybral nebo vlastně, dobře si tě vybrala, protože jak známo, vybírají si slečny a paní. Jméno druhé dívky, co byla s náma, si nepamatuji. Byla moc hezká, dnes by se řeklo rebelka, ale problém byl, že moc nemluvila. A to jsem se tak snažil. Pak najednou upadla a usnula uprostřed trávníku. 

A tak jsme si lehli vedle ní a čekali, dokud se neprobudí. Sem tam někdo došel pro další pivo a kolem chodili lidi a koukali na nás. Měli jsme z toho prdel. Ty rodinky s dětma, tátové žbrblající něco o špíně, nasraný důchodci a smutný paní, co jim dávno ujel vlak. Nikomu jsme neubližovali, jen tak byli, ani nehlučeli. Pak se dívka beze jména probudila a poblila se. Tak tady chápu toho pána, co šel původně asi krmit holuby a teď tohle. Vyhul mi ho, řekla mu ona, což jsem nechápal, ale tak, bylo to slovensky a neznám všechno. Petruška nás, když viděla naše unavený obličeje, konečně pozvala domů. Ale nemáme se prý divit. Normální panelák, ale v něm malá garsonka. Táta bez nohy (cukrovka) a máma strhaná celoživotní prací. Ale tady jsem pochopil, proč je Vencovo známost tak skvělá.

Říkejte si tomu otevřená náruč nebo dokonalá empatie, je to jedno. Nelze popsat vstřícnost a laskavost, s jakou nás její rodina přijala. Neměli asi moc peněz, ale rozdali by se. A já si šel zakouřit na společný balkón a brečel jsem tam, protože na mě šla alkoholová tíseň a taky jsem jí tak moc záviděl. Naši měli peněz dost, máma byla vždycky hodná a skvělá, ale díky otcovi se nám příliš pohody nedostávalo. Povídáme si, pak usnu a někdo mě přijde přikrýt. Slyším cvakání berle, tiché šeptání, aby mladý neprobudili. Zlatí lidé, budu s vámi bydlet, říkám jim snad stokrát. Smějí se a tak strčím pod ubrousek v kuchyni peníze. Jsem sice chudý student, ale brigáda mě poměrně slušně živí. Vy je užijete lépe. Já bych je stejně prochlastal. Pořád na ty dva musím myslet. Petra měla i bráchu, ale ten momentálně sloužil někde na vojně. 

Procházíme si Bratislavu, byl jsem tu naposledy jako malý kluk. Líbí se mi tu. Dáme pivko v nějaký hospodě ve městě, ale pak už musíme. Jede se zpět, na Petržalku. Hele, oni sem nechodí na panely, ale na palety? Směju se a připadám si, jakoby někdo naší partu přenesl na Slovensko. Podobné typy lidí, jde na mě chvílemi melancholie, ale ihned přejde, protože dostanu borovičku, prý koupili na počest návštěvy. Kecá se, tvoří nové vztahy, kamarádství. Je sice pravda, že hlavně s Vencou, ale ani já nepřijdu zkrátka. Navíc, jedna dívenka chce prý studovat do Plzně. Někdo vytáhne kazeťák. My hrávali metal, oni mají punk. Doba se trošku mění, ale lidi jsou stále stejní. Je mi tu nádherně.

Touláme se sídlištěm, hledáme kout, kde to nefouká. Pijeme borovičku a rum. Pivo dávno došlo. Ne, dnes nepůjdeme spát. Opilý zase močím do řeky. Ty vole, hlavně tam nespadni. Všichni už musí a já kopu do plechovky. Několik kroků ze Vencou a Petrou. Nechci křenit, je mi to fakt blbý. Ale oni, že mám jít k nim. Schoulíme se na lavičce a čekáme na ranní vlak. Usne mému kamarádovi na rameni a já vidím na jeho tváři šťastný úsměv. Budiž ti přáno, příteli, tohle znám, člověk se bojí pohnout, aby neprobudil, ale hlavně nepokazil atmosféru. Podobné to mají otcové i matky s malými dětmi. Byli jak sousoší, dva punkáči u nádraží, jo, ti už něco málo o lásce věděli. Ty vole, v kolik, že to jede?

Utíkáme a první vlak nám stejně ujede. Kupuju v automatu colu na doplnění cukru v krvi. Rozmělníme chlast cukrem. Možná naivní představa, ale u mě to funguje. Dvě hodiny čekání a pak celý den ve vlaku. Vůbec mi to nevadí, usmívám se i ze spaní. Bylo mi moc dobře, na punku v Petržalce. Na koleji hodím křiváka do kouta a na chvilku se natáhnu. Máte dole telefon. Máma, achjo, brečí mi do telefonu, otec zase vyváděl. Poslouchám a nemám co říct. Zavěsí a já jdu nahoru a pustím si šíleně nahlas Zónu A. Punk má fakt něco do sebe. Polibte mi všichni prdel, nechte mě žít a zemřít. 

Stejně si myslím, že Venca vždycky tak trošku kecal, když říkal, že už nějaký ty holky měl. No, možná jo, ale znáte to, spát můžete s kolika chcete a pak přijde ta opravdová. Ona s velkým O. Žena. S Petrou byli docela dlouho. Nikdy jsem pak nepochopil, proč se vlastně rozešli. Ale to už je jiný příběh. Teď už je to jedno, hlavně, že byl můj kámoš spokojenej. Já se zatím díval do zdi a přemýšlel. Chodil ulicemi a čekal, kdy se to stane mě. Musí to přijít. Někde určitě čekáš. Buď klidně punk nebo metal, ale hlavně se na mě usměj. 

Opatrujte se přátelé. Děkuji moc za přízeň. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. prosince 2021

Recenze/review - OMNIOID - Regurgitated Inexistential Pestilence (2021)


OMNIOID - Regurgitated Inexistential Pestilence
CD 2021, Amputated Vein Records

for english please scroll down

Pátek odpoledne bývám vyčerpaný. Kolem je příliš mnoho informací, příliš mnoho lidí, kteří všemu rozumí, všechno ví a potřebují vám to za každou cenu sdělit. Bez znalostí, hlavně, že plivnou jedovatou slinu. Pouštím si v takových chvílích brutální death metal. Styl, ke kterému se příliš často neuchyluji, ale který uznávám a občas si z něj vyzobnu nějaké to dobré sousto. Nemám rád některé současné umělé kapely, nelíbí se mi plastová produkce. Setkání se smečkami jako jsou australští OMNIOID pro mě ale bývá příjemným osvěžení.

Je to něco podobného, jako když jste nuceni několik dní jíst jídlo, které vám sice chutná, ale nemá v sobě pořádnou sílu a poctivost. Zkrátka a jednoduše se někdy s velkou chutí zakousnu do syrového masa. Já vím, dnes se to příliš nenosí. Je mi to jedno, já uznávám stejně nejvíc klasický, tradiční brutální death metal. Přesně ve stylu, v jakém jej hrají OMNIOID.


Je to masakr, vyhlazení, vypalovačka, po které vám zůstane v hlavě pusto a prázdno. Žádné technické finesy, žádná hra na rádoby progresi. Jenom bolest a utrpení. Jasně, že podobných smeček běhá po světě neskutečné množství. OMNIOD jsem si vybral vlastně jednoduše. To vám takhle přijde padesát nahrávek na recenzi denně a vy musíte filtrovat. A label Amputated Vein Records je zárukou kvality. Nebylo moc co řešit. Pustil jsem si ukázku a za chvilku si začal podupávat nohou. V pátek jsem potom ihned věděl, po čem sáhnu. Baví mě zvuk, nápady, obal. I když samozřejmě vím, že se jedná o takovou tu klasiku, kterou většina jen několikrát pustí a jde pryč, mě Australané zaujali. Ve skladbách je přeci jen něco navíc, než jen absolutní masakr. Ten sice vládne všemu, ale občas zazní velmi osvěžující temnější a chladné pasáže. Navíc jsou mi sympatické i sci-.fi témata textů. Parazitující organismy, davová hysterie, šílenství. Tohle všechno jsou věci, které můžeme sledovat v přímém přenosu. Berte má slova s nadsázkou, jsem veskrze veselý člověk, ale to neznamená, že nebývám unavený. Potřebuji další dávku devastující muziky, potřebuji desky, jako je "Regurgitated Inexistential Pestilence". Chorobný, zničující brutální death metal, který po sobě zanechává krvavé stopy!



sumarizace:

Pokud máte rádi brutální death metal v jeho klasické podobě, mohla by vám třetí dlouhohrající deska australských OMNIOD určitě vyhovovat. Je totiž plná morbidně chytlavých melodií, neskutečného tlaku a nepostrádá tolik chtěnou syrovost. Líbí se mi, že Australané přesně vystihli atmosféru opuštěné ulice, kde se stala vražda. Inspirace starými brutálními kapelami je sice cítit na každém kroku, ale album se velmi dobře poslouchá a vstřebává. Proti provedení, zvuku, ani obalu nemám žádných námitek ani připomínek. Všechno odsýpá, jak má, valí se to, jako lavina. Album bych s klidem doporučil všem amatérským patologům i fanouškům brutality v death metalu. Všechny skladby opravdu hodně řežou, jsou ostré a nekompromisní. Co si víc přát? Nic mě vlastně nenapadá. Novinku "Regurgitated Inexistential Pestilence" si opravdu užívám. Líbí se mi jistá samozřejmost, s jakou nám OMNIOD předkládají tyhle kousky krvavého masa. Brutální death metal, který útočí přímo na solar plexus! Velmi dobrá deska! Doporučuji!



Asphyx says:

If you like brutal death metal in its own classic way you could like this third long play album by Australian OMNIOD. It is full of morbid catchy melodies, unbelievable pressure and it doesn´t lack of rawness. I like that these Australians catch the atmosphere of abandoned street where the murder happened. You can feel the inspiration of old brutal bands on every corner but this album is very easy to listen and absorbed. I have no objections about the whole work, sound or the cover. Everything flows how it should and it is like an avalanche. I would recommend this album to amateur pathologists or fans of brutality in death metal. All of those songs cut you, they are sharp and uncompromising. What else we want? There is nothing more to be said. This new album "Regurgitated Inexistential Pestilence" is very enjoyable for me. I like the commonplace which is noticeable in OMNIOD´s work and how they show us the pieces of bloody meat. Brutal death metal which attack right on the solar plexus! Very good album! I have to recommend it!



Tracklist:
01. Mass Neo-Bacterial Infiltration
02. Abhorrent Deformative Mitosis
03. Mucognitive Disillusionment
04. Hideous Cathartic Discharge
05. Post Expurgent Carrion
06. Emulsifying Anthromorphic Pastes
07. Gelatinous Fertility Ritual
08. Excretion Seepage Through The Incubation Chambers
09. Nauseous Embryos Inhalements
10. Regurgitated Inexistential Pestilence


band:
Sambo Marwick. Guitars, Bass, Drum Programming
Ewza Lambert. Vocals
William Brown. Vocals




https://omnioid.bigcartel.com/
http://www.amputatedvein.com/
https://ungratefuldead.bigcartel.com/

pátek 10. prosince 2021

Recenze/review - PYREXIA - Gravitas Maximus (2021)


PYREXIA - Gravitas Maximus
CD 2021, Unique Leader

for english please scroll down

Někdy mám pocit bezmoci. Jako bych byl svázaný někde v temném sklepě. Mučený, ponížený a se strachem v očích. Jeden mi drží hlavu a druhý odřezává kus lebky. Prý abych byl klidnější, abych už neměl své názory, aby mě mohli lépe sledovat. Dodnes nevím, jestli mám v mozku čip a nebo ne. Je to vlastně jedno, svět se změnil natolik, že klidně budu ve sklepě navždy. Zavřený, umírající. Stačí mi, když budu moci do konce svých dní poslouchat desky jako je ta od PYREXIA. 

Klasický surový death metal je základem a vlastně i hlavním tématem této divoké smečky. Vždycky se mi líbil jejich nekompromisní přístup. Zničující atmosféra a spálená země. Tohle po poslechu novinky "Gravitas Maximus" zůstává. Trepanace mé lebky pokračuje. Mozek se vaří ve vlastní šťávě. V mých očích dávno nejsou žádné známky života.


Riffy jsou jak vystřižené z brutálních death metalových učebnic. Během celé desky je na posluchače vyvíjen velký tlak. Rychlost, zběsilost, vztek. Vše zde najdete ve velké míře. Líbí se mi zvuk, který žhne a pálí, je ostrý a zároveň si zachoval živočišnost. Přidávám hlasitost a připadá mi, že musím proběhnout uličkou smrti. Do těla se mi zapichují ostré hroty nožů. Atmosféra je chladná, temná a podmanivá. Sype to pěkně. "Gravitas Maximus" je jako lavina, tsunami, které vás smete z povrchu zemského. Jedná se o poctivý masakr, o stará dobrá jatka, která smrdí zkaženou krví a strachem. Nečekejte ale žádnou progresi, novátorství. PYREXIA se drží tradice, neexperimentují. Koneckonců, to po nich ani nikdo nechce. Osobně jsem s novou desku velmi spokojen. Pokaždé, když dostanu chuť na pořádný masakr, tak se k ní rád vracím. Poslední dobou mi připadá svět šílený. Lidé dělají věci, o kterých jsem si myslel, že zůstanou jen v temných zákoutích zvrácených myslí. Pokud jste fanoušci třeba takových SUFFOCATION, DYING FETUS, INTERNAL BLEEDING, neváhejte ani chvilku. PYREXIA vám odříznou kus lebky a vy načerpáte obrovské množství energie. Brutální death metal, který vás vykostí zaživa!


Asphyx says:

Sometimes I feel helpless. Like I'm tied up in a dark basement somewhere. Tortured, humiliated and with fear in my eyes. One holding my head and the other cutting off a piece of my skull. They tell me to be calmer, to stop having opinions, so they can watch me better. To this day, I don't know if I have a chip in my brain or not. It doesn't really matter; the world has changed so much that I might as well be in the basement forever. Locked up, dying. It's enough for me to be able to listen to records like the one by PYREXIA for the rest of my days.

Classic raw death metal is the basis and actually the main theme of this ferocious pack. I always liked their uncompromising approach. Destructive atmosphere and scorched earth. This is what remains after listening to the new release "Gravitas Maximus". The trepanation of my skull continues. The brain is boiling in its own juice. There's no sign of life in my eyes for a long time.


Riffs are like cut from brutal death metal textbooks. Throughout the whole album a lot of pressure is put on the listener. Speed, fury, rage. I like the sound, which burns and burns, is sharp and at the same time retains its animalistic quality. I turn up the volume and I feel like I have to run down death alley. The sharp points of the knives are digging into my flesh. The atmosphere is cold, dark and captivating. It's a good one. "Gravitas Maximus" is like an avalanche, a tsunami that sweeps you off the face of the earth. It's a righteous massacre, a good old-fashioned slaughter that reeks of tainted blood and fear. But don't expect any progression, any innovation. PYREXIA stick to tradition, they don't experiment. After all, nobody asks them to. Personally, I am very satisfied with the new album. Every time I get a craving for a proper carnage, I like to come back to it. The world seems crazy to me lately. People are doing things that I thought would only remain in the dark recesses of twisted minds. If you're a fan of the likes of SUFFOCATION, DYING FETUS, INTERNAL BLEEDING, don't hesitate a moment. PYREXIA will cut a chunk out of your skull and you will draw a huge amount of energy. Brutal death metal that will bone you alive!


about PYREXIA on DEADLY STORM ZINE:


PYREXIA ARE:
Chris Basile - Guitars
Shaun Kennedy - Bass
Jim Beach - Vocals
Danny Trapani - Guitars
John Glassbrenner - Drums

TRACKLISTING:
1. We are Many
2. Apostles to the Grave
3. The Day the Earth Shook ( Survival of the Fittest )
4. Pawn to King
5.The Art of Infamy
6. Rule of 2
7. Bludgeoned by Deformity
8. Gravitas Maximus


SOCIAL MEDIA LINKS:

KNIŽNÍ TIPY - Knoflíková válka - Louis Pergaud (1953)



Knoflíková válka - Louis Pergaud
1977 (1953), Mladá Fronta

"Kdybysem to byl bejval věděl, tak bysem tam byl bejval nechodil."

Tahle věta mě provází celý můj život. Dovolte mi, abych vás pozval na krásný výlet nejen do mého dětství. Knoflíková válka byla jednou z prvních knížek, které mi po nekonečné řadě indiánek dal do ruky můj děda s takovým tím potutelným výrazem moudrých starců. On věděl, že si sice naříkáme Loverňáci, ani Velraňáci, ale naše boje a zážitky jsou podobné. Zná to asi každý pořádný kluk. Bývalo tomu tak po generace. Odpoledne po škole se fláklo taškou do kouta a šlo se ven. Parta už čekala. Měl jsem dvě party. Jednu na sídlišti mezi paneláky a druhou s bratránky na horách na vsi, kde jsme bojovali s místními. Kdo nedostal zeleným jabkem do hlavy, nebyl hoden. To mi věřte.

Knížku jsem četl mnohokrát, některé pasáže znám nazpaměť. Mnohé nás dokonce inspirovali. Jednoho nesmiřitelného nepřítele jsme takhle jednou na podzim chytli, svázali v lese a když se setmělo, tak ho hledala celá ves. Zapomněli jsme totiž, kde je strom, u kterého zpytuje své svědomí. Ukradl jedný naší sousedce vitacit a sladká pomsta musela prostě následovat. Dnešní zhýčkaná generace to asi nepochopí, ale kdo nebyl tak trošku sígr, kdo neuměl poslat do prdele, kdo neuměl s nožem, kdo nepřehodil lom kamenem, ten nesměl v naší partě být. Holky byly ještě tak trošku "děsně blbý", ale to postupně opadlo, některé dokonce získaly pevné místo na pozici svačinářek a mnohé jsou s námi dodnes jako manželky.

Francie nebo česká kotlina, je v závěru vcelku jedno, všechny normální děti se sdružovaly, praly, vymezovaly si hranice. Magoři dostávali po čuni a slaboši a srabi (ne tělem, ale duchem) bývávali neustále vylučováni z party. Tahle knížka mi dala do života hrozně moc. Usmíval jsem se u ní, předčítal ji svým vrstevníkům - víte vůbec, co to je opravdové kamarádství? Flusali jsme do vody, chodili po kolejích, hráli basket, klátili nekonečné hodiny nohama na zábradlí a rozmlouvali děsně naivně o životě. Kolem chodily holky v kraťáskách a sukýnkách a měly copy a skákaly gumu. Byli jsme úplně nejvíc chytrý a šíleně vtipný. A když dostal někdo z naší party do huby, nenechali jsme si to líbit. Kdo nepřekousl žížalu, není chlap. I přes třídní důtku a následný největší trest, který jste tenkrát mohli dostat. Domácí vězení.

Kluci pískají před domem a já smutně koukám z okna. Ne, nikam nepůjdeš. Musíš stokrát napsat, že se spolužačka Alice netahá za copy. No ale, ona mě bodla kružítkem. To víš, svět je nespravedlivej. Mami, aspoň na chvilku. Tak dobře, ale do sedmi doma. Doslova jsem vyběhl. Kluci byli kousek za domem. Už si četl Knoflíkovou válku? Boží, vole, to je tak boží knížka. Ty pánové Loverňáci byli stejný hovada jako my. Franto, co děláš, nekuř ty cigára od fotra, zase se pobliješ. Na řadě jsem přeci já, dej mi čouda. Doma dostanu další kázání. Tak já tě pustím i přes zákaz ven a ty si roztrháš kalhoty? Zítra nikam. Zalezu si pod peřinu a modlím se, aby mi vydržela baterie v baterce. Taková ta placatá, co mi je dával děda. 

Knoflíkovou válku by si měl přečíst každý správný kluk. Nevím sice, jak na ni dnešní úzkostlivá generace bude reagovat, ale to je vlastně jedno. Pro mě je další biblí, laskavým příběhem, který jsem svým způsobem také zažíval. V tom je podle mě největší síla mistra Louise Pergauda. Je neskutečně autentický. Bylo i zfilmováno, ten starý černobílý se mi líbí, ten druhý barevný ne. Tam režisér moc nepochopil, o co vlastně jde. O krásné, divoké časy dětství. 

Knoflíkovou válku jsem četl naposledy nedávno, když venku sníh přemohl na chvilku déšť. A víte co? Pořád jsem se hrozně nasmál. Protože jsem si připadal zase jako malej brejlatej smrad, kterej byl v partě díky brýlím za děsnýho šprta a vědce. Pořád se mě někdo na něco ptal. A já četl časopis 100+1, tak jsem machroval. Pak jsem dostal pár facek od jednoho zrzka z jiný partičky. No, to přece nemůžeme dopustit. V sedm ráno na dvoře za školou, pánové. Dostali jsme na frak, máme monokly a kámoš, takovej tlouštík, kterej pak úřadoval i v naší partě metalistů si odplivne krev z huby a povídá: "Kdybysem to byl bejval věděl, tak bysem tam byl bejval nechodil."

Úžasně laskavý příběh o tom, co to znamená být pravý kluk. A zároveň vlastně svým způsobem i kus mého dětství.

Děkuji za přízeň mí milí knihomolové. Budou vánoce, venku je sychravo. Myslím, že tenhle tip rozhodně neurazí, co myslíte?
--------------------------------------------------------------------------------------------------

Příběh o nesmiřitelné válce Loverňáků a Velraňáků, dvou klukovských part ze sousedních vesnic, které se zarputile nenávidí a bojují proti sobě všemi možnými způsoby. V každé z bitev získává vítězná strana válečné trofeje - knoflíky, kšandy nebo pásky zajatých bojovníků. Pro zajatce je to velice ponižující záležitost - po velkém výprasku od nepřítele se domů vracejí otrhaní, doma je pak čeká další, tentokrát rodičovský, výprask.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine