DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 30. dubna 2022

Interview - CORPSESSED - I personally get most inspired by real life rather than fiction.

Interview with death metal band from Finland - CORPSESSED.

Answered vocalist Niko, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave CORPSESSED! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of CORPSESSED.

Niko: Me, Matti and Jussi got to know each other in a short lived band that only recorded one demo and did 2 gigs. The three of us agreed that we have good chemistry between us and are on the same page when it comes to writing music, so we decided to keep going by putting a new band together. Jyri is a long time friend of Matti`s and Jyri also brought in our first bass player, Mikko. We started doing what most bands do in the beginning, play covers and try writing our own songs somewhere in the middle. First couple of years were pretty slow in terms of progress, we lost our practice space at the time and our first bass player, due to reasons that are still a bit blurry to me, haha! Things started moving properly when we started practicing at the Suisto practice space, which was a home for pretty much most of the local bands at that time. We also managed to find a new bass player, also called Mikko, who one day heard us practicing and offered to join in. We managed to write and record a bunch of songs that was intended to be our first demo and posted them online.

We got a couple of offers from smaller labels, but Dark Descent (a new label at the time) was the one who showed to be most enthusiastic and determined to get us signed, so the choice was simple. So the demo turned into our first official release, ”The Dagger & The Chalice” EP.. We experienced the new band-honeymoon period and got signed to play in Tuska and Steelfest here in Finland in 2012.

After some gigs we started working on our first full length, ”Abysmal Thresholds”. We discovered how much work it is to put together a full length and since we do everything music related by ourselves, it definitely was an important learning process. The album production with this massive wall of sound got mixed reactions and feedback. What followed was our first proper European tour with Cruciamentum, that got a bit complicated since our bass player quit the band a little over a month before we hit the road. Luckily Jussi knew Tuomas who lent a helping hand, and things went so smoothly that we asked him to join in as a permanent member. Tuomas has now been our bass player for the longest time, so he was the guy we were looking for in the first place!

Almost five years later after “Abysmal Thresholds”, we finally finished our second full length, “Impetus of Death”. We took our time and it really shows, I'm pretty confident that when we some day decide to quit the band, this is the album I will be most proud of. It was one of those lightning in a bottle moments that are impossible to duplicate.

Which is pretty much the complete opposite with “Succumb to Rot”, since at one point it felt everything was against this record: First came the pandemic. I was going through a divorce while recording my vocals. The album recording was finished roughly a year ago, but the release was delayed because of the situation with the vinyl presses being jammed with orders. All the shows we had booked were either canceled or postponed. But with the album being released finally, hopefully it has been worth all the pain and waiting!


This year, you have just released the new album „Succumb To Rot“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access the recording process differently than last time or did you choose verified practices?

Niko: Not exactly. Every release to date has been recorded by ourselves, only the gear and skills are better than when we started. Especially the mixing skills have improved. For “Succumb to Rot” we recorded the drums first in a live-like situation, then later everything else instrument by instrument. One big difference to previous recordings, usually when we have released a record, we have needed some time off, so we can distance ourselves and get a fresh take on songwriting. This time we started working on new songs right after we had “Impetus of Death” sent to the label. One thing I have also noticed is our album lengths keep getting shorter, which I guess means either we are able to write more coherent and condends albums or have gotten lazy, haha!

The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?

Niko: Well, yes and no. The songs are more straightforward and focused on the riffs, rather than the crushing atmosphere. So the songs turned out to be faster and more aggressive, but in a weird way much more catchy. Most of the time when we start writing, we might have an initial concept or an idea in mind, but the end result usually evolves into something else. So it's not really intentional, but how the album comes together is always an organic process. How we write songs most of the time, is either Matti or Jyri has a riff or some kind of basic song structure in mind, and then we start building from there together. Everybody has a chance to join in and throw in ideas. Everyone also has a VETO-right, meaning if an idea doesn't please someone, it's thrown away. I don't remember that any of us has exercised this right for the past 15 years.


I have a „Succumb To Rot“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?

Niko: Same way we have worked before, Matti does the recording in our practice place. We again played with the idea of doing it in a proper studio, but this DIY method has worked for us in the past, so why change something that is not broken? The idea was to make it sound as much of a live-recording as possible, and to give room for the guitar sound and make it sound distinct so you can hear the riffs properly.

Mastering was done by D. Lowndes (Cruciamentum/Resonance Sound Studio). We have been working with Dan for a while now and did a tour with Cruciamentum in the past, so we also know him on a personal level. It's really easy and effortless to work with him, because he knows exactly what kind of sound we are looking for.

Who is the author of the lyrics on „Succumb To Rot“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?

Niko: Apart from Tuomas, we all wrote lyrics this time. “Succumb To Rot” is not a theme album in a traditional sense, but there is an overall theme/arc on the inevitable end of all life, how we are surrounded by chaos and how we are all slowly rotting into oblivion. I personally get most inspired by real life rather than fiction. The song "Sublime Indignation" was inspired by the interview of Richard Kuklinski, a former serial killer who was analyzed by a psychiatrist when he was in prison (you can find this interview on youtube). We sampled a small part at the end of the song.


Who is signed under the cover of „Succumb To Rot“? I like his work very much. How did you choose the motif for the cover?

Niko: Cover art was done by Vladimir ‘Smerdulak’ Chebakov. The method was the same as previous times: we give the artist all the music and lyrics, explain a little bit about the overall theme for reference, but after that they are given free hands to do as they see fit. I personally think the album cover might be as important as the actual music, so it's always interesting and exciting to see how the artists interpret our music into a visual form.


When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

Niko: This is all coming from my personal experience. I'm a late bloomer when it comes to playing in a band, I think I was 22 when I was at my first band practice. So the idea of “glory” was something I never really spent that much time thinking of. At the beginning, the only dream I had was to be in a band that plays extreme metal, have our own practice space, maybe record a couple of demos and do some local shows. Now we have our third full length coming out, we have toured all over Europe and I'm writing this interview, so it's safe to say we have moved past my modest expectations! We might not have made any money, or gotten laid by playing death metal, but the fact that we are still here, after 15 years and still going strong, is more glory than I could have ever hoped for!


You come from Finland and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Finland. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

Niko: Well they always mention that Finland has the most metal bands per capita in the world, haha! There are lots of bands, maybe even too much for a country with only 6 million people. The shows are usually in small venues, so maybe 50-100 in our shows? The scene is strong but in extreme death metal people usually play in multiple bands, so you see a lot of familiar faces in the bands and in the audience too. One thing I have noticed is the average age in our shows is roughly 30+ years. I don't know if younger people are into different types of music or if we are just old boomers that the youth are not interested in, haha!

I have to ask. You live in Finland, which is considered a strongly Lutheran country. You play death metal. Do you have any problems with it? Do you get space in TV or in newspapers? How is life in your country affected by religion?

Niko: During the nineties with the church burnings in Norway, there was this satan worshiping-stigma on metal music which caused a similar type of hysteria here too. In bigger festivals, you can still find religious nutcases preaching about the danger of Satan, but overall it has calmed down alot. Especially after Lordi won the Eurovision in 2006, metal was a huge thing in Finland, to a point where they started using metal bands on TV ads. People here mostly belong to the Lutheran church just to get the church weddings.


From your music it is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on CORPSESSED.

Niko: American death metal was definitely a big influence on “Succumb to Rot”, but the Finnish bands still remain and always will have an influence in our music. To me it kinda goes into nitpicking trying to analyze all the different styles, because we don´t want to label ourselves under any kind of specific sound. I always say we play Death Metal, why make it any harder than that, haha!


What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?

Niko: At the beginning we would accept pretty much every opportunity we got offered. Nowadays, with day jobs, families and all the normal life things added to the picture, we do have to give more thought on what we can and what we can´t do. Also, the older you get, the less attractive it feels to be sleeping on air mattresses and eating gas station food. We have toured Europe pretty thoroughly, so my dream is to play as far away from Finland as possible, countries like Japan or Brazil.

I'm going to listen again your new album „Succumb To Rot“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!

Niko: Thank you for the kind words and showing interest in interviewing us! The past 2 years have been, on a global and personal level, quite challenging. So I'll just end by saying stay safe and healthy, hopefully things will calm down eventually so we can come to a venue near you and blast some filthy death metal!

Rozhovor - CORPSESSED - Osobně se nejvíce inspiruji skutečným životem než fikcí.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - CORPSESSED.

Odpovídal zpěvák Niko, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave CORPSESSED! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií CORPSESSED.

Niko: Já, Matti a Jussi jsme se seznámili v kapele, která neměla dlouhého trvání, nahrála jen jedno demo a odehrála dva koncerty. Všichni tři jsme se shodli na tom, že mezi námi funguje dobrá chemie a jsme na stejné vlně, co se týče psaní hudby, takže jsme se rozhodli pokračovat a dát dohromady novou kapelu. Jyri je Mattiho dlouholetý kamarád a Jyri také přivedl našeho prvního basáka Mikka. Začali jsme dělat to, co většina kapel na začátku, hrát covery a někde uprostřed se pokusit napsat vlastní skladby. Prvních pár let bylo docela pomalých, co se týče pokroku, přišli jsme v té době o zkušebnu a o našeho prvního basáka, z důvodů, které jsou pro mě stále trochu rozmazané, haha! Věci se začaly pořádně hýbat, když jsme začali zkoušet v prostoru „Suisto“, který byl v té době domovem skoro většiny místních kapel. Taky se nám podařilo najít nového basáka, taky se jmenoval Mikko, který nás jednoho dne slyšel cvičit a nabídl nám, že by se přidal. Podařilo se nám napsat a nahrát několik skladeb, které měly být naším prvním demem a zveřejnili jsme je na internetu. Dostali jsme několik nabídek od menších vydavatelství, ale Dark Descent (v té době nový label) se ukázal jako nejnadšenější a nejodhodlanější podepsat s námi smlouvu, takže volba byla jednoduchá. A tak se z dema stalo naše první oficiální vydání, EP "The Dagger & The Chalice". Zažili jsme „období líbánek“ s novou kapelou a v roce 2012 jsme dostali smlouvu a mohli jsme si zahrát na festivalech Tuska a Steelfest tady ve Finsku. Po několika koncertech jsme začali pracovat na naší první dlouhohrající desce "Abysmal Thresholds". Zjistili jsme, kolik práce dá dát dohromady celou desku, a protože si všechno, co se týká hudby, děláme sami, rozhodně to byl důležitý proces učení. Produkce alba s touto masivní zvukovou stěnou se setkala se smíšenými reakcemi a ohlasy. Následovalo naše první pořádné evropské turné s Cruciamentum, které se trochu zkomplikovalo, protože náš baskytarista odešel z kapely něco přes měsíc předtím, než jsme vyrazili na cestu. Naštěstí Jussi znal Tuomase, který nám podal pomocnou ruku, a vše šlo tak hladce, že jsme ho požádali, aby se připojil jako stálý člen. Tuomas je nyní naším baskytaristou nejdéle, takže to byl člověk, kterého jsme hledali. Téměř po pěti letech od vydání "Abysmal Thresholds" jsme konečně dokončili naši druhou dlouhohrající desku "Impetus of Death". Dali jsme si na čas a je to opravdu vidět, jsem si celkem jistý, že až se jednoho dne rozhodneme s kapelou skončit, tohle bude album, na které budu nejvíc hrdý. Byl to jeden z těch okamžiků záblesku, které se nedají zopakovat. Což je u "Succumb to Rot" v podstatě úplný opak, protože v jednu chvíli se zdálo, že je všechno proti této desce. Nejdřív přišla pandemie. Během nahrávání vokálů jsem se rozváděl. Nahrávání alba bylo hotové zhruba před rokem, ale vydání se zpozdilo kvůli situaci s vinylovými lisy, které byly zahlceny objednávkami. Všechny koncerty, které jsme měli domluvené byly buď zrušeny, nebo odloženy. Ale když album konečně vyšlo, doufám, že to stálo za všechnu tu bolest a čekání!


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Succumb To Rot“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Niko: Ne tak docela. Každé dosavadní vydání jsme si nahráli sami, jen vybavení a dovednosti jsou lepší, než když jsme začínali. Zlepšily se hlavně mixážní dovednosti. Na "Succumb to Rot" jsme nejdřív nahráli bicí v situaci podobné živému hraní, později všechno ostatní nástroj po nástroji. Oproti předchozím nahrávkám je tu jeden velký rozdíl, většinou když jsme vydali desku, potřebovali jsme nějaké volno, abychom se mohli distancovat a získat nový pohled na psaní skladeb. Tentokrát jsme začali pracovat na nových skladbách hned poté, co jsme "Impetus of Death" poslali do vydavatelství. Všiml jsem si také jedné věci: délka našich alb se neustále zkracuje, což asi znamená, že buď jsme schopni psát ucelenější a sevřenější alba, nebo jsme zlenivěli, haha!

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Niko: Ano i ne. Skladby jsou přímočařejší a zaměřené spíše na riffy, než na strhující atmosféru. Takže se ukázalo, že skladby jsou rychlejší a agresivnější, ale zvláštním způsobem mnohem chytlavější. Většinou, když začínáme psát, můžeme mít v hlavě nějaký počáteční koncept nebo nápad, ale konečný výsledek se obvykle vyvine v něco jiného. Takže to není úplně záměrné, ale to, jak album vzniká, je vždycky organický proces. Většinou píšeme skladby tak, že buď Matti, nebo Jyri mají v hlavě riff nebo nějakou základní strukturu skladby, a pak z toho začneme společně vycházet. Každý má možnost se zapojit a přispět svými nápady. Každý má také právo VETA, což znamená, že pokud se nápad někomu nelíbí, je zahozen. Nepamatuji si, že by někdo z nás toto právo za posledních 15 let využil.


Mám „Succumb To Rot“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Niko: Postupovali jsme stejně jako předtím, Matti nahrával v naší zkušebně. Znovu jsme si pohrávali s myšlenkou udělat to v pořádném studiu, ale tento DIY způsob nám v minulosti fungoval, tak proč měnit něco, co není rozbité? Šlo nám o to, aby to znělo co nejvíc jako živá nahrávka a aby byl dán prostor zvuku kytary, aby zněla výrazně, aby byly pořádně slyšet riffy. Mastering provedl D. Lowndes (Cruciamentum/Resonance Sound Studio). S Danem už nějakou dobu spolupracujeme a v minulosti jsme s Cruciamentum absolvovali turné, takže se známe i osobně. Pracuje se s ním opravdu snadno a bez námahy, protože přesně ví, jaký zvuk hledáme.

Kdo je autorem textů na „Succumb To Rot“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Niko: Kromě Tuomase jsme tentokrát psali texty všichni. "Succumb To Rot" není tematické album v tradičním slova smyslu, ale je tam celkové téma/oblouk o nevyhnutelném konci všeho života, o tom, jak jsme obklopeni chaosem a jak všichni pomalu hnijeme do zapomnění. Osobně se nejvíce inspiruji skutečným životem než fikcí. Píseň "Sublime Indignation" byla inspirována rozhovorem s Richardem Kuklinskim, bývalým sériovým vrahem, který byl analyzován psychiatrem, když byl ve vězení (tento rozhovor můžete najít na youtube). Malou část jsme nasamplovali na konci skladby.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Succumb To Rot“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Niko: Obal vytvořil Vladimir 'Smerdulak' Chebakov. Postup byl stejný jako v předchozích případech. Dáme výtvarníkovi veškerou hudbu a texty, vysvětlíme mu trochu celkové téma pro orientaci, ale pak už mu necháme volné ruce, aby si dělal, co uzná za vhodné. Osobně si myslím, že obal alba je možná stejně důležitý jako samotná hudba, takže je vždy zajímavé a vzrušující sledovat, jak umělci interpretují naši hudbu do vizuální podoby.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Niko: To vše vychází z mé osobní zkušenosti. Co se týče hraní v kapele, jsem „opozdilec“, myslím, že mi bylo 22 let, když jsem byl na své první zkoušce. Takže myšlenka "slávy" byla něco, nad čím jsem nikdy moc nepřemýšlel. Na začátku jsem měl jediný sen, a to být v kapele, která hraje extrémní metal, mít vlastní zkušebnu, možná nahrát pár demáčů a odehrát pár lokálních koncertů. Teď nám vychází třetí řadovka, máme za sebou turné po celé Evropě a píšu tenhle rozhovor, takže se dá říct, že jsme se posunuli za hranice mých skromných očekávání! Možná jsme nevydělali žádné peníze, ani si nevrzli díky hraní death metalu, ale fakt, že jsme tu i po patnácti letech a stále fungujeme, je větší sláva, než jsem kdy mohl doufat!


Pocházíte z Finska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Finsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Niko: Vždycky se říká, že Finsko má nejvíc metalových kapel na počet obyvatele na světě, haha! Je tu spousta kapel, možná až příliš mnoho na zemi s pouhými šesti miliony obyvateli. Koncerty jsou většinou v malých klubech, takže u nás je návštěvnost cca 50-100 lidí!? Scéna je silná, ale v extrémním death metalu lidé obvykle hrají ve více kapelách, takže v kapelách vidíte spoustu známých tváří a v publiku také. Jedna věc, které jsem si všiml, je, že průměrný věk na našich koncertech je zhruba 30+ let. Nevím, jestli se mladší lidé zajímají o jiné typy hudby, nebo jsme jen staří bubáci, o které mladí nemají zájem, haha!

Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete ve Finsku, které je považována za silně luteránskou zemi. Hrajete death metal. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?

Niko: V devadesátých letech, kdy v Norsku docházelo k vypalování kostelů, byla metalová hudba stigmatizována jako uctívání Satana, což vyvolalo podobnou hysterii i u nás. Na větších festivalech sice pořád narazíte na náboženské pomatence, kteří kážou o nebezpečí Satana, ale celkově se to už hodně uklidnilo. Zejména po vítězství kapely LORDI v Eurovizi v roce 2006 se metal ve Finsku stal velkou záležitostí, a to až do té míry, že začali metalové kapely používat v televizních reklamách. Lidé se tu většinou hlásí k luteránské církvi, jen aby mohli mít svatbu v kostele.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na CORPSESSED největší vliv.

Niko: Americký death metal měl na "Succumb to Rot" určitě velký vliv, ale finské kapely stále zůstávají a vždy budou mít vliv na naši hudbu. Podle mě to trochu sklouzává k hnidopišství, když se snažíme analyzovat všechny ty různé styly, protože my se nechceme škatulkovat pod nějaký konkrétní zvuk. Vždycky říkám, že hrajeme death metal, proč to dělat složitější, haha!


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Niko: Zpočátku jsme přijímali téměř každou nabídku. V dnešní době, kdy se k tomu přidává práce, rodina a všechny běžné životní záležitosti, musíme více přemýšlet o tom, co můžeme a co ne. Čím je člověk starší, tím méně mu připadá atraktivní spát na nafukovacích matracích a jíst jídlo z benzinové pumpy. Evropu jsme projeli docela důkladně, takže mým snem je hrát co nejdál od Finska, v zemích jako Japonsko nebo Brazílie.

Jdu si vaši novou desku „Succumb To Rot“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Niko: Děkujeme za tyto vřelá slova a tvůj zájem o rozhovor s námi! Poslední dva roky byly z globálního i osobního hlediska docela náročné. Takže na závěr bych chtěl jen říct, abyste zůstali zdraví, a doufejme, že se situace nakonec uklidní, abychom mohli přijet někam k vám a zahrát tam špinavý death metal!

pátek 29. dubna 2022

Recenze/review - VULCANO - Stone Orange (2022)


VULCANO - Stone Orange
CD 2022, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Vždycky jsem se rád přehraboval ve starých kostech. Zajímaly mě metalové archívy, dávno zapomenuté časopisy, rozhovory s lidmi, kteří něco dokázali. Metalem žiju přes třicet let a vždy jsem ctil poctivé smečky, které mě dokázaly proklít. Historie VULCANO je vlastně velkým kusem i mého života. Začínali jsme spolu kdysi ještě v časech, kdy nebyl internet. Když se všechno předávalo na kazetách. S několika měsíčním zpožděním. Dnes mám doma album dávno před vydáním a stále se vždy neskutečně těším. Novinka mě opět naprosto zničila.

Před třemi lety jsem se dokonce setkal s Brazilci osobně a užil si parádní koncert. Moje víra ve VULCANO se ještě víc utvrdila. Novinka "Stone Orange" je dalším hřebem do mé rakve, kterou spolu s kapelou dlouhé roky vyřezáváme. Je plná thrashe, blacku, deathu, prašivých kostí a nemocných riffů. Pánové jsou zpět a jejich forma je skvělá! Staré dobré peklo opět promluvilo. A to pěkně hlasitě.


U podobných legend bývá někdy problém, že postupně ztratí nadšení a feeling. U VULCANO to ale rozhodně neplatí. Hned od začátku se na vás totiž vyvalí lavina, tsunami, metalová bouře jak vystřižená ze starých časů. Vše je zahráno bez kompromisů, s nadhledem, riffy řežou a pálí, vokalista má v ústech žiletky a bicí zní jako údery plné hromu. To by ale dnes (ani v historii) nestačilo. Brazilci navíc přidávají plesnivý odér, který je cítit snad jen ve starých katakombách, na opuštěných hřbitovech, márnicích a pitevnách. Zkrátka všude, kde lze potkat i reálnou, krutou smrt. Pentagramy hoří jasným plamenem. Oltář je připraven. Stačí sehnat čerstvé maso. Songy jsou ušpiněné hnisavou krví, navštívíme spolu s kapelou dávno nevětrané kobky. Mám doma desku už několik týdnů a pokaždé, když chci něco sepsat, tak raději přidám hlasitost a ukážu celému světu fuck off. Pro mě vždy bylo a je nejdůležitější, že mě musí nahrávka bavit. A "Stone Orange" jsem si dával do žil stále znovu a znovu s takovou chutí, až se stala doslova mojí součástí. Kusem mě samotného. Poznám podle toho vždy dobré desky. Poslouchám totiž hlavně srdcem a z novinky je cítit to samé. Neurvalost, rebelie, okultismus, temnota, chlad, špína a smrt. Tohle album zabíjí na potkání! Přesná definice pravého reálného metalu! Kult!


Asphyx says:

I've always liked digging through old bones. I was interested in metal archives, long-forgotten magazines, interviews with people who made something happen. I've lived metal for over thirty years and I've always respected the honest bands that could curse me. The history of VULCANO is actually a big piece of my life as well. We started together back in the days when there was no internet. When everything was on tape. A few months late. Today I have the album at home long before its release and I'm always incredibly excited. Once again, the new release has completely blown me away.

I even met the Brazilians in person three years ago and enjoyed an awesome concert. My faith in VULCANO was even stronger. The new album "Stone Orange" is another nail in my coffin, which the band and I have been carving for years. It's full of thrash, black metal, death, dirty bones and sick riffs. The gentlemen are back and their form is great! Good old hell has spoken again. And it's pretty loud.


Sometimes the problem with legends like this is that they gradually lose their enthusiasm and feeling. But this is definitely not the case with VULCANO. Right from the beginning, an avalanche, a tsunami, a metal storm like a cut out from the old days. Everything is played without compromises, with an attitude, the riffs cut and burn, the vocalist has razor blades in his mouth and the drums sound like thunderous blows. But that wouldn't be enough today (or in history). The Brazilians also add a musty odor that can only be smelled in old catacombs, abandoned cemeteries, morgues and autopsy rooms. In short, everywhere where one can meet a real, cruel death. Pentagrams burn with a bright flame. The altar is ready. All we have to do is get fresh meat. The songs are stained with festering blood, we visit with the band the long unventilated dungeons. I've had the record at home for a few weeks now, and every time I want to write something down, I better turn up the volume and show the whole fucking world. The most important thing for me has always been and still is that I have to enjoy the record. And I put "Stone Orange" in my veins over and over again with such gusto that it literally became a part of me. A piece of me. I always know a good record by that. I listen mostly with my heart, and the new album feels the same. Insurgency, rebellion, occultism, darkness, coldness, dirt and death. This album kills! The very definition of real metal! Cult!



about VULCANO on DEADLY STORM ZINE:



Interview - VULCANO - There is a huge difference in the 80's scene with the current one:



Tracklist:
01. Metal Seeds
02. Putrid Angels Ritual
03. Tear Gas
04. Keep Mind
05. A Night in a Metal Gig
06. 7 Seconds in Hell
07. Stone Orange
08. Trigger of Violence
09. Night Terror with Satan
10. Rebels from 80s
11. Ship of Dead
12. The Altar of Defiance
13. Witches Don't Lie
14. Lives Moves Toward Death
15. 418
16. Vulcano Will Live Forever

band:
Zhema Rodero – guitar
Carlos Diaz – bass
Luiz Carlos Louzada – vocals
Gerson Fajardo – guitar
Bruno Conrado – drums


Webshop:

Web:

KNIŽNÍ TIPY - Řeznice z Malé Barmy - Håkan Nesser (2021)


Řeznice z Malé Barmy - Håkan Nesser
2021, MOBA (Moravská bastei)

Byl jsem zrovna na horách a jeden starý pán mi vyprávěl, co se u nás ve vesnici dělo po válce. Nasával jsem jeho příběhy, nechával jsem plynout jeho vzpomínky a pak o nich dlouze přemýšlel. Všechno se mi spojilo v jeden celek i s knihou od Håkana Nessera - Řeznice z Malé Barmy. V ní řeší můj oblíbený inspektor Barbarotti také jeden hodně starý případ. Je povolán do služby, i když mu nedávno zemřela žena. Často rozmlouvá s bohem a možná právě v těchto momentech mi je nejblíž. Autor dokáže přesně vykreslit postavy, jejich stav duše, chcete-li. Možná právě proto jej mám tolik rád. Žádní dokonalí sérioví vrazi, kteří po sobě nikdy nezanechávají stopy, ale obyčejní lidé, se svými problémy, nadějí i strachem.

Celé vyšetřování má mnoho odboček, často i slepých. Mám tak pocit, že i vyšetřovatel je jen člověk, který dělá chyby, mýlí se. Vše je takové lidské, znásobené tím, že vedle v kamnech praská dřevo. Několikrát mi dokonce celá vyhasla a musel jsem znovu zatápět. Přecházel jsem ze zimy do tepla, s náručí plnou čerstvých polen a příběh mi vrtal hlavou. Nedovedu si představit, co to musí být za utrpení žít vedle hrubého a hnusného manžela. Na samotě někde daleko ve Švédsku. Rozplétat hnusný násilný čin, který se stal tak dávno, že je možná spíše noční můrou, vzpomínkou, kterou chcete vytěsnit. Přesto tu s námi pořád je. Ve vyprávění, v nenávisti, která nejde nikdy ututlat. Chodili jsme pak na dlouhé procházky a já manželce všechno vyprávěl. Ne, děj ne, knížku bude také číst, ale některé myšlenky, kterých je knížka plná.

Představte si sychravé ráno, když ještě všichni spí. Včera jsme trošku popili, v noci zapomněli přiložit a tak je i v kuchyni neskutečná zima. Nechci dělat hluk a tak si sednu v tlustém svetru do rohu, rozsvítím lampičku a občas se leknu, protože větve dělají dlouhé stíny. Každý poctivý čtenář tohle ví. Nesser mě dokáže vtáhnout do příběhu. Většina jeho děl začíná opatrně, lehounce, zdánlivě jednoduše. Pak se začne vše zamotávat. Vina a trest, utrpení a bolest, vše je vykresleno v jasných a zřetelných barvách. Nikde nic nezadrhává, nemusím se vracet. Mám jasno a přesto se mnohokrát mýlím. Říkám si, kdo by to mohl být, kdo je vrah? Je to opravdu Řeznice, která také vypráví. Přeskakuje se mezi současností a minulostí. Na závěr se všechno spojí a já seděl několik minut a říkal si, kolik je mezi lidmi temnoty. Možná je lepší, že je naše paměť nedokonalá. Něco je opravdu lepší zapomenout.

K vánocům jsem si koupil zbytek knih, co mi od mistra Nessera ještě chybělo přečíst a už teď si troufám tvrdit, že Řeznice z Malé Barmy patří k nejlepším. Možná je to tím, že jsem ji četl na horách, plný vyprávění souseda, který zná historii celé vesnice. Kdo ví? Cesty páně jsou nevyzpytatelné. Faktem ale je, že na mě na chalupě pokaždé padá určitá nostalgie. Navíc si sem beru vždy jen určitý typ knížek, o kterých vím, že na ně potřebuji větší klid. V přírodě, která vám nedá nikdy nic zadarmo, ale zároveň je neskutečně čistá, se mi čte nejlépe. Daleko od obrazovek, jen s tím nejnutnějším. Takhle teď odpočívám nejraději. Možná je to zvláštní a nijak to nesouvisí, ale dost často si u knih od Nessera vzpomenu na Dostojevského. Ani ne tak způsobem psaní, ale spíše tématy, které řeší. Jak jsem již zmiňoval. Zločin a trest. Někdy se vrah vlastně potrestá sám. A občas bývá dobré, když je spravedlnost slepá. Ale nebudu vám napovídat, to se přeci nedělá.

Právě jsem zaklapl Řeznici z Malé Barmy a dívám se z okna. Za chvilku půjdu ven. Musím probudit i ostatní a konečně zatopit. Knížka zůstala na stole, se záložkou položenou ledabyle vedle. Ihned všichni poznají, že jsem ji dočetl. Jak se ti líbila? Ptají se mě a já mám zase ten svůj zasněný výraz. Chci být tajemný a nic nenaznačovat, dostal jsem se do podobného stavu, jako po dobré muzice, jako po filmu, který vás rozdrásá. Potřebuji les a louku, trasu už mám vymyšlenou. Vyrazíme nahoru na kopce. Tam je ukrytý starý opuštěný statek. Přesně takhle si představuji Malou Barmu. Mohlo by to tak být. Vylezu před chalupu a zhluboka se nadechnu. Fouká a mrzne. Ale svítí slunce. Dnes půjde inspektor Barbarotti s námi. Vím o něm jenom já a tak trošku moje žena, která už mě dobře zná. Tak zase příště, ještě mi zbývají tři knihy. A letos vychází další. Budu připraven.

Jinak mě zaujala tato věta: "Ona už přestala porovnávat svůj život s životy jiných". Kdyby jen autor věděl, jak mu rozumím. Nesser ve skvělé formě, Nesser stárnoucí, rozjímající. A pořád neskutečně čtivý.

Tak se opatrujte a zase za týden. Děkuji za pozornost.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Toto je první a zároveň jediná kniha pojednávající o Ellen Bjarneboové, známé jako „Řeznice z Malé Barmy“.
Inspektor Barbarotti je vzhledem ke své rodinné situaci pověřen, aby se podíval na starý nevyřešený případ, který leží v policejním archivu v Kymlinge. Jenže pokud nemá na kusy rozsekanou oběť vraždy z roku 1989 na svědomí Ellen Bjarneboová, která byla za tento čin odsouzena a odpykala si jedenáct let ve vězení, tak kdo tedy? Inspektor Barbarotti je nucen vydat se na cestu Švédskem, která ho od statku poblíž Kymlinge, kterému se říká Malá Barma, zavede až k odlehlému penzionu v horách.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. dubna 2022

Recenze/review - BEYOND MORTAL DREAMS - Abomination Of The Flames (2022)


BEYOND MORTAL DREAMS - Abomination Of The Flames
CD 2022, Lavadome Productions

for english please scroll down

Nevím jestli vstoupit. Jsem stále nerozhodný, ale nakonec jako vždy zvítězí zvědavost. Obrovské rezavé kovové dveře se otevřou se skřípotem. Pak následuje dlouhá chvíle ticha. Stojím v absolutní tmě. Tak takhle vypadá peklo. Chvilku mnou zmítá naděje. Ale světlo byl zase jen přelud, výplod fantazie. Existuje jen zlo, špína a nenávist. Hříšníci roztrhaní na kusy zcela zbytečného masa. Chaos a zmar. Černý oheň a samozřejmě Smrt, bez té by to nešlo. Přesně takové obrazy se mi promítají v hlavě i ve chvílích, když poslouchám novou desku australských BEYOND MORTAL DREAMS.

Tahle smečka prokletých, která má za sebou velmi zajímavou historii, dokáže napsat opravdu skvělé skladby. Jsou doslova nasáklé pravým zlem, zároveň majestátní a vznešené. Pánové se nebojí i lehkých technických a progresivních pasáží. Máme tak opět po dlouhé době co do činění s death metalem, který vám vypálí do hlavy jasný a zřetelný otisk.


"Abomination Of The Flames" je mokvajícím kusem zkaženého masa, které tu zůstalo po řádění démonů. Vše se odehrává v podobném stylu, jako to dělaly a dělávají kapely typu DEAD CONGREGATION, MINTHRAS, CENTURIAN, EXMORTEM, NILE, MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, IMPRECATION, v odlehčených pasážích pak určité momenty evokují NOCTURNUS. Samozřejmě, australští tmáři přidávají svůj rukopis, žhavou a originální stopu. Zanechávají za sebou krvavou šmouhu, drásají a pálí. Nahrávka drží pohromadě jako ostnatým drátem sešitý pytel kostí, je pevná, s jasným, surovým a čitelným zvukem (Andy Kite), s nádherně ďábelským obalem (Seeming Watcher). Jsem opravdu rád, že jsem vstoupil dovnitř, že jsem pochopil, jak zní pravé peklo. BEYOND MORTAL DREAMS dokáží být tajemní, magičtí, zákeřní a zároveň ve vás probudí zvláštní neklid známý snad jen z prokletých katakomb. Jakoby na mě ze všech stran útočili jedovatí hadi. Žíly jsou dávno otevřeny a tělo se zmítá v posmrtné křeči. Mám rád desky, které mi rozdrásají obličej, rozsekají mě na malé kousky a pohřbí mě zaživa. Na stěnách visí stále živá těla bez duše. Prokletí a uhranutí trpí za své ohavné činy. Chodbami podzemí zní songy z "Abomination Of The Flames" a já přemýšlím, kdy jsem naposledy potkal Satana v takové formě. Temnota, destrukce, prokletí! Ďábelský death metalový kult!


Asphyx says:

I don't know whether to enter. I'm still undecided, but in the end, as always, curiosity wins out. The huge rusty metal door opens with a creak. There is a long moment of silence. I stand in absolute darkness. This is what hell looks like. For a moment, I'm overcome with hope. But the light was again a mirage, a figment of the imagination. There is only evil, filth and hatred. Sinners torn to pieces by useless flesh. Chaos and destruction. Black fire, and of course Death, without which it could not be. Exactly such images are projected in my head even when I listen to the new album of Australian BEYOND MORTAL DREAMS.

This band of the damned, who have a very interesting history behind them, can write really great songs. They are literally soaked in true evil, at the same time majestic and sublime. The gentlemen are not afraid of light technical and progressive passages. Thus, we are once again after a long time dealing with death metal that will burn a clear and distinct imprint in your head.


"Abomination Of The Flames" is a dripping piece of rotten flesh left over from the demons' rampage. Everything happens in a similar style as bands like DEAD CONGREGATION, MINTHRAS, CENTURIAN, EXMORTEM, NILE, MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, IMPRECATION, and in lighter passages certain moments evoke NOCTURNUS. Of course, the Australian darkies add their signature, hot and original track. They leave behind a bloody smear, they tear and burn. The record holds together like a bag of bones stitched together with barbed wire, it's solid, with a clear, raw and legible sound (Andy Kite), with a wonderfully devilish cover (Seeming Watcher). I'm really glad I stepped inside to understand what true hell sounds like. BEYOND MORTAL DREAMS can be mysterious, magical, insidious and at the same time awaken in you a strange unease known perhaps only from the cursed catacombs. It's like poisonous snakes attacking me from all sides. The veins have long since been opened and the body is convulsed in a death spasm. I like the slabs that tear my face apart, cut me into small pieces and bury me alive. There are still living, soulless bodies hanging on the walls. The cursed and bewitched suffer for their heinous deeds. Songs from "Abomination Of The Flames" ring through the corridors of the underground and I wonder when I last met Satan in such a form. Darkness, destruction, damnation! Evil death metal cult!


TRACKLIST
1. Abomination of the Flames
2. Hell of Eternal Death
3. Deficit In Flesh
4. They Are Seven
5. Decimation Hymn
6. Misanthrope Messiah
7. Peace Through Annihilation

LINE-UP
Pahl ‘Doomsayer’ Hodgson - Guitars / Vocals
Jamie ‘Bloodspawn’ Whyte - Guitars
Ross ‘Ghuul’ Duncan - Bass
Simon ‘Maleficus’ O’Grady - Drums




středa 27. dubna 2022

Recenze/review - DECRAPTED - Bloody Rivers of Death (2022)


DECRAPTED - Bloody Rivers of Death
CD 2022, Xtreem music

for english please scroll down

Nejdřív jsem si myslel, že nemá žádnou tvář. Tolik krve, tolik bolesti. Zohavená, zničená, ponížená. Nejhorší ale byla její slova, která šeptala do ticha špatných dní. Temná ulička kousek od domova se jí stala osudnou. Zahlédla záblesk nože a jinak si nepamatuje nic. Nic, než strach a nenávist. Přesto jej chytili a teď se o něj příkladně starají. Spravedlnost je slepá, humanita má své meze. Další zničený život, další žaloba. Jak si to mohl dopustit? Křičíš do nebe.

Odpověď nepřichází, zbyla jen frustrace a podivný vztek někde vzadu v hlavě. Musím si zařvat do tmy. Volím novou debutovou desku DECRAPTED, což je kapela složená z veteránů scény - Vicente Payá (UNBOUNDED TERROR, GOLGOTHA, BIS·NTE) kytara a basa a Dave Rotten (AVULSED, HOLYCIDE, CHRIST DENIED) zpěv. Myslím, že smrt má nové jméno.


DECRAPTED hrají hrubozrnný, mokvající a morbidní death metal staré školy. Vše je ohlodáno na kost. Kapela vám vytrhne srdce z těla a donutí vás jej sníst. Skladby jsou podobně brutální, jako je umějí třeba CANNIBAL CORPSE, ale dočkáme se i doomových odkazů, které zase v určitých momentech evokují slavné AUTOPSY. Pitva je zahájena a vůbec nevadí, že pacient ještě trošku žije. "Bloody Rivers of Death" je hodně krutou záležitostí. Líbí se mi, že se nezapomíná ani na melodie. Vše je navíc odvedeno velmi profesionálně - obal Daemorph Art, texty Rogga Johansson (PAGANIZER, PUTREVORE, MASSACRE), zvuk Psychosomatic Recording studios. Deska je určena pro všechny, kteří se rádi přehrabují ve starých prašivých kostech, nejsou jim cizí návštěvy na pohřebištích. Nejlépe samozřejmě za tmy a při exhumaci nějakého prokletého hrobu. Někde jsem kdysi četl, že se oběti násilných činů v některých kulturách pohřbívaly za hřbitovní zdí. Měly si nést cejch i po smrti. Dovedu si představit, že neměly žádnou zádušní mši. Když je ukládali do země, tak jim mohli klidně nechat zahrát DECRAPTED. Tohle album se opravdu povedlo. Totální smrt! Kus syrového shnilého death metalového masa!


Asphyx says:

At first I thought he had no face. So much blood, so much pain. Disgusted, devastated, humiliated. But worst of all were her words, whispered into the silence of bad days. A dark alley just down the road from home became her destiny. She saw the flash of a knife and otherwise remembers nothing. Nothing but fear and hatred. Yet he was caught and now he's being looked after. Justice is blind, humanity has its limits. Another life ruined, another lawsuit. How could you let this happen? You're screaming to the heavens.

No answer, just frustration and a strange anger in the back of your head. I have to scream in the dark. I choose the new debut album from DECRAPTED, a band made up of veterans of the scene - Vicente Payá (UNBOUNDED TERROR, GOLGOTHA, BIS*NTE) guitar and bass and Dave Rotten (AVULSED, HOLYCIDE, CHRIST DENIED) vocals. I think death has a new name.


DECRAPTED play coarse-grained, morbid and swampy death metal of the old school. Everything is gnawed to the bone. The band will rip your heart out of your body and make you eat it. The songs are similarly brutal, like CANNIBAL CORPSE can do, but we also get some doom references, which again evoke the famous AUTOPSY at certain moments. The autopsy is started and it doesn't matter that the patient is still alive. "Bloody Rivers of Death" is a very cruel affair. I like that the melodies are not forgotten. Everything is done very professionally - cover art by Daemorph Art, lyrics by Rogga Johansson (PAGANIZER, PUTREVORE, MASSACRE), sound by Psychosomatic Recording studios. The record is for all those who like to rummage through old, dusty bones, they are no strangers to visiting cemeteries. Preferably in the dark and while exhuming some cursed grave, of course. I read somewhere once that victims of violent acts in some cultures were buried behind a cemetery wall. They were supposed to carry the mark after death. I imagine they didn't have a memorial service. When they put them in the ground, they might as well have played DECRAPTED. This album is really good. Total death! A piece of raw rotten death metal meat!


tracklist:
01. Bleeding Devourment
02. Forcefed Human Flesh
03. Cook on the Stake
04. Headless Haunting
05. As the Horror Comes
06. Bloody Cave
07. The Ravenous
08. Meat Truck

band:
Vicente Payá (UNBOUNED TERROR/ GOLGOTHA), Dave Rotten (AVULSED/ HOLYCIDE)



úterý 26. dubna 2022

Recenze/review - CRYPTIVORE - Celestial Extinction (2022)


CRYPTIVORE - Celestial Extinction
CD 2022, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Obraz absolutního zla. Krev v očích, potrhaná tvář. Seschlá, smradlavá kůže. Jak se to mohlo stát? Vyděšený běžíš k dalšímu zrcadlu. Zažíváš ten samý děs. Přes noc se z tebe stala zrůda. Tak tohle je konce, nečekal si jej tak brzy, co? Jenže můj milý příteli, to jak ses choval ke všem okolo, jak si byl hnusný a zákeřný, jak si zradil, jak si ubližoval nevinným, tak všechno a ještě něco navíc se ti otisklo do ksichtu. Říkej si tomu třeba poslední soud, je to jedno. Pro mě je důležité, že budeš konečně trpět za všechny své hříchy. Podepsána tvoje vlastní smrt. 

Jestli máte někdy pocit, že jste potkali někoho hezkého a usměvavého a zároveň má zkaženou povahu i duši, pusťte mu pořádně nahlas do uší prvotinu australského šílence Chrise Anninga a jeho kapelu/projekt CRYPTIVORE. Ať také pozná pravé peklo!


"Celestial Extinction" do vás otiskne jako rozžhavený cejch. Kombinace deathu a grindu i chladného smradu známého třeba u kapel typu GRAVE, DISMEMBER, AMORPHIS. Zazní ale i odkazy na ROTTREVORE nebo staré CARCASS, REPULSION. Jedná se o neurvalou, zběsilou, chaoticky neučesanou hudbu ze starých dob, která fanoušky přikove doslova na zeď. Svět se dnes samozřejmě točí v úplně jiném směru, ale je mou povinností vás o této kapele alespoň informovat. Jsem v podobných případech hrozně rád archeologem, který exhumuje jen hroby s podobným feelingem, drivem a energií. Krev není jak známo voda a v tomto případě cítím, slyším, vnímám, že jsme s Chrisem Anningem stejného druhu. Zničující zvuk, obal jak vystřižený z klasických alb devadesátých let. Pouštím si desku stále dokola a opravdu si připadám jako před zrcadlem, ve kterém se zobrazují jen zlé a ošklivé myšlenky. Celý život čekáme na svůj konec. Smějeme se smrti, ale nakonec jsme stejně vyděšení. Tak proč si neukrátit čas alby jako je "Celestial Extinction"? Nahrávka musela vznikat někde hluboko pod zemí, v místech, kam nemá šanci světlo proniknout. Je to hodně znát a mě nezbývá nic jiného, než CRYPTIVORE doporučit. Grind death metal s krvavým otiskem!


Asphyx says:

I'm listening to ten new songs from the Australian CRYPTIVORE and I feel like I'm at the place where the execution took place a few days ago. I see the hood of executioners in front of me, I hear the cries of the victims and I smell the blood left on the ground. I listen to "Celestial Extinction", an old dusty death grind, which beautifully illustrates the overall dark atmosphere.

"Celestial Extinction" is an uncompromising cut in the style of the first CARCASS and REPULSION records, but we are also dealing with references to GRAVE, DISMEMBER, AMORPHIS. CRYPTIVORE (Chris Anning) are (is) rude and brutal like angry dog(s), like executioners, who will pull you to the gallows. You sway in the wind with tongue out, your eyes almost popping out of your head. Yes, music has just such pressure here. It is dirty, insidious, raw, with a sound that breaks the bones in the body. This album is like a hammer blow directly to the face. Executioners did the same, the convicts shouted more and the crowd was satisfied. "Celestial Extinction" is the same morbid show, a public exhumation of an old grave that hides a death grind scab. CRYPTIVORE did a great job. I just hope to see another full-length album in next time. Death doesn't choose! The recording had to be made somewhere deep underground, in places where there is no chance of light penetrating. It's a lot known and I have no choice but to recommend CRYPTIVORE. Grind death metal with a bloody imprint!




Tracklist:
01. Cocoon Hetacomb
02. Dripping With Skin
03. Vault Of Obscurity
04. Gate Of Dismal Torture
05. The Ethereal Deceased
06. Monastery Worms
07. Solemn Desolation
08. Cadaverizor
09. Clandestine Ruination
10. Celestial Extinction

band:
Chris Anning - everything



pondělí 25. dubna 2022

Recenze/review - MOUFLON - Pure Filth (2022)


MOUFLON - Pure Filth
CD 2022, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Marně hledáš někoho, kdo by ti pomohl. Stejně je to jedno. Lidé raději odvrací zrak, dělají, že neexistuješ. A můžeš mít obličej od krve, můžou ti lézt střeva z břicha. Možná po tobě zbyde jen pár záběrů, které si nějaká hyena nahraje, ale jinak nic. Dnes je to ale přeci jen jiné. Všichni se na tebe usmívají a podávají ti své pomocné ruce. Najednou se cítíš lehký, dokonce, i přes veškerou bolest, zaznamenáš dokonce lehké nadšení. Tady, hluboko pod zemí, kde zní z tlampačů nová deska holandských maniaků MOUFLON, tady na onom světě, je ještě všechno v pořádku.

Kapela byla založena v roce 2012 a po několika demonahrávkách vydala první dlouhohrající desku "Devastations" (2018). Následovala jedna kompilace a letos další zásek v podobě alba "Pure Filth". Je to opět stará škola, hniloba, prašivina, surovost, s doomovými prvky. U téhle nahrávky rád znovu vykrvácím. 


Poslouchat "Pure Filth" je jako se dívat na smradlavou stoku. Legendy praví, že se zde prý kdysi ukryla parta vyděděnců, mladých bastardů a dívek, kteří už nemohli vydržet žít ve lži. Zpočátku to bylo příjemné, svoboda nelze ničím nahradit, nakonec ale stejně došlo ke vzájemné nenávisti. Nálada byla stejně pochmurná, zahalená do temné, jako na tomto albu. Připomíná mi v náznacích starší alba BOLT THROWER. Vše se valí kupředu, ztrácí se v mlze, mezi náhrobky. Smrti je kolem zase příliš. Jedná se o starobu, hnilobu a sněť. Nic pro obdivovatele progresivních postupů. Hraje se zde od podlahy, žádná přetvářka ani klam. Kapela sází spíše na základní riffy, s ničím se moc nepáře. Mám to takhle rád, jsem rád, že je stále co objevovat. Držím se za břicho a krvácím. Bolest je příliš velká, přesto nevím, jestli se jedná o noční můru a nebo krutou realitu. Tady v podzemí se podobné věci stávají pravidelně. Strávili jsme spolu s MOUFLON spoustu času, dávkoval jsem si jejich novinku v různých denních i nočních hodinách, na různých místech, ale nejvíc se mi stejně osvědčili v temných katakombách. Hluboko pod zemí, daleko od lidské nenávisti. "Pure Filth" jsem si pro sebe objevil a opravdu si je užívám. Snad se vám můj tip bude také líbit. Smrdí totiž zkaženou krví. Temná, zákeřná, death metalová choroba!


sumarizace:

Na kapele je vidět a slyšet, že je plně oddána hrobnickému řemeslu. Hudba musela vznikat v opuštěných márnicích, nápady byly dodány těmi nejvíc mrtvými zombie a výsledek si můžete poslechnout sami. Pro nás, co jsme se k death metalu dostali v devadesátých letech, se jedná o vzácný rezavý artefakt. Mám opravdu pocit, že jsem odsouzencem na smrt, čekám ve své cele a k poslední večeři mi pouštějí tvorbu MOUFLON. Kapela mě zve na dlouhý nekonečný výlet za řeku Styx. Nebude to dlouho trvat, už zítra ráno mi zlomí vaz. Těším se, podobný death metal mi totiž koluje v krvi odnepaměti. Skvělá smrtící deska, která vás popraví tím nejkrutějším způsobem! Zvuk je poctivě hnilobný, vytažený snad odněkud ze starých hrobů. Hraje se zde od podlahy, žádná přetvářka ani klam. Kapela sází spíše na základní riffy, s ničím se moc nepáře. Mám to takhle rád a líbí se mi, že je stále co objevovat. Držím se za břicho a krvácím. Bolest je příliš velká, přesto nevím, jestli se jedná o noční můru a nebo krutou realitu. Tady v podzemí se podobné věci stávají pravidelně. Strávili jsme spolu s MOUFLON spoustu času, dávkoval jsem si jejich novinku v různých denních i nočních hodinách, na různých místech, ale nejvíc se mi stejně osvědčil v temných katakombách. Hluboko pod zemí, daleko od lidské nenávisti. "Pure Filth" jsem si pro sebe objevil a opravdu si je užívám. Snad se vám můj tip bude také líbit. Smrdí totiž zkaženou krví. Temná, zákeřná, death metalová choroba!


Asphyx says:

Here you can see and hear that the band is devoted to the craft called "digging the graves". This music had had to be written in the abandoned mortuaries, the most dead zombies had provided the ideas and the result you can listen to by yourself. For us, who came to the death metal at the nineties, this album represents a rare rusty artifact. I really feel like I'm a sentenced to death and I wait in my cell, while the MOUFLON album play for me there as my last dinner. The band invites me to a long, endless trip over the Styx River. It will not take so long time, already tomorrow morning they are breaking my neck. I am looking forward because the similar death metal I have in my veins since time immemorial. A great deadly record that will execute you by the cruelest way! The sound is honestly putrid, ripped out from somewhere of the old graves. It is played from the floor, no pretense or deception. The band relies more on basic riffs, they don't do much with anything. I like it so much, I'm glad there's still something to discover. I hold on to my stomach and I'm bleeding. The pain is too great, but I don't know if it's a nightmare or a harsh reality. Here in the underground, similar things happen regularly. We spent a lot of time with MOUFLON, I dosed their novelty at different times of the day and night, in different places, but it still worked best for me in the dark catacombs. Deep underground, away from human hatred. I discovered "Pure Filth" for myself and I really enjoy it. Hopefully you will also like my tip. It stinks of rotten blood. Dark, insidious, death metal disease!


Tracklist:
01. Filth & Violence
02. Wolves Among The Sheep
03. Ode To The Beast Inside
04. Primordial Human
05. Death By A Thousand Cuts
06. Weak Modern World
07. The Relentless Process Of Decay
08. Mental Prison

band:
Richard: Guitar
Peter: Guitat
RJ: Vocals
Rutger: Drums
Tijl: Bass



Recenze/review - DARK FUNERAL - We Are the Apocalypse (2022)


DARK FUNERAL - We Are the Apocalypse
CD 2022, Century Media Records

for english please scroll down

Zatloukám další hřeb a mé údery zní v temnotě hodně nahlas. Vyrobit si vlastní rakev mě poprvé napadlo na začátku devadesátých let. Nástroje beru do ruky pokaždé, když jsem znechucen lidským rodem, pokaždé, když mám chuť na poctivý black metal. Mám rád absolutní tmu, užívám si chlad a zatím prázdné hroby. Pečlivě si vybírám, koho a kdy budu poslouchat, ale DARK FUNERAL mají vždy otevřené dveře do mé hrobky.

Mají v sobě i po mnoha letech stále něco navíc, co ostatním chybí. Možná nadšení, možná cit pro mrazivé melodie nebo schopnost zaujmout. Tam kde jiní znějí jako póza a trapně, Švédi zabíjejí. I letos od nich nemůžeme čekat nic nového, ani převratného. Osobně to ani nechci. Mohl bych samozřejmě napsat spoustu jedovatých vět a album strhat, ale dělat to nebudu. A to z jednoho prostého důvodu. Mě zkrátka baví "We Are the Apocalypse" poslouchat.


Některé pasáže jsou možná trošku dlouhé a už jsme je u těchto tmářů slyšeli, ale to mi nijak nevadí. Užívám si atmosféru, procházím se tmou, nasávám pach zkažené krve. Dokonce i lehký patos, který k dobrému black metalu vždy patřil, vnímám jako velké plus. Promo fotky, ani klipy se dávno nehodí do dnešní doby, jsou spíše ozvěnou dávných časů. Fanoušci si žádají své a DARK FUNERAL vše stejně nakonec smetou svým charismatem a zručností. Už jste někdy přemýšleli o tom, jak zemřete? Schválně, zkuste to a pusťte si ke svým úvahám "We Are the Apocalypse". Uvidíte, že vás budou napadat všelijaké myšlenky. Švédi dokáží být záhadní, magičtí, prašiví, mají skvělý zvuk (ten se opravdu povedl a Daniel Bergstrand - Producer, Engineering, Mixing i Paul Logus - Mastering odvedli svoji práci na výbornou). Obal od Marcelo Vasca netřeba komentovat, sedí k hudbě jako pověstný zimník k mrtvému. Myslím, že bych si dovedl představit nosit jej na triku. Když se to vezme kolem a kolem, tak i když DARK FUNERAL, hrají vlastně pořád dokola to samé, tak to na mě pořád funguje. Možná je to chemie, nebo jen kulisa k výrobě rakví, ale to není zase tak důležité. Hlavní je, že temnota má zase jednou nové jméno a my si můžeme naplno vychutnat další ozvěny ze záhrobí. Black metalová symfonie smrti!


sumarizace:

DARK FUNERAL dokázali v přesném poměru smíchat temnotu se studenými zážitky z onoho světa. Mám rád klasický black metal ve stylu MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT a možná proto mě oslovilo i album "We Are the Apocalypse". Nenašel jsem vlastně na desce žádné slabé místo - nic nebylo ponecháno náhodě. Zvuk je náležitě studený a špinavý, vokál drtivý a obal vynikající. Říká se, že Satan na sebe dovede vzít mnoho podob a tahle se mi moc líbí. Určitě znáte ten pocit, když vás nějaké album zasáhne, že se od něj nemůžete odtrhnout. Tak přesně to se mi stalo s novinkou. Cítím ve vzduchu krev, nasávám shnilou atmosféru celého díla a užívám si pravý nefalšovaný black metal. Víc nechci a ani nepotřebuji. DARK FUNERAL v sobě mají i po mnoha letech stále něco navíc, co ostatním chybí. Možná nadšení, možná cit pro mrazivé melodie nebo schopnost zaujmout. Tam kde jiní znějí jako póza a trapně, Švédi zabíjejí. Možná je to chemie, nebo jen kulisa k výrobě rakví, ale to není zase tak důležité. Hlavní je, že temnota má zase jednou nové jméno a my si můžeme naplno vychutnat další ozvěny ze záhrobí. Black metalová symfonie smrti!


Asphyx says:

DARK FUNERAL managed to mix darkness with cold experiences from the beyond world in the right amount. I like classic black metal in the style of MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT and maybe this is why this album "We Are the Apocalypse" spoke to me. I have not find any weak place on this album - nothing was left to chance. The sound is nicely cold, dirty, the vocal is crushing and the cover is excellent. People say that Satan can have many forms and I like this one. I am sure you know the feeling when an album hits you and you cannot stop listening to it. This is what happened to me with this album. I can feel the blood in the air, I enjoy the rotting atmosphere of the whole album and I also enjoy the real black metal. I do not need anything else and I do not want anything else. Even after many years, DARK FUNERAL still has something extra in it that others lack. Maybe enthusiasm, maybe a feeling for freezing melodies or the ability to captivate. Where others sound like a pose and embarrassed, the Swedes kill. Maybe it's chemistry, or just a backdrop for coffin making, but it's not that important. The main thing is that darkness has a new name again and we can fully enjoy other echoes from the grave. Black metal symphony of death!



Minirecenze/minireview - DARK FUNERAL - Where Shadows Forever Reign (2016):

Tracklist:
01. Nightfall
02. Let The Devil In
03. When Our Vengeance Is Done
04. Nosferatu
05. When I'm Gone
06. Beyond The Grave
07. A Beast To Praise
08. Leviathan
09. We Are The Apocalypse


TWITTER